autor: B-KayTomovy kroky pomalu ale jistě směřovali do kuchyně.
Mohlo být něco po jedné ráno, ale on se přesto v postely déle neudržel. Nemohl spát. V Billově blízkosti mu sice bylo moc krásně, ale spánek přesto nepřicházel a každou vteřinou mu bylo akorát hůř a hůř. V krku měl knedlík, oči měl jistě zčervenalé, jak si je neustále otíral, jenom aby nevyronil jedinou slzičku.
Před vchodem do kuchyně se ještě jednou zhluboka nadechl, napravil si dlouhé tričko a se skloněnou tváří tichounce vešel. Chtěl se jít jenom napít a opláchnout si tvář proudem studené vody, aby mu konečně bylo líp a přestal se trápit kvůli věcem, které za to zřejmě nestojí.
Opatrně rozsvítil malou lampičku nad dřezem, ze kterého vytáhl dvě čisté skleničky a obě je naplnil vodou. Chtěl vzít jednu i pro Billa, kdyby se náhodou vzbudil a měl by žízeň. Po dvou měsících společného bydlení si zvykl na Billovy roztomilé potřeby. Vlastně je miloval uplně všechny, protože do každé, byl tak trošičku zapojen i on sám.
Pousmál se při vzpomínce na to černovlasé trdlo a odpil si pořádný doušek.
"Tome,"Tom vyděšeně nadskočil a jen tak tak se udržel na nohou, jakmile se však zadíval do tváře osoby, která jej tolik vyděsila, pevně stiskl rty a opět sklonil tvář.
Byl to jeho otec...
Seděl na jedné ze židlí u okna a smutným pohledem sledoval noční oblohu a těšil se na moment východu slunce. Jakmile však spatřil svého syna, noční obloha mu v porovnání s ním přišla uplně malicherná. Byl tím nejdůležitějším v jeho životě. Nic pro něj nebylo natolik důležité jako Tomovo štěstí a přesto, čím více se snažil dělat všechno proto, aby šťastný skutečně byl, tím více jej ztrácel.
"Potřeboval jsem se jenom na pít. Myslím…myslím, že se raději vrátím za Billem,"špitl a rychle vzal do dlaní i druhou skleničku. Udělal však sotva několik kroků a už byl hlasem svého otce opět zastaven.
"Je to skvělý kluk,"zašeptal Ben a zlehka si odpil ze své kávy, která byla již dávno studená. Zvláštní. Vůbec si neuvědomoval, jak dlouho již seděl u okna a přemýšlel.
"Více než skvělý. Bill je… nevím, jak bych jej měl popsat. Nedokážu to vyjádřit slovy,"Ben se smutně pousmál a raději sklonil tvář. Znal ten pocit. Přesně se dokázal vcítit do kůže svého syna a věděl, co zřejmě prožíval v této chvíli. Když se na něj zadíval, jakoby viděl sám sebe. Před několika lety měl i on problém dostatečně popsat to, co v něm Tomova maminka vyvolala.
"Nemusíš mluvit. Stačí mi tvé oči,"Tom překvapeně pootevřel rty a nevědomky přiložil konečky prstů na svá víčka. Opravdu to na něm bylo tolik vidět?
"Myslel jsem, že když se dozvíš o Billovy, budeš na mě naštvaný. Že tě zklamu tím, že jsem se zamiloval do kluka. Že se ti tím zhnusím a přestaneš mě mít rád,"Tom odložil obě skleničky na stůl a posadil se přesně naproti svému otci. Sledoval jeho ustaranou a přesto neskutečně milou tvář a přál si, aby nikdy nepotkal tu potvoru, která z něj vysala veškerou energii.
"Jsi moje dítě Tome. Jsi tím jediným, co mi po tvé mamince ještě zůstalo a ty sis opravdu myslel, že bych tě někdy mohl přestat mít rád?! ,"složil si brýle a svým laskavým pohledem se vpil do Tomových očí. Nemohl uvěřit tomu, jak podobný jí byl. Jakoby se díval do její očí. Měla je stejně tak hluboké a stejně tak zranitelné.
"Vztah dvou kluků odsuzuje téměř celý svět. Myslel jsem, že i ty budeš proti,"poškrábal se ve vlasech a sklouzl očima na své dlaně.
"I kdybych byl, což nejsem, změnil bych tím něco?,"Ben mluvil tichým, příjemným hlasem. Snažil se vybírat vhodná slova tak, aby tím nevyvolal další hádku. Tohle bylo od smrti Tomovy mamky poprvé, co spolu mluvili s jemným úsměvem na tváři a beze strachu, co přinesou další slova.
"Ne,"odpověděl Tom téměř okamžitě.
"Na celý svět kašlu tati ! Já toho kluka zatraceně miluju a pocit, že právě s ním porušuji veškerá pravidla, je neskutečně nádherný,"Tomův otec vykouzlil na rtech spokojený úsměv. Takže přecijen zdědil něco i po něm. V jeho věku byl stejně bláznivý a odhodlán bojovat proti všem, kteří odsuzovali názory, nebo chování jiných. Miloval porušování pravidel a nikdy Tomovy žádná pravidla nestanovoval. Věděl, že by to bylo uplně zbytečné.
"Tome, vidět vás dva spolu je skutečně kouzelné. V některých chvílích mi to přijde, jakoby jste byli jeden pro druhého stvořeni,"vydechl a na krátkou chvilku trpce stiskl rty. Tom v tu chvíli věděl uplně přesně, co se v něm odehrává a cítil se jako hlupák.
"Jak ti je tati?," to slůvko tati snad nikdy nevyslovil s větší něhou.
"Jak by bylo tobě, kdybys přišel o Billa?"
"Na to ti neodpovím, protože v tu chvíli bych zemřel i já. Bill a Tobi, jsou mím celým světem,"vůbec nepřemýšlel nad významem svých slov. Řekl to prostě tak, jak to cítil a řekl jenom čistou pravdu. Bill a jejich maličký byli pro něj tím nejdůležitějším na světě.
"Tobi?,"Ben zmateně nadzvedl obočí a přemýšlel, zdali se mu se jménem Tobi spájela jakási konkrétní osoba. Na nic však nepřišel.
"Kdo je Tobi?,"zeptal se tichým hlasem.
Tom silně stiskl víčka a bezmocně zavzdychal. Teprve v té chvíli mu došlo, jak hloupě vyzradil jejich tajemství. Nervózně se kousal do spodního rtu a modlil se, aby se tam nečekaně zjevil Bill a pomohl mu s vysvětlováním. Nebyl totiž dost dobrým řečníkem a v podobných chvílích vždy zpanikařil. Bill byl většinou tím, kdo oplýval darem slova. Věděl se dostat téměř z každé situace a ani tato by pro něj jistě nebyla problémem.
"No,"roztřeseně položil obě dlaně na stůl a pohlédl svému otci do očí.
"Tobi je,…tedy..Tobi ještě vlastně není, já- ,"Ben se nedokázal ubránit pobavenému úsměvu. Tom se za ta léta vůbec nezměnil. Díval se na něj a připadal si, jakoby se opět díval na svého malého chlapečka, který podobným způsobem znervózněl pokaždé, kdy udělal něco špatného, nebo něco, o čem by neměl vědět.
"Tvůj vnuk,"špitl Tom téměř neslyšně a vyděšeným pohledem sledoval, jak úsměv na Benově tváři, pomalounku mizí. Během několika vteřin se proměnil ve zmatené pootevření rtů.
"Vnuk, který se sice ještě nenarodil, ale zaslouží si, aby se o něm jeho dědeček konečně dověděl,"výraz Benovy tváře se vůbec neměnil. Neustále zůstával přímo šokovaný a ve chvíli, kdy Tom prozradil kdo čeká jeho miminko, se zdál být ještě šokovanější.
"Je něco takového vůbec možné?,"promluvil po několika vteřinách hledění do vzduchoprázdna před sebou, na Tomovo překvapení byla však jeho tvář zvláštně něžná.
"Zřejmě ano tati. Dodnes si neumíme vysvětlit, jak to, že se to stalo právě nám dvoum, ale je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat. Bill čeká moje miminko,"Ben vesele pokroutil hlavou a snažil se zvyknout si na představu Billa s velikým bříškem. Na jeho vlastní překvapení to však bylo až příliš snadné.
"J-já…nevím, co říct. Nečekal jsem to. Respektoval jsem tvůj vztah s Billem a smířil jsem se s tím, že se zřejmě vnoučat nedočkám a teď jsem se dověděl pravý opak. Budu mít vnoučka," jeho hlas se náhle zlomil. Díval se do zamilovaných očí svého syna a opět v něm viděl samotného sebe. Po tváři mu stékala drobná slza při vzpomínce na to, jak nádherné bylo, když se dověděl, že bude mít syna. V té době celý zářil, nepohl se od Tomovy maminky ani na krok a kdyby mohl, snesl by jí i modré z nebe. Nerozuměl tomu, co udělal špatně.
Proč o ni musel přijít? Ublížili snad někomu tím, jak moc se měli rádi ?!
"Tvoje maminka by se jistě zbláznila radostí,"pevně stiskl rty a snažil se potlačit přicházející pláč.
"To vím. Ale mamka tady už není a já tě moc potřebuju tati. Potřebuju, abys mi řekl, že to všechno dobře dopadne. Potřebuju slyšet, že nejsi proti tomu maličkému a že ze mě bude stejně skvělý otec, jako jsi ty,"Tom k němu opatrně natáhl dlaň a zlehka jej pohladil po uplakané tváři.
"Říkal jsi mi, že nejsem dobrý táta. Že mě nenávidíš,"Tom se snad ještě nikdy předtím necítil hůř. Připadal si jako totálný idiot.
Cítil se uplně přesně jako ve chvíli, kdy mu Bill vyznal lásku. Měl neuvěřitelné výčitky svědomí, bylo mu do pláče a udělal by cokoliv proto, aby mohl vrátit čas.
"Ale nikdy to nebyla pravda tati. Nenáviděl jsem tu bolest a bezmoc, kterou jsem cítil po smrti mamky a také ve chvíli, kdy jsi si vzal za ženu tu hnusnou zlatokopku,"Ben si rychle protřel dlaní uplakané oči a pověděl Tomovy něco, čím jej chtěl sice překvapit teprve ve chvíli, kdy už bude mít po tom, ale chtěl mu oplatit zprávu o svém vnoučkovy také něčím skvělým.
Požádal o rozvod. Simone, jakožto právníčka mu pomohla s potřebnými papíry a doklady a také mu byla největší oporou ve chvíli, kdy netušil, co by měl dělat.
Během několika vteřin byl náhle Tom tím, kdo se nedokázal ubránit slzám a i přesto, jak moc si se svým otcem poslední dobou nerozuměli, se mu dokázal hodit kolem krku a pevně jej obejmout…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat