autor: Jájinka
betaread: Saya-Mi
LYŽÁK, NEBO ZABÍJÁRNA
Je konec listopadu a děcka diskutují o písemce, kterou právě dostali. ,,Ticho, mí žáci!! řekl netrpělivě Grizzly. ,,Jak všichni dobře víme, v půlce ledna odjíždíme na lyžařský kurz. Proto ten, kdo nemá snowboard ani lyže, ať mi nahlásí číslo nohy, výšku postavy a zaplatí 300 Kč"
,,Super!! na boardu umím jezdit výborně, mohla bych vám pomáhat ve výcviku," řekla Šarlota. Byla z bohaté rodiny a nafoukaná, takže ji Gabka šíleně nenáviděla.
,,Vážně? Tak když umíš tak úžasně na snowboardu, zkus se naučit používat to,co máš v hlavě a vypadá to jako rozžvýkaný knedlík. Odborníci tomu říkají mozek, ale tomu TVÉMU mozku se dá říkat jedině dušený hrášek. Ten je taky tak malý a taky se tak rád nafukuje."
,,A s kým budu na pokoji?" zeptal se Tobi a všichni začali sborem: ,,Přesně!! a po kolikati budou ?" ,,Klid!! ticho prosím!!" řekl netrpělivě Grizzly. ,,Tak, jak budete na pokojích, jsem už rozdělil. Takže, nejprve kluci: Tobi bude s Pavlem a Jirkou, dále budou Michal, Radim, Maxmilán a Honza a poslední pokoj bude Patrik, Kamil a Martin." Ozvalo se nesouhlasné bručení i radostné přikyvování. ,,Ticho!! a nyní děvčata: Anna s Hankou, Danou a Patricií, dále pak Veronika s Terezou, třetí pokoj bude obývat Pavla, Míša a Petra a poslední pokoj bude patřit Adrian, Gabriele a Šarlotě." Gabka se zděšením pohlédla na Šarlotu, ale v ten samý moment pohlédla Šarlota na Gabku.
Ty dvě spolu válčily už od první třídy. Jejich pohledy se setkaly. Obě po sobě vrhly pohled víc, než vražedný. Gabka se však po chvíli vzpamatovala a začala vykřikovat: ,,Pane učiteli, to přece nemůžete!! Já s tou osobou, která má místo mozku kapustu nebudu. Ať si ji sežerou králíci!!" To, co nemohla Gabka vystát byli nafoukaní lidi, kteří si o sobě myslí až moc.
,,Ale no tak, jak se to o své kamarádce vyjadřuješ?!" začal Grizzly s výchovným výrazem. ,,vždyť to ani není člověk, to je nafukovací balónek a kamarádka teda už vůbec!!"
,,Gabi, kašli na to, s Grizzlym už nepohneš," řekla Adriana pro útěchu. ,,Jediné, co umí, je hrát fotbal!!" postěžovala si Gabka znechuceně. Gabka už od sedmi let hrála a byla vášnivou fanynkou fotbalu. Naproti tomu byla Adriana osoba, která milovala vodu. Chodila do plavecké školy a vyhrála už několik medailí.
Adriana na rozdíl od Gabky už kluka měla. Chodil taky do stejné třídy a měl být s Patrikem na pokoji. Martin. Byl k Adri hodný, milý laskavý a se vším jí pomáhal. Gabka tak trochu jejího kluka záviděla.
,,Co si bereš ty? lyže nebo board?" zeptala se Gabka Adri u oběda. ,,Chci se naučit na snowboardu, i když na něm budu stát poprvé v životě. A ty??" ,,Já si beru lyže, umím na nich dobře tak aspoň nebudu mít mokrý zadek. Ale ty si budeš Šarlotu užívat i na svahu, zasmála se Adri. ,,Hele, já z toho taky nejsem zrovna dvakrát nadšená, ale teď mi nekaž chuť k jídlu, protože mám docela hlad," řekla Gabka, když dojídala oběd. Jo tak se měj, já jdu, nebo mi ujede autobus. Čau!!" řekla Adriana když se zvedla od stolu. ,,Ahoj zítra!!" odpověděla Gabka.
Dneska se jí domů moc nechtělo. Bude si muset oblíknout hrubé oteplováky, jestě hrubší budnu a jít s bráškama v těch otřesných věcech přes dvě sídliště. Za nima je kopec, na který chodí bobovat a sáňkovat snad celé město. Když ke kopci došli bráškové hned chtěli, aby se s nima taky svezla. Gabka neměla v plánu připojit se k tomu frmolu, ale kolem šel zrovna Patrik s partou australopitégů. Ti se samozřejmě pro Gabku nic neznamenali, šlo jí jen o to, aby se mezi těma dalšíma neandrtálcema, co dováděli pod kopcem zamaskovala. A tak s bráškama nasedla na boby a ty se rozjely. První překážka v podobě skokánku byla úspěšně zdolána. Druhou překážkou s větvema( pravděpodobně to byl keř) projeli sourozenci skrz na skrz. Ale třetí překážka už nebyla tak poddajná, jako ty předešlé. Měla podobu řeky, která měla na sobě jen tenkou vrstvu ledu. Rodinka na bobech se však nebezpečně přibližovala a i kdyby řeka mohla chodit, nestačila by uhnout.
Jak už bylo uvedeno, led byl moc tenký a tříčlennou posádku neměl šanci udržet. Jen to žbluňklo.
Gabka samozřejmě ani chvíli nezaváhala a vytáhla z řeky nejdřív Pavlíka, který neuměl plavat a pak i Davida, kterého by tam nejradši nechala. Pak se snažila najít jejich boby, ale ty už si pluly po řece někde o pár kilásků dál.
,,Jsi v poho?" ten hlas Gabka okamžitě poznala. ,,No..... jo..... dobrý, hlavně, že se bráchům nic nestalo." ,,Nestalo? Vždyť bys byla nejradši, kdybych se utopil nebo mě sežral žralok!!" řekl rozhořčeně David. Gabka po něm vrhla pohled víc než vražedný. No tak to pujem domů, aby ten žralok náhodou z té řeky nevyskočil a nesnědl ti to něco málo, co máš v hlavě."
,,Néé, kluci se vzdálili a dělali, že tu část s odchodem neslyšeli. ,,Miluju tvůj humor. Chceš pomoct?" zeptal se Patrik, protože Gabka pořád ještě seděla na mokrém sněhu. ,,Jo, díky," Gabce to připadalo jako největší trapas, co kdy zažila. A navíc, jak seděla na sněhu, tak jí oteplováky úplně promokly a vypadalo to, jakoby se počůrala.
Jakmile přijela domů, o všem informovala Adrianu a pak dlouho přemýšlela o tom, jak je nefér, že kluka, do kterého se zamilovala, potká zrovna, když měla na bobech bouračku v řece.
Žádné komentáře:
Okomentovat