autor: B-kay
Už znova. Už znova se bezdůvodně pohádali. Skoro vůbec spolu nemluvili a i to malinko chvil, co byli spolu se prohádali. Jakoby se jeden druhýmu vyhýbali. A taky že to tak i dělali. Tom mněl velikej strach, že by to Bill třeba mohl zjistit. Zjistit, že už jej dávno nebere jenom jako bratra ale moc rád by jej chtěl brát jako osobu, kterou nadevše miluje. A že on Billa miloval.
Jenomže se moc bál, jak by na to bratr reagoval. Kdyby jen věděl, že Bill uvažuje úplně stejně, jenom má taky takovej strach. I když teď spolu moc nemluvili, stejně jej mněl pořád rád. Jenomže z Tomovy strany si už tím nebyl tolik jistej. Už tak dlouho od něj neslyšel, že jej má rád, nebo že mu na něm záleží…
Už zase… už zase šel spát sám a smutnej a přitom věděl, že bratr je jen kousek od něj ve vedlejším pokoji. Už tolikrát chtěl jít za ním a třebas se mu i omluvit, no nedokázal to. Bál se Billova odmítnutí. Moc mu ublížil. Tolikrát na něj dokonce bezdůvodně křičel jenom proto, aby zapudil to touho políbit jej na ty sametové rty přímo volající po polibku. Ale dneska to už fakt přehnal. Bill vlastně za nic nemohl. Vždyť on vůbec nemohl za to, že Tomovy upadla kytara při zkoušce, no i tak to schytal jenom on. Mněl v očích slzy při pomyšlení na to, jak se teďka musí Bill trápit. A že nebyl daleko od pravdy.
Bill seděl schoulenej ve skříni stejně jako se kdysi ukrýval při schovce před Tomem. I teď se chtěl ukrýt. Chtěl se ukrýt před tím, co cítil, jenomže, jedna skříň mu v tom asi moc nepomůže. Nechápal, jak se to mezi nima mohlo takhle změnit. Co mu udělal, že je na něj takhle zlej? Copak už jej nemá rád? Tolikrát mu to přeci šeptal do ouška, když spolu jako malí usínali a ted? Ted od něj slyší jenom urážky, nadávky a výčitky. Tak moc by chtěl vrátit čas. Kdyby to jen šlo. Smutně si setřel slzu, která mu stékala po rtech a trošku hlasitěji vzlykl. Opřel hlavu a zeď skříně a přemejšlel. Co má udělat, aby to bylo mezi nima zase takový jako dřív? No nic jej nenapadalo. Bill ho tak moc miluje a on je na něj takovej. To si přeci nezaslouží.
"Bille?", otevřeli se najednou dveře Billova pokoje a dnu vstoupil Tom. Přišel se mu za všechno omluvit, a konečně uznat pravdu i před Billem. Chtěl mu říct, proč byl na něj poslední dobou takový. Už to chtěl skončit. Už nechtěl mít před bratrem tajemství. Bill se ale nechtěl nechat prozradit a dál potichounku seděl ve skříni a čekal, až bratr odejde. "Bille, musím s tebou mluvit", šeptl a rozhlížel se po pokoji.
Byl cítit tu sladkou vůni bratrova parfému. Bill by tam klidně vydržel i dýl, no jaksi se mu pošmykli nohy, když hledal tu správnou polohu a už a zase jako tenkrát před 13 lety ležel najednou u Tomových nohou.
"Bille", šeptl Tom a sesunul se k zemi k němu. Zahleděl se mu do těch krásně zmatenejch očí, pod kterými se rýsovaly stopy rozteklých linek. "Tys brečel?", zeptal se jemně a setřel mu opatrně prstem jednu šmouhu z obličeje. "I kdyby je to jen a jen moje věc", odsekl mu Bill, kterej si pořádně udeřil už dost známou ruku. Tom si přesně pamatoval, co se stalo tehdy, a tak to udělal i teď. Vzal Billovu ručku a jemně ji pofoukal. Nemohlo mu uniknout Billovo zachvění. Že by v tom nebyl sám? "Tome, prosím tě odejdi", šeptal Bill už na pokraji svých sil. Nevěděl, jak dlouho ještě odolá Tomovým dotekům a vlastně i přítomnosti.
"Nemůžu odejít Bille…hrozně mně to mrzí, ani nevíš jak, já", začal šeptem, no Bill jej ihned přerušil. Prudce vstal a nevěřícně hleděl na Toma. "Tak tebe to mrzí? A mě co? Co já Tome? Já to tady trpěl už tak dlouho a…", křičel po něm Bill, no najednou přestal, protože se jeho křik změnil v tlumený výkřik, a to když jej Tom nečekaně popadnul kolem krku a horlivě políbil. Už nedokázal čekat. Prudce pronikal mezi bratrovy rty jazykem a nechtěl ani uvěřit tomu, co právě dělá. Bál se dokonce otevřít oči. Bill ničemu nechápal. Byl to pro něj dost velikej šok. Ale nedokázal to utnout. A proč by taky viď? Snil o tom už tak dlouho, a teď se mu to splnilo. Začal Tomovy polibky opětovat. Líbali se intenzivně a ani jeden z nich nemyslel na budoucnost. Žili jen přítomností…A minulost? Ta pro ně není důležitá…
Žádné komentáře:
Okomentovat