autor: B-KayNásledujících několik týdnů se Billův i Tomův život kroutil v okruhu nekonečného vysvětlování a sledování reakce svých blízkých na veliký okamžik, který na všechny teprve čekal. Billovo těhotenství se pomalounku chýlilo ke konci. Na začátku devátého měsíce jsi byl ještě jistý, že to díky podpoře lidí, které miloval zvládne, v polovině pomalounku začínal pochybovat, zdali neměla jeho lékařka pravdu, když říkala, že jeho tělo takový nápor jednoduše nezvládne a ke konci devátého měsíce jejím slovům poprvé uplně uvěřil.
Své dítě sice miloval a nemohl se dočkat chvilky, kdy jej bude moct poprvé sevřít v náručí a zadívat se do malinkatých nevinných kukadel, přesto jej tíha velikého bříška ničila. Nemohl spát, žádná z poloh, které skoušel, mu nebyla dostatečně pohodlná a když se mu po několika minutách hledání té správné polohy konečně podařilo najít tu pravou, miminko se začalo pohybovat tak prudce, že jej některé pohyby dokonce boleli. Byl vyčerpaný a co bylo nejhorší, Tom byl vyčerpán také. Láska, kterou k Billovy a jejich maličkému cítil, mu nedovolovala sobecky usnout a odpočívat, zatímco Bill byl na pokraji fyzického vyčerpání.
Poslední dny před porodem ani jeden z nich pořádně nespal, nemluvě o milování nebo jiných intimních prožitcích. Pro Billa bylo náhle i pouhé přesouvání se po domě, skutečně náročné.
Knížku o těhotenství měli přečtenou snad třikrát a přesto se zlobil pokaždé, když si vzpoměl, že na žádné stránce se nepsalo o tom, jak těžké a nepohodlné, to bude. Připadal si jako veliká kachna a přesně tak se i pohyboval…
"Vzdávam to,"zabrušel unaveným hlasem a schoval se pod přikrývku, která mu v tu chvíli posloužila jako dokonalý úkryt před soucitným pohledem Toma.
"Lásko, vydržel si to celých devět měsícu a teď to chceš těsně před cílem vzdát?,"konečkem prstu zlehka dloubl do pohybující se přikrývky...
"Všichni mi říkali, že se zřejmě narodí předčasně a podívej se. Pořád je ve mně a vůbec se mu nechce jít ven,"Bill mrzutě špulil rty, přesto se však láskyplně dotýkal svého plného bříška, konečky prstů zlehka obtíral o narůžovělou kůži a užíval si pocitu chvilkového klidu. Tobi zřejmě spinkal a po několika hodinách konečně necítil jeho pohyby, ze kterých byli některé skutečně bolestivé.
"Kdybych byl na jeho místě, také by se mi nechtělo jít ven z tak nádherného bříška,"pousmál se a něžným pohledem sledoval Billovu smutnou tvář, vykukující spod těžké přikrývky.
"Kéžbych byl silnější,"zašeptal Bill při pohledu do oddaných očí, které se na něj ještě nikdy nedívali jinak, než něžným pohledem. Tomův pohled věnující Billovy, byl už celé měsíce jedině milující.
"Podle mě jsi silný. Jsi mnohem silnější, než si myslíš,"Tom se zlehka dotkl konečky prstů Billovy tváře a zlehka jej pohladil po líci. Bill smutně stiskl rty, opřel se do jeho doteku a nevědomky přivřel víčka.
"Někdy si přeju, aby nám bylo opět čtrnáct. Abychom mohli udělat některé věci jinak,"Tom si jej opatrně stahoval na klín a teprve ve chvíli, kdy ucítil blízkost Billova těla a tlak plného bříška proti tomu svému, se cítil skutečně šťastný. Bylo to, jakoby je držel v náručí oba. Byl to skutečně krásný pocit, ale věděl, že jej již brzy čeká pocit ještě krásnější.
" Co bys udělal jinak, kdybys mohl?,"Bill k němu zvedl pohled plný dětské zvědavosti a přímo radostného očekávání. Rty se mu dokonce zvlnili do měkkého úsměvu a tím dal Tomovy jasně najevo, že je mu již mnohem líp a že na starosti ohledně miminka, v jeho blízkosti zapomínal.
"Hm,"stiskl rty a zamyslel se. Jeho dlaně zlehka dopadli na Billovo bříško a téměř okamžitě jej zbavili přebytečné látky volného tílka. Neměl rád, když se Bill dokonce i v jeho přítomnosti neustále zahaloval, jakoby se za své veliké bříško styděl. Jistě, Bill byl kluk a pro kluka to mohlo být malinko nepříjemné, ale Tom se mu téměř neustále snažil dávat najevo to, že jeho bříško bylo pro něj tou nejkrásnější částí Billova těla a čím větší bylo, tím krásnější mu přišlo.
"Kdybych skutečně dostal šanci něco ve své minulosti změnit, tak bych zřejmě otevřel oči a začal se skutečně dívat,"zašeptal a pohledem sledoval Billovu krásnou tvář. Ani po tolika měsících, ještě pořád nedokázal nalézt odpověď na otázku, jak to, že si jej nikdy nevšiml?!
Skutečně byl až natolik zaslepený svou popularitou a oblíbeností, že přehlédl něco tak kouzelného?!
"Ty ses díval Tome. To já se před tebou neustále ukrýval ,"po tváři mu náhle stékala zbloudilá slza, vzápětí následováná další a další. Sklonil tvář, několikrát se zhluboka nadechl a hlavou se opřel o Tomův hrudník.
"Právě kvůli tomu jsem tě ztratil,"už jenom při vzpomínce na to, jak neskutečně bolel Tomův odchod, se mu chtělo plakat ještě víc.
"To není pravda."
"Nikdy jsi mě neztratil,protože jsem byl neustále tady,"jednou dlaní chytil Billa za tvář a tu druhou mu položil na místo, kde hluboce pod kůží bylo Billovo zamilované srdce.
"A zůstanu tam tak dlouho, dokud budeš chtít,"Bill rychle zavrtěl hlavou a přitiskl se k Tomovy tak pevně, jak jen mu bříško dovolilo.
"Mé srdce nikdy nepatřilo nikomu jinému, než tobě. A nikomu jinému ani patřit nebude,"láskyplně opětoval Tomův rychlý polibek a žádostivě pootevřel rty ve chvíli, kdy na svých rtech ucítil Tomův jazyk. Pořád víc a víc otevíral pusu a proplétal svůj jazyk s Tomovým ve vášnivém tanci, u kterého nebylo potřeba hudby.
Tom se se zavřenýma očima vzrušeně dostával pod Billovy tepláky, zatímco Bill bojoval s drobnými knoflíčky na Tomových kalhotách. Tolik vytouženého místa se však nedotkl ani jeden z nich. Ve stejnou chvíli prudce otevřeli oči a zůstali několik vteřin bez pohnutí, jenom se rty přitisknutými k sobě.
Billův dech se ještě více znásobil ve chvíli, co ucítil mokro v kalhotách, plazící se přes jeho boky, až dolů, ke kolenům. Vzrušení z něj téměř okamžitě opadlo a nahradil jej neskutečný strach z toho, co mělo teprve přijít.
Vůbec si neuvědomoval, co se děje. Vyděšeným pohledem sledoval Toma, splašeně pobíhajícího kolem, jak rychle volal na Klaudii a na svého tátu, zatímco vytáčel číslo Simone , která byla v tuto chvíli v práci.
Vzal velikou tašku, kterou měli pro jistotu nachystanou už týden u dveří a rychle do ní zabalil ještě několik dětských hraček. Poté se obrátil na třesoucího se Billa, pomohl mu vstát a naléhavě vzal jeho tvář do dlaní. Oba byli natolik vyplašení ze všeho, co je čekalo, že jim strach zabránil promluvit a mnohem dřív, než si stihli ještě jednou vyznat lásku, do pokoje doběhla Tomova babička s malou Liby v náručí i Tomův otec, který jen stěží potláčel slzy. Nemohl uvěřit tomu, jak rychle čas běží a jak nevyspytatelné některé okamžiky v životě jsou…
"Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl,"slova, již vyšla z Tomových rtů, se zdála být pouhým šeptem. Uplakaný pohled upíral na malinký uzlíček ve svém náručí, který se zabalen v bílé dece, spokojeně vrtěl a upíral svá unavená očka na tvář před sebou.
"Máte už pro chlapečka i jméno?,"zeptala se unaveného, přesto však usmívajícího se Billa jedna ze sester a přicupkala k němu s jakýmsi zápisníkem.
Bill nedokázal spustit oči z obrazu před sebou. Tom držel malinké vyhublé miminko v dlaních tak pečlivě, jakoby právě objevil sedmí div světa.
"Tobias,"šepl směrem k ní a s úsměvem na tváři pozoroval, jak se Tom k maličkému opatrně sklání, konečky prstů jej hladí po bledých vláscích a líbá jej na tvář.
"Dobře, takže Tobias Kaulitz,"Tom v té chvíli spozorněl. Jejich maličký automaticky dostal jeho příjmení. A znělo to nádherně. V tu chvíli se poprvé zamyslel nad tím, jak krásně by znělo také oslovení Bill Kaulitz…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat