Nej lyžák Díl 3.

autor: Jájinka

betaread: Saya-Mi

LYŽÁK, NEBO ZABÍJÁRNA

Je konec listopadu a děcka diskutují o písemce, kterou právě dostali. ,,Ticho, mí žáci!! řekl netrpělivě Grizzly. ,,Jak všichni dobře víme, v půlce ledna odjíždíme na lyžařský kurz. Proto ten, kdo nemá snowboard ani lyže, ať mi nahlásí číslo nohy, výšku postavy a zaplatí 300 Kč"

,,Super!! na boardu umím jezdit výborně, mohla bych vám pomáhat ve výcviku," řekla Šarlota. Byla z bohaté rodiny a nafoukaná, takže ji Gabka šíleně nenáviděla.

,,Vážně? Tak když umíš tak úžasně na snowboardu, zkus se naučit používat to,co máš v hlavě a vypadá to jako rozžvýkaný knedlík. Odborníci tomu říkají mozek, ale tomu TVÉMU mozku se dá říkat jedině dušený hrášek. Ten je taky tak malý a taky se tak rád nafukuje."

---

,,A s kým budu na pokoji?" zeptal se Tobi a všichni začali sborem: ,,Přesně!! a po kolikati budou ?" ,,Klid!! ticho prosím!!" řekl netrpělivě Grizzly. ,,Tak, jak budete na pokojích, jsem už rozdělil. Takže, nejprve kluci: Tobi bude s Pavlem a Jirkou, dále budou Michal, Radim, Maxmilán a Honza a poslední pokoj bude Patrik, Kamil a Martin." Ozvalo se nesouhlasné bručení i radostné přikyvování. ,,Ticho!! a nyní děvčata: Anna s Hankou, Danou a Patricií, dále pak Veronika s Terezou, třetí pokoj bude obývat Pavla, Míša a Petra a poslední pokoj bude patřit Adrian, Gabriele a Šarlotě." Gabka se zděšením pohlédla na Šarlotu, ale v ten samý moment pohlédla Šarlota na Gabku.

Ty dvě spolu válčily už od první třídy. Jejich pohledy se setkaly. Obě po sobě vrhly pohled víc, než vražedný. Gabka se však po chvíli vzpamatovala a začala vykřikovat: ,,Pane učiteli, to přece nemůžete!! Já s tou osobou, která má místo mozku kapustu nebudu. Ať si ji sežerou králíci!!" To, co nemohla Gabka vystát byli nafoukaní lidi, kteří si o sobě myslí až moc.

,,Ale no tak, jak se to o své kamarádce vyjadřuješ?!" začal Grizzly s výchovným výrazem. ,,vždyť to ani není člověk, to je nafukovací balónek a kamarádka teda už vůbec!!"

,,Gabi, kašli na to, s Grizzlym už nepohneš," řekla Adriana pro útěchu. ,,Jediné, co umí, je hrát fotbal!!" postěžovala si Gabka znechuceně. Gabka už od sedmi let hrála a byla vášnivou fanynkou fotbalu. Naproti tomu byla Adriana osoba, která milovala vodu. Chodila do plavecké školy a vyhrála už několik medailí.

Adriana na rozdíl od Gabky už kluka měla. Chodil taky do stejné třídy a měl být s Patrikem na pokoji. Martin. Byl k Adri hodný, milý laskavý a se vším jí pomáhal. Gabka tak trochu jejího kluka záviděla.

,,Co si bereš ty? lyže nebo board?" zeptala se Gabka Adri u oběda. ,,Chci se naučit na snowboardu, i když na něm budu stát poprvé v životě. A ty??" ,,Já si beru lyže, umím na nich dobře tak aspoň nebudu mít mokrý zadek. Ale ty si budeš Šarlotu užívat i na svahu, zasmála se Adri. ,,Hele, já z toho taky nejsem zrovna dvakrát nadšená, ale teď mi nekaž chuť k jídlu, protože mám docela hlad," řekla Gabka, když dojídala oběd. Jo tak se měj, já jdu, nebo mi ujede autobus. Čau!!" řekla Adriana když se zvedla od stolu. ,,Ahoj zítra!!" odpověděla Gabka.

Dneska se jí domů moc nechtělo. Bude si muset oblíknout hrubé oteplováky, jestě hrubší budnu a jít s bráškama v těch otřesných věcech přes dvě sídliště. Za nima je kopec, na který chodí bobovat a sáňkovat snad celé město. Když ke kopci došli bráškové hned chtěli, aby se s nima taky svezla. Gabka neměla v plánu připojit se k tomu frmolu, ale kolem šel zrovna Patrik s partou australopitégů. Ti se samozřejmě pro Gabku nic neznamenali, šlo jí jen o to, aby se mezi těma dalšíma neandrtálcema, co dováděli pod kopcem zamaskovala. A tak s bráškama nasedla na boby a ty se rozjely. První překážka v podobě skokánku byla úspěšně zdolána. Druhou překážkou s větvema( pravděpodobně to byl keř) projeli sourozenci skrz na skrz. Ale třetí překážka už nebyla tak poddajná, jako ty předešlé. Měla podobu řeky, která měla na sobě jen tenkou vrstvu ledu. Rodinka na bobech se však nebezpečně přibližovala a i kdyby řeka mohla chodit, nestačila by uhnout.

Jak už bylo uvedeno, led byl moc tenký a tříčlennou posádku neměl šanci udržet. Jen to žbluňklo.

Gabka samozřejmě ani chvíli nezaváhala a vytáhla z řeky nejdřív Pavlíka, který neuměl plavat a pak i Davida, kterého by tam nejradši nechala. Pak se snažila najít jejich boby, ale ty už si pluly po řece někde o pár kilásků dál.

,,Jsi v poho?" ten hlas Gabka okamžitě poznala. ,,No..... jo..... dobrý, hlavně, že se bráchům nic nestalo." ,,Nestalo? Vždyť bys byla nejradši, kdybych se utopil nebo mě sežral žralok!!" řekl rozhořčeně David. Gabka po něm vrhla pohled víc než vražedný. No tak to pujem domů, aby ten žralok náhodou z té řeky nevyskočil a nesnědl ti to něco málo, co máš v hlavě."

,,Néé, kluci se vzdálili a dělali, že tu část s odchodem neslyšeli. ,,Miluju tvůj humor. Chceš pomoct?" zeptal se Patrik, protože Gabka pořád ještě seděla na mokrém sněhu. ,,Jo, díky," Gabce to připadalo jako největší trapas, co kdy zažila. A navíc, jak seděla na sněhu, tak jí oteplováky úplně promokly a vypadalo to, jakoby se počůrala.

Jakmile přijela domů, o všem informovala Adrianu a pak dlouho přemýšlela o tom, jak je nefér, že kluka, do kterého se zamilovala, potká zrovna, když měla na bobech bouračku v řece.

Nej lyžák Díl 2.

Další díl "Lyžáku" je tady... A já sama už se nemůžu dočkat, až Jájinka pošle další, i přesto, že už mám předem přečtený všechno, co má napsaný (nebo teda měla naposledy, když jsem u ní byla ;) )

---

autor: Jájinka

betaread: Saya-Mi

START DO ŠKOLNÍCH LAVIC

,,Gabíí!! Tady!!" Adriana obsadila předposlední lavici u dveří a netrpělivě svou kámošku očekávala. ,,Sorry že tak pozdě, ale musela jsem ještě vyvenčit Keisy a zavést obludu, která chce, abych jí říkala brácho do třídy. Nevím, proč si ho rodiče pořizovali, když se o něj nes............"

,,Co je?? Spolkla sis jazyk?? řekla Adriana, ale hned jí to docvaklo. Jediné, co ze sebe Gabka vydala bylo: ,,On je snad ještě hezčí........"

Do třídy vešel Patrik, Gabčin idol.

,, Čau holky!! jak jste si užily prázdniny??" Ticho. Naštěstí se Adríí vzpamatovala a řekla: ,,Ahoj Patriku!! Dobrý. Byli jsme našima v Chorvatsku. A ty??" ,,Jo, taky dobrý. Já byl na táboře. A jak ses měla ty Gabíí??"

,, Jo.... já...... no....... ok....... my........ no totiž já....... byla jsem na prázdninách u babičky.

Trapas. Gabka cítila, jak rudne.

Ona, suverénní a drzá holka má problém vykoktat, že byla na prázdninách u babičky.

,,Tak to je hustý. První, s kým se začal bavit, když vešel, jsme byli my dvě, lépe řečeno ty, protože se díval na tebe. Máš naději holka."

,, No tak to si nemyslím. Chovala jsem se jako naprostej dement, který právě zjistil, že může mluvit. ,,Ale no tak, Gabrielko, máme před sebou matematiku a musíme se připravit na krvelačnýho Grizzlyho." Grizzly byl jejich třídní učitel a přezdívku si děti odvodili z toho, že hraje fotbal a z fotbalu má i zdeformovanou chůzi.

,,A myslím, že právě přichází," řekla Adri a na to si obě začaly lovit z batohu matiku.

,,Tak vás tady zase po prázdninách vítám," řekl znuděně jejich učitel. Gabka pošeptala Adri do ucha: ,,Ale no tak, všichni dobře víme, že by si nás nejradši uškvařil a nakrmil námi ostatní."

Obě holky se rozhcechtaly přes celou třídu.

Nej lyžák Díl 1.

Takže... abych k tomuhle něco řekla... Není to mí dílo, ale dílo mé sestřenice (no co, alespoň jde vidět, že v rodině máme talent XD) a není to twincest, není to slash a v podstatě sobě vlastní je to vymyšlený příběh. Podle mě hodně, hodně dobrý příběh. Zatím mám zbetareadovaný dva díly (betaread jsem v tomhle případě já) a...myslím, že už z názvu vyplývá, o co jde. Budu ráda, když okomentujete a myslím, že ještě radši bude Jájinka, až si ty možné komentáře přečte ;) Pusťte se do čtení ;)

---

autor: Jájinka

betaread: Saya-Mi

TI KLUCI

,,Auu, Davide!!! Musíš si ty sví pitomý autíčka strkat i do mého pokoje??!!" ,,Jak si je mám uchránit před Pájou, aby mi po nich nelepil čokoládu, co má rozmačkanou na prstech??!!" ,,To je mi jedno, ale tohle je můj pokoj a ty nemáš právo SEM CHODIT BEZ DOVOLENÍ!!" Gabka byla na pokraji zoufalství. Její mladší brácha David jí šel poslední dobou dost na nervy. ,,Ach jo, kromě Adri a Keisy mi už nikdo nerozumí." Zalovila v tašce a vytáhla učebnici matiky. Dostali úkol, který Gabku bavil. Ale učit se písemku z přírodopisu, to bylo nad její síly. Proto si lehla do postele, dala do uší sluchátka a zavolala Keisinku, jejího psa, kterého drbala za uchem. ,,Přesně tohle jsem po náročném školním dni potřebovala," řekla a zasněně vydechla. Byl krásný letní den a tak se Gabka po krátkém relaxování vydala s Keisy do parku.

Gabka si sedla na lavičku, když vtom si k ní zničeně přisedlo jakési stvoření s rozcuchanými vlasy, které vypadalo jak hromádka neštěstí.

,,Adríí!!", Gabka pořád přemýšlela jestli to opravdu je její nejlepší kamarádka Adriana. ,, Ty vypadáš, jako když jsme běhali třináctiminutovku kolem jezera, a když jsme skončili, skočila jsi tak jak si byla do toho znečištěného páchnoucího jezera. Adriana nerada běhala dlouhé tratě, protože pak byla spocená a všechno jí smrdělo a tak když doběhli, Adri ani neuvažovala o tom, že hodlá skočit do nejznečištěnějšího jezera v kraji, ale vrhla se do něj. Když pak šli přes půlku města zpátky do školy, všichni se za ní otáčeli, ale nikdo nevěděl, jestli to bylo z toho, že tak páchla anebo že měla ve vlasech něco, co vypadalo jako rozmočená hranolka. ,,Ahoj Gabi," řekla Adri zničeným hlasem. Pak pokračovala: ,,Chtěla jsem si přivydělat a proto jsem paní Doskočilové slíbila, že jí pohlídám jejího sedmiletého Tomáše. Už NIKDY VÍCE!!" ,,Jo jo, mně David už taky pěkně leze na nervy. Představ si, že si zase vymyslel dávat hračky do MÉHO pokoje, aby je uchránil před Pájou. Jediný, kdo mi v tom baráku rozumí, je Keisy, ale ta neumí mluvit. Mimochodem, kde máš toho Tomáše??" ,,Do prkna!! Teď byl na houpačce!!" ,,Adríí klid, máš tu nějakou jeho věc??" ,,Jo, posmrkaný kapesník. Pane bože já ho snad zabiju!!"

Gabka však zůstávala klidnou, vzala kapesník do ruky a šla směrem ke Keisy: ,,Tak Keisinko, čuchni si k tomu kapesníku a hledej toho, ze kterého vypadla ta slizká hmota, která je v něm zabalená." Keisy se rozběhla směrem k třešňové aleji. Zastavila se až u pátého stromu z prava a začala štěkat. Úplně v koruně třešně seděl se škodolibým úsměvem Tomáš. ,,To vám to trvalo!!" řeklo to monstrum v zablácených teplákách. ,,Maminka se bude zlobit, až jí řeknu, žes místo, abys mě hlídala ses vykecávala s kámoškou." ,,Ty jsi jak upír, co mi z těla saje trpělivost a gratuluji, už ve mně žádná nezbyla!!" ,,Pomooc!!" Tomáš znovu vylezl na nebližší strom. ,,Smůla, chlapečku, máš to marný!!" řekla krvelačně Adriana a chystala se na strom vylézt za ním. Gabka musela toho skřeta zachránit. To by šla potom Adríí do pasťáku a později i do vězení.

Gabka by ztratila kamarádku a tak by jí musela upéct housku nadívanou pilníkem. Adríí by pak musela odplout na pustý ostrov a s Gabkou by si posílaly leda tak vzkazy v láhvi, protože na pustém ostrově by těžko hledala signál. Né, tohle Gabka nesmí dopustit

,,Adríí!! stojí ti ten blbeček za od smůly umazanou oblíbenou minisukni??

,,Hm, máš pravdu," řekla až trochu smutně Adriana a přestala se sápat na strom, ale smrtící pohled si odpustit nenechala. Své minisukně totiž Adriana milovala asi tak, jako Gabka uplé džíny a různá tílka. Tomáš byl za Gabčinu pomoc tak rád, že ani chvíli nezaváhal a začal ji svýma zapatlanýma prstíkama objímat. ,,Vypadá to, že má Patrik konkurenci, řekla pobaveně Adríí. Gabka byla totiž až po uši zamilovaná do Patrika, kluka ze třídy. ,,Si blbá," řekla Gabka a odstrčila Tomáše, který ji ještě pořád držel v pevném objetí.

Holky popadly psa a dá se říct prasátko, kterého s velikou úlevou odevzdaly paní Doskočilové a za Adriiny vydělané peníze šly na zmrzlinu.