Sálvame 2/2

autor: B-Kay

"Nedotýkej se mě,"vydechl, jakmile ucítil Billovy ruce na svých zádech. Chtěl mu jenom pomoct nalézt ztracenou stabilitu, ale Tom o jeho pomoc nestál. Vrávoravými kroky se odebral zpátky do obýváku, nemotorně dosedl na gauč a hltavě se napil z lahve, ve které se snažil nalézt svou záchranu.
"Už bys neměl pít,"Bill se pomalu posadil vedle něj, dlaně složil na kolena a smutným pohledem sledoval tmu, rozléhající se všude kolem nich.

---

"Nejsem dítě,"odvrkl Tom tichým hlasem, ale sám na chvilku zapochyboval, zdali by neměl Billa skutečně poslechnout.
Když se na něj zadíval, i to malinko, co dokázal v nekonečné tmě rozeznat, mu způsobovalo husí kůži. Smutné oči, hledící do prázdna, pootevřené rty, mlčící avšak pořád krásné, probrali Tomovu omámenou mysl a donutili ji k činnosti. Tom klopil oči, jak pomalu odkládal láhev stranou, přičemž se nešikovně otřel o Billovo stehno.
V té chvíli černovláskovy rty vykonali nepatrný pohyb a vykouzlili ním náznak něžného úsměvu.
"Nevěřím, že jsi mě poslechl,"pobaveně kroutil hlavou.
"Neposlechl jsem tebe, ale svůj žaludek. Myslím, že víc by už neunesl,"Tomova odpověď možní vyzněla poněkud jedovatě, ale jemný úsměv, zdobící jeho rty symbolizoval něco uplně jiného.
Bill se tiše zasmál, vstal a natáhl obě dlaně směrem k Tomovy.
"Pomůžu ti trefit do pokoje ano? Musíš se prospat. Už jsme spolu téměř půl hodiny a ty jsi na mou adresu neřekl žádnou hloupou narážku, tudíž musíš být hezky opilý,"Bill netušil čím to bylo, ale cítil se vcelku hezky.

Bylo krásné s Tomem jenom tak mluvit. Nekřičet, neječet, nepenit od zlosti a nepotlačovat přicházející pláč a zoufalství. Bylo to opravdu hezké.
"Umím být milý. Ale na tebe milý být nechci…nemůžu,"Tomova dlaň se zlehka otřela o tu Billovu.
"Nemůžeš?,"Bill už opravdu ničemu nerozuměl. Zmateně nakrčil obočí a překvapeně vydechl, jakmile se jeho prsty poprvé a zcela nečekaně střetli s těmi Tomovými. Tom se jej ze začátku dotkl velice opatrně, téměř neznatelně. Jakoby se bál pocítit hořkost Billovy kůže. Jakoby jej ten dotek měl spálit stejně, jako pohled, který mu věnoval.
Během několika vteřin měli tváře již ve stejné úrovni a zmateně si hleděli do očí. Zmatení, bezmocní, unavení ze lži, ve které žili a lapající po dechu. Ticho, rozléhající se kolem nich, jakoby bylo jejich tichým rádcem.
"Věříš v zázraky… Bille?,"zeptal se Tom jakmile ucítil, že sevření Billových prstů slábne. Sám se jej chytil ještě pevněji a pohlédl mu hluboce do očí. Vodka, nebyla nic v porovnání s tím, co s ním prováděl Billův hluboký pohled.
"Už jenom to, že jsi mi řekl jménem, je pro mě zázrak,"přiznal tiše a sklonil tvář. Nechtěl Tomovy ukázat svou slabost. A už vůbec ne slabost, kterou byl Tom sám.
"Andreas je pro tebe také zázrakem?"

"Tome, už jsem opravdu unavený a ty by sis měl jít také lehnout,"Bill si rychle uvolnil ruku z jeho sevření a podešel ke dveřím.
"Neodpověděl jsi mi na otázku,"Tom byl vzápětí u něj, svým hrudníkem se nevědomky natískal na Billova záda a tím způsoboval chlapci před sebou mdloby.
Teprve když omotal své paže kolem jeho hubeného těla, se Billovy podlomila kolena. Nenáviděl se za to, jak snadno Tomovu kouzlu podléhal. Jak lehce sebou nechal manipulovat. Stačil jediný Tomův dotek a on byl schopen na celého Andrease zapomenout. Jakoby v tu chvíli neexistoval. Jakoby patřila jenom jim dvoum a nikomu jinému.
I když věděl, že možná dělá tu největší chybu ve svém životě, otočil se v jeho objetí, pohlédl mu hluboce do třízlejících očí a nepatrně zavrtěl hlavou.
Ruce držel pevně podél těla, v Tomově náručí se cítil jaksi nesvůj. Pořád totiž myslel na Andrease, spícího nahoře v pokoji a na to, že jej nesmí podvést. Nesmí zahodit jeho důvěru jenom pro jeden večer, kdy se k němu Tom díky alkoholu choval skutečně hezky.

"Odpověděl jsem na tvou otázku,"zašeptal.
"Teď bych chtěl jít spát. U-uložím tě, ano?,"Bill nešťastně nakrčil horní ret, v očích ucítil nepříjemnou přítomnost slz. Konečky Tomových prstů, zlehka svírající jeho tvář, byli opravdu skutečné. Nezdálo se mu to. Opravdu se mu bezmocným pohledem vpíjel do očí, krátíc mezeru, již dělila jejich tváře,
Bill tu svou podvědomě sklonil.
"Dost,"pípl a nervózně se ošil, jakmile ucítil Tomovy prsty v blízkosti svých pootevřených rtů.
"Jsem kluk tvého nejlepšího přítele. Budeme se brát Tome a já to všechno nechci ztratit jenom kvůli tvé opilosti a touze, si něco dokázat,"lhal.
Lhal, jako ještě nikdy předtím a ukrýval svou slabost za příslib sňatku s někým, koho nikdy nemiloval. Andreas byl pro něj opravdu důležitý, ale jeho kladná odpověď na otázku, zdali si jej vezme, vyplinula z čistého zoufalství.
Nevěděl, zdali si chtěl dokázat, že to bez Toma hravě zvládne, nebon mu chtěl ukázat, že pro něj nic neznamená. Tak či tak žil ve veliké lži, ze které začínal být pomalu unavený.

"Jsem opilý,"Tom se zlehka dotýkal jeho bledé tváře a jenom on moc dobře věděl, co bylo pravým důvodem jeho opilosti. Ani ten nejsilnější alkohol by jej nedokázal opantat tak, jako Billova vůně a pohled, ze kterého začínal šílet.
"Tak vidíš,"jakmile Tom zesílil intenzitu svého objetí, Bill začal podvědomě ustupovat. Ve chvíli, kdy narazil na chladnou zeď věděl, že byla veškerá jeho snaha, úplně zbytečná. Vyděšeným pohledem prolétl Tomovu tvář, který byla od té jeho vzdálena pouze několik centimetrů.
"Kdybys jen věděl,"Tomův naléhavý výdech protrhl ticho, linoucí se pokojem, jakmile měkce pohladil Billův nos tím svým. Bill se proti jeho tváři nepatrně zachvěl a vzdal svůj boj se sebou samotným. Jakmile se jeho tvář ocitla v zajetí Tomových dlaní, neudělal vůbec nic. Nechal se sebou zacházet, jakoby byl pouhou panenkou a vnímal pouze Tomův zrychlený, po alkoholu mírně nasládlý, dech.
"Co?,"zasténal.
"Jak moc pro mě znamenáš... a já ti to nemohl říct,"Tom vypadal, že se každou chvilkou samou bolestí, rozpláče. Místo toho si však slíbil, že nyní už nebude zbabělý jako kdysi. Už nebude přihlížet tomu, jak se mu díky Andreasovy každým dnem víc a víc vzdaluje. Kdysi své vyznání zamlčel a ukryl jej hluboce ve svém srdci, díky čemu jej ztratil. Víc už takovovu chybu neudělá.
"Miluju tě"

Ty dvě slova byla tím posledním, co Bill dokázal vnímat. Nic víc. V té chvíli se pro něj svět naprosto zastavil. Srdce vynechalo hned několik úderů a on Tomovu tvář viděl rozmazaně, jakoby se ukrýval za
Nějakým podivným závěsem.
Nedokázal promluvit. Nedokázal vykonat jakýkoliv pohyb, dokonce ani tehdy, kdy si Tom velice nesmělým, měkkým polibkem přivlastnil jeho ústa.
Nemohlo to být skutečné. Bylo to až příliš krásné. Tomovy plné rty se zlehka, zcela neznatelně dotýkali těch jeho. Nezáleželo jim na tom, zdali byli jejich polibky opětovány, nebo ne. Užívali si pouze dosažení svého cíle. A ten se již nezdál tak nekonečně vzdálený, jako kdysi.

"Můžeš mě uhodit. Nic jiného, ani nečekám,"Tom už byl téměř střízlivý, smutně sledoval Billovy ruce, které jej od sebe prudce odsunuli a čekal. I kdyby jej rovnou uhodil, nelitoval toho. Řekl Billovy pravdu. Konečně nalezl odvahu přiznat se svými city a díky tomu pocítil nádhernou volnost. Už jej nic netížilo, nic neviselo ve vzduchu a nechtělo být prozrazeno.
"Já jsem zřejmě usnul ve stoji. Nic z tohohle se nestalo,"Bill nevěřícně zavrtěl hlavou a opatrně si olízl vlhké rty. Ještě pořád chutnali Tomem.
"Pokud chceš, zapomeneme na to. Už nikdy se k tobě nepřiblížím. Odstěhuju se a nechám vás dva na pokoji, aby jste se mohli vzít a žít spolu jako rodina,"Billovy se při těch slovech stáhlo hrdlo úzkostí. Smutně se kousl do spodního rtu a opět pohlédl Tomovy do očí, které v tu chvíli přímo zářili. Po alkoholu nebylo již ani stopy. Byli stejně tak upřímné, jako obvykle.
"Ale pokud nechceš, odhoď ten prstýnek a přestaň si nalhávat, že budeš s Andym někdy šťastný. Vím, že ke mně něco cítíš Bille. Vidím ti to na očích,"Bill zmateně nakrčil obočí a pootevřenými rty lapal po kyslíku.
Nikdy by jej nenapadlo, že by se něco takového mohlo skutečně stát. Miloval Toma k zbláznění a nyní zjistil, že jej Tom miloval úplně stejně.
Nebylo to však tak jednoduché. Několik měsíců po sobě jenom křičeli, nadávali si, hádali se. Nedokázali se vystát a náhle stáli jenom malý kousek od sebe, vpíjeli se do sebe utrápenými pohledy a netušili, co bude dál.
Uběhla minuta, dvě a už se sklánělo ke třetí, avšak Billův prstýnek neopouštěl své místo. Pořád se hrdě pyšnil na Billově prstu a Tomovy tím způsoboval obrovskou bolest. Už nechtěl trpět. Právě proto rozhodl za Billa.
"Zapomene na to ano?,"jeho tichá otázka se srazila se zvukem otevírajících se dveří a vzápětí je ozářilo tlumené světlo stolní lampičky.

"Je všechno v pořádku?,"Andreas vyděšeným pohledem sledoval Tomovy dlaně na Billovo zápěstích a byl si jistý, že se jej zřejmě chystal uhodit.
Bill ještě naposled pohlédl do Tomovy tváře, načež od něj ustoupil a pokusil se o milý úsměv.
"Všechno je v pořádku."
"Určitě?,"tu otázku věnoval přímo Tomovy, který se kolem něj snažil projít bez povšimnutí. Nedokázal v sobě potlačit strach o Billa a proto svou otázku vyslovil poněkud ostrým hlasem.
"Jo,"stručná odpověď ke zcela zbytečné otázce. Se skloněnou tváří rychle vyšel z pokoje a víc se už neohlížel.
Bill pohledem hypnotizoval jeho záda tak dlouho, dokud mu nezmizeli z dohledu. Jak s Andym pomalu stoupal do schodů věděl, že se mu stejně nepodaří usnout. Naštěstí tím získal několik hodin, které mohl ztrávit přemýšlením nad tím, co by měl udělat.
Jakmile Andy opět usnul, sledoval jeho tvář i dlaně, kterými jej objímal kolem boků a představoval si jaké by to bylo, kdyby usínal v Tomově náruči. Tomova tvář v jeho mysli během vteřiny nahradila tu Andyho a on se vzápětí neubránil něžnému úsměvu.
Moc dobře věděl, co měl udělat …

Bylo kolem páté ráno, když se rozhodl zkusit štěstěnu a pomalými kroky mířil do kuchyně. Tak moc si přál, aby tam Tom byl a aby si mohli v klidu promluvit ještě dřív, než se Andy probudí.
Nenápadně nakoukl do dveří a jakmile spatřil Toma postávajícího u kuchyňské linky, připravujícího snídani, málem vypískl radostí. Bál se, že si na sebe najdou čas až po práci a to už mohlo být příliš pozdě.
"Ahoj,"Tom věnoval krátký pohled jeho směrem, ale hezké ráno mu nepopřál. Neměl sílu.
"Promluvíme si?,"zkusil to znovu, avšak vrtění Tomovy tváře jej zastavilo.
"Není o čem. Jelikož jsem si kufry, ačkoliv trošku podivným způsobem sbalil již včera, mám o starost míň,"položil dva talíře s vaflemi na stůl a hlavou pokynul Billovy, aby se nasnídal.
"Nechci, abys odešel. Chci, abys zůstal,"pípl Bill, postávajíc u dveří.
"Snad nečekáš, že vám půjdu za svědka?! Představ si, že bys byl na mém místě. Opravdu by ses dokázal dívat na to, jak si beru někoho jiného?," mrzutě svraštil obočí a pustil se do přípravy horké čokolády. Kafe nikdy neměl rád.
"To po tobě ani nechci,"Bill pomalu podešel blíž, postavil se těsně za Toma a tak, aby všechno jasně viděl, si složil prstýnek a odložil jej stranou.
"Chci, abys tady zůstal. Abys zůstal se mnou, protože jsem do tebe blázen,"Tom se prudce otočil a tázavě sledoval něhu, tkvějící se v hloubce Billových očí. Nemohl tomu uvěřit. Vybral si jej. Jej místo Andrease, který byl přímo skvělou parketou. Měl úžasnou práci, hromadu peněz, miloval Billa až opičí láskou a Tom neměl ani jedno.
Tedy kromě lásky k Billovy.
Ta však byla ze všeho nejdůležitější.

"Miluju tě,"tváře obou se v té chvíli rozzářili jako letní slunce a nyní to byl Bill, kdo se k tomu druhému naklonil a naléhavě vsál Tomovy rty mezi své. Tom přes hlasitý tlukot svého srdce jenom zpola vnímal Billovy hluboké polibky, přesto se je snažil se vší láskou opětovat. Líbali se dlouho, jeden druhému se třásli v náručí a dobře věděli, že včerejší hádka, které svědkem byl Andreas, byla jejich poslední.

A stejně tak se stal i svědkem jejich vyznání lásky. Nešťastnou náhodou se probudil, sledoval Billovo prázdné místo v posteli a tušil, že zůstane prázdné ještě hezky dlouho. Před spaním také přemýšlel o tom, co se mezi těma dvěma vlastně děje a konečně pochopil důvod Billova chování. Pochopil, proč se s ním nechtěl milovat, proč odmítal jakékoliv intimní sblížení. Jeho dlaně zřejmě nebyli těmi, které toužil na svém těle pocítit.
Smutným pohledem sledoval líbající se dvojici, která vypadala opravdu šťastně a se zamilovanými výrazy ve tvářích si šeptala slova lásky a také prstýnek, který se válel někde vedle hrnečku, do kterého chtěl Tom zrovna nalít čokoládu.
Jakmile si Tom k sobě přitiskl Billa nejvíc jak mohl a ten mu spokojeně omotal své ruce kolem krku, pochopil, že již déle nebyl podstatnou součástí jejich životů…

Ten prstýnek mu později i přesto, že jej Bill, s uplakaným pohledem nechtěl přijmout, nechal. Právě díky tomu prstýnku a hrozbě sňatku, se věci dali do pohybu a pohli se skutečně správným směrem.
…

Světlé vlasy vysokého chlapce, pomalu kráčícího zalidněnými ulicemi města, se třipytili v záři slunce, jako takoucí zlato. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv, v očích dřímal klid a pohoda. S přicházejícím létem, bylo město nasáklé piskotem a smíchem malých dětí a slov jejich rodičů, všude kolem něj se to přímo hemžilo životem a právě proto si nechtěl kazit náladu přemýšlením nad tím, co jej další den v práci, čeká. Nyní si byl však jistý, že když vejde do jejich domu , pánví již po hlavě nedostane. Místo toho se setká s jejich zamilovanými pohledy a dlouhými polibky, protože to bylo poslední dobou jejich oblíbené zakončení konverzace...

Sálvame 1/2

autor: B-kay

Světlé vlasy vysokého chlapce, pomalu kráčejícího zalidněnými ulicemi města, se třipytili v záři slunce, jako takoucí zlato. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv, v očích dřímal klid a pohoda. S přicházejícím létem, bylo město nasáklé piskotem a smíchem malých dětí a slov jejich rodičů, všude kolem něj se to přímo hemžilo životem a právě proto si nechtěl kazit náladu přemýšlením nad tím, co jej doma čeká. Byl si jistý, že když vejde dovniř, dostane pánví rovnou po hlavě, protože to bylo poslední dobou jejich oblíbené zakončení konverzace...
Andreas byl klukem, který by o sobě mohl hrdě přehlásit, že je dítě štěstěny. Měl úžasné rodiče, skvěle placenou práci, kterou ještě ke všemu zbožňoval, dům, přítele, kterého nadevšechno miloval a také nejlepšího přítele, na kterého nedal dopustit. Když se to takhle vezme, znělo to dokonale. Lidé, které cestou míjel, by mu jistě záviděli vědě, že mu v podstatě téměř nic nechybí.
Byl opravdu šťastný, ale někde hluboce hluboce ve svém srdci ukrýval své zoufalství. Byl zoufalý z těch dvou, protože jeden druhého nedokázali vystát.

---

Když si s Tomem před rokem kupovali dům, šli se zbláznit od radosti. Konečně odešli od rodičů, dostali skvělou šanci postavit se na vlastní nohy a užívat si tolik vytouženou svobodu. Byli mladí, bláznivý, plní energie a očekávání, co měla přinést budoucnost. Mysleli si, že je již nic nemůže překvapit, že všechno společně zvládnou a svět bude patřit jenom jim a jejich touze žít. Jakmile se však poprvé zadívali do dvou něžných, medově zbarvených očí, jejich plány se začali postupně roucet, jakoby byli křehkým domečkem z karet...

"Ach jo,"jakmile se předral skupinkou malých dětí, konečně se ocitl přede dveřma svého domu. V té chvíli také skončili veškeré iluzie, že by se to mezi těma dvoma mohlo jakkoliv napravit. Už ode dveří byl slyšet Billův zvýšený, třesoucí se hlas.
"Jak jsi mi to řekl?!,"otázka byla položena neveřícným tónem, který jenom podkresloval Billovo zoufalství.
"Slyšels,"Tom svou odpověď odsekl tichým, neosobním tónem.
"Nerozumím tomu, jak se může Andy přátelit s někým takovým, jako jsi ty,"Andyho ruka zastala na klice dveří. Neměl sílu je otevřít, protože si nebyl jistý, zdali by jejich další hádku unesl. Už byl ze všeho natolik vyčerpaný, že jej nenapadlo nic lepšího, než opřít své čelo o rozpálený povrch dveří a nešťastně stisknout víčka.
"Jako jsem já?! Podívej se na sebe,"Tom chtěl zřejmě ještě něco dodat, ale Bill jej už neposlouchal. Sebral poslední zvyšky své hrdosti a s naštvaným pohledem opustil kuchyň. Samozřejmě za sebou nezapoměl pořádně třísknout dveřma.
Jakmile zmizel z Tomova dohledu, už si víc na naštvanýho hrát nemusel. Tvář se mu skřivila bolestí, ze rtů se prodral přímo zoufalý vzlyk, který stihl včas ztlumit do dlaní. Rozplakal se ještě dřív, než se vůbec stihl dostat do svého pokoje. Nebyl si jistý, jak dlouho tohle všechno ještě vydrží. Tom mu každým svým slovem vyrýval do srdce obrovskou díru. Vlastně vůbec netušil, jak to, že jeho srdce ještě pořád tlouklo. Nerozuměl tomu, co jej ještě pořád drželo pohromadě, když jeho nitro hrozilo sesypáním. Možno stejně jako on, věřilo v zázrak.
V zázrak, který jaksi nepřicházel.

Tom na tom nebyl o moc lépe. Jakmile Andreas tiše vešel dovnitř, odložil svou tašku stranou a chystal se projít kolem kuchyně rovnou za Billem, aby jej utěšil, zastavil jej tlumený úděr. Jakmile mu pohled padl na Toma, s hlavou opřenou o stůl a zoufale bouchajícího do tvrdého dřeva, už nerozuměl vůbec ničemu. Tom se viditelně třásl, jeho záda se prudce zvedala a vzápětí stejným zběsilým tempem klesala dolů, jak nepravidelně dýchal.
"Jsi v pořádku?,"Andreas se nechtěl prozradit, ale nedokázal se na něj již déle dívat. Takhle si to přece neplánovali. Takhle to být nemělo.
Tom se při zaslechnutí jeho hlasu vyděšeně strhl, zbloudilou slzu, která se mu třpitila v koutku očí, však setřít nestihl. Zhluboka se nadechl a nasadil svůj typický otrávený výraz, který nahodil pokaždé, když zacítil, že se jejich rozhovor bude zase točit kolem Billa.
"Proč bych nebyl? Nestalo se přeci nic nezvyklého. Akorát se prostě neumím tvářit, že je všechno v pořádku, když není,"silně si skousl spodní ret a sklonil tvář.
Jistě, že nic nebylo v pořádku. Jak by taky mohlo být, když osoba, do které byl zblázněný patřila někomu jinému a ještě ke všemu, jej nenáviděla. To bylo opravdu příliš těžké bremeno na to, aby jej zvládal nést s úsměvem na tváři. Utrápeným pohledem sledoval špičky svých nohou, pohled nezvedl ani ve chvíli, kdy si k němu Andy přisedl a přátelsky jej dloubl do ramene.
"Proč jej nemáš rád? Je to skvělý kluk. Je odrazem všeho, po čem sem tak dlouho toužil. Proč se alespoň nepokusíš s ním vycházet hm? Možná by ti mohl být dalším dobrým přítelem,"Tom se trpce zasmál a automaticky zavrtěl hlavou.
"Bill a dobrým přítelem? Andy, upřímně, sám tomu věříš?! ,"po dlouho chvíli konečně zvedl tvář a pohlédl na svého nejlepšího přítele, kterému došla slova.
Když se nad tím déle zamyslel, ta představa mu přišla až na míle vzdálená. Po několika měsících neustálých hádek, problémů a starostí, které jim jejich spolužití přineslo, toužil vzít zpět to, co před malou chvilkou vyslovil s takovou jistotou.
"Pak je jenom jediné řešení,"zašeptal a naklonil se k Tomovi tak blízko, jakoby mu chtěl pošeptat nějaké tajemství.

Přesně tímhle způsobem se mu před rokem přiznal s tím, že se mu Bill líbí.
Zvláštní.
Nejlepší přátelé a zatímco jeden neztrácel čas a vyslovil své touhy nahlas, ten druhý je spolkl a ponechal uvězněné ve svém srdci. Andyho měl až příliš rád a proto s ním nechtěl o Billovu přízeň soupeřit. Dobrovolně se vzdal, dobrovolně dennodenně přihlížel štěstí svého přítele a sám přitom trpěl jako raněné zvíře. Láska byla příčinou všech těch hádek. Miloval jej a hádky byli jedinou situací, kdy se v jeho blízkosti dokázal ovládnout.
"Jaké?,"vydechl, opět složil hlavu na stůl a ze všech sil se snažil vnímat slova, která k němu přicházela jakoby z dálky.

Ve skutečnosti jim ani pořádně nerozuměl, nebo spíš rozumět nechtěl. Vnímal každé třetí, nebo čtvrté slovo.
Svatba, stěhování, klid.
Právě tato tři slova rezonovala v jeho mysli. Cítil se jako opilý. Andyho, přehrabujícího se v kapse svých kalhot a vzápětí chlubícího se drobnou krabičkou viděl zcela rozmazaně. Bylo mu jedno, že musel vypadat opravdu komicky. Srdce se mu v tu chvíli rozletělo na milion kousků. Nedokázal promluvit, nedokázal se dokonce ani pohnout. Jenom zničeně zíral na drobný prstýnek a přál si, aby to všechno bylo pouze zlým snem. Naneštěstí nebylo. Andy Billa požádal o ruku ještě v ten den a o několik minut poté, byli zasnoubení…


Tom věděl, že utápět svůj žal v alkoholu není zrovna projevem hrdinství, ale jinak svou bolest potlačit nedokázal. Bylo mu jedno, že je něco po druhé ráno, že zítra vstává do práce a že se potřebuje vyspat. V tu chvíli mu nezáleželo absolutně na ničem. V narůstajícím počtě skleniček vodky viděl svou záchranu. Jakoby jej mohla otupit natolik, že přestane vnímat, myslet, milovat. Protože to jediné chtěl. Nechtěl k Billovy cítit již absolutně nic. Chtěl, aby byl pro něj opět jenom cizím člověkem, který se z jeho života vytratí stejně tak nečekaně, jako se v něm i zjevil.

Bill v tu noc nemohl usnout.
Vlastně se o to ani nesnažil. Stejně by to bylo zbytečné. Jakmile se Andy odebral do říše snů, pohotově, avšak velice opatrně, opustil jeho náruč a potichu jako myška opustil pokoj. Chtěl se jít projít. V tu chvíli byl čerstvý vzduch tím jediným, co opravdu potřeboval. Nemohl se dočkat, kdy konečně opustí dům. Kdy alespoňň na malou chvilku opustí místo, které jej poslední dobou ničilo. Kráčel pomalu a zlehka, Andreasův prsten byl však tíhou, která mu nedovolovala dýchat. Ten drobný kousek kovu způsoboval, že se mu dýchalo pořád hůř a že netoužil po jiném, než utéct. Utéct od Andrease, od Toma, od obou.

O představě útěku od Toma si zřejmě mohl nechat jenom zdát. Jakmile se totiž dostal do chodby a od tolik vytouženého cíle jej dělilo několik drobných kroků, udeřila jej do nosu sladká vůně alkoholu a Tomova parfému.
"C-co to děláš?,"při pohledu na Toma, který vší silou tlačil do dvou velikých kufrů ve snaze dostat je ven ze dveří, by se jindy zřejmě neubránil smíchu. Byl opravdu roztomilý. Nyní to však bylo jiné. Nebylo to jenom tím, že byl opilý. Ve tváři měl něco zvláštního. Jeho oči ukrývali něco zvláštního a Billovy jej přišlo líto.
"Kam chceš jít?,"nezáleželo mu na tom, zdali mu Tom odpoví, nebo ne. Bylo to totiž poprvé, co jej hned, jakmile na něj promluvil, neodehnal pryč. Poprvé, kdy spolu dokázali být díl jak dvě minuty, aniž by se pohádali. Jistě, bylo to způsobeno tím, že Tom Billovu přítomnost neustále zarytě ignoroval, ale Billovy to v tu chvíli bylo jedno.
"Tome, proč tohle děláš?,"bázlivě se ohlédl za sebe, zdali rachot, který Tom způsoboval kopáním do kufrů, nevzbudil jeho přítele, tedy, vlastně již snoubence.
"Tobě,"Tom na něj hněvivě ukázal prstem, aniž by na něj pohlédl.
"Se nemusím zpovídat,"mluvil pomalu, někdy se až přehnaně snažil artikulovat, ale na opilého člověka, si vedl opravdu dobře.
"Fajn, nemusíš odpovídat, pokud nechceš. Jenom mi dovol pomoct ti. Odvedu tě zpátky do pokoje. Musíš si lehnout,"Bill se snažil mluvit šeptem, ale Tom jeho snahu jaksi nepochopil, protože vzápětí několikrát silně kopl do kufru, který byl blíž.
"Kopeš do něj zbytečně. Těžko jej dostaneš ven, skrz zavřené dveře,"Tom pohlédl nejdřív na kufry, poté na dveře a jakmile se přesvědčil, že jsou skutečně zavřené, konečně věnoval pohled i Billovy, který jej sledoval něžným pohledem.
"Pomůžeš mi je otevřít?,"pípl, utápějíc se v hloubce Billových očí.
"Pomůžu ti odnést ty kufry zpátky do pokoje,"vydechl, podešel ke klubíčku neštěstí, válejícím se na podlaze a přiklekl si k němu. Asi na deset vteřin byli jejich tváře vzdálené pouhých dvacet centimetrů. Blíž si nikdy v životě nebyli.
Zvláštní. Nikdo jiný by se nad takovou malicherností nepozastavoval, ale Billovy to přišlo jako zázrak. Byl u něj, vpíjel se mu do očí a Tom neřekl ani jediné slovo. Neodsunul se od něj, neodehnal jej, dokonce jej ani nesledoval svým obvyklým pohrdajícím pohledem, který Billa tolik bolel.

Zhluboka dýchajíc k němu opatrně natáhl svou dlaň. Chtěl mu jenom pomoct vstát, až příliš pozdě si však uvědomil, že tím všechno jenom zhoršil. Prsten, třpytící se na hubeném bledém prstu, přitahoval Tomův pohled jako magnet.
Svět kolem něj se podivně točil, v hlavě mu hučelo a on přesto všechno ještě dokázal nalézt poslední zbytky své hrdosti, aby se před Billem rovnou nerozbrečel. S každou další vteřinou, kterou věnoval symbolu Andreasovy lásky, mu bylo hůř a hůř. V krku cítil obrovský knedlík, velikou překážku, která mu bránila promluvit a pomalu se rozlévala do všech zákoutí jeho těla.
Z posledních sil Billa odstrčil stranou a pokusil se vstát...

Jen dětská láska? 2/2

autor: B-kay

Už znova. Už znova se bezdůvodně pohádali. Skoro vůbec spolu nemluvili a i to malinko chvil, co byli spolu se prohádali. Jakoby se jeden druhýmu vyhýbali. A taky že to tak i dělali. Tom mněl velikej strach, že by to Bill třeba mohl zjistit. Zjistit, že už jej dávno nebere jenom jako bratra ale moc rád by jej chtěl brát jako osobu, kterou nadevše miluje. A že on Billa miloval.

---

Jenomže se moc bál, jak by na to bratr reagoval. Kdyby jen věděl, že Bill uvažuje úplně stejně, jenom má taky takovej strach. I když teď spolu moc nemluvili, stejně jej mněl pořád rád. Jenomže z Tomovy strany si už tím nebyl tolik jistej. Už tak dlouho od něj neslyšel, že jej má rád, nebo že mu na něm záleží…

Už zase… už zase šel spát sám a smutnej a přitom věděl, že bratr je jen kousek od něj ve vedlejším pokoji. Už tolikrát chtěl jít za ním a třebas se mu i omluvit, no nedokázal to. Bál se Billova odmítnutí. Moc mu ublížil. Tolikrát na něj dokonce bezdůvodně křičel jenom proto, aby zapudil to touho políbit jej na ty sametové rty přímo volající po polibku. Ale dneska to už fakt přehnal. Bill vlastně za nic nemohl. Vždyť on vůbec nemohl za to, že Tomovy upadla kytara při zkoušce, no i tak to schytal jenom on. Mněl v očích slzy při pomyšlení na to, jak se teďka musí Bill trápit. A že nebyl daleko od pravdy.

Bill seděl schoulenej ve skříni stejně jako se kdysi ukrýval při schovce před Tomem. I teď se chtěl ukrýt. Chtěl se ukrýt před tím, co cítil, jenomže, jedna skříň mu v tom asi moc nepomůže. Nechápal, jak se to mezi nima mohlo takhle změnit. Co mu udělal, že je na něj takhle zlej? Copak už jej nemá rád? Tolikrát mu to přeci šeptal do ouška, když spolu jako malí usínali a ted? Ted od něj slyší jenom urážky, nadávky a výčitky. Tak moc by chtěl vrátit čas. Kdyby to jen šlo. Smutně si setřel slzu, která mu stékala po rtech a trošku hlasitěji vzlykl. Opřel hlavu a zeď skříně a přemejšlel. Co má udělat, aby to bylo mezi nima zase takový jako dřív? No nic jej nenapadalo. Bill ho tak moc miluje a on je na něj takovej. To si přeci nezaslouží.

"Bille?", otevřeli se najednou dveře Billova pokoje a dnu vstoupil Tom. Přišel se mu za všechno omluvit, a konečně uznat pravdu i před Billem. Chtěl mu říct, proč byl na něj poslední dobou takový. Už to chtěl skončit. Už nechtěl mít před bratrem tajemství. Bill se ale nechtěl nechat prozradit a dál potichounku seděl ve skříni a čekal, až bratr odejde. "Bille, musím s tebou mluvit", šeptl a rozhlížel se po pokoji.

Byl cítit tu sladkou vůni bratrova parfému. Bill by tam klidně vydržel i dýl, no jaksi se mu pošmykli nohy, když hledal tu správnou polohu a už a zase jako tenkrát před 13 lety ležel najednou u Tomových nohou.

"Bille", šeptl Tom a sesunul se k zemi k němu. Zahleděl se mu do těch krásně zmatenejch očí, pod kterými se rýsovaly stopy rozteklých linek. "Tys brečel?", zeptal se jemně a setřel mu opatrně prstem jednu šmouhu z obličeje. "I kdyby je to jen a jen moje věc", odsekl mu Bill, kterej si pořádně udeřil už dost známou ruku. Tom si přesně pamatoval, co se stalo tehdy, a tak to udělal i teď. Vzal Billovu ručku a jemně ji pofoukal. Nemohlo mu uniknout Billovo zachvění. Že by v tom nebyl sám? "Tome, prosím tě odejdi", šeptal Bill už na pokraji svých sil. Nevěděl, jak dlouho ještě odolá Tomovým dotekům a vlastně i přítomnosti.

"Nemůžu odejít Bille…hrozně mně to mrzí, ani nevíš jak, já", začal šeptem, no Bill jej ihned přerušil. Prudce vstal a nevěřícně hleděl na Toma. "Tak tebe to mrzí? A mě co? Co já Tome? Já to tady trpěl už tak dlouho a…", křičel po něm Bill, no najednou přestal, protože se jeho křik změnil v tlumený výkřik, a to když jej Tom nečekaně popadnul kolem krku a horlivě políbil. Už nedokázal čekat. Prudce pronikal mezi bratrovy rty jazykem a nechtěl ani uvěřit tomu, co právě dělá. Bál se dokonce otevřít oči. Bill ničemu nechápal. Byl to pro něj dost velikej šok. Ale nedokázal to utnout. A proč by taky viď? Snil o tom už tak dlouho, a teď se mu to splnilo. Začal Tomovy polibky opětovat. Líbali se intenzivně a ani jeden z nich nemyslel na budoucnost. Žili jen přítomností…A minulost? Ta pro ně není důležitá…

Jen dětská láska? 1/2

autor: B-kay

1994:

"Billí? Billí, kdepak jsi? Ploč se všdycky takhle schováš?", broukal malej hubenej kluk s jemnými hnědými vlásky a marně se snažil najít svého bratra. Bill byl zalezen někde ve skříni a potichu se smál nad tím, jak se vždycky umí skvěle schovat. Bill se mu i chtěl prozradit, ale hráli přeci schovku, takže musel svůj smích dusit do rukávků zelenýho trička. Stejný tričko měl i Tom jenomže v jiné barvě.

---

"Billí, já to vzdávam, vždyt tě nemůžu najít…", šeptl smutně a protestně se posadil na bratrovu postel, ve který leželi kromě něj taky různí plyšový medvídci. Vzal jednoho do rukou a jemně jej pohladil. Nejenom oni byli dvojčátka. I jejich medvídci byli dvojčata. Takhle se prostě domluvili a tak to i zůstane. Bill se nakonec tedy rozhodl, že z tý skříně přeci jen vyleze, no nějak si to blbě vypočítal a skutálel se tam rovnou před Toma. "A vidíš, že sem tě našel", usmál se na něj prťavej Tomík a přisedl si k bráškovi. Bill se ale pořádně udeřil. Ale před svým bratrem se snažil ukrýt slzičky bolesti. Tom to vždycky vydrží, tak proč by měl on plakat? "Moc si se udelil Billí?", zeptal se jej Tom a natáhl k němu malou packu. Bill jak chtěl být odvážný, stejně to nevydržel, a z jeho malinkatýho očka uklouzla slzička. "Bolí mně lučička Tomi", řekl a smutně se podíval na svého bratra. Ten mu ale chytil ručku do svých dlaní a jemně ji pofoukal. "Už nebolí?", zeptal se s nadějí v hlase. Moc jej bolelo, když věděl, že si Bill ublížil. "Už sem v pošádku" šišlal rozkošně Bill a nechal se od brášky obejmout. "Mám tě moc lád Tomi", řekl a vylepil Tomovy malou pusinku na tvář. "Já tebe taky Billí. Všdycky budeme spolu, i v tom dobrým, i v tom zlým", tu poslednou část věty si ale malej Tom řekl jen v duchu. Měl moc rád svýho brášku, ale taky mněl o něj i hroznej strach. Ba přímo neuveřitelnej. Kdyby mohl, nejradeji by byl při něm pořád.

Když nastal večer, ležel už Bill spokojeně ve svý postýlce a přemejšlel, jakou lumpárnu zase zítra vyvedou. Z jeho přemýšlení jej ale probudilo tiché klepání. Měl moc velikej strach, co když to bude nějakej bubák? :D I když jej mněl Tom velice rád, moc ho bavilo svýho o 10 minut mladšího brášku plašit, ale ačkoliv byl sám velikej strachoput, bál se spát bez něj.

A proto se vypravil pomalým krokem za Billem.

"Co se stalo Tomi?", zeptal se Bill šeptem, aby nevzbudil rodiče. "Stlatil se mi medvídek a…mám stlach. Můžu spinkat s tebou? Plosím", šeptl a když Bill uviděl, jak je smutnej, vesele přikývl. Chtěl jej trošku poveselit. A kdyby Tomi chtěl, klidně by mu dal svýho medvídka. Tomovy se hned zlepšila nálada. Přišoupl se k Billovi do rozehřátýho pelíšku a spokojeně přivřel oči. Po chvilce ucítil, jak se k němu Bill přitulil. Milovali se nade vše. Pro Toma nebyla jediná osoba, kterou by mněl rád tak jako Billa. A Bill byl stejnej. Celý svý dětství strávili pořád spolu. Když se jim něco stalo, vždycky o tom věděl i ten druhej. Vždycky si věděli poradit a nemněli mezi sebou tajemství. Jenomže postupem času mezi nima jedno veliké vzrostlo….

2007:

To tajemství je oba tížilo. Tom se bál říct o tom Billovi a Bill to zase nebyl schopnej říct svýmu bráškovi. Jakoby se mezi nima začala pomalu vytvářet nějaká propast. Už si nebyli tak blízcí jako kdysi. Slova lásky a něhy k tomu druhýmu už taky neslyšely hodně dlouho. Jenže co bylo horší, ani to necítili. Bill si začínal myslet, že jej Tom už nemá rád, kdyby jen vědel, jak moc jsou jeho úvahy nesprávný…

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (2/2) KONEC!

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (2/2) KONEC!

Tom se rychlými kroky vrátil k Lindě a v duchu si nadával za to, že sem vůbec šel. Byla to chyba. Byl si jist, že když sem půjde, podlehne mu a taky se to i málem stalo. Ráno vzbudil Lindu a chtěl odejít ještě před tím, než se vzbuděj ostatní včetně Billa. "Tome, proč tak spěcháš?", zívla si ještě ospalá Linda už v autě. "Nebylo mi dobře", zalhal Tom.

---

Jedině on věděl, že kdyby ho ještě jednou uviděl, už by mu neodolal. Když přijeli domů, zalehl co nejrychleji do vany. Raději ani nemyslel na to, co teďka asi dělá jeho bratr...

Bill se smutně vzbudil. Myslel si, že tady Tom ještě bude, no přepočítal se. Odešel. Už po druhý mu odešel. Proč mu to pořád dělá? Bill a Laura se ještě s ostatníma nasnídali a pak se vydali domů. Celou cestu mezi nima nepadlo jediný slovo. Laura byla už asi týden nastehovaná u Billa, aby si zkusili, jestli by zvládli spolu bydlet. "Billí, nejdeš se mnou do vany?", zavrávorala a jemně jej políbila. Bill její polibek neochotně opětoval, no pak ji jemně odsunul. "Já teď nemám náladu. Jindy jo?", pousmál se a šel k sobe do pokoje. Miluje ho. Tak moc jej miluje, tak proč by mněl trpět jenom proto, že je jeho bratr jak leklá ryba? Rychle vstal na nohy a o chvilku bylo slyšet klepnutí domovních dveří...

Tom se právě vykoupal a chtěl se jít nasnídat, no na lince uviděl vzkaz od Lindy, že šla něco nakoupit. "Och jo", vzdechl si a rozvalil se na prostorné pohovce. Pomalu zavřel oči a chtěl alespoň na chvilku spát, no vyrušilo jej naléhavé klepání. "Už jdu", křikl a neochotně vstal z vyhřátého pelíšku.

Jakmile otevřel dveře, stuhl. Za dveřmi stál Bill a jeho pohled byl zastřen touhou. Hladově Toma pozoroval a Tom chtě nechtě svlíkal Billa očima. Tom vzal Billa za ruce, zavřel dveře a prudce jej opřel o zavřený dveře.

Už nemohl dýl čekat. Popadl udýchanýho a dosti překvapenýho Billa za týl a vášnivě jej políbil. Začali se líbat, jakoby to dělali prvně v životě. Tom rychle nadzvedl Billa pod zadkem a ten mu vděčně omotal nohy kolem boků.

Líbajíc podešli až k ložnici, kterou Tom poslepu zamkl. Pak se líbajíc doplazili až k posteli. Doslova ze sebe strhovali oblečení. Tomovy bylo teďka tak šum a fuk, že má Linda přijít. Teď mněl jeho. Bill mněl pravdu. Jenom jeho dokáže milovat. Tohle milování bylo jako poprvé. Nádherný a pro oba bylo definitivním utvrzením citu, který k sobě cítí.

"Miluji tě, Bille", šeptl Tom a udýchaně se položil vedle Billa. "Já tebe taky Tome, a moc", opatrně jej políbil. Nemohl totižto uvěřit tomu, že to, co se teďka stalo, není sen. "Ty si... jedinej, koho... můžu... milovat... Odpustíš... mi to?", špital Tom mezi polibky. Bylo to až moc krásný...

......................................................................

"Proboha", prudce otevřel Tom oči a koukal kolem sebe. Byl to jenom sen. Ale tak krásnej. Ted zjistil, co ho vzbudilo. Bylo to naléhavé klepání. Rychle přiběhl ke dveřím a otevřel svýmu batrovy...

"Miluji tě, Bille"

"Já tebe taky Tome"...

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (1/2)

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (1/2)

Oba se nevýslovně třásli a čekali, co bude dál. Mněli strach, no ten byl nic v porovnání s touhou, kterou oba cítili. Tom spatřil, jak se Bill začíná klepat. "B-bude ti zima, pojď", prolomil to ticho mezi nima a s Billem v patách vešel zpátky do pokoje.

---

"Mněl by sis to triko dál dolu", šeptl Tom, no Bill se ani nehnul. Chtěl, aby to udělal Tom. Chtěl, aby se jej alespoň nepatrně dotkl. I to by pro něj znamenalo mnoho. A taky se i stalo. Když Tom uviděl, že Bill vůbec nereaguje, třesoucíma rukama ho jemně chytl za lem trika a pomalu nadzvedával. Přitom bříšky prstů jemně hladil celej Billův hrudník. Bill dal ruce nad hlavu, a tím pomohl Tomovy se svlíkáním trika. Vzpomněl si na něco, když byli malý:..."Tome, ty seš zlej... sem celej mokrej", naříkal asi 8smi letý Bill. "Ale no ták, vždyť to je jenom voda", smál se mu bráška a začal ho cákat ještě víc. No Bill se na něj pořádně naštval, a založil ruce v bok. "No dobře promiň, svlíkni si to...bude ti zima bráško", usmál se na něj Tom jako to nejnevinnější děťátko na světe. "A co když řeknu ne?", pokoušel jej Bill. "Tak ti ho svlíknu já", vyškeřil se Tom, a začala se jejich typická zábava: šimrání po celým těle. Až nakonec skončili mokrý bez trik oba dva....

Ted když na to myslel, bylo mu do pláče, kolik se toho změnilo. Mněli supr dětství. Byli pořád spolu, a jeden jedinej polibek to změnil. Ale už není cesty zpátky. "Je m-mi z-zima", drkotal Bill zubama. Tom se sklonil k Billovi jak nejvíc to šlo, a pomalu mu svlíkal tepláky. Celej se třásl, no věděl, že to musí udělat. Když to Billovi svlíkal, po celou dobu mu hleděl do očí. Po chvilce už byli před sebou oba jenom v boxerkách a propalovali se pohledem."Ještě je ti zima?", špitl potichu Tom.

A když Bill přikývl, nečekaně ho strhl do náručí. Pevně se objímali alespoň minutu. Tolik jim chyběla přítomnost toho druhýho. Bill nasával vůni Tomova těla a Tom se nechal unášet sladkým nádechem Billových vlasů.

Teďka si na něco vzpomněl Tom:... "Budeme navždycky spolu slibuješ bláško?", zeptal se ho Bill po jejich oslavě narozenin. "Slibuju bláško. Stále spolu. Mám tě moc lád Billiku", usmál se na něj Tom s roztomilými štěrbinami. "Já tebe taky Tomi", řekl Bill a silně jej objal...

"Moc se mi stýskalo, proč si odešel?", tulil se Bill k Tomovy a začali se mu hromadit v očích slzy. Ani se mu nezdálo, že by s bratrem mohli porušit bratrský vztah. Ale pro oba to bylo něco nádhernýho. Už to nelze vzít zpátky. Už nemohou být jenom bratry, už ne...

Tom vycítil nebezpečí. "Ra-raději pojďme k děvčatům", chtěl odejít, no Bill ho chytil za ruku. "Tome počkej". Tom se na něj smutně zahleděl. Bill to věděl, cítil ,že po něm Tom touží stejně jako Bill po Tomovy. Je to přeci jeho dvojče. "Zůstaň tady Tome, prosím", šeptl Bill, no Tom zakroutil hlavou. "To nemůžu Bille, a ty to víš. Já už nechci trpět", smutně svěsil hlavu a odešel. No Bill taky nechtěl trpět. On to takhle nenechá...

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 2/3

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 2/3

"Bille?", koukali si vzájemně do očí. Nemohli se nabažit jeden druhýho, i když jen pohledem. "Billi, co tady děláš?", přiběhla k nim hubená, podle Toma dost divná hnědovláska.

---

"Lauro, tohle je Tom, můj bráška... a Tome tohle je Laura, moje holka", dopověděl a smutně na něj koukal. Tom se vzpamatoval a škrobeně jí podal ruku. "No tak já vás tady nechám. Du za tvou holkou Tome, je supr", šťuchla do něj a políbila Billa. Tom málem zrudnul žárlivostí. To jsou jeho rty. Jenom on je smí líbat. Chtěli zůstat alespoň na chvilku sami, no Andy jim to nedopřál. Na oko se bavili celou noc, snědli dort a popřáli si jako hodní bráškové. No oba věděli svý. Jenom to předstírali. A dusili v sobě taky to, že si oba našli první holku, která se zjevila, jenom aby zapomněli. No nepomohlo to. Snažili se moc, no nemilovali je. Nechtěli jim ubližovat, ale jinak to nešlo.

Andy je ukecal, aby u něj přespali, prej jsou rodiče pryč. Byla už hluboká noc. Dali si na zem peřiny a všichni si lehli k sobě. Laura ležela vedle Billa a ruku mněla přehozenou pres jeho boky. Tom ležel tak půl metru od Billa. Linda ho stejně jako Laura Billa držela kolem boků. Tom se urputně snažil usnout, no vůbec mu to nešlo. Nakonec to vzdal a otočil se tváří k bratrovi. Zahleděl se do jeho krásnejch očí. Ne, ne už je konec! Dost, Tome - říkal si v duchu. Bill z něj nespouštěl pohled. Dokázal by se takhle na něj dívat hodiny. Moc mu Tom chyběl. A teď, když si našel holku, ho to nejen bolelo, ale umíral žárlivostí. Chtěl se jej znovu dotýkat, jako kdysi. Moc dobře si pamatoval na jejich první polibek....: Blbli u bazénku. Bill chtěl Toma vyplašit a tak se dělal ,jakože se utopil. A chudák Tom ho rychle vyndal ven a chystal se mu poskytnut umelý dýchání. Bill byl sice skvělý herec, ale tohle nečekal, a tak když bratr spojil jejich rty v jedny, prudce otevřel oči. Koukali si vzájemně do očí... rty pořád na sobě. No trvalo jen malinkou chvilku a už spolu divoce proplétali jazyky....

Bylo to tak nečekaný a krásný. Tom na to také pořád myslel. Mněl chuť Lauře useknout hlavu, když jej líbala. Ale musel se držet. Vědě,l že je konec, ale teď? Když se mu díval do očí, to bylo příšerný. Mněl neuvěřitelnou chuť ho popadnout a hned zulíbat na místě.

Už to nezvládl. Odsunul od sebe Lindu a rychle šel pryč. Potřeboval se nadýchat čerstvýho vzduchu a proto zamířil do Andyho pokoje k velké terase. A taky věděl, že je Andy opilý, a usnul asi někde na schodech.

Vyšel na terasu a opřel se rucema o zábradlí. Všechny rozumný myšlenky byly tytam, když se mu podíval do očí. "Bože proč?", zoufal a ani si neuvědomil, že šeptá nahlas. Hlavu si zabořil do dlaní a pokoušel se uklidnit. 2 měsíce jej neviděl a myslel si, že už ho to přešlo. No nevěděl, jak moc se mýlil...

Začal padat drobný déšť, kterej po chvilce zmáčel Tomovo tělo. Jenže nevěděl, že na druhým balkonku mokne jeho dvojče.

Tom ještě chvilku postával na terase až uznal, že už je opravdu promoklý a chtěl jít dovnitř. Jakmile se ale otočil, uviděl za sebou JEHO. Z obou kapala voda a vzduch mezi nima jakoby došel...

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 1/3

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 1/3

Už je to tak dlouho. Jakoby to zahladil sám čas. Protože jenom on dokáže všechny rány zahojit. No tuhle chtě nechtě nechal otevřenou. I čas byl malý pán na to, aby to dokázal. Aby dokázal zahojit to veliké zklamání, bolest, kterou v sobe dusil. Už 2 měsíce jej neviděl.

---

Věděl jenom to, že si našel holku. A to mu na bolesti ještě přidalo. Jeho už i tak dost utrápené srdíčko teď trpělo ještě víc. Na první pohled se snažil vypadat šťastně, no uvnitř si tak vůbec nepřipadal. A nemněl se ani komu svěřit. Nebyl tady nikdo, s kým by si o tom promluvil. Moc se bál po tak dlouhém čase dalšího setkání. Oba věděli, že to není správný, a že konec jistě přijde, jen netušili, že tak brzo, a že to bude tolik bolet. "Tome, lásko jdeš už?", zavrávoral něžný hlas za dveřmi. "Jo, Lindo, hned", naposled si opláchl tvář vodou a podíval se do zrcadla. Jeho oči byli plné smutku, stejně jako ty bratrovy. Nekonečnýho smutku. Věděl, že dělá špatně, ale musel ho vidět. Odkdy se dohodli, že to spolu ukončí, Billa neviděl. A teď je pozval kámoš Andy i s jeho holkou na oslavu jejich narozenin. Tom si byl stoprocentně jist, že tam bude. Určitě se tam potkaj. A co bude pak?

Tak moc se bál toho setkání. Už jen když si vzpomněl, co spolu prožili. Dlouhé vášnivé noci... Ale museli to ukončit. Dali přednost názoru - co by na to řekli ostatní. Tom si proto raději našel holku a co nejrychleji se od Billa odstěhoval. Už s ním nemohl být v jednom domě.

Bill zůstal a taky si našel holku. No Tom si byl jist, že Linda Billa nikdy nenahradí. "No konečně, Tome", usmála se na něj plavovlasá dívka, sedící na gauči. Ale jakmile spatřila jeho smutnej pohled, dost se překvapila. "Tome, co je? Máš narozky, mněl bys bejt šťastnej", políbila ho. No jo, ona viděla jenom to, co jí Tom chtěl ukázat, no o jeho skutečných problémech nemněla ani páru. A největším, ba jediným byl Bill.

Spolu se vydali k Andymu. "Jéééj, Tome, ty vole, tys mi tak chyběl", přátelsky jej objal vysokej blonďák mezi dveřma. Když se dostatečně zvítali, zvědavě koukal na Lindu. Jenom Andy věděl o tajemství dvojčat. Věřili mu a věděli, že on by to nikomu neřekl. "Jo, Andy, tohle je Linda, moje holka a Lindo, tohle je můj nej kámoš Andy", zavrávoral Tom jako naučenou báseň a škrobeně se usmál. Pohledem pořád hledal bratra, no nikdy jej nevidel. "Lindo jdu na chvilku nahoru", poslal ji vzdušnou pusu a vyběhl po schodech nahoru. Potřeboval si jen omýt tvář. Bylo to těžší, než si myslel... Rychle vyběhl ze záchodu, no do někoho vrazil. "Tome", poulil na něj smutná očka černovlasý hubený kluk...

Zusammen

autor: B-kay

Vždycky se povídá, že když je někdo zamilovanej, dělá hlouposti. No nikdo ještě neudělal takovou hloupost jako tenhle kluk. Sedel smutně v parku, tvář měl skrytou v dlaních a tiše vzlykal. Sem tam se podíval na tmavou oblohu, kterou pokrývalo snad tisíce mraků. Kam se poděly všechny ty hvězdy, které doteď tak šťastně zářily? Kde jsou? Určitě je on odehnal. Ted by od sebe odehnal každého, kdyby jej někdo uviděl. Byl zoufalý. Snažil se najít v té obloze něco, co by mu pomohlo zapomenout na to, co udělal.

---

Jak to mohl udělat?! Nesnášel se. Nesnášel svůj hloupý strach a taky nejistotu. Pomalu mu po tváři stékali slzy, které se míchali s drobnýma kapkama dešte. Bylo léto, a tak jej tento déšť překvapil. Chtěl vstát a jít domů, no nemněl sílu. Nemněl sílu postavit se tomu čelem. Už dva týdny sem chodívá. Už 14 dní lituje toho ,co udělal, a jak té osobě ublížil. Už 14 dní se mu vyhýbá, dokonce se i odstěhoval. Myslel si, že mu to pomůže... no bylo mu ještě hůř. Zastrčil si černé, už dost mokré vlasy za uši a vzpomínal na ten den. Na ten den, který tohle všechno změnil...

Ležel právě na posteli a vymýšlel nějakej novej text do jejich nové písně. Byl už večer, a takže nebylo tak horko. Dobře se mu přemýšlelo. Najednou ale ucítil jeho přítomnost. Cítil jeho pohled na svém těle. Cítil, že je zoufalý. A nevěděl proč. Tak moc rád by mu pomohl. Pomalu tedy natočil hlavu k bratrovy. "Copak potřebuješ Tome?", zeptal se, jakoby se nic nedělo. No sám věděl, že něco není v pořádku. "Můžu s tebou mluvit?", podešel k němu Tom. Bill už z dálky viděl, že se mu oči lesknou od slz. A to mu bylo divný, Tom neplakal často. Muselo se něco vážnýho stát.

"Bille....já, já už nemůžu. Už to nejde. Možná, že ty to tak necejtíš, no já jo. Bolí mě u srdce za každým, když tě uvidím, když tě vidím, a nesmím se tě dotknout... nemůžu bez tebe ani dejchat... to nejspíš nechápeš. Nevíš, co prožívám. Kéž bys to cejtil stejně, Bille.", začal brečet. Už se neubránil svým slzám. Bill to tak nějak pomalu vstřebával. "Tome...já", šeptnul, no bratr jej přerušil. "Ne Bille, teď už nic neříkej.", šeptl. Věděl, že už to déle nevydrží. Chtěl být jenom jeho. Kdyby Bill chtěl, celej by se mu odevzdal. Dal by mu i své srdce, tak moc jej miluje. Už to nedokázal tajit. Ulevilo se mu. A to, že Bill nic neříkal mu dodalo odvahy a taky štipku naděje. Vstal ,jemně vzal Billovu tvář do svých rukou a jemně a procítěně jej políbil. Bylo to tak nádherný. Konečně se mu splnilo to, po čem tak dlouhou dobu toužil. O čem jenom snil v těch nejkrásnějších snech. Už se nebál. Tyhle rty ho jeho strachu zbavily. Cítil, že se ty rty otvírají a začínají spolupracovat. Dokonce hladoví po dalším polibku. Byl nekonečně šťastný, no mýlil se.

Bill se pomalounku vzpamatoval a odtáhl bratra od sebe. Doslova jej ze sebe strhl a rychle odešel pryč. Nechal ho tam na zemi ležet zmateného a hlavně mu zničil

i tu nejmenší naději, že by mezi nima něco mohlo být. Sbalil si věci a odešel....

A teď je tady zase. Jako po celých 14 dní tady pláče v parku a hledá oporu ve hvězdách, které ale nevidí. Ale už to nedokáže bez něj vydržet. Narychlo mu napsal SMS, kde teď je a čas kdy by se mněli sejít. Musel ho vidět. Chtěl být zase s ním. Ted už by tak zběsile neutekl. Ted už ne. Ale čekal už dlouho a Tom nikde. Tohle čekal. Ani mu to nebude vyčítat, že tady teď není. Zaslouží si to. Vstal a chtěl jít pryč, no něco ucítil. Jo, ucítil jej. Byl tady. Byl promočenej a zmrzlej na kost, ale smysli mu ješte fungovala. Pomalu se otočil a zahleděl se do těch nejkrásnějších očí na světe. Tom na něj smutně hleděl. Nechtel přijít, no srdce mu v poslední chvíli napovědělo ,že by mněl přijít.

Celým parkem se neslo nekonečný ticho. Bill to už nevydržel a zkrátil mezeru mezi nima. Vzájemně si koukali do očí, ale nic nemluvili. Bill pocítil, co znamená milovat, být milovaný, ale taky i ztratit lásku. A to už nechtěl. Rychle chytil Toma kolem krku a začal ho líbat. Bylo jim jedno, že je může někdo vidět. Líbali se jako o život. Do svých polibků vkládali lásku a něhu. Lehli si na lavičku a tam se k sobe tulili a pokrývali se polibkama. Nic si nemuseli říkat, stačilo jim to, co cejtili. A i kdyby je teď tady někdo načapal, čelili by tomu spolu...

Krásná černovláska

autor: B-kay

Ach jo! Tohle kdyby Tom zjistil, asi mně zabije. A ne asi, ale stopro. Tohle bude jenom odplata za to všechno, co on udělal mně. Kolikrát mne on ztrapnil přede všemi a bylo mu to tak jedno. Nehleděl nato, že mi ublížil. A tak mu to dneska vrátím. Teš se Tome.

---

Můj plán byl prostej: Té nejvetší ošklivce na škole sem dal bráchův e-mail, aby mu napsala, jak je krásná, černovlasá a štíhlá. No ve skutečnosti je tlustá, ošklivá a ještě k tomu zrzavá.

Měla si sním dohodnout rande.

Ona jasně že souhlasila s mým plánem, protože mého bráchu moc moc miluje. A toho sem taky i patřičně využil.

A co mne nejvíc těší je to, že na to brácha skočil a dneska se mají setkat.

"Ahoj, kampak se chystáš?", zeptal sem se bráchy, sednul sem si obkročmo na židli před ním a hlavu sem si podepřel rukami.

Tom celej zářil. "Mám rande",mrknul na mně když si dával vlasy do kšiltovky.

"Nepovídej", pokroutil sem hlavou, ale v duchu sem skoro vyprskl smíchy.

Já vím, jsem zlej ale chci mu to jenom vrátit.

"Tak ti budu držet palce", zvednul sem palec do vzduchu. "No děkuju, já sem tuším poprvé takhle nervozní, prej je štíhla, černovlasá, já se zblázním", smál se. Tak takovýho sem ho ještě neviděl. Celej zářil.

"Vypadáš šťastně", mile jsem se na něj usmál.

"To asi proto, že jsem. Tak mi drž palce. Měj se", kejvnul mi a odešel.

Chudáček, kdyby jen věděl ,co ho čeká.

Možná sem to malinko přehnal. Dyť byl tak šťastnej. Ta si na něm smlsne. Ale určitě mu potom všem řekne pravdu, a on mne zabije.

No tak to doufám ne.

O 2 hodiny později:

"Mami, kde je ten blbec?", rozletí se domovní dveře a v nich se objeví rozčílenej Tom." Asi ve svým pokoji, ale proč… Tome!", křičí na něj máma, no on má zamířený přímo ke mně. Prudce mi rozvalí dveře, až mi srdce poskočí. "Ty malej hajzlíku", sykne na mně. "To..tome, počkej", prosil jsem, ale fakt sem to přepískl. "Já tě zabiju. Vážne tě zabiju", rozběhl se po mě a začal mne honit po celým domě. Když už mne doháněl, vběhnul jsem mu do pokoje. To jsem ale ještě nevěděl, že když budu vycházet, už bude všechno jiný....

Tom rozrazil dveře. "Tome, počkej já ti to vysvětlím", naléhal jsem, no nic mi nepomáhalo. "Tady už není co vysvětlovat, ty blbečku", zamknul dveře, podešel ke mně, a zdrapnul mne za lem košile. "Ty kdybys věděl. Násilím mě tam líbala asi půl hodiny. Já bych jí i utek, kdyby mne nepřisedla. No ale pak mi řekla, kdo to všechno udělal. Tvůj brácha, Tome.", řekl a pořád mne nepouštěl. Držel mne tak 5 centimetrů od sebe. Dejchali jsme hluboce a pořád jsme si vzájemně hleděli do očí.

Měl sem ale i strach a hlavně mi to bylo všechno líto. "Proč si to udělal, Bille?", zeptal se už klidněji a zmenšil vzdálenost mezi námi na 2 centimetry.

"Promiň", šeptnul jsem, a pořád jsem se utápěl v jeho pohledu.

Díval se na mě tak nějak jinak. Jeho horký dech dopadal na mou tvář. Bylo to tak zvláštní.

"Když ona líbala mně násilím, tak teď budu já líbat násilím tebe Bille", řekl, ani nečekal na mou reakci, protože mne začal tvrdě, násilně a chtivě líbat.

Dokonce mi prudce vrazil jazyk do úst. Já se bránil, no on byl silnější. Líbal s takovým citem. Ani nevím, co to bylo. No začínalo se mi to líbit.

Tom se po chvíli odsunul a omluvně se na mne podíval.

Já byl ještě pořád v šoku. Rukou jsem si přejel po rtech a zděšeně jsem na něj hleděl. Vždyť můj brácha - mé dvojče mne tu teď líbalo.

"Co… co to bylo ?", zeptal jsem se a pořád jsem si rukou přikrýval rty. "Bille, promiň...já nechtěl… nebo já a", no nedokončil protože sem to byl teď já, kdo ho začal vášnivě líbat.

Začali jsme se líbat jako o život. Oboum nám tekly slzy, ale pořád jsme líbaly.

Byly to slzy štěstí. Z jeho horkých rtů jsem přejel na jeho krk a začal sem ho laskat. On mi začal rychle rozepínat knoflíky u košile a přitom mně pořád líbal. Když už jsme tam byli jenom ve spodním prádle, Tom spojil své čelo s mým.

Takhle blízko jsme si dosud ještě nebyli. Hluboce jsme si hleděli do očí a oba jsme věděli, že to přijde. Že už není cesty zpět. "Chi tě, Bille, chci mou černovlásku", šeptnul mi do ucha, které následně skousl.

"Tak si mě vem", šeptnul sem a opět jsem ho začal líbat.

To co se stalo, bylo zakázaný. Bylo to možná i nechutný či zvrácený, no to pro vás.

Pro nás ne. Zjistili jsme, že se máma rádi i jinak, než jen jako bratři. Po té noci s Tomem jsme už oba jiní.

Máme svou lásku. Lásku, která je zakázaná, no krásná. A proto si ji teď tak střežíme....

Dort

Tákže... Moc děkuju B-kay za povolení ke zveřejnění dalších jejích povídek a teď něco k tomu... Chtěla jsem to zkontrolovat a opravit překlepy a chybičky ale jaksi na to už dneska nemám - pro další její povídky bych si ale už "zahrála" na betaread ;) Zatím, Saya ;)

autor: B-kay

"Krucinál Bille,co to s tebou je?",kriknul na černovlasého chlapce jeho manažer.Ten kluk Bill,jen smutne nadzvedl hlavu a nevinne zamrkal očima."Promiň Davide,je toho na mne už moc",šepnul.

---

Dredatý kluk,který doted jen sedel v koute naštvane vstal v úmyslu uchránit si svého bratra."Davide ale Bill má pravdu,tak po nem nekrič.Máme toho tedko vážne už dost.Mneli sme mýt dovolenou?A jakou máme?Místo španelska tady tvrdnem a porád tvrde makáme a Bill není jedinej unavenej,my už totižto nemúžem všichni.",dokončil svúj proslov a smutne koukl na svého sklíčeného bratra."Tome,ty ...já se tady snažím,co by ste vy byli beze mne?Víš co do vás vkládám já?Taky sem neni v pohode,ale snažím se to zvládat,ale když si tak stojíš za svým ,tak si jedte na tenhle víkend domú",zabručel nakonec.

"Tome tys king,jen ty se mu takhle dokážeš postavit,já bych to asi nedokázal",vzdal poklonu Gustav.

"Ne Gustave,je supr,ale má i pravdu,David to prehání",lamentovali celou cestou k autu.Všichni kecali o rúzních vecech,jen jeden celou cestou nerekl ani slovo.Jen jeden smutne koukal na všechny ti smející se tváre kolem.Jen jedenému do smíchu nebylo.A Bill moc dobre vedel proč.

Už si pomalinku,ale jiste začínal uvedomovat,že jeho bratr už není pro nej jenom bratrem.Koukal na nej už jinak než doposud.A to ho moc trápilo,jenže si myslel,že doma budou s mámou a tak ho to brzy prejde.....

"Konečne doma..Mámíííííííííí",zarval Tom na celej dúm."Tome,no tak je je púl druhý v noci,myslíš že sem máma priskočí s hrnkem kafee?",smál se Bill."Asi máš pravdu",rozcuchal mu Tom jeho pečlive udelanou hrívu.

"Tome,už zase?",vzdechnul a začal si to tam upravovat."Jeeej hele Bille,máma nám tady nechala dortík,ale je jen malinkej..a tak...",začal Tom,no drív než Bill stihnul nejak zareagovat,nebo si alespoň uvedomit,co to jeho dvojče drží v rukách,už mnel dort rozpláclej ve tváry.

"Tome...já te zabiju",sykl zlostí a koukal na svého bratra,který se tváril..jakože neviňátko an druhou.No Bill nezústal pozadu a pekne začal Toma ohazovat ovocnými taštičkami,který jim máma taky upekla na privítanou.

"Tak bIlle,tohle si nemnel,tedka si to sníš",rekl Tom a pribehl k Billovy.V mžiku sekundy Bill ležel na zemi se svým dvojčetem na hrudi.

"Tak Billku,chtel bys radeji dortík nebo taštičky?",usmáls e na nej Tom zhora.

Kdyby jen vedel,že by chtel nejradeji jeho.

"A co bys chtel ty Tome?",zeptal se a jejich pohledy se stretli."Já asi ten dortík",usmál se Toma setrel prstem Billovy z rtú šlehačku.Ani nevedel,co tím Billovy spúsobuje.

Ten chudáček jen ležel pod ním ,neschopen pohybu a civel na svého bratra,který z nej seškraboval šlehačku.

No po chvíli to už nevydržel a rychle ho políbil.No Tom ho hned od sbe odtáhnul."Co blbneš?",vstal a rázem bylo po dobré nálade.

Vzal si zbylé taštičky,a šel radeji rychle do pokoje.

Bill pochopil,že jeho bratr nesdílí stejné city a tak jen smutne začnul uklízet tu kuchyň.Tom se prevlíkl do boxerek a zalehl do postele.Prevracel se tam jako na kolotoči,no v myšlenkách videl jenom svého bratra jak jej líbá."Bože co to se mnou je?",prudce se posadil a premnul si oči.

Dostal ale nekonečnou chuť ho znovu políbit.Jenže si to porád jen vymlouval.Po asi púl hodine jej prestalo bavit nečinne hledet do stropu a tak rychle vstal a sešel dolu po schodech.Ješte ze schodú nakoukl do obýváku,kde se svítilo z televize.Vešel tedy pomalu dovnitr a uvidel Billa zachumlaného do deky jak kouká na nejakej porad.Najedou mu prišlo líto,jak jej odbil,a pritom to bylo tak nádherný,že na to porád myslel.

"Ahoj,múžu se dívat s tebou?",zeptal se potichu Billamkterý jen matne prikívnul.Chvíli jen tak koukali na televizi,no oba si uvedomovali,že prednejší než televize je pro ne ten,kdo sedí vedle nej."Je mi nejak zima,múžeš mne prikrýt?",zeptal se Tom jakoby nic,no v skutečnosti se chtel jen dostat do bratrovy blízkosti.

Bill mu udelal po ddekou místečko.Tom se k nemu bez váhání pritulil."Tome,co to deláš?",zeptal se Bill sekaným hlasem,protože ho Tom šimral po bríšku."Bille,já už vím co bych si dal",šibalsky se na nej usmál."Myslíš jako ten dort?""No jo,ale já bych si dal mnohem víc to,cos po tom udelal"rekl a smyslne jej pohladil po nahém bríšku.Billovy hned nabehla husí kúže."Tak mne polib Tome,když to chceš",rekl Bill,protože ted chtel bejt on,kdo bude ten,kdo toho druhího odmítne.Tom neváhal ani minutu a divoce ho políbil.Bill nestihl ani dejchat od prekvapení."Tome,ale pred chvílí..",no Tom mu rychle položil ukazováček na rty."Bille,kašli na to co bylo pred chvílí,ted je ted",rekla znova ho políbil."A co že te to tak zmenilo?",zeptal se Bill s úsmevem."To ten tvúj dort",rekl a oba se po sobe vrhli a začali se divoce líbat.

Sice nemneli nic sladkého,osladili si život....

Osladili si ho láskou....