Dreams and Reality: července 2013

sobota 27. července 2013

Fuu... nějak neví, jak to nazvat

Tak... ve zkratce...

Byla jsem v Ostravě, měla jsem 14 dní brigády, která člověka vážně donutí toho po chvíli nechat, a vydělala jsem si 800 z nichž jsem většinu utratila za náplasti na puchýře protože moje práce byla celej den chodit po městě a cpát lidem ankety.

Obden jsem bruslila! A to jako vážně - já se hýbala! =D

Taky jsem se v tom horku neudržela moc daleko od bazénu (průměr 3,5m a výška asi 50cm), bohužel moje zdraví je vážně špatný, takže se mi udělal ekzém na vnitřní straně loktů takže jsem v bazénu seděla s rukama nad hlavou ať to chlorem ještě nezhorším (teď už to naštěstí ustupuje).

No, a tohle je Bella v jakési pozici tuleně =D na jejím oblíbeným místě v chodbě za oknem. K tomu snad delší komentář není potřeba.

kvalita nic moc - holt focení proti oknu...

No a pak bych tady měla něco, co asi nedokážu popsat tak jak by to popsala fotka - bohužel to jsem vyfotit nestihla. Takže... představte si, že u hlavní cesty staví školku a dělají k ní novou asfaltku a předělávají chodník, na jehož začátku stojí cedule s nápisem "pozor chodci přejděte na protější chodník" a vy se tak na to kouknete, pootočíte hlavu na druhou stranu cesty a tam... NIC. Kdo to nepobral - on tam žádný chodník není! Tak si říkám, jestli se máme naučit lítat nebo co? Tam se to tootiž nedá nijak obejít - na protější straně silnice se totiž kope kanalizace =D

No a na závěr bych sdělila, že tady zase nějakou chvilku (1 týden) nebudu, protože se chystám v neděli večer odjet do Chorvatska a nejspíš bez noťasu. Ale zůstává tu spousta přednastavených článků/fotek, tak jako to bylo do teď.

A ehm... dobře, ten závěr tady nad touhle větou odvolávám a ještě si trochu postěžuju a trochu pochválím.

Do Ostravy jsem jela vakem ze Zábřeha a jako vždy jsem si vybrala expres ČD s myšlenkou na klimatizaci a zásuvku na noťas. Bohužel na tyhle 2 věci jsem mohla fakt jenom myslet a potichu se vařit ve vlastní šťávě. Předpokládaný řazení bylo takový, že jsem si vzala místenku do vagonu s předpokládanou klimatizací a tiše jsem doufala, že to tak fakt bude. Marně. Celou cestu v tom vedru jsem se pekla v trošku upraveným kupéčku s oknem dokořán a tichou prosbou ať už je konec a průvodčí se tam neukázala ani jednou, jinak bych po ní chtěla vrátit prachy za chybějící klímu i zásuvku a měla bych na to nárok!

Na cestu zpátky jsem místenku neměla (netušila jsem, kdy domů pojedu) a byla jsem za to ráda. Aneb Ex 146 Kysuca se třemi vagony ála obyčejnej rychlík a pak s vagony na kola a v nich volýma kupéčkama s klímou! Pak jsem ale v Zábřeze vystoupila a nasedla do auta bez klimatizace, kterým táta jezdí do práce, a říkala jsem si "ať už jsem doma, kde si můžu sednout před větrák".

A teď už vážně konec... mám hlad - jdu najít něco k jídlu (což je mezi tím bordelem a hromadama věcí připravených na sbalení na dovolenou doce bojovka).