Perfect Symetry 26.

autor: B-Kay

Tom se v jedné chvíli už hbitě natahoval po klice ,ale něco mu nedovolilo otevřít a odejít.Stál u dveří jako přikovanej a bezradně zíral na jejich dřevěnej povrch.Rty se mu nepatrně chvěli ,přesto si je vší silou skousával ,aby se nerozbrečel.Dlaně se mu třásli jako ještě nikdy v životě a bolest,kterou držel uvnitř sebe byla tak silná ,že se ji snad poprvé zalekl.Po tváři mu stékali horké slzy ,on si je však nechtěl připustit.Chtěl se na Billa otočit hrdý a odvážný ,jakým býval pokaždé ,když mu chtěl ublížit ,ale nedokázal to.Poraženě svěsil ramena a hlavu nevědomky přitiskl ke dveřím.Už nedokázal víc bojovat.Bojoval proti své lásce strašně dlouho ,už se jí víc nemohl bránit.Vzdal to ! Vzdal všechno,i za cenu prohry.Cítil se slabý ,roztřesený a sobecký.Bál se ,že se může něco skazit a že o Billa stejně jednou přijde,ale v tuto chvíli na to myslet nechtěl...

---

Když ucítil na svém rameni nesmělý dotek ,zvedl tvář s pohledem upřeným do dveří a zhluboka se nadechl."Už bez tebe nedokážu žít",zašeptal plačtivě a obrátil se ,aby se mu mohl zadívat do očí.Bill se mu do nich také zahleděl uplakanýma očima a krátce se k němu přitiskl."Tak proč se o to chceš pokoušet? Proč nám nevěříš ?",Bill opatrně chytil jeho tvář do svých dlaní a krátce jej políbil."Ty tomu nerozumíš Bille.Je to tak těžké .Strašně se bojím,že tě ztratím.Čekal sem na tebe...tak dlouho sem na tebe čekal",láskyplným pohledem rychle projel Billovo holé tělo ,poté se mu hluboce zahleděl do utrápených očí a litoval dne,kdy potkal Bellu.

Litoval toho dne,kdy ji pustil do svého života a pokusil se ji otevřít bránu svého srdce.Marně se však do něj snažila dostat.Do Tomova srdce byl vytvořen jenom jediný klíč a ten patřil Billovy.Nikomu jinému...

"Ach Tome",Bill jej k sobě naléhavě přitulil jako raněné ptáčátko a měkce jej líbal do vlasů."Víš co?",sklonil se k jeho tváři a dlouze jej políbil."Nemusíme se spolu milovat,jestli to tak ještě nechceš .Je mi to jedno.Miluju tě a chci být u tebe .Nezáleží mi na tom,co udělá ona ,rozumíš? Nezáleží mi na ničem.Kašlu na všechno a na všechny",oddaně se díval Tomovy do očí a i když mu z očí stékali slzy,usmíval se."Nechci být zase sám,když sem tě konečně našel",hlas se mu třásl .Bylo to uplně poprvé ,co něco takového někomu řekl.Ale řekl jenom to,co cítil.Už v sobě nic neskrýval.Už žádné lži,nebo přetvářka.I když byl slabý,vyčerpaný a nejistý vědel,že o Toma se bojovat oplatí...

Tom pro něj musel také moc trpět.Ted´ jej konečně dokázal pochopit,jak se musel cítit.Jakou sílu vůle musel mít,aby se dokázal v jeho přítomnosti ovládat.Už všemu rozuměl a už dávno mu odpustil.Odpustil by mu cokoliv na světe.Nic by je nedokázalo skutečně a trvale rozdělit.Měli k sobě neskutečně blízko už jako malé děti...ted´ si však byli mnohem blíž."Miluju tě lásko...strašně moc tě miluju",Tom mu ještě jednou dlouze pohlédl do očí ,poté se opatrně dotkl jeho nahých boků a přitiskl si jej k sobě.Bill mu téměř automaticky omotal ruce kolem krku a vášnivě jej políbil.Vkládal do toho polibku uplně všechno a i když mu po chvíli docházel kyslík,bál se od něj odtrhnout.Nechtěl přerušit to nádherné chvění,které cítil ,ani vzrušení,které stoupalo jeho tělem.U Toma v náručí konečně poznal,jaké to je ,když člověk skutečně miluje...

Natálie se na malou holčičku nemohla vynadívat.Byla tak roztomilá a odvážná.Vůbec se jí nebála.Hrdě ji ukazovala kopečky z písku, které sama vytvořila .Dokonce ji ukázala i pískové koláčky,které se jí nepovedli a poprosila ji,zdali by jí s tím nemohla pomoct.Natálie se s ní cítila nádherně.Konečně po době,která se zdála být nekonečná,se cítila spokojeně .Usmívala se na veselou holčičku a nadšeně si s ní hrála.Čas plynul ,ale ona to vůbec nevnímala.Až když ji přišla zpráva od Toma,zdali je v pořádku,probrala se a uvědomila si,že si s ní na tom hřišti hrála něco přes hodinu. Rozloučila se s ní a pomalu se vracela spátky domů.Její prvotní radost vystřídala úzkost a bolest,která jí na krátký okamžik opustila,se vrátila v plné síle.Nikdy to Belle neodpustí ! Vzala jí to nejcennější,co měla .Zradila ji vlastní sestra .Dokázala ji odpustit cokoliv,ale to,že se u soudu postavila proti ní,ji odpustit nemohla...

Večer byl klidný a po dlouhé době se všichni cítili celkem spokojeně.Simone uvařila
za pomoci Natálie výbornou večeři a pak se všichni společně najedli.Povídali si a atmosféra kolem byla uvolněnejší,než kdy předtím.Bill se na Toma pořád mile usmíval ,i když by dal cokoliv za to,aby se mohli vytratit a prolíbat celou noc.Po večeři to unavená Simone vzdala ,všem popřála dobrou noc a v dobrovodu jejich psího miláčka ,šla do svého pokoje.

Dvojčata se mezitím usadila u televize .Natálie šla s nima,po chvíli ji však napadlo,že by mohla udělat něco sladkýho ,co by mohli chroupat u nějakýho pořádnýho filmu.Proto se s nesmělým ůsměvem vydala spátky do kuchyně a ze skříně si vzala potřebné věci.Netrvalo dlouho a zavibroval ji telefon."Ano?", i když ji na displeji blikalo neznámé číslo,zvedla to."To sem já.Vím,že ted´bydlíš u Toma a proto ti chci něco říct .Nebo spíš nabídnout",Bellyin hlas zněl zvláštně vypočítavě."Tak mluv",Natálie měla v úmyslu jí to složit uprostřed monologu."Potřebuju,abys zařídila mou svadbu.Chci si Toma do týdne vzít a přestěhovat se s ním do Vídně.Chci,abys jej přemluvila a pomohla mi s ním",Natálie šokovaně pohlédla do obýváku ,kde se dvojčata roztomile pusinkovala ,Bill seděl Tomovy na klíně a sladce se na něj usmíval."Nikdy",řekla pevně a chtěla hovor přerušit."Když to uděláš,pomůžu ti získat spátky tvé dítě",Natálie nemohla uvěřit svým uším."Rozmysli si to.Když budu mít Toma,budeš mít ty Natálku",ještě
jednou se do mobilu nepříjemně zasmála a poté složila."To ne",Natálie se ještě jednou podívala do obýváku a scénerie ,kterou spatřila,ji dohnala k slzám.Líbali se a do polibků si špitali tichá slova,kterým nemohla rozumět.Byli tak šťastní…

Měla jenom dvě možnosti.Bud´to zradí přátelé ,nebo ztratí dcerku navždy."Mrzí mě to Tome",zašeptala spíš
pro sebe a bezmocně se rozbrečela.Nechtěla jim ublížit.Bojovala s nima ! Chtěla jim pomoct a ne je rozdělit…

autor: B-Kay