pátek 30. listopadu 2012

Můj zlobivej model 17.

(100x100, 22Kb)
autor: B-Kay

Tom ještě naposled nežně zapohyboval dlaní ve svém klíně a poté už jenom pocítil to nádherné uvolnění… Uvolnění, které se mu šířilo každou částečkou jeho chvějícího se těla, které teď leželo skoro nahé na chladné podlaze koupelny, jak se chudáček Tom dokonale mířenými doteky nedokázal udržet na nohách… Vlastně ani nevěděl, proč se dnes uspokojil nežnými pohyby svého zápěstí… Nebyl to snad on, kdo vždy dostával od holky jenom tvrdé uspokojení, aby jí v mžiku mohl poskynout stejně silnej prožitek?!
Když si to takhle uvědomoval, ještě nikdy nebylo jeho vyvrcholení tak skutečné. Tak procítěné… Bylo to prostě skvělé, ale naneštěstí mu to nestačilo. Ukojil sice své touhy, ale to jenom nachvilku paralyzoval ty touhy, které jej teď zevnitř znovu sžírali…

čtvrtek 29. listopadu 2012

Romeos

Tak jsem koukla na film Romeo a Romeo (Romeos), a... no... wow!!! Deskutečně krásný, tak nějak jinak zajímavý než většina filmů s gay tematikou... a navíc...

prosstě... Max mi vzhledem strašně připomíná Billa... pravda, Bill má trošku vyšší čelo, ale... =D já si prostě nemůžu pomoc <3 *zamilovanej pohled* =D

Můj zlobivej model 16.

(100x100, 22Kb)
autor: B-Kay

Billovy rty už dávno vypověděly svou činnost. Teď už v podstatě ani nebyly potřebny. Protože stačilo jenom vášnivé mazlení jejich jazyků k tomu, aby se oboum dvojčátkům málem podlomovala kolena. Tom nedobitně a hladově vycházel vstříc Billovým rtům, které náruživě toužily po těch jeho. Ani si nějak neuvědomovali, že jsou oba dva ještě pořád celí mokří z neúnavného deště, kterej se teď pomalounku měnil v pořádnou bouřku. A ta řádila nejen za oknama, ale i v Tomovým pokoji. Jejich mokrá těla se po sobě navzájem sklouzávala a vlhké ruce hladily přemočenou látku oblečení.
Absolutně nepřemýšleli nad tím, že se právě oddávají něčemu, co je až neskrotně hříšné a zakázané, protože to ani jeden z nich tak necítil...

středa 28. listopadu 2012

Můj zlobivej model 15.

autor: B-Kay

Ředitel pyšně nakračoval rychlími kroky spátky ke své vile a sem tam se pokochal majetnickým pohledem nad svým domem. Že je chudáček model, kterej za ním tiše šlapal, úplně přemoklej, si zatím vůbec nevšiml. "Pojď Bille, všichni už na tebe čekají, chtějí, abys jim vyprávěl, jaké jsou agentury tam u vás v Magdeburgu", mile se na něj otočil a až teď s děsem v očích zjistil, že Billovo oblečení nemá na sobě kouska suchoučká nitky a jeho vlasy zářily, jakoby si je právě umyl. "Prosím tě, kdes takhle promoknul? Půjčim ti nějaké oblečení svých synů? Měli by mít tak tvou velikost", mluvil rychle, ale milým hlasem, jak se oba dva najednou ocitli na úzké chodbě, která však až nepříjemně rozšiřovala tu honosnost před nima. "Ne, to je v pohodě. Už bych stejně chtěl jít domů", špitl Bill smutně jak nepatrně vykoukl z okna a u lípy pořád viděl sklíčenou postavu. Ředitel se na něj překvapeně otočil a proměřil si jej ustaraným pohledem. Zřejmě si vůbec nevšiml, že Tom pod jeho obrovským stromem dobrovolně mokne, zatímco se tady ostatní skvěle bavili.

úterý 27. listopadu 2012

Můj zlobivej model 14.

autor: B-Kay

Každý polibek je sémě hmotné lásky.
Thomas Browne

Přes pulzující kapky deště, které mu neustále stékaly po tváři, skoro ani neviděl, kam jej jeho nožičky oděté v bílých teniskách nesou. Vlastně ani Bill si na dnešku vůbec nedal záležet. Jeho oblečení působilo spíše volnějším stylem, dalo by se říci, že až ležérním. Bylo mu šum a fuk, co si o něm - jako o modelovi pomyslí ty namyšlené parády, které si o sobě myslely, že jim ke kráse stačí šaty za několik sto euro a vlasy v nejnovějším stylu. To tedy ne! Tedy alespoň Bill tuhle krásu vůbec neuznával a ani nehledal. Samozřejmě, že u něj měl ve vztahu význam i vzhled, ale daleko více se soustředil na vnitřní krásu a na celkové vyzařování člověka. Nepotřeboval u sebe nějakou namydlenou blondýnu jenom za to, že měla prsa trojky a její rty byly napuchlé od neustávajícího botoxu. Nechtěl ani nějakou roštěnku, pro kterou je jediná záchrana ve vztahu sex. Tohle opravdu nepotřeboval a ani po tom nikdy netoužil…

pondělí 26. listopadu 2012

Můj zlobivej model 13.

autor: B-Kay

Tohle byl pro Toma pocit, kterej ještě s nikým nezažil. Nevědomky zakláněl hlavu a pevně přivíral zkřehlá víčka, jak se Billovy dlaně nežně potulovaly po jeho hrudníku a jeho horkej dech narážel na Tomovy rty… O nic víc se nepokoušel. Jenom dýchal na Tomovy rty horkej vzduch ze svých úst, což mělo přímo svádějící efekt, protože Tom si Billa k sobě nevědomky tulil pořád víc a víc, a v duchu se modlil, aby už konečně to mučivé horko Billových rtů vystřídalo něco uplně jiného… něco nadpozemsky hebkého a přitom neuvěřitelně sladkého… Ano! Konečně si uvědomil, že touží po tom, aby jej ty nehorázně přitažlivé rty modela políbily. Jenomže si také druhá půlka jeho mysli, která ještě dokázala uvažovat reálně také hezky rychle uvědomila, že chce políbit svého bratra… To prostě nemohl… Nemohl dopustit aby jej to dlouhé osamocení pohltilo natolik, že by byl schopný líbat své dvojče. Nemohl to udělat, protože vědel, že kdyby se i když jenom jednou políbili, pak by se Tom už neudržel a líbal by Billa dokud by nemohl dýchat pod nátlakem Tomova jazyka… A tohle prostě nešlo!

neděle 25. listopadu 2012

Medvíďata

Já jen... já prostě nemůžu... nemůžu se přestat smát =D
Právě jsem četla o nových medvíďatech medvědice Cory z Brněnské zoo a... =D no zmíňka...
posuďte sami =D

já za to nemůžu, ale mě se prostě vybaví Tom se dvěma holkama...=D

Můj zlobivej model 12.

autor: B-Kay

Tom se k němu totži nahnul na minimální vzdálenost tak, že mohl v pohodě spočítat všechny Billovy řasy lemující jeho nádherně vábivá očka. Opatrně chvějícími se bříšky prstů pohladil Billovo líce a poté mu nežně odhrnul vlásky, aby se dostal k jeho oušku na které lehce vydechl horkej vzduch tak, že se Billovi málem podlomila kolena. "Tohle ani není něco, co bys měl přobírat se mnou", smyslně zašeptal a nezpoměl se přitom spodním rtem při mluvení nežně otírat o Billovo ouško. Ten se chudáček tak třásl, že si myslel, že když Tom hned neodejde, vybuchne na místě jako sopka. Bolestně přivíral víčka nad návaly slasti, které mu působila až nesnesitelná blízkost Tomova těla. Dokonale pěstěné nehty zarýval až bolestivě do svých ruček, které byly pevně sevřené v pěst a rty měl semknuté tak pevně, jako by mu je někdo zalepil vteřinovým lepidlem.

sobota 24. listopadu 2012

Můj zlobivej model 11.

autor: B-Kay

"T-to jako vážně?", zeptal se Tom malinko napjatě, když uviděl Billa vesele vycházet z koupelny a v ruce držel bílou tubičku. "No jasně, že jo", usmál se vesele a už už si sedal za Toma. "A... a pomůže to?", zeptal se roztřeseně už jenom při té představě, že se Bill bude dotýkat jeho holých zad. Tohle nedopadne dobře... neměl na to kývnout...
"Tak, svlíkni si triko", špitl Bill vesele, jakoby Tomovy oznamoval, že si koupil další nové džíny. "Bille... já, to asi není dobrý nápad", snažil se ještě chvilku odporovat Tom, i když asi sám poznal, jak falešně to muselo znít. Záda jej celá pálila a opravdu by teď nepřijal nic s větší radostí, než krásnou a dlouhou masáž... Jenomže od Billa? To raději ne...

pátek 23. listopadu 2012

Můj zlobivej model 10.

autor: B-Kay

"Hmm, tak co myslíš?", ozval se Bill veselým hláskem, jak spolu s Tomem našlapovali městem a přitom vesele pokukovali po výkladech obchodů. Toma samozřejmě upoutaly spíše obchody s elektronikou, nebo hip-hopové obchůdky, zatímco Bill slintal nad každým výkladem s všemožným oblečením. "Tebe to fakt tolik zajímá?", zeptal se jej pobaveně Tom, když jej Bill svou ručkou pevně táhnul do jednoho butiku, kde se mu hned na první pohled zalíbily jedny dokonale skvělé černé džíny. Ty prostě musel mít!

čtvrtek 22. listopadu 2012

Můj zlobivej model 9.

autor: B-Kay

Tom se zvědavě rozhlížel po všech těch lidech, kteří si pečlivě připravovali všechno svoje potřebné náčiní na fotografování jeho brášky. Ten totižto teď už poslušně hačal vedle v místnosti, kde jej maskérka upravovala přesně podle toho, jak by měl na těch fotkách vypadat. Toma zatím požádal, aby počkal tady před maskérnou a on tedy jako hodnej bráška poslechl. Stejně by se doma nudil a tak velice rád přijmul Billovu prosbu, aby šel s ním.
Malinko znuděně si nohama podupoval známou melodii a do toho se rozhlížel pokaždé, když z maskérny vyšla nějaká osoba. "Ale, Tome", ozval se za ním pobavenej hlas, kterej, jak Tom poznamenal, určitě patřil osobě, kterou tady moc potkat nechtěl, ale bylo by více než nepravděpodobné, kdyby tady ředitele nepotkal. Tahle agentura byla přeci jeho.

středa 21. listopadu 2012

Můj zlobivej model 8.

autor: B-Kay

"Tak a tohle ja naše babička", šeptl Bill s úsměvem a prstíkem lehce dloubal do fotografie, ze které se na ně usmívala starší paní s veselou tváří a hravými očičky. Tom se malinko nahl přes Billovo rameno, aby viděl na další z fotek, které mu Bill ukazoval. Bylo až neskutečné, že Bill s sebou nosil plnej album různejch foteček a obrázků. Tom se zmateně díval po všech těch tvářích, které už neviděl tak strašně dlouho, že už pomalounku jeho pamět jejich tváře vynechávala. "A takhle ted vypadá mamka", špitl a podal bráškovi do rukou fotku, kterou fotil na sedmnácté narozeniny. Tehdy byla Simone moc štastná, protože konečně poznala muže, kterej jí dokázal vykouzlit na tváři sladkej úsměv. Gordon byl konečně ten typ chlapa, který se k ní i podle Billa perfektně hodil.

úterý 20. listopadu 2012

Můj zlobivej model 7.

autor: B-Kay

Tom si opatrně setřel všechny zvyšlé slzy a tiše vstal. Nejistě pohlédl na schodiště... Bill měl pravdu... Měl pravdu ve všem co řekl. A Tom si také až ted uvědomil, že Bill býval už jako malej kluk vždycky slabší a křehší než on. Proto nedokázal ve své malé zmatené hlavince pochopit, proč Tomi najednou odešel. Ale zase byla tady až příšli ochotná mamka, která mu to všechno naservírovala na podnose plném lží... Tom nemohl uvěřit, jak moc jim rodiče byli schopni ublížit...
Pomalými a nadevše opatrnými krůčky tiše šlapal do horního patra, kde mu hned padl pohled na klubíčko krčící se u rohu postele. Hned poznal, že to křehké tělíčko patří už teďka jeho dvojčeti. Ještě pořád si nemohl zvyknout, že ten otravnej namyšlenej a neskutečně rozmazlenej model je jeho bratrem... ba ne, byl něco víc - protože dvojče je něco mnohem silnější, než jenom obyčejnej bratr... Byl jeho druhou půlkou... Kdyby tak šel vrátit čas. Bránil by se zuby nehty tátovy, kterej jej nasilím odvážel do Berlína. Ještě teď měl až moc dobře v paměti uchovanou poslední noc v Magdeburgu....

pondělí 19. listopadu 2012

Můj zlobivej model 6.

autor: B-Kay

"Víš, bylo by zvláštní jej znovu potkat po tak dlouhé době… Ale nepřeju si nic jinýho, než abych jej ještě jednou uviděl… tak strašně mi chybí, že jsem po něm pojmenoval i psa… připadám si směšnej", špitl tiše a sklamaně sklonil tvář, aby Bill neviděl, že tiše brečí… Tomu se však konečně všechno vyjasnilo… Jak mohl věřit těm hloupým řečem a takhle jim naletět?! Jak to mohli vůbec rodiče udělat, že je takhle chtěli rozeštvat… a dokonce se to i podařilo… alespoň tedy v jednom případě…
"Půjdu si už lehnout ano? Zejtra mám to focení tak… dobrou Tome", šeptl Bill a dřív, než stihl Tom zvednout sklíčenej pohled, byl Bill už pryč…

neděle 18. listopadu 2012

Keep calm because...


a byli tady i v nejtěžších chvílích a já jim za to děkuju

Bill (2007)

Tomi (2003)

Můj zlobivej model 5.

autor: B-Kay

"Tak hele. Bille, já respektuji tvé pohodlí, respektuji i to,že nechceš nastydnout, respektuji dokonce i to tvoje chlupaté prase, a tak tě prosím, abys alespoň v jednom respektoval ty mě - a to v tom, že mi nebudeš tyhle blafy dávat k večeři, ano?", řekl Tom a jeho hlas zněl až moc přísně. "Tak fajn, udělej si něco sám. Já chtěl být jeno milej", povzdechl si Bill,vzal si uraženě svůj talířek a odpochoval nasupeně do horního patra, kde už mu Tom nachystal peřiny...
Když už byl dost daleko od kuchyně, aby jej neměl Tom šanci zahlédnout, ohrnul nad tím hnusným blafem nos a položil ten talíř na noční stolek vedle postele. Z kapsy tepláčků si vytáhnul jednu tyčinku, do které se s chutí zakousl... jenomže když si uvědomil, že by bylo blbý, odnést tam zase spátky tu delikatesu, donutil se to sníst... Tom by se teďka na něm nasmál k popukání, kdyby vědel, že se chytil do vlastní pasti. S odporem ve tváři spolknul i poslední sousto a pak vesele cupkal bosými nožičkami spátky do kuchyně, aby mohl talířek odložit do dřezu.

sobota 17. listopadu 2012

Můj zlobivej model 4. (2/2)

autor: B-Kay

"Proboha Tome, promiň", zaštkal tiše Bill a rychle podal Tomovy svou ručku. Ten ji nejistě přijmul a poté se na Billa rozzlobeně zahleděl. "Tos udělal schválně", sykl, jak si oprašoval špinavé oblečení. Bill prudce vypulil svoje kukadýlka a na tváři vykouzlil pohled naivnýho štěněte, které ani samo neví, co se stalo. "Schválně? A proč bych to jako dělal?! Sem se pošmykl no", povzdechnul si a pomalu sklonil svou nadmíru přtažlivou tvář. "Fajn, promiň... tak jdeme?", zeptal se, a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený ůsměv. "Tohle bude uplně skvělý, já cítím, Tome, že si budem skvěle rozumět. A koupím ti fúúru skvělejch věcí", pištěl Bill, kterej vesele cupkal před Tomem, kterej mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou. A to si vždycky myslel, že když je někdo modelem, že alespon trošičku vážný, jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě. A navíc někdy dost otravné…

pátek 16. listopadu 2012

Můj zlobivej model 4. (1/2)

autor: B-Kay

"Co sis to udělal?", vykoktal se nakonec zmateně a nedokázal se v chování tohohle neskutečně vábivýho modela vyznat. Ještě před chvilkou vypadal jako by stál před nacpatým molem nějakejch porodců - naškrobenej a tak nějak nepřirozenej, ale přesto přitežlivej... jenomže tedka to byla uplně jiná káva... Byl neskutečně... jak bych to řekl. Nemohl přeci říct o cizím klukovy, že byl moc hezkej... ale v sobě si to říkat mohl. Protože Bill teďka vypadal božsky. A ještě ten hlas... Tom si prostě dal do hlavy, že tohohle modela si skrotí na krotké zvířátko, a že právě on projede tou zdí z ledu, přes kterou ten modýlek nikoho nepouštěl. Na povrchu mohl být chladným a rozmazleným, no uvnitř takovým určitě nebyl... Tom cítil, že ne.
"Jenom jsem se upravil. A ted určitě vypadám jako mátoha", Bill se po dlouhé chvilce vspamatoval a znovu tady byl rozmaznánek, kterej chtěl Tomovy ztrpčit život. Jenomže jak tak hleděl do jeho dokonalejch očí, cítil něco divnýho... Ten pohled... tak krásnej...

čtvrtek 15. listopadu 2012

Můj zlobivej model 3. (2/2)

autor: B-Kay

"Proboha Tome, promiň", zaštkal tiše Bill a rychle podal Tomovy svou ručku. Ten ji nejistě přijmul a poté se na Billa rozzlobeně zahleděl. "Tos udělal schválně", sykl, jak si oprašoval špinavé oblečení. Bill prudce vypulil svoje kukadílka a na tváři vykouzlil pohled naivnýho štěněte, které ani samo neví, co se stalo. "Schválně? A proč bych to jako dělal?! Sem se pošmykl no", povzdechnul si a pomalu sklonil svou nnadmíru přtažlivou tvář. "Fajn, promiň... tak jdeme?", zeptal se, a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený ůsměv. "Tohle bude uplně skvělý, já cítím, Tome, že si budem skvěle rozumět. A koupím ti fúúru skvělejch věcí", pištěl Bil, kterej vesele cupkal před Tomem, kterej mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou. A to si vždycky myslel, že když je někdo modelem, že alespon trošičku vážný, jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě. A navíc někdy dost otravné…

středa 14. listopadu 2012

Big Bang: Tell Me Goodbye

Můj zlobivej model 3. (1/2)

autor: B-Kay

"A to si jako myslíš, že ti tu krysu vezmou do hotelu?", Tomův hlas zněl spíše pobaveně, protože moc dobře vědel, že zvířata tam nemají co dělat, ale moc rád by si vychutnal Billův ksichtík, když by mu hotelová služba hezky vynadala. "Cože? A-ale já myslel,že budu bydlet u tebe", špitl Bill a uvnitř si gratuloval nad dokonale zahraným divadílkem zmateného andelíčka. "P-počkat,jak u mě?", žbleptl Tom nechápavě a pozoroval, jak se Bill při řízení smutně kouká na okolité domky. "Víš,já nemám rád hotely. A Harry mi slíbil, že-", chudáček ani nemohl pokračovat a už byl zbrzděn Tomovým nevěřícným zvýsknutím. "Tak Harry ti slíbil"  ,povzdechl si a složil hlavu do dlaní. "Do čeho sem se to dal?!", šepl zroněně spíš sám pro sebe, a jelikož měl tvář v dlaních, nemohl si všimnout, jak se Bill na něj pobaveně ušklíbl. Tohle ještě není všechno Tome... ty si mě tedka užiješ víc než dost...

úterý 13. listopadu 2012

Můj zlobivej model 2.

autor: B-Kay

"Skvělý",vydechl Tom sklíčeně a ani se neunouval podívat se,co za modela to z Magdeburgu přijel."Takže Tome,tohle je Bill ",usmál se zářivě ředitel a rukou ukázal na chlapce stojícího opodál.Tom tedy nakonec sklíčeně vydechl a poté se uráčil zvednout svou tvář k nově příchozímu…
Jeho oči se rozšířili náhlym poznáním,a jeho ůsta se malinko pootevřela překvapením.Nevědel,zdali si z něj ředitel i tahle osoba utahují,ale nedokázal spustit z toho kluka oči.Jeho postava byla zcela jiná,než doted mohl u někdejších modelů zahlédnout.Ůzké boky mu lemovali černé džíny,a spod černýho upnutýho trika vykoukali jenom dvě štíhlé ručky,kde na levé z nich bylo ozdobným písmem napsáno:Freiheit 89 …Tom nevědel,co měl tenhle nápis symbolizovat,ale ted se na to ani soustředit nechtěl.Jeho pohled postupoval až k chlapcově tváři,kterou zdobili muší černé brýle,které schovávali snad tu nejkrásnější část chlapcova těla,které podlehlo nemálo holek.

pondělí 12. listopadu 2012

Můj zlobivej model 1.


autor: B-Kay

Takový ospalý město…Očka vysokýho chlpace, kterýho vlasy byli spleteny do pevných dredů se rozhlíželi po ospalým městečku, které v tuhle skorou ranní hodinu ani nemělo potuchy o jeho skažené náladě. Otráveně natočil tvář,aby se mohl podívat na drobné klubíčko,které se chulilo na postely a spokojeně oddechovalo, avšak hned na to tvář vrátil spátky a znovu upnul pohled na město. Jeho tělo zakrývali pouze široké trenky, které si na sebe před chvilkou spěšně hodil, aby tady nechodil nahatej.
I když, vadilo by to někomu?! Jí určitě ne, a jemu možná také ne. Vlastně by mu to možná bylo malinko nepříjemný, ale to mu ted bylo v tuhle chvíli jedno…
Utápěl se ve vlastní sebelítosti a litoval, že tehdy vlastně dovolil, aby jej táta odvezl… Jenomže byl tak malinkej... a nedokázal se bránit. Prostě tehdy ještě musel poslouchat. A proto když mu rodiče zasadili ten nejtvrdší ůdeř, nezbývalo mu nic jinýho, než nemě poslouchat a trpět vevnitř…

sobota 10. listopadu 2012

Dess č.?

Takže... nastavuju novej dess, číslo řešit nebudu, protože opravdu nevím...
Ale to hlavní... Vzhledem k tomu, že v tom mám nějaký...no... věci, co mi nesedí, tak se neděste, když to teď jště nebude úplně v cajku...

Ano, vím, že je ten dess oproti jiným mým designům jednoduchej, ale to vyl účel... jednou trochu jednoduchosti a pak se možná vrátím k dessu, kterej jsem tady měla snad nejdýl, a na kterej jsem použila obrázek od Alleg...
tak zatím...

PS: Za nějakou dobu tady přibyde i náhled jak to má asi vypadat...
EDIT: Ok, tady máte náhled
...A kdyby někomu vadilo to bílý písmo, tak napište, můžu změnit na černý (myslím, že to taky nevypadalo špatně) ;)
A taky se mi zdají ty nadpisy moc malý, jen... nějak jsem za tu dobu co mám blog zapomněla, jak tohle změnit, tak kdyby někdo poradil...

Síla tvého hlasu 52. - KONEC

autor: B-Kay

"Devatenáct, dvacet," Tom počkal ještě několik vteřin a teprve pak s veselým úsměvem zvedl tvář a zadíval se kolem sebe. Billa našel téměř okamžitě. Nemusel jej dokonce ani hledat. Sám mu vletěl do náruče a láskyplně se k němu přitulil.
"Podívej,"zašeptal mu do ucha a ukazováčkem ukázal na velikou hromadu polštářků, která se skutečně nepřirozeně chvěla, ze spodu dokonce vykoukali dvě malé nožičky.
Pohledy obou byli plné lásky, s neskrývanou něhou sledovali svou malou ratolest, ukrývající se pod kupou velikých polštářů a i když Tobiho úkryt nebyl dokonalý, stačilo jim jenom to, že to malé dítě věřilo ve svou šikovnost a těšilo se z každé další vteřinky, po kterou nebylo odhaleno.
Bill byl dokonce sám překvapen, jak šikovný byl. Na to, že teprve před měsícem oslavili jeho první narozeniny, to byl skutečně vnímavý a veselý chlapeček.

"Kdepak se mohl ukrýt? " Tom se snažil tvářit skutečně zamyšleně ve chvíli, kdy chytil svou lásku kolem boků a společně začali přeskoumávat jednotlivá místa v pokoji, která by mohla sloužit jako perfektní skrýš. Své postely se však prozatím vyhýbali.
"Já se vzdávám Tome. Tobi je až příliš šikovný chlapeček," Bill promluvil malinko hlasitěji, aby to mohl postřehnout i jejich drobeček a láskyplným pohledem prolétl chvějící se klubíčko na postely.
"Já se také vzdávám. Z toho hledání jsem už unavený," uličnicky mrkl na Billa, opatrně se přiblížil k postely a položil se na hromadu polštářů samozřejmě tak, aby maličkému neublížil. Bill se vesele zasmál a udělal totéž.
Tobi ze sebe však nevydal ani hlásku dokonce ani tehdy, kdy byla jeho skrýš téměř prozrazena. Byl odhodlán ukrávat se tak dlouho, dokud jej jeho rodiče nenajdou. Vesele se kousal do baculatých rtíků, jeho maličké tělo se chvělo radostí, protože si v tu chvíli přišel skutečně šikovný.
"Copak to tady je,"Bill se otočil Tomovy tváří a společně se zadívali na dětskou ponožku, vykukující spod polštářků. Oba se drželi z posledních sil, aby nevyskočili a nevystískali to malé trdlo ve svém náručí.
"To nevím. Měli bychom to prozkoumat," navrhl Tom naoko zvědavým hlasem, společně s Billem si napočítali do tří a ve stejnou chvíli, jej začali šimrat.
Tobi vyletěl ze své skrýše přímo rychlostí blesku a vzápětí se již válel po postely a svíjel se v záchvatech rozkošného smíchu. Bezmocně kopal nožičkama a snažil se vysvobodit ze sevření dlaní svých rodičů, ale bylo to skutečně těžké. Byl až příliš maličký.
"Tata,"pištěl a téměř nedýchal, jak se zadoušel smíchem.
"Bí,"pípl a natahoval své packy po Billovy, který jej již déle nedokázal trápit a vzal jej do náruče. Snažil se ignorovat Tomův smutný pohled. Na tohle téma se skutečně bavili již mockrát a už to déle rozebírat nechtěl.
Tom si na tohle oslovení však nedokázal zvyknout. Pokaždé, když jej uslyšel z ůst jejich synka, mu přišlo Billa jaksi líto. I když věděl, že mu to vůbec nevadilo a že jej to dokonce on sám naučil, cítil se hloupě.
Nerozuměl tomu, proč by mělo jejich dítě oslovovat tím krásným přívlastkem jenom jej. Bill měl na jeho životě přeci mnohem větší podíl, než on sám. Vynosil jej, celých devět měsíců bylo jeho tělo Tobiho domovem a nakonec jej i přivedl na svět. Tom se podílel akorát na jeho splodění, víc pro to dítě udělat nemohl.
"Lásko, nechci, aby byl později zmatený a aby pak později ve školce vykládal, že má dva tatínky. Některé děti jsou v tomhle věku skutečně nepřejné a s oblibou se druhým dětem posmívají. Nechci, aby mu bylo ubližováno. Právě proto chci, aby mě oslovoval jménem. Ty jsi jeho tatínek a pro mě je pocit, že tě tak bude nazývat naše dítě, tím nejkrásnějším na světě,"... pokaždé si vzpoměl na Billova slova a snažil se jim uvěřit a nalézt v nich jakési pochopení. Chtěl sám sebe přesvědčit, že to tak bylo skutečně nejlepší a že by se měl přestat cítit špatně pokaždé, kdy mu Tobi řekně tati.
"To musí být dobrůtka,"slyšel Billa šeptat, dokonce se tiše smál, jak se Tobi chytil jeho dlaně a zlehka jej kousal do prstů.
"Ty máš zřejmě hlad broučku, že ano? Půjdeme se napapat, ale nejdřív dáme tatínkovi naše překvapení," krátce pohlédl do Tomových překvapených očí, vzápětí se rychle natáhl pro malou obálku na nočním stolku a vložil ji Tobimu mezi prstíky.
"A teď ji dej tatínkovi,"šepl se sladkým úsměvem na rtech, dlouze jej políbil do bledých vlásků a ve chvíli, kdy se obálka konečně dostala k Tomovy, sklonil tvář a zhluboka se nadechl.
Tom ji nejdříve potěžkal v dlani, teprve pak se rozhodl ji otevřít. Ve chvíli, kdy spatřil první slova, se mu hrdlo stáhlo uzkostí a měl co dělat, aby se nerozplakal.
"Myslel jsem, že ji mamka již dávno vyhodila, ale včera jsem ji našel. Patří ti. Chtěl jsem, aby sis ji přečetl, protože bych nepřežil, kdybys mi opět zmizel a já bych ti ji nestihl dát,"Tom zalapal po dechu a nechápavě pootevřel rty.
"Odešel jsem na tvé narozeniny?,"Bill se smutně pousmál, posadil maličkého vedle sebe a připlazil se k Tomovy blíž. Vzal jeho tvář do dlaní a pohlédl mu hluboce do očí. Sledoval jeho uplakaný pohled a i jemu samotnému bylo v tu chvíli do pláče.
"Dal jsem ti ten nejošklivější dárek. Jak jsi mě mohl i po tom všem milovat ?! ,"proud jeho slov byl zastaven Billovým vlhkým polibkem.
"Možná to byl ten nejošklivější dárek, ale díky tomu, jsi mi mohl věnovat i ten nejkrásnější dárek ve chvíli, kdy jsi se mi vrátil. Miluju tě, vždy jsem tě miloval a nic na světě tuto skutečnost nezmění," tentokrát byl Tom tím, kdo přerušil jejich konverzaci láskyplným polibkem.
"Ach Bille,"zasténal mu do vlasů.
"Také jsem tě chtěl vždy milovat,"nenáviděl se za svou minulost. Nenáviděl se za to, jak slepý kdysi byl. Jenom hlupák by si nevšiml něco tak nádherného a čistého, jako byl Bill.
Bill už na to nic neřekl. Vzal maličkého do náruče a podešel ke dveřím.
"Prosím, přečti si to,"šepl ještě předtím, než vyšel ze dveří a Tom neměl v úmyslu jej neposlechnout.
Jakmile se za Billem zavřeli dveře, sklouzl očima k narozeninové pozvánce, na které se v pravém rohu vyjímalo datum, které nevědomky symbolizovalo den jeho odchodu a Billovy jistě způsobovalo husí kůži. Raději se na to však snažil nemyslet a rychle se začetl do úhledně psaných řádků...
"Ahoj Tome.
Dřív, než se dostanu k důvodu, proč jsem ti napsal, bych se ti chtěl již předem omluvit za svou hloupost.
Ano, jsem hloupý. Dokonce velmi hloupý, ale na jednu stranu je to dobře, protože bych v sobě jinak nenašel odvahu požádat tě o to, abys přišel na mou narozeninovou oslavu.
Jistě jsi ted' zmatený a nerozumíš, proč jsem pozval právě tebe, ale věř mi, kdybych se ti to pokusil vysvětlit, cítil bys ještě větší zmatek a to rozhodně nechci.
Mimochodem jsem Bill. Jsme sousedé zřejmě odjakživa a také jsem i tvůj spolužák, což sis zřejmě ještě nevšimnul, ale já to chápu, protože mě lidé často přehlédají. Napadlo mě, že by bylo fajn, kdybychom se blíž poznali. Mohli by z nás být i kamarádi, kdybys to tak chtěl.
Moc by mě potěšilo, kdybys přišel, ale samozřejmě pochopím, pokud nebudeš chtít. Ať už se rozhodneš jakkoliv děkuju, že sis vůbec tenhle dopis přečetl. Myslím, že jsem tím překonal sám sebe a udělal jsem veliký krok do budoucna. Šedá myška se konečně odhodlala vyjít ze své skrýše. Už se před tebou nechce jenom ukrývat... Už nechci utíkat.
Tome prosím, přijd'.
Bill ..."

" Děkuju,"ozvalo se mu ucha tichým hláskem mnohem dřív, než vůbec stihl jakkoliv zareagovat. Billova narozeninová pozvánka mu zlehka proklouzla mezi prsty ve chvíli, kdy mu Bill opatrně vylezl na klín a zahleděl se do jeho provinilých očí.
"Za co?,"ozval se Tom šeptem a lýskyplně omotal své dlaně kolem Billových boků.
"Přečetl sis to. Nevím proč jsem chtěl, aby sis to přečetl, ale cítím se lépe a konečně mohu za minulostí udělat hrubou čáru. Jako dítě jsem si tak moc přál, aby ses vrátil a já ti ji mohl dát. Nyní se konečně dostala do tvých rukou a právě za to ti děkuju," nedovolil Tomovy promluvit, tajemně se pousmál a vložil Tomovy do dlaní další obálku.
"Není to další dopis, že ne? Víc bych už neunesl. Už ted' mi je do pláče,"Tom se nedůvěřivě zadíval na větši obálku a stejně jako i tu předešlou, potěžkal její obsah v dlaních.
"Ne ne. Už žádné další dopisy a trápení. Je to takovej menší dárek,"Bill se chvěl nedočkavostí při pohledu na to, jak Tom opatrně otevíral obálku a pevně věřil, že jeho reakce bude dobrá. Ze začátku sice očekával počíteční šok, ale doufal, že tím Tomovy v konečném důsledku udělá radost.
"Lásko, narozeniny máš přece ty. Ty jsi ten, kdo si zaslouží být rozmazlován dárečky," namítl Tom předtím, než nahlédl do obálky, vzápětí však stíchl.
Zřejmě nastala chvilka počátečního šoku, pomyslel si Bill s lehkým úsměvem na rtech a při pohledu, na Tomův nežný pohled věděl, že se špatné reakce obával zřejmě zbytečně.
"Jak dlouho?"
"Osm týdnů," jejich pohledy se setkali a oba se ve stejnou chvíli zářivě usmáli.
Tom chytil Billa za týl a naléhavě se přisál na jeho pootevřené rty. Bill dlouze zasténal, naklonil tvář na stranu a dovolil, aby Tomův jazyk ochutnával každičky kousek jeho rtů.
"Miluju tě. Krásnější dárek jsem si ani nemohl přát,"Tom se vzdálil z blízkosti jeho rtů a opřel se čelem o to Billovo.
"Co myslíš? Bude mít Tobi bratra nebo sestřičku?,"vesele se usmíval a nepřestával pokrývat Billovu tvář něžnými polibky. Bill si sladce skousl rty, krátce pohlédl na ultrazvuk v obálce a zavrtěl hlavou.
"Myslím že oba"….
Nepamatuju si na den, kdy jsem udělal svůj první krok. Nepamatuju si dokonce ani na den, kdy jsem slavil své první narozeniny a přesto mám v hlouby srdce ukrytou vzpomínku na chvíli, kdy jsem na vlastní kůži pocítil, jak nádherné dokážou být zázraky.
Bylo to ve chvíli, kdy jsem tě poznal má šedá myško…

autor: B-Kay

pátek 9. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 51.

autor: B-Kay

Ben pomalu kráčel rozkvetlou zahradou směrem k houpačce, která byla v dětství středobodem Tomovy pozornosti a také místem, kam vždy po škole s nadšením utíkal a se zavřenýma očima byl unášen do světa svých představ.
Ben nemohl uvěřit, že od chvíle, kdy tu houpačku postavil, samozřejmě za pomoci svého malého synka, uběhlo již několik let a uzlíček, který pečlivě držel v náručí, byl skutečně jeho vnukem.
Sklonil tvář, aby se mohl podívat na miminko, které bylo sotva větší od dětské panenky. Svýma velikýma hnědýma očima a smetanově bledou pokožkou však panenku skutečně připomínalo.
Stejně jako Bill.
"Ahoj maličký,"promluvil něžným hlasem a věnoval spokojenému chlapečkovi zářivý úsměv.
"Já jsem tvůj dědeček Tobi,"ukazováčkem jej pohladil po líčku a vzal mezi prsty jeho sevřenou pěstičku, aby si s ním potřásl rukou, jak to velcí kluci dělají.
"Já nejsem takový vtipálek, jako tvůj táta, nejsem dokonce ani tak výřečný jako Bill. Moc toho nenamluvím, ale to ty zřejmě ještě také ne. Viď drobečku?,"pohlédl do Tobiho zvědavých kukadel a sklonil tvář, aby jej mohl zlehka políbit na tvář. Miminko při tom doteku vesele zakopalo nožičkama a vydalo tichounké zamručení, které vyjádřovalo spokojnost a důvěru.
"Tak to si budeme rozumět,"zašeptal a s lehkým úsměvem přistoupil k houpačce.
Přivřel víčka a náhle se před ním, jako ve zrychleném filmu zjevili obrazy krásných vzpomínek z doby, kdy byl skutečně šťastný, se svým malým synkem na klíně a milující ženou po svém boku. Život však někdy bývá krutý a častokrát nám vezme to nejcennější, co máme a zároveň to jediné, co nás dělá šťastnými.
Oči opět otevřel, posadil se na starší houpačku a Tobiho si k sobě co nejjemněji přitulil.
Jistě. Život častokrát bere, ale na druhou stranu také i dává. Vnesl do jejich života Billa. Křehkou osůbku, která převrátila život jeho syna naruby. Díky Billovy viděl Toma opět veselého a s úsměvem na rtech, díky Billovy mohl cítit proti své hrudi jemný tlukot malého srdíčka a jedině díky Billovy spoznal tak skvělou ženu, jakou byla právě Simone.
"Můžu se k vám přidat?," ze zamyšlení jej vytrhl něžný ženský hlas, který na jeho překvapení patřil Simone, ke které se ještě před chvilkou stáčeli jeho myšlenky.
Rychle na ni pohlédl a udělal jí vedle sebe místečko.
"Samozřejmě,"vydechl, na krátkou chvilku se pousmál a raději sklonil tvář k miminku, aby zamaskoval ruměnec, rozlévající se jeho tváří.
"Není to to nejkrásnější miminko na světě? Má v sobě kousek obou," Simone se také naklonila k miminku a zlehka jej pohladila po bledých vláscích. Snažila se mluvit potichu, protože moc dobře věděla, že ostřejší zvuk malá novorozeňata lehce vyděsí.
"To ano,"souhlasil Ben a sledoval Tobiho črty tváře.
"Ale více se podobá Billovy."
"Kde jsou vlastně kluci? Teprve před chvilkou jsem se vrátila z práce a když jsem vás dva zahlédla z okna, nedalo mi to. Nestává sa totiž často, aby se ti dva vzdálili z Tobiho blízkosti,"Simone si rychle popravila roztrapacené vlasy a pohlédla Benovi do očí, které ji v tu chvíli přišli zvláštně vyplašené.
Překvapilo jí to.
Myslela si, že vyděšeně a nejistě v jeho blízkosti působí právě ona. Na její místě by však podobně reagovala zřejmě většina žen. Ben byl skutečně pohledný muž a se svýma laskavýma očima a nevinným úsměvem, působil skutečně sladce.
"Jsou ve svém pokojí a dělají si i s malou Liby maškarní,"Ben si nemohl pomoct a musel se zasmát při vzpomínce na to, jak všichni tři vypadali. Na jeden nádech to prozradil i Simone a během několika vteřin se již smáli společně.
Liby se samozřejmě převlékla za pejska, do vlasů si dala svou čelenku se psími oušky a na sebe Billův veliký hnědý svetr, který měl imitovat její psí srst. Bill ze sebe během chvilky udělal roztomilého kocourka, Tom mu dokonce pomohl s ňufákem a vlastnoručně mu namaloval vousky a Tom se převlékl za veselého kašpárka s červeným nosem a láskyplným úsměvem.
"Ti dva jsou skutečně blázni,"Simone nevěřícně kroutila hlavou a snažila se popadat dech, který se jí hodnou chvíli nedostával. Neustále se však musela usmívat. Nebyla si však jistá, zdali to bylo tím, o čem si před chvilkou povídali, nebo jí k úsměvu stačila pouhá Benova blízkost.
"To jsou, ale stejně to bylo moc krásné gesto. Ještě nikdy předtím jsem neviděl Liby tak šťastnou," pohled mu sklouzl na malé miminko, které se bezúspěšně snažilo zvednout hlavičku a po několika nevydařených pokusech, svou snahu i vzdalo.
Bohužel, miminka v prvním měsíci ještě nejsou natolik silná, aby dokázala zvednout hlavičku, která je v porovnání s jejich tělem ještě skutečně velká.
"Liby má toho nejlepšího bratra na světě. Bill se jí snaží všemožně vynahradit ty dva roky, kdy se jí nemohl věnovat,"sklonila tvář a na krátkou chvilku posmutněla. Vzpomínky na Billovu slepotu a celkově na nehodu, se kterou se spájeli, by nejraději vymazala ze své paměti.
"Totéž dělá i můj syn. Mockrát mi řekl, že nebude nikdy schopen vynahradit Billovy ta léta, kdy jej přehlížel. Prý mu nikdy nebude moct dát to, co jsi skutečně zaslouží".
"To je hloupost. Tom mu již to nejkrásnější přeci dal,"pohledy obou náhle utkvěli na Tobim, který vesele kopal nožičkama, svíral pěstičky a naslouchal všem zvukům, které se kolem něj rozléhali.
"Chcete si jej nachvilku podržet?"
"Bene,"Simone stisla rty a zatvářila se naoko uraženě.
"Už jsem tě prosila několikrát, abys mi tykal. Copak je to tak těžké? Jsme přeci jedna rodina, jak dlouho my chceš ještě vykat?,"vesele zavrtěla hlavou a hravě jej dloubla do ramene.
Ben v tu chvíli urychleně sklonil tvář a stydlivě se pousmál. Chtěl se co nejrychleji opravit a zamaskovat tím svou roztržitost, přesto to bylo mnohem těžší, než si myslel. Proto byl hlas malého děvčátka, které vzápětí vyběhlo na zahradu, jeho záchranou.
"Mamí,"Simone se nemohla vynadívat na svou malou dcerku, která se k ní blížila po čtyřech s veselým úsměvem na rtech. Vrtěla hlavičkou a napodobovala chování pejska tím, že očichávala trávnik a zlobivě vrčela na Billa, který ji společně s Tomem následoval.
"Zřejmě jsi byl velice zlobivý kocourek,"zašeptal mu Tom do vlasů a hravě jej zatahal za ušní lalůček. Držel si svou lásku pečlivě kolem boků a společně v objetí opatrně kráčeli za Liby, ke které se v té chvíli báli přiblížit.
"Moc zlobivý,"Bill mu věnoval veselý úsměv a pomalounku Toma vedl zahradním chodníčkem…
Klaudie strávila většinu dne v kuchyni a i když byli jejími jedinými společníkmi v tu chvíli mísa s těstem a vařečka, cítila se opravdu krásně. Stačilo jenom vyhlédnout z okan a zadívat se na obraz před sebou a cítila se jako ten nejšťastnější člověk pod sluncem.
Na houpačce, kde ještě před necelým rokem sedávala sama, smutně vzhlížela k oknu sousedů a přemýšlela nad tím, co asi dělají její blízcí, náhle viděla život a štěstí.
Simone držela v náručí svou malou dcerku a smála se na něčem, co jí Ben nenápadně šeptal, zatímco Tom, přezlečen za velice roztomilého kašpárka, objímal Billa, sedícího na jeho klíně, kolem boků a společně se skláněli nad Tobiho, který se v Billově náručí spokojeně rozvaloval.
Všichni vypadali skutečně spokojeně a Klaudie si tehdy byla jistá, že by nikdy nechtěla vrátit čas zpět. Takhle to prostě mělo být…

autor: B-Kay

čtvrtek 8. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 50.

autor: B-Kay

Čtvrtý zázrak…
Bill se v té chvíli cítil, jakoby se náhle ocitl v jedném ze svých snů. Několik dlouhých vteřin sledoval uplakaným pohledem drobnou, úhledně zabalenou krabičku, kterou Tom roztřeseně svíral mezi prsty a myslí přitom nevědomky zabloudil ve svých vzpomínkách.
Jednotlivé obrazy vzpomínek viděl již rozmazaně, přesto jakoby ještě nedýchali minulostí. Nebylo to přeci tak dávno, kdy byli jeho čerstvou součástí a možná byl právě díky nim člověkem, který si vážil každého dalšího dne, stráveného v Tomově blízkosti.
Viděl sám sebe, jako malého chlapce, kterého zamilovaný pohled, se nedokázal odtrhnout od kluka, který jej již jako dítě, zcela pobláznil. Jedna z hezkých vzpomínek byla vzápětí přerušena dost ošklivou a bolestivou. Viděl se, jak sedí na schodech u dveří jejich domu, hlavu si podepíral dlaní a uslzenýma očima sledoval, jak mu ze živote odchází to nekrásnější ještě dřív, než to vůbec stihl skutečně poznat.
Další vzpomínky byli ještě rozmazanější.
Zahlédl auto, které mu ve vysoké rychlosti vběhlo do protisměru a málem jej tím připravilo o život. Náhle tam byl Tomův návrat, Tomovy doteky, vášnivé polibky, jejich první milování…vzpomínka na den, kdy se dověděl, že spolu čekají dítě…
Žádná z nich však nebyla tak silná, jakou se měla stát právě tato vzpomínka.
Vzpomínka na den, kdy jej kluk, otec jeho dítěte, kterého tolik miloval požádal o ruku i přesto, že se tím mohol dopustit jakéhosi morálního přehrešku.
"Lásko, co mi to děláš?,"pípl.
Ve chvíli, kdy mu Tom věnoval něžný úsměv, mu z oka pomalounku vyklouzla drobná slza, která stékala podél jeho tváře až ke rtům, ze kterých ji Tom slíbl jemným polibkem.
"Musím to udělat Bille. A moc to chci udělat. Nezáleží mi na tom, zdali se vezmeme skutečně, nebo ne. Už jenom to, že jsi ode mě vezmeš ten prstýnek a budeš jej nosit pro mě bude znamenat, že jsi můj a že k sobě patříme,"zašeptal, vytáhl maličký stříbrný prstýnek a zlehka jej vložil do Billovy rozevřené dlaně.
" Je nádherný,"Bill jej opatrně potěžkal v dlani a díval se na něj pohledem malého dítěte, skoumajícícho svůj právě nalezený poklad.
"Ani nevím, zdali si něco tak krásného zasloužím," Tomovy rty vykouzlili láskyplný úsměv. Od Billa jinou reakci ani nemohl očekávat. Ten chlapec byl přímo ztělesněním skromnosti a něhy.
"Zasloužíš si mnohem víc. Dokonce víc, než jsem ti schopen dát,"konečky hřejivých prstů zlehka dopadli na Billovy chvějící se rty.
"Dal jsi mi všechno Tome. Už není co bych si přál. Posledním mím přáním bylo, aby se náš chlapeček narodil zdravý. Už není co bych si přál,"Bill se s něžným úsměvem opřel do Tomova doteku, zatímco se konečky jeho prstů nesměle dotýkali stříbrné ozdoby.
"Chtěl bych ti vynahradit všechna ta léta. Nyní bych zůstal Bille. Věř mi, že bych od tebe neodešel, kdybych věděl pravdu. Kdybych měl alespoň tušení,"Bill smutně stiskl rty a na krátkou chvilku sklonil tvář.
Neměl rád chvíle, kdy se vraceli k minulosti, protože Tom měl zcela jiný pohled na jejich minulost. Nic z toho, co se stalo, přeci nebylo jeho vinou a přesto v sobě neustále potláčel pocit viny.
A Bill to moc dobře věděl.
Věděl to, protože mu to dokázal vyčíst z očí pokaždé, kdy se jejich konverzace zvrtla směrem ke vzpomínání.
"Takhle to mělo být. Já sám bych to nechtěl měnit,"vydechl a unaveně se opřel čelem o Tomovo.
"Možná máš pravdu. Zřejmě to takhle skutečně mělo být,"Tom jej ještě jednou měkce pohladil po tváři a raději se k této témě již nevracel.
"Byl jsem se podívat na Tobiho,"zaskřehotal a při vyslovení jména jejich dítěte, se oboum rozzářili jejich do té chvíle, unavené pohledy.
"Jak se má? Je v pořádku?,"Bill se vpíjel hluboce do Tomových očí, nepřestávajíc v dotýkaní se drobného prstýnku, myšlenkama však byl při svém miminku a přemýšlel nad tím, zdali se změnil za tu chviličku, co jej od něj odvedli.
Co když zase maličko povyrostl? Miminka se přeci vyvíjejí každou vteřinou a on nechtěl zameškat ani jednu jedinou.
"Je v pořádku. Když jsem tam přišel, tak spinkal,"odpověděl Tom hlasem hrdého člověka, ze kterého se stal během jednoho dne otec.
Bylo až neuvěřitelné, že ještě před dvěma dny byl obyčejným zamilovaným klukem, který se snažil co nejlépe připravit na svou roli nastávajícího tatínka a náhle to bylo tady. Už nebylo třeba po večerech číst knížku o těhotenství a přemýšlet, zdali starostlivost o miminko vůbec zvládnou.
Miminko bylo již na světě a Tom si teprve v té chvíli uvědomil, že vás žádná sebelepší knížka nedokáže připravit na rodičovství tak, aby jste se své nově získané role, nebáli.
Samozřejmě, že se bál.
Bál se tak, jako ještě nikdy předtím, ale při pohledu do Billových laskavých očí jsi byl jistý jedinou věcí. Že na to není sám a že to společně určitě nějak zvládnou.
"Miluju tě, víš to?,"nosem jej pohladil po tváři a sladce jej políbil.
"Já tě miluju ještě víc,"Bill s úsměvem opětoval další jemný polibek a vzápětí jeho pohled uchvátil obraz, kdy mu Tom opatrně nastokl prstýnek. Na jeho bledé, hubené ruce, vypadal přímo dokonale.
"A teď jsi můj,"ukazováčkem pohladil Billovo zápěstí a opět mu pohlédl do očí.
"A ty můj,"bylo mu tichunkou odpovědí…
….
Prvních několik týdnů oboum připadalo, jakoby se náhle ocitli na bláznivém kolotoči, který vás měl připravit o veškerou energii. Všechno kolem nich se náhle kroutilo kolem jejich maličkého.
Miminka byl náhle plný dům.
Klaudie se snažila klukům pomáhat téměř neustále, Simone s Benem, brávali maličkého na dlouhé procházky vždy poté, co se vrátili z práce, dokonce i malá Liby, jakožto veliká teta, se svému synovci náležitě věnovala. Namalovala mu celou hromadu různých obrázků, předčítala mu svá uplně první slůvka, která se ve školce naučila, dokonce mu věnovala i několik svých plyšových hraček. Tom se nedokázal přestat pobaveně usmívat při představě, že možná za pár let, bude mít Liby z Tobiho své malinké štěňátko a společně budou mít zedraná kolena od věčného chození po čtyřech.
Bylo to všechno skutečně vyčerpávající a přesto nádherné.
Byli chvilky, kdy byli oba vyčerpání natolik, že usnuli při společném koupeli, Billovy se dokonce povedlo usnout během společné večeře a Tomovy hnd několik vteřin po něm.
Byli však i takové chvilky, které jim přišli kouzelné a nevyměnili by je za nic na světě.
Přesně takovou chvilku právě oba prožívali. Tom s pootevřenými rty a zakloněnou tváří opatrně dopadl na záda, zatímco jej Billovy smetanové boky, přiváděli k šílenství.
Přivřenýma očima hleděl do té bledé záplavy, která se na něm pomalounku pohupovala a nemohl se zbavit pocitu, že to je to nejlepší milování, jaké kdy měli.
Sledoval, jak se Billovy bledé tváře náhle barvili do růžova, jak jeho vlasy vlhli potem a lepili se mu na holá záda, jak se uzkostlivě kousal do rtu, aby náhodou nezasténal příliš hlasně a nevzbudil tím miminko, spokojeně spící ve své postýlce.
"Ještě,"zasténal, jakmile do něj Tom přirazil nejvíce, jak mohl. Přesně to byl ten bod, který se stal jeho náhlou slabostí. Už se více neudržel ve své poloze. Dopadl na Tomův zběsile se zvedající hrudník, který mu v tu chvíli sloužil jako jediný oporný bod. Hladově ochutnával Tomovu kůži, ve které částečně tlumil své vzdechy i němé výkřiky. Tom sjednotil pohyby své ruky s pohupováním se Billova těla a oboum bylo hned jasné, že vrchol není daleko.
Bill nešťastně stiskl víčka ve chvíli, kdy se Tobi nešikovně převalil, což mělo za následek jeho probuzení a nespokojené zamručení.
"Prosím, Tobi, ještě chvilinku,"Bill v tu chvíli nedokázal říct nic jiného, kromě tichounkého utíšení, zatímco Tom nedokázal promluvit vůbec. Hladově pronikal do Billova kouzelného těla.
Už stačilo jenom několik vteřin…
Pláč miminka se ozval ve stejnou chvíli, kdy se k sobě vysileně přitiskli a věnovali si láskyplné políbení…

autor: B-Kay

středa 7. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 49.

autor: B-Kay


Bill se beze slova rozhlédl kolem sebe a sklonil tvář. Všechno kolem něj bylo uplně perfektní.
Stačilo jenom malinko zvednout tvář a do očí jej udeřili desítky dárků, jak pro něj, tak pro miminko, různě zbarvené balónky, krásná kytice květů dokonce i nějaké dobroty.
Měl kolem sebe osoby, které pro něj znamenali celý svět a přesto si nemohl svého štěstí užívat. Jedna osoba totiž pořád chyběla. Už od rána…
"Jak se cítíš?,"zeptala se Simone a něžným pohledem prolétla tvář svého syna. Vzápětí však opět sklonila tvář k maličkému miminku, kterého měl v tuto chvíli na rukou jeho dědeček.
"Skvěle,"zašeptal, s láskyplným úsměvem se zadíval na svého chlapečka a doufal, že i on se cítil skvěle a nic mu nechybělo.
"Vypadá uplně jako ty Bille, když jsi byl malinký,"Simone zlehka vzala mezi prsty Tobiho malou ručičku a vtiskl na ni několik drobných polibků...
"Úsměv má Tomův,"podotkla Klaudie veselým hlasem a Ben také objevil něco, čímž mu malý Tobi připomínal Toma, Bill však jejich slova už delší chvíli nevnímal. Snažil se nemyslet na Toma a na to, proč za ním od rána ani jednou nepřišel a raději se soustředil na obrázek, který Liby pečlivě malovala barevnými pastelkami. Jakmile si uvědomila, jakým směrem se Bill dívá, roztomile jí zrůžověla líčka a její do té doby jistý pohyb po bílém plátně, se náhle zdál být malinko roztřesený.
Nebyla si jistá tím, zdali se bude Billovy její dárek líbit a chtěla si na tom dát skutečně záležet. Jakmile však spatřila, že sleduje její práci, znervózněla, jeden prstík jí nešikovně ujel a obrázek již náhle nebyl dle její představ.
"Liby je to moc krásné,"Bill se k ní pohotově naklonil a zastavil ji ve chvíli, kdy chtěla obrázek zmuchlat a začít odznovu.
"Skazila jsem to,"stěžovalo si malinké děvčátko a odmítala se s smířit s představou, že se Billovy její skazený obrázek bude líbit.
"Neskazila. Je to skutečně krásné a nějaký drobný flíček ten obrázek nemohl pokazit, protože je nádherný,"věnoval ji veliký úsměv a pomohl ji vylézt k sobě na postel. Liby se s veselým piskotem zachumlala k Billovy do pelíšku a naklonila se k němu, jakoby mu chtěla povědět něco velmi důležitého.
"Měla jsem pravdu,"zašišlala štrbavou pusinkou a ve velikých očích se jí mihla radost.
"V čem?,"Bill ji pošimral po bříšku a ještě více jí k sobě přitulil.
"Že budete mít s Tomem miminko. Říkala jsem vám to,"
"Vy budete mít spolu děťátko?"vydechla po chvilce svým tenkým hláskem a po čtyřech, jako správný pejsek, se připlazila blíž. Bill cítil, jak se Tom proti jeho rtům vesele uculil a on sám měl co dělat, aby se nerozesmál. Nosem láskyplně pohladil ten Tomův a pohodlně se o něj opřel.
"Liby, co tě to zase napadlo?"bylo mu tak krásně, že sotva otevíral ústa, když mluvil. Usmívat se však nepřestával. Tom jej něžně hladil po bříšku a usmíval se proti jeho kůži na krku,přičemž mu šeptal, že ta představa byla opravdu roztomilá.
"Paní učitelka ve školce nám říkala, že když se dva lidé mají rádi, někdy můžou mít i malé děťátko,"byla do svého vysvětlování natolik ponořena, že si vůbec nevšimla, kdy jí Tom vzal čelenku se psími oušky a nasadil ji Billovy do vlasů.
"Liby, paní učitelka měla pravdu, ale v některých případech to jednoduše neplatí. Dva lidé se můžou mít rádi, aniž by čekali miminko. Jako já a Tom"...

Bill na tu chvíli téměř uplně zapoměl. Zapoměl také i na to, s jakou jistotou a přesvědčením se snažil Liby vysvětlit, že s Tomem nikdy nebude mít miminko a náhle stačilo jenom pohlédnout do Tobiho nevinné tváře, aby si uvědomil, že v tomhle světě zřejmě nic není nemožné. Zázraky skutečně existují, akorát nerozuměl tomu, proč se poslední dobou stávali kolem něj neustále.
Čím si tolké štěstí zasloužil?
Co když štěstí, které jej potkalo, potřeboval někdo jiný mnohem více, než on sám?
V průběhu několika měsíců jej potkali hned tři zázraky.
Prvním byl Tomův návrat. Druhým zázrakem byl návrat světla do jeho světa a tím třetím zázrakem byl Tobi. To malé nenápadné stvořeníčko se pro něj stalo během několika hodin tím nejdůležitějším, co jej v životě potkalo. Samozřejmě společně s Tomem.
"Kde je vlastně Tomi?,"otázku, kterou měli všichni nevědomky vepsanou ve tváři, se odvážilo vyslovit nahlas pouze pětileté dítě. Všechny pohledy se náhle stočili k Billovy, který na několik vteřin uplně oněměl. Netušil, co jim měl povědět. Vyděšeným pohledem přeskakoval z jednoho na druhého tak dlouho, dokud se Ben nerozhodl zachránit situaci.
"Jistě se tady zachvilku ukáže. Stal se z něj táta, tak si na ten krásný pocit zřejmě potřebuje zvyknout. Mě to také chvilku trvalo,"promluvil svým typicky laskavým hlasem, vstal a položil miminko do Billovy náruče. Tobi se unaveně převaloval v modré dece a bylo na něm hned na první pohled vidět, že jej dělili vteřinky od pláče.
"Miláčku, no ták,"Bill si jej k sobě opatrně přitulil, tváří se téměř neznatelně opřel o malou hlavičku a zlehka jej líbal do vlásků. V dlani svíral Tobiho malou ručičku a snažil se jej uklidnit dřív, než by se naplno rozplakal.
"Zřejmě bychom měli už jít. Je ještě hodně malinký a když má okolo sebe tolik cizích lidí, zřejmě jej to děsí,"promluvila Simone tichým hlasem, vzala si do náruče malou Liby a obě věnovali Billovy i maličkému měkký polibek. Klaudie udělala totéž, dřív než však podešla ke dveřím mu pošepla, že až se vrátí domů, udělá mu nějakou dobrůtku, zacož byla odměněna Billovým sladkým úsměvem.
Jako poslední k Billovy přistoupil Ben.
Posadil se na kraj postele a prolétl svého vnoučka dojatým pohledem.
" To, že jsem se vrátil z města a skončil s tou fraškou, bylo tím nejlepším, co jsem kdy udělal. A totéž platí i o mém synovi,"zašeptal.
"Kdybys viděl výraz jeho tváře ve městě a tady, nepoznával bys jej,"napravil si brýle a Bill si mohl všimnout, že rozvod mu skutečně pomohl. Jakoby omládl hned o několik let.
"Tady našel to, co tolik hledal. Přesně jako já před několika lety. Našel tady tebe Bille a ty jsi z něj udělal toho nejšťastnějšího člověka pod sluncem ,"zlehka jej pohladil po bledé tváři a další pohlazení věnoval Tobimu.
"Myslím, že to bylo vzájemné,"Bill se spokojeně pousmál a poděkoval za to, jak hezky o něm mluvil. Ben se ještě naposled přitulil k malému chlapečkovi v Billově náručí a pomalu podešel ke dveřím.
"Můj syn tě miluje. Možná z času na čas udělá nějakou hloupost, ale nikdy by ti neublížil. Věř mi, že se tady zachvilku objeví,"vydechl a s něžným úsměvem vyšel ze dveří…
A Tom se skutečně objevil.
Ani ne hodinu na to, co všichni odešli, se dveře Billova pokoje opět otevřeli. Tentokrát v nich však stála pouze jediná osoba. V očích měla něžný výraz připomínající malé dítě a v dlani, ukryté hluboce ve své kapse, ukrývala drobnou, úhledně zabalenou krabičku.
Bez jediného slova vysvětlení podešel k Billově postely a vpil se do jeho hlubokých očí. V krku měl veliký knedlík a byl si jistý, že mluvení pro něj zřejmě bude menším problémem, přesto to musel udělat. Celý den o tom přemýšlel, běhal po městě a hledal to pravé a teď, když jej od cíle dělilo jediné slůvko, se nemínil vzdát.
"Vezmeš si mě Bille?" …
autor: B-Kay

úterý 6. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 48.

autor: B-Kay

Následujících několik týdnů se Billův i Tomův život kroutil v okruhu nekonečného vysvětlování a sledování reakce svých blízkých na veliký okamžik, který na všechny teprve čekal. Billovo těhotenství se pomalounku chýlilo ke konci. Na začátku devátého měsíce jsi byl ještě jistý, že to díky podpoře lidí, které miloval zvládne, v polovině pomalounku začínal pochybovat, zdali neměla jeho lékařka pravdu, když říkala, že jeho tělo takový nápor jednoduše nezvládne a ke konci devátého měsíce jejím slovům poprvé uplně uvěřil.
Své dítě sice miloval a nemohl se dočkat chvilky, kdy jej bude moct poprvé sevřít v náručí a zadívat se do malinkatých nevinných kukadel, přesto jej tíha velikého bříška ničila. Nemohl spát, žádná z poloh, které skoušel, mu nebyla dostatečně pohodlná a když se mu po několika minutách hledání té správné polohy konečně podařilo najít tu pravou, miminko se začalo pohybovat tak prudce, že jej některé pohyby dokonce boleli. Byl vyčerpaný a co bylo nejhorší, Tom byl vyčerpán také. Láska, kterou k Billovy a jejich maličkému cítil, mu nedovolovala sobecky usnout a odpočívat, zatímco Bill byl na pokraji fyzického vyčerpání.
Poslední dny před porodem ani jeden z nich pořádně nespal, nemluvě o milování nebo jiných intimních prožitcích. Pro Billa bylo náhle i pouhé přesouvání se po domě, skutečně náročné.
Knížku o těhotenství měli přečtenou snad třikrát a přesto se zlobil pokaždé, když si vzpoměl, že na žádné stránce se nepsalo o tom, jak těžké a nepohodlné, to bude. Připadal si jako veliká kachna a přesně tak se i pohyboval…
"Vzdávam to,"zabrušel unaveným hlasem a schoval se pod přikrývku, která mu v tu chvíli posloužila jako dokonalý úkryt před soucitným pohledem Toma.
"Lásko, vydržel si to celých devět měsícu a teď to chceš těsně před cílem vzdát?,"konečkem prstu zlehka dloubl do pohybující se přikrývky...
"Všichni mi říkali, že se zřejmě narodí předčasně a podívej se. Pořád je ve mně a vůbec se mu nechce jít ven,"Bill mrzutě špulil rty, přesto se však láskyplně dotýkal svého plného bříška, konečky prstů zlehka obtíral o narůžovělou kůži a užíval si pocitu chvilkového klidu. Tobi zřejmě spinkal a po několika hodinách konečně necítil jeho pohyby, ze kterých byli některé skutečně bolestivé.
"Kdybych byl na jeho místě, také by se mi nechtělo jít ven z tak nádherného bříška,"pousmál se a něžným pohledem sledoval Billovu smutnou tvář, vykukující spod těžké přikrývky.
"Kéžbych byl silnější,"zašeptal Bill při pohledu do oddaných očí, které se na něj ještě nikdy nedívali jinak, než něžným pohledem. Tomův pohled věnující Billovy, byl už celé měsíce jedině milující.
"Podle mě jsi silný. Jsi mnohem silnější, než si myslíš,"Tom se zlehka dotkl konečky prstů Billovy tváře a zlehka jej pohladil po líci. Bill smutně stiskl rty, opřel se do jeho doteku a nevědomky přivřel víčka.
"Někdy si přeju, aby nám bylo opět čtrnáct. Abychom mohli udělat některé věci jinak,"Tom si jej opatrně stahoval na klín a teprve ve chvíli, kdy ucítil blízkost Billova těla a tlak plného bříška proti tomu svému, se cítil skutečně šťastný. Bylo to, jakoby je držel v náručí oba. Byl to skutečně krásný pocit, ale věděl, že jej již brzy čeká pocit ještě krásnější.
" Co bys udělal jinak, kdybys mohl?,"Bill k němu zvedl pohled plný dětské zvědavosti a přímo radostného očekávání. Rty se mu dokonce zvlnili do měkkého úsměvu a tím dal Tomovy jasně najevo, že je mu již mnohem líp a že na starosti ohledně miminka, v jeho blízkosti zapomínal.
"Hm,"stiskl rty a zamyslel se. Jeho dlaně zlehka dopadli na Billovo bříško a téměř okamžitě jej zbavili přebytečné látky volného tílka. Neměl rád, když se Bill dokonce i v jeho přítomnosti neustále zahaloval, jakoby se za své veliké bříško styděl. Jistě, Bill byl kluk a pro kluka to mohlo být malinko nepříjemné, ale Tom se mu téměř neustále snažil dávat najevo to, že jeho bříško bylo pro něj tou nejkrásnější částí Billova těla a čím větší bylo, tím krásnější mu přišlo.
"Kdybych skutečně dostal šanci něco ve své minulosti změnit, tak bych zřejmě otevřel oči a začal se skutečně dívat,"zašeptal a pohledem sledoval Billovu krásnou tvář. Ani po tolika měsících, ještě pořád nedokázal nalézt odpověď na otázku, jak to, že si jej nikdy nevšiml?!
Skutečně byl až natolik zaslepený svou popularitou a oblíbeností, že přehlédl něco tak kouzelného?!
"Ty ses díval Tome. To já se před tebou neustále ukrýval ,"po tváři mu náhle stékala zbloudilá slza, vzápětí následováná další a další. Sklonil tvář, několikrát se zhluboka nadechl a hlavou se opřel o Tomův hrudník.
"Právě kvůli tomu jsem tě ztratil,"už jenom při vzpomínce na to, jak neskutečně bolel Tomův odchod, se mu chtělo plakat ještě víc.
"To není pravda."
"Nikdy jsi mě neztratil,protože jsem byl neustále tady,"jednou dlaní chytil Billa za tvář a tu druhou mu položil na místo, kde hluboce pod kůží bylo Billovo zamilované srdce.
"A zůstanu tam tak dlouho, dokud budeš chtít,"Bill rychle zavrtěl hlavou a přitiskl se k Tomovy tak pevně, jak jen mu bříško dovolilo.
"Mé srdce nikdy nepatřilo nikomu jinému, než tobě. A nikomu jinému ani patřit nebude,"láskyplně opětoval Tomův rychlý polibek a žádostivě pootevřel rty ve chvíli, kdy na svých rtech ucítil Tomův jazyk. Pořád víc a víc otevíral pusu a proplétal svůj jazyk s Tomovým ve vášnivém tanci, u kterého nebylo potřeba hudby.
Tom se se zavřenýma očima vzrušeně dostával pod Billovy tepláky, zatímco Bill bojoval s drobnými knoflíčky na Tomových kalhotách. Tolik vytouženého místa se však nedotkl ani jeden z nich. Ve stejnou chvíli prudce otevřeli oči a zůstali několik vteřin bez pohnutí, jenom se rty přitisknutými k sobě.
Billův dech se ještě více znásobil ve chvíli, co ucítil mokro v kalhotách, plazící se přes jeho boky, až dolů, ke kolenům. Vzrušení z něj téměř okamžitě opadlo a nahradil jej neskutečný strach z toho, co mělo teprve přijít.
Vůbec si neuvědomoval, co se děje. Vyděšeným pohledem sledoval Toma, splašeně pobíhajícího kolem, jak rychle volal na Klaudii a na svého tátu, zatímco vytáčel číslo Simone , která byla v tuto chvíli v práci.
Vzal velikou tašku, kterou měli pro jistotu nachystanou už týden u dveří a rychle do ní zabalil ještě několik dětských hraček. Poté se obrátil na třesoucího se Billa, pomohl mu vstát a naléhavě vzal jeho tvář do dlaní. Oba byli natolik vyplašení ze všeho, co je čekalo, že jim strach zabránil promluvit a mnohem dřív, než si stihli ještě jednou vyznat lásku, do pokoje doběhla Tomova babička s malou Liby v náručí i Tomův otec, který jen stěží potláčel slzy. Nemohl uvěřit tomu, jak rychle čas běží a jak nevyspytatelné některé okamžiky v životě jsou…
"Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl,"slova, již vyšla z Tomových rtů, se zdála být pouhým šeptem. Uplakaný pohled upíral na malinký uzlíček ve svém náručí, který se zabalen v bílé dece, spokojeně vrtěl a upíral svá unavená očka na tvář před sebou.
"Máte už pro chlapečka i jméno?,"zeptala se unaveného, přesto však usmívajícího se Billa jedna ze sester a přicupkala k němu s jakýmsi zápisníkem.
Bill nedokázal spustit oči z obrazu před sebou. Tom držel malinké vyhublé miminko v dlaních tak pečlivě, jakoby právě objevil sedmí div světa.
"Tobias,"šepl směrem k ní a s úsměvem na tváři pozoroval, jak se Tom k maličkému opatrně sklání, konečky prstů jej hladí po bledých vláscích a líbá jej na tvář.
"Dobře, takže Tobias Kaulitz,"Tom v té chvíli spozorněl. Jejich maličký automaticky dostal jeho příjmení. A znělo to nádherně. V tu chvíli se poprvé zamyslel nad tím, jak krásně by znělo také oslovení Bill Kaulitz…

autor: B-Kay

pondělí 5. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 47.

autor: B-Kay

Tomovy kroky pomalu ale jistě směřovali do kuchyně.
Mohlo být něco po jedné ráno, ale on se přesto v postely déle neudržel. Nemohl spát. V Billově blízkosti mu sice bylo moc krásně, ale spánek přesto nepřicházel a každou vteřinou mu bylo akorát hůř a hůř. V krku měl knedlík, oči měl jistě zčervenalé, jak si je neustále otíral, jenom aby nevyronil jedinou slzičku.
Před vchodem do kuchyně se ještě jednou zhluboka nadechl, napravil si dlouhé tričko a se skloněnou tváří tichounce vešel. Chtěl se jít jenom napít a opláchnout si tvář proudem studené vody, aby mu konečně bylo líp a přestal se trápit kvůli věcem, které za to zřejmě nestojí.
Opatrně rozsvítil malou lampičku nad dřezem, ze kterého vytáhl dvě čisté skleničky a obě je naplnil vodou. Chtěl vzít jednu i pro Billa, kdyby se náhodou vzbudil a měl by žízeň. Po dvou měsících společného bydlení si zvykl na Billovy roztomilé potřeby. Vlastně je miloval uplně všechny, protože do každé, byl tak trošičku zapojen i on sám.
Pousmál se při vzpomínce na to černovlasé trdlo a odpil si pořádný doušek.
"Tome,"Tom vyděšeně nadskočil a jen tak tak se udržel na nohou, jakmile se však zadíval do tváře osoby, která jej tolik vyděsila, pevně stiskl rty a opět sklonil tvář.
Byl to jeho otec...
Seděl na jedné ze židlí u okna a smutným pohledem sledoval noční oblohu a těšil se na moment východu slunce. Jakmile však spatřil svého syna, noční obloha mu v porovnání s ním přišla uplně malicherná. Byl tím nejdůležitějším v jeho životě. Nic pro něj nebylo natolik důležité jako Tomovo štěstí a přesto, čím více se snažil dělat všechno proto, aby šťastný skutečně byl, tím více jej ztrácel.
"Potřeboval jsem se jenom na pít. Myslím…myslím, že se raději vrátím za Billem,"špitl a rychle vzal do dlaní i druhou skleničku. Udělal však sotva několik kroků a už byl hlasem svého otce opět zastaven.
"Je to skvělý kluk,"zašeptal Ben a zlehka si odpil ze své kávy, která byla již dávno studená. Zvláštní. Vůbec si neuvědomoval, jak dlouho již seděl u okna a přemýšlel.
"Více než skvělý. Bill je… nevím, jak bych jej měl popsat. Nedokážu to vyjádřit slovy,"Ben se smutně pousmál a raději sklonil tvář. Znal ten pocit. Přesně se dokázal vcítit do kůže svého syna a věděl, co zřejmě prožíval v této chvíli. Když se na něj zadíval, jakoby viděl sám sebe. Před několika lety měl i on problém dostatečně popsat to, co v něm Tomova maminka vyvolala.
"Nemusíš mluvit. Stačí mi tvé oči,"Tom překvapeně pootevřel rty a nevědomky přiložil konečky prstů na svá víčka. Opravdu to na něm bylo tolik vidět?
"Myslel jsem, že když se dozvíš o Billovy, budeš na mě naštvaný. Že tě zklamu tím, že jsem se zamiloval do kluka. Že se ti tím zhnusím a přestaneš mě mít rád,"Tom odložil obě skleničky na stůl a posadil se přesně naproti svému otci. Sledoval jeho ustaranou a přesto neskutečně milou tvář a přál si, aby nikdy nepotkal tu potvoru, která z něj vysala veškerou energii.
"Jsi moje dítě Tome. Jsi tím jediným, co mi po tvé mamince ještě zůstalo a ty sis opravdu myslel, že bych tě někdy mohl přestat mít rád?! ,"složil si brýle a svým laskavým pohledem se vpil do Tomových očí. Nemohl uvěřit tomu, jak podobný jí byl. Jakoby se díval do její očí. Měla je stejně tak hluboké a stejně tak zranitelné.
"Vztah dvou kluků odsuzuje téměř celý svět. Myslel jsem, že i ty budeš proti,"poškrábal se ve vlasech a sklouzl očima na své dlaně.
"I kdybych byl, což nejsem, změnil bych tím něco?,"Ben mluvil tichým, příjemným hlasem. Snažil se vybírat vhodná slova tak, aby tím nevyvolal další hádku. Tohle bylo od smrti Tomovy mamky poprvé, co spolu mluvili s jemným úsměvem na tváři a beze strachu, co přinesou další slova.
"Ne,"odpověděl Tom téměř okamžitě.
"Na celý svět kašlu tati ! Já toho kluka zatraceně miluju a pocit, že právě s ním porušuji veškerá pravidla, je neskutečně nádherný,"Tomův otec vykouzlil na rtech spokojený úsměv. Takže přecijen zdědil něco i po něm. V jeho věku byl stejně bláznivý a odhodlán bojovat proti všem, kteří odsuzovali názory, nebo chování jiných. Miloval porušování pravidel a nikdy Tomovy žádná pravidla nestanovoval. Věděl, že by to bylo uplně zbytečné.
"Tome, vidět vás dva spolu je skutečně kouzelné. V některých chvílích mi to přijde, jakoby jste byli jeden pro druhého stvořeni,"vydechl a na krátkou chvilku trpce stiskl rty. Tom v tu chvíli věděl uplně přesně, co se v něm odehrává a cítil se jako hlupák.
"Jak ti je tati?," to slůvko tati snad nikdy nevyslovil s větší něhou.
"Jak by bylo tobě, kdybys přišel o Billa?"
"Na to ti neodpovím, protože v tu chvíli bych zemřel i já. Bill a Tobi, jsou mím celým světem,"vůbec nepřemýšlel nad významem svých slov. Řekl to prostě tak, jak to cítil a řekl jenom čistou pravdu. Bill a jejich maličký byli pro něj tím nejdůležitějším na světě.
"Tobi?,"Ben zmateně nadzvedl obočí a přemýšlel, zdali se mu se jménem Tobi spájela jakási konkrétní osoba. Na nic však nepřišel.
"Kdo je Tobi?,"zeptal se tichým hlasem.
Tom silně stiskl víčka a bezmocně zavzdychal. Teprve v té chvíli mu došlo, jak hloupě vyzradil jejich tajemství. Nervózně se kousal do spodního rtu a modlil se, aby se tam nečekaně zjevil Bill a pomohl mu s vysvětlováním. Nebyl totiž dost dobrým řečníkem a v podobných chvílích vždy zpanikařil. Bill byl většinou tím, kdo oplýval darem slova. Věděl se dostat téměř z každé situace a ani tato by pro něj jistě nebyla problémem.
"No,"roztřeseně položil obě dlaně na stůl a pohlédl svému otci do očí.
"Tobi je,…tedy..Tobi ještě vlastně není, já- ,"Ben se nedokázal ubránit pobavenému úsměvu. Tom se za ta léta vůbec nezměnil. Díval se na něj a připadal si, jakoby se opět díval na svého malého chlapečka, který podobným způsobem znervózněl pokaždé, kdy udělal něco špatného, nebo něco, o čem by neměl vědět.
"Tvůj vnuk,"špitl Tom téměř neslyšně a vyděšeným pohledem sledoval, jak úsměv na Benově tváři, pomalounku mizí. Během několika vteřin se proměnil ve zmatené pootevření rtů.
"Vnuk, který se sice ještě nenarodil, ale zaslouží si, aby se o něm jeho dědeček konečně dověděl,"výraz Benovy tváře se vůbec neměnil. Neustále zůstával přímo šokovaný a ve chvíli, kdy Tom prozradil kdo čeká jeho miminko, se zdál být ještě šokovanější.
"Je něco takového vůbec možné?,"promluvil po několika vteřinách hledění do vzduchoprázdna před sebou, na Tomovo překvapení byla však jeho tvář zvláštně něžná.
"Zřejmě ano tati. Dodnes si neumíme vysvětlit, jak to, že se to stalo právě nám dvoum, ale je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat. Bill čeká moje miminko,"Ben vesele pokroutil hlavou a snažil se zvyknout si na představu Billa s velikým bříškem. Na jeho vlastní překvapení to však bylo až příliš snadné.
"J-já…nevím, co říct. Nečekal jsem to. Respektoval jsem tvůj vztah s Billem a smířil jsem se s tím, že se zřejmě vnoučat nedočkám a teď jsem se dověděl pravý opak. Budu mít vnoučka," jeho hlas se náhle zlomil. Díval se do zamilovaných očí svého syna a opět v něm viděl samotného sebe. Po tváři mu stékala drobná slza při vzpomínce na to, jak nádherné bylo, když se dověděl, že bude mít syna. V té době celý zářil, nepohl se od Tomovy maminky ani na krok a kdyby mohl, snesl by jí i modré z nebe. Nerozuměl tomu, co udělal špatně.
Proč o ni musel přijít? Ublížili snad někomu tím, jak moc se měli rádi ?!
"Tvoje maminka by se jistě zbláznila radostí,"pevně stiskl rty a snažil se potlačit přicházející pláč.
"To vím. Ale mamka tady už není a já tě moc potřebuju tati. Potřebuju, abys mi řekl, že to všechno dobře dopadne. Potřebuju slyšet, že nejsi proti tomu maličkému a že ze mě bude stejně skvělý otec, jako jsi ty,"Tom k němu opatrně natáhl dlaň a zlehka jej pohladil po uplakané tváři.
"Říkal jsi mi, že nejsem dobrý táta. Že mě nenávidíš,"Tom se snad ještě nikdy předtím necítil hůř. Připadal si jako totálný idiot.
Cítil se uplně přesně jako ve chvíli, kdy mu Bill vyznal lásku. Měl neuvěřitelné výčitky svědomí, bylo mu do pláče a udělal by cokoliv proto, aby mohl vrátit čas.
"Ale nikdy to nebyla pravda tati. Nenáviděl jsem tu bolest a bezmoc, kterou jsem cítil po smrti mamky a také ve chvíli, kdy jsi si vzal za ženu tu hnusnou zlatokopku,"Ben si rychle protřel dlaní uplakané oči a pověděl Tomovy něco, čím jej chtěl sice překvapit teprve ve chvíli, kdy už bude mít po tom, ale chtěl mu oplatit zprávu o svém vnoučkovy také něčím skvělým.
Požádal o rozvod. Simone, jakožto právníčka mu pomohla s potřebnými papíry a doklady a také mu byla největší oporou ve chvíli, kdy netušil, co by měl dělat.
Během několika vteřin byl náhle Tom tím, kdo se nedokázal ubránit slzám a i přesto, jak moc si se svým otcem poslední dobou nerozuměli, se mu dokázal hodit kolem krku a pevně jej obejmout…

autor: B-Kay

neděle 4. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 46.

autor: B-Kay

"Lásko prosím, dej to pryč, už se na to nedokážu déle dívat,"Bill pevně stiskl víčka a nosem se zavrtal do Tomova trička. Sevření Tomových dlaní kolem Billových boků mírně zesílilo. Snažil se přijít na to, jak by jej měl uklidnit, ale při pohledu na obrázky, které měli před sebou, i jemu došlo mírně špatně.
"Nikdy bych si nepomyslel, že to vypadá takhle,"zašeptal a znechuceně si skousl spodní ret.
"Ale na druhou stranu je to krásné Bille, protože právě takhle se rodí miminka,"pousmál se a raději uposlechl Billa, který si zakrýval oči dlaní a rychle převrátil hned několik listů.
"Nezvládnu to. Nechám si jej uvnitř sebe a hotovo,"mumlal skrz škvírky mezi prstama a odmítal se do té knížky ještě podívat...
Do této chvíle jí měl skutečně rád. Četli si ji před spaním téměř každý večer. Společně se dočetli skutečně krásné i poučné věci, ale jakmile přišlo na obrázky, na kterých byl do detailů zobrazený porod dítěte, Bill se vylekal.
"Bille,"vydechl Tom jemně a raději odložil knížku stranou. Byl si jistý že pro tento večer se jejich čtení zřejmě skončilo a soudě podle výrazu Billova obličeje, se nemýlil. Díval se na něj velikýma očima, ve kterých si dokázal přečíst jenom jediné, to, jak moc se bál, že nebude natolik silný, aby něco takového dokázal. Právě v té chvíli si totiž vzpoměl na dřívější slova své lékařky, která jej před něčím takovým varovala a nachvilku olitoval, že nad jejím varováním alespoň nepřemýšlel.
"Dřív, nebo později bude chtít jít ven," opatrně si jej vyložil na sebe a obě dlaně naléhavě vpletl do Billových rozpuštěných vlasů.
"Jsem si jistý, že mu u tebe v bříšku jistě nic nechybí a že je v bezpečí, ale za několik týdnů se přecijen rozhodne, že je čas jít ven a poznat nás,"mluvil tichým hlasem, neustále se přitom vpíjel Billovy do očí a hladil jej na boku. Bill jej pozorně poslouchal, hlavou nevědomky klesl na jeho hrudník a zavřel oči. Téměř automaticky se k němu přitulil a vložil několik polibků na místo, odkud k němu doléhal tlukot Tomova srdce a v tu chvíli věděl, že tlouklo jenom pro něj, stejně jako to jeho tlouklo jenom pro Toma.
"Bojím se té zodpovědnosti,"pípl a konečky prstů zlehka hladil Tomovo zápěstí.
"Ještě na to nejsem připravený,"zasténal, jak Tomovy dlaně sklouzli z jeho boků pod volné tepláky a láskyplně se jej dotýkali na nahé kůži.
"Myslím, že na něco takového nelze být připravený. Neustále se ti bude zdát, že na to nejsi dost připravený a já i přesto všechno vím, že kdyby se maličký narodil již zítra, zvládli bychom se o něj postarat,"jeho hlas zůstával i nadále klidný, dokonce i přesto, že se právě dotýkal své lásky na skutečně intimních místech.
"Jak si můžeš být tak jistý? Proč si nejsem jistý i já?,"zeptal se, protože se cítil opravdu špatně kvůli tomu, že na malou chvilku zapochyboval o tom, zdali dokáže být dostatečně silný na to, aby porodil dítě. Zvedl tvář a smutným pohledem prolétl Tomovu, která vypadala být klidná a spokojená. Tom se na něj dokonce měkce usmíval a spokojeně přivřel víčka pokaždé, kdy Bill stiskl rty a uvěznil tím Tomovy prsty ve svých ústech.
"Pokud jsi ty nejsi jistý, pak jsem si jistý za nás oba. A krom toho tě miluju Bille, ničím jiným si již nepotřebuju být jistý. A miluju i našeho syna. Moc bych si přál být pro toho maličkého dobrým tátou. Nechci být, jako ten můj,"sklonil tvář a během několika vteřin náhle zesmutněl. Posadil se i s Billem na sobě, otočil si jej zády k sobě, pevně jej objal a obě dlaně zlehka přitiskl na Billovo bříško.
"Myslím, že svému otci malinko křivdíš. Nemůže za to, co se stalo tvé mamince. Nikdo za to nemůže,"Bill se o něj pohodlně opřel, položil své dlaně na ty Tomovy a společně se dotýkali místa, kde hluboce pod kůží rostl plod jejich lásky.
Tom zavřel oči, opřel hlavu o Billovo rameno a soustředil se pouze na jeho vůni a teplo, které z jeho těla vycházelo. Nechtělo se mu odpovídat. Vlastně se mu vůbec nechtělo mluvit a pokud měl být témou jejich rozhovoru jeho táta, v tom případě se mu chtělo mluvit ještě méně. S Billem v náručí se snažil zapomenout na všechno, co jej trápilo. Na smutné vzpomínky na maminku, ze kterých mu bylo do pláče, na neustálé rozpory a hádky se svým otcem, dokonce i na minulost, která je kdysi s Billem rozdělila a náhle jim oboum přišla přímo nepodstatná.
"Tvůj táta tě skutečně miluje Tome. Jsi jeho dítě. Umíš si představit, že by se na tebe bezdůvodně zlobilo to naše? Myslím, že by tě to hodně bolelo,"zašeptal Bill a zlehka se dotkl svými rty Tomova krku.
"Nevím, proč jsem na něj takový,"připustil Tom nakonec a smutně stiskl víčka. Při představě, že by jej jejich dítě nemělo rádo, se mu hrdlo stáhlo úzkostí a skutečně pocítil záchvěv bolesti. Zřejmě svému otci skutečně křivdil a Bille měl pravdu.
"Cítím neskutečný hněv vždy, jakmile si vzpomenu na ženu, za kterou vyměnil mou mámu,"procedil skrz pevně semknuté rty a dál opatrně hladil Billovo plné bříško, ukryté pod látkou tenkého tílka.
"Lásko, on ale tvou maminku nevyměnil. Chtěl jenom opět začít žít. Chtěl být opět šťastný a chtěl opět cítit, jak krásná může láska být. Možná si sice vybral ženu, která jeho dobroty a laskavosti zneužívá, ale lidi dělají chyby dennodenně a i tvůj táta je jenom člověk,"šeptal proti jeho kůži a pomalounku ji ochutnával. Téměř neznatelně po ní přecházel rty a vzápětí se jí dotýkal špičkou jazyka.
"Ale já chci, aby byl šťastný. Stejně tak, jako jsem já s tebou. Proč nemohl také potkat tak krásné stvoření, jaké jsem potkal já?,"Bill se proti jeho kůži sladce usmál a vložil na ni hned několik polibků.
"Nejsem krásné stvoření. Jenom zamilované. Hodně moc zamilované,"Bill se v jeho náručí opatrně obrátil tak, že mu náhle seděl na klíně a nohama objímal Tomovy boky.
"Můžeš být zamilované, ale pořád jsi krásné stvoření,"Tom na něj sladce vyplazil jazyk, který Bill vzápětí zachytil svými rty a hluboce jej políbil. Vpíjel se do jeho rtů tak intenzivně, jakoby to dělal uplně poprvé.
Ta situace mu přišla zvláštně povědomá a přesto jiná hned v několika ohledech. Nyní se jeho svět již neskládal pouze ze slov a zvuků, ale konečně se opět ocitl ve světle. Nikdy by neřekl, jak krásné může být, dívat se. Jenom se dívat a všechno kolem sebe vnímat pouze prostřednictvím očí. Někdy měl i při líbání nutkání otevřít oči a sledovat Tomovu tvář. Sledovat, jak odevzdaně a spokojeně působila, vnímat drobnou vrásku na jeho čele, která se tam zjevila pokaždé, kdy hlouběji pronikl do Billových úst a také jemný třes tmavých řas, které ukrývali ten nejkrásnější poklad na světě.
Bill skutečně miloval Tomův hlas, miloval i způsob, jakým k němu promlouval a jakým vybíral slova, i přesto se však nic z toho nedalo přirovnat k pohledu do Tomovy tváře a do jeho očí. Nic krásnějšího si neuměl představit.
"Ou,"pípl, nečekaně se odsunul z dosahu Tomových rtů a překvapeným pohledem sledoval své bříško, na které téměř okamžitě položil obě dlaně.
"Co se stalo?,"Tom sledoval jeho tvář vyděšeným pohledem. V tu chvíli se poprvé skutečně polekal toho, že se jejich miminko rozhodlo přijít na svět předčasně.
"Cítil jsem ty bublinky,"vydechl Bill s veselým úsměvem na rtech a dál sledoval své bříško měkkým pohledem.
"Ty o kterých mluvila lékařka. Dej mi ruku, rychle,"zašeptal, nadšeně si skousl rty a zlehka přiložil Tomovu ruku vedle své.
"Cítíš to?,"vesele zavrtěl hlavou a zhluboka dýchajíc si uvědomil, že nikdy nic tak krásného necítil. Ten pocit by se nedal přirovnat k ničemu na světě. Doteď se o životě svého miminka dozvídal pouze ze záznamů obrazovky, nebo naslouchání srdečního tepu a náhle jej cítil. Cítil jeho jemné pohyby, poprvé pocítil jaké to je, nosit uvnitř sebe nový život a být za něj zodpovědný. A byla to právě tato chvíle, která v něm vyvolala přesvědčení, že je na to skutečně připravený.
Je připravený bojovat za jejich maličké, je připravený bojovat za lásku k Tomovy dokonce i proti sobě samému. Byl si jistý, že měla jeho lékařka pravdu. Skutečně byl slabý, kdo by také nebyl po tom všem, čím si musel poslední roky projít ? Ale přesto byl odhodlán vydržet uplně všechno na světě pro to, aby udělal lidi kolem sebe šťastné.
"Tobi,"Tom nevědomky přiložil prsty k lemu Billova tílka a pomalounku jej roloval směrem nahoru tak dlouho, dokud se před ním nezjevilo celé Billovo bříško.
Ukazováčkem několikrát přejel po celé délce, zavřel oči a sklonil tvář tak, aby mu mohl věnovat několik měkkých polibků. Bill jej sledoval dojatým pohledem, po tváři mu stékali drobné slzy, které však poprvé nevyjádřovali bolest, nebo sklamání.
"Slibuji, že budu ten nejlepší táta na světě a nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil,"zašeptal proti Billově kůži a nosem ji něžně pohladil. Právě v té chvíli si uvědomil podstatu toho, co řekl a uvědomil si také to, jak hloupý byl. Možná ještě před několika lety se stejným způsobem přimlouval jeho táta ke bříšku, ve kterém rostl on sám, možná měl stejné přání - jenom aby udělal jeho a jeho maminku skutečně šťastnou…
Právě v té chvíli svému otci konečně odpustil….

autor: B-Kay

sobota 3. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 45.

autor: B-Kay

"Tak Bille, podívejme se na ten váš poklad,"slova Billovy lékařky vykouzlila úsměv na tváří obou chlapců. Bill si vesele skousl rtíky a nedočkavě se zavrtěl. Pečlivě sledoval pohyby dlaně své lékařky, která zvláštním přístrojem snímala jeho bříško a nemohl se dočkat okamžiku, kdy se na obrazovce zjeví tělíčko jejich dítěte, které bylo ve čtvrtém měsíci již poměrně vyvinuté.
Tom nemohl odtrhnout pohled od Billova bříška. Bylo krásně vypuklé a bylo domovem jejich miminka. Představoval si, co se právě v téhle chvíli děje s jejich dítětem.
Vnímá jejich blízkost?
Cítí, že se na něj právě v téhle chvíli dívají?
"Tady je,"lékařka potřela Billovo bříško ještě troškou gelu a poté se s něžným úsměvem opět obrátila k obrazovce, ne které se vynímala silueta malinkého tvorečka.
"Vysvětlím vám, co se s vaším dítětem během toho měsíce, co jste jej neviděli, stalo. Vysvětlím vám, jakým vývinem přešlo tak, aby jste to oba pochopili," pohlédla na oba chlapce a ve chvíli, co spatřila slzy, v očích obou, bylo i jí náhle do pláče. Zřejmě to musel být opravdu nádherný pocit, dívat se na své miminko, obzvlášť pro kluka. Oba neustále hleděli na malou obrazovku, drželi se za ruce a potláčeli přicházející pláč. Slova lékařky, vnímali jenom zpola. Obraz jejich dítěte byl pro ně v tu chvíli mnohem důležitější, než cokoliv jiného.
"Můžu?,"konečky prstů pohladila Billovo vypuklé bříško a zadívala se do jeho rozzářeného pohledu.
"Ano prosím,"pípl, nevědomky stiskl Tomovu ruku ještě silněji a hlavou se pohodlně opřel o jeho rychle se zvedající hrudník...
"Takže,"odkašlala si a prstem ukázala na hlavičku jejich dítěte.
"Mozek vašeho miminka se neustále vyvíjí. S ním se vyvíjí také i smysli jako hmat, nebo chuť. Základy mléčných zoubků jsou již vyvinuté, ve čtvrtém měsíci se vyvíjejí také základy trvalých zubů,"prstem pomalounku ukazovala jednotlivé části a snažila se mluvit pomalu a srozumitelně, aby oba všemu dobře porozuměli.
"Tělo vašeho miminka je pokryto první jemnou kůží, která je téměř průsvitná. Průsvitnou kůži mívají i miminka, které se narodí předčasně, což doufám nebude případ vašeho dítěte,"Tom v tu chvíli pevně stiskl víčka a v duchu se modlil, aby se jejich dítě narodilo zdravé. Bylo mu uplně jedno, zdali Bill čekal holčičku, nebo chlapce, důležité bylo jenom to, aby bylo to maličké v pořádku...
"Musím vás pochválit Bille. Zatím to zvládáte skvěle. Vaše miminko se vyvíjí bez zbytečných komplikací a jak se tak na vás dívám, i váš stav se viditelně zlepšil,"Bill plaše sklonil tvář a zlehka se dotkl dlaní místa, kde se jeho bříško stávalo roztomile kulatým. Nebylo sice tak veliké, jako na obrázcích v knížce o těhotenství, kterou společně s Tomem četli před spaním, ale přesto na něm již bylo vidět, že se s jeho tělem něco děje.
"Cítím se mnohem lépe. Ranní nevolnosti i všechny ostatní problémy náhle zmizeli a já se cítím opravdu hezky. Dokonce jsem přibral a to se mi často nestává,"sladce se zachichotal a láskyplně vnořil svůj nos do Tomova krku. Zhluboka se nadechl jeho vůně a přivřel víčka.
" To je dobře. Ve čtvrtém měsíci by měli všechny problémy s ranní nevolností ustoupit, takže zatím všechno probíhá tak, jak má,"zašeptala a opět krátce pohlédla na obrazovku.
"Na konci měsíce by jste měli cítit první pohyby miminka. Budete to cítit jako zvláštní bublinkování, nebo jako by se vám bříškem přelévala jakási tekutina. Je to skutečně zvláštní pocit, ale také skutečně nádherný,"opatrně vypla obrazovku a zbavila Billovo bříško vrstvy chladného gelu, zatímco mu Tom pomohl posadit se.
"Tak a je tady ta nejdůležitější otázka. Chcete znát pohlaví svého miminka?,"zeptala se, očekávajíc odpověď.
"Vy jej už znáte?,"zeptal se Tom nedočkavým hlasem a jakmile starší žena s tajemným úsměvem přikývla, pohlédl na Billa, kterej po celou dobu očekával jeho pohled. Volba byla jasná. Už dřívě se o odpovědi na tuto otázku bavili a usoudili, že by bylo mnohem lepší, kdyby pohlaví svého miminka věděli. Moc se oba těšili na vybírání jmén, na nakupování dětského oblečení nebo hraček a všechny tyto sladké povinnosti by zvládali jistě mnohem lépe, kdyby znali pohlaví toho drobečka. Tom proto neváhal ani chviličku a krátce přikývl a Bill s úsměvem vzápětí přikývl také.
Billova lékařka se spokojeně usmála. Tuhle chvilku měla na celém průběhu těhotenství pokaždé nejraději. Milovala pohled do očí šťastních rodičů i radost, která se tam objevila pokaždé, co se dověděli, zdali čekají holku, nebo kluka, v některých případech dokonce oba najednou.
"Je to chlapec."
"Čekáme chlapečka?,"zeptali se oba ve stejnou chvíli. Tom se již déle nedokázal ovládnout. Už mu nezáleželo na tom, co si o něm bude myslet Billova lékařka. Nezáleželo mu již na ničem.
Na fakt, že nebyl nikdy dobrý v projevování citů na věřejnosti, uplně zapoměl. Náhle tam byl pro něj jenom Bill. Bill a jeho malý chlapeček.
Vzal Billovu bledou tvář do svých dlaní a láskyplně jej políbil.
"Miluju tě,"zašeptal a s veselým úsměvem pohlédl do Billových překvapených očí. Tohle bylo uplně poprvé, co mu věřejně vyznal lásku. Uplně poprvé, co se k něčemu takovému vůbec odhodlal a pro Billa to skutečně hodně znamenalo.
"Ach lásko,"špitl Bill plačitývm tónem.
"Já vás tady nachvilku nechám samotné. Musím si ještě něco vyřídit,"Tom tichounce sledoval její vzdalující se záda, dokonce stihl zachytit její dojetý pohled a moc dobře věděl, že je tam nechala samotné proto, aby se mohli chvilku osamotě potěšit z krásné novinky, kterou se právě dověděli
Ještě dřív, než se za ní vůbec stačili zavřít, jej však Bill nečekaně chytil za tvář a bez váhání se vpil do jeho měkkých rtů. Po několika vteřinách něžného líbání, se Bill od Toma jemně odsunul a svýma nevinnýma očima způsobil, že se Tomovy málem podlomila kolena.
"Musíme pro něj vymyslet jméno,"ukazováčkem pohladil Toma po rtech.
"Tak oba vymyslíme několik jmén a z těch vybereme jedno. To nejkrásnější,"dodal s veselým úsměvem a opět Billa rychle políbil. Vzápětí si však skousl rty a tázavě pohlédl ke dveřím. Jakmile se však ujistil, že jim nehrozí nečekaný příchod lékařky, posadil se vedle Billa, vysadil si jej na klín a sevřel jeho křehké tělo v náručí.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se kolem nás děje. Co se s náma děje,"šeptal mu do vlasů.
"Já také ne. Nevěřil jsem, že tě ještě někdy spatřím a ty jsi se vrátil. Nevěřil jsem, že mě někdy budeš mít rád a ty mě miluješ. Dokonce jsem nevěřil ani v to, že spolu vytvoříme pár a teď ? Teď čekám tvého syna,"zašeptal. Tom se k němu přitulil ještě víc, pokud to vůbec bylo možné a zhluboka vdechoval kouzelnou vůni jeho dlouhých vlasů. Zlehka je proplétal mezi prsty a snažil se zahnat smutné myšlenky na to, jak šťastná mohla být jeho maminka, kdyby zjistila, že bude babičkou a také na to, že její štěstí, již nikdy neuvidí.
"Co kdyby se jmenoval Tom?"
"Raději Bill,"pousmál se, svírajíc v náručí jedinou osobu, která jej dokázala udělat šťastným. Tedy pokud nerátal babičku, která by pro něj udělala cokoliv na světě.
"A co kdyby se jmenoval po tvém otci? Ben,"Tom se nad tou možností pokusil alespoň zamyslet, vzápětí však rychle zavrtěl hlavou.
"Ben je hloupé jméno. Neustále by mi připomínalo mého tátu a to nechci. Naše miminko si zaslouží mnohem hezčí jméno,"vydechl.
"Mě se jméno Ben líbí. Lásko, nemůžeš být na svého otce pořád takový. Miloval tvou maminku a nemohl za to, že onemocněla a,"poslední slovo jaksi nedokázal vyslovit. Netušil zdali to bylo tím, že nechtěl Toma ještě více rozlítostit nebo tím, že mu právě v té chvíli pohlédl do očí uslzeným pohledem.
"Je to tvůj táta. Dědeček našeho maličkého a myslím, že bys na něj neměl být takový. Miluješ ho. Já to vím a nerozumím, proč spolu vůbec nemluvíte?,"Bill se na jeho klíně opatrně zavrtěl, hledajíc tu nejpohodlnější polohu. Jednou dlaní si objímal bříško, zatímco tou druhou hladil Toma po zádech.
"Kdybychom spolu mluvili, stejně bychom se jenom hádali a to by ti mohlo ublížit. Takhle je to lepší. Prostě se přehlížíme,"Bill smutně sklonil tvář a hlavou se opřel o Tomovo rameno. Cítil se nádherně a zároveň bezbranně. Kdyby bylo v jeho silách udělat něco, cokoliv, co by přimělo Toma, aby se svým otcem začal normálně mluvit, udělal by to. Zvlášť teď, když čekají dítě.
Když se tak nad tím zamyslel, mohl by své miminko využít k tomu, aby dal ty dva dohromady.
"Lásko, co kdybychom se to pomalu pokusili říct i doma? Stejně to již dlouho nebudu moct skrývat. A něco tak nádherného ani skrývat nechci,"prsty přecházel po Tomových pootevřených rtech a
doufal, že bude souhlasit.
"Já také ne. Už jsem z toho unavený. Řekněme jim to co nejdříve,"souhlasil tichým hlasem.
"Já to řeknu mamce, ty to řekneš svému tátovy a Klaudií to můžeme říct společně, hm? Co ty na to?,"Tom překvapeně zvedl tvář a zadíval se do Billovy klidné tváře.
"Tohle jsi udělal schválně že?,"zašeptal a zlobivě jej zatahal za spodní ret. Bill se však jenom nevinně pousmál a s omámeným zasténáním opětoval další polibek.
"Jak se vlastně jmenoval tvůj táta?,"vydechl proti jeho rtům.
"Tobias,"odpověděl Bill zastřeným hlasem. Nad významem svých slov vůbec nepřemýšlel. Jediné, co dokázal vnímat byli pouze polibky své lásky.
"Tobi zní mnohem krásněji než Ben,"zamumlal Tom, noříc se do hloubky Billových rtů a když se Bill nad tím krátce zamyslel, musel souhlasit.
"Zřejmě ano,"…

autor: B-Kay

pátek 2. listopadu 2012

Síla tvého hlasu 44.

autor: B-Kay

"Už se tam nedívej Bille. Potřebují si jenom promluvit, dlouho se neviděli,"vydechla Klaudie tichým hlasem ve chvíli, kdy Bill opět vyděšeně trhl hlavou směrem ke dveřím, odkud se právě ozýval Tomův zvýšený hlas. Nevypadalo to, že by vedli klidný rozhovor o tom, jak moc jeden druhému chyběli.
"Jsem důvodem jejich hádky já?,"Klaudie na krátkou chvilku pohlédla do nevinných očí, ve kterých dokázala přečíst jenom to, jak moc vyděšené byli. Proto neváhala ani vteřinku, posadila se vedle Billa a přitulila jej k sobě přesně tím způsobem, jakým si jej tulila i ve chvíli jeho návratu z nemocnice.
Opatrně sevřela jeho křehké tělo v náručí a hluboce si povzdechla. Cítila, jak se Bill zavrtal do jejího vřelého objetí a na krátkou chvilku přivřel víčka.
"Myslím, že ne. Protože kdyby si Tomův táta dovolil o tobě říct jediné ošklivé slovo, Tom by vybouchl jako sopka,"pokusila se jej rozveselit a to se jí také povedlo. Bill se na ní zadíval měkkým pohledem, za stisnutými rty potláčel veselý úsměv. Vzápětí však opět zesmutněl.
"Nechci, aby mi odešel".
"Neodejde, protože sem patří. Tady má všechno, co potřebuje k tomu, aby mohl být skutečně šťastný. Má tady tebe Bille a ty jsi jeho štěstí,"Klaudie jej pohladila po vlasech a trpce stisla rty, jakmile se kuchyní ozval další křik.
"Neměli bychom to poslouchat,"cítila v krku pořád zvětšující se bouli, bylo jí do pláče ze vzniklé situace a přesto se snažila udržet Billa klidného a něčím jej rozveselit. Hravě na něj mrkla a naznačila mu, aby si zacpal uši a Bill ji se smutným úsměvem poslechl.
Bylo to však zbytečné. Slyšel uplně každičké slovo a teprve v té chvíli pochopil podstatu jejich hádky. Dokonce to ani hádka nebyla. Tom naléhavě prosil svého otce, aby se rozvedl a vrátil se do domu, ve kterém prožil celé své dětství a Tomův táta se mu snažil vysvětlit důvody toho, proč to nemůže udělat.
"Měl bych jít domů. Neměl bych to poslouchat, nemůžu se vystavovat stresovým situacím,"pípl, aniž by chvilkově popřemýšlel nad tím, co vlastně říká. Co pověděl si uvědomil teprve ve chvíli, kdy mu na čele přistála studená dlaň a skoušela zdali nemá teplotu...
"Jsi nemocný? Protože pokud máš něco se srdíčkem a ti dva tady ohrožují tvé zdraví, tak tam vletím a oboum věnuji hned několik pohlavků,"Billovy bylo opravdu špatně, ale přesto všechno se na Klaudii nedokázal přestat usmívat.
Byla neskutečně roztomilá ve chvílích, kdy se snažila působit naštvaně, ale on jí to stejně nevěřil. Moc dobře věděl, že by na Toma nikdy nedokázala vztáhnout ruku. Milovala jej víc, než cokoliv jiného na světě.
"Nejsem nemocný, ale…,"pootevřel rty a snažil se přijít na to, jak by měl popsat svůj stav. Napadali jej však jenom věty typu : "Jsem těhotný", nebo "Čekám Tomovo miminko," a on je nechtěl vyslovit nahlas a tím prozradit svůj stav. V mysli mu téměř neustále zněla slova lékařky o tom, jak velikému riziku podstupují a že jeho tělo není stavěné na zátěž miminka. Nemohl jim věřit. Nechtěl, ale přesto v sobě ukrývali pravdu, které se moc bál. Užíval si však každého dalšího dne s miminkem pod svým srdcem a byl moc rád, že šlo zatím všechno tak, jak by mělo.
"Potřeboval bych se napít,"řekl první věc, která jej napadla a pokusil se vstát. Vzápětí byl však opět vnořen do matrace Klaudií, která jej ještě jednou pohladila po tváři a ujišťovala jej, že mu hned přinese něco dobrého. Bill sledoval její vzdalující se záda něžným pohledem a pomalounku si uvědomoval, že začíná cítit lítost z toho, že se k rozhovoru o jejich společném bydlení vůbec nedostali. A možná to tak bylo i lepší. Tom si zřejmě musí utřídit myšlenky a on by mu jistě jenom překážel.
"Budeš to mít s náma těžké,"očima rychle prolétl své bříško a vzápětí odvrátil tvář. Nechtěl se na to miminko vázat. Nechtěl dosáhnout stádia, kdy pro něj ztráta toho malého tvorečka bude neskutečně bolestivá. Snažil se smířit s myšlenkou, že je jenom malinká šance, že se jejich miminko skutečně narodí. Podle jeho lékařky byla dokonce méně než dvaceti procentní a to už bylo opravdu zlé.
Na krátkou chvilku se zamyslel a vzápětí pohledem opět sklouzl ke svému bříšku.
Dvacet procent… Jenom zanedbatelných dvacet procent rozhodovalo o životě jejich dítěte a Bill těm číslům náhle nevěřil.
Jak veliká je šance, že se právě do vás zamiluje kluk vašich snů?!
Jak veliké je šance, že se se svou láskou po mnoha letech opět setkáte a vytvoříte pár ?!
Jak veliká je šance, že se slepý člověk během několika dní nečekaně uzdravý ?!
Jak veliká je šance, že se malému chlapci náhle vyplní to nejkrásnější ze všech přání ?!
Zřejmě tak veliká, jako ta, že se jejich miminko narodí zdravé a bude krásné po svém tatínkovy.
Při poslední myšlence se Billovou tváří rozlil sladký úsměv. Nic si nepřál více než to, aby bylo jejich miminko v pořádku a stejně tak nádherné a hodné jako Tom.
"Tady jsem ti přinesla ovocný čaj. Tom jej má moc rád a tak doufám, že ti bude chutnat. Toma ta hádka moc mrzí a mám ti vzkázat, aby si na něj počkal v jeho pokoji, že za tebou hned přijde a přinese ti něco dobrého," Bill prudce zvedl tvář a pobavenýma očima sledoval Klaudii, která balancovala s malým hrníčkem a dávala veliký pozor, aby náhodou nerozlila.
"Děkuju,"zašeptal s úsměvem na rtech a opatrně si od ní vzal veselý hrníček pokrytý barevnými puntíky.
"Ještě pořád se hádají?"Klaudie sklonila tvář a přemýšlela nad tím, jak by měla odpovědět.
"Nehádají se, ale jsou tak zoufalí, že to jinak nejde a nevědomky na sebe zvyšují hlas. Tom je hodně rozrušený, dokonce jsem měla dojem, že se každou chvilku rozpláče,"Bill smutně sklonil tvář a přivřel víčka. V tu chvíli si nepřál nic jiného, než držet jej v náručí a líbat jej.
"Moje dcera mu hodně chybí,"Klaudiin hlas se náhle měnil v šepot, jak sklouzla očima na fotografii na malém stolku a zadívala se do její laskavé tváře. V krku měla již opět knedlík, ruce se jí zvláštně chvěli a i jí bylo náhle do pláče.
"Byla to jeho maminka. Je to pochopitelné,"vydechl a sklonil tvář. Nedokázal se podívat Klaudií do očí. Neměl sílu dívat se na to, jak tiše trpí a snaží se žít normálný život i poté, co stratila to nejcennější. Své dítě.
"Já o tebe nechci přijít drobečku" prolétlo mu myslí, jak opatrně vstal podešel k Tomově babičce, která s pláčem dlouho bojovat nedokázala.
"Jste úžasná žena a i vaše dcera jistě byla, protože vychovala toho nejhodnějšího chlapce na světě. Ne vždy se věci dějí tak, jak by jsme si přáli, ale mockrát nás život překvapí nádherným zázrakem,"láskyplně ji pohladil po tváři, která se vzápětí rozzářila.
"V životě mého vnuka, jsi byl ty tím zázrakem Bille. Nic krásnějšího než tvoje láska, jej potkat nemohlo,"oplatila jeho měkké pohlazení a pošepla mu, aby si utíkal lehnout do Tomova pelíšku a oddechnout si. Bill ji krátce políbil do vlasů a s veselým úsměvem a s hrníčkem čaje v dlaních, opatrně vyběhl po schodech…
Bill nemusel ani dlouho čekat. Nepřešlo ani pět minut a bledé dveře pokoje se pomalu otevřeli a dovnitř nakoukla smutná tvář.
"Jsem idiot,"zasténal ještě dřív, než vůbec vešel dovnitř a sledoval Billa, stočeného do klubíčka, provinilým pohledem. Ruce, ve kterých nesl tác plný různých dobrůtek, se mu chvěli rozrušením, na tváři měl zaschlé stopy po slzách.
"Ohrozil jsem naše miminko. Kvůli mně jsi byl svědkem hádky, která ti mohla ublížit. Všechno dělám jenom špatně i přesto, že se snažím chránit tě,"odložil jídlo stranou a toužebně zasténal, jakmile mu v náručí přistálo tělo černovlasého chlapce. Bill automaticky omotal své ruce kolem Tomova krku, přitiskl se na něj celým svým tělem a zabránil mu v proudu dalších slov hlubokým polibkem.
"Nic z toho, co jsi řekl, nebyla pravda. Neublížil si mi. Měl jsem jenom veliký strach, že bude tou hádkou ublíženo tobě. A naše děťátko to zřejmě cítilo stejně,"šeptal z posledních sil. Se sladkým úsměvem si vychutnával doteky Tomových prstů na svém bříšku stejně, jako doteky jeho rtů na své tváři. Tom jej pusinkoval na čele, pootevřenými rty přejel dokonalou linii Billova nosu a sklouzl až ke rtům, které se jeho polibků nemohli dočkat.
Bill vzrušeně zasténal a nevědomky zaklonil tvář, aby měl Tom ještě lepší přístup. Točila se mu hlava, všechno kolem něj mu náhle přišlo zvláštně rozmazané. Kdyby nevyslovil svou tichou prozbu, zřejmě by nevydržel déle čekat.
Vzal Tomovu tvář do dlaní a vášnivě jej zatahal za spodní ret.
"Pomiluj mě,"vydechl, nepřestávajíc v utápění se v hloubce Tomových divokých očí.
"Prosím,"zaprosil a překvapeně vydechl, jakmile se jeho tělo náhle ocitlo přitlačeno ke zdi a Tom z něj jedním pohybem svlékl kalhoty i spodní prádlo. Při pohledu do jeho vášní potemnělých očí si byl jistý, že je nečeká žádné něžné milování a i přesto se chvíle jejich spojení nemohl dočkat.
Stál před Tomem jenom v tričku, kompletně nahý a třesoucí se. Přivřenýma očima sledoval, jak z Tomových boků sklouzli volné džíny, vnímal, jak jej bere kolem boků a tiskne jej na své rozechvělé tělo. Bill mu poslušně omotal své nohy kolem boků, věnoval mu několik láskyplných francouzských polibků předtím než se uvolnil a dovolil Tomovy vstoupit do svého těla.
Tom pečlivě držel Billovo křehounké tělo na tom svém a i přesto, že byl rozrušený a jeho tělo svíral nespravedlný hněv vůči otci, miloval Billa opatrně a s láskou. Každý další příraz byl lepší, než ten předešlý. Bill se na něm i sám pomalounku pohupoval a opětovával všechny Tomovy polibky, ve kterých se snažil tlumit občasné výkřiky i hladové sténání.
Po tak dlouhé době opět tvořili jeden celek.
Bill vyvrcholil jako první. Jeho tělo v Tomově náručí ochablo, jak se udělal a Tomovy stačilo několik přírazů k tomu, aby i on dosáhl nádherného vrcholu. Bill jej v té chvíli objímal rukama i nohama, společně vysileně klesali k podlaze, kde vytvořili zamilované klubíčko.
"Miluju tě,"tichounce šeptal, jak z něj Tom zlehka vyšel a přitulil si jej k sobě ještě víc.
"Mluvil jsem s babičkou, odteď už bydlíme spolu,"vydechl spokojeným hlasem a pohladil Billovy usměvavé rty…

autor: B-Kay

BIGBANG: '봄여름가을겨울 (Still Life)' M/V

Uuuufff! Waaaahhhh!!! Íííí! Takovej výlev už jsem neměla dlouho! BIGBANG jsou zpátky! Právě jsem jejich combackovej singl viděla v živé prem...