Perfect Symetry 32. - KONEC

autor: B-Kay

Bylo už pozdě v noci.V krbu pořád vesele tančili hřejivé plamínky ohně,které dodávali pokoji nádherný intimní nádech.Vzduchem se neslo nádherné ospanlivé ticho a vůně milování.Před krbem se k sobě zamilovaně tulila dvě nahá těla ."Už sem ti dnes řekl,jak moc tě miluju?",Tom nechtěl tuhle nádhernou chvilku kazit hlasným mluvením ,proto jenom tichounce šeptal.Láskyplnými polibky pokrýval Billova nahá ramena a nesmělými doteky mapoval jeho tvář.Kdykoliv mohl,zadíval se mu hluboce do očí a oddaně políbil jeho horké rty."Myslím,že už tisíc krát",na Billově tváři se zračil klidnej ůsměv a oči mu zářili láskou.Ještě nikdy nebyl šťastnější.Připadal si jako v pohádce.

---

V bříšku mu tančili motýlci a celej svět se kolem něj točil.Byl zamilovanej až po uši.Přišel si jako malej kluk,kterej se poprvé skutečně zamiloval."Ale klidně mi to můžeš říkat neustále.",zahleděl se bratrovy do očí a své rty pomalu přitiskl k jeho vlasům."Tak moc tě miluju",vydechl své vyznání slabým hlasem ,přesto vědel,že bylo mnohem osobnější a vzácnější,než kdyby to vykřičel do celého světa.Byl unavený a zesláblý po tak nádherně vášnivém milování ,přesto si nemohl dovolit usnout.Nechtěl spát.I když se mu víčka automaticky přivírala,nechtěl spát .Chtěl se dívat do Tomových hlubokých očí ,chtěl jej líbat a dotýkat se jej.Jakoby se snad bál,že by se ráno vzbudil z krásnýho snu a Tom by u něj už nebyl…

Neustále sledoval Tomovu tvář měkkým pohledem .Vnímal,jak je uvolněná ,jak se jeho rty co chvilka stáčí k něžnýmu ůsměvu,který on vděčně opětoval.Bylo mu tak krásně.Nebylo tady nic,co by jim mohlo tuto chvíli překazit.Bella byla daleko a všechny problémy jakoby nečekaně odpluli neznámo kam.

"Bille",Tom na okamžik natáhl ruku za sebe a vylovil z balíku červeného medvídka.Ty Bill miloval ze všech nejvíce.Už jako malej kluk si pořád vybíral jenom ty červené a ostatníma krmil svého brášku.

"Ty tady máš ty medvídky?",překvapeně vydechl,když mu Tom sladkou dobrůtkou přejel obrys rtů.Ten se však jenom záhadně pousmál ,vložil si medvídka mezi zuby a naklonil se k Billovým rtům.V uších se mu nesutále ozývalo Billovo vášnivé zasténání,když mu toho medvídka vložil svým jazykem do ůst."Chtěl bys taky medvídka?",Billovy se tahle roztomile vzrušující hra začínala líbit.Stejným způsobem vložil medvídka do ůst Tomovy.Takhle se krmili ještě několik minut ,než si Bill všimnul malinké krabičky ,ležícína podlaze, nedaleko stolu...

"Podívej,co to je?",zeptal se šeptem a zvědavě se po malé krabičce natáhl.Tom plaše sklonil tvář a pevně přivřel víčka.Čekal,že přijde Billovy směšný .Opravdu si byl jist,že se Bill pouze zasměje nad jeho dětinskostí .S nervózně stisknutými rty se snažil zhluboka dýchat a vypadat uplně přirozeně."Nepatří to Natálií?",Bill si krabičku v dlaních zvědavě prohlížel ,ale když si všiml,jak se Tom tvářil pochopil,že to zřejmě Natálii patřit nebude."Ne ,patří to tobě",odpovědel Tom na jeho otázku a s bezmocně spuštěnými rameny , očekával Billovu reakci. Ten se na něj ještě chvilku překvapeně díval,než mu začalo docházet,co se v krabičce ukrývá.Oči se mu podlily slzama a on nedokázal potlačit své překvapení.Když krabičku nesměle otevíral,ruce se mu klepali jako o závod.Jeho oči bezmocně sledovali krásnej malej prstýnek ,kterej mohl říct jenom jediné."Vezmeš si mě Bille?",Tom roztřeseně vyřkl otázku ,kterou měl na srdci od chvíle ,co jej spatřil v tom květinářství.Tak krásného a křehkého…

"J-já…",Billovy snad poprvé v životě skutečně došla slova.Po tváři mu stékala jedna slza za druhou,jakmile si konečně uvědomil,co se to vlastně stalo.Tom jej požádal o ruku !Opravdu to udělal…Myslel si, že jako svatební agent bude moct tuhle otázku slýchat jenom od cizích zamilovaných párů.Nikdy by jej nenapadlo ,že jej někdo požádá u ruku.Proto zůstal na Toma uplně zaraženě hledět, neschopen jakéhokoli pohybu.Z pootevřených rtů mu vycházeli jenom naléhavé výdechy a vzlyky dojetí.Oba se chvěli ,jak vzrušením,tak strachem z toho,co bude dál.

"Já vím,je to hloupost .Pouto,které nás spájí,nám nedovolí mít svadbu ,nebo prezentovat naši lásku na věřejnosti,ale mě to vůbec nezajímá .Chci být s tebou .Chci si tě vzít kdy chci a jak chci.Nechci žádná pravidla,nebo hloupé podmínky.Chci jenom tebe.Už navždy Bille " vzal Billa za ruku a oddaně mu ji políbil.Líbal každičkej její centimetr a bezmocně se k ní tulil.Vzápětí ucítil,jak jej Bill dlaní něžne hladí po tváři ."Pak mou odpověd´ už dávno znáš" ,zašeptal a i když plakal, nádherně se na Toma usmál.Nastavil k němu dlaň a nevěřícně sledoval,jak mu Tom pomalounku nasadil prstýnek na prst.Bill si až ted´ všiml,že podobný nosil Tom už dost dlouho.Vlastně si jej včiml už tehdy v květinářství .Chtěl se jej na to tehdy zeptat,ale myslel si,že to je od Belly.Zřejmě však nebyl…"Miluju tě lásko",Bill se k Tomovy nedočkavě přitulil a nechal si jím zlíbávat zvyšky slz,které mu ulpěli na tváři."Odted´ už bude všechno krásný,slibuju",Tom jej ještě jednou hluboce políbil,vzal jej do náruče a pomalu jej odnášel nahoru do pokoje.Čekala je přeci svatební noc…

Přešlo sotva několik hodin a domem se ozvalo rychlé cinknutí zvonku.Tom ospale rozevřel oči a snažil se zorientovat.Jakmile se však zvonění zopakovalo,byl nucen jít otevřít."Půjdu já?",Bill neochotně zvedl hlavu z Tomova hrudníku a tiše zazíval."Ne lásko,spinkej.Hned sem spátky",Tom jej láskyplně pohladil po tváři,rychle na sebe hodil alespoň tepláky a seběhl dolů."Jak jste se měli?",zeptal se automaticky jak otevřel,protože si myslel,že se Simone s Natáliií vrátili z oslavy.Jeho pohled se však nechápavě zavrtal do veselých dětských očí ,které na něj zvědavě hleděli."Bello",vydechl nevěřícně a přímo šokovaně zíral na osobu,která mu málem zničila život."Udělala sem to jenom pro to,že sem tě měla opravdu ráda.Jak vidíš,zůstalo ve mně trošku lidskosti",položila ke dveřím Natálkiny kufry a pozorným pohledem snímala Tomovu spokojenou tvář.Byl šťastný.Když byl s ní,nikdy nevypadal takhle klidně a vyrovnaně.

Malá Natálka jej hravě zatahala za tepláky a natáhla po něm drobné ručky."Ahoj",usmála se na něj bezzubou pusinkou,když si ji vzal do náruče."Páni,ty si vyrostla",zlehka ji pohladil po plavých vláscích a ukazováčkem ji dloubl do nosu."Myslím,že už bych měla jít.Její táta o ni stejně nestál ,pořád byla u nás.Tady ji bude líp.Vyřid´ Billovy,že mu děkuju .A tobě taky Tome",najednou vypadala konečně rozvážně.Možná že si konečně uvědomila,jak moc všem jenom ubližovala."A co Natálie?Ji nechceš vzkázat nic?",Tom vnímal,jak se k němu malá Natálka přitulila .Bella se na vteřinku zamyslela,poté však poraženě sklopila tvář."Že mě to mrzí",řekl tiše a bez jediného pohledu podešla ke svému auta a odjela,Tom doufal,že už navždy.

"Tak pojd´.Ukážu ti někoho,kdo tě bude mít moc rád ano?",s milým ůsměvem zavřel dveře a pomalu kráčel nahoru k Billovy."Kdo to byl?Už sem se bál",Bill byl okamžitě na nohou ,když však spatřil roztomilou holčičku v Tomově náručí ,šokovaně vypískl."Ahoj,já sem Natálka ",holčička se na něj roztomile škeřila,když si ji Bill k sobě bral .Se slzama v očích se na ni zadíval a lehce ji políbil do vlasů."Ale jak?"."Já ti to všechno vysvětlím",slíbil mu Tom a dlouze jej políbil."Víš,že ti to s ní sluší?",sledoval,jak Natálka v Billově náručí pomalu usínala.Oba se na sebe smutně zadívali,protože vědeli,že spolu miminko nikdy nebudou mít…

Během několika dalších měsíců se jejich život změnil od základů. Natálie se málem zbláznila radostí,když tehdy našla svou dcerku u Toma v pokoji.Byl to ten nejkrásnější dárek ,jaký ji kdy mohl někdo dát.Nastěhovala se k nim i s malou Natálkou a slíbila,že jim také daruje jeden veliký dárek…Byla ochotná darovat jim miminko.Byla ochotná vzdát se jej ,pro jejich štěstí.Všichni tři o tom dlouho přemýšleli .Tom chtěl mít s Billem miminko ,aby byli jako skutečná rodina.Domluvili se a on se s Natálií vyspal.Byla to jenom jediná noc a přesto přinesla až příliš krásné vytoužené ovoce….

Billa tu noc probudil tichej pláč."Ted´ půjdu já",zašeptal své lásce do vlasů a láskyplně jej políbil .Unaveně vylezl z postele a pomalými kroky mířil k dětské postýlce .Když se do ní zadíval,musel se usmát."Jsou krásní",ozval se mu u ucha Tomův tichej hlas .Vzápětí ucítil,jak si jej k sobě přitulil kolem boků a společně se dívali na
své dva chlapečky."Tenhle vypadá jako ty",vesele Billa dloubl do boků a spokojeně se zasmál."Ty seš blázínek,vždyť jsou uplně stejní,stejně jako sme byli i my dva",vydechl tiše a otočil se tváří k bratrovy."Všechno to trápení za to stálo ",něžne se na něj usmál a dlouze jej políbil.Kdyby se jejich miminka neozvala a nežádala jejich pozornost ,dokázali by tak prolíbat i hodiny...

KONEC

autor: B-Kay

Perfect Symetry 31.

autor: B-Kay

"A ted´ode mě čekáš co?" své zklamané oči upíral do zdi před sebou a snažil se nemyslet na to, coé všechno by se mohlo stát."Čekáš ,že se k ní vrátím ?Opravdu tě mohlo na jedinej okamžik napadnout ,že bych jej dokázal opustit?",pokračoval,pořád se však díval do prázdna před sebou a modlil se,aby se už Bill vrátil.Potřeboval jej víc,než kdy jindy.Chtěl se ukrýt v jeho objetí ,poslouchat jeho tichá slova a vnímat jeho vůni.Nic víc ke štěstí nepotřeboval.Chyběl mu.Tak moc mu chyběl.

Natálie tiše vzlykla a opatrně se prsty dotkla Tomova ramene.Snažila se vyhledat jeho pohled,ale on se na ni dívat nechtěl.Zklamala ho.Ať už to všechno bylo jakkoli ,měl v hlavě takovej zmatek,že nad tím nedokázal uvažovat."Natálie prosím,odejdi",otočil se ji zády a hlavu vyčerpaně ponořil do polštáře.Bylo mu do pláče.Vědel,že není zlá .Ani on na ni nechtěl být zlej.Byl si jist,že jsou nešťastní uplně stejně.Nejhorší na tom byl ale fakt,že kdyby se Tom vzdal své lásky,Natálie by získala šanci ,najít své ztracené štěstí.Dokázal by to ale udělat?

---

Otázka zcela zbytečná."Natálie prosím.Chci být sám",jeho tichá prozba byla natolik zoufalá a plná trápení,že musela poslechnout, i když nechtěla.Vědela,že se z toho Tom musí vspamatovat a tak jej raději nechala samotnýho.Beze slova podešla ke dveřím a opustila jeho pokoj.Tom ještě chvilku ležel nehnutě na postely a přemýšlel.Snažil se najít nějaký radikální řešení,které by nikomu neublížilo.Pořád mu však vycházeli dvě možnosti-bud´to bude trpět Natálie ,nebo oni dva.Kdyby měl v sobě alespoň štipku sobectví,dokázal by udělat všechno ,jenom pro své vlastní potěšení stejně jako Bella.Takhle to bylo o něco těžší.Bylo jenom na něm,jak se rozhodne.Jakoby měl v dlaních dva nezkrotné živli.Zatímco v jedné ruce držel přátelství ,v té druhé si pečlivě chránil svou lásku…

Proud jeho myšlenek narazil a zastavil ve chvíli,co se dveře jeho pokoje opět otevřeli a dovnitř nahlédli dvě zvědavé oči, ukryté za hrubými skly brýlí."Ahojky",Bill si vesele skousl rty a netrpělivě čekal,než mu Tom dovolí vstoupit.Měl úžasnou náladu a byl nevýslovně šťastný.Tom to na něm poznal okamžitě .Oči mu nádherně zářili a nadšeně se usmíval.Nedokázal mu ublížit..

"Ahoj",zhluboka se nadechl a i přes všechnu tu bolest,co cítil,se mu podařilo důvěřivě usmát.Bill se na něj usmál také,vešel dovnitř a s rucema za zády mířil k bratrovy."Něco sem ti přinesl",zašeptal ,jakmile se usadil vedle něj a jemně jej pohladil po tváři."Stalo se něco?",jeho veselý výraz téměř okamžitě posmutněl, když si všiml Tomových uplakaných a zčervenalých očí ."Tome",láskyplně vyslovil bratrovo jméno a zadíval se mu hluboce do očí."Co se stalo?",zeptal se ještě jednou ,odložil své překvápko stranou a vzal bratrovu tvář do dlaní.Zlehka jej hladil konečky svých prstů po napjaté tváři a vnímal bolest,která se mu odrážela v hloubce očí."Všechno je v pořádku.Sem jenom nesmírně šťastný ",nebyla to lež,ale ani celá pravda.Divil se,že v sobě vůbec našel sílu mu takhle zalhát přímo do očí.Bolelo jej to,ale mnohem víc by jej bolel pohled do Billových utrápených očí.Bill se k němu naklonil ,dlouze se otřel o jeho rty a dychtivě opřel své čelo o jeho tvář."To já taky.Jako ještě nikdy předtím",spokojeně se usmál proti jeho tváři a ještě jednou jej dlouze políbil."Chci,aby to takhle už zůstalo ",vyslovil své přání a zaujatě sledoval své ruce,které pomalými pohyby klouzali po Tomově tričku. "Chci tě udělat šťastným",nosem se otřel o Tomovu bradu a zhluboka se nadechl jeho vůně.Tom už nevydržel být déle potichu .Přitulil se k Billovu bříšku ,hlavou uvolněně dopadnul na jeho klín a tiše promluvil."Ty si moje štěstí",zavzdychal bezmocně a zatímco jej Bill láskyplně hladil ve vlasech ,vnářel své slzy do Billova trika.Byl zoufalý.Snad ještě nikdy před sebou neměl takhle těžké rozhodování."Koupil sem gumový medvídky ,které máš tak rád",slyšel Billa říkat a vzápětí mu před tváří zašuštilo Billovo překvápko."Otevřu je?",Bill by v tu chvíli udělal cokoliv ,aby se Tom opět spokojeně smál .Chtěl vidět,že je všechno v pořádku .Potřeboval to cítit.Toma by v tu chvíli dokázal přirovnat ke křehkému diamantu.Křehkost diamantu však není jeho slabostí ,ale krásou.A právě proto Billovy přišel neskutečně krásnej....

"Trápíš se.Cítím to.Řekneš mi ,co se stalo?",Bill se smutně povzdechl,když ucítil ,jak Tom nesouhlasně zavrtěl tváří a ještě naléhavěji objal jeho boky."Lásko, ty mě jednou utrápíš.Kdybys mi to řekl,možná bych ti mohl pomoct .Společně bychom to určitě zvládli.",Bill doufal,že tímhle způsobem Tomovy dodá sílu .Opravdu si myslel,že by mu mohl nějak pomoct a i kdyby ne,alespoň by se o to pokusil.S Tomovou reakcí však vůbec nerátal.Jeho bratr se od něj nečekaně prudce odsunul a probodl jeho tvář zoufalým pohledem."Společně nezvládneme vůbec nic.Tohle se totiž zvládnout nedá ! ",neudržel se a křičel po něm.I když jej to moc bolelo ,nedokázal v sobě potlačit všechen ten hněv a nepříjemnou úzkost,která mu svírala srdce.Bál se,že o Billa přijde.Bál se,že kvůli němu Natálie už nikdy neuvidí svou malou dcerku.Bál se uplně všeho a proto ztratil veškeré zábrany a křičel po někom,kdo si to od něj vůbec nezasloužil.

"Tome ,počkej ",Bill se jej snažil uklidnit ,natáhl k němu dlaně k pohlazení,ale Tom se od něj opět odsunul."Nechápu,jak sem si mohl takhle zničit život ! ",sykl zoufale,ale až příliš pozdě se chytil za ůsta .Tohle říkat neměl.Šokovanýma očima se díval do těch Billových ,které se pomalounku plnily slzama.Tohle opravdu přehnal."Bille",ztěžka polkl a chtěl co nejrychleji něco říct.Bylo už ale pozdě.Bill s pláčem na krajíčku vzal do rukou pytlík gumových medvídků ,hodil jej po bratrovy a vyběhl z jeho pokoje…

Jakmile se za Billem pokorně přivřeli dveře,přesně vědel,co má udělat.Rychle schytil ze stolku svůj mobil,našel v seznamu jemu dost známé číslo a vytočil jej.Vteřiny,po které čekal na odpověd´ se mu zdáli jako nekonečné hodiny.Ve chvíli,co opět uslyšel ten nepříjemně odpornej hlas ,musel trpce stisknout rty,aby zastavil zoufalé vzlyknutí."Miláčku ? To si ty?Já myslela,že dřív nebo později zavoláš",dokonce i v telefonu mohl slyšet,jak se nepořirozeně zasmála .Zhluboka se nadechl a byl pevně rozhodnutý udělat všemu konec."Tak to je fajn ,že sis to myslela.Chci ti totiž něco říct",začal mírně naběhlým hlasem ."Já poslouchám",zašveholila Bella vesele a byla si jistá,že si může opět přichystat svatební šaty.Tom však neměl v plánu udělat jí tu radost.Proto,když se opět ozval,nesnažil se nijak zastírat svůj hněv,ba přímo nenávist,kterou k ní cítil."Ted´ mě dobře poslouchej,protože ti to řeknu jenom jednou a naposled ! Ještě jednou zavoláš,nebo se jakkoli pokusíš kontaktovat Natálii ,už se neudržím a zavolám na tebe policii.Totéž platí i o mém bratrovy.K Billovy se nepřiblížíš na vzdálenost dvěste metrů a na mě zapomeneš ! My dva už dávno nejsme pár.Miluju někoho uplně jiného a neopustím jej jenom kvůli tobě.Tak si to laskavě zapiš za uši ! Zničila si mi život! Jediné,za co sem ti vděčný je to,že si mě vnesla do náruče mé lásky.Nic víc. Mezi náma je ko-nec ! ",zřetelně to vyhláskoval a bylo mu uplně jedno,co s tím Bella hodlá dělat."Ale,Tome",nenechal ji ani domluvit."Ne ! Slyšela si .Jediné,co po tobě ještě chci,je malá Natálka.Nic víc .Takže pokud ještě máš v sobě alespoň náznak lidskosti ,sama ji sem přivezeš ",odsunul mobil od své tváře a složil.

Měl být spokojený.Dokázal se ji přeci konečně vzepřít a možná i vyřešit problém s malou Natálkou.Udělal však něco mnohem horšího a byl si toho vědom.Křičel po něm a ublížil mu…

Chtěl se mu omluvit,ale Bill měl u sebe v pokoji zamčeno a ignoroval i jeho soustavné klepání a prosíky,aby jej pustil dovnitř.Prostě s ním mluvit nechtěl.

Večer,když Simone s Natálií odešli na večírek ke známím Simone,Tom vytušil svou šanci.Do dlaní vzal pytlík gumových medvídků,které po něm Bill hodil ,ale také malou krabičku ,která v sobě medvídky neukrývala…

Tiše scházel po schodech a podle zvuku puštěné televize poznal,že je jeho bratr v obýváku.Když vešel,Bill se na něj krátce podíval ,vzápětí však svou tvář opět upřel před sebe a smutně se zadíval do plápolajícího se ohně před sebou.Jedním stisknutým ovladače televizi vypnul a přivřel víčka.Nechal se Tomem obejmout,ale sám nic nedělal.Beze slova,nebo pohybu naslouchal slovům a prosíkům omluv a nechával se unášet bratrovými vlhkými polibky."Strašně mě to mrzí.Byl sem podrážděnej a zoufalej.Nechtěl sem na tebe křičet.Prosím,lásko .Odpustíš mi to?",zadíval se mu hluboce do očí a i když mu po tváři stékali horké slzy ,smutný nebyl.Bill jej oddaně políbil a krátce přikývl."Nemá smysl se na tebe zlobit.Jenom mi řekni,že sem ti nezničil život já" ,pípl nevinně a bezmocným pohledem tápal v hloubce bratrových očí.Tom jej naléhavě políbil a rozhodně zavrtěl tváří."Tys mi ukázal,co to znamená skutečně žít",zašeptal a bezmocně zasténal,když do něj Bill strčil a oba skončili na podlaze u krbu.Tom poslepu odložil krabičku bokem.Vědel,že později bude mít více času …

Nechal roztouženýho Billa ,aby z něj svlékal jednotlivé oblečení .Tušil,že tentokrát chtějí oba víc….

autor: B-Kay

Perfect Symetry 30.

autor: B-Kay

Pokojem se pomalu začalo rozlévat jasné světlo a dosavadní ticho zaplavovali tiché vzdechy a nesmělé výdechy.Dvojčata uplně zapoměla na okolitý svět .Tenhle zvláštní stav blaženosti a štěstí se jim začínal líbit.Dokázali se do své křehké zamilované bublinky uzavřít natolik,že nikdo neměl šanci,dostat se přes tu hrubou bariéru.Tom bezmocně šeptal bratrovo jméno a své tlumené výkřiky ukrýval v jeho dlouhých vlasech.Cítil,jak se na něm jeho bráška opatrně pohupuje a právě tohle nesmělé a pomalé tempo jej dostávalo mnohem víc,než cokoliv jiného.Díval se mu do slastí přivřených očí a vnímal jak se chvěje.Celou tu dobu jej držel pevně ve svém náručí ,nedovolil ,aby je rozdělila jediná mezírka.Bill se s každým přírazem tiskl víc a víc k Tomově hrudníku a vzrušeně oddechoval do jeho horké kůže.Nikdy nic krásnějšího nezažil.Byl šíleně zamilovanej a vědel,že to Tom cítí stejně. Čas se pro ně uplně zastavil a oni láskyplně promilovali celou hodinu...

---

"Víš co je zvláštní?",Tom se jemně dotýkal svými rty Billových zad,zatímco konečky prstů hladil jeho horkou kůži .Dokázal vnímat pouze jeho nádhernou vůni milování ,která se rozprostírala všude kolem něj.Pořád jej rozechvěle líbal ,neustále jej hladil a dotýkal se jej ,jakoby se bál,že to všechno byl jenom krásnej sen,kterej se mávnutím proutku změní v nepříjemnou realitu.Bál se otevřít oči a ujistit se,že je Bill pořád u něj.I když jej cítil ,měl strach ,že jakmile otevře oči, Billovo křehké tělo zmizí a vystřídá jej falešný ůsměv Belly a její nepříjemná chtivost a touha.

"Copak?",Bill se pomalu obrátil na záda a pohladil Tomova přivřená víčka láskyplným polibkem.Byl tak šťastný.Chtělo se mu pořád jenom usmívat.Už nemyslel na nic špatného.Konečně začínal věřit,že i jeho život se může změnit v nádhernou povídku.Byl přeci s Tomem a nic víc nepotřeboval.

Tom se zhluboka nadechl ,otevřel oči a pohledem poklesl k Billově tváři .Najednou uplně zapoměl na všechno co chtěl,nebo nechtěl říct.Slova jakoby náhle ztratila všechen svůj význam.Očima mu dokázal říct mnohem víc,než by se odvážil vyslovit ůsty.Billova ruka pomalounku vzlétla k Tomově tváři, krátce jej pohladila po čelisti a poté opět pomalu klesla spátky na polštář."Splnil si svůj slib",Bill se na Toma nádherně usmál a krátce jej políbil."Udělal si mě šťastným přesně tak,jak si mi to slíbil",v očích jej zaštípali drobné slzy ,přesto se snažil ovládnout svůj pláč."Bille,prosím,já-",Tom zničeně svěsil ramena a smutně stiskl víčka."Pššt",vzápětí ucítil Billův ukazováček na rtech a jemné pohlazení ve vlasech."Nechci nic slyšet .Já už sem na minulost zapoměl dávno a ty to víš .Pokud tě to všechno,co se stalo přivedlo ke mně,pak na tom přeci není nic špatnýho",Tom nečekal na další slova,naléhavě vzal do dlaní Billovu tvář a přímo zoufale jej políbil.

Bezmocně vnikal jazykem mezi jeho pootevřené rty a dával do těch polibků veliký kus sebe.Jejich jazyky tančili ve víru touhy a lásky .Proplétali se dokonce mnohem dřív,než se jejich rty skutečně spojili.Opět se dostávali do nádhernýho tance vášně ."Bille ?Zlatíčko,prosim tě ,půjdeš mi pomoct s nákupem?",Bill málem sletěl z postele leknutím .Prudce ,i když velice neochotně se odlepil od Tomových ůst a rychlostí blesku přiběhl ke dveřím."Mami, jenom se převlíknu ano?",zakřičel spátky dřív,než stihla vejít dovnitř."Dobře,tak já tě počkám venku",odpovědela,naposled vesele klepla na dveře a spokojeně odkráčela ode dveří.Bill se sklamanýma očima zadíval na svého posmutnělého brášku,poté se však jako malej kluk rozběhl k postely,dlouze jej vypusinkoval a vytáhl jej z postele."Musíš se přeci taky osprchovat .A mě by tam bylo samému smutno",smutně našpulil rty,na kterých mu téměř vzápětí přistálo naléhavé políbení.Tom rychle uchopil jeho holé tělo do náruče a sám si jej odnesl do koupelny…

Jakmile vykoupaný Bill opustil Tomův pokoj ,na Toma dopadla zvláštní pochmurnost všedního dne.Jakmile neslyšel Billův smích a nedíval se do jeho krásných očí,všechno mu přišlo zvláštně prázdné.Pomalými kroky podešel k oknu ,které následně otevřel a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.Přivřel víčka a konečky prstů pohladil chladný sklený povrch.Konečně měl chvilku čas přemýšlet,jak moc se jeho život během několika týdnů změnil...

Všechno bylo uplně jiné.Bill jej změnil.Ukázal mu,že když po něčem opravdu toužíte a věříte v to ,nemůžete prohrát.Jejich láska byla toho důkazem.Od prvního polibku ,ke kterýmu se oba odvážili jenom za pomoci alkoholu ,se toho stalo už hodně.Moc si oba vytrpěli ...Bolest,kterou prožili ,je však spojila mnohem víc,než cokoliv jiného.Bláznivě se do sebe zamilovali a svou lásku si střěžili jako nejvzácnější poklad na zemi.

"Ach Bille",Tom smutně přitiskl tvář ke sklu a lítostivýma očima se zadíval ven.Najednou si však vspoměl na jednu malou drobnost.Směle vykročil ke svému nočnímu stolku a ze zásuvky vytáhl malinkou krabičku.Když ji otvíral,trpce stískal rty,aby se nerozplakal.V očích jej slzy přímo pálily ,ale on chtěl být silnější.Opatrně vzal do dlaní drobnej prstýnek černé barvy se stříbrnými ornamenty."Na Billově prstu by se krásně vyjímal",dovnitř tiše nahlédla Natálie a mile se na smutného Toma pousmála. Tom její ůsměv krátce opětoval a poté vložil prstýnek spátky do krabičky."Sem směšný že ?Požádal sem o ruku tvou sestru a přesto sem tehdy koupil prstýnek pro něj",povzdechl si a unaveně si protřel obě víčka."Nejsi.Prostě si doufal. Možná díky té naději,ve kterou si pořád věřil,jste ted´ spolu",tiše se posadila vedle něj a přátelsky jej pohladila po ramenou."Měl bys mu jej dát ",dodala a bezmocně se zadívala na malou krabičku v Tomově dlaních. "Je to hloupost.Byl bych směšnej .Nemůžu si jej přeci vzít a nikdy ani moct nebudu ",zašeptal ,sklopil pohled a smutně svěsil ramena."Proč to bereš takhle ?Potřebuješ nějakej papír k tomu aby sis byl jist,že ho miluješ ?Cítiš to...víš to,ale svadbu k tomu nepotřebuješ .Máš jej tady",něžně přiložila svou dlaň k Tomově hrudníku a pohladila jej na straně srdce."To je mnohem víc než svadba ",povzbudivě jej políbila na tvář a smutně vzlykla.

"Přesně tady já nosím svou dcerku.Nic víc,jí bohužel dát nemůžu",zničeně svěsila hlavu ,aby Tom neviděl její slzy."Natálie,no tak",zašeptal a pevně ji k sobě přitulil."Tome..já..Nechtěla sem ti to říkat.Nechtěla sem vás trápit,ale
už to nevydržím.Bella mě vydírá.Pořád mi telefonuje a slíbila ,že se postará o to,abych získala Natálku spět" ,Tom na ni nevěřícně zíral a nerozuměl vůbec ničemu."Když co?",utrápeně přivřel víčka a odvrátil tvář.Vědel,že by to Bella neudělala jenom tak.Bella totižto neznala lásku ani vděčnost nebo důvěru.Znala jenom sobecký chtíč,nic jiného."Když Billa opustíš",odpovědela tichým hlasem a styděla se sama za sebe .Tom bezmocně dopadl hlavou na polštář a konečně dal volný průchod svým slzám.Copak to nikdy neskončí?...

autor: B-Kay

Perfect Symetry 29.

autor: B-Kay

Natálie se už nedokázala déle dívat na Billův zmatený výraz tváře ,proto se rozhodla říct mu uplně všechno .Věřila mu stejně jako jeho bratrovy.Vědela,že oni dva mají narozdíl od Belly srdce,které tlouklo láskou a zářilo dobrotou.V očích jim vždycky dokázala přečíst pochopení a pokoru.Nikdy se jí nevysmívali ,ani ji neuráželi.Poskytli ji domov právě tehdy,kdy neměla kam jít.Vděčila jim za mnoho věcí,které pro ni udělali a právě proto si byla jistá,že jim nechce ublížit.To by bylo to poslední,co by dokázala udělat pro záchranu své dcery.

---

"Jak dlouho to víš?",Bill na ni krátce pohlédl ,výraz jeho tváře však naznačoval,že je s tím vyrovnaný.Možná se v hlouby duše malinko zalekl,že by to Natálie mohla Belle říct ,ale věřil,že ona taková není.Natálie se zhluboka nadechla a poposedla si blíž.Jemně jej pohladila po natažené dlani a když se jejich pohledy setkali ,upřimně se usmála."Vím to už dlouho.Bille já…nejsem Bella.Já vím,že vám hodně ublížila a taky vím,proč si byl na mě zezačátku takovej.Já byla na tvého bratra taky taková",přiznala se a náhle posmutněla."Povíš mi o tom něco?"zvědavě povytáhl obočí a opětoval její jemný stisk dlaně.Natálie se na něj uplakaně pousmála a spěšně si setřela drobné slzy ,již ji stékali po tváři.

"Když si Bella přivedla domů tvého bratra ,myslela sem,že bude stejný,jako její dosavadní kluci .Myslela sem,že mě bude hloupě ponižovat a ubližovat mi stejně jako ona.Vyhýbala sem se mu a snažila sem se ho co nejvíce ignorovat.Prostě sem mu nevěřila",do srdce se jí opět vrátila stejná bolest,kterou cítila i tehdy.Držela Billa jemně za ruku a byla moc ráda ,že se jí taky dotýkal.Nesměle hladil konečky prstů její ruce a svýma klidnýma očima ,ji dodával sílu pokračovat.Proto se zhluboka nadechla a pokračovala dál."Jenomže jednoho večera sem zjistila,že je všechno jinak.Našla sem Toma u nás v obýváku brečet.Vypadal opravdu utrápeně a já mu chtěla nějak pomoct.Svěřila sem se mu se svými problémy ,abych mu ukázala,že sem na tom mnohem hůř a přesto se snažím bojovat a nevzdát to",Bill ji sledoval smutnýma očima .Taky neměl daleko od pláče.Moc dobře vědel,co bylo důvodem Tomova pláče ,nebo lépe řečeno kdo…

"A co bylo pak?",vydechl šeptem a uvědomil si,jak moc mu Tom chybí.Neviděl jej deset minut a už se mu stýskalo."Řekl mi,že má mnohem větší problém.Tehdy sme promluvili snad celou noc.Mluvil pořád jenom o tobě.Zjistila sem,že tě miluje mnohem dřív,než se mi s tím přiznal "."Co ti říkal?" Bill měl v očích horké slzy ,přesto jej však nádherně hřálo u srdce. Zamilovával se do Toma pořád víc a víc.Chtěl být znovu u něj.Chtěl jej pusinkovat a dotýkat se jej .Jemně hladit jeho krásnou tvář a těšit se z blízkosti jeho těla.Musel ale ještě chviličku vydržet ,protože chtěl znát celou pravdu...

Natálie se zahleděla do vzduchoprázdna .Jakoby ještě ted´ přesně slyšela,co ji Tom tehdy říkal."Říkal mi,jak moc jej bolelo od tebe odcházet.Vyprávěl mi o vašem dětství ,o vaší mamce .Nevědela sem,jak ho mám utěšit .Byl zoufalý .Popravdě sem tak bláznivě zamilovaného kluka ještě neviděla"její slova působila upřimně .Z očí jí šla dobrota a ochota pomoci."Taky ho strašně miluju",Bill vůbec nepřemýšlel nad tím,co říká .Prostě řekl to,co v tu chvíli říct chtěl.Řekl jenom to,co skutečně cítil.Byl tak moc šťastný,až se toho malinko bál.Vždycky si myslel,že jemu prostě štěstí nebylo souzeno.Když se před rokem vzbudil a Tom byl pryč ,byl si jist,že už nikdy štěstí nepozná…

A náhle bylo všechno jinak.Byli spolu a svět se mu zdál uplně nádhernej.Připadal si jako na rúžovým obláčku a každý Tomův polibek,nebo pohlazení mu přišlo krásnější a krásnější.Už nikdy nechtěl patřit nikomu jinému !Už nikdy nechtěl být bez něj .Uvědomoval si,kolik si toho musel jeho bratr kvůli němu prožít .Žít v nejistotě tak dlouho ,vědomě ničit lásku,kterou v srdci cítil a utíct osobě,kterou nadevše miloval …měl v sobě mnohem více síly,než si uvědomoval."Je to na vás vidět.Udělám cokoliv Bille ,abych váš vztah zachránila.Bella nemá právo ničit něco tak čistého ",pohladila jej po tváři a nadšeně vydechla,když jí Bill naléhavě objal a vděčně ji políbil do vlasů."Děkuju ti .Moc bych ti chtěl také nějak pomoct.Tom mi říkal o tvý holčičce,třeba bychom mohli něco skusit"povzbudivě se na ni usmál a v očích mu krásně zazářilo."Ach Bille.Děkuju,je to od tebe moc hezký,ale já vás nechci zatěžovat mými problémy.A ted´ utíkej za bráškou",dloubla jej do boku a slzy ,již se ji třpitili v koutcích očí ,se snažila maskovat milým ůsměvem.

"To ne.Natálie,tys mi dávala pozor na Toma a já ti slibuju,že získáme tvou dcerku spět",nic víc už neřekl ,s odhodlaným výrazem ve tváři vstal a vykráčel z pokoje...

Opatrně otevřel dveře a zvědavě nahlédl dovnitř.Tom ležel na postely ,zachumlán jenom do tenké deky a spinkal jako miminko.Bill se spokojeně uculil a tichými kroky se blížil k postely.Čím blíž byl ale bratrovy,tím více se jeho ůsměv ztrácel a tím více,se mu do očí tlačili slzy.Kdyby mu to jen řekl dřív,všechno mohlo být jinak…

Snažil se být opatrný a zůstat potichu,když se pomalu pokládal vedle svého bratra a zlehka se o něj opřel tváří."Ach bože...lásko",zavzdychal do holé kůže jeho zad a jemně po ní přejel pootevřenými rty."Kdybys jen vědel,jak moc tě miluju",šeptal ,drobnýma pusinkama se mazlil z jeho kůží a lehkými doteky zahříval jeho skřehlé tělo.Opět mohl pocítit tu nádhernou vlnu vzrušení ,která se mu rozlévala celým tělem jako hořká láva.Na okamžik se od Toma odsunul ,aby ze sebe mohl svléknout veškeré oblečení a přitulil se k němu svým nahým tělem.Něžne se o něj třel ,tiše vzdychal jeho jméno a prsty mířil k Tomově podbřišku.Překvapeně pootevřel pusu,když Tom nečekaně vzal jeho dlaně do těch svých a vášnivě je políbil."Bille",zasténal ,pootočil tvář natolik,aby jej mohl dlouze políbit ,ale svou polohu neměnil."Zůstaň takhle,prosím",zašeptal Tom ,jakmile ucítil,že se Billova kůže na okamžik vzdálila.Potřeboval cítit jeho teplo.Potřeboval to mnohem víc,než vzduch k dýchání,nebo jídlo a vodu k přežití.Klidně dýchal a nasával Billovu nádhernou vůni.Mazlivě proplétal jejich prsty a zamilovaně se usmíval .S přivřenými víčky vnímal všechno mnohem citlivěji.Cítil,jak se k němu Bill tiskne ,jak se jej nesměle dotýká a neslyšně šeptá jeho jméno.Nemluvili...nic říkat nepotřebovali.Všechno již bylo dávno řečeno.

Jenom se k sobě odevzdaně tulily a vzájemně se škádlily doteky jako malá štěňata.

"Chceš si mě vzít Bille ?",zašeptal Tom a ještě více k sobě přitulil bratrovo křehké tělo.Bill překvapeně vydechl a bezmocně stiskl rty.Nedoufal ,že by tuhle otázku mohl někdy slyšet právě on."Vezmeš si mě Bille?",vydechl Tom sklíčeně ,láskyplně líbal Billovy bledé ruce a bylo mu uplně jedno,že se to nesmí.Bylo mu uplně jedno,že řekl hloupost,která se nikdy nebude moci naplnit.Nevnímal nic kromě lásky,která z něj udělala blázínka .Bill přemýšlel uplně stejně."Vezmu si tě lásko",zavzdychal mu do ucha,které lehce políbil a polykal drobné slzy,již mu stékali po tváři."Sem jenom tvůj",slíbil ,přetočil si Toma tváří k sobě a naléhavě vyhledal jeho pootevřené rty....

autor: B-Kay

Perfect Symetry 28.

autor: B-Kay

Bill jemně hladil rty Tomova holá ramena a vdechoval jeho nádhernou vůni.Nemohl tomu uvěřit.Nemohl uvěřit,že se to skutečně děje.Kdyby mohl,smál by se štěstím .Možná by se samím štěstím i rozbrečel ,ale nechtěl skazit tu nádhernou chvilku ticha ,kterou právě prožívali.Nic neříkali,dokonce se ani nehýbali.Jenom se dívali vzájemně do očí a ujišťovali jeden druhého ,že to co dělají,je skutečně to správné.Bill po chvilce přerušil jejich oční kontakt a posmutněne sklonil tvář."Když sem se ti naposled nabídl,odmítl si mě",zašeptal a pevně stiskl víčka.Zhluboka se nadechl a nesměle zvedl pohled k bratrově tváři."Bojím se to udělat znovu",zadíval se mu hluboce do očí .Tom zůstal potichu.Zamilovaně sledoval každičkej milimetr bratrovy tváře.

---

Byl tak nádherný.Tak křehký a nejistý.Cítil na svém těle ,jak se třese a naléhavě dýchá.Nikdy by nevěřil,že se ocitne v téhle pozici právě s Billem.

Když jej tehdy spatřil v tom květinářství,tak hrdého a chladného ,ztratil všechny sny a iluze .Tehdy vlastně ztratil i poslednou naději ,že by mezi nima mohlo k něčemu dojít.Vztahu s Billem dával vždycky nulovou šanci ,v koutku duše však doufal neustále.Svým odměřeným postojem svatebního agenta jej nevědomky sváděl .Tom měl pořád v paměti ty chvilky,kdy se oddávali zakázaným polibkům tajně a rozechvěle.A stačilo několik týdnů,aby se věci posunuli ku předu přímo raketovou rychlostí.Hraná nevraživost a předstíraná nenávist se změnili v oddanou lásku .Od nepříjemné hádky tehdy v kuchyni prošli těžkým obdobím ,přesto to jejich vztah vydržel a oni to nevzdali.Náhle byli tady,žili jeden pro druhého a chtěli se milovat.Oba !...

Bill smutně stiskl rty a odvrátil tvář na stranu.Mohl to čekat…Tom mu přeci jednou řekl,že má strach z budoucna a do té doby ,se mezi nima nic stát nemůže.Bill však pořád v hlouby duše tichoučky doufal ,že by snad mohl svůj názor změnit.Zřejmě se spletl.Smířlivě se zadíval před sebe a pokýval hlavou."Já to chápu",nedokázal skrýt své sklamání ,ale nemohl by říct,že se na Toma zlobil.Nezlobil se.Rozuměl mu a proto jej nechtěl víc pokoušet.Vstal z postele doprovázen Tomovýma smutnýma očima a podešel ke hromádce svého oblečení ,které se nečinně válelo po podlaze.Vzal do rukou své tepláky a chystal se obléknout si je.Horký polibek na zádech,mu v tom ale zabránil."Neoblíkej se.Zůstaň takhle…prosím",Tom jej nečekaně chytl kolem boků a vyhoupl si jej do náruče.Bill se na něj díval nejistým pohledem raněného ptáčete a jeho tvář se jaksi automaticky skláněla k Tomově naběhlým rtům.Tom jej zlehka políbil do vlasů,ještě jednou se mu podíval do očí a tiše vyřkl svou otázku."Dovolíš mi,abych se s tebou miloval?",Bill nemohl dojetím ani mluvit.Nemohl tomu uvěřit.Překvapeně pootevřel rty a snažil se vymyslet něco, co by dávalo alespoň nějakej smysl.Nakonec se však vykašlal na zbytečná slova ,přitáhl se k Tomově tváři a svými dravými polibky mu dokázal více než odpovědet.Za stálýho líbání jej Tom pomalu pokládal na postel jako nějaké křehké zvířátko.Dlouze se mazlil s jeho horkou kůži ,líbal každičký milimetr ,na který dosáhl.Vědel,že si Billa musí nejdřív zasloužit.Chtěl,aby to bylo pro oba krásné a nechtěl mu způsobit žádnou bolest.Nechtěl si jej jenom sobecky vzít a nehledět na to,zdali se mu to líbí,nebo ne.Dokázal by se s ním divoce milovat ,ale nechtěl to udělat...Chtěl,aby je tohle milování spojilo ještě víc .Chtěl aby to bylo přesně takové,jak si to kdysi vysnil.Jemné,čisté a opatrné."Miluju tě Bille ",zlehka líbal jeho poddajné rty ,zatímco jeho dlaně měkce hladili Billovo vzrušení.Bill tichounce sténal a zoufale se snažil Tomovy naznačit,aby si jej už vzal.Chtivě zvedal své boky a rytmicky přirážel proti těm bratrovým.Oddálil svá stehna a čekal.Tom vědel,co bude následovat.Když se zadíval do očí svého bratra ,které jej o to přímo prosili ,nedokázal odmítnout."Neublížím ti",sklonil se k Billově tváři a láskyplně jej políbil na stisknuté rty.Bill k němu z posledních sil natáhl obě dlaně ,aby jej mohl pohladit."Věřím ti",vydechl .Z očí mu proudila nehynoucí láska a důvěra.Tom si ukradl ještě jeden lehký polibek a poté se opatrně položil mezi jeho oddálená stehna.Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit.Tak dlouho o tom jenom snil a ted´,když se jeho sny stali skutečností ,nemohl tomu uvěřit.Několik letmých polibků vložil na Billovy holé boky a stehna a poté pomalounku přitlačil svou pánev,na tu jeho."Au",Bill pevně stiskl rty a rozhodl se to vydržet.Šíleně to bolelo .V očích jej pálily slzy,jak se snažil nekřičet .Zhluboka dýchal a poslepu hledal ve tmě dlaně svého bratra.Tom se k němu téměř okamžitě přitulil a vzdychal do jeho holé kůže. Nehýbal se ,bál se přirazit. "B-bolí to",zasténal Bill plačitvě ,přesto jej uvnitř hřál nádherný pocit ,že jsou s Tomem dokonale propojeni."Tak přestanu",Tom se rozvášněnýma očima zahleděl do identických a byl ochotný okamžitě z něj vystoupit."N-ne...prosím",Bill se poprvé necítil tak zvláštně sám.Tom byl u něj ,cítil jej uplně všude.Už nikdy se nechtěl toho pocitu vzdát.Počáteční bolest jej pomalounku procházela a on si na Toma uvnitř sebe během několika minut zvykl.Sám proti němu skusil lehce přirazit .Reakce,která se dostavila,byla více než překvapivá.Oba naléhavě zalapali po dechu a neomaleně se políbili.Jejich jazyky si všemožně hráli ,olizovali se a tlumili jejich naléhavé vzdychy. Tom si Billa bral opatrně ,něžne a pomalu přesně tak,jak si to slíbil.Hladil Billovo vzrušení a chtěl mu navodit stejné krásné pocity,jaké cítil on sám.Ani jeden tomu nemohl skutečně uvěřit.Milovali se...

"Ty pláčeš?",Bill překvapeně zvedl svou unavenou ,za to šťastnou tvář k té bratrově a slzy,které spatřil jej malinko vyplašili."Nelíbilo se ti to?",zeptal se posmutněle a sklamaně sklopil pohled.Tom vzal jeho tvář do dlaní a dlouze jej políbil."Tohle bylo uplně poprvé,co sem se s někým skutečně miloval.Bylo to to nejkrásnější,co sem kdy prožil.Ještě pořád se klepu strachem,že se ráno probudím a ty tady nebudeš",přiznal se se svým trápením a naléhavě se opřel čelem o to jeho.Bill mu jemným dotekem setřel zvyšné slzy a polibky vyhladil mokrou cestičku ,již po nich zůstala."Když sme měli tehdy tu nehodu,myslel sem,že už ti nikdy nebudu moct říct ,jak moc tě potřebuju.Strašně sem se tehdy bál,že je konec.Nejsi jediný Tome,kdo se bál.Strach je jednou z emocí ,která také vyjadřuje lásku .Proto není vůbec hloupé,že se něčeho bojíš",klidně se přitulil k Tomově hrudníku a přes oba přehodil teplou přikrývku.

Oba ještě dlouho do noci přemýšleli ,ale nic neříkali.Oba byli neskonale šťastný a právě tohle štěstí jim nedovolovalo usnout.Bezmocně se k sobě tulili a pořád vyhledávali alespoň malinkej kontakt s tím druhým…

Bill si přál,aby ta noc nikdy neskončila.Nejraději by už navždy zůstal ležet v Tomově náručí,kde mu bylo nádherně.Cítil se u něj chráněný a vědel,že mu nic nehrozí.Jeho přání však ztroskotalo ve chvíli ,kdy se nad jejich domem objevilo slunce a do pokoje začali vcházet první sluneční paprsky.Bill ospale pohlédl na hodinky a unaveně přivřel víčka.Nejdřív si neuvědomil ,co se vlastně včera stalo .Jakmile však hlavou opatrně dopadl na Tomův hrudník,spoměl si na všechno,co se s včerejší nocí spájelo.Vesele se usmál a láskyplně políbil místo,kde hluboko pod kůží tlouklo Tomovo zamilované srdce."Miluju tě lásko",nosem se otřel o jeho bříško a poté pomalounku ,i když nerad ,opustil jeho hřejivou náruč.Ze země rychle pozbíral své oblečení
a potichu se oblékl.Předtím,než vyšel ze dveří,se na bratra ještě jednou podíval a šťastně se usmál.

Jeho kroky vedly do kuchyně.Chtěl Toma překvapit snídaní do postele .Snídaně však nebyla jediným důvodem.Takhle brzy ráno tam byla vždycky i Natálie,která popíjela svou kávu a on ji chtěl poděkovat.Nebýt ní a chvíle,kdy mu domluvila,neměl by odvahu hodit za hlavu všechno,co jej tížilo a odevzdat se Tomovy."Dobré ráno",řekl,jakmile ji jako obvykle uviděl sedět u okna, s hrnkem kávy v dlaních.Natálie k němu zvedla své utrápené oči plné vyčerpání a skusila se pousmát."Ahoj",odpovědela a nabídla se,že by mu mohla udělat snídani."Ne děkuju.Chtěl sem…chtěl sem s tebou mluvit",začal nejistě a překvapil jej výraz její tváře.Zdála se mu mnohem smutnější,než obvykle."Aha.Tak mluv",uvolnila mu místečko vedle sebe a mile se na něj zadívala.Nemohla si nevšimnout roztomilého ruměnce v Billově tváři a šťastnýho jiskření v jeho očích."Chtěl sem ti za všechno poděkovat",začal a konečně se na ni zadíval důvěřivě."A také sem se ti chtěl omluvit.Že sem byl k tobě ze začátku tak odměřenej",dodal smutně ."Ale Bille.Já to všechno chápu.Nemusíš se mi omlouvat",Natálie jej přátelsky pohladila po tváři ,vzápětí však opět posmutněla."Jsi v pořádku? Nemůžu ti nějak pomoct? Nechci,aby ses trápila",Natálie si sklíčeně povzdechla a vzdala naději,že by mohla o svou dceru bojovat sama.Bezmocně se na Billa podívala a poté nejistě přikývla."Pomůžeš mi jenom tak,že zůstaneš s Tomem",nedbala na Billův překvapený pohled,ani nepotřebovala slyšet nevyřčenou otázku,jak o tom ví."Miluj ho a na nikoho jiného nehled´ ano? I kdyby se stalo cokoliv,Tom je do tebe blázen Bille .Věř mi,vím to.Nedovol,aby vás někdo rozdělil ano? Slíbíš mi to?".Bill sice nerozuměl vůbec ničemu ,přesto rychle kývl."S-slibuju"…

Who are you, what are you living for
Tooth for tooth, maybe we'll go one more

This life, is lived in perfect symmetry
What I do, that will be done to me

...

Who are you, what are you fighting for
Holy truth, brother I chose this mortal life
lived in perfect symmetry

What I do, that will be done to me...

autor: B-Kay

Perfect Symetry 27.

autor: B-Kay

Znala Bellu snad nejlíp ze všech.Nikdy se nenechala obelhát jejím hraným ůsměvem a jejím falešným slibům sesterské lásky nikdy skutečně nevěřila.Kdyby ji měla alespoň trošičku ráda,nepodrazila by ji tím nejhorším způsobem . Dokázala by pro záchranu své dcerky udělat cokoliv…sama sobě několikrát slíbila,že by obětovala i svůj život za štěstí svého dítěte.Ale dvojčatům to udělat nedokázala.Na vteřinu tu možnost sice zvažovala,ale stačilo ji pohlédnout do obýváku aby vědela,že to nedokáže udělat.Moc dobře si pamatovala na časy,kdy u nich Tom bydlel.

Tehdy si pomáhali vzájemně.Ona se snažila vspamatovat ze ztráty své dcerky,zatímco Tom se snažil zapomenout na svého bratra.Ve skutečnosti se to nikdy ani jednomu nepovedlo…

---

"Nemůžu to udělat",uplakanýma očima se rozhlížela po kuchyni a snažila se vymyslet nějaký jiný řešení.Udělala by cokoliv,ale dvojčata rozdělit nemůže.Tom byl jako její bratr..On ji dal mnohem víc lásky,než vlastní sestra.Pomáhal ji ,snažil se ji utěšit a pokaždé ji vyslechl.Simone s Billem se k ní zachovali nádherně .V domě Kaulitzů poprvé cítila to krásné teplo ,které vytváří rodina.Cítila tu bezednou lásku Simone ke svým synům ,která by pro ně dokázala udělat všechno na světe.Oni byli stejní.Pomohli ji tehdy,kdy to nejvíc potřebovala a ona se jim prostě nemohla odvděčit tímhle spůsobem.

Vůbec si neuvědomovala,že na chladné zemi sedí už několik minut.Už dávno přestala plakat a dívala se do tmavého vzduchoprázdna před sebou.Přemýšlela ,co Belle kdy udělala,když k ní byla vždycky taková. Co jí udělala malá Natálka,když se postavila proti ní a odloučila jí od své matky ?Na nic konkrétního však přijít nemohla.Cítila nesmírnou bolest a hněv .Všechno se to v ní mísilo a kdyby mohla,vykřičela by své trápení do celého světa…

"Natálie,si v pořádku?",překvapeně zvedla tvář ke tmavé siluetě a urychleně přikývla,i když tam nebylo nic vidět."Jo sem",odpovědela také šeptem,protože rozeznala,že Tom něco nese v náručí."Bill usnul.Půjdeme si už lehnout ano ?Nepotřebuješ něco?",opatrně se sklonil k bratrově tváři a láskyplně jej políbil do vlasů.Bill klidně vydechl a nevědomky se přitulil k bratrově hrudníku ještě víc."Ne,děkuju.Běž si lehnout .Dobrou noc",šepla relativně pokojným hlasem a uvolnila mu cestu,aby mohl projít…

Tom tiše kráčel do bratrova pokoje ,opatrně otevřel dveře a položil jej do měkkých peřin jako křehkou panenku z cukru .Bill rozespale zamrkal a natáhl po něm dlaně."Neodcházej",zaprosil a zlehka se dotkl konečků Tomových prstů ,jak k němu natáhl obě ruce."Zůstaň dnes se mnou", pomalu jej stahoval na sebe,dokud opět neležel na zádech tak,jako před chvílí.Díky čočkám nepotřeboval brýle a mohl se na Toma dívat tak dlouho,jak jenom chtěl. Vnímal,jak se třese a dlaně,kterými mu nesměle hladil boky ,se mu lehce chvěli.Jeho tvář byla pouhých několik milimetrů od té jeho ,rty se dokonce nepatrně dotýkali.V jedné chvíli Tom Billa naléhavě políbil na čelist a tiše zasténal do jeho klíčních kostí.Tváří se mazlil s každým kousínkem Billovy kůže a prsty pomalounku nadzvedával Billovo triko.Bill poslušně zvedl ruce nad hlavu ,aby mu mohlo být tričko kompletně svléknuté a poté hlavou pohodlně dopadl na měkký polštář.Přivřenýma očima sledoval,jak Tom měkce líbá jeho bříško .Jeho horkej dech se odrážel od Billovy kůže
a pro oba to bylo něco neskutečně nádhernýho a vzrušujícího.Nemluvili …Oba zůstali potichu a vnímali jenom lásku,která je hnala vpřed a nutila je zahodit všechno za hlavu.Zapomenout a žít pouze pro tuhle chvíli.Tom z Billa svlékl černé tepláky a vzrušeně zavzdychal ,když se mu před očima zjevilo Billovo holé tělo ,čekající na jeho doteky."Tome ,nemusíš když nechceš",Bill se naklonil k Tomově nešťastné tváři a dlouze jej políbil.Oddaně se zadíval do těch nejkrásnějších očí na světe a horlivě líbal Tomovy dlaně ,když jej hladil po tváři."Jsi láskou mého života Bille ",Billovo srdce se neovladatelně rozbušilo a oči se mu podlily slzama."Žiju jenom díky tobě.T-ty jsi jediný důvod,proč ráno vstávám a bojuju ze vším,co stojí proti nám.Byl sem slaboch ,ale miluju tě .Miluju tě tak moc,že to nedokážu říct.Mohu ti to jenom dokázat",naléhavě pusinkoval Billovu tvář a líbal jeho měkké poddajné rty."Moc tě miluju",pípl Bill
a hladově oplácel všechny Tomovy polibky.

Ty směrovali postupně níž a níž .Tom vášnivě líbal Billův hrudník,něžne jej kousal do bříška a vzrušeně sténal do jeho nahých stehen.Polibky objevoval jeho tělo a nemohl se dočkat ,kdy budou konečně tvořit jedno.Několikrát jej políbil na kořen vztyčeného penisu a pomalu proti němu tlačil tím svým ,jak se na něj opět pokládal.Bill naléhavě zakláněl hlavu dozadu a automaticky se o Toma třel.Chtivě zvedal pánev a přirážel nahými boky proti těm bratrovým.Vášnivě z Toma strhl jeho veliké triko a dravě jej políbil."Už mě neodmítej",oba sténali ve stejném rytmu,jak se o sebe soustavně třeli.Billovy dlaně bloudili Tomovou kůži a on se už nikdy nechtěl vzdát pocitu,který jej zaplavil.Chtělo se mu plakat radostí,křičet štěstím a láskou .Jejich láska byla mnohem silnější než hněv a odpor Belly.

Tom ze sebe z posledních sil svlékl své kalhoty a odkopl je někam stranou.Uchopil bratrovo tělo a přetočil si jej na sebe.Vteřiny,po které se oba dívali vzájemně do očí ,se jim zdáli jako celá věčnost.Oba netoužili po jiném,než vytvořit jeden celek…chtěli dýchat ve stejném rytmu.Chtěli,aby jejich srdce tloukla ve stejném rytmu.Tak moc po sobě toužili a už nebylo cesty zpět.Bylo to
mnohem silnější než Tomův strach,nebo Billova ohleduplnost…

autor: B-Kay

Perfect Symetry 26.

autor: B-Kay

Tom se v jedné chvíli už hbitě natahoval po klice ,ale něco mu nedovolilo otevřít a odejít.Stál u dveří jako přikovanej a bezradně zíral na jejich dřevěnej povrch.Rty se mu nepatrně chvěli ,přesto si je vší silou skousával ,aby se nerozbrečel.Dlaně se mu třásli jako ještě nikdy v životě a bolest,kterou držel uvnitř sebe byla tak silná ,že se ji snad poprvé zalekl.Po tváři mu stékali horké slzy ,on si je však nechtěl připustit.Chtěl se na Billa otočit hrdý a odvážný ,jakým býval pokaždé ,když mu chtěl ublížit ,ale nedokázal to.Poraženě svěsil ramena a hlavu nevědomky přitiskl ke dveřím.Už nedokázal víc bojovat.Bojoval proti své lásce strašně dlouho ,už se jí víc nemohl bránit.Vzdal to ! Vzdal všechno,i za cenu prohry.Cítil se slabý ,roztřesený a sobecký.Bál se ,že se může něco skazit a že o Billa stejně jednou přijde,ale v tuto chvíli na to myslet nechtěl...

---

Když ucítil na svém rameni nesmělý dotek ,zvedl tvář s pohledem upřeným do dveří a zhluboka se nadechl."Už bez tebe nedokážu žít",zašeptal plačtivě a obrátil se ,aby se mu mohl zadívat do očí.Bill se mu do nich také zahleděl uplakanýma očima a krátce se k němu přitiskl."Tak proč se o to chceš pokoušet? Proč nám nevěříš ?",Bill opatrně chytil jeho tvář do svých dlaní a krátce jej políbil."Ty tomu nerozumíš Bille.Je to tak těžké .Strašně se bojím,že tě ztratím.Čekal sem na tebe...tak dlouho sem na tebe čekal",láskyplným pohledem rychle projel Billovo holé tělo ,poté se mu hluboce zahleděl do utrápených očí a litoval dne,kdy potkal Bellu.

Litoval toho dne,kdy ji pustil do svého života a pokusil se ji otevřít bránu svého srdce.Marně se však do něj snažila dostat.Do Tomova srdce byl vytvořen jenom jediný klíč a ten patřil Billovy.Nikomu jinému...

"Ach Tome",Bill jej k sobě naléhavě přitulil jako raněné ptáčátko a měkce jej líbal do vlasů."Víš co?",sklonil se k jeho tváři a dlouze jej políbil."Nemusíme se spolu milovat,jestli to tak ještě nechceš .Je mi to jedno.Miluju tě a chci být u tebe .Nezáleží mi na tom,co udělá ona ,rozumíš? Nezáleží mi na ničem.Kašlu na všechno a na všechny",oddaně se díval Tomovy do očí a i když mu z očí stékali slzy,usmíval se."Nechci být zase sám,když sem tě konečně našel",hlas se mu třásl .Bylo to uplně poprvé ,co něco takového někomu řekl.Ale řekl jenom to,co cítil.Už v sobě nic neskrýval.Už žádné lži,nebo přetvářka.I když byl slabý,vyčerpaný a nejistý vědel,že o Toma se bojovat oplatí...

Tom pro něj musel také moc trpět.Ted´ jej konečně dokázal pochopit,jak se musel cítit.Jakou sílu vůle musel mít,aby se dokázal v jeho přítomnosti ovládat.Už všemu rozuměl a už dávno mu odpustil.Odpustil by mu cokoliv na světe.Nic by je nedokázalo skutečně a trvale rozdělit.Měli k sobě neskutečně blízko už jako malé děti...ted´ si však byli mnohem blíž."Miluju tě lásko...strašně moc tě miluju",Tom mu ještě jednou dlouze pohlédl do očí ,poté se opatrně dotkl jeho nahých boků a přitiskl si jej k sobě.Bill mu téměř automaticky omotal ruce kolem krku a vášnivě jej políbil.Vkládal do toho polibku uplně všechno a i když mu po chvíli docházel kyslík,bál se od něj odtrhnout.Nechtěl přerušit to nádherné chvění,které cítil ,ani vzrušení,které stoupalo jeho tělem.U Toma v náručí konečně poznal,jaké to je ,když člověk skutečně miluje...

Natálie se na malou holčičku nemohla vynadívat.Byla tak roztomilá a odvážná.Vůbec se jí nebála.Hrdě ji ukazovala kopečky z písku, které sama vytvořila .Dokonce ji ukázala i pískové koláčky,které se jí nepovedli a poprosila ji,zdali by jí s tím nemohla pomoct.Natálie se s ní cítila nádherně.Konečně po době,která se zdála být nekonečná,se cítila spokojeně .Usmívala se na veselou holčičku a nadšeně si s ní hrála.Čas plynul ,ale ona to vůbec nevnímala.Až když ji přišla zpráva od Toma,zdali je v pořádku,probrala se a uvědomila si,že si s ní na tom hřišti hrála něco přes hodinu. Rozloučila se s ní a pomalu se vracela spátky domů.Její prvotní radost vystřídala úzkost a bolest,která jí na krátký okamžik opustila,se vrátila v plné síle.Nikdy to Belle neodpustí ! Vzala jí to nejcennější,co měla .Zradila ji vlastní sestra .Dokázala ji odpustit cokoliv,ale to,že se u soudu postavila proti ní,ji odpustit nemohla...

Večer byl klidný a po dlouhé době se všichni cítili celkem spokojeně.Simone uvařila
za pomoci Natálie výbornou večeři a pak se všichni společně najedli.Povídali si a atmosféra kolem byla uvolněnejší,než kdy předtím.Bill se na Toma pořád mile usmíval ,i když by dal cokoliv za to,aby se mohli vytratit a prolíbat celou noc.Po večeři to unavená Simone vzdala ,všem popřála dobrou noc a v dobrovodu jejich psího miláčka ,šla do svého pokoje.

Dvojčata se mezitím usadila u televize .Natálie šla s nima,po chvíli ji však napadlo,že by mohla udělat něco sladkýho ,co by mohli chroupat u nějakýho pořádnýho filmu.Proto se s nesmělým ůsměvem vydala spátky do kuchyně a ze skříně si vzala potřebné věci.Netrvalo dlouho a zavibroval ji telefon."Ano?", i když ji na displeji blikalo neznámé číslo,zvedla to."To sem já.Vím,že ted´bydlíš u Toma a proto ti chci něco říct .Nebo spíš nabídnout",Bellyin hlas zněl zvláštně vypočítavě."Tak mluv",Natálie měla v úmyslu jí to složit uprostřed monologu."Potřebuju,abys zařídila mou svadbu.Chci si Toma do týdne vzít a přestěhovat se s ním do Vídně.Chci,abys jej přemluvila a pomohla mi s ním",Natálie šokovaně pohlédla do obýváku ,kde se dvojčata roztomile pusinkovala ,Bill seděl Tomovy na klíně a sladce se na něj usmíval."Nikdy",řekla pevně a chtěla hovor přerušit."Když to uděláš,pomůžu ti získat spátky tvé dítě",Natálie nemohla uvěřit svým uším."Rozmysli si to.Když budu mít Toma,budeš mít ty Natálku",ještě
jednou se do mobilu nepříjemně zasmála a poté složila."To ne",Natálie se ještě jednou podívala do obýváku a scénerie ,kterou spatřila,ji dohnala k slzám.Líbali se a do polibků si špitali tichá slova,kterým nemohla rozumět.Byli tak šťastní…

Měla jenom dvě možnosti.Bud´to zradí přátelé ,nebo ztratí dcerku navždy."Mrzí mě to Tome",zašeptala spíš
pro sebe a bezmocně se rozbrečela.Nechtěla jim ublížit.Bojovala s nima ! Chtěla jim pomoct a ne je rozdělit…

autor: B-Kay

Perfect Symetry 25.

autor: B-Kay

Chvíli tiše snídali a zamyšleně pokukovali kolem sebe.Tom byl myslí u Billa a na okolitý svět uplně zapoměl,Natálie se zase smutně mračila do vzduchoprázdna,které ji obklopovalo.Už jenom při vspomínce na její malou holčičku ji nepříjemně zabolelo u srdce.Co asi ted´dělá? Vyrostla? Změnila se od doby,co ji viděla naposled? Myslí ji vířilo neskutečné množství otázek ,na které si nedovedla odpovědet.Bývalý manžel ji nedal jedinou zprávu. Zatajil svou adresu a změnil si číslo mobilu.Možná si naivně myslel,že tím,že zmizí ,udělá Natálií akorát laskavost,aby na ni dřív a snadněji zapoměla..

"Udělám ti ještě ?",zvedla oči k Tomově tváři právě ve chvíli,co dojídal poslední chlebíček."Ne děkuju.Bylo to od tebe moc milý ",pousmál se a zpratal prázdné talíře ze stolu.

---

"Co ted´ budeš dělat ?",Natálie se na něj smutně zadívala a on její otázku pochopil témeř okamžitě.Unaveně se opřel o kuchyňskou linku a tvář ukryl v dlaních."Já nevím",vydechl a ukazováčkem si promnul napnutý spánek."Mohlo to být všechno tak krásný ,kdybych nebyl hlupák.Pořád se něčeho bojím,jako nějakej zbabělec .Vůbec se mi to nepodobá",nechápavě zavrtěl tváří a při vspomínce na to,jak silně a tvrdě se jej snažil nenávidět ,se mu stáhl žaludek zvláštní úzkostí."Jsi zamilovaný .Je přirozené ,že se bojíš.Čekal si na něj strašně dlouho ",Natálie vstala a rozhodla se,že udělá několik chlebíčků i pro Billa a Simone."Akorát mu ubližuju,nic víc",dodal spíš sám pro sebe a sklesle ji sledoval ."Řekl ti to někdy? Řekl ti někdy,že mu jenom ubližuješ?",Natálie pečlivě krájela sýr,přitom však moc dobře vědela,o čem mluví.Tom smutně svěsil ramena a odvrátil tvář."Cítím to",pořád trval na svém a neuvědomoval si,že má Natálie pravdu.Byl ze všeho natolik zmatený ,že měl chuť zastavit svět a vystoupit z něj.

Snad poprvé v životě si přál mít zvláštní schopnost ...být něčím vyjímečným a dokázat zastavit,nebo vrátit čas.Jako malej kluk mnohdy obdivoval vzácné schopnosti lidí v pohádkách,díky kterým si dokázali se vším poradit.Obdivoval je,ale nikdy tomu moc nevěřil.Nevěřil,že by se v člověku dokázala ukrývat taková síla,že by mohl překonat všechno špatné a nakonec zvítězit.Byl přesným opakem bratra,který tomu už jako malé dítě věřil a zůstalo mu to doted´.Bill se nikdy nemínil vzdát bez boje a nikdy nechtěl utíct se svěšenými rameny jenom proto,žeby se bál prohry.Právě tuhle sílu na něm Tom obdivoval a miloval.

Miloval na něm vlastně uplně všechno.V jedné chvíli dokázal být silný,průbojný,svou tvrdohlavostí a hrdostí jej dokonce ukvapoval.Když se však jednalo o věci,na kterých mu záleželo,nebyl takový.Uvnitř byl křehký ,citlivý ,chápavý a v jeho očích jakoby se pořád skrývalo nevinné kouzlo dítěte.Tohle bylo něco, čím Toma tolik přitahoval.V jednu chvíli byl chtivý,vášnivý a hladový po milování ..stačilo však několik vteřin a uplně se obrátil...

Tom byl natolik ponořen do svých myšlenek ,že si vůbec nevšiml Natálie,která na něj už hezkou chvíli ustaraně hleděla."Tome?",ozvala se tichým hlasem a několika kroky k němu podešla."Jsi v pořádku?",jemně do něj drcla .Tom se vyděšeně strhl ,přesto však sebejistě přikyvoval."Jo jo,sem.To bude dobrý",ujišťoval ji,i když si tím sám nebyl skutečně jistej.Zhluboka se nadechl ,ještě jednou si unaveně promnul ztěžklá víčka a skusil se na ni pousmát."Tady sem Billovy udělala snídani.Co kdybys mu ji šel odnést hmm?",Natálie to jako otázku vůbec nebrala.Tom se ani nestihl pořádně rozmyslet a už mu do rukou podávala talíř."Jdi za ním.Na strach zapomeň a skus být silnej stejně jako on.Možná se ti zdá být silnej,ale bez tebe to nezvládne.Vykašli se na Bellu
a běž za ním",přátelsky jej pohladila po tváři a svýma upřimnýma očima mu dodala naději.Nic neřekl,jenom poslušně přikývl a pomalu odešel z místnosti.Natálie se rozhodla,že se půjde projít.Chtěla malinko poznat Německo a město,ve kterém se ocitla ,pro ni bylo ještě pořád velikou záhadou.Z Tomova vyprávění toho sice vědela celkem dost ,ale chtěla to vidět.Rychle přes sebe přehodila kabát a vyšla do ulic.

Ani nevědela jakým zázrakem se ocitla v centru města .S klidným ůsměvem na tváři sledovala roztomilé obchůdky ,lidí,které míjela ,si vůbec nevšímala.Prošla několik uliček a ocitla se u břehu jezera.Když se kolem sebe rozhlédla ,uviděla několik menších stánků s občerstvením a veliké dětské hřiště,odkud se ozýval zvonivej křik a veselý dětský smích.V mysli se jí vybavila vspomínka,jak se svou dcerkou v náručí kráčela na pískoviště,kde si dlouho hráli…

Z očí ji steklo několik drobných slz ,přesto však podešla blíž a sledovala,jak si malé děti spokojeně hrají se svými rodiči a kamarády.Bylo ji ještě hůř ,ale nedokázala odejít.Posadila se poblíž pískoviště na dřevěnou lavičku a dívala se na tu radost před sebou.Všichni byli tak spokojení a šťastní.I ona by byla,nebýt Belly a jejího exmanžela,kteří jí vzali to nejcennější,co kdy měla.

Utrápenou tvář skryla v dlaních a smutně vzdechla.Přivřela víčka a chtěla zapomenout na všechno,co se jí kdy stalo.Najednou však ucítila tahání za lem kabátu .Překvapeně zvedla uplakané oči a zadívala se na drobnou postavu před sebou.Plavovlasé děvčátko se na ni usmálo štrbavou pusinkou ."Budeš si se mnou hlát?",před tvář ji hrdě strčila svůj kyblíček a lopatku.Natálii najednou opustil všechen žal a nechala se děvčátkem doprovodit ,až k pískovišti…

Zatímco se Natálie snažila pokořit své orientační smysli,Tom se snažil pokořit sám sebe.Když vešel do svého pokoje a zadíval se na sklíčenou hromádku před sebou ,nenapadlo jej nic jiného ,než obvinit sám sebe z toho,že mu znovu ublížil."Dobré ráno",Bill se ozval jako první a hned poznal,jak je Tom nesvůj."Děkuju" ,Tom stál ještě pořád u dveří a nešťastně na něj hleděl."Za co?",trpce polkl a snažil se zahnat svou vášnivou touhu vymotat jej z teplé deky a láskyplně jej pomilovat."Za tu snídani",Bill natáhl ukazováček a namířil jej na talíř ,který Tom pevně svíral.

"Aha.Já zapoměl.Tu dělala Natálie .D-dobrou chuť",snídani mu co nejrychleji položil na noční stolek a chtěl se vytratit.Kdyby zůstal v tom pokoji ještě o minutu déle,neudržel by se.Rychlími kroky šlapal ke dveřím ,předtím než se dotkl kliky se však ještě jednou zadíval na Billa ,kterej smutně hleděl do země .Zřejmě vůbec nerozuměl Tomovu chování...

autor: B-Kay

Perfect Symetry 24.

autor: B-Kay

Z tmavé oblohy pomalounku padali drobné kapky deště .Stejně jako se zvyšovala jejich síla a intenzita ,stejně tak se zvyšovala zvláštní touhou zastřená atmosféra Tomova pokoje. Oba ještě pořád leželi na zemi ,jejich holá těla byla smyslně propletená a svět kolem nich ,jakoby zastal.Nevnímali nic kolem.Nic pro mě nemělo hlubší význam ,nic nedávalo takovej smysl jako to,co se právě chystali udělat.Nepřemýšleli nad tím,jaké to bude mít následky.Bylo jim jedno,jak se jejich vztah od zítřka změní,nebo zdali se vůbec ještě změní.Všechny starosti a problémy se rozlehli v prach ...v nepodstatný ,nenápadný prach...

---

Tom dlouze líbal Billovy poddajné rty .I když už se chtěl tolikrát odtáhnout a skusit něco víc,nenašel v sobě dostatečnou odvahu.Billovy polibky a dlouhé smyslné doteky spůsobovali to,že sex byl pouhým slovem.Vnímal jeho vůni a se zavřenýma očima se snažil zapamatovat si každý milimetr jeho křehkého těla.Každej záhyb jeho kůže a naléhavé dýchání .Chvěli se,jakoby tančili v tom dešti společně.Jejich těla ovládl třes z nepoznaného a touha udělat to,po čem tak dlouho toužili.Tom si Billovo tělo připravoval nekonečně dlouho.Mohli to být minuty,dokonce hodiny ,co se jenom tak mazlily a užívali si tu krásnou blízkost.Bill malinko napjatě přijímal Tomovy jisté doteky a i když se snažil nebát ,hlodalo jej svědomí .Přecijen to bylo uplně poprvé .

"M-mám se otočit?",zavzdychal ve chvíli ,co ucítil Tomovy rty klouzat po svém podbřišku .Nedočkavě zvrátil tvář dozadu ,nevědomky přitom tlačíc Tomovu tvář níž.Chtěl to cítit znovu...Tehdy ve sprše to bylo dokonalé ,ale nic se nedokázalo vyrovnat tomu ,když je přitom nevyrušovalo hlasité bubnování kapek vody.Déšť tomu všemu dodával zvláštní podtón jemnosti a všechna zvířecí touha pomalounku hasla.Tom vědel,že na Billa nesmí tlačit.Nikdy by mu nedokázal ublížit a už vlbec jej nechtěl vyděsit.

"Neotáčej se .Dívej se mi do očí ano? Pořád se mi do nich dívej",zasténal a hladově jej políbil.Jakmile Bill poslušně přikývl a vryl se svým pohledem do jeho očí,Tom se zhluboka nadechl a horkou dlaní projel Billovo hubené bříško.Nemohl mu to udělat,ne ted´...

Bill se na Toma překvapeně zahleděl ,když jeho bratr váhavě zakýval hlavou a odsunul se od něj."Nemůžu ti to udělat",zašeptal a otočil se mu zády.Snažil se ignorovat Billův bodající pohled plný sklamání .Byl tak zmatený..."Co mi nemůžeš udělat?",Bill se s vypjetím sil pomalu posadil a přikryl své holé tělo dekou,která byla pohozena na podlaze, vedle něj."Bille,copak tomu nerozumíš ?Nejde to...Ty mi nabízíš něco tak osobního a já bych byl sobecký hlupák,kdybych to od tebe přijal.Po tom všem,co sem ti udělal a co nás ještě čeká,na to nemám právo",moc jej to mrzelo ,v očích jej dokonce tlačili horké slzy ,přesto vědel,že dělá to nejsprávnější,co kdy mohl."Ale já tě přece miluju.Copak záleží na tom co bylo? Já chci být tvůj",Bill si klekl na kolena a podešel blíž k bratrovy,kterej se viditelně třásl."Tome",zašeptal a jemně jej pohladil po nahých zádech. Kdyby jen tušil,jak moc se v tu chvíli musel Tom krotit,aby dokázal odolat.Tak moc po něm toužil a dal by cokoliv za to,aby se s ním mohl milovat...

V podstatě byl i on panic.Nikdy nezažil jiný styk ,krom toho s Bellou a ten se milováním nazvat nedal.Nikdy ji skutečně nemiloval ,nikdy s ní nespal proto,že by po ní toužil .Spal s ní jenom proto,aby své lásce,ukryté hluboko v srdci,uštědřil ještě větší ránu.S Billem to však bylo všechno jiné.Miloval jej ,jako ještě nikdy nikoho a právě proto jej odmítl.Možná ve chvíli,kdy za ním roztoužený Bill přišel ,se ovládnout nedokázal, ale ted´,když slyšel,jak tiše pláče ,se ovládnout dokázal bez váhání.Trvalo mu sice několik vteřin,co v sobě našel odvahu zadívat se na utrápeného bratra ,přesto tak udělal a po čtyřech se k němu připlazil. Beze slova vzal jeho uplakanou tvář do dlaní a i když se mu Bill slabě bránil ,věnoval mu měkký polibek, do kterého vkládal všechno to,co cítil.Ten polibek byl přesycen emocemi ,láskou i trápením ,něhou a důvěrou.Pomalounku jej líbal a byl se v jeho dlaních stával hadrovou panenkou.Už se nedokázal bránit,nebo vzpírat .Nespolupracoval ,jenom tiše příjímal Tomovy polibky .Ve chvíli,co jej vzal Tom do náruče se k němu smutně přitulil a nechal se ním položit na postel. Tom přes něj přehodil teplou přikrývku a položil se vedle něj.

"Nechci,abys plakal. Tys přeci neudělal nic špatnýho",dlouze jej pohladil po tváři a krátce mu vydechl do vlasů.Bylo mu do pláče.Pořád jej jenom trápil.Jenomže kdyby se s ním miloval,měl by nekonečné výčitky svědomí,že to udělal,aniž by byl mezi ním a Bellou konec.Dokud nebyl skutečně svobodný a bez závazků vůči nějaké osobě, nemohl se s ním milovat.Bill by mu přeci dal to nejcennější ,co má a co by mu vrátil on? Strach ,úzkost,bezmoc a zbytečnou bolest.A to by vůči Billovy nebylo fér.

"Tome?",Bill se na něj unaveně zadíval,i když dokázal jenom stěží rozeznat obrysy jeho tváře."Ano?",Tom jej chytil za ruku a pevně stískal rty,aby se nerozbrečel."Budeme někdy šťastní?",zněla Billova utrápená otázka ,která však spůsobila že v tu chvíli,už plakali oba dva."Budeme .To ti slibuju",své vzlyky tlumil v Billových polibcích ,stejně jako on v těch jeho…

Poté,co Bill usnul ,Tom ještě dlouho hleděl do vzduchoprázdna před sebou a přemýšlel.Bill ležel na druhé půlce postele ,stočen do klubíčka a klidně oddechoval,zatímco jeho bratr horlivě uvažoval nad tím,co by bylo nejsprávnější.Než se i on poddal spánku ,konečně vědel,co ze svým životem udělá…

"Dobré ráno",jakmile se ve dveřích kuchyně zjevila Tomova ospalá tvář ,Natálie se na něj mile usmála a naložila mu na talíř několik obložených chlebíčků.Tom se zmohl na strohou odpověd´ a posadil se."Kde je máma?",rozespalýma očima se zahleděl na hodinky a zjistil ,že je až příliš brzy na to,aby byla vzhůru.On se však v postely déle neudržel."Ještě spí.Nechtěla sem ji přidělávat zbytečné starosti a tak sem zaběhla nakoupit a udělala snídani.",položila před něj talíř s chlebíčky a hrnek kakaa.Tom se na ni zamyšleně zadíval ,chvilku váhal,zdali se smí zeptat ,nakonec však tak udělal.Nesměle na ni pohlédl a vyslovil svou otázku."Jak se má Natálka?",Natálie v tu chvíli stuhla a na okamžik se zdálo,že ji bude muset Tom zachytit,kdyby náhodou omdlela.

Natálka byla tří letá dcerka Natálie,která se však díky uplacenému soudci a "srdečnosti" její sestry dostala do spárů svého otce.Natálie proti nim nezmohla vůbec nic.Už několik měsíců jí neviděla.Neměla o ní žádné zprávy,nic.Tehdy Bellu nenáviděla, ale čas ji pomalounku hojil její rány."Tome nech to být.Prosím,já se o tom bavit nechci",ve tváři viditelně zbledla a její milý ůsměv, byl razem minulostí. "Už sem si zvykla,že je to takhle a nechci to měnit.Stejně by to bylo zbytečné.Věřím,že je spokojená a šťastná",povzdechla si ,přesto když k ní Tom natáhnul ruce,naléhavě se k němu přitulila."Proto nechci,aby ti vzala Billa.Já sem si na své trápení zvykla ,ale vy dva nemusíte.Je těžké se jí vzepřít,ale pokud je ve hře něco tak silného ,jako vaše láska,jistě to dokážete ",láskyplně jej pohladila po tváři a lehce jej políbila.Byl to od ní projev přátelství a nekonečné důvěry.Tom ji tehdy pomohl vyrovnat se se ztrátou své holčičky ,ona mu to ted´ chtěla oplatit.Chtěla,aby byli oba šťastní stejně ,jako se ona cítila ted´u nich.

"Proč o ní neskušíš ještě zabojovat? Vždyť ten chlap ji vůbec neměl rád.Pomohli bychom ti .Jistě by to dopadlo jinak",Tom se jí snažil nějak rozveselit,ale bylo pozdě.Raději se ji neměl na nic ptát."Tome,je to malí dítě .Neunesla by to.Sama ji nechci vystavit takovému riziku .Věř mi,nemělo by to smysl"."Tak to ne.Cos mi řekla,když sem ti přesně tohle řekl já o lásce s Billem ? Taky sem tomu nevěřil a podívej se,jak to dopadlo.Řekla si mi,že bych měl bojovat a já se nevzdal",cvrnknul ji do nosu .Natálie se trošičku pousmála a poté se k němu ještě krátce přitulila."Děkuju ,že se mi snažíš pomoct ",zašeptala a poté se od něj se smíchem odsunula,jak mu zaškrkalo v bříšku...

autor: B-Kay

Perfect Symetry 23.

autor: B-Kay

Bill seděl s nepřítomným výrazem na gauči a beze slova se vnářel do ticha a tmy,která jej obklopila ve chvíli ,co si šla i Simone lehnout.Hlavou mu vířili různé myšlenky ,různé představy,kterým by se nejraději vyhnul,ale nešlo to.Pořád jej to všechno trápilo a náhle si konečně uvědomil ,že i jeho povolání může spůsobit bolest.Dokonce si přišel naivní ,když své povolání dříve bral jako něco,co dělalo lidi šťastnými.Ted´ měl tu čest , pocítit všechnu tu bolest na sobě. Od chvíli,co mu Tom řekl,že si jej nezaslouží ,s ním nebyl v jedné místnosti.Uběhlo sice už několik hodin ,ale on měl před očima pořád výraz jeho tváře …tak bezradný a bezmocný.Jeho oči byli v tuc vhíli zvláštně prázdné a plaché ,jako ještě nikdy předtím…

---

Bill uslyšel ze schodů čísi kroky a proto automaticky sevřel v dlani ovladač a stisknul první tlačítko,které jej napadlo.Zhluboka dýchajíc se snažil vnímat dění v televizi ,ve skutečnosti však tajně doufal,že ty kroky patřili Tomovy.Od rána jej neviděl ,nebyl se na něj dokonce ani podívat,jestli je v pořádku. A navíc jej vůbec nebyl skontrolovat,zdali poslušně ležel a odpočíval tak,jak mu lékař nařídil.Když se dveře do obýváku nesměle pootevřeli ,málem vydechl překvapením.Po těle mu naskakovala husí kůže a on měl sto chutí vstát ,rozběhnout se do jeho náruče a už nikdy ji neopustit.Netrpělivě vyčkával a pečlivě naslouchal ,dokud něco neřekne."Ahoj,na co se to díváš?",tlumený ženský hlas ztrácející se v dlouhém zívnutí ,mu zmařil posledné zbytky naděje a radosti.Smutným pohledem sledoval,jak se Natálie posadila do křesla vedle a přikryla se dekou."J-já ?No…víš.Jenom tak přepínám .Nedávaj nic zajímavého",jeho hlas byl malinko pisklavější ,jak byl nervózní a nesvůj.

Bál se s ní nějak zblížit .Slíbil sám sobě,že už nikdy nebude důvěřovat nikomu,kdo patří do jejich rodiny.Dodával si sílu a přesvědčení,že tu svadbu zvládne a pak už o nich nechtěl nikdy v životě slyšet.Natálie na něj upřela svoje utrápené oči a nevědela,jak se má zeptat."Nemohla bych si to přepnout? Tedy,když se na nic konkrétního nedíváš" ,zaprosila a čekala stejnou odpověd´,jaká jí byla dána od rodičů nebo Belly pokaždé. "Jo klidně ",Bill k ní natáhl ruku a ovladač ji podal."Stalo se něco?",zeptal se ,když spatřil ,jak se najednou zarazila a zůstala na něj nechápavě hledět."Ne,nic.Děkuju",pousmála se a odvrátila tvář z dosahu jeho zvědavých očí.Bill malinko překvapen jejím chováním zavrtěl tváří ,pohodlně se opřel hlavou o polštář a přivřel víčka."Jak je Tomovy?",nedalo mu to,měl o nej strach.Oči znovu otevřel a zvedl tvář,aby na ni viděl.Natálie jej chtěla trošičku vyprovokovat a proto jenom mykla rameny a uplně klidným hlasem prohlásila."Hmm,nevim.Nic neříkal,ale nevypadal nejlíp.Když sem se jej ptala řekl,že mu není dobře a tak si šel lehnout.Proč za ním nezajdeš?",v očích se jí mile zajiskřilo a bylo vidět,že to myslí upřimně.To,že trpěla díky své sestře ona,byla jedna věc.Ale nedokázala by se dívat na to,jak ničí něco tak jedinečného a křehkého,jako byla láska mezi Billem a Tomem.V očích ji pálily horké slzy ,které se snažila udržet ze všech sil.Chtěla,aby jí Bill věřil.Cítila,jak moc se oba trápí ,ale nevědela jim pomoct.Bella byla prostě vždycky mnohem silnější ,než ona sama...

"Ne to ne.J-já...snad mu je už líp",pokusil se usmát a sám sobě v duchu nalhával ,jinak by se neudržel a utíkal by za ním bez většího zaváhání .Natálie si chápavě povzdechla ,vstala a posadila se vedle Billa."Proč si pořád tak smutný?Trápí tě něco?",nevšímala si jeho překvapenýho pohledu,když si vedle něj sadala .Vnímala jenom bolest a úzkost ,kterou mu dokázala z očí vyčíst."Ne.Všechno je jak má být ",odpovědel trpce a svěsil hlavu."Bille",zhluboka se nadechla a opatrně nadzvedla dvěma prsty jeho bledou tvář .Jejich oční kontakt trval jenom krátce ,přesto oba pochopili,že je pojí stejně silné trápení."Máš poslední šanci ...nesmíš ji propást .Udělej to,po čem skutečně toužíš a na všechno kolem zapomeň .Žij alespoň jedinkrát život podle svého.Zahod´ za hlavu všechny starosti a obavy , oddej se tomu ,co tě dělá skutečně šťastným",Bill zamyšleně vysel na její rtech a pečlivě vnímal každé jedno slovo.Jakoby mu mluvila z duše a její slova se vnářela hluboce do jeho srdce.Měla pravdu ! Měl přeci poslední možnost žít podle svých pravidel a udělat něco bláznivého.Poslední možnost poznat ,jak kársné a vášnivé to bláznovství může být…

"Myslíš ,že bych měl?",zahleděl se ji hluboce do očí a v tu chvíli zapoměl na všechno to zlé,co si o ní myslel.Natálie jej přátelsky pohladila po tváři a její hříva se jí lehce zachvěla,jak rychle přikývla."Já bych to na tvém místě udělala ",dodala ."Tak já to skusim",Bill se na ni snad poprvé mile usmál a když se jejich dlaně silně propletli ,usmála se i ona. Nerozuměl tomu ,ale věřil ji…její slova působila,jakoby o všem vědela a i když to podle něj bylo nemožné ,podvědome ji začínal mít rád.Možná že ji v žilách kolovala stejná krev ,jako její sestře i matce ,ale v hrudi jí bylo její vlastní srdce ! Srdce ,které znalo lítost a dobrotu.Srdce,kterým dokázala milovat a mít ráda…srdce,které Belle chybělo.

"Děkuju",řekl rychle ,lehce ji pohladil po vlasech a vyběhl z obýváku jako šíp.Natálie se srdečně usmála do vzduchoprázdna ."Už je jenom tvůj Tome",šepla a spokojeně se opřela do hromady polštářků.Kolem srdce se ji rozprostřelo zvláštní teplo a byla na sebe moc pyšná.Podařilo se ji udělat alespoň jednu správnou věc …

Bill si v hlavě pořád opakoval její slova a byl rozhodnut udělat to,po čem tak dlouho toužil.Aspoň jednou zapomenout na svět kolem a žít v tom svém.V tom,ve kterém žil jenom pro Tomovu lásku a nic jiného jej nezajímalo.Ve světe,kde žádná svadba ani Bella nikdy neexistovali .Ve světe,kde jej netrápili žádné následky nehody ,ani urážky a pomluvy,které na svou osobu snášel z ůst Bellyiných rodičů…

Před Tomovým pokojem si uvědomil ,že dělá skutečně tu správnou věc.Tělem mu proudilo zvláštní vzrušení a touha,která jej vedla dál.Už se nebál odložit své brýle.Vědel,že uvidí i bez nich…Na to,aby cítil lásku a poznal vášeň svého bratra ,žádné brýle nepotřeboval.Pomalu otevřel a nahlédl dovnitř.Neviděl nic,než tmu .Pomalu postupoval ku předu a s nepravidelným dýcháním soupeřil od chvíle ,co vyběhl z obýváku.Prošel sotva několik kroků ,než se srazil s postelí.Bez váhání si na ni kleknul a po čtyřech se plazil přes Tomovo tělo,dokud nedosáhl úrovně jeho boků.Nečekal už na nic a divoce se přisál na bratrovy pootevřené rty."Bille?",Tom ospale otevřel oči a snažil se rychle vrátit spátky do reality."Pšššt",Bill mu krátce přiložil prst ke rtům ,dlouze jej políbil a nedočkavě si přetáhl přes hlavu své triko.

Tom nevědel,zdali ještě pořád sní ,nebo je to skutečně pravda.Jediné,co dokázal vnímat byli Billovy útočné ,chtivé polibky a tiché sténání ,které mu nejednou uniklo .Už se prostě nedokázal ovládat .Bránil se příliš dlouho…

"Bille,počkej",Tom chvilkami nemohl ani dýchat ,jak Bill divoce útočil na jeho ůsta."Už ne", zavzdychal a nedočkavě z Toma svlékl sivou mikinu.Když se mu před očima zjevila jeho holá hrud´,bez rozmyslu přiložil své rty na levou stranu Tomova hrudníku a dlouze jej políbil.Polibky přecházel každičkej milimetr jeho horké kůže .Tom měl hlavu zvrácenou dozadu a zhluboka dýchal.Chtěl být silnějším ,ale neudržel se. Ve chvíli,kdy Bill přejel prsty po jeho podbřišku ,jej naléhavě zatahal za vlasy a silně si přitáhl jeho tvář k té své."Toužím po tobě",zavzdychal a hluboce jej políbil.Bill vášnivě přirazil proti jeho dlani ,která jej směle pohladila přes hroubku tepláků .Jejich tváře byli od sebe vzdálené sotva několik milimetrů. Oba hltavě sledovali rty toho druhého a čekali,kdy poslední zbytky zdrženlivosti zmizí…čekali,kdo se pohne do propasti chtíče jako první .Nakonec se pohli ve stejnou vteřinu.Doslova ze sebe strhli poslední zbytky oblečení a nakonec skončili na zemi."Pomiluj mě…prosím",Bill hladově zvedal tvář k Tomovým rtům. "Miluj se se mnou",šeptal a konečky prstů přecházel Tomovu tvář.Jejich holá těla se o sebe soustavně třela .Tom to však nedokázal uspěchat.Na tenhle okamžik čekal strašně dlouho a chtěl,aby trval celou věčnost.Chtěl si tenhle okamžik ponechat,jako tu nejkrásnější vspomínku na jejich zakázanou lásku. Vspomínka ,pro kterou se oplatilo žít dál…

autor: B-Kay

Perfect Symetry 22.

autor: B-Kay

"Tohle bylo naposled,co sem tě pustil někam bez brejlí ",Tom sám netušil, co jej to popadlo utíkat za ním,ale přišel právě včas, jinak by Bill nemusel dopadnout nejlíp."Jsi v pořádku?",zeptal se jej horlivě když si všiml,že Bill nic neříká ,jenom se svěšenou hlavou tiše popotahuje."Jo",odpovědel krátce a nejistě zavrávoral,když jej Tom pustil .Vypadal vyděšeně."Děkuju" ,ustrašeně se k němu přitulil a nechal se Tomem konejšivě líbat do vlasů. Na celou večeři razem zapoměli a šli si lehnout společně…

---

Další den ráno si Bill přivstal , odhodlán Toma překvapit snídaní. Opatrně,aby jej nevzbudil ,opustil jeho horké objetí ,krátce jej políbil a pak vyběhl z pokoje.Po včerejší noci se jeho nálada trošičku zlepšila ,pořád se však bál toho,jak to vlastně všechno půjde dál.Všiml si,že byl Tom včera zamyslený a nesvůj a to jej trápilo ještě víc.Celou noc se opatrně mazlili a líbali ,ale Tom přesto nevypadal spokojeně.Bill tušil,co by se za tím mohlo skrývat,ale bál se .Vztah s Tomem bylo to nejkrásnější ,co jej kdy potkalo a právě proto nechtěl nikam spěchat. Nechtěl se do něčeho vrhnout zběsile a bez rozmyslu jenom proto ,že by se snad mohlo něco stát ,kdyby tak neudělal. Chtěl se s Tomem milovat ,ale ještě na to nebyl připravený.Oba přeci prožili těžkou ránu a překážek ,které jim bránili v jejich lásce,bylo víc než dost .

Bill málem upustil oba hrnky ,když uslyšel naléhavé bušení na dveře.Netušil,kdo by to mohl být ,přesto hrnky odložil a nesmělými kroky podešel ke dveřím.Když se bušení zopakovalo,byl si jist ,kdo je za dveřma .Trpce stiskl rty a s hlubokým nádechem je nakonec otevřel.

"Potřebujete něco?",zeptal se překvapeně ve chvíli,kdy se do jeho očí zavrtal ustaraný pohled jakési dívky,která nemohla být starší než on. Kudrnaté vlasy měla sepnuté v strapatém culíku ,hluboké oči se ji zvláštně leskli a ůsměv ,který vykouzlila ,byl spíš utrápený ,než upřimný.

"Ahoj.Ty budeš zřejmě Bill že? ",oslovený se nesnažil skrývat své překvapení ,když dotyčná osoba bez zaváhání vyslovila jeho jméno. Pečlivě skoumal její tvář a přemýšlel ,odkud by ji mohl znát.Jediné ,na co však přišel bylo ,že by to mohla být další zákaznice ,která jej přišlo požádat o přípravu svadby."Jo sem",odpovědel nakonec a nejistě přešlápl na místě."Ty mě možná neznáš ,ale Tom o tobě dost často mluvil .Možná proto sem si tě zapamatovala",Bill jaksi přestal vnímat její slova,kdy si všiml několika kufrů odložených u jejího auta."Ty znáš mého bratra?",zeptal se smutněji a čekal,že to bude zřejmě Tomova bývalá holka."Jo znám.Jmenuju se Natálie ",mile se na něj usmála a slušně před něj nadstavila svou ruku.Bill se z toho snažil nějak vymotat a i když tomu pořád vůbec nerozuměl ,krátce její dlaň stiskl."Já ale pořád jaksi nevím-" ,najednou přestal mluvit a zmateně zavrtěl tváří ."Sem sestra Belly ....

Vím,že o mě jistě nemluvila ,ale od ní nic jiného ani čekat nemůžu .Moc si nerozumíme ",dodala smutně a Billovy konečně svitlo .Pořád však nerozuměl ,proč stála u jejich dveří s kuframa .

"Hm,Natálie ,já nechci být nezdvořilý ,ale Bella tady není.A těm kufrům taky nerozumim .Svadbu přeci zrušili …n-nebo ne?",ve chvíli ,co mu Natálie na jeho otázku odpovědela ,mu srdce začalo tlouct závratnou rychlostí. …Ne,svadbu jenom přeložili na jiný termín… znělo mu v uších několikrát za sebou .Náhle bylo všechno hned jasnější.To proto se choval Tom tak zvláštně …proto je Bella najednou přestala otravovat a na chvíli se někam vypařila…všechno do sebe zapadalo jako bolestivá skládačka ."Aha…tak pojd´ dál",Bill rezignovaně ustoupil ode dveří a pustil ji dovnitř. Jejího smutnýho pohledu si vůbec nevšímal a dál zarytě hleděl do země.

"Podívej ,jenom hledám pomoc.Nemám kde zůstat a myslela sem…když ti to vadí,tak klidně půjdu do hotelu ",Bill se na ni zarazeně zadíval a nemohl uvěřit ,že ta smutná a zdovřilá holka je Bellyina sestra. Za prvé ,vůbec nevypadala jako ona a za druhé, i její chování bylo uplně jiné.Když se na Billa usmála ,neusmívala se škrobeně, ale spíš chápavě a smutně.V očích měla jiskřičky zvláštního trápení ."Tak si běž vybalit .Já ti ukážu pokoj ano?",bezmocně se snažil nevnímat velikej knedlík ,kterej v krku cítil a se svěšenou hlavou ji pomalu vedl k pokoji ,ve kterém předtím bydleli Bellyiny rodiče. Na nic víc se jí neptal ,nic jiného ji neřekl .Když se však jejich pohledy setkali ,obě vědeli,že jsou na tom stejně.Oba trpěli .A důvodem jejich trápení byla Bella…

"Bille,prosím poslouchej mě",Tom se už něco přes pět minut snažil doklepat na studené dveře Billova pokoje ,ale ten jeho zoufalé klepání a snahu o vysvětlení ignoroval.Kdyby jej skutečně miloval,zrušil by svadbu již dávno.Kdyby byla jeho láska skutečně tak veliká ,nebál by se ničeho a zvládl by bojovat proti všem stejně ,jako bojoval i Bill.Jenomže Tom měl prostě strach …strach z toho,co by Bella udělala a proto s tou svadbou souhlasil…

Bill si rychle otřel slzy ,již mu stékali po tváři a smutně se zadíval na prázdnou ulici za oknama. Najednou mu všechno přišlo prázdné. Věřil mu a on jej moc sklamal.A to Bill naivně doufal ,že by se s ním chtěl milovat.Na jednu stranu byl moc ráda,že tak neudělal ,protože kdyby se mu oddal a vášnivě by se s ním pomiloval ,bolelo by to všechno mnohem víc ,než ted´.

"Bille prosím.Já ti to chci vysvětlit.No tak otevři",Tom ještě naposled zaklepal a poté to vzdal."Neměla sem sem jezdit ",Natálie stála nedaleko Toma a smutně sledovala jeho počínání."Tak nemluv.Udělala si jenom to,cos musela .Není to tvá chyba",povzdechl si a společně kráčeli do obýváku."A jak se máš ty?",pohodlně se usadil na velikej gauč a zahleděl se na ni ustaranýma očima.Natálie sklesle pokrčila ramena a poté mávla rukou."Co tam po mě",v očích se ji zatřpitili slzy."Bella tě zničí Tome .A zničí i Billa.Jakmile zjistí,že ji nemiluješ,zničí tě",Natálie byla jediná osoba ,které Tom ve Vídni skutečně věřil.Vědela o všem .Říkali si uplně všechno. Zatímco on sdílel její trápení ohledně Belly, ona vědela ,jak moc je do bratra zamilovaný.Rozuměla mu a chápala jej .

Bella ji nikdy neměla ráda .Rodiče ji taky zrovna nemilovali ,protože pro ně existovala jenom Bella.Natálie byla něco jako její směšná napodobenina.Jenom Tom vědel,že je mnohem lepší než Bella,protože uměla vyslechnout a pochopit.Narozdíl od své sestry měla srdce .Akorát neměla to štěstí ,že by jí rodiče zbožňovali.Už jako malá holčička se musela postarat sama o sebe ,zatímco rodiče Bellu zahrňovali nehynoucí láskou .Byla o rok starší a Bella se prostě stala jejich miláčkem .Ze začátku ji to trápilo ,ale po tolika letech si už člověk zvykne....

"Sem rád ,že si přišla .Tohle všechno je moje vina.Miluju ho a přesto sem neměl odvahu říct ,že se svadba ruší.M-měl sem prostě strach,že by mu dokázala ublížit",přiznal své obavy a vůbec se za ně nestyděl.Natálie jej přátelsky poplácala po zádech a chápavě se na něj pousmála."Ty to zvládneš .A já ti přišla pomoct .Kdyby sis ji vzal,nikdy bys nebyl šťastný …to mi věř",dodala trpce a smutně sklonila tvář."Měl sem mu to říct hned...hned,jak sem to pocítil.Na tom,že člověk miluje,přeci není nic špatného.Já za to nemůžu ,že sem se zbláznil do svého bratra ",tvář vyčerpaně složil do dlaní a když s napětím očekával pálčivost v levé ruce ,která se neobjevovala,uvolněne vydechl."Slyšela sem,že jste měli nehodu" šepla ,vzápětí však mile pozdravila Simone,která vešla do obýváku.

Simone o Natálií vědela jenom to,že byla sestra Belly.Osobně však ještě neměla tu čest poznat ji.Myslela si,že mezi Bellou a ní zřejmě stěží najdou rozdíl.Ten rozdíl tady však přesto byl ! ...

"Můžu?",Tom u dveří málem vypískl radostí když zjistil,že jsou odemčené.Proto neváhal a rychle vešel dovnitř. Bill seděl u stolu a něco si četl."Když řeknu že ne,otočíš se a odejdeš?",pootočil tvář a prolétl Toma sklamaným pohledem."Jo.",Tomova odpověd´ jej zaskočila,nerátal s touhle možností.Myslel,že se budou zase bezcílně a nesmyslně natahovat jako malí děti ,dokud to jednoho z nich nepřestane bavit.

Pootevřel rty ,ze kterých však nevyšlo jediné slovo. Zlobil se na něj,tak moc jej chtěl poslat pryč,ale nezvládl to..

"Co chceš ?",Bill vstal a podešel k postely,na kterou se Tom pohodlně usadil."Chci ti to jenom vysvětlit ",chtěl jej chytit za ruku,ale Bill se mu vytrhl a odsunul jeho zdravou ruku stranou."Já už nechci nic slyšet.Nevěříš v nás. Myslel sem,že to se mnou myslíš vážně.Opravdu sem ti věřil",Tom poraženě svěsil ramena a neslyšně přitakal.Bill mluvil pravdu.Všechno co říkal,každé jeho slovo ,byla pravda. Ublížil mu ...tak moc se o něj bál,že mu ublížil mnohem víc,než by mu dokázali ublížit jiní.

"Nezasloužím si tě",řekl tiše ,naposled se mu zadíval hluboce do očí ,ve kterých spatřil stopy po slzách ,krátce se dotkl jeho nádherné tváře a se svěšenou tváří odkráčel pryč....

autor: B-Kay

Perfect Symetry 21.

autor: B-Kay

Nesmyslnej proslov Bellyiny mámi ,kterej by Billovy ještě více ublížil, přerušila až sestra,která je všechny poslala pryč s odůvodněním,že pacient potřebuje klid.Bill tomu ještě naposled políbil na tvář ,pohladil jej po studené dlani a se slzama v očích také odešel.

Když jej Simone dovezla domů ,nepromluvil jediné slovo. Pořád jenom tiše hleděl před sebe a plakal.Večeře se nedotkl a v postely se bezcílně převaloval snad celou noc.Pokaždé,když se pokusil zavřít oči viděl tu nehodu...viděl zakrvavenou tvář svého bratra,slyšel Bellyin pláč a křik a znovu cítil tu nepříjemnou bolest ,která prostupovala celým jeho tělem.Proč se to muselo stát právě jim ?Čím si zasloužili takové trápení a bezmoc ?Nic zlého přeci neudělali..jenom se milovali.Milovali se tou nejkřehší a nejkrásnější láskou ,jakou si lze představit.Nic pro ně nemělo takovou cenu ,jako život toho druhého.A i když bylo všechno kolem jejich vztahu zamotané a těžké ,rozhodli se bojovat ..tak proč se to muselo stát ? Proč právě ted´ ,když to mohlo být všechno tak krásný...

---

"Miláčku,spal si vůbec?",ve chvíli, kdy Simone vešla do kuchyně a uviděla svého synka nad šálkem kávy ,jí bylo náhle mnohem hůř.Bill k ní zvedl své začervenalé uplakané oči a rezignovaně zavrtěl tváří ."Myslíš,že by chtěl,aby ses takhle trápil ?",podešla k němu a vzala jeho bledou tvář do svých dlaní. Bill se zhluboka nadechl a bezmocně se k ní přitulil."Mám strach",zašeptal a slzy,které se snažil udržet skoro hodinu,mu bezcílně stékali po ubolené tváři.Simone bylo také do pláče.Ale vědela,že musí být silná .Proto knedlík,který cítila v krku přehlížela a láskyplně hladila svého syna v rozcuchaných vlasech."Víš co ?Ty se ted´ hezky nasnídáš a pak půjdeme za Tomem ano?",Bill sice neměl hlad vůbec ,ale překonal se .Pro Toma by udělal cokoliv na světe...

Rychle se vysprchoval ,převlékl a nasadil brýle.Vlasy měl spuštěné podél ramen a dokonale splihlé.Popravdě mu však bylo uplně jedno,jak vypadá. Když dorazili do nemocnice,Simone odběhla do nedalekého obchůdku koupit ještě nějaké ovoce .Bill zatím bez váhání zamířil ke známému pokoji a dovnitř vešel tiše,jako myška.Myslel si,že bude Tom po tom včerejšku ještě spát a tak jej nechtěl probudit."Ahojky ",ozvalo se mu za zády ,jak pomalu přivřel dveře.Když se obrátil na bratra ,málem zapištěl radostí."T-tome?",vydechl nevěřícně a s neskrývanou radostí sledoval tu proměnu .Tom se na něj díval s nesmělým ůsměvem na rtech a v očích mu pláli neposedné jiskřičky.Jeho mrtvolná bledost se vytratila a znovu vypadal jako ten kluk,do kterýho se Bill šíleně zamiloval.Se šťastným ůsměvem se rozběhl k jeho postely a bez váhání jej dlouze políbil.Jejich polibky nebrali konce.Byli jemné,rychlé a přesto nesmírně sladké.Ani jeden nechtěl tomu druhému ublížit ,ale potřebovali cítit jeho blízkost ."Miluju tě,strašně moc tě miluju ",vydechl Bill , vesele opětoval všechny Tomovy krátké pusinky a zdravou dlaní jej měkce hladil po tváři."Jsi krásný",Tom Billa pohladil po čelisti a sledoval,jak jeho ruku líbá a tulí ji k sobě.

Tak moc jim chyběla vzájemná blízkost,že se jí prostě nedokázali vzdát.Bill však konečně vědel,že to společně zvládnou ! Konečně ucítil novou sílu a víru v to,že se Tom brzy uzdraví…

Čas letěl jako snad nikdy předtím.Dny nerušeně ubíhali a brzy to byli dva týdny od osudné nehody.Změnilo se toho hodně a některé věci na tom byli dokonce ještě hůř ,než předtím.Ne však všechny...

"Tome...Mamka sem může kdykoliv přijít ",Bill svůj tichej smích tlumil do Tomova nahého ramene,které bylo celé od pěny."To je jedno ,chci být s tebou ",Tom si Billovy protesty nevšímal a dál jej spokojeně líbal na hladkém krku."Tome,pustili tě
teprve před dvěma dny .Doktor říkál,že se máš šetřit a odpočívat ",Bill se na něj zadíval naoko přísně ,když však uviděl roztomilou jiskru v jeho očích ,nedokázal odolat."Vždyť se jen koupeme,neděláme nic špatnýho",rty se mu roztáhli do nesmělého ůsměvu a i když jej ještě trošku štípali ,nevšímal si toho."To jo,ale mamka mě požádala,abych ti pomohl se vykoupat,ne abych se vykoupal s tebou ", i když jeho slova zněla přísně ,on už dávno přestal odmítat a spokojeně seděl na Tomovy,s nohama obtočenýma kolem jeho boků. Bill si hlavu uvolněně opřel o Tomovo rameno a pomalounku jej hladil po nahých zádech."Nevšiml sem si,že by ses nějak bránil",Bill se na něj šokovaně podíval,ve tváři mírně zčervenalý ,poté však i on vybouchl v klidný smích,který se koupelnou nesl.Tom si jej na sobě přidržoval jednou rukou ,tu druhou měl poslušně vystřenou ,aby se mu nezmáčeli obvazy.

Oba si chtěli užít každou společnou chvilku,která se jim naskytla. "Moc sem se bál,že tě ztratím",zašeptal Bill do jeho vlasů a nosem se opatrně dotýkal Tomovy tváře.Přepadla jej mazlivá nálada a netoužil po ničem jiném,než zůstat v Tomově náruči celou noc a poslouchat klidné údery jeho srdce. Tom pootočil svou tvář tak,aby se mu mohl zadívat do očí a poté jej zlehka políbil ."Miluju tě",řekl pevným hlasem ,jak sledoval slzy,krčící se v koutku Billových očí .Snažil se být silnější ,ale nešlo to.I jemu bylo do pláče .Všechno tohle se stalo jeho vinou.On za všechno mohl...

Kdyby mu tehdy řekl pravdu a přiznal se se svými city ,nemuselo to takhle dopadnout.Nemusel by bojovat s nepříjemnou snoubenkou ,ani její rodiči ...nemusel by se bát budoucnosti a svadby,která jej jistě neměla minout.Vědel,že Bella termín svadby změnila a taky vědel ,že mu zbývalo pouhých sedm dní svobody ,které plánoval strávit s Billem v náručí.

Snažil se s Bellou promluvit ještě v nemocnici a svadbu zrušit ,ale pak tam vběhla její máma a spustila takovej proslov,že mu náhle přišlo špatně.Od té chvíle se na všechno vykašlal.Neměl sílu bojovat proti vulkánů a vichřici .Chtěl si užít poslední dny sluníčka...

Billovy o tom ještě neřekl, nechtěl jej zbytečně trápit.Tyhle dva týdny byli dost těžké pro oba a nebylo třeba ještě více rozrývat nezahojené rány."Tak,zvedni ruce",Bill vylezl z vany jako první ,rychle si oblékl modrej župan a další postavil před Toma.Tom se pobaveně zaculil a nechal se Billem obléknout.Bylo pro něj strašně krásný nechávat se opečovávat a o to krásnější když vědel,že to Bill dělá rád a z lásky.Když se díval na jeho spokojenej ůsměv a klidnou tvář ,bylo mu ještě hůř.Vědel,že by mu měl říct pravdu,ale neměl to srdce udělat to.Bylo nad slunce jasné,že nepotrvá dlouho,než se Bella objeví mezi jejich dveřma ,proto nechtěl kazit poslední krásné chvilky.

"Běž do postýlky ,já přinesu večeři a přijdu za tebou ano?",Bill jej dlouze políbil a zahleděl se mu hluboce do očí."Víš,že jsi ten nekrásnější svatební agent jakého znám?",ve víru opatrných vášnivých polibků se dostali až ke dveřím koupelny .Bill se od Toma odtáhnul s roztomilým ruměncem a zamilovaným pohledem ,který neskrývali brýle."Kdybych na tebe viděl lépe ,řekl bych ti určitě něco podobného",omluvně svěsil ramena ,ale pořád se usmíval."Trefíš do kuchyně,nebo ti mám přiníst brýle?",Tom si z něj nedělal legraci vědel,že Bill bez brýlí vidí jenom rozmazané šmouhy a občas něco zaostří."Ale no tak.Snad taky něco zvládnu .Běž do tý postele",ještě jednou jej políbil a když jej Tom konečně poslechl ,vydal se pomalu ke schodům .Udělal několik kroků a dlaní nahmatal zábradlí .Vydechl si úlevou a udělal krok dopředu .Zřejmě však dobře
neodhadl,jak je jeden schod dlouhý a noha se mu smykla....

autor: B-Kay