Hope 21.

autor: B-Kay

Kdesi sem slyšel,že nejkrásnější a zároveň nejčistší oceán ,se ukrývá v hloubce lidských očí.Nepamatuju se, jak je to dávno,co sem se jej snažil najít v Sářině očích.Pamatuju si jenom to,jak moc sem byl zklamaný ,když sem jej tam tehdy nenašel.Ta věta se mi kdysi zdála neskutečně kouzelná,akorát sem jejímu kouzlu nerozuměl.Byl sem z toho dost smutný ,protože sem si myslel,že bylo něco v nepořádku se mnou. Ale nebylo…

Dokázal sem jej objevit.Tak dlouho sem o tom tajně snil a najednou sem se do něj díval.Akorát to byla hloubka uplně jiných očí.Hloubka páru očí ,do kterého mi raději nemělo být dovoleno …Řetězec zvláštních udalostí a nečekaných zvratů to však zařídil za mě."Miluju tě",řekl sem přímo smutným hlasem. Odpovědi sem se možná nedočkal ,zato sem ucítil ještě pevnější sevření dlaní kolem mích boků a jeden nádherný polibek.To mi stačilo.Nechtěl sem,aby to říkal,pokud se na to ještě necítil.Cítil sem,že mě má rád a věta Miluji tě by se stala jenom krásným bonusem. I bez něj to však bylo nádherné.

Nikde nikdo.Jenom tmavá obloha poseta drobnými světýlky,záře měsíce tříštící se na hladině jezera a my v něm.Víc sem nepotřeboval.Na všechno ostatní sem pomalu zapomínal.O Sáře sem konečně dokázal přemýšlet jako o krásné vzpomínce .Smyslem mého života se stal můj sladký neznámí ,díky kterému sem konečně začínal znovu žít…

"Usmíváš se",zašeptal sem proti jeho tváři a také sem se krátce pousmál."Myslím,že sem konečně našel důvod usmívat se",odpovědel nádherně zastřeným hlasem a bez okolků mě dlouze políbil.Už to bylo všechno uplně jiné.Nemusel sem o jeho polibky prosit .Políbil mě,kdykoliv po tom zatoužil."Tak to sem rád.Když se usmíváš ,si nádherný",očima sem prolétl jeho křehkej obličej ,vyhledal sem jeho pohled a v přímém očním kontaktu sem se snažil vyhledat , jeho pootevřená ůsta. Ve chvíli,co sem se do nich hladově zakousl sem vědel ,že to nevydržím.Na Tomovo překvapení sem se od něj prudce odsunul a zhluboka dýchajíc sem se mu díval do sněhobílé tváře.I když sem měl z vody vždycky panickou hrůzu ,ted´ sem na něco takového uplně zapoměl.Nohama sem dopadl na dno jezera ,natáhl sem k Tomovy dlaně a když se jich zachytil,vedl sem jej ke břehu. Jakmile nám voda sahala do ůrovně kolen,přestal sem se jí bát .Už pro mě nebyla nebezpečnou.

Otočil sem se k Tomovy tváří a bez jakýchkoliv zbytečných řečí ,sem jej naléhavě políbil.Ruce sem mu omotal kolem krku ,přitiskl sem se na něj svým holým tělem a dál sem chtivě naléhal na jeho ůsta.On nespolupracoval.Moc dobře vědel ,co by se stalo,pokud by tak udělal.Já sem to už ale nevydržel.Už sem se na něj nedokázal jenom dívat .Měl sem jej tak blízko .Potřeboval sem mu být blíž.Dával sem mu do rukou moc rozhodnout.Měl jenom dvě možnosti- stopnout mé líbání,obléknout se a vyrazit k autu ,nebo zůstat.Ve chvíli,co mě od sebe prudce odstrčil ,sem pocítil svou prohru.Dělilo nás od sebe tak půl metru. Stáli sme naproti sobě .Myšlenky nás obou se jistě ubírali stejným směrem ,přesto byli naše reakce odlišné.Zatímco já sem byl ten aktivnější,Tom byl tím,kdo to všechno ukončil.A možná taky udělal správně.Cítil sem se před ním jako hlupák.Bál sem se mu podívat do očí.Když sem tak ale nakonec udělal, jeho pohled mě přímo pálil.Díval se na mě ,jakoby mi říkal: "Prosím,dostaň rozum a zastav to,protože já už to nedokážu" .Pohledem plným ustrašené touhy a potláčené vášně sjížděl mé holé tělo a já vědel,že dnes se to prostě musí stát.Místo toho ,abych vyslišel jeho nevyřčenou prozbu a zastavil tu vášnivou lávu,která po nás prahla ,udělal sem pravý opak.Několika kroky sem podešel až k němu ,zadíval sem se mu hluboce do očí a byl sem rozhodnutý respektovat jej,ať už by se rozhodl jakkoliv.Čekal sem ,bezmocně sem visel na jeho rtech a čekal odpověd´."Ještě pořád můžeš říct ne",vůbec sem netušil ,jak se mi povedlo dostat ze sebe nějakou smysluplnější větu...

Tomova reakce však byla až překvapivě podobná té,kterou sem očekával."Pak musím říct ne Bille.Opravdu mě to mrzí ,ale nemůžu .Je to příliš svazující .Dokud nebudu mít jasné,co bude se mnou ,nemůžu to udělat",mluvil sice vyrovnaně,přesto sem vědel,že je smutný.Ani on to takhle nechtěl."A co bude s náma?",zeptal sem se se skloněnou tváří ,očekávajíc to nejhorší.Možná si to všechno v téhle chvíli rozmyslel ."Mezi náma se nic nemění",vzal mou tvář do dlaně,čímž mě přinutil opětovat jeho upřimný pohled."Já sem zůstal mnou a ty si pořád kluk,do kterého sem se zamiloval .Sám bych to nechtěl měnit. Bojím se ,že by to naše intimní zblížení mohlo skazit ",měl pravdu.Až po těchhle slovech sem si uvědomil,do čeho sem se to chtěl pustit .Se Sárou sem se nikdy nemiloval.Zašli sme sice daleko ,ale sex v tom nikdy nebyl.Ani nevím,proč sem po tom najednou tak zatoužil.Vidina milování s Tomem se mi zdála být nádherná .Možná proto sem jednal tak ukvapeně…

(Tom)

"Omlouvám se",pípl jako malé zraněné ptáčátko.Musel sem jej obejmout.Láska,kterou sem k němu cítil ,z minuty na minutu rostla .Něha a měkkost,kterou v sobě ukrýval sem však miloval ze všeho nejvíc.Neměl se mi omlouvat.Sám sem přeci netoužil po ničem jiném a opravdu nechybělo moc,abych se neovládl a miloval se s ním přímo tady a ted´.Na břehu jezera ,ozářen září měsíce.On by byl jediným němím svědkem mého prvního milování.On a tisíce hvězd nad náma.

"Víš co? Oblékneme se a půjdeme domů ,ano ?Budeme si hrát s Tilí ,uděláme si nějakou dobrou večeři .A už žádný smutný obličej" ,láskyplně sem jej políbil do vlasů ."Budeš spát u mě?",zeptal se nejistým tónem a svýma zroněnýma očima mě k odpovědi přímo sváděl."To víš,že budu",slíbil sem a ještě jednou sem jej dlouze políbil…

*

"Když sem byl malej,taky sem měl takový plavoucí kachničky.Akorát sem si s nima jenom hrál a pouštěl sem je do vody.",Bill Tilí pečlivě přikryl dlaní oči a na hlavu ji vylil hrníček vody,aby opláchl všechen šampon z její vlasů.Tilí se však pořád zářivě usmívala a máchala plastovou kachničkou všude kolem sebe.Byla jako takové malé sluníčko.Dost mi připomínala Billa.I ten se na ní nádherně usmíval a po smutku ,nebo zklamání nebylo jediné stopy.Já vím,že sem mu tim ublížil .Nechal sem to zajít až příliš daleko,abych to pak nelítostně zastavil.Bylo to ode mě opravdu hloupéa možná právě proto, sem se jej nedokázal zeptat,jestli se na mě zlobí.Byl tak nádherný,když si s ní hrál a já nechtěl být tvůrcem jeho smutného pohledu a snad i slz.

Musel sem něco udělat.Bill mi pořád říkal ,jak moc mě miluje.Dokazoval mi svou lásku každou vteřinou a co já ? Vracel sem mu to nějak?! Pořád sem se oháněl minulostí a díky otřesným vzpomínkam sem přišel o to nejkrásnější,co se mi mohlo stát.Ale nemohl sem si pomoct.Dostal sem strach.Vzpoměl sem si na den,co sem jako malý kluk omylem vběhl k bratranci do pokoje, v tu nejnevhodnější chvíli.Miloval se se svojí holkou .Byl k ní zřejmě surový,protože plakala a prosila jej,ať přestane.Jenomže on nepřestal…Nikdy bych si neodpustil,kdybych tímhle způsobem Billovy ublížil….

"Co máma ,už je to lepší?",Bill se na mě zadíval s nadějí v očích,kterou sem mu nechtěl kazit,přestože se mnou jeho mamka nepromluvila jediné slovo.Poté,co sme vykoupali Tilí a konečně se nám povedlo jí uspat ,lehli sme si také do postele a jenom tak sme si povídali.Ležel sem s hlavou na Billově bříšku ,zatímco on něžne proplétal mé vlasy a hladil mě po tváři.Nepřemýšlel sem nad ničím,co by mohlo tuhle chvíli skazit.Užíval sem si jeho doteků,jeho nádherné blízkosti a vůně.Každého jeho slova..Byl sem do něj blázen.Připadal sem si jako malej kluk,který se poprvé zamiloval.Bylo mi uplně jedno,že je to kluk.Copak na tom záleží ,jestli se jedná o kluka nebo holku ? Billovy nechyběla jediná věc .Byl prostě dokonalý a měl mě rád .Možná sem udělal hloupost ,když sem to zastavil…Jedním pohybem sem se otočil a položil sem se na něj.Tvář sem měl v úrovni jeho boků.Nahl sem se přes něj a prsty sem rozepl první knoflíček na jeho černé košeli.Bill mě zaujatě pozoroval,jakoby vyčkával ,jak daleko se odhodlám zajít.

Zhluboka sem se nadechl a třesoucí se prsty sem rozepnul další knoflík.Pokračoval sem tímhle tempem,dokud se přede mnou nezjevila jeho holá hrud´.Bez přemýšlení sem se k ní sklonil a políbil sem první kousíček jeho bledé kůže,na který sem dosáhl.Byl nádherně horký .Srdce nám tloukla ve stejném rytmu ,dokonce i dech dosáhl stejné frekvence.Rty sem bloudil po jeho bříšku ,mazlil sem se s jeho kůží. Dnešní noc sem chtěl strávit v jeho náručí.Jenom se s ním objímat ,líbat jej a doufat ,že jednou bude smít být skutečně můj…

Být ve tvé blízkosti a cítit tvou láskou,

je tím nejkrásnějším darem na mou zraněnou duši...

autor: B-Kay