Hope 38. - KONEC!

autor: B-Kay

Čím déle nad tím přemýšlela,tím více si uvědomovala,že udělala velikou chybu ,když se jej na to zeptala tímhle způsobem.Bylo to od ní dost hrubé .Měla svou otázku alespoň jinak položit.Nechtěla jej urazit,nebo mu nějak jinak ublížit.Prostě v tu chvíli jenom nepřemýšlela a řekla první věc,která jí napadla.

Už dlouho si s nima chtěla promluvit .Už dlouho jí trápila otázka vztahu mezi nima ,ale od Tomovy nehody se toho stalo tolik ,že se jej ted´ zeptala uplně nesmyslným způsobem.Jakoby o jeho lásce k Billovy zapochybovala a na to neměla právo.Nic o tom nevědela ,vlastně ani netušila,jak moc je pouto mezi nima silné a přesto to udělala.

"Ach Tilí",láskyplně pohladila holčičku po tváři a vložila jí do ůst dalšího medvídka.Malá se na ni zářivě usmála a drobnými prstíky jí polechtala na tváři.Simone se usmála.Jak je to dávno,co takhle kolébala malinkého Billa ve svém náručí ?

Když si vzpoměla na Billovo dětsví a na chvilky,které s ním prožila,musela se zasmát.

Bill byl od narození moc živé dítě .Byl hodně zvědavý ,se vším si chtěl hrát .Nevydržel chvilku posedět na jedném místě .A i když většinou skončil na zadečku,nevzdával se ,dokonce se snažil neplakat ve chvílích,kdy se udřel ,nebo upadl.Byl to úžasný kluk .Jakoby nechtěla věřit ,že se jí před očima měnil z toho malého neposedného miminka na dospělého muže ,který si za svůj život zodpovídá sám.Vyrostl z něho úžasný člověk a ona byla na něj patřičně hrdá .V hlouby duše byla dokonce ráda,že se zamiloval právě do Toma.

Hope 37.

autor: B-Kay

Udělal sem chybu,ale věřím,že ty odpouštět umíš

Ozvěna tichých kroků se pomalu linula zahradou.Všude kolem se rozléhal tmavý stín pozdního večera.

Osoba,již nejistě kráčela ke svému cíli,se nejednou zarazila uprostřed kroku.

Váhal.Má jít dál ? Nemá jít dál?

Tak dlouho nad tím přemýšlel ,že si nedovolil otočit se a odejít pryč.U roztomilé zahradní houpačky seděla skloněná postava a házela malej míček dítěti,které sedělo jenom kousínek od ní.Už z dálky počul tichý smích a povzbudivá slova,která byla věnována malé holčičce ,které se nedařilo míč chytit.Kolem nich běhal malej pejsek a soudě podle soustavného vrtění ocasem,si chtěl taky hrát.Zvláštní.

Neposmínal si,že by měl Bill psa.Jediné ,na co si moc dobře pamatoval,byli chvíle,které s Billem jako malí kluci na té houpačce strávili.Hráli si spolu a bláznili se tak,jak to dělávají nejlepší přátelé.A on to všechno zničil .Všechno skazil svou hloupou žárlivostí.

Hope 36. 2/2

autor: B-Kay

Milování u vodopádu

"Když sem tady byl naposled ,byl sem ještě dítě"stáli sme u malého jezírka ,na jehož hladině se odrážalo jagavé slunce.I když nebylo příliš teplo ,slunce lehkému větru dodávalo zvláštně příjemnou atmosféru.Kolem nás se procházelo několik lidí,všichni se drželi za ruce a obdivovali okolitou krásu.Dokonce i já sám sem si připadal jako v pohádce.Líbilo se mi tam uplně všechno.Připadal sem si jako malý kluk.Jakoby mi bylo pořád sedm let a bratranec mi nakonec dovolil z toho auta vystoupit.Přesně takhle sem se cítil.Hope se držela neustále při nás .Ani by ste nevěřili,jak úžasný pejsek z ní pomalu rostl.Měnila se uplně stejně jako já.Každým dnem pomalu víc a víc překonávala svůj strach z lidí .

Pohledem sem opět utkvěl na Billovy,kterej se šťastně díval na jagavou vodní hladinu a pevně stískal mou zdravou ruku.Černé vlasy mu povívali v lehkém vánku .Byl nádherný.

"Uklouzl sem a skončil sem ve vodě.Od té doby z ní mám strach",stiskl mou ruku ještě pevněji.

Byl sem si jist,že mu myslí přeletěla ta samá vzpomínka,jako mě.Vzpomínka,na kterou sem chtěl co nejdříve zapomenout.Doted´ sem nad tím nechtěl přemýšlet ,ale až tady a ted´ sem si uvědomil ,že sem jej už tehdy moc miloval.Utíkal sem jak blázen,když jej tehdy Andreas sotil do vody a on se vůbec nevynářel.Myšlenka na to,že mi mohl umřít v náručí ,mi způsobovala husí kůži po celém těle.

Hope 36. 1/2

autor: B-Kay

Milování u vodopádu

Díval sem se,jak září,když se na ni vesele usmíval.I když jej možná ještě nezahojené rány boleli,nedával to najevo.Vypadal opravdu šťastně.S letmím ůsměvem sem sledoval jeho krásnou tvář a ve chvílích,kdy se zasmál,musel sem se zasmát s ním.

Na nějakou večeři sem uplně zapoměl.Přestal sem s krájením ovoce a jenom sem se na ně díval.Jaké by to asi bylo ,kdybychom mi měli dítě? Odpověd´ se však dostavila mnohem dřív ,než sem nad tím stihl trošičku zapřemýšlet.

Nijaké.My dva spolu nemůžeme mít dítě.Nikdy sem se nad tímhle nezamýšlel.Ještě nikdy předtím sem se nedíval na nás dva,jako na rodinu .A najednou to bylo tak krásně uspokojující.Já a Tom,rodina…ty slova mi způsobovala nádherné šimrání v podbřišku ,opravdu to krásně znělo.Opět sem utkvěl pohledem na Tomovy ,krátce sem se však zarazil,když sem zjistil,že se na mě dívá.Měl sem zvláštní pocit.Jakoby přesně vědel,na co sem před chvilkou myslel.Jakoby si to dokázal přečíst z mého mírně provinilého pohledu a jistého zčervenání ve tváři.Cítil sem se hloupě.Ani nevím,proč sem nad tím přemýšlel.Chtěl sem odvrátit pohled,ale nešlo to.Nedokázal sem to.Miloval sem chvíle,kdy se na mě díval a tahle nesměla být výnimkou.Proto sem jeho pohled poslušně opětovával a čekal ,co se stane.Bál sem se,že zjistil,nad čím sem přemýšlel ,ale ve chvíli,kdy se mu na tváři zjevil láskyplný ůsměv ,moje srdce zaplesalo radostí.Usmál sem se na něj také a raději sem se opět vrátil ke krájení ovoce,protože Tilí,které se chviličku nedostávalo pozornosti,začala po čtyřech nahánět Hope ,ta rychle přiběhla k Tomovy a schovala se pod okraj jeho velikého svetru…

Hope 35.

autor: B-Kay

Přešlo několik dní ,já si však vůbec neuvědomoval,že by čas kolem mě plynul…

Od člověka,který kdysi neměl vůbec nic a najednou držel své štěstí v nejisté náruči ,by ste ani nic jiného očekávat nemohli.Přesně tak.Předtím sem neměl nic.Neměl sem rodinu,ani skutečný přátelé,dokonce ani místo,kterému bych mohl říkat domov.A najednou,krůček po krůčku sem nacházel uplně všechno.

Bill se Simone se mi stali více než rodinou.Stali se mi uplně vším.Byli mími nejlepšími přáteli ,ukázali mi,jak nádherné může být místo,zvané domov a Bill ? Ten mi ukázal uplně všechno.

Byl u mě tehdy,kdy sem to já sám vzdával.Bojoval za mě,když sem já neměl sílu bojovat.Chránil mě a miloval a to bylo to nekrásnější ,co mohl pro mě udělat.

Hope 34.

autor: B-Kay

Send it on - Pošli to dál...

(Bill)

Udělal bych pro něj cokoliv na světe.Uplně cokoliv ,ale společné sprchování mi nepřišel jako nejlepší nápad.I přes všechny ty rány a modřiny to byl pořád kluk,kterého sem miloval a po kterém sem toužil.Proto sem odmítl.Už takhle to nebylo lehké.Pohled na jeho nahé tělo mi způsoboval zvláštně rozdvojené pocity.Na jednu stranu byl překrásný a dokonalý ,ale na druhou stranu ,se mi chtělo při pohledu na jeho tělo plakat.Nechtěl sem ani pomyslet,čím vším si musel projít za těch devatenáct let ,když takhle dopadnul po necelých pěti minutách.

"Drž se mě ano? ",pohladil sem jej po zdravé ruce a vlezl sem k němu .Tom nejistě přikývl,chytil se mě za ramena a smutnýma očima sledoval proud horké vody,která vystřelila ze sprchy.Pomalu sem jej umýval a mím jediným přáním se stalo přání,abych mu nezpůsobil ještě větší bolest.Láskyplně sem se dotýkal jeho bledé kůže .Opatrně sem jezdil namydlenou houbičkou po jeho těle.Nechtěl sem mu ublížit ,ale má snaha byla přesto marná .

Ze začátku jenom zhluboka dýchal a mocně zalapal po dechu pokaždé ,když se voda dotkla bolavého místa ,po několika vteřinách však svůj boj vzdal.Přitulil se ke mně a tiše se rozplakal.Třásl se mi v náručí jako Hope.A přesně jí mi také pripomínal.Křehké,zraněné stvoření ,které sem tolik miloval...

Hope 33.

autor: B-Kay

O necelou hodinu později se dveře jeho pokoje opět otevřeli.Tom,který zaznamenal ten zvuk téměř okamžitě ,si v duchu přál ,dokonce se modlil ,aby to nebyl Bill.Žádal přeci Simone,aby mu za ním nedovolila jít.Nechtěl,aby jej v tomhle stavu viděl.Bill jistě nebyl připravený vidět člověka,na kterém mu tolik záleželo ,v tomhle stavu.

Tom,který dostal před několika minutama analgetika proti bolesti ,nedokázal otevřít oči.A nebylo to jenom kvůli bolesti,kterou cítil.Bál se je otevřít.Nechtěl vědet,kdo za ním přišel.Chtěl být sám.Alespoňnachvilku uvězněn jenom ve svých myšlenkách.Osoba ,která se na něj přišla podívat však nepromluvila jediné slovo.To,že se blíží k jeho postely, poznal jenom díky tichým krokům ,které se ozývali po bledé podlaze.Chtěl se posadit a otřevřít oči , požádat osobu,která za ním přišla ,aby jej nechala samotného ,ale nedokázal to.Léky ještě nestihli pořádně zabrat a on cítil nepříjemnou bolest,při každém sebemenším pohybu.Zhluboka dýchal ,vůně ,která se najednou rozléhala všude kolem něj způsobila ,že mu srdce tlouklo o poznání rychleji.Mohl tušit,že Simone neposlechne.

Hope 32.

autor: B-Kay

Zavřel sem oči .Snažil sem se usnout ,ale nešlo to.Hlavou se mi honili různé myšlenky ,většinou směřující k tomu ,jaké to bylo před tím,než sem Toma poznal.Těch několik dlouhých měsíců sem většinou přeseděl v tomhle pokoji v domění ,že mi to nějak pomůže.Odmítal sem k sobě kohokoliv pustit.S nikým sem nemluvil .Všechno mi přišlo náhle bezvýznamné a bezcenné.Až ted´ si uvědomuju,jak moc sem musel mamku trápit.Pocítil sem to dokonce na vlastní kůži.Poznal sem ten pocit,jaké to je,když se někomu zoufale snažíte pomoct ,ale ten dotyčný o to nestojí.Odmítá vás a vzdává se bez boje…

Možná že by to i Tom vzdal ,kdybychom se nezblížili.Můj nesmělý polibek zřejmě odstartoval něco ,díky čemu tady se mnou zůstal.Díky tomu polibku se v nás zrodilo malé semínko váhání a lásky.To období bylo tak nejisté.Dny,kdy sem tajně doufal ,že cítíme to samé.Dny,které sem strávil nesmyslným přemlouváním sebe samého ,že to,co sem k němu pocítil ,není láska.

Hope 31.

autor: B-Kay

I po několika dlouhých minutách se naše pozice neměnili.Tom mě neustále držel ve svém náručí a já si najednou přišel tak křehký.Bylo to uplně poprvé,co sem si připadal křehčí než on.Poprvé,co sem potřeboval cítit pocit bezpečí,který ve mně vyvolával ,cítit ,že už se nic špatného nemůže stát.

Hlavou mi vířili vzpomínky.Některé byli krásné,jiné zase bolestivé.S přivřenými víčky sem vnímal,jak se se mnou pomalu pohupuje do rytmu.Ruce sem měl omotané kolem jeho krku ,nasával sem jeho vůni a vnímal sem ,jak se mé srdce zběsile rozbušilo pokaždé,co se ke mně sklonil a zlehka mě políbil do vlasů.Nic krásnějšího ,bych si nedokázal představit.Od chvíle ,co sem jej poprvé spatřil v tom parku ,se všechno změnilo.Pokaždé,když sem chvilkově zavzpomínal na Sáru a na to,jaké to bylo s ní ,sem si pořád víc a víc uvědomoval ,že pro mě prostě zřejmě nebyla tou pravou.

Možná mi s ní bylo hezky.Možná sem ji měl strašně moc rád …ale necítil sem k ní ani z poloviny to,co sem cítil ted´.Při každém pohledu do jeho očí se mi srdce rozbušilo tak prudce ,až sem si myslel ,že jednou z toho jistě pukne.Vyznání miluju tě mi přišlo příliš slabé na to,abych ním vyjádřil svoje city.Tom byl klukem,do kterého sem se zbláznil.Klukem,pro kterého bych uměl i dýchat .Kdybych jej najednou ztratil ,nepřežil bych to.

Hope 30.

autor: B-Kay

"Nemůžu tomu uvěřit",zašeptal mi do vlasů,jak mě pořád silně objímal.Tulil si mě k sobě,líbal mou tvář ,neustále se mě měkce dotýkal.Z očí mu stékali drobné slzy .Lhal bych,kdybych řekl,že mě do pláče nebylo.Stalo se to všechno tak strašně rychle.Přímo neskutečnou rychlostí se můj život uplně obrátil a mě to ještě pořád plně nedocházelo.

"Čemu?",zeptal sem se tiše .Bill se mi zadíval hluboce do očí ."Tomuhle všemu.Jsi tady ,tady se mnou.Nikdy sem nevěřil,že by to mohlo takhle dopadnout.Byl sem smířený s tím,že odejdeš a já zůstanu sám "smutně sklonil tvář k mím ramenům a opřel se o mě."Slíbil sem ti ,že zůstanu",pohladil sem jej po mokrých vlasech .Stáli sme pod sprchou už několik minut,k mytí sme se však zatím vůbec nedostali.A ani jednomu nám to nepřekáželo.Nepotřebovali sme se mýt.Oba sme byli vykoupaní .Sprcha byla jenom jakousi záminkou ,abychom mohli být spolu ."Já vím",mumlal proti mé kůži ."Akorát sem měl strach,že tě ztratím",bylo tak krásné slyšet,že na vás někomu skutečně záleží.

Hope 29.

autor: B-Kay

Simone nervózně posedávala na postely ve svém pokoji a rátala minuty,po které se ti dva nevraceli.S každý další minutou její strach a úzkost rostli.Neměla jim dovolit odejít ! Ani jednomu ! Srdce ji tlouklo přesně tak splašeně ,jako tehdy,když ji volali Sářiny rodiče,aby ji řekli o její nehodě a ona si myslela,že Bill seděl v tom autě s ní. Ted´ byl však její strach znásobněný.Nejednalo se jenom o jejího syna ,ale taky o kluka,který ji během několika dní doslova přirostl k srdci.Nedokázala si to vysvětlit ,sama sobě nerozuměla ,přesto se o něj bála uplně stejně,jako o Billa.

Byla unavená ,po včerejší přebdělé noci přímo vyčerpaná ,přesto se nedokázala přinutit jít spát.Ve chvíli,co uslyšela zezdola vrznutí dveří a následně tiché
hlasy,prudce vstala,hodila na sebe župan ,obula si své oblíbené červené pantofle a utíkala ke schodům.Nedokázala si pomoct.Musela je vidět živé a v pořádku.

Hope 28.

autor: B-Kay

Několik minut potom,co sem dovolil Billovy,aby šel se mnou ,mě přemohla zvláštní beznaděj.Cítil sem neovladatelný strach a úzkost ,že se opět vrátím na místo,které sem z celé duše nesnášel.Na místo,kde sem byl tak osamělý .Místo,kde sem rpožil ty nejhorší a nejsmutnější chvíle.I kdybych se zamyslel,nedokázal bych si vzpomenout na jedinou hezkou příhodu,která se mi v domě bratrance stala.Možná by ní byla moje kouzelná padající hvězda,která mě alespoň na chviličku udělala šťastným.Nic jiného mě nenapadá.

Ted´ to však bude horší ,protože mě ničí i strach,který cítím vůči Billovy.Kdyby se mu něco stalo ,nikdy bych si to neodpustil.Nedokázal bych s tím pocitem žít.

Zhluboka sem se nadechl a opět vydechl.Seděl sem na předním sedadle ,s hlavou opřenou o opěradlo za mnou a zavřenýma očima.Snažil sem se uklidnit a povzbudit se myšlenkou,že tam jedu naposled.Že si tam jedu jenom pro věci a už nikdy nebudu muset spatřit bratrancovu tvář.Jediným světílkem mé bezmoci byla náděj ,že to s Billem společně zvládneme."Sem tady",najednou prudce otevřel dveře a promluvil zvláštně jiným hlasem.Když sem se na něj překvapeně zadíval,snažil se rychle spolknout veliký kus rohlíku,zatímco druhý držel v ruce."Měl sem hlad",zamrkal jako miminko a podával mi druhý rohlík.Musel sem se usmát.Byl jako malé dítě.Zřejmě si zatím moc neuvědomoval,do čeho se to se mnou řítí ,zacož sem byl moc rád.Takhle mě dobíjal úžasnou energií a dodával mi sílu bojovat dál.Čekala nás přeci poslední taková veliká překážka ,za kterou mohlo být už všechno jenom hezké.

Hope 27.

autor: B-Kay

Simone nemohla dlouho do noci usnout.Pořád ji hlodal červíček svědomí.Nemohla si odpustit,jak ošklivě se k Tomovy zachovala.Uvěřila Andreasovi každé slovo,každé hloupé obvinění vůči Tomovy .Ve chvíli,co jej poprvé spatřila na chodbě ,prostě nepřemýšlela.Jednal za ni put vyděšené matky.Bála se,že by byl schopný Billovy ublížit .Oba si tehdy prošli těžkým obdobím a oba byli lehce ovlyvnitelný a právě proto věřila ,že jej chtěl Tom jenom sprostě využít…

Najednou bylo ale všechno jiné.V jeho očích nedokázala najít zlobu,ani hrubost.Díval se na ni přesně tím pohledem,který znala u svého syna.Bill se na ni díval uplně stejně ,když mu bylo smutno a byl nešťastný.Tenhle pohled ji dostal ze všeho nejvíc.Tom nebyl žádným násilníkem ,ani podvodníkem,který si na něco hrál.Nebyl ani chudákem,nebo tulákem,jak o něm s radostí rozhlašoval Andreas.Byl pro ni chlapcem,který si v životě prošel spoustou zlých věcí a to jej poznačilo.Byl nesmělý ,ve všem nejistý a utrápený.Oči mu však zářili láskou a dobrotou.Nebyl zlý…

Hope 26.

autor: B-Kay

Minuty pomalu ubíhali ,já sem je ale vůbec nevnímal.Seděl sem u okna s tváří doslova přilepenou na chladném skle ,dívajíc se na hvězdy.Byla přímo dokonalá noc.Na uhlově černé obloze se jako drobné diamanty třpitili zářící hvězdy .Vypadalo to opravdu hezky.V mysli se mi téměř okamžitě vynořila vzpomínka ,kdy sem se takhle na hvězdy díval naposled…

…Mohlo mi být kolem pěti let.V den svých narozenin sem si sedl k oknu a zadíval sem se na oblohu stejně,jako sem se na ni díval ted´.S jediným rozdílem.Plakal sem.Měl sem narozeniny a nikdo mi neřekl jediné hezké slovo.Já sem od nich nečekal dárky.Nepotřeboval sem je.Moc sem si přál,aby alespoň na mé narozeniny byli ke mně trošičku milší.Bratranec však uplně zapoměl,že sem nějaké narozeniny vlastně měl a celý večer se tvářil,že neexistuju.Pak se se svou holkou do noci koukali na televizi a mě neudělali ani večeři .Nevykoupali mě,neuložili mě spát.Na všechno sem byl sám.Dokonce i pohádky bych si četl sám,kdybych uměl číst.Nezůstávalo mi nic jiného,než smutně listovat v knize a dívat se na obrázky.V ten večer sem však knihy vůbec neotevřel.Seděl sem u toho okna ,plakal sem a třásl sem se.Bylo mi smutno a neměl sem nikoho ,kdo by mě přitulil.Proto sem se jenom díval na hvězdy a přál sem si,aby to všechno skončilo.Aby si pro mě přišli rodiče a abych už mohl odejít.Proč měli jiné děti tatínka i maminku a já byl pořád sám ?

Hope 25.

autor: B-Kay

(Bill)

"Tome",byl sem bezradný.Tak moc sem se snažil utěšit jej,něčím jej poveselit,nebo alespoň trošičku zvednout náladu .Žádný z mích pokusů však skutečně nezabral.Tom smutně ležel na postely ,na mé otázky odpovídal jenom nedbalým tónem .Ůsměv,který ještě před několika minutama zdobil jeho tvář ,byl náhle nenávratně pryč.Byl nešťastný a jistě i ponížený.Andreas po něm křičel opravdu ošklivá slova.Slova,která si Tom vůbec nezasloužil.Kdybych mohl,připlácl bych mu na vlasy dalších deset kopečků zmrzliny.

"Nemáš hlad? Přinesu ti něco dobrého když chceš hmm?",povzbudivě sem se na něj pousmál .Láskyplně sem jej pohladil po tváři v naději,že by to mohlo pomoct."Děkuju,ale nemám hlad.Nedělej si starosti",pohlazení mi oplatil ,vzápětí však opět smutně dolehl na polštář ,nešťastně hledíc před sebe.Vypadal jako malý zroněný kluk ,kterému se pomalu roucali všechny naděje a sny.A já mu nedokázal pomoct.Byl sem u něj ,mluvil sem s ním ,snažil sem se udělat všechno proto,aby na to přestal myslet.Nepovedlo se."Tak víš co? Přinesu ti něco dobrého .Hned sem zpátky ano?",políbil sem jej."Opravdu si se mnou nemusíš dělat starosti ",smutně na mě pohlédl a sklopil tvář.Takhle zničeného sem jej už dlouho neviděl.Bylo mi do pláče.Od tohohle sem jej měl přeci uchránit ! Sám sobě sem přeci slíbil,že nedovolím,aby mu ještě někdy někdo ublížil.A svůj slib sem nedodržel.Nedokázal sem to…

Hope 24.

autor: B-Kay

Příštích několik minut sem nedokázal promluvit jediné slovo.Nehybně sem ležel ,vpíjel sem se do jeho nádherných očí a vědel sem,že pokud ještě je naděje ,abychom mohli být konečně oba šťastní ,bylo by to jedině tehdy,když budeme spolu.

Ležel sem na dece pouze v tričku,které ze mě Tom ještě nestihl svléknout.Se zavřenýma očima sem jeho něžné mazlení vnímal mnohem intenzivněji.Každý jeho dotek,každý letmý polibek .Dotýkal se mě s takovou opatrností a něhou ,že sem si v některých okamžicích připadal jako křehká panenka.Všude kolem mě se rozlévala jeho nádherná vůně .Nemusel sem vůbec nic dělat,nic říkat .Jakoby přesně vědel,co cítím.Ležel na mě a já mu chtěl být přesto ještě blíž.Cítil sem jeho blízkost ,přesto sem mu chtěl být ještě blíž.Neumíte si ani představit ,jak moc sem po tomhle okamžiku toužil.Jak moc sem jej miloval…

Hope 23.

autor: B-Kay

"Za to se přeci nemusíš stydět",zašeptal sem téměř bez dechu.Opravdu sem to nečekal.Byli sme na tom uplně stejně.Ani jeden z nás nepoznal jaké to je ,odevzdat se někomu jinému.Vložit druhé osobě do rukou to nejcennější,co člověk může mít.

Slýchal sem o tom ze všech stran,přesto sem to se Sárou neudělal.Naléhala na mě,snažila se mě svézt ,několikrát sme se kvůli tomu dokonce pohádali.Nebylo to tak,že bych po ní netoužil.Toužil sem,ale ne tak moc,abych se s ní dokázal milovat.Andreas tomu říkal jenom sex.Jiné slovo sem z jeho ůst nikdy neslyšel.Jenomže já nechtěl sex.Netoužil sem po divokém styku,ze kterého si budu pamatovat jenom útržky ,protože sem uplně ztratil hlavu a zapoměl sem to prožívat.Možná právě proto sem to se Sárou neudělal.Chtěl sem,aby ta chvíle byla nekonečná a abych na ni nikdy nezapoměl. Chtěl sem to pomalu,něžne ..Až ted´ si uvědomuju,jak moc sme byli se Sárou odlišní.

Tom na mě nenaléhal.Nesváděl mě a já přesto všechno vědel,že s ním bych se milovat dokázal ,kdykoliv by chtěl. Neublížil by mi.Neměl sem z něj strach.Oba sme v tomhle byli velice neskušení a právě proto mi přišlo neskutečně nádherné ,že bych to měl prožít právě s ním.Zapomenout na to,co bylo a bude. Zapomenout na celý svět kolem a žít jenom pro tu chvíli.

Hope 22.

autor: B-Kay

Když sem se nadránem probudil, připadal sem si jako ve snu. Jakobych se nevzbudil a snil prostě dál.Můj život se ani v nejmenším nepodobal tomu ,který sem žil ještě před necelým měsícem.Dokonce ani já sám sem nebyl stejný.Konečně sem začínal věřit v něco, o čem se mi kdysi ani nesnilo.Nikdy sem neměl rodinu,ani skutečné blízké přátelé ,ani lásku,která by mi pomohla překonat všechno zlé.A najednou sem měl uplně všechno. Nejdůležitější však bylo , že sem se konečně přestával zavrtávat do své utrápené kukly a snažil sem se začít žít.Ůsměv,který sem nepoznal dlouhé roky ,mi v jeho přítomnosti pokaždé zdobil tvář.Když se usmál,musel sem taky.To,co sem k němu cítil ,nebylo jenom obyčejnou láskou.Cítil sem i neskutečnou vděku za všechno,co pro mě udělal.Pustil si k sobě cizího člověka,špinavého a vyděšeného ,který jej ještě ke všemu pořád odháněl a odmítal si přiznat fakt ,že by jej mohl mít někdo skutečně rád…Tak moc sem mu tím vším jistě ublížil .I ted´sem to byl já,kdo jej odmítl.Zklamal sem jej a i přestože se tvářil spokojeně,určitě cítil jistou bolest.Bolest,kterou sem já moc dobře znal…

Ani nevíte ,jak moc bolí,když vás odmítá někdo,koho tolik milujete a potřebujete.Já svoje rodiče miloval.Celé své dětství sem snil,že za mnou přijdou a odvedou mě pryč.Tak moc sem někoho potřeboval. Tak dlouho sem o tom snil…Dnes už ale vím,že to byli jenom hloupá dětská přání ,nic víc.Nikdy nesplněná,nikým nevyslišená .Proplakal sem hodně nocí ,neměl sem ani žádného plyšáka,ke kterému bych se jako obyčejné malé dítě potřebující lásku,mohl přitulit. Neměl sem vůbec nic…

Hope 21.

autor: B-Kay

Kdesi sem slyšel,že nejkrásnější a zároveň nejčistší oceán ,se ukrývá v hloubce lidských očí.Nepamatuju se, jak je to dávno,co sem se jej snažil najít v Sářině očích.Pamatuju si jenom to,jak moc sem byl zklamaný ,když sem jej tam tehdy nenašel.Ta věta se mi kdysi zdála neskutečně kouzelná,akorát sem jejímu kouzlu nerozuměl.Byl sem z toho dost smutný ,protože sem si myslel,že bylo něco v nepořádku se mnou. Ale nebylo…

Dokázal sem jej objevit.Tak dlouho sem o tom tajně snil a najednou sem se do něj díval.Akorát to byla hloubka uplně jiných očí.Hloubka páru očí ,do kterého mi raději nemělo být dovoleno …Řetězec zvláštních udalostí a nečekaných zvratů to však zařídil za mě."Miluju tě",řekl sem přímo smutným hlasem. Odpovědi sem se možná nedočkal ,zato sem ucítil ještě pevnější sevření dlaní kolem mích boků a jeden nádherný polibek.To mi stačilo.Nechtěl sem,aby to říkal,pokud se na to ještě necítil.Cítil sem,že mě má rád a věta Miluji tě by se stala jenom krásným bonusem. I bez něj to však bylo nádherné.

Hope 20. (2/2)

autor: B-Kay

(Tom)

Všechno se zdálo být dokonalé. Bill mě své tetě a strýci představil tak vroucně ,že sem si připadal jako skutečný člen jejich rodiny.Na nic se mě nevyptávali ,podrobnosti,jako odkud sem a jak sem se tady vlastně ocitl,je vůbec nezajímali.Byli ke mně opravdu milí .Dokázal sem si s nima normálně povídat,aniž by mě některé ze slov ponížilo ,nebo zesměšnilo.Akorát pani Kaulitzová nebyla nadšená.Pořád se na mě dívala nepříjemně chladným a nedůvěřivým pohledem .Z místnosti,kde sem se objevil, jakoby náhodou zmizela.Bill mě sice utěšoval,že jí to přejde a já v to taky doufal,přesto mě to však trápilo.Nerozuměl sem tomu.Nic sem ji přece neudělal. Snažil sem se být zdvořilý ,několikrát sem s ní dokonce chtěl navázat konverzaci , ona se však na mě jenom podívala a odkráčela pryč.Prostě mě neměla ráda.Dala mi ultimátum a já začínal mít strach,že udělá cokoliv proto ,abych do konce týdne odešel.Byl sem z toho dost smutný ,proto sem se raději zavřel nahoře v pokoji a přemýšlel sem.