Shrnutí posledních 10 měsíců

Vážení a milí, tohle bylo fakt náročných 10 měsíců.

Teda abych byla přesná, náročný to začalo být koncem září.

Loni jsem se rozhodla pokračovat ve studiu, ale změnit školu. Vybrala jsem si tedy místo UPOLu OSU a vzhledem k tomu, že mám v Ostravě rodinu, v podstatě jsem se tam přestěhovala - do spodního patra domu do volné místnosti k babičce - a vybavila si ji novým nábytkem. 

A pak to začalo: Prezenční výuku jsem měla všeho všudy 3 dny, pak zasáhlo ministerstvo a kvůli covidu nás poslali na distančku. Nebylo to milý, spolužáky jsem skoro nestihla poznat, vyučujících jsem viděla jen polovinu... A pak přišel šok.

V sobotu jsme měli oslavu sestřenčiných narozenin, všichni spokojení... Ráno jsme chtěly se všema sestřenkama jít na nákupy... Koukám, koukám, je půl 10... Sestřenky dorazily a taky koukají, protože je babička nevítala. Myslela jsem si, že je babi někde za domem na zahradě. A ono ne, babičku jsme našly na posteli, prakticky nedýchala... Sestřenka zdravotnice se snažila o resuscitaci, bohužel neúspěsně. Porozdávala jsem svůj xanax, obvolaly jsme rodiče a další příbuzné. No, nákupy se nakonec konaly - kupovaly jsme černé šaty. Zpětně mě napadá, že babičku bolelo asi 3 dny před tím mezi lopatkama a asi jsme tomu měli věnovat větší pozornost. Vzhledem k tomu, že měla po dvou infarktech, tak bych to dneska hodnotila jako varovný signál.

Konalo se tedy další stěhování, z malé místnosti jsem se stěhovala do velké multifunkční. Hned po pohřbu jsem tetu, které dům patří a která bydlí s rodinou v patře, poprosila, jestli bych si mohla pořídit kočku. Odpověď byla kladná, prý že co no, psa už máme, činčilu taky, tak jen ten zvěřinec rozšíříme. Přiznávám, že jsem si tím trochu vykompenzovala smutek. Ale kočku jsem chtěla vždycky, jen mi to doma nedovolili a babička kočky neměla ráda. Hned dva dny po pohřbu jsme se šli podívat do útulku v Porubě. To už jsem měla projité jejich stránky a v podstatě mi bylo jasné, kterou chci. Tedy seznamte se: Lea, zvaná Hajzlík nebo Mňaučedlo

Následovalo předělávání zahrady podle tetiny představy a online výuka nás všech (teta je učitelka). Nuda. Akorát s čičinou jsem neustále lítala na veterinu, dali mi ji totiž s tím, že měla nějakou infekci (a že ji tam mělo víc koček), ale že už by měla být v pořádku. Vylezly z toho kokcidie a v pořádku to fakt ještě nebylo. A pak záněty u očička, vypadalo to jako zánět spojivek. No, nechala jsem na veterině nehorázný částky, ale dneka je čičina naštěstí v pořádku. Je to kočka bytová. Nejspíš kvůli tomu, jak ji našli, se ven opravdu bojí - zkoušela jsem i kšíry, ale bere to pod první auto nebo zpátky domů.

Na Vánoce jsem se přesunula i s Mňaučedlem k rodičům. Celkem pohoda, táta se smířil i s kočkou v jeho posteli 😀Pak jsme se tradičně sešli na Štěpána zase v Ostravě s rodinou a já jsem si odvezla další covid. Chytil to ode mě jen táta. Upřímně oproti prvnímu kolu to byla pohodička, jen jsem tentokrát přišla na pár dní i o chuť a čich.Táta taky celkem v pohodě, ten o chuť a čich přišel asi na 10 dní. Máma to nechytla i přes to, že nás prakticky obsluhovala (jen se smála, že to má díky imunitě ze školy - taky učitelka). Takže nás 14 dní bavila právě kočka.

No, vyýsledkem je to, že je poslední červen, chvilku před půlnocí, a já jsem i s kočkou stále u rodičů, jen si nadávám, že jsem kočku mohla v klidu přitáhnout už před lety 😂 Celkem to funguje, s máti se ani moc nehádáme, kočku všichni milujou...

No, jen došlo na zkouškový a moje hodnocení uběhlých 2 semestrů. A tady hodím menší bombu. Vážení, pokud chcete studovat němčinu se zaměřením na tlumočení a překlad a chcete mít jistotu alespoň nějaké praxe, jděte na UPOL, nespoléhejte na magisterské studium na OSU. Nevím, jestli to je jen tou distančkou, ale mám pocit, že z toho vlastně nic nemám. A to jsem z UPOLu šla s tím, že na OSU už mají tenhle obor dlouho a narozdíl od UPOLu už bude zavedenej. Houby houby. Jeden překl. seminář a jeden tlum. seminář za semestr vám moc nedá. Zato do vás budou cpát rozbor lyriky, kterému jsem se na UPOLu úspěšně vyhla. A pravdou je, že mi nikdy nešel, takže jsem se to před pár dny rozhodla zabalit, jít na rok někam pracovat (vypadá to, že zase budu asistent pedagoga na místní ZŠ) a pak se vrátit na UPOL (třeba i dálkově). V podstatě stahuju skoro všechny svý námitky vůči průběhu studia na UPOLu. Vážně. Taky musím konstatovat, že jazyková příprava v bakalářským studiu na UPOLu byla nejspíš intenzivnější, než jakou mají na OSU.

Takže v tuto chvíli vyřizuju ukončení studia aby mi neubíhaly dny studia zdarma a budu muset na úřad práce, protože pokud mě čeká práce asistenta pedagoga, tak až od října, až se dětičky vrátí z ped.-psych. poraden.

Jinak mi to volno docela přijde vhod. Měla bych dělat menší grafické úpravy pro místní zpravodaj a taky budu moct dokončit překlad knihy "Ženský pracovní tábor Bílá Voda" od Klause Christiana Kaspera, na kterém jsem založila svou bakalářskou práci (Bílá Voda je dnes součástí naší obce, takže částečně taky práce pro obec).

A pak taková trochu jobovka - dohodla jsem se s Janulí z TWC blogu, že přeložím Billovu knížku. V podstatě jen tak, neoficiálně. Možná až to dokončím, tak by se to dalo nějakému nakladatelství nabídnout.

A na závěr... pokud jste z Ovy či blízkého okolí a měli byste zájem o soukromou výuku němčiny přes léto, klidně se ozvěte. Nejradši mám úplné začátečníky, kteří chtějí postupovat rychle, ale důkladně 😉 PS: Jsem očkovaná, ale stejně bez respirátoru (nebo minimálně roušky) nikam nechodím.

PPS: Co se týče tornáda na jižní Moravě, radši to rozvádět nebudu. Je to strašně smutné. Finančně jsme přispěli, kolik jsme mohli a kdyby jim tam byla 45kilová holka co k čemu, jela bych tam pomoct osobně.