Hallo alles! (Jestli nějaký alles je =()
Je to vlastně ´vypovídání se´ z toho co pociťuju, jak si připadám... Zatím je to jen text, bez nějaké melodie, ale to se snad časem taky vymyslí...
Někdo ji viděl, večer, v noci,
na ulici, procházet se...
Nebo snad vznášet se...
Vypadala jako ďábel,
ale vznášela se jako anděl...
Krok nebyl krok,
ale spíš vznášení se vzduchem...
Byla anděl... Padlý anděl...
Já jsem ten padlý anděl,
co v noci chodí ulicemi...
Bez štěstí, se slzami,
jež rozmazávají černé linky,
linky, které kdysi byly
bezchybnou linií života...
Života, který už není...
Života, ze kterého zbylo jenom snění...
To, co lidé ve dne vidí,
je jen stín člověka,
jenž byl kdysi živý...
Ten úsměv v mé tváři, který lidé vidí,
je jen maska, která s nocí mizí...
Jakmile maska zmizí,
přijde anděl, padlý, mladý...
Pro většinu lidí cizí...
Lidé, co mě jako anděla znají,
vidí, cítí jako já...
Lidé, co mě znají jen přes den,
nechtějí vědět, jak se cítím...
Bojí se, že by mě,
a další "takové lidi - anděly",
které nazývají pozery,
pro falešný úsměv,
který jediný z nás cítit trochu jde,
mohli blíže k mysli si pustit,
z jejich šťastných životů by
mohly zbýt jen tosky,
protože kdyby viděli našima očima,
všimli by si, že i jejich svět
dokonalost jen předstírá...
Proto raději budu dál chodit
jako padlý anděl ulicemi...
Čekat, až se objeví člověk,
který mi porozumí,
vtáhne mě do života, ale ne toho,
co je šťastný a bezchybný,
jen do toho, ve kterém nebudu sama,
v noci bludit ulicemi,
s hlavou skloněnou a věčně rozmazanými likami,
linkami, které by mohly být
alespoň z části liniemi,
jenž představují život krásný,
romantický a tajemný...
Ps.: Omlouvám se, jestli tímhle přivodím některým z vás deprese (pokud to někdo čte), a přinutím vás přemýšlet o světě a životě, jaký je a není... ://
Ps.2.: Samozřejmě bych byla ráda za nějaký koment, abych viděla, že to alespoň někdo čte... Tschüss!
A Ps.3.: Prosím nekopírovat a kdyžtak se zdrojem... =)
