autor: B-kay
"Tome?" zafuněl Bill ospale, oči jenom zpola otevřené, jak se snažil zůstat vzhůru. Hrubě spletené, ale zato krásně vonící dredy, jej šimraly do tváře, zatímco jej vzadu na krku lechtaly Tomovy klidné výdechy.
"Hmm?" zabručel mu do ramene, na chvilku se nad něj naklonil, poté však znovu klesl tváří k Billovu krku a nevědomky na něj funěl.
"Funíš mi na krk," zasmál se a malinko se ošil. Tom však už nereagoval, protože se více vzhůru neudržel a dál si klidně funěl i přes Billovo tiché šeptání nebo zlechtilé prosíky. Nezůstávalo mu tedy nic jinýho, než aby nechtěně přivřel víčka a pokusil se usnout. Spánek se však dostavil dříve, než si vůbec pomyslel a po chvilce se obývákem neslo jenom klidné dýchání dvou bratrů, kteří se k sobě něžně tulili, nevšímajíc si opatrného zavrzání dveří a tichých kroků, směřujících k nim. Roby se záští v očích sledovala, jak se její přítel tulí k tělíčku svého bratra a ten s klidným výrazem tiše oddechoval. Vypadali spolu dokonale, přesto si to však nechtěla uvědomit. Pořád se nedokázala smířit s tím, že Bill pomalounku zabíral její místo po Tomově boku. Vnímala jej prostě jako vetřelce, který se jim vetřel do života, a kromě kupy problémů nedokázal udělat nic dobrýho, tedy krom toho, že jí pomalounku přebíral Toma. To ona měla ležet v jeho náručí! Tom měl spát vedle ní, a ne vedle něj!
Její vztek a nenávist k Billovi vzrostla a byla pevně rozhodnuta dostat jej odtamtud co nejdříve. Udělá cokoliv, aby je od sebe znovu dostala. Nebo mu také vyrobí ještě větší potíže, kvůli kterým jej bude Tom nenávidět…
Myslet si mohla různé věci, ale nechápala jedno - i kdyby Bill udělal Tomovi cokoliv, i kdyby se dostal kvůli svým malérům do nějaké bandy, nebo by se nechal potetovat po celém těle, nikdy by k němu nenávist necítil. Jenomže to Roby prostě nemohla pochopit. Ona sama byla jedináčkem, a tak nevěděla, jaká láska poutá dva sourozence. O to víc, když jsou dvojčata… ta k sobě mají ještě blíž, než si člověk dokáže uvědomit. Mluví jako jeden, myslí jako jeden, zdají se jim stejné sny, dýchají jenom pro toho druhého! Těmhle věcem by však Roby nemohla nikdy rozumět. Šokovaným pohledem sledovala Billa, který si ze spánku přitáhl Tomovu ruku ještě více ke svým bokům, a ten se k němu přisunul jak jenom mohl. V její očích by si teď Tom přečetl akorát nesnesitelnou zášť a úzkost. Nechtěla o něj přijít! Ne teď, když jí všechno vycházelo podle plánu a mezi nima to bezvadně klapalo. Strnulým pohledem přelétla Billa ještě před tím, než odešla do ložnice, s hněvem vepsaným ve tváři. Hned však věděla, jaké bude první číslo, kterým Billovi ublíží…
Černá hříva se nebezpečně zachvěla, jak se její majitel začal probouzet a ospale otevíral oči. Náhle se ocitnul rozvalen na Tomovi, ležíc na bříšku tváří přitisklej k Tomově krku. Levou ruku vůbec necítil, protože byla ještě pořád stlačena tíhou Tomova těla, které ji nedokázalo vnímat, jak byla hubená.
"Tome," pípl rozespale a hlava mu uvolněně klesla k Tomovu ramenu. "Tome," zopakoval tiše a nepatrně ním zatřásl.
"Hmm?" jenom lehké zabručení mu bylo odpovědí, když něžně zatahal za jeden Tomův dred. "Myslím, že mi drtíš ruku," vydechl ztěžkle, a když se na něj Tom vyplašeně podíval, nervózně se uculil.
"V pořádku?" zeptal se jej Tom starostlivě hned, jak se jim podařilo zachránit Billovu mírně namodralou dlaň zpod Tomových zad.
"Tohle snad zvládnu," Billovy rty se zvlnily do unaveného úsměvu a jeho klouby potřebovaly přetáhnout. Líně se z Toma skoulel a dopadl na všechny čtyři jako pejsek.
"Co to jako vyvádíš?" smál se Tom pobaveně, když sledoval Billovy podivné cviky, kterými se snažil rozproudit krev ve svých hubených končetinách.
"Necítím záda. Někdy to pomáhá," vydechl ztěžkle, ale efekt to mělo stejně nulovej, jelikož vzápětí přistál rozpláclej na podlaze.
"Hmm, opravdu drsný," zasmál se Tom a hodil po Billovi polštářkem. Ten se začal spokojeně hihňat jako nějakej malej kluk… Tom jej nepoznával…
Tohohle Billa postrádal strašně dlouho a najednou?! Jakoby se znovu začal vracet zpátky… Pomalu, ale jistě.
Bill se po chvilce přestal spokojeně smát a v pokoji zavládlo příjemné ticho. Nebyl to ten druh ticha, kdy se vší silou snažíte něco říct, jenom aby nestála konverzace. To tedy ne! Tenhle druh ticha by se dal spíše přirovnat k očnímu kontaktu, který právě mezi Billem a jeho bratrem probíhal. Na jejich tvářích pohrávaly směsi úsměvů s lehkým špulením nebo olizováním rtů. Ani jednomu se nechtělo slovy přerušit tu krásnou chvilku, kterou mezi sebou měli, Tom se však toho ujal a nehledě na to, jak hloupě to mohlo vypadat, tiše promluvil.
"Ty černý vlasy ti sluší víc," řekl, a i přesto, jak nesměle to mohlo působit, nesnažil se jakkoliv přetrhnout jejich oční kontakt. Billovy oči se zalily překvapením, jak s mírným úsměvem sklonil tvář.
"Tak to jsi první, kdo mi to řekl. Naši mě nechápali a dostal jsem hezkou přednášku. No a v práci na mě šéf ječel snad hodinu. Ale černé se už prostě zbavit nedá," povzdechl si tiše a letmo se dotkl kořínků svých vlasů. Tom se na něj chápavě pousmál a poté slezl vedle něj.
"Já bych to nechal tak, jak to je. Není to vůbec špatný a vypadáš tak-," najednou se odmlčel a až teď plaše sklonil tvář a pohledem propaloval podlahu. Tohle raději neměl začínat. Ale Bill byl od narození zvědavé dítě. Všechno musel vidět, všechno musel znát, a také musel i všechno ochutnat, a všude strkat ty malinké pracky. Simone s ním už jako s miminkem měla malinko více práce než s Tomem. Ten se na brášku vždycky jenom vyděšeně díval, když se dávil nějakou květinou… Ty časy jsou však dávno pryč, stejně jako miminka, ze kterých vyrostli dva přitažlivý kluci…
"Tak?" jeho tichá otázka však Toma vůbec neosmělila a jediné, co jej zachránilo, bylo zavrzání dveří a následný Robyin udivený pohled.
"Vy už jste vzhůru?" zeptala se a čím Billa úplně šokovala, zářivě se usmála. Tom tomu také moc nerozuměl, ale raději to neřešil a nesmělý úsměv jí opětoval. Roby se však bez ohledu na Billa, který seděl jenom kousínek od Toma, rozběhla a usídlila se na jeho klíně. Tohle byla první součást jejího plánu! Nedat na sobě nic zdát a být úplně v klidu. Bill se však tvářil úplně odměřeně a ignoroval zběsilé tulení jejího těla k Tomovi.
"Mně to strašně mrzí broučku… miluju tě lásko," znělo Tomovi v uších, když mu tam Roby naléhavě šeptala, a přitom mu polibkama pokrývala celé tváře.
V Billovi to vřelo! Sám nevěděl, proč reaguje tak hloupě, ale místo toho, aby se zvednul a odešel, beze slova na ně hleděl a pohledem se vpíjel do očí svého bratra, který se snažil prudké nájezdy Robyiných rtů alespoň malinko krotit. A zatímco ona se věnovala zběsilýmu líbání, on se na ni ani nepodíval. Jeho oči zaujalo něco celkem jiného. Bill… Bill, který seděl ještě pořád kousíček od něj, ale přesto se jej nemohl dotknout. Sledoval tu nádhernou vášeň čokolád v jeho očích a jahodový odlesk jeho rtů, které málem v noci políbil. A až teď si uvědomil, že to chtěl udělat… Chtěl jej políbit! Podvědomě v to doufal a touha byla větší, než reálné uvažování. Přesto se však odsunul a zabránil tak něčemu, co mohlo být daleko krásnější, než líbání s Roby. Tyhle myšlenky jej však doslova děsily!
Je to přeci jeho bratr… musí na ty hlouposti přestat myslet a začít konečně žít. Má tady přece Roby, která jej miluje a udělala by pro něj vše. Přesto se však na Billa nemohl přestat dívat. Tak rád by mu řekl, jak nádherně působil v té chvíli. Nemohl… S trpkým výrazem přivřel víčka a pokusil se Robyiny polibky opětovat. Jeho dlaně si nesměle vydláždily cestu k jejím bokům, které začaly jemně hladit.
Tohle divadýlko bylo i na Billa dost. Se strnulým výrazem ve tváři se zvedl, a raději odešel do koupelny, než by ještě chvilinku musel snášet tuhle podívanou. Čeho si však nevšiml, byl Robyin pohled, který propálil jeho záda v momentu, kdy se pomalu ztrácely za dveřma koupelny. Spokojeně se do Tomova polibku usmála a v duchu si gratulovala. Naivně si totiž myslela, že Bill po ní touží a chce ji! A právě tohle chtěla použít jako záminku, aby jej vyhnala. Bill však nepotřeboval ji… vůbec po ní netoužil. Nelíbila se mu na ni jediná vlastnost a na vzhled kašlal. Kdyby mohl, vybral by si někoho úplně jiného, komu by dal své srdce. Jenomže ten o to jeho zřejmě nestojí…
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat