autor: B-kay
Bill se však po chvilince musel odsunout, jelikož mu došla všechna zásoba kyslíku. S mocně lapajícím výdechem opustil Tomovy rty a opatrně otřel své čelo o to jeho. Jeho pohled se automaticky zavrtal do Tomových očí, avšak jejich těla pořád spojovalo pevné objetí.
"Všechno jsem zničil," šeptl náhle a smutně svěsil tvář do Tomova trika.
"Tomu nerozumím," Tom možná malinko chápal, kam tím Bill mířil, ale raději si to nechtěl přiznat. A jediné, co nechtěl vůbec, bylo vidět Billa smutného.
Opatrně se k němu sklonil a dvěma prsty mu něžně nadzvedl tvář k té své. S neskrývanou měkkostí a něhou sledoval každičký kousínek jeho tváře… ty krásné oči, plné rty a tak krásně bledou tvář… Byl úplně jiný než Roby. A teď nemyslel jenom odstínem pleti a barvou očí. Lišili se skoro ve všem. Jenom jedno jediné je spojovalo a vytvářelo mezi nima neviditelné pouto. A tím byl Tom… Oba jej milovali. Oba by pro něj dokázali dýchat, ale jenom jeden z nich to myslel skutečně. Jenom jeden jej nemiloval falešnou opičí láskou bez volnosti…
"Ty ale dobře víš, o čem mluvím," odsunul se a zahleděl se na praskající okna auta, která mokla pod tíhou neustávajícího deště. "Dokud jsem se tady nezjevil, měl jsi všechno. Měl jsi ji. Chtěli jste se vzít, založit rodinu a já? Já jsem tady zase jenom jednou velikou překážkou a malérem," plaše sklonil smutné oči k Tomovým dlaním, které jej začaly jemně hladit po odhalených bocích.
"Možná máš v něčem pravdu, ale kdyby ses tady nezjevil, udělal bych tu největší chybu, Bille. Dokázal bych si ji možná i vzít, možná i založit rodinu, ale nikdy bych s ní nebyl skutečně šťastný," řekl tiše, jak jeho prsty proklouzly látkou Billova trika a tam jej začaly opatrně hladit. "Já totiž ke štěstí nepotřebuju její majetek, ani její skvělou rodinu a rodokmen. Nechci mít přesně dané, co bude dnes a co zítra. Ten stereotyp bych už nezvládl," dovolil, aby se mu Bill stulil do náruče a poté jej dlouze políbil. "Nikdy bych neřekl, že se na tebe budu moci dívat i takhle," zašeptal s měkkým úsměvem a brnknul Billovi do nosu.
"Jak takhle?" Bill mu úsměv vesele vracel, a přitom nepřestával pokrývat jeho rty malýma pusinkama.
"Takhle zblízka. Můžu se tě kdykoliv dotknout a políbit tě... slibuju ti, že udělám všechno proto, abychom mohli být spolu. Já si totiž připadám jako malej kluk, který se konečně prvně zamiloval," vydechl a nadšeně se usmál proti Billovým rtům, jak opatrně dopadly na ty jeho. "Miluju tě, Tome," špitl ještě předtím, než se jejich jazyky pomalounku propletly a tím si mohli vychutnat tu sladkou příchuť slin toho druhého. Hráli si spolu… Přímo hravě otírali své rty a přitom se lechtivými doteky pořád víc a víc sbližovali. Bill seděl Tomovi uvolněně na klíně a své rty poslušně nechával laskat Tomovým jazykem.
Oba se nepatrně třásli a chvěli štěstím, které je náhle zaplavilo. Jejich veselé polibky se brzy změnily ve vášnivé líbání, které nebralo konce…
"Půjdeme zpátky?" ozval se po chvilce Bill, kterého zvětšující se intenzita deště a síla bouřky začala pomalu děsit. Tom z jeho očí dokázal vyčíst všechen ten strach a bezmoc, ale přesto tam viděl i nekonečné množství lásky a důvěry.
"Tak jo," usmál se na něj a naposled se jemně dotknul jeho rtů. Bill mu polibek hravě oplatil a poté spolu vyběhli na deštěm smáčenou ulici. Ruku v ruce utíkali až ke vchodu, kde se konečně ukryli před kapkami studené vody, která stihla za tu nepatrnou chvilinku smáčet větší část jejich oblečení. Billovy vlasy byly nyní mokré a dokonale uhlazené. Rychle stoupali nahoru po schodech, ale přede dveřmi náhle zastavili a smutně na sebe pohlédli.
"Budeš spát u ní?" zeptal se Bill tichým hlasem a jemně si přejel jazykem po horním rtu. Tom by dal všechno za to, aby jej dokázal udělat šťastným, ale teď na to bylo ještě příliš brzy.
"Budu muset," odpověděl strnule a smutně svěsil tvář mezi ramena. Bill mu ji však opatrně nadzvedl a sjel jeho tvář zamilovaným pohledem.
"Bude to dobrý, hmm? Nechci, aby ses trápil," dlouze jej políbil a nechal se Tomem naléhavě obejmout.
"Jsem hlupák,"zavzdychal mu Tom těžce do vlasů, do kterých mu uštědřil několik polibků.
"Nejsi, Tome… my oba jsme hloupí," zašeptal Bill opatrně a nevědomky skláněl svou tvář k Tomovým rtům, které jej neskutečně lákaly. Bez váhání mezi ně vplul a se vší jemností po nich přejížděl jazykem a následně je opatrně hnětl prsty. "Miluju, když mě líbáš," zasténal a následně naklonil hlavu dozadu, když Tomův jazyk mapoval každý milimetr jeho rtů.
"Já zas miluju, když tě můžu líbat," Tom se do polibku sladce usmál, poté však znovu zvážněl a ve tmě našel Billovy zkřehlé dlaně, kterými drtil cíp mikiny. Pomalu si je pokládal na svá ramena a Bill mu je náruživě omotal kolem krku tak, že mezi nimi nebyla jediná mezírka…
Nerozuměli tomu. Ani jeden z nich ještě pořád nedokázal pochopit tu skutečnost, která náhle vyzrála a konečně vyplavala na povrch. Byli do sebe blázni, přesto se však skoro celé dospívání jeden druhému vyhýbal. Ten čas, kdy mohli být spolu, využili vzájemnou ignorací a mlčením a teď, když za ně rozhodl osud, po sobě šíleli. Oba litovali každé promrhané minuty, co mohli strávit společně… Jenomže teď už bylo příliš pozdě.
Jejich láska byla sice upřímná a čistá, ale taktéž proti všem pravidlům morálky a slušného chování. Ale Bill přeci nikdy slušný nebyl! Celý život na něj někdo křičel nebo mu někdo bezdůvodně nadával. Všechno zvládl a protrpěl. Tak proč by teď nemohl být konečně šťastný?! I kdyby to bylo jenom na chviličku…
Tom si Billa k sobě tiskl vší silou. Vzrušením se mu motala hlava, a kdyby měl mluvit, neřekl by ani slovo. Nedokázal popsat to, co cítil ve chvíli, kdy mohl Billa líbat. Kdy se jej mohl dotýkat nebo alespoň vnímat jeho hořkost a vášeň… Tady konečně pochopil, že jeho bratr není z kamene, jak si možná kdysi myslel. Nemohl ani uvěřit tomu, že o Billovi někdy pochyboval. Naivně si myslel, že jeho bratr není schopen citu a lásky. Považoval jej jenom za někoho, kdo vám přidělá malé množství problémů a zvedne vám adrenalin. Nikdy si neuvědomoval, že Bill má také srdce… a také i jisté potřeby. Nikdo přeci nemůže žít bez lásky. Každý potřebuje cítit polibky, doteky a teplo cizího těla… A jeho bratr není výjimkou! Jenom Tom mohl přesně říct, jak nádherné je líbání s ním. Jak vášnivě dokáže milovat a odevzdávat se do jeho rukou… Už jenom při vzpomínce na jejich společnou noc se mu ještě více roztřásla kolena a hlas se mu zasekl. Bill byl tehdy tak krásnej…
"N-ne,dost! Musíme přestat," urychleně se odsunul od nic netušícího Billa, kterého rty měly nádherně jahodový odlesk. "Ještě chvilku a-," červenal se, i když to přes tu tmu nemohl nikdo vidět. Nedokázal by se udržet…
"T-to je v pořádku," Bill se mírně pousmál a pečlivě si otřel rty. Také byl mírně rozladěný a vlna potlačovaného vzrušení mu přímo motala hlavu. "Tak, jdeme?" konečně rozsvítil světlo a nervózně si projel prsty ve vlasech. Tom neznatelně kývl a poté opatrně otevřel dveře. Náhle se tam jako vichřice přiřítila Roby, jejíž tělo se skvělo jenom v lehkým županu a skoro průsvitné noční košili.
"Ach bože, jsem tak ráda, žes ho našel. Už jsem začínala mít strach," vydechla "ustaraně" a líbezným úsměvem projela Billovu posmutnělou tvář. Bill hodil očkem po Tomovi, který sice také ničemu nerozuměl, ale raději nad tím ani nějak neuvažoval.
"Lásko, jsi v pořádku?" vydechla a bez okolků se vrhla nic netušícímu Tomovi kolem krku. Brala si jeho rty po svém. Její divoké tempo Toma přímo dusilo, a když se chtěl odsunout, Roby si jej znovu za týl přitáhla zpátky. A Bill musel jejímu divadýlku jenom zničeně přihlížet…
autor: B-kay
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat