Rebel 16.

autor: B-kay

Možná vás to překvapí, možná jste to také nečekali, ale tohle je opravdu už poslední dílek téhle povídky. Chtěla jsem to sice ještě roztáhnout do dvou, ale nakonec jsem se rozhodla ukončit to v tomhle dílku. Celý je to napsaný u nejlepší písničky na světě-Tokio-Hilf mir fliegen,bez ní to prostě nejde. Je dokonalá a naprosto vystihuje atmosféru příběhu.

Chtěla bych ještě něco k povídce dodat. Když jsem ji začínala psát, chtěla jsem udělat něco jiného. Z Toma ve většině povídek dělaj toho horšího. Toho, kdo je svým a chladným, ale já jsem to chtěla malinko upravit a proto sem v téhle povídce jejich role vyměnila. Nevím, zdali si můžu gratulovat, ale aspoň můžu doufat, že se vám tahle povídka líbila.

Každopádně bych chtěla poděkovat za vaše komenty a za všechny vaše skvělé ohlasy, které byly téhle povídce věnovány :). Jsem moc ráda a doufám, že se vám i ostatní povídky budou také líbit : ) Ale tak jako tak bych si přála, abyste i tenhle poslední díl ohodnotili : )

Děkuju :-* Vaše B : )...

Joo a druhá řada je už na skladu xD.

Bylo kolem druhý v noci. Pokojem, kde leželi Roby s Tomem, se nesla až tíživá atmosféra, která nebyla přerušena jediným slůvkem nebo povzdechem. Oba dva tiše hleděli do zdi před sebou. Akorát ve tváři jednoho se odrážela spokojenost, zatímco ve tváři toho druhého se odráželo neskutečné zklamání a prázdnota. Skoro neviditelné slzy tiše dokapávaly na Tomův polštář, který se pod jejich tíhou pořád víc a víc máčel…

---

Už to budou pomalu dva týdny a on se přes to stejně nedokázal přenést. Ještě pořád nedokázal uvěřit, že Bill skutečně odešel bez jediného opravdového vysvětlení nebo slova na rozloučenou. Nedokázal v sobě potlačit ten šok a bolest, když našel tehdy prázdný obývák s jediným drobným lístečkem pohozeným na měkké dece. Billův vzkaz byl sice extra krátký, ale vystihl přesně to, co měl vystihnout. Stačila jenom tři pouhá slova k tomu, aby vyjádřil to, co měl na srdci. Tom měl ten lístek se vzkazem "Miluju tě, lásko" pečlivě schovaný pod polštářem a pokaždé, když mu přišel všední život s Roby těžký a svazující, snad hodiny hleděl na bratrovo roztřesené písmo, které u něj však nadevše miloval. Snažil se zapomenout! Opravdu se hodně snažil, aby na Billa přestal myslet, nešlo to. Cit, který v něm vzplál díky Billově lásce, mu již nikdo nevyrve ze srdce a Roby tuplem ne! Jejich vztah se totiž stočil k pomyslnému dnu, ze kterého už nelze uniknout.

Tom ji nelíbal, nedotýkal se jí a ona přesto vesele chystala svatbu a všechno, co k tomu patří. Tom tak dlouho bojoval proti tomu sňatku, až se náhle cítil úplně bez síly a energie. Už nedokázal víc vzdorovat a bojovat, a proto nakonec souhlasil s vědomím, že mu možná nakonec pomůže zapomenout na bratra. Patrně si však vůbec neuvědomil, že tímhle rozhodnutím budou trpět oba dva, protože Roby Tomova ignorace zjevně vyhovovala a do svatební přípravy se vžila natolik, jako by vůbec nevnímala dění kolem…

Tom to však na rozdíl od ní cítil úplně jinak! Zničeně si vydechl a posadil se. Jenom nepatrným pohledem hodil po Roby, již dávno spokojeně spala s nadšeným výrazem ve tváři. Bylo totiž něco po půl jedenácté a Tom si s hrůzou uvědomil, že mu zbývá jenom několik hodin, než mu na prstu přistane prstýnek novomanželů. Tváří mu proběhla další vlna úzkosti a v očích se náhle třpytily slzy. I přes neskonalou tmu, jež vládla pokojem, dokázal rozeznat černo-bílý svatební oblek s nevkusným motýlkem, který mu nakázala budoucí tchýně. Ruce se mu třásly vztekem k sobě samému, ale i ke všem, kteří s touhle nesmyslností vesele souhlasili. Tohle měla být jeho poslední noc, kterou stráví v objetí svobody. A zatímco Roby si své loučení se svobodou hezky užila, on na její oslavy z vysoka kašlal a raději zůstal doma sám. Jediná osoba, se kterou se chtěl loučit, byla tak daleko…

Opatrně vstal a rychlým pohybem vzal do dlaní svůj mobil, jenž ležel na nočním stolku. Tichými kroky obešel postel a mířil rovnou do obýváku, který mu náhle přišel strašně prázdný, když se v něm nerozlévala Billova vůně a sladký hlas, který tolik potřeboval slyšet. Místo něj však poslouchal Robyino zběsilé drkotání o jejich budoucnosti a o věcech kolem jejich prvního miminka…

Unaveně dosednul na místo, kde objevil Billův vzkaz a zpaměti vyťukal do mobilu Billovo číslo. Už mu to sice přišlo zbytečné, jelikož Bill jeho telefonáty ignoroval a na SMS nikdy neodpovídal. Přesto však se slzami, jež mu stékaly po tváři, tiše doufal, že mu to aspoň tentokrát zvedne. Chtěl se s ním jenom rozloučit a popřát mu hodně štěstí. Chtěl mu jenom naposled říct, co k němu cítí… A proto opatrně přiložil mobil k uchu vyčkával...

Čekal několik vteřin a pořád nic. Ze rtů se mu prodral výdech plný bolesti a zklamání, jenomže vzápětí šokovaně pohlédl před sebe. Bill mu telefon zvedl!

Zvedl, ale nic neříkal. On by totiž ani říct nic nedokázal, jelikož byl jeho hlas přiškrcen někde v hlasivkách, ze kterých se prodíralo jenom soustavné vzlykání.

"Bille?? Bille, prosím, nezavěšuj… prosím," Tom naléhavě šeptal do neživého kovu, jenž působil jako jediná spojka mezi ním a bratrem. Když pořád slyšel jeho tichý dech, rozhodl se pokračovat. "J-já jsem se chtěl jenom rozloučit… chtěl jsem ti říct jenom jediné, a to, že mi strašně chybíš," neudržel se a i přes své snažení zničeně vzlykl.

"Ty mě taky, Tome," ozvala se náhle tichá odpověď třesoucím se hláskem. "Strašně moc," doplnil se Bill šeptem a prudce polykal všechny horké slzy, jež mu kanuly po tváři.

"A kde jsi? Vrátil ses do Mnichova? Jsi v pořádku? Máš kde bydlet?" Tomovy otázky Billa přímo pohltily a on musel s pravdou ven.

"Bydlím u našich, Tome. Nedokázal jsem odejít zpátky. Odletím až tehdy, co tě uvidím vycházet z kostela… to mě tady pak už nebude držet vůbec nic," vydechl smutně a na chvilku ztichl.

"Musím tě vidět… ještě naposled…prosím. Přijedu k našim a počkám na tebe venku. Bille, prosím."

Bill však náhle hovor ukončil a vypnul si telefon. Tomovi nezbylo nic jiného, než doufat a odejít tak, aby si Roby ničeho nevšimla.

Rychle na sebe naházel, co našel pohozené na židli, vzal klíčky a během několika minut stál před domem rodičů. S nejistým výrazem ve tváři vyšel z auta a opatrně si odemknul. Zhluboka se nadechl a posadil se na luxusní zahradní houpačku, která byla jenom několik metrů ode dveří. Smutným pohledem a myslí zbloudilou ve vzpomínkách se zahleděl na jejich roztomilý dům, který byl přesně takový, jako když jej oba opouštěli.

Vzápětí však prudce zvedl pohled k osůbce, jež vyšla ze dveří a probodla jej měkkým pohledem plným slz. Bill vypadal ještě krásněji než předtím. Tom si všiml roztomilé ofinky, která se mu skvěla v šikmém směru a ještě více zdůraznila jeho jemnost. Tom urychleně vstal a ve stejné chvíli jako Bill, tak i on popoběhl a v příští vteřině už k sobě zoufale tulil Billovo třesoucí se tělo.

"Omlouvám se, lásko," zasténal Bill zoufale a lačně vyšel vstříc Tomovým rtům, které jej zoufale líbaly. "Nevěděl jsem, co mám dělat… musel jsem odejít," vzdychal mezi polibky a pokorně zakláněl hlavu dozadu, aby mohl cítit Tomův horký jazyk co nejdál.

"Miluju tě," zavzdychal Tom tiše. Oba plakali, přesto se však hladově líbali a náruživě se k sobě tiskli.

"T-tady ne," řekl Bill roztouženým hlasem, když mu Tom zajel pod látku tenkého trika a nepatrně si otřel naběhlé rty. Stačil jediný pohled, aby věděli, co bude dál. Oba se rozběhli k autu, které se stalo jediným němým svědkem výbuchu vášně, jež je málem rozdrtila. Nedokázali se ani svléknout…

Skončili na zadním sedadle totálně zamotaní do kalhot, jež měli staženy ke kotníkům. Během celé noci se však stačili obléknout a zase svléknout již několikrát. Milovali se tvrdě, ba přímo divoce. Už nehleděli na jemnost nebo mazlení… všechna ta bolest a strach udělali své a sex mezi nimi byl přímo zuřivý. Ta noc ukázala jedinečnost jejich vztahu a pouto, jež se nedá přetrhnout pouhým slovem nebo výmyslem…

Přesto však bylo jejich ráno plné slz a odloučení. Už to prostě nešlo vzít zpátky a utéct před skutečným životem se zdálo přímo nemožné… Moc dobře věděli, že udělali velikou chybu. Jak v dětství, tak i v dospělosti a možná právě díky téhle chybě zůstala láska mezi nimi jenom nádhernou vzpomínkou…

Už to bude rok, co se Bill vrátil zpátky do Mnichova a ponechal své srdce v náručí svého bratra. Našel si slušnou práci a pověst rebela se mu jaksi začala vyhýbat. V jeho očích už neplál ten rebelský oheň a pohrdání okolím. Výraz jeho tváře nebyl namyšlený, ani lhostejný tak jako kdysi. Lidé si na něj neukazovali a dokonce se konečně smířil i s rodiči. Toho bláznivého a nevázaného Billa náhle vystřídal obraz někoho, kdo ve svém nitru tichounce trpěl a nedokázal víc milovat. I když od té doby uběhlo už 365 dní, pořád jej miloval a nedokázal zapomenout…

Jeho starší bratr na tom byl podobně. Svatba s Roby nic nezměnila na věci kolem Billa a citu, který jej zevnitř sžíral. Jediným světýlkem v temnotě byla miminka, dvojčata, která mu Roby porodila. Rozkošní chlapečci však neměli jedinou genetickou známku nebo alespoň náznak podoby ze své maminky. Jejich pleť byla smetanově bílá a vlásky, jež zdobily jejich drobné tváře, byly plavé a neskonale jemné. Jejich oči nebyly blýskavě zelené, nýbrž s nádechem roztékající se horké čokolády.

Paradoxem byl rozdíl, ve kterém se narodili. Bylo to přesně deset minut… Pouhých deset minut, přesně tenhle časový rozdíl udělal Toma starším sourozencem… jenomže štěstěna jim moc nepřála, protože se chlapečkové narodili s vadou srdíčka a ten, který to přežil a zvládl, byl právě ten mladší a mnohem křehčí… I když se Roby bránila, nakonec stejně získal jméno pro Toma nejkrásnější. Jméno, které mu dodá sílu žít, i když jeho bratříček už u něj nebyl. Tím jménem bylo právě jméno Bill…

KONEC : )


autor: B-kay

Rebel 15.

autor: B-kay

Tom opatrně sklonil pohled a napravil si velikou mikinu. Poté však své oči znovu zvedl a pevně na ni hleděl.

"Nemiluju tě, Roby. Mezi náma to už dávno ztratilo smysl a já ten smysl našel někde jinde," zašeptal a hrdlo se mu stáhlo pláčem, když se dveře nesměle otevřely a dovnitř vstoupila promoklá bytůstka…

"Kdes jej našel?" Bill už nečekal na nic. Vůbec nepřemýšlel nad tím, zdali je vhodná situace s tím začínat. Bylo mu už stejně všechno jedno. Do Toma se zamiloval, jenomže byl na pochybách, zdali i jeho bratr cítí to samé. A i kdyby ne, byl by jenom dalším omylem. A těch už nadělal přeci fůru.

Z vlasů mu stékaly kapky studeného deště, některé se linuly po jeho bledé tváři, jiné mu zase přistávaly na rtech nebo na bradě, ostatně stejně jako slzy, které se mu ještě třpytily v koutku očí. Jeho pohled byl smutný, dalo by se říct přímo zničený. Bál se všeho, co bude dál. Bál se, jak to všechno vlastně bude pokračovat. Nechtěl odejít!

---

Tady u Toma konečně našel smysl, který u rodičů pozbyl. Všichni na něj jenom křičeli a bezcílně mu nadávali. Bez příčiny a čím víc se trápil, tím víc je to těšilo. Nechtěl se litovat! To by nikdy neudělal, právě díky tomu se stal tím, čím je dnes. Byl mnohem silnější, než vypadal. Na povrchu možná panenka z porcelánu, jenomže uvnitř něj dřímalo něco silného a upřímného. A tím byla láska k bratrovi. Díky ní to ještě všechno zvládal. Dokázal se povznést nad všechna obvinění Roby i jejích rodičů. Snášel i její lži a opovržení. Snášel to všechno, jenomže už byl na pokraji svých sil.

"Tome, prosím…řekni mi to," zašeptal a očima jej prosil. Tak moc chtěl slyšet ta dvě krásná slova "Miluji tě". Dokonce tak moc, že Roby, která na něj jedovatě hleděla a pohledem jej přímo propalovala, úplně ignoroval a jediné, co dokázal vnímat, byl Tomův smutný pohled a nejistý výraz ve tváři. Právě se s ní rozešel, přesto mu však nedokázal vyznat lásku. Ne před ní!

"A co by ti měl jako říkat?! Že si našel druhou?! Ale neboj se, Bille, ta tě nebude mít ráda o nic víc, než sem tě dokázala snášet já. Protože já tě nenávidím! Zkazil si všechno, co se dalo! Zkazil si mi celej můj život a svému bratrovi také, že ses sem připletl! Měl si raději zůstat co nejdál od nás!" její slova působila na Billovo plačící srdce jako dýka, která mu s každým dalším bodnutím působila pořád větší a větší bolest. Už nevěděla, co má z čirého zoufalství dělat.

Nerozuměla, co se skrývá v Billových očích, když jim Tom nedokáže odolat. Nerozuměla absolutně ničemu, co se mezi nimi odehrálo během těchhle dvou týdnů. Když Tomovi tehdy zavolala Simone, nebyl přeci vůbec nadšen tím, že by měl Bill s nimi bydlet. Neměl jej přeci rád! Nemluvili spolu strašně dlouho, a proto také myslela, že vztah mezi nimi už nikdy nebude takový jako dřív. Kdysi v Tomových očích viděla jenom zvláštní pohrdání a strnulost, pokud se mluvilo o jeho bratrovi…. jenomže teď se v jeho očích ukrývalo něco, co nedokázala pochopit. Jeho oči měly zvláštně měkký odlesk, ve kterém jako by pořád dřímaly nepatrné slzy.

Málem přestala dýchat, když k ní Bill opatrně zvednul svoje uplakané oči a třesoucím se hlasem se se snažil říct něco, co jej zevnitř přímo sžíralo.

"T-tohle všechno je zbytečný… m-máš pravdu. Je konec… ale ne mezi váma," zašeptal náhle a Tomovo srdce jako by přestalo tlouct. Vyděšeně se zahleděl do podmanivých očí své lásky a prosebně zavrtěl hlavou.

"Bille, ne-" chtěl mu odporovat, jenomže Bill byl pevně rozhodnut. Skoncuje s touhle fraškou, i kdyby mu mělo puknout srdce, protože se raději bude trápit on, než by měl celej život žít s myšlenkou na to, že zničil jejich štěstí. Proto si rozhodně setřel všechny slzy, které mu tiše stékaly po tváři a zahleděl se pevným pohledem do Tomovy tváře.

"Zítra se vracím zpátky, Tome. Nedovolím, aby sis kvůli mně zničil život. Nemá to cenu. Věř mi… Roby… Roby tě miluje a… a-měl by sis ji vzít," vyřkl třesoucím se hlasem a silou mocí se snažil neplakat. Oči jej neskutečně pálily a tváře mu úplně hořely. Tohle se nemělo stát. Je to všechno tak zamotaný a v jeho případě i zbytečný. Robyin výraz se náhle změnil z nelítostného opovržení na nevěřícný úsměv, zato Tomovy oči pluly v potlačovaných slzách.

"Nedělej to," vzlykl a pohledem plným bolesti vzhlížel k jeho uplakané tváři. Bill se zhluboka nadechl, jenom krátce mu pohlédl do tváře, poté však svůj pohled znovu sklonil a popošel k Roby, která na něj přímo zírala.

"Jsi neuvěřitelná. Tom mě celou dobu litoval, pak mě nenáviděl, pak jsem tě obtěžoval a nakonec jsem tě znásilnil… Když ses na tom tolik natrápila, měla bys vyhrát. Je tvůj a já se mezi vás dva už nikdy plést nebudu," ty krásně lesklé oči způsobovaly Roby neskutečnou lítost, jelikož byla právě ona tvůrcem jejich bolesti. Jako by se dívala do očí Toma… Náhle jí přišli tak stejní, tak zvláštně kouzelní… Nevzmohla se na slovo ani, když Bill urychleně vběhl do jejich pokoje, kde si začal balit kufry v naději, že útěkem se všechno vyřeší. Jenomže se nevyřešilo vůbec nic…

Bylo kolem druhé v noci. Pokojem, kde leželi Roby s Tomem se nesla až tíživá atmosféra, která nebyla přerušena jediným slůvkem nebo povzdechem. Oba dva tiše hleděli do zdi před sebou. Akorát ve tváři jednoho se odrážela spokojenost, zatímco ve tváři toho druhého se odráželo neskutečné zklamání a prázdnota. Skoro neviditelné slzy tiše dokapávaly na Tomův polštář, který se pod jejich tíhou pořád víc a víc máčel…


autor: B-kay

Rebel 14.

autor: B-kay

Roby se ještě hodnou chvíli tiskla k Tomovým rtům, které už nedokázaly snášet její kousání a přímo zuřivé dobývání a tak jim nezbývalo nic jiného, než pootevřít se a vpustit ji dovnitř. Bill zničeným pohledem pozoroval, jak mu náruživě sténala do rtů a vůbec ji přitom netrápilo, jak moc mu tím ubližuje. Jako by to dělala schválně. Náhle si přišel jako překážka, která tam vlastně ani nemá co hledat. Díval se na ně s bolestí vyrytou ve tváři a nepochyboval o tom, že kdyby tam nebyl, Roby by byla schopná milovat se s ním i uprostřed předsíně. A tohle tedy vidět nepotřeboval. Beze slova se obrátil a odešel do koupelny, kde za sebou naléhavě zavřel dveře a poté se podél nich zničeně sesunul na podlahu, kde se stočil do klubíčka a utrápeně vydechl.

Nechtěl plakat! Slzy si zakazoval už jenom kvůli ní. Nechtěl kvůli ní plakat ani jednou. Za tyhle dva týdny se naplakal více než kdykoliv jindy. Její rodiče jej nechutně zesměšnili a ponížili. Chovali se k němu, jako by byl jenom ubohým psem beze známky citu. Ale on všechno strpěl! Vydržel jejich narážky, hloupé pomlouvání a výsměch, jenom kvůli Tomovi. Nechtěl od něj odejít a naivně si myslel, že by dokázal bojovat s Roby o svou lásku. Jenomže až tady zjistil, jak silným soupeřem Roby je. Dokázala by je bez mrknutí oka rozeštvat jenom slovy a výmysly, kterých už bylo více než dost.

---

Nesměle zamrkal a zvedl svou tvář po zvuku otevírajících se dveří, ze kterých se na něj dívala Roby s úsměvem na tváři. Byl to ten úsměv, kterým mu chtěla říct, že prostě vyhrála.

Jenomže Bill se téhle bitky dobrovolně vzdal.

"Řekneš mi jenom jednu věc, Bille?" pečlivě za sebou zavřela dveře a klekla si jenom kousínek od něj. S neskrývaným zájmem sledovala jeho krásnou tvář a plné rty. Nedokázala pochopit, jak můžou být oba tolik přitažlivý. Každý byl přitažlivý svým způsobem. V jeho očích viděla Toma… a tohle ji na dvojčatech prostě dostalo.

"Jakou?" zeptal se jí Bill přímo, ignorujíc její "svůdný" pohled, kterým přejížděla jeho obličej. Mírně zatřepal tváří a se zvednutým obočím čekal, co z ní vyleze.

"Proč si byl na mě od začátku takový, hmm? My dva jsme přeci mohli skvěle vycházet," zašeptala a bez ostychu pohladila Billovu nataženou dlaň. Bill nemohl uvěřit tomu, co právě vidí. Bojovala o Toma, a přitom jej tady sváděla. Její láska se ani v nejmenším nedala přirovnat ke skutečné lásce, kterou cítil on.

"Já jsem s tebou nepotřeboval skvěle vycházet. Prosím tě nech mě a jdi pryč," její ruku z té své přímo setřásl a pohotově vstal, rozhodnut uniknout, jelikož ona se k odchodu jaksi neměla. Roby však byla daleko fikanější, než myslel, a proto když urychleně zamkla a klíč si vložila do výstřihu, šokovaně vydechl a probodl ji přímo ledovým pohledem.

"Kde je Tom?" Billův hlas se mírně třásl s nastupujícím hněvem a zlostí.

"Poslala jsem jej ještě něco nakoupit. Večer totiž přijdou naši a budeme slavit naše zasnoubení," zářivě se usmála a pyšně na něj zamrkala. Už nevěděla, co má z čirého zoufalství udělat. Tak moc jej chtěla vidět na dně! Na dně a bez Toma!
Jediné, po čem toužila, bylo ublížit mu co nejvíce za to, jak odměřeně se k ní Tom v poslední době choval. Změnu v jeho chování totiž poznala okamžitě po příchodu Billa a nemohla dovolit, aby jí překazil plány.

"Takže on tě požádal o ruku? Skvělý," vydechl tiše a snažil se tvářit klidně, jako že o tom všem už dávno věděl. Jenomže právě tuhle skutečnost mu Tom jaksi zapomněl říct.
"Já vím, a proto tě chci poprosit, abys nám dal pokoj, Bille," řekla náhle a Bill se už nedokázal ubránit slzám. Takže tohle všechno byla jenom pouhá lež?!
"Vrať se do Mnichova a tam dál dělej své maléry. Ale mezi nás se už nestav. Já si Toma vezmu s tvým souhlasem, i bez něj. Plánovali jsme svatbu dávno předtím, než si se tady zjevil. Zkazil si úplně všechno, Bille. Nech nás už být. Sbal si své věci a odjeď co nejdál od nás dvou. Málem jsi mi zničil mé štěstí," své vrcholné vystoupení zakončila půvabným vzlyknutím, jak se k Billovi pomalu přiblížila a projela jeho tvář vášnivým pohledem.

"Dej mi ten klíč," zasyčel na ni Bill zničeně a ještě z posledních sil se snažil nepropuknout v zoufalý pláč.

"Co kdyby sis ho vzal sám?" zaškemrala a naléhavě vyjela po Billových rtech, které ji přímo sváděly. Přitom se jí však klíč sesmykl z výstřihu a přistál na zemi. Bill ji od sebe rychle odstrčil, vzal klíč a konečně se dostal ven. Hodil na sebe mikinu, vzal klíčky od auta, které ležely na stolku, a se slzami v očích vyběhl ven.

Nevšímal si zběsilého deště, který mu během vteřiny smáčel tvář. Na to byl už přeci zvyklý. Urychleně nasednul do auta svého bratra, kde se zhroutil na palubní desku a naléhavě plačící tvář ukryl v dlaních. Celý se třásl a nedokázal uvěřit, co všechno si tady díky ní musel prožít. Copak si toho už nevytrpěl dost?!

Opatrně nastartoval a vyjel na silnici…

Tom se během deseti minut vrátil celý promočený ze supermarketu, který byl naštěstí jenom kousek od jejich bytu. Když však na parkovišti nenašel své auto, zamrazilo jej. Zježily se mu strachem všechny chloupky a srdce jakoby přestalo tlouct. Cítil, že něco není v pořádku. Cítil podivné sevření kolem žaludku a nemohl se pořádně nadechnout. Tohle nevěštilo nic dobrého! Naléhavě se rozběhl nahoru a urychleně otevřel dveře.

"Miláčku," slyšel jako první, než se mu Roby vrhla do náruče. On ji však od sebe nečekaně odsunul a zahleděl se na ni se strachem v očích.

"Kde je Bill?" zhluboka dýchal a už věděl, že nebyl nejlepší nápad nechávat je tady samotné. V Roby nemohl vidět někoho, kdo by dal na Billa pozor. Někoho, kdo by se o něj postaral, nýbrž někoho, kdo mu chtěl jenom ublížit.

"J-já nevím. Trošku jsme se pohádali a on pak vyletěl, ukradl ti klíčky a utekl pryč. Strašně po mě křičel," vydechla sklíčeně a snažila se působit co nejsmutněji.

Tom jí však nevěřil jediné slovo.

"Jak si jej mohla pustit v tomhle počasí?" vyhrkl vystrašeně a nechtěl ani pomyslet na to, co všechno se mohlo stát.

"A to jsem měla jet s ním?? Není to přeci dítě!" pečlivě si upravila laciný make up a vesele našpulila rty na svůj odraz v zrcadle. "Co kdybys jej na chvilku nechal být, a konečně se věnoval i mně?" trucovitě na něj vystrčila spodní ret ve chvíli, kdy po něm natáhla obě dlaně a rozverně vzhlédla k jeho očím.

Znechuceně se odvrátila, když v jejich odrazu uviděla jenom jediné - Billa.

Tak moc si přála, aby se Bill někde vyboural a navždy zmizel z jejich života. I když věděla, jak moc by Tom trpěl, ona by na tom akorát získala.

"Bill je něco mnohem křehčího, než dítě. Ale to ty nemůžeš pochopit, Roby. Ty totiž nechápeš absolutně nic," s narůstajícím pocitem strachu v něm rostlo i pevné rozhodnutí ukončit tuhle zbytečnou frašku a konečně získat volnost. "Copak tohle je vztah?! Já a ty… to už dávno přestalo fungovat. Já si tě nechtěl nikdy brát… tos chtěla jenom ty. Řídila si mi život a bylo ti úplně ukradený, zdali to takhle chci nebo ne," vydechl vztekle a přímost jeho hlasu ji šokovala. Už zřejmě tušila, co budeš následovat, přesto si to však nechtěla přiznat. Nemohla dopustit, aby se s ní rozešel.

Tom opatrně sklonil pohled a napravil si velikou mikinu. Poté však své oči znovu zvedl a pevně na ni hleděl.

"Nemiluju tě, Roby. Mezi náma to už dávno ztratilo smysl a já ten smysl našel někde jinde," zašeptal a hrdlo se mu stáhlo pláčem, když se dveře nesměle otevřely a dovnitř vstoupila promoklá bytůstka…

autor: B-kay

Rebel 13.

autor: B-kay

Bill se však po chvilince musel odsunout, jelikož mu došla všechna zásoba kyslíku. S mocně lapajícím výdechem opustil Tomovy rty a opatrně otřel své čelo o to jeho. Jeho pohled se automaticky zavrtal do Tomových očí, avšak jejich těla pořád spojovalo pevné objetí.

"Všechno jsem zničil," šeptl náhle a smutně svěsil tvář do Tomova trika.

"Tomu nerozumím," Tom možná malinko chápal, kam tím Bill mířil, ale raději si to nechtěl přiznat. A jediné, co nechtěl vůbec, bylo vidět Billa smutného.

Opatrně se k němu sklonil a dvěma prsty mu něžně nadzvedl tvář k té své. S neskrývanou měkkostí a něhou sledoval každičký kousínek jeho tváře… ty krásné oči, plné rty a tak krásně bledou tvář… Byl úplně jiný než Roby. A teď nemyslel jenom odstínem pleti a barvou očí. Lišili se skoro ve všem. Jenom jedno jediné je spojovalo a vytvářelo mezi nima neviditelné pouto. A tím byl Tom… Oba jej milovali. Oba by pro něj dokázali dýchat, ale jenom jeden z nich to myslel skutečně. Jenom jeden jej nemiloval falešnou opičí láskou bez volnosti…

---

"Ty ale dobře víš, o čem mluvím," odsunul se a zahleděl se na praskající okna auta, která mokla pod tíhou neustávajícího deště. "Dokud jsem se tady nezjevil, měl jsi všechno. Měl jsi ji. Chtěli jste se vzít, založit rodinu a já? Já jsem tady zase jenom jednou velikou překážkou a malérem," plaše sklonil smutné oči k Tomovým dlaním, které jej začaly jemně hladit po odhalených bocích.

"Možná máš v něčem pravdu, ale kdyby ses tady nezjevil, udělal bych tu největší chybu, Bille. Dokázal bych si ji možná i vzít, možná i založit rodinu, ale nikdy bych s ní nebyl skutečně šťastný," řekl tiše, jak jeho prsty proklouzly látkou Billova trika a tam jej začaly opatrně hladit. "Já totiž ke štěstí nepotřebuju její majetek, ani její skvělou rodinu a rodokmen. Nechci mít přesně dané, co bude dnes a co zítra. Ten stereotyp bych už nezvládl," dovolil, aby se mu Bill stulil do náruče a poté jej dlouze políbil. "Nikdy bych neřekl, že se na tebe budu moci dívat i takhle," zašeptal s měkkým úsměvem a brnknul Billovi do nosu.

"Jak takhle?" Bill mu úsměv vesele vracel, a přitom nepřestával pokrývat jeho rty malýma pusinkama.

"Takhle zblízka. Můžu se tě kdykoliv dotknout a políbit tě... slibuju ti, že udělám všechno proto, abychom mohli být spolu. Já si totiž připadám jako malej kluk, který se konečně prvně zamiloval," vydechl a nadšeně se usmál proti Billovým rtům, jak opatrně dopadly na ty jeho. "Miluju tě, Tome," špitl ještě předtím, než se jejich jazyky pomalounku propletly a tím si mohli vychutnat tu sladkou příchuť slin toho druhého. Hráli si spolu… Přímo hravě otírali své rty a přitom se lechtivými doteky pořád víc a víc sbližovali. Bill seděl Tomovi uvolněně na klíně a své rty poslušně nechával laskat Tomovým jazykem.

Oba se nepatrně třásli a chvěli štěstím, které je náhle zaplavilo. Jejich veselé polibky se brzy změnily ve vášnivé líbání, které nebralo konce…

"Půjdeme zpátky?" ozval se po chvilce Bill, kterého zvětšující se intenzita deště a síla bouřky začala pomalu děsit. Tom z jeho očí dokázal vyčíst všechen ten strach a bezmoc, ale přesto tam viděl i nekonečné množství lásky a důvěry.

"Tak jo," usmál se na něj a naposled se jemně dotknul jeho rtů. Bill mu polibek hravě oplatil a poté spolu vyběhli na deštěm smáčenou ulici. Ruku v ruce utíkali až ke vchodu, kde se konečně ukryli před kapkami studené vody, která stihla za tu nepatrnou chvilinku smáčet větší část jejich oblečení. Billovy vlasy byly nyní mokré a dokonale uhlazené. Rychle stoupali nahoru po schodech, ale přede dveřmi náhle zastavili a smutně na sebe pohlédli.

"Budeš spát u ní?" zeptal se Bill tichým hlasem a jemně si přejel jazykem po horním rtu. Tom by dal všechno za to, aby jej dokázal udělat šťastným, ale teď na to bylo ještě příliš brzy.

"Budu muset," odpověděl strnule a smutně svěsil tvář mezi ramena. Bill mu ji však opatrně nadzvedl a sjel jeho tvář zamilovaným pohledem.

"Bude to dobrý, hmm? Nechci, aby ses trápil," dlouze jej políbil a nechal se Tomem naléhavě obejmout.

"Jsem hlupák,"zavzdychal mu Tom těžce do vlasů, do kterých mu uštědřil několik polibků.

"Nejsi, Tome… my oba jsme hloupí," zašeptal Bill opatrně a nevědomky skláněl svou tvář k Tomovým rtům, které jej neskutečně lákaly. Bez váhání mezi ně vplul a se vší jemností po nich přejížděl jazykem a následně je opatrně hnětl prsty. "Miluju, když mě líbáš," zasténal a následně naklonil hlavu dozadu, když Tomův jazyk mapoval každý milimetr jeho rtů.

"Já zas miluju, když tě můžu líbat," Tom se do polibku sladce usmál, poté však znovu zvážněl a ve tmě našel Billovy zkřehlé dlaně, kterými drtil cíp mikiny. Pomalu si je pokládal na svá ramena a Bill mu je náruživě omotal kolem krku tak, že mezi nimi nebyla jediná mezírka…

Nerozuměli tomu. Ani jeden z nich ještě pořád nedokázal pochopit tu skutečnost, která náhle vyzrála a konečně vyplavala na povrch. Byli do sebe blázni, přesto se však skoro celé dospívání jeden druhému vyhýbal. Ten čas, kdy mohli být spolu, využili vzájemnou ignorací a mlčením a teď, když za ně rozhodl osud, po sobě šíleli. Oba litovali každé promrhané minuty, co mohli strávit společně… Jenomže teď už bylo příliš pozdě.

Jejich láska byla sice upřímná a čistá, ale taktéž proti všem pravidlům morálky a slušného chování. Ale Bill přeci nikdy slušný nebyl! Celý život na něj někdo křičel nebo mu někdo bezdůvodně nadával. Všechno zvládl a protrpěl. Tak proč by teď nemohl být konečně šťastný?! I kdyby to bylo jenom na chviličku…

Tom si Billa k sobě tiskl vší silou. Vzrušením se mu motala hlava, a kdyby měl mluvit, neřekl by ani slovo. Nedokázal popsat to, co cítil ve chvíli, kdy mohl Billa líbat. Kdy se jej mohl dotýkat nebo alespoň vnímat jeho hořkost a vášeň… Tady konečně pochopil, že jeho bratr není z kamene, jak si možná kdysi myslel. Nemohl ani uvěřit tomu, že o Billovi někdy pochyboval. Naivně si myslel, že jeho bratr není schopen citu a lásky. Považoval jej jenom za někoho, kdo vám přidělá malé množství problémů a zvedne vám adrenalin. Nikdy si neuvědomoval, že Bill má také srdce… a také i jisté potřeby. Nikdo přeci nemůže žít bez lásky. Každý potřebuje cítit polibky, doteky a teplo cizího těla… A jeho bratr není výjimkou! Jenom Tom mohl přesně říct, jak nádherné je líbání s ním. Jak vášnivě dokáže milovat a odevzdávat se do jeho rukou… Už jenom při vzpomínce na jejich společnou noc se mu ještě více roztřásla kolena a hlas se mu zasekl. Bill byl tehdy tak krásnej…

"N-ne,dost! Musíme přestat," urychleně se odsunul od nic netušícího Billa, kterého rty měly nádherně jahodový odlesk. "Ještě chvilku a-," červenal se, i když to přes tu tmu nemohl nikdo vidět. Nedokázal by se udržet…

"T-to je v pořádku," Bill se mírně pousmál a pečlivě si otřel rty. Také byl mírně rozladěný a vlna potlačovaného vzrušení mu přímo motala hlavu. "Tak, jdeme?" konečně rozsvítil světlo a nervózně si projel prsty ve vlasech. Tom neznatelně kývl a poté opatrně otevřel dveře. Náhle se tam jako vichřice přiřítila Roby, jejíž tělo se skvělo jenom v lehkým županu a skoro průsvitné noční košili.

"Ach bože, jsem tak ráda, žes ho našel. Už jsem začínala mít strach," vydechla "ustaraně" a líbezným úsměvem projela Billovu posmutnělou tvář. Bill hodil očkem po Tomovi, který sice také ničemu nerozuměl, ale raději nad tím ani nějak neuvažoval.

"Lásko, jsi v pořádku?" vydechla a bez okolků se vrhla nic netušícímu Tomovi kolem krku. Brala si jeho rty po svém. Její divoké tempo Toma přímo dusilo, a když se chtěl odsunout, Roby si jej znovu za týl přitáhla zpátky. A Bill musel jejímu divadýlku jenom zničeně přihlížet…


autor: B-kay

Rebel 12.

autor: B-kay

"Miláčku," Robyin křik se ozýval náhle celým obývákem, kam vlítla jako raketa s nadšeným úsměvem ve tváři. V rukou držela několik nákupních tašek a v očích ji nebezpečně šlehaly plamínky pomsty. Skoro celou noc totiž strávila se svou mámou a dumaly, jak by se Bill jednou pro vždy zbavily. A že toho nebylo málo, na co přišly. Kdyby jen věděl chudáček, co všechno jej ještě čeká… Proti jedné harpii by ještě dokázal bojovat, ale když se proti němu spojí hned dvě… to už nebude tak snadné…

Tom sklíčeně postával u dveří a neměl se k tomu, aby udělal krok vpřed a opustil tím ložnici, která byla ještě prosáklá jejich milováním. Jeho oči naléhavě bloudily po Billově tváři, která už nevypadala tak spokojeně a vesele, jako ještě před chvilkou. Smutně našpulený spodní ret a přivřená víčka nezračily nic hezkého…

"Měl bys jít za ní," řekl a smutně si povzdechl.

"Bille, ale já," chtěl k němu dojít a obejmout jej, Bill však před jeho dotekem ucukl a jeho pohledu se vyhýbal.

---

"Prosím tě běž. Bude to pak horší," naléhal, i když by dal právě půl života za to, být s ním…

Než však stihl říct něco dalšího, vletěla do pokoje natěšená Roby, jejíž výraz se však vmžiku změnil, když pohlédla do Billovy tváře. Spokojený úsměv se náhle změnil v něco opovrhujícího, ba dokonce by se dalo říct, že až znechuceného…

"Tys jej nevyhodil?" zeptala se, jakmile se všimla zvláštního ticha, které panovalo mezi nimi. Ani jeden neřekl slovo, jenom tiše hleděli do očí toho druhého a další osobu, jakoby ani nepostřehli. "Lásko, co to má znamenat??" dupla si jedovatě, což probralo oba z menšího zamyšlení, a konečně je to uvedlo do kruté reality v podobě jejich největší překážky.

"Půjdu se raději projít," řekl Bill a poraženě svěsil hlavu mezi ramena... Měl to vědět!

Tom patří jí! Jakékoliv jiné pouto, než to bratrské, by mezi nimi nefungovalo. A i kdyby po sobě jakkoliv toužili, vždy by tady byla a nikdy by jim nedala prostor skutečně žít a svobodně milovat. Proto se chtěl raději své náhlé lásky vzdát. Chtěl se vzdát lásky, která se zjevila nečekaně a neptala se na svolení. Nemohl proti ní bojovat... nemohl dokonce bojovat ani s touhou, která je v noci nutila jednat nerozvážně a zahodit všechno za hlavu. Možná i to vyznání lásky vyšlo z Tomových rtů jenom v afektu, nebo v jakémsi opojení vášnivé noci. Když se na něj teď díval, nenašel v jeho očích to štěstí a lásku, jakou ještě před chvilkou zářily, a proto se rozhodl ustoupit. Nemělo by žádný smysl pouštět se do předem prohranýho boje.

"Bille, počkej," zašeptal, ale Bill jej neposlouchal. Vzal si své věci a odešel z pokoje. Během několika minut se bytem ozvalo třísknutí dveří a jediné, co bylo slyšet, byly Robyiny výčitky, které se spustily na jeho hlavu jako vodopád.

"Nerozumím ti, Tome," zašeptala opravdu "zkroušeně" a jemně vzlykla. "Co se to s tebou stalo? Předtím, než se tady zjevil, jsi byl úplně jinej. Milovali jsme se skoro každou noc. Měla jsem pocit, že mě máš rád. Cítila jsem, že po mně toužíš, ale teď? Od té doby, co je tu ten tvůj nepovedenej bratr, se všechno změnilo! Myslela jsem, že jej hned vyhodíš," štěkla po něm a naštvaně kopla do Billova prázdného kufru. Tom se na ni však díval s klidem ve tváři a sám sebe se ptal, jak mohl s touhle dívkou vydržet tak dlouho? Po včerejší noci s Billem konečně pochopil, co to znamená skutečně milovat a být milován... Možná právě teď konečně pochopil, jak byl nespravedlivý...

"Já jsem neměl důvod vyhazovat jej. Nevím, proč bych to měl udělat," řekl a konečně se odvážil pohledem zabloudit i k její tváři.

"Proč? Tvůj bratr mě zneužil. A zneužívá i tebe! Dělá to všechno jenom proto, aby tady mohl zůstat. Ale ty jej máš zřejmě daleko radši než mě!" vzpurně založila ruce na prsou a ignorantsky popošla k pootevřenému oknu, za kterým se počasí znovu měnilo ze záření slunce na lehké pokapávání dešťových kapek, které se ozývalo celou ulicí. "Tomi, miláčku. Vezmeme se a na celýho Billa se vykašli. Nikdy si jej neměl skutečně rád a ty to víš," otočila se a snažila se jej pohledem snad svést.

Tom zničeně pohlédl jejím směrem a nemohl uvěřit tomu, co řekla. Možná se sice nechoval vždy jako ideální bratr, ale na Billa by nikdy nedal dopustit. Když byli malí, byli nerozluční a viděli v očích toho druhého smysl života. Pak se však ten smysl na chvilku vytratil a jejich chování mírně ochladlo, až se přestali stýkat úplně. Teď však v jeho nádherně podmanivých očích znovu viděl smysl a skutečnou lásku. Nelitoval toho, co mu ráno řekl. Cítil to a chtěl, aby to věděl i Bill. Nikdy mezi sebou neměli žádné tajemství a i přes všechny ty problémy si pořád důvěřovali. Nechtěl jej ztratit… Už podruhé ne!

"Mýlíš se. Už jako malé dítě jsem jej miloval. Ty tomu ještě pořád nerozumíš, Roby? Já se na něj nedokážu zlobit. Odpustil bych mu cokoliv. A nedovolím, aby trpěl tvým chováním a také chováním tvých rodičů!" konečně se jí dokázal vzepřít a řekl všechno, co by si měla už konečně po tak dlouhé době uvědomit!

Mezi nima nebylo nic, co by je dokázalo rozdělit. Jako malí si slíbili, že i zemřou společně. Nemohl by žít bez něj. Vlastně se sám sobě divil, že to vydržel takhle dlouho…

Možná se tady Bill zjevil právě včas, aby neudělal nějakou hloupost. Možná právě jeho láska měla být tou skutečnou. Možná se tady zjevil proto, aby zabránil té nesmyslné svatbě…

"Kam to jako jdeš?" vyjekla, když se Tom začal rychle oblékat a s rozhodným výrazem došel ke dveřím.

"Jdu za ním. Nenechám jej tam moknout jako psa," zašeptal a prudce za sebou třískl dveřmi, až Roby nepatrně nadskočila. Takovéhle jednání nečekala… Vlastně vůbec nečekala, že tam Bill ještě bude. Nechápala, co udělala špatně, ale nechtěla se vzdát a připustit si pravdu, že je nedokáže rozdělit…

Tom ani nemusel hledat dlouho, aby Billa našel. Krčil se v klubíčku na zadním sedadle jeho auta, které bral jako jediné útočiště, kde se mohl ukrýt před deštěm. Zpátky jít nechtěl a k rodičům se neodvážil. Proto raději seděl v autě jako nějakej vetřelec. Už více poníženě si připadat nemohl. Když však u dveří uviděl Toma, rychle otevřel a pustil jej k sobě.

"Vzal jsem si klíčky, zlobíš se?" špitl a pootevřenou pusou vydechl na jeho zmoklou tvář horký vzduch. Tom zhluboka dýchal a pevně si jej k sobě přivinul. S neskrývanou láskou se díval do očí toho rebela, který se mu náhle změnil v tu nejkřehčí osobu na světě.

"Polib mě… prosím," zasténal a prudce se naklonil k Billovým rtům…

Možná to byly minuty, možná hodiny, co tiše seděli na zadním sedadle auta a naléhavě se líbali. O nic víc se nepokoušeli. Mluvili prostřednictvím zoufalých polibků a jemných doteků…

autor: B-kay

Rebel 11.

autor: B-kay

Roby netrpělivě vyčkávala v posteli, kdy se konečně celým bytem ozve Tomův křik nebo nadávky vůči Billovi. Dokonce by jí postačila i pořádná hádka. Spokojeně popošla k oknu a s "vřelým" úsměvem sledovala, jak se na nebi blýskají hvězdy ve zvláštních okruzích. Pohled jí nejednou padl na skříň, která byla jenom pouhý kousínek od ní. Přemýšlela, zdali nemá udělat dobrý skutek a Billovy věci už popředu nesbalit. Srdce jí plesalo radostí a štěstím, že konečně našla něco, co by Tom nedokázal překousnout ani u toho svého tolik zbožňovaného brášky. Nemohla ani uvěřit svému štěstí, když v Tomových očích viděla tu bolest a vztek. Rozdělila je! Tím si byla jistá!

V dlaních žmoulala okraj své noční košile, a přitom se nerozhodně dívala na Billovy prázdné kufry. Na její tváři se znovu mihl náznak úsměvu, když si uvědomila, že ty tašky budou za chvilku opět plné, a konečně vypadnou z jejího bytu stejně, jako ty žhavé hnědé oči, ve kterých pokaždé uviděla obraz svého Toma…

Robyina představa se však vůbec neztotožňovala s tím, co se právě dělo v kuchyni. I když si mohla hloupě namýšlet a zbytečně se těšit, radost bývá někdy vratká a ne vždy oprávněná. Tom totiž nevypadal, že by se chystal Billa vyhodit, a také se kuchyní neozývala vše zničující hádka. Vlastně se kuchyní neozývalo vůbec nic. Celou kuchyní se nesla jenom ospalá tma a ticho, které sem tam přerušilo jemné zakňourání nebo mlaskavý zvuk dvou proplétajících se jazyků.

---

Teď to byl však Tom, kdo byl tíhou bratrova těla slisován do podlahy, zatímco mu jeho bráška odevzdaně seděl na klíně a v rytmu dlouhého líbání se mu jemně pohrával s dredy, které opatrně proplétal mezi prsty a nejednou za ně letmo zatahal. Tomovy dlaně spočívaly volně spuštěné podél těla. Nedokázal dělat absolutně nic, jediné, na co se zmohl, bylo opětování všech Billových polibků. Cítil, jak se mu bratr na klíně chvěje a zpod těžce přivřených víček stekla nejedna drobná slza, která mu smáčela kůži na krku. Nerozuměl tomu…

Vlastně nerozuměl ničemu. Jeho bratr, dvojče - ten rebel, který mu jenom otravoval život a pěkně lezl na nervy, jej tady teď vášnivě líbal a nevědomky se otíral tváří o tu jeho. Sem tam cítil i jemné skousnutí kůži na bradě nebo neustálé šimrání Billových šlehačkových vlasů. Nemohl uvěřit tomu, co právě dělal. Věděl, že to není správné, a že jim to může nadělat akorát tak potíže, přesto se však nedokázal ubránit. Roby jej takhle nikdy nelíbala. Nikdy mu nedala vlastní prostor, aby si dělal co chtěl, stejně jako to právě udělal Bill, když si jej na sebe znovu překulil a zahleděl se mu hluboce do očí. Hleděli na sebe hezky dlouho. Nemluvili, jejich dlaně se už vzájemně nedotýkaly, přesto tady jistá konverzace byla. Jejich oči spolu mluvily, aniž by přitom jeden z nich musel otevřít pusu. Jejich zběsile zvedající se hrudníky se o sebe nevědomky otíraly a naběhlost jejich rtů byla snad jediným poznatkem právě ukončeného líbání.

"J-já nevím, co mám říct," vydechl Tom tiše a zmateně hleděl do Billových očí, ze kterých se nyní linuly horké slzy, jak začal tiše plakat.

"Myslím, že... že bys měl být raději zticha a neříkat nic. Byla to chyba… omlouvám se," řekl tiše a sklesle odvrátil svou tvář z dohledu Tomových očí, čímž ukončil to nekonečné protnutí. Tom si jej však k sobě znovu natočil a musel použít i menší sílu, aby se na něj Bill díval.

"Nerozumím tomu. Myslel jsem si, že ty… že ti na tomhle nezáleží. Ž-že to prostě k životu nepotřebuješ," až když uviděl Billův zhrozený výraz, uvědomil si, že to zřejmě přehnal.

"Opravdu si myslíš, že jsem z ledu?! Nebo z kamene?! Copak si myslíš, že za to, že prostě nemám štěstí a přitahuju problémy, tak nedokážu cítit?! Roby by ti o tom uměla povyprávět! Za ten týden jsme spolu nic jinýho kromě sexu nedělali," zasyčel sarkasticky a prudce ze sebe Toma znovu setřásl. Ten vykuleně sledoval, jak ze sebe jeho bráška klidně otírá zbytky šlehačky a sirupu... jakoby si vůbec neuvědomil, co právě řekl.

"Spal si s ní?" zeptal se jej Tom přímo a málem jej probodl pohledem, ve kterém se zračil strach, hněv, ale také neskutečný chtíč. Bill na něj nechtěl být zlý. Bylo mu líto i toho, jak na něj před chvilkou vyjel, ale nedokázal uvěřit, že i Tom jej bere za pouhou kamennou sochu bez schopnosti cítit něco takového, jako je láska. Jako by nikdy nepotřeboval ke svému životu něhu, doteky, hlazení nebo samotné milování... jako by tohle všechno bylo jenom pouhým zdáním v Billově životě...

"Ty se mě na to opravdu ptáš?" vydechl rozhořčeně a smutně našpulil rty, ve kterých se ještě pořád odrážela blízkost těch Tomových.

"Jo, ptám! Chci to vědět, Bille! Spal si s ní nebo ses jenom pokoušel sbalit ji?" zeptal se tiše a i jeho pohled už ztrácel tu pevnost a bojovnost, kterou pomalu nahradila vlhká stopa slz.

"Seš ubožák! Já mám svůj život, a ty zase svůj! A ty moc dobře víš, Tome, že se ti do něj nerad pletu. Tak si na to odpověz laskavě sám, bráško a mě z toho vynech," vydechl, poté se zvedl a rovnou mířil do koupelny, kde chtěl ze sebe smýt všechnu tu šlehačku a dotěrnou lepkavost, která se mu rozlévala snad po celém těle i tváři. Snažil se působit vyrovnaně, dokonce si před Tomem schválně utřel zbytky slz, ale stejně, když se za ním tiše zavřely dveře koupelny a on se zadíval na svůj odraz v zrcadle, znovu se rozplakal.

To líbání bylo daleko krásnější, než čekal a v jeho mysli teď vířily myšlenky neskutečnou rychlostí. Zkřehlýma rukama ze sebe opatrně svlékal špinavé oblečení, a když se konečně zavřel ve sprchovém koutu, sesunul se k zemi a bezmocně se rozbrečel. Kapky vody mu smývaly z těla tu sladkost a vůni dortu, ale on to vůbec nevnímal. Byl stočený v klubíčku v koutě a nesnažil se jakkoliv pohnout...

Tom ještě pořád vykolejený tím, co se před chvilkou stalo, zmateně dosednul na židli vedle něj a zoufalý obličej ukryl v závoji svých dlaní. Na rtech ještě pořád cítil Billovu sladkost a náruživost a jeho dredy byly něžně propletené od Billových prstů. Až teď mu to všechno došlo. Až teď, když mu hezky ublížil a ponížil jej. Ale nevěděl, čemu má věřit. Jestli Robyiným falešným očím, plných hraných slz, nebo Billovým polibkům...

Byl tak zmatenej... Po chvilce se však rozhodl umýt, i když jenom v kuchyni a alespoň většinu z toho dortu si ze své tváře smýt. Když už si přišel v rámci možností čistý, tichými kroky došel až ke svému pokoji, který zničeně otevřel a nechápavým pohledem přelétl Roby, která vesele balila Billovy věci do jeho kufrů. Když si všimla jeho přítomnosti, "zamilovaně" se usmála a poslala Tomovi vzdušný polibek. Ten však na ni pořád vykuleně hleděl a snažil se to všechno nějak srovnat ve své mysli.

"Co to jako děláš?" bylo první, co ze sebe dokázal dostat a jen stěží dokázal zavřít dveře.

"Coby? Pomáhám Billovi s balením. Přeci jej tady nechceš nechat a tím riskovat, že to udělá zase," vzpurně našpulila rty a vesele hodila do kufru poslední Billovo triko.

"Já jej ale nevyhodil! Všechno zapřel a já proto nevím, komu mám věřit. Takže to balíš zbytečně. Klidně to můžeš naskládat zpátky, Roby," řekl a v očích se mu rozhodně zablesklo.

"Lásko,ale... tvůj bratr mě zneužil a ty mi nevěříš?! Raději uvěříš jeho hloupým výmluvám, než své snoubence?" náhle se její hlas už nezdál tak vyrovnaný a veselý a Tom v něm poznal malinkou špetku nervozity.

"Nejsi moje snoubenka, Roby. Nepožádal jsem tě o ruku. To ty sis prostě řekla, že se vezmeme a nehledíš na to, zdali to tak vůbec chci!" naštvaně sebou prásknul na postel a zavrtal se hluboko pod přikrývku. "Dobrou noc," zasyčel ještě předtím, než prudce přivřel víčka a s myšlenkou na Billa se snažil usnout.

"Tome! Tohle snad už nemyslíš vážně? Nemilovali jsme se celou věčnost," vydechla sklesle, když hleděla, jak Tom spokojeně usíná a na ni kašle...

Zřejmě se těšila příliš brzy…

"Nemám náladu. A pokud tě můj bratr opravdu zneužil, mělo by se ti milování hnusit, ne?" šeptl a ještě z posledních sil se snažil zůstat vzhůru. Roby už jenom jedovatě zasyčela a svalila se na druhou stranu postele. Tímhle to pro ni ale neskončilo! Musí udělat něco, co ty dva prostě definitivně rozdělí…

Druhý den byl spíše založen na tichu a kradmých pohledech.

Bill odmítal komunikovat s Tomem, Tom zase s Roby a tak nemluvil nikdo s nikým. A jelikož se Roby na Billovy kufry vykašlala, a raději odjela na noc k rodičům, aby se nějak poradila, Tom mu je začal znovu vykládat a se smutným výrazem ukládal Billovy věci zpátky do skříně. Předtím však ještě skočil za děckama a chvilku je učil, dnes však bez svého bratra, který tam pokaždé rozesmál všechny ty děti a nejednou i Toma, svými přímo akrobatickými kousky...

Dnes však bylo všechno jinak. Bill se také jen tak toulal po městě, a když se vrátil, byl už večer. Dost jej překvapilo, že našel Toma, jak mu skládal jeho oblečení. Opřel se o rám dveří a skleslým pohledem se na něj zahleděl.

"Co to jako děláš?" zeptal se tiše a smutně vystrčil spodní ret. Tom se na něj poplašeně otočil, poté však na své tváři vykouzlil poklidný výraz a strnule se pousmál.

"Roby ti je velice ochotně naskládala do kufrů, tak to vykládám," řekl jistě a znovu se otočil pohledem ke kupě Billova oblečení. Billovou tváří prolétl smutný úsměv, jak pomalu kráčel ke svému bráškovi a z výšky se na něj smutně podíval.

"Nemusíš to dělat, Tome. Udělal bych si to klidně sám, a stejně bych tady zřejmě už neměl zůstávat, takže je to zbytečné. Roby mi akorát tak pomohla," tiše si povzdechl a odsunul z dosahu Tomových dlaní veliký kufr.

"Ne, to ne. Bille, já se ti omlouvám. Reagoval jsem jako hlupák. Byl jsem zmatenej a vzruše-," náhle se zoufalý příval jeho slov zastavil a on hleděl vyděšeně do očí svého bratra, kterého oči měly podobný výraz.

"Cože?" zeptal se Bill opatrně a tiše se posadil vedle Toma, kterého rázem polila červená.

"J-já... chtěl jsem říct zmatenej a hloupej…" pípl a náhle si připadal naproti Billovy malej jako knoflíček.

"Ale chtěl jsi říct něco jinýho," řekl Bill měkce, jak se mu vlasy nádherně leskly a jeho oči přímo vábily.

"Tak s-spal si s ní?" zeptal se ještě naposled a tváří otočil doleva, aby se mohl podívat Billovi hluboce do očí. Ten však hleděl na jeho krásně povyschlé rty a mírně zakroutil hlavou.

"Ne," řekl rozhodně a zamyšleně pohlédl před sebe.

"Já nevím, Bille… ona tvrdí, že si ji zneužil a já nevím, čemu mám věřit," Tom se na něj znovu smutně zahleděl a sledoval jeho nádhernej profil. Smutné oči, plné rty a něžný výraz.

"Myslíš si, že bych se s ní dokázal milovat po tom, co se stalo mezi náma?!" Tom náhle zpozorněl. To slovo milovat vyletělo z Billových rtů tak rychle, ale přesto v něm dokázalo vyvolat neskutečné vzrušení už jenom při představě milování s Billem… nechápal se a myšlenky tohohle typu si zakazoval, přesto to nedokázal. Bill mu za poslední dva dny dokázal dát daleko více lásky, než byla Roby schopná přes všechny ty měsíce, co spolu bydleli.

"Zřejmě ne," odpověděl nejistě a roztřesený pohled ukryl do unavených dlaní.

"Roby tady dnes nebude?" zeptal se jej Bill s pohledem pořád upnutým před sebe.

"Ne, spí u rodičů," postavil se a konečně protáhl ubolené klouby z toho dlouhého sezení. Bill vstal také a nesmělým pohledem se mu vpíjel do očí...

autor: B-kay

Rebel 10.

autor: B-kay

Roby netrpělivě vyčkávala v posteli, kdy se konečně celým bytem ozve Tomův křik nebo nadávky vůči Billovi. Dokonce by jí postačila i pořádná hádka. Spokojeně popošla k oknu a s "vřelým" úsměvem sledovala, jak se na nebi blýskají hvězdy ve zvláštních okruzích. Pohled jí nejednou padl na skříň, která byla jenom pouhý kousínek od ní. Přemýšlela, zdali nemá udělat dobrý skutek a Billovy věci už popředu nesbalit. Srdce jí plesalo radostí a štěstím, že konečně našla něco, co by Tom nedokázal překousnout ani u toho svého tolik zbožňovaného brášky. Nemohla ani uvěřit svému štěstí, když v Tomových očích viděla tu bolest a vztek. Rozdělila je! Tím si byla jistá!

V dlaních žmoulala okraj své noční košile, a přitom se nerozhodně dívala na Billovy prázdné kufry. Na její tváři se znovu mihl náznak úsměvu, když si uvědomila, že ty tašky budou za chvilku opět plné, a konečně vypadnou z jejího bytu stejně, jako ty žhavé hnědé oči, ve kterých pokaždé uviděla obraz svého Toma…

Robyina představa se však vůbec neztotožňovala s tím, co se právě dělo v kuchyni. I když si mohla hloupě namýšlet a zbytečně se těšit, radost bývá někdy vratká a ne vždy oprávněná. Tom totiž nevypadal, že by se chystal Billa vyhodit, a také se kuchyní neozývala vše zničující hádka. Vlastně se kuchyní neozývalo vůbec nic. Celou kuchyní se nesla jenom ospalá tma a ticho, které sem tam přerušilo jemné zakňourání nebo mlaskavý zvuk dvou proplétajících se jazyků.

---

Teď to byl však Tom, kdo byl tíhou bratrova těla slisován do podlahy, zatímco mu jeho bráška odevzdaně seděl na klíně a v rytmu dlouhého líbání se mu jemně pohrával s dredy, které opatrně proplétal mezi prsty a nejednou za ně letmo zatahal. Tomovy dlaně spočívaly volně spuštěné podél těla. Nedokázal dělat absolutně nic, jediné, na co se zmohl, bylo opětování všech Billových polibků. Cítil, jak se mu bratr na klíně chvěje a zpod těžce přivřených víček stekla nejedna drobná slza, která mu smáčela kůži na krku. Nerozuměl tomu…

Vlastně nerozuměl ničemu. Jeho bratr, dvojče - ten rebel, který mu jenom otravoval život a pěkně lezl na nervy, jej tady teď vášnivě líbal a nevědomky se otíral tváří o tu jeho. Sem tam cítil i jemné skousnutí kůži na bradě nebo neustálé šimrání Billových šlehačkových vlasů. Nemohl uvěřit tomu, co právě dělal. Věděl, že to není správné, a že jim to může nadělat akorát tak potíže, přesto se však nedokázal ubránit. Roby jej takhle nikdy nelíbala. Nikdy mu nedala vlastní prostor, aby si dělal co chtěl, stejně jako to právě udělal Bill, když si jej na sebe znovu překulil a zahleděl se mu hluboce do očí. Hleděli na sebe hezky dlouho. Nemluvili, jejich dlaně se už vzájemně nedotýkaly, přesto tady jistá konverzace byla. Jejich oči spolu mluvily, aniž by přitom jeden z nich musel otevřít pusu. Jejich zběsile zvedající se hrudníky se o sebe nevědomky otíraly a naběhlost jejich rtů byla snad jediným poznatkem právě ukončeného líbání.

"J-já nevím, co mám říct," vydechl Tom tiše a zmateně hleděl do Billových očí, ze kterých se nyní linuly horké slzy, jak začal tiše plakat.

"Myslím, že... že bys měl být raději zticha a neříkat nic. Byla to chyba… omlouvám se," řekl tiše a sklesle odvrátil svou tvář z dohledu Tomových očí, čímž ukončil to nekonečné protnutí. Tom si jej však k sobě znovu natočil a musel použít i menší sílu, aby se na něj Bill díval.

"Nerozumím tomu. Myslel jsem si, že ty… že ti na tomhle nezáleží. Ž-že to prostě k životu nepotřebuješ," až když uviděl Billův zhrozený výraz, uvědomil si, že to zřejmě přehnal.

"Opravdu si myslíš, že jsem z ledu?! Nebo z kamene?! Copak si myslíš, že za to, že prostě nemám štěstí a přitahuju problémy, tak nedokážu cítit?! Roby by ti o tom uměla povyprávět! Za ten týden jsme spolu nic jinýho kromě sexu nedělali," zasyčel sarkasticky a prudce ze sebe Toma znovu setřásl. Ten vykuleně sledoval, jak ze sebe jeho bráška klidně otírá zbytky šlehačky a sirupu... jakoby si vůbec neuvědomil, co právě řekl.

"Spal si s ní?" zeptal se jej Tom přímo a málem jej probodl pohledem, ve kterém se zračil strach, hněv, ale také neskutečný chtíč. Bill na něj nechtěl být zlý. Bylo mu líto i toho, jak na něj před chvilkou vyjel, ale nedokázal uvěřit, že i Tom jej bere za pouhou kamennou sochu bez schopnosti cítit něco takového, jako je láska. Jako by nikdy nepotřeboval ke svému životu něhu, doteky, hlazení nebo samotné milování... jako by tohle všechno bylo jenom pouhým zdáním v Billově životě...

"Ty se mě na to opravdu ptáš?" vydechl rozhořčeně a smutně našpulil rty, ve kterých se ještě pořád odrážela blízkost těch Tomových.

"Jo, ptám! Chci to vědět, Bille! Spal si s ní nebo ses jenom pokoušel sbalit ji?" zeptal se tiše a i jeho pohled už ztrácel tu pevnost a bojovnost, kterou pomalu nahradila vlhká stopa slz.

"Seš ubožák! Já mám svůj život, a ty zase svůj! A ty moc dobře víš, Tome, že se ti do něj nerad pletu. Tak si na to odpověz laskavě sám, bráško a mě z toho vynech," vydechl, poté se zvedl a rovnou mířil do koupelny, kde chtěl ze sebe smýt všechnu tu šlehačku a dotěrnou lepkavost, která se mu rozlévala snad po celém těle i tváři. Snažil se působit vyrovnaně, dokonce si před Tomem schválně utřel zbytky slz, ale stejně, když se za ním tiše zavřely dveře koupelny a on se zadíval na svůj odraz v zrcadle, znovu se rozplakal.

To líbání bylo daleko krásnější, než čekal a v jeho mysli teď vířily myšlenky neskutečnou rychlostí. Zkřehlýma rukama ze sebe opatrně svlékal špinavé oblečení, a když se konečně zavřel ve sprchovém koutu, sesunul se k zemi a bezmocně se rozbrečel. Kapky vody mu smývaly z těla tu sladkost a vůni dortu, ale on to vůbec nevnímal. Byl stočený v klubíčku v koutě a nesnažil se jakkoliv pohnout...

Tom ještě pořád vykolejený tím, co se před chvilkou stalo, zmateně dosednul na židli vedle něj a zoufalý obličej ukryl v závoji svých dlaní. Na rtech ještě pořád cítil Billovu sladkost a náruživost a jeho dredy byly něžně propletené od Billových prstů. Až teď mu to všechno došlo. Až teď, když mu hezky ublížil a ponížil jej. Ale nevěděl, čemu má věřit. Jestli Robyiným falešným očím, plných hraných slz, nebo Billovým polibkům...

Byl tak zmatenej... Po chvilce se však rozhodl umýt, i když jenom v kuchyni a alespoň většinu z toho dortu si ze své tváře smýt. Když už si přišel v rámci možností čistý, tichými kroky došel až ke svému pokoji, který zničeně otevřel a nechápavým pohledem přelétl Roby, která vesele balila Billovy věci do jeho kufrů. Když si všimla jeho přítomnosti, "zamilovaně" se usmála a poslala Tomovi vzdušný polibek. Ten však na ni pořád vykuleně hleděl a snažil se to všechno nějak srovnat ve své mysli.

"Co to jako děláš?" bylo první, co ze sebe dokázal dostat a jen stěží dokázal zavřít dveře.

"Coby? Pomáhám Billovi s balením. Přeci jej tady nechceš nechat a tím riskovat, že to udělá zase," vzpurně našpulila rty a vesele hodila do kufru poslední Billovo triko.

"Já jej ale nevyhodil! Všechno zapřel a já proto nevím, komu mám věřit. Takže to balíš zbytečně. Klidně to můžeš naskládat zpátky, Roby," řekl a v očích se mu rozhodně zablesklo.

"Lásko,ale... tvůj bratr mě zneužil a ty mi nevěříš?! Raději uvěříš jeho hloupým výmluvám, než své snoubence?" náhle se její hlas už nezdál tak vyrovnaný a veselý a Tom v něm poznal malinkou špetku nervozity.

"Nejsi moje snoubenka, Roby. Nepožádal jsem tě o ruku. To ty sis prostě řekla, že se vezmeme a nehledíš na to, zdali to tak vůbec chci!" naštvaně sebou prásknul na postel a zavrtal se hluboko pod přikrývku. "Dobrou noc," zasyčel ještě předtím, než prudce přivřel víčka a s myšlenkou na Billa se snažil usnout.

"Tome! Tohle snad už nemyslíš vážně? Nemilovali jsme se celou věčnost," vydechla sklesle, když hleděla, jak Tom spokojeně usíná a na ni kašle...

Zřejmě se těšila příliš brzy…

"Nemám náladu. A pokud tě můj bratr opravdu zneužil, mělo by se ti milování hnusit, ne?" šeptl a ještě z posledních sil se snažil zůstat vzhůru. Roby už jenom jedovatě zasyčela a svalila se na druhou stranu postele. Tímhle to pro ni ale neskončilo! Musí udělat něco, co ty dva prostě definitivně rozdělí…

Druhý den byl spíše založen na tichu a kradmých pohledech.

Bill odmítal komunikovat s Tomem, Tom zase s Roby a tak nemluvil nikdo s nikým. A jelikož se Roby na Billovy kufry vykašlala, a raději odjela na noc k rodičům, aby se nějak poradila, Tom mu je začal znovu vykládat a se smutným výrazem ukládal Billovy věci zpátky do skříně. Předtím však ještě skočil za děckama a chvilku je učil, dnes však bez svého bratra, který tam pokaždé rozesmál všechny ty děti a nejednou i Toma, svými přímo akrobatickými kousky...

Dnes však bylo všechno jinak. Bill se také jen tak toulal po městě, a když se vrátil, byl už večer. Dost jej překvapilo, že našel Toma, jak mu skládal jeho oblečení. Opřel se o rám dveří a skleslým pohledem se na něj zahleděl.

"Co to jako děláš?" zeptal se tiše a smutně vystrčil spodní ret. Tom se na něj poplašeně otočil, poté však na své tváři vykouzlil poklidný výraz a strnule se pousmál.

"Roby ti je velice ochotně naskládala do kufrů, tak to vykládám," řekl jistě a znovu se otočil pohledem ke kupě Billova oblečení. Billovou tváří prolétl smutný úsměv, jak pomalu kráčel ke svému bráškovi a z výšky se na něj smutně podíval.

"Nemusíš to dělat, Tome. Udělal bych si to klidně sám, a stejně bych tady zřejmě už neměl zůstávat, takže je to zbytečné. Roby mi akorát tak pomohla," tiše si povzdechl a odsunul z dosahu Tomových dlaní veliký kufr.

"Ne, to ne. Bille, já se ti omlouvám. Reagoval jsem jako hlupák. Byl jsem zmatenej a vzruše-," náhle se zoufalý příval jeho slov zastavil a on hleděl vyděšeně do očí svého bratra, kterého oči měly podobný výraz.

"Cože?" zeptal se Bill opatrně a tiše se posadil vedle Toma, kterého rázem polila červená.

"J-já... chtěl jsem říct zmatenej a hloupej…" pípl a náhle si připadal naproti Billovy malej jako knoflíček.

"Ale chtěl jsi říct něco jinýho," řekl Bill měkce, jak se mu vlasy nádherně leskly a jeho oči přímo vábily.

"Tak s-spal si s ní?" zeptal se ještě naposled a tváří otočil doleva, aby se mohl podívat Billovi hluboce do očí. Ten však hleděl na jeho krásně povyschlé rty a mírně zakroutil hlavou.

"Ne," řekl rozhodně a zamyšleně pohlédl před sebe.

"Já nevím, Bille… ona tvrdí, že si ji zneužil a já nevím, čemu mám věřit," Tom se na něj znovu smutně zahleděl a sledoval jeho nádhernej profil. Smutné oči, plné rty a něžný výraz.

"Myslíš si, že bych se s ní dokázal milovat po tom, co se stalo mezi náma?!" Tom náhle zpozorněl. To slovo milovat vyletělo z Billových rtů tak rychle, ale přesto v něm dokázalo vyvolat neskutečné vzrušení už jenom při představě milování s Billem… nechápal se a myšlenky tohohle typu si zakazoval, přesto to nedokázal. Bill mu za poslední dva dny dokázal dát daleko více lásky, než byla Roby schopná přes všechny ty měsíce, co spolu bydleli.

"Zřejmě ne," odpověděl nejistě a roztřesený pohled ukryl do unavených dlaní.

"Roby tady dnes nebude?" zeptal se jej Bill s pohledem pořád upnutým před sebe.

"Ne, spí u rodičů," postavil se a konečně protáhl ubolené klouby z toho dlouhého sezení. Bill vstal také a nesmělým pohledem se mu vpíjel do očí...

autor: B-kay

Rebel 9.

autor: B-kay

"Tomí! Zlatoo!" Roby naléhavě vyhlédla z okna a snažila se v té spleti dešťových kapek, slabšího větru a burácejících stromů, rozeznat Tomovu hubenou postavu. "Tome!" zkusila ještě jednou, nemotorně si upravila zbloudilý pramen vlasů a naštvaně si dupla, když se ani po jejím druhém volání neozvala odpověď. Hned věděla, kde se její nadějný snoubenec nachází, a s kým.. "Mami, já tomu nerozumím. Ten kluk nedělá nic jinýho než potíže, a zůstává po něm jenom spoušť, ale můj Tom jej přesto zbožňuje daleko víc než mě!" hněvivě pohlédla na rodiče, kteří se na ni soucitně dívali, její táta se dokonce mírně usmíval.

"Roby, ty jenom musíš najít něco, co by ty dva rozdělilo nadobro. Najdi něco, co by Tom nedokázal odpustit ani svému bratrovi. Když se bojíš, že bys o něj mohla přijít, tak je proti sobě prostě poštvi," řekla její mamka a spiklenecky na ni mrkla. Jenomže Roby tuhle alternativu využila už dávno. Tedy alespoň se o to pokoušela. Nevyšlo to… Nedosáhla v podstatě ničeho, kromě oslovení "ubohá kráva", které jí s radostí uštědřil Bill. Zřejmě hloupá slova a falešné pletky nejsou schopny rozdělit to, co mezi nima je. Náhle ji však napadlo něco, co by to mohlo dokázat…

---

"Tome, měl by ses vrátit. Budeš mít kvůli mně akorát tak potíže," vydechl Bill a spěšně si otíral ze svých rtů sladkou příchuť těch bratrových. Ještě pořád se třásl jako nějakej malej školáček a dlaně zkřehlé deštěm se mu mírně chvěly. Nějak nepobíral, co se to vlastně před chvilkou stalo mezi ním a Tomem. A raději nad tím nějak nepřemýšlel. Nechtěl se zbytečně trápit, byla to prostě chyba. Jenom pouhý impuls, náhle vzplanutí… "No tak běž. Já tady ještě nějakou chvilku vydržím," sklesle se pousmál a promočené dlaně ukryl do předních kapsiček svých kalhot. Tom se na něj smutně díval a nedokázal pochopit, jak může někdo tak nádherně líbat. Billův jazyk jej nedusil. Jeho rty se zuřivě nesnažily rozkousat ty jeho beze známky citu nebo lítosti. Nelepil se na něj jako nějaká dotěrná moucha, ale přesto bylo jeho líbání úplně jiné než Robyino. Bylo daleko lepší. Tom si Billovy jemné sliny nedokázal ze svých rtů otřít. Byl natolik vyděšen a šokován sám sebou, že na něj jenom hleděl a přál si, aby se to raději nikdy nestalo. Absolutně nevěděl, co říct. Slova jaksi úplně vypustila jeho zásobu a on nedokázal říct vůbec nic. Bill však jeho slova k rozhovoru nepotřeboval. Stačil mu jedinej pohled do těch nádherných očí a přečetl by si tam daleko víc, než by Tom chtěl říct slovy. A možná také i to, co by se říct neodvážil.

"Bille, tady zůstat nemůžeš," řekl, když se konečně jeho rty malinko rozhýbaly a on zklamaně sklonil pohled. Proč jej takhle nemůže líbat Roby?? Proč při líbání s ní v poslední době jenom trpí?! A co se to s ním vlastně stalo, když dovolil, aby mezi ním a Billem proběhlo vášnivé líbání?!

"Tome, stejně mě mají za ubohou nicku… Nechci ti nějak ublížit tím, že se kvůli mně zase nějak zesměšníš, nebo by ses za mě styděl. Stejně jsem už mokrej, takže to nějak zvládnu," vydechl sklíčeně a ještě více se zachumlal do Tomovy hřejivé mikiny.

Tom se zničeně zadíval na to krásné stvoření, které se chvělo zimou a rozrušením a nedokázal v něm najít toho divokýho rebela. Snažil se najít jedinou věc, která by mu připomínala toho plavovlasýho kluka, se kterým při poslední návštěvě u rodičů nehezky pohádal. Nemohl… Nenašel absolutně nic. Bill se tomu drzýmu klukovi nepodobal ani v nejmenším. Jediné, co mu zůstalo, byly ty divoké oči a nadmíru vášnivě rty..

"Tady máš klíčky, běž si sednout do auta, ano? Počkej tam, já se pokusím z toho nějak vykroutit. Hlavně nezůstávej tady, ano?" přeběhl jeho zmoklý obličej ustaraným pohledem, mikinu mu připnul až ke krku a jeho promočenou hřívu ukryl v závoji obrovské kapuce, jenomže i když se snažil, nedokázal si odpustit něžný polibek do Billových vlasů a tichou větu, která Billovi málem vyrazila dech. "Mám tě rád, bráško"…

Hned, jak se Tomovo tělo rozběhlo a pomalu se ztrácelo z Billova dohledu, se v jeho očích pomalu nahromadily drobné slzy, které si samovolně vytvářely jemné cestičky po jeho chvějící se tváři. Tomovu prosbu však uposlechl. Také se rozběhl a přímo zoufalým tempem se snažil otevřít dveře auta, za kterými bylo alespoň sucho, když už ne teplo.

Nemohl tomu uvěřit… tak moc po tom toužil. Někdy se dokonce nevědomky modlil, aby tu větu mohl ještě jednou slyšet. Jenomže po tom, co mu navyprávěla Roby pochyboval, že by jej měl Tom alespoň trošku rád. Když si však jemně přejel linii naběhlých rtů, pochopil, že jej má rád více než jenom trošku. Vesele se usmál už jenom při vzpomínce na to, co se stalo před malou chvilkou. Líbali se… doopravdy se líbali, žádné hrané úsměvy nebo přehnané vzdechy. Přišlo to tak nějak samo, dokonce ani sám Bill nechápal, kde našel tu odvahu naklonit se a dovolit, aby se jejich rty mohly potkat v polibku. Věděl však, že toho litovat nemůže… Byla to šance, která se nenaskytne často a on byl rád, že ji směl využít… i když mu to bylo dovoleno jenom jednou…

"Skvělý! Opravdu skvělý! Můžeš mi jako říct, kdes byl celou tu dobu, co jsme večeřeli, a hlavně proč jsme museli jít hned domů?! Mamka ti dokonce nechala zabalit dva dorty, a tys jí je málem vrhnul do tváře!" vyjela na něj Roby přímo zuřivě, když se za nima tiše přivřely dveře jejich pokoje. Tom ze sebe právě svlíkal všechno mokré oblečení a snažil se ji nevnímat. Ještě pořád totiž nedokázal překousnout, že plánovala svatbu bez toho, aby o ní vlastně ženich věděl.

"Tome! Já s tebou mluvím," sykla dotčeně a přímo násilím si otočila jeho tvář k té své. "Copak on ti je přednější, než naše budoucnost?" vyjekla přímo hystericky a oči se ji podlily hraným smutkem a zoufalstvím.

"Roby, byl zmoklej, protože jej tví rodiče zavřeli na zahradě jako nějakýho psa. Tak promiň, že jsem se nedokázal usmívat a tvářit mile, když jsem jej tam našel pod stromem celýho zmrzlýho," konečně se odvážil odporovat jí a říct jí všechno, co měl v tu chvíli na srdci. Roby se dokonce jeho rozhodnosti a jistoty zalekla. Miloval Billa… o tom už nepochybovala, ale stejně se nechtěla vzdát. Pořád si naivně myslela, že se jí podaří dostat ty dva do takovýho stavu, kdy by spolu nepromluvili jediné slovo. Nic si nepřála víc, než vidět Billa na dně, samého, a co bylo hlavní - bez jejího Toma!

Proto se do své role naprosto vžila a ublíženě se zahleděla do tváře své lásky.

"Já jsem jej tam nechtěla broučku," začala a něžně proplétala Tomovy dlouhé dredy. Jediné, čeho však dosáhla, bylo nepříjemné tahání, což Tom u ni přímo nesnášel.

"A proč?" zeptal se přímo a raději odsunul její dlaně z dosahu svých vlasů.

"No, to protože… protože," nevěděla jak dál, náhle však dostala nápad přímo za milion. "J-já ti to nechtěla říct, ale vyjel po mně," pípla tiše a ustrašeně opřela svou tvář do Tomova hrudníku.

Toho však jako by polili ledovou vodou. Prudce vstal a nevěřícně zíral na Robyin obličej zkřivený bolestí a rádoby ponížením.

"Cože?" krev v něm přímo vřela a svůj vztek nedokázal ovládat. Nemohl tomu uvěřit… Jediné, o co jej prosil hned jak k nim přišel bylo to, aby se jí nedotýkal! Zešílel by žárlivostí, kdyby mu Roby přebral. Teď však šílel něčím úplně jiným.

"Ano. Dokonce mě osahával. Tome… pošli jej pryč, prosím," vzpurně našpulila rty, a v lehké noční košili se zavrtala pod přikrývku.

"To by Bill neudělal," šeptl spíše pro sebe, jak se mu v očích zatřpytily slzy. V těch Robyiných se však mísila radost s trpkostí a hněvem vůči Billovi.

"Bill není takovej, jak si myslíš. Snažila jsem se bránit, ale on mě líbal a-," ani nestačila domluvit a Tom už byl dávno pryč. Spokojeně se usmála a jenom čekala, jak uslyší, kdy Tom Billa vyhodil.

Bill byl právě v kuchyni a s mírným úsměvem na tváři si dělal čaj, když jej náhle dvě silné ruce prudce draply za loket a jeho tělo se náhle ocitlo přitisklé na stěně. Překvapeně zamrkal, jak se náhle celou kuchyní roznesla tichá tma, jak tíha jeho těla stiskla vypínač. Poplašeně zíral před sebe na bratra, který přímo pukal zlostí.

"Au, Tome! Tohle bolí, přestaň! Co to do tebe sakra vjelo?!" zkusil odporovat, jenomže jediné, čeho dosáhl, bylo zvýšení tlaku Tomových dlaní a jeho zběsilé dýchání, které se odráželo až příliš blízko u Billových rtů...

"Já ti říkal, že se jí nemáš dotýkat! Varoval jsem tě, Bille! Tohles neměl! Já bych ti dokázal odpustit všechno, ale ne tohle!" syčel po něm jako jedovatej had, přesto se však nemohl vynadívat na jeho krásnou tvář.

"Cože?! Tome, tohle už přeháníš! Já s ní nic neměl! A laskavě mě hned pusť, protože to už hezky bolí!" vydechl sklíčeně a snažil se naposled vzpurně trhnout zápěstím. Jenomže Tom ani po tomhle upozornění nepovolil a teď Billa přímo lisoval do chladné zdi. To už bylo i na Billa dost! Nahmatal u kuchyňské linky něco, co měl Tom rázem v obličeji a bylo mu úplně jedno, zdali jej trefil jídlem nebo čímkoliv jiným… Jasně, jediné, co se mu připletlo do cesty byl jeden z dortů od Robyiných rodičů.

"Tohles neměl, Bille," zasyčel Tom ostře, a než se vůbec Bill stačil uvědomit, už i jeho obličej poznačila vůně šlehačky a čokolády. Tom jej náhle povalil na zem a přisedl jeho křehké tělo tím svým. Ruce mu přišpendlil pevně nad hlavou a zlověstně mu hleděl do očí. "Já ti věřil! Jak si to mohl udělat?!" šeptal zničeně otázky, které Billovi nedávaly smysl. Nechápavě hleděl do Tomovy tváře a snažil se nějak vykroutit zpod tíhy Tomova těla.

"Nic jsem neudělal! Nikdy jsem se jí nedotkl!" řekl rychle a naléhavě zvedl tvář k Tomovu čokoládovému obličeji.

"Neštvi mě, Bille!" sykl jedovatě a nevědomky přirazil k Billovým bokům, jak se skláněl k jeho tváři. Bill málem vypískl náhlým přívalem vzrušení a snažil se Toma násilím setřást ze svého těla. Pomalu se to však měnilo v jistý boj, kdo z koho. Tom jej pořád držel, ale Bill se nedal a jednou dokonce Tomem máchnul tak, že vrazili do stolu, na kterém byla láhev borůvkového sirupu od Simone a její fialový obsah začal náhle stékat po tváři jak Billovi, tak i jeho ctěnému dvojčeti.

To však konečně zastavilo jejich zoufalé soupeření a náhle na sebe hleděli oba dva vyděšeným pohledem, plným ustrašené vášně a smyslnosti.

"Řekla mi to! Proč mi lžeš?!" šeptl Tom zničeným tónem a spěšně plival mámin sirup všude kolem sebe.

"Já ti nelžu, Tome! Nikdy jsem se jí nedotkl! Proč mi nevěříš?" zeptal se Bill měkce, se slzami na krajíčku, zatímco dlaní od sirupu něžně projel Tomovu tvář.

"Řekla, žes ji líbal!" vydechl Tom zničeně, ale dřív, než se vůbec stihl vzpamatovat, ležel na zemi připláclej on s Billem na sobě.

Ani jeden z nich nepostřehl, že se jim v očích skvělo něco jiného, než jenom obyčejná bratrská láska. Oči obou žhnuly vášní a vzrušením, a byli skoro stejně ztmavlé, jako Billovy vlasy. Jejich zběsilé dýchání narušoval jenom jemný třes, který ovládal jejich těla.

Billovy vlasy byly na některých místech mírně rozcuchané a poleptané, stejně však se svými pootevřenými rty a vášnivým pohledem způsoboval Tomovi málem mdloby. Ten se pod ním totiž třásl jako malej kluk, s pevně semknutými rty a doširoka rozevřenýma očima, kterýma vnímal jak Billovu krásu, tak i jeho blízkost.

"Měl bych tě vyhodit!" zašeptal zoufale a snažil se Billovi vracet stejně bojovný pohled.

"Tak proč to neuděláš… bráško?" vydechl Bill vášnivě s tváří nakloněnou jenom kousek od Tomových rtů. Ten mu však prudce chytil tvář do svých dlaní a nehledě na to, že byli oba dva ulepení, smyslně skousl Billovy naběhlé rty, které se však rázem opatrně otevřely a tím daly volný průchod jeho horkému jazyku. Billovo tělo se nevědomky samo pokládalo na Toma, který si jej za stálého líbání přetočil pod sebe a dál zuřivě opětovával všechny Billovy horlivé polibky. Jejich dlaně už nebyly tak neomalené a přesně věděly, kam sáhnout…

autor: B-kay

Rebel 8.

autor: B-kay

"Tak půjdeme?" zašveholila Roby radostně, když uviděla Billova hubená záda, vzdalující se z jejího pohledu. Tom se na ni šokovaně otočil a nedokázal pochopit, jak něco takovýho mohla udělat.

"Tohle si opravdu přehnala, Roby! Už jsem ti několikrát říkal, že s ním nemáš mluvit, jako by byl nějakej kus hadru! Je to moje dvojče! A už si to jednou zapiš, že nedovolím, aby mu všichni pořád jenom ubližovali. A ty už vůbec ne!" sykl jedovatě a ignorujíc její překvapený výraz ve tváři, vzpurně vykročil kupředu. Nejraději by se vykašlal na tu hloupou večeři a šel by za ním, jenomže tím by to akorát všechno zhoršil. Jistě by v pohledu jejích rodičů klesl, a pak by si zase vyslechl hezky dlouhou přednášku o tom, jak se má chovat k jejich dcerušce. Někdy měl toho už vážně dost! Hráli si s ním jako s loutkou a kašlali na to, jak se cítí. Pyšnili se honosnými auty, nablýskaným nábytkem nebo různýma starožitnostma. V jejich domě by se našlo snad všechno. Všechno, kromě jediné věci, a tou byla volnost… Když byl u nich na večeři, nikdy neměl chuť se smát nebo usmívat. Musel to jenom přetrpět kvůli ní. Kdyby nemusel, nikdy by do jejich domu nevkročil!

"Tome, tobě nechutná?" zeptala se překvapeně Robyina máma, když se konečně všichni usadili za honosně prostřený stůl a snažili se v klidu povečeřet. Robyina mamka byla žena, kterou Tom opravdu nemusel. Ještě nikdy se jí na tváři neskvěl upřímný úsměv a jediné, co uměla, bylo pomlouvat a nadávat. Služky jí připadaly jako nějací psi, než lidské bytosti.

---

"N-ne, to ne… je to dobrý," pokusil se o úsměv a nadále ryl lžičkou do talíře, ve kterém však jídla vůbec neubývalo. Jeho oči smutně pohlédly k oknu, za kterým se zračily mraky do hrůzostrašných útvarů a slibovaly hezkej slejvák. Tomovi naběhla husí kůže už jenom při představě, že je Bill náhodou venku a sám. Nedokázal myslet totiž na nic jiného než na to, zdali je jeho bráška v pořádku. Nervózně poklepával nohou a sem tam nehezky drcnul do hrany stolu. Očima poletoval po celé místnosti a srdce cítil až někde v krku.

"Doufám, že tvůj bratr dnes nic nevyvede. Ty vázy posledně byly moc drahý a tak-," ozval se Robyin táta, ale nestihl ani domluvit, aniž by ho Tom nepřerušil.

"Já se za něj ještě jednou omlouvám a moc mě to mrzí. Jestli vám to tak strašně vadilo, stačilo říct, já bych to zaplatil," řekl pohotově a smutně hleděl na hodiny, které ukazovaly, že jsou tady teprve něco přes půl hodiny.

"Miláčku, nechápu, proč bys měl utrácet peníze za to, co tvůj bratr zkazí. Je přeci dospělej, už to není dítě, a ty se o něj přeci nemusíš pořád bát," Roby se na něj "vlídně" pousmála a dále spokojeně přežvýkávala.

"Víte co? Já jaksi nemám hlad. Půjdu se za ním podívat," pohotově vstal, avšak Robyiny dlaně mu zabránily v úniku.

"Tome, ještě jsme přeci nemluvili o vaší svatbě," zasmála se Robyina mamka, Tomovi však do smíchu nebylo. Nevzpomínal si, že by se chtěl ženit a už vůbec ne, že by ji požádal o ruku.

"Jaké svatbě?" šokovaně lítal pohledem z jednoho na druhého a cítil, že jestli neodejde, zblázní se.

"Broučku, už jsme přeci dospělí a moc se milujeme. Už je načase konečně do toho praštit a vzít se. Konečně založit rodinu a žít podle svého," zamrkala načerněnými řasami a dlouze se na něj zazubila.

"Tohle snad nemyslíš vážně!" vydechl rozhořčeně a kašlal na to, že po něm všichni koukají jako po bláznovi. Naštvaně se sebral a odpochodoval pryč.

Ještě pořád nemohl uvěřit tomu, co se tam právě stalo. Tak tohle byla ta jejich velice důležitá schůze?! Chtěli mu jenom navlíknout hloupej prsten a postavit jej před oltář, aniž by jej alespoň varovali?! Rozzuřeně šlapal do zadní části domu, kde měl být jeho bráška a večeřet. Jenomže kromě dvou služek tam nikdo jiný nebyl. A když se jich ptal, vůbec nevěděly, že by tady byl. Dokonce ani neměli příkaz přinést mu jídlo. Tohle Toma dostalo úplně! Rychle vyběhl na zahradu a dezorientovaně se rozhlížel kolem.

"Bille?" zakřičel, protože už hezky pršelo a přes nelítostný déšť nebylo nic slyšet. "Bille!" zkusil ještě jednou, a když několik metrů od něj uviděl pod stromem třesoucí se tělíčko, nevycházel z údivu. Jak to mohli udělat?! Zamkli jej na zahradu jako nějakýho psa...

"Bille," zvolal ještě jednou a rozběhl se za ním. Když jej uviděl, málem se mu podlomila kolena. "Ach Bille," vydechl tiše a rychle ze sebe strhnul hrubou mikinu, kterou si dneska vzal i přesto, že by jej Robyina mamka jistě pomluvila, nebo mu ji rovnou strhla, jak to udělala při jejich prvním střetnutí. Bill se celý třásl. Rukama si objímal kolena a horkým dechem se snažil alespoň malinko zahřát. Vlasy měl kompletně mokré a nádherně splihlé. V očích se mu třpytily slzy smutku a velikého zklamání, a s malinko pootevřenou pusou se sklíčeně díval na svého bratra, který přes něj rychle přehodil hrubou mikinu a jemně jej k sobě přivinul. "Ach bože, proč se ty musíš pořád dostávat do nějakýho maléru?" vydechl, načež jej naléhavě políbil do mokrých vlasů.

"Proč mě tak nenávidí?" zeptal se Bill třesoucím se hlasem a nevědomky se k Tomově hrudi ještě více přitulil.

"Nenáviděj nás oba. Je to jenom jedno veliký divadlo. A já jsem jejich loutka, nic víc," řekl Tom zklamaným hlasem a něžně se na Billa zahleděl. Připadal mu dokonalý. Tak strašně křehký a nevinný. Opět v něm zahlédl to, co postrádal už hezky dlouho. V Billově očích se znovu mísil strach z úzkostí, jak se jeho tělo třáslo.

"Ty ze sebe tu loutku děláš, Tome. I ta košile nebo ty kalhoty… to nejsi ty. Já tě znám a moc dobře vím, že tuhle sortu lidí nesnášíš. Jenomže teď už vím, že nesnášíš i mě. Proto ti už více nechci překážet," opatrně vstal a ještě více se zachumlal do Tomovy veliké mikiny.

"Opravdu si to myslíš?? Podívej se mi do očí a řekni mi, že tě nenávidím!" zasupěl zničeně a prudce si k sobě přisunul Billovu tvář. Jejich oči se naléhavě propletly a jejich tváře dělily poslední milimetry. "Nikdy bych tě nedokázal nenávidět, Bille, copak tomu nerozumíš?" vydechl Tom ztěžkle, jak si Bill podvědomě olízl rty a nesměle se mu zahleděl do očí. Teď už ničemu nerozuměl. Roby mu přeci řekla tolik odporných věcí, které však možná pravdou vůbec nebyly. Co když mu jenom obyčejně zalhala?! A on jí prostě jenom hloupě naletěl?

"Chci jít domů," šeptl Bill jemně a zdrceně sklonil hlavu.

Připadal si tak hloupě. Nechutně jej ponížili a vyhodili jej na zahradu jako nějakýho prašivýho psa. A Tom se jej jistě nezastal… Už to nebyl ten bráška, který jej pokaždé chránil přede všema. Oba se změnili, jenom nevěděl, zdali jim ta změna prospěla.

"Půjdu také. Mám toho tady plný zuby," vydechl Tom skrze pevně semknuté rty a malinko si napravil kšiltovku, na kterou dopadaly kapičky deště. Rozhodně vykročil, vtom jej však Billovy dlaně zatáhly zpátky.

"T-tome, proč jsi mě ve tvém pokoji políbil?" zeptal se náhle a svými hlubokými kukadly způsoboval Tomovi chvění snad po celém těle. Nechápali, co se to s nima děje, ale zase se k sobě začali podvědomě přibližovat, až jejich nosy přežily lehkou srážku a rty toho druhého přijaly lehké přistání v podobě dosti vášnivého polibku. Tom nevěděl, proč to udělal, ale musel jej políbit. Už to déle nevydržel. Opatrně ochutnával bratrovy rty, které mu vycházely svým jazykem vstříc. Oba byli promoklí na kost, ale jejich rty se od sebe prostě nedokázaly oddálit…

Nemohl tomu uvěřit… Skoro vůbec spolu nemluvili. Považoval ho za někoho, kdo je jenom bláznem a dělá jenom problémy. Ze začátku jej nedokázal ani vystát… pořád mu domlouval a teď? Teď jej držel ve svém náručí a hladově opětoval všechny jeho polibky… Stalo se to všechno tak rychle. Dokonce ani nestihl opovědět na Billovu otázku a už jej líbal znovu. Vzrušení stoupalo celým jeho tělem. Chvěl se jako malej prvňáček, co poprvé vstoupil do školní brány. Dlaně, kterými jemně svíral Billovu tvář, se mu třásly a nedokázal pochopit, co to vlastně dělá. Jenom pár metrů od něj je přeci jeho přítelkyně s rodiči a on tady přesto divoce líbá své dvojče… Nechápal se.

"Tohle přeci nejde," šeptl Bill, když se po chvilce neochotně oddělil od Tomových rtů, lapajíc po dechu. Jeho nádherně naběhlé rty Toma přitahovaly jako nějaký magnet a ani si neuvědomil jak a zmocnil se jich znovu. Billovi se podlamovala kolena… nedokázal v sobě udržet to, co cítil. Tomovy rty si s těmi jeho přímo hrály. Jednu chvilku je jemně olizovali a laskali jazykem, a zase v druhou je přímo zuřivě drtily. Nikdy by neřekl, že jeho bráška takhle božsky líbá…

autor: B-kay

Rebel 7.

autor: B-kay

Tom strnule přivřel víčka a nechával ze sebou zacházet jako s loutkou. Tak si totiž připadal. Byl jenom obyčejnou loutkou v rukou Roby a jejích rodičů. Dělal jenom to, co chtěla, a co její rodiče pokládali za vhodné. Dokonce se kvůli nim oblíkal do těsných nepříjemných šatů, které mu způsobovaly akorát tak husí kůži. Mnohdy si v jejich domě nebo rodině přišel strašně cizí, ale až s příchodem Billa si to náhle dokázal uvědomit.

Když se v Kaulitz rodině řeklo jméno jeho bratra, všichni protáčeli oči, babička se dokonce modlila, co zase její povedený vnouček vyvedl. Všichni Billa pokládali za kupu malérů, která necítí, nepláče, nemiluje, jenom vyvádí spoustu problémů a mnohdy i trapasů. Všichni byli tolik povrchní, jenomže mezi tyto lidi zařadil i sebe. On sám se vzdal naděje, že by v Billovi mohlo dřímat to sladké já, které potřebuje spoustu lásky... hlavně tedy té dvojčecí lásky. Ale pokaždé, když se podíval do jeho nádherných očí, tu lásku tam našel! Byla tam, i když se snažila schovávat za mrak chladu, odstupu a veliké hrdosti, kterou se snažil Bill působit. Ale i on je jenom člověk. Možná je všem malinko víc na očích nebo taky uších, ale je to přeci také člověk, který potřebuje lásku, pochopení a hlavně oporu. Oporu, kterou však ve vztahu s Roby nikdy nenajde...

---

"Roby, počkej-" snažil se ji od sebe odlepit, protože už nemohl dýchat. Tohle byla nevýhoda Robyiných polibků. Nikdy na něj nebrala ohled, jenom hltavě brala a divoce plenila. Podle Toma to však mělo do líbání daleko, víc by to přirovnal spíše k dušení. A stejné to bylo i v posteli. Ona byla nahoře, ona udávala tempo, a také ona říkala, co má a co nemá dělat. Nikdy se nad tím nějak nezamýšlel, protože to bral jako fakt, který už nelze změnit. Měl ji rád, a proto se to snažil přehlížet. Strpěl by jí všechno, kromě jediné věci! Kdyby nějak ublížila Billovi, byl by to konec! Bez pardonu konec! Bill si toho už vytrpěl dost. Jenom křik, pohrdání, nadávky, pomluvy. Nikoho nezajímalo, jakej je ve skutečnosti, dokonce ani to, zdali mu svými řečmi nějak ubližujou. Všichni jej brali jako divokýho rebela, který nehledí na nic jenom kvůli piercingu a tetování. A to mu přišlo malinko ubohé.

"Lásko, zlobíš se ještě?" zeptala se Roby kňouravě a snažila se mu všemožně dostat pod pyžamové kalhoty.

"N-ne, jenom na tohle nemám chuť," šeptl tiše a neměl jinou možnost, než aby ji ze sebe nepatrně setřásl.

"Fajn. Jak chceš. Příště možná nebudu mít chuť zase já," vzpurně pohodila hlavou a nesouhlasně našpulila rty. Tom se na ni šokovaně díval. Kam se poděla ta usměvavá holka, kterou měl tolik rád?! "Půjdu nakoupit. Jo, a doufám, že si nezapomněl na dnešní večeři u našich," náhle se na něj zářivě usmála, jako by se jí před chvilkou žádná zášť a chlad v očích neodrážely. Tom si sklesle povzdechl. Na tu večeři zapomněl jako na první. Neměl absolutně náladu se vesele usmívat a servírovat tu loutku, jakou z něj udělali.

"Jasně," šeptl a zahleděl se do prázdna pokoje. Když však ucítil dotek dvou dlaní na své tváři, trhl sebou a šokovaně hleděl do těch dvou namodralých studánek.

"Miláčku, ale dnes žádnej Bill. Našim se jaksi nelíbí, a ještě nezaplatil tu škodu za minule, takže mě doufám pochopíš," falešně na něj vycenila své zuby, a poté jej jemně políbila. Tom se však surově odsunul.

"Už jsem ti jednou říkal, že Bill není nějaká cvičená opice. A já jej tady samotnýho nenechám. Nebo můžeš jít rovnou sama, Roby," řekl rozhodně, poté vstal a bez jediného slova odešel do pokoje. Robiny oči přímo žhnuly zlostí, a kdyby mohla, hodila by pod dveřích něco, co by se hezky rozbilo. Náhle ji však napadlo něco mnohem lepšího.

Pomalými kroky došla ke koupelně, kterou bez ostychu otevřela a zlostně se zahleděla do páru překvapených očí, které se na ni jenom letmo zahleděly a dál si hleděly svého.Bill na ni absolutně kašlal a dál si stínoval víčka. Kdyby přišla asi o dvě minutky dřív, našla by jej zřejmě nahýho s rozcuchanými vlasy.

"Co chceš?" štěkl po ní, ani na ni nepohlédl. Roby si významně založila ruce na prsou a přímo jej propalovala pohledem.

"Nevím, o co se tady snažíš, Bille. Myslíš, že takhle budeš hezčí? Stejně nikoho nezajímá, jak vypadáš a Tomovi se to stejně hnusí. Řekl mi to už dřív, ale prosil mě, abych ti to neřekla. Prý vypadáš jako nějaká holka. Jestli ti můžu něco poradit, najdi si práci a odejdi, protože nám tady dost zacláníš. Tom tě trpí stejně jenom kvůli tomu, že mu tě je líto," řekla s nevídanou lehkostí, a přitom mrkala umělýma řasama jako neviňátko.

Billa bodlo u srdce… I když to na sobě nenechal znát, v očích jej pálily slzy a v krku měl obrovskej knedlík. Věřil mu. Měl jej rád... dokonce se včera málem políbili. Nemohl uvěřit Robyiným slovům, která se mu vrývala hluboko pod kůži, dokud nezasáhla srdce. Teď už věděl, proč jej nedokázal obejmout nebo říct mu, že jej má rád. On jej totiž nikdy ani rád neměl. Tvářil se jako hodnej bráška jenom z lítosti. Ale ve skutečnosti se jej chtěl co nejdříve zbavit...

"Copak? Řekla jsem snad něco, cos nevěděl? Ale Bille, no ták. Co sis myslel? Že tě má rád? Po tom všem?? Tvé problémy jej ničí a už mu hezky lezeš na nervy. Já jsem jej dokonce přemlouvala, abys tady zůstal dýl. Tak se zamysli, hmm? A raději odejdi," šeptla, soucitně se na něj usmála, a když konečně zahlédla náznak bolesti v jeho očích, gratulovala si. Přišla si jako nějaká hrdinka. Vůbec si neuvědomila, jak moc mu ublížila. Myslela si, že se před ním vytáhla v celé své kráse, jenomže Billovi z ní akorát tak přišlo zle.

"A víš co, Roby? Co kdyby ses zamyslela sama nad sebou? Možná někdy pochopíš, že jsi jenom obyčejná ubohá kráva," sykl skrze pevně semknuté rty a ze všech sil se snažil neplakat. Nechtěl tomu věřit... to prostě nemohla být pravda. Věřil mu... tak strašně mu věřil a jako vždy dopadl hezky pusou na zemi.

Roby jenom vykuleně koukala, jak jí najednou před nosem surově bouchly dveře. Nesmělými kroky raději odešla ke dveřím a zmizela. Myslela si, že když mu to řekne, Bill po ní naschvál vyjede. Možná, že se v něm přece spletla…

Bill se sklíčeně svezl podél dveří a v zoufalém klubíčku přistál na studené podlaze. Už nemělo smysl jakkoliv se bránit slzám, které mu náhle smáčely jeho podmanivě krásné tváře. Zoufalým pohledem sjel celou koupelnu, ve které si rázem přišel tak cizí... Tom mu ve všem lhal. I ta noc byla jenom obrovskou lží. Nechápal to... V Tomových očích nikdy neviděl faleš nebo přetvářku. Kdyby se do nich hlouběji zahleděl, uviděl by sám sebe…

"Bille? Udělám ti snídani?" ozval se milý hlas za dveřmi, provázen jemným klepáním. Bill zničeně zvedl svůj pohled a tváří se otočil ke dveřím. Urychleně si setřel poslední zbytky slz a pokusil se na své tváři vykouzlit klidný výraz. Jakoby se nic nestalo. Opatrně otevřel, avšak Tomovým očím se vyhýbal. "Jsi v pořádku?" zeptal se jej Tom starostlivě, jakmile spatřil Billovu změnu, a až příliš odevzdaně skloněnou tvář. Něžně se dvěma prsty dotknul bratrovy tváře, aby se mu mohl zahledět do očí. Když v nich však spatřil stopy po slzách, malinko jej to překvapilo. "Tys brečel?" láskyplně mu přejel obrysy mokrých cestiček, Bill však jenom rychle zavrtěl hlavou a pohotově sklonil pohled.

"Nemám hlad," vydechl tiše a smutně se zahleděl do Tomových očí. Snažil se pochopit, proč jej Tom tak nenávidí. Opravdu se snažil v jeho očích najít alespoň kousek z té nenávisti nebo lítosti, o které Roby mluvila. Nenašel však nic… Nic, kromě nádherného odlesku hořkých mandlí, které skrývaly jenom lásku a pochopení.

"Opravdu? Chtěl jsem udělat vafle. Takové, jaké dělávala mamka kdysi," chtěl Billa alespoň malinko pohladit po tváři, ten však před jeho dlaní ucukl...

autor: B-kay

Rebel 6.

autor: B-kay

Tom strnule přivřel víčka a nechával ze sebou zacházet jako s loutkou. Tak si totiž připadal. Byl jenom obyčejnou loutkou v rukou Roby a jejích rodičů. Dělal jenom to, co chtěla, a co její rodiče pokládali za vhodné. Dokonce se kvůli nim oblíkal do těsných nepříjemných šatů, které mu způsobovaly akorát tak husí kůži. Mnohdy si v jejich domě nebo rodině přišel strašně cizí, ale až s příchodem Billa si to náhle dokázal uvědomit.

Když se v Kaulitz rodině řeklo jméno jeho bratra, všichni protáčeli oči, babička se dokonce modlila, co zase její povedený vnouček vyvedl. Všichni Billa pokládali za kupu malérů, která necítí, nepláče, nemiluje, jenom vyvádí spoustu problémů a mnohdy i trapasů. Všichni byli tolik povrchní, jenomže mezi tyto lidi zařadil i sebe. On sám se vzdal naděje, že by v Billovi mohlo dřímat to sladké já, které potřebuje spoustu lásky... hlavně tedy té dvojčecí lásky. Ale pokaždé, když se podíval do jeho nádherných očí, tu lásku tam našel! Byla tam, i když se snažila schovávat za mrak chladu, odstupu a veliké hrdosti, kterou se snažil Bill působit. Ale i on je jenom člověk. Možná je všem malinko víc na očích nebo taky uších, ale je to přeci také člověk, který potřebuje lásku, pochopení a hlavně oporu. Oporu, kterou však ve vztahu s Roby nikdy nenajde...

---

"Roby, počkej-" snažil se ji od sebe odlepit, protože už nemohl dýchat. Tohle byla nevýhoda Robyiných polibků. Nikdy na něj nebrala ohled, jenom hltavě brala a divoce plenila. Podle Toma to však mělo do líbání daleko, víc by to přirovnal spíše k dušení. A stejné to bylo i v posteli. Ona byla nahoře, ona udávala tempo, a také ona říkala, co má a co nemá dělat. Nikdy se nad tím nějak nezamýšlel, protože to bral jako fakt, který už nelze změnit. Měl ji rád, a proto se to snažil přehlížet. Strpěl by jí všechno, kromě jediné věci! Kdyby nějak ublížila Billovi, byl by to konec! Bez pardonu konec! Bill si toho už vytrpěl dost. Jenom křik, pohrdání, nadávky, pomluvy. Nikoho nezajímalo, jakej je ve skutečnosti, dokonce ani to, zdali mu svými řečmi nějak ubližujou. Všichni jej brali jako divokýho rebela, který nehledí na nic jenom kvůli piercingu a tetování. A to mu přišlo malinko ubohé.

"Lásko, zlobíš se ještě?" zeptala se Roby kňouravě a snažila se mu všemožně dostat pod pyžamové kalhoty.

"N-ne, jenom na tohle nemám chuť," šeptl tiše a neměl jinou možnost, než aby ji ze sebe nepatrně setřásl.

"Fajn. Jak chceš. Příště možná nebudu mít chuť zase já," vzpurně pohodila hlavou a nesouhlasně našpulila rty. Tom se na ni šokovaně díval. Kam se poděla ta usměvavá holka, kterou měl tolik rád?! "Půjdu nakoupit. Jo, a doufám, že si nezapomněl na dnešní večeři u našich," náhle se na něj zářivě usmála, jako by se jí před chvilkou žádná zášť a chlad v očích neodrážely. Tom si sklesle povzdechl. Na tu večeři zapomněl jako na první. Neměl absolutně náladu se vesele usmívat a servírovat tu loutku, jakou z něj udělali.

"Jasně," šeptl a zahleděl se do prázdna pokoje. Když však ucítil dotek dvou dlaní na své tváři, trhl sebou a šokovaně hleděl do těch dvou namodralých studánek.

"Miláčku, ale dnes žádnej Bill. Našim se jaksi nelíbí, a ještě nezaplatil tu škodu za minule, takže mě doufám pochopíš," falešně na něj vycenila své zuby, a poté jej jemně políbila. Tom se však surově odsunul.

"Už jsem ti jednou říkal, že Bill není nějaká cvičená opice. A já jej tady samotnýho nenechám. Nebo můžeš jít rovnou sama, Roby," řekl rozhodně, poté vstal a bez jediného slova odešel do pokoje. Robiny oči přímo žhnuly zlostí, a kdyby mohla, hodila by pod dveřích něco, co by se hezky rozbilo. Náhle ji však napadlo něco mnohem lepšího.

Pomalými kroky došla ke koupelně, kterou bez ostychu otevřela a zlostně se zahleděla do páru překvapených očí, které se na ni jenom letmo zahleděly a dál si hleděly svého.Bill na ni absolutně kašlal a dál si stínoval víčka. Kdyby přišla asi o dvě minutky dřív, našla by jej zřejmě nahýho s rozcuchanými vlasy.

"Co chceš?" štěkl po ní, ani na ni nepohlédl. Roby si významně založila ruce na prsou a přímo jej propalovala pohledem.

"Nevím, o co se tady snažíš, Bille. Myslíš, že takhle budeš hezčí? Stejně nikoho nezajímá, jak vypadáš a Tomovi se to stejně hnusí. Řekl mi to už dřív, ale prosil mě, abych ti to neřekla. Prý vypadáš jako nějaká holka. Jestli ti můžu něco poradit, najdi si práci a odejdi, protože nám tady dost zacláníš. Tom tě trpí stejně jenom kvůli tomu, že mu tě je líto," řekla s nevídanou lehkostí, a přitom mrkala umělýma řasama jako neviňátko.

Billa bodlo u srdce… I když to na sobě nenechal znát, v očích jej pálily slzy a v krku měl obrovskej knedlík. Věřil mu. Měl jej rád... dokonce se včera málem políbili. Nemohl uvěřit Robyiným slovům, která se mu vrývala hluboko pod kůži, dokud nezasáhla srdce. Teď už věděl, proč jej nedokázal obejmout nebo říct mu, že jej má rád. On jej totiž nikdy ani rád neměl. Tvářil se jako hodnej bráška jenom z lítosti. Ale ve skutečnosti se jej chtěl co nejdříve zbavit...

"Copak? Řekla jsem snad něco, cos nevěděl? Ale Bille, no ták. Co sis myslel? Že tě má rád? Po tom všem?? Tvé problémy jej ničí a už mu hezky lezeš na nervy. Já jsem jej dokonce přemlouvala, abys tady zůstal dýl. Tak se zamysli, hmm? A raději odejdi," šeptla, soucitně se na něj usmála, a když konečně zahlédla náznak bolesti v jeho očích, gratulovala si. Přišla si jako nějaká hrdinka. Vůbec si neuvědomila, jak moc mu ublížila. Myslela si, že se před ním vytáhla v celé své kráse, jenomže Billovi z ní akorát tak přišlo zle.

"A víš co, Roby? Co kdyby ses zamyslela sama nad sebou? Možná někdy pochopíš, že jsi jenom obyčejná ubohá kráva," sykl skrze pevně semknuté rty a ze všech sil se snažil neplakat. Nechtěl tomu věřit... to prostě nemohla být pravda. Věřil mu... tak strašně mu věřil a jako vždy dopadl hezky pusou na zemi.

Roby jenom vykuleně koukala, jak jí najednou před nosem surově bouchly dveře. Nesmělými kroky raději odešla ke dveřím a zmizela. Myslela si, že když mu to řekne, Bill po ní naschvál vyjede. Možná, že se v něm přece spletla…

Bill se sklíčeně svezl podél dveří a v zoufalém klubíčku přistál na studené podlaze. Už nemělo smysl jakkoliv se bránit slzám, které mu náhle smáčely jeho podmanivě krásné tváře. Zoufalým pohledem sjel celou koupelnu, ve které si rázem přišel tak cizí... Tom mu ve všem lhal. I ta noc byla jenom obrovskou lží. Nechápal to... V Tomových očích nikdy neviděl faleš nebo přetvářku. Kdyby se do nich hlouběji zahleděl, uviděl by sám sebe…

"Bille? Udělám ti snídani?" ozval se milý hlas za dveřmi, provázen jemným klepáním. Bill zničeně zvedl svůj pohled a tváří se otočil ke dveřím. Urychleně si setřel poslední zbytky slz a pokusil se na své tváři vykouzlit klidný výraz. Jakoby se nic nestalo. Opatrně otevřel, avšak Tomovým očím se vyhýbal. "Jsi v pořádku?" zeptal se jej Tom starostlivě, jakmile spatřil Billovu změnu, a až příliš odevzdaně skloněnou tvář. Něžně se dvěma prsty dotknul bratrovy tváře, aby se mu mohl zahledět do očí. Když v nich však spatřil stopy po slzách, malinko jej to překvapilo. "Tys brečel?" láskyplně mu přejel obrysy mokrých cestiček, Bill však jenom rychle zavrtěl hlavou a pohotově sklonil pohled.

"Nemám hlad," vydechl tiše a smutně se zahleděl do Tomových očí. Snažil se pochopit, proč jej Tom tak nenávidí. Opravdu se snažil v jeho očích najít alespoň kousek z té nenávisti nebo lítosti, o které Roby mluvila. Nenašel však nic… Nic, kromě nádherného odlesku hořkých mandlí, které skrývaly jenom lásku a pochopení.

"Opravdu? Chtěl jsem udělat vafle. Takové, jaké dělávala mamka kdysi," chtěl Billa alespoň malinko pohladit po tváři, ten však před jeho dlaní ucukl...

autor: B-kay

Rebel 5.

autor: B-kay

"Tome?" zafuněl Bill ospale, oči jenom zpola otevřené, jak se snažil zůstat vzhůru. Hrubě spletené, ale zato krásně vonící dredy, jej šimraly do tváře, zatímco jej vzadu na krku lechtaly Tomovy klidné výdechy.

"Hmm?" zabručel mu do ramene, na chvilku se nad něj naklonil, poté však znovu klesl tváří k Billovu krku a nevědomky na něj funěl.

"Funíš mi na krk," zasmál se a malinko se ošil. Tom však už nereagoval, protože se více vzhůru neudržel a dál si klidně funěl i přes Billovo tiché šeptání nebo zlechtilé prosíky. Nezůstávalo mu tedy nic jinýho, než aby nechtěně přivřel víčka a pokusil se usnout. Spánek se však dostavil dříve, než si vůbec pomyslel a po chvilce se obývákem neslo jenom klidné dýchání dvou bratrů, kteří se k sobě něžně tulili, nevšímajíc si opatrného zavrzání dveří a tichých kroků, směřujících k nim. Roby se záští v očích sledovala, jak se její přítel tulí k tělíčku svého bratra a ten s klidným výrazem tiše oddechoval. Vypadali spolu dokonale, přesto si to však nechtěla uvědomit. Pořád se nedokázala smířit s tím, že Bill pomalounku zabíral její místo po Tomově boku. Vnímala jej prostě jako vetřelce, který se jim vetřel do života, a kromě kupy problémů nedokázal udělat nic dobrýho, tedy krom toho, že jí pomalounku přebíral Toma. To ona měla ležet v jeho náručí! Tom měl spát vedle ní, a ne vedle něj!

Její vztek a nenávist k Billovi vzrostla a byla pevně rozhodnuta dostat jej odtamtud co nejdříve. Udělá cokoliv, aby je od sebe znovu dostala. Nebo mu také vyrobí ještě větší potíže, kvůli kterým jej bude Tom nenávidět…

---

Myslet si mohla různé věci, ale nechápala jedno - i kdyby Bill udělal Tomovi cokoliv, i kdyby se dostal kvůli svým malérům do nějaké bandy, nebo by se nechal potetovat po celém těle, nikdy by k němu nenávist necítil. Jenomže to Roby prostě nemohla pochopit. Ona sama byla jedináčkem, a tak nevěděla, jaká láska poutá dva sourozence. O to víc, když jsou dvojčata… ta k sobě mají ještě blíž, než si člověk dokáže uvědomit. Mluví jako jeden, myslí jako jeden, zdají se jim stejné sny, dýchají jenom pro toho druhého! Těmhle věcem by však Roby nemohla nikdy rozumět. Šokovaným pohledem sledovala Billa, který si ze spánku přitáhl Tomovu ruku ještě více ke svým bokům, a ten se k němu přisunul jak jenom mohl. V její očích by si teď Tom přečetl akorát nesnesitelnou zášť a úzkost. Nechtěla o něj přijít! Ne teď, když jí všechno vycházelo podle plánu a mezi nima to bezvadně klapalo. Strnulým pohledem přelétla Billa ještě před tím, než odešla do ložnice, s hněvem vepsaným ve tváři. Hned však věděla, jaké bude první číslo, kterým Billovi ublíží…

Černá hříva se nebezpečně zachvěla, jak se její majitel začal probouzet a ospale otevíral oči. Náhle se ocitnul rozvalen na Tomovi, ležíc na bříšku tváří přitisklej k Tomově krku. Levou ruku vůbec necítil, protože byla ještě pořád stlačena tíhou Tomova těla, které ji nedokázalo vnímat, jak byla hubená.

"Tome," pípl rozespale a hlava mu uvolněně klesla k Tomovu ramenu. "Tome," zopakoval tiše a nepatrně ním zatřásl.

"Hmm?" jenom lehké zabručení mu bylo odpovědí, když něžně zatahal za jeden Tomův dred. "Myslím, že mi drtíš ruku," vydechl ztěžkle, a když se na něj Tom vyplašeně podíval, nervózně se uculil.

"V pořádku?" zeptal se jej Tom starostlivě hned, jak se jim podařilo zachránit Billovu mírně namodralou dlaň zpod Tomových zad.

"Tohle snad zvládnu," Billovy rty se zvlnily do unaveného úsměvu a jeho klouby potřebovaly přetáhnout. Líně se z Toma skoulel a dopadl na všechny čtyři jako pejsek.

"Co to jako vyvádíš?" smál se Tom pobaveně, když sledoval Billovy podivné cviky, kterými se snažil rozproudit krev ve svých hubených končetinách.

"Necítím záda. Někdy to pomáhá," vydechl ztěžkle, ale efekt to mělo stejně nulovej, jelikož vzápětí přistál rozpláclej na podlaze.

"Hmm, opravdu drsný," zasmál se Tom a hodil po Billovi polštářkem. Ten se začal spokojeně hihňat jako nějakej malej kluk… Tom jej nepoznával…

Tohohle Billa postrádal strašně dlouho a najednou?! Jakoby se znovu začal vracet zpátky… Pomalu, ale jistě.

Bill se po chvilce přestal spokojeně smát a v pokoji zavládlo příjemné ticho. Nebyl to ten druh ticha, kdy se vší silou snažíte něco říct, jenom aby nestála konverzace. To tedy ne! Tenhle druh ticha by se dal spíše přirovnat k očnímu kontaktu, který právě mezi Billem a jeho bratrem probíhal. Na jejich tvářích pohrávaly směsi úsměvů s lehkým špulením nebo olizováním rtů. Ani jednomu se nechtělo slovy přerušit tu krásnou chvilku, kterou mezi sebou měli, Tom se však toho ujal a nehledě na to, jak hloupě to mohlo vypadat, tiše promluvil.

"Ty černý vlasy ti sluší víc," řekl, a i přesto, jak nesměle to mohlo působit, nesnažil se jakkoliv přetrhnout jejich oční kontakt. Billovy oči se zalily překvapením, jak s mírným úsměvem sklonil tvář.

"Tak to jsi první, kdo mi to řekl. Naši mě nechápali a dostal jsem hezkou přednášku. No a v práci na mě šéf ječel snad hodinu. Ale černé se už prostě zbavit nedá," povzdechl si tiše a letmo se dotkl kořínků svých vlasů. Tom se na něj chápavě pousmál a poté slezl vedle něj.

"Já bych to nechal tak, jak to je. Není to vůbec špatný a vypadáš tak-," najednou se odmlčel a až teď plaše sklonil tvář a pohledem propaloval podlahu. Tohle raději neměl začínat. Ale Bill byl od narození zvědavé dítě. Všechno musel vidět, všechno musel znát, a také musel i všechno ochutnat, a všude strkat ty malinké pracky. Simone s ním už jako s miminkem měla malinko více práce než s Tomem. Ten se na brášku vždycky jenom vyděšeně díval, když se dávil nějakou květinou… Ty časy jsou však dávno pryč, stejně jako miminka, ze kterých vyrostli dva přitažlivý kluci…

"Tak?" jeho tichá otázka však Toma vůbec neosmělila a jediné, co jej zachránilo, bylo zavrzání dveří a následný Robyin udivený pohled.

"Vy už jste vzhůru?" zeptala se a čím Billa úplně šokovala, zářivě se usmála. Tom tomu také moc nerozuměl, ale raději to neřešil a nesmělý úsměv jí opětoval. Roby se však bez ohledu na Billa, který seděl jenom kousínek od Toma, rozběhla a usídlila se na jeho klíně. Tohle byla první součást jejího plánu! Nedat na sobě nic zdát a být úplně v klidu. Bill se však tvářil úplně odměřeně a ignoroval zběsilé tulení jejího těla k Tomovi.

"Mně to strašně mrzí broučku… miluju tě lásko," znělo Tomovi v uších, když mu tam Roby naléhavě šeptala, a přitom mu polibkama pokrývala celé tváře.

V Billovi to vřelo! Sám nevěděl, proč reaguje tak hloupě, ale místo toho, aby se zvednul a odešel, beze slova na ně hleděl a pohledem se vpíjel do očí svého bratra, který se snažil prudké nájezdy Robyiných rtů alespoň malinko krotit. A zatímco ona se věnovala zběsilýmu líbání, on se na ni ani nepodíval. Jeho oči zaujalo něco celkem jiného. Bill… Bill, který seděl ještě pořád kousíček od něj, ale přesto se jej nemohl dotknout. Sledoval tu nádhernou vášeň čokolád v jeho očích a jahodový odlesk jeho rtů, které málem v noci políbil. A až teď si uvědomil, že to chtěl udělat… Chtěl jej políbit! Podvědomě v to doufal a touha byla větší, než reálné uvažování. Přesto se však odsunul a zabránil tak něčemu, co mohlo být daleko krásnější, než líbání s Roby. Tyhle myšlenky jej však doslova děsily!

Je to přeci jeho bratr… musí na ty hlouposti přestat myslet a začít konečně žít. Má tady přece Roby, která jej miluje a udělala by pro něj vše. Přesto se však na Billa nemohl přestat dívat. Tak rád by mu řekl, jak nádherně působil v té chvíli. Nemohl… S trpkým výrazem přivřel víčka a pokusil se Robyiny polibky opětovat. Jeho dlaně si nesměle vydláždily cestu k jejím bokům, které začaly jemně hladit.

Tohle divadýlko bylo i na Billa dost. Se strnulým výrazem ve tváři se zvedl, a raději odešel do koupelny, než by ještě chvilinku musel snášet tuhle podívanou. Čeho si však nevšiml, byl Robyin pohled, který propálil jeho záda v momentu, kdy se pomalu ztrácely za dveřma koupelny. Spokojeně se do Tomova polibku usmála a v duchu si gratulovala. Naivně si totiž myslela, že Bill po ní touží a chce ji! A právě tohle chtěla použít jako záminku, aby jej vyhnala. Bill však nepotřeboval ji… vůbec po ní netoužil. Nelíbila se mu na ni jediná vlastnost a na vzhled kašlal. Kdyby mohl, vybral by si někoho úplně jiného, komu by dal své srdce. Jenomže ten o to jeho zřejmě nestojí…

autor: B-kay