autor: B-kay
Tom opatrně sklonil pohled a napravil si velikou mikinu. Poté však své oči znovu zvedl a pevně na ni hleděl.
"Nemiluju tě, Roby. Mezi náma to už dávno ztratilo smysl a já ten smysl našel někde jinde," zašeptal a hrdlo se mu stáhlo pláčem, když se dveře nesměle otevřely a dovnitř vstoupila promoklá bytůstka…
"Kdes jej našel?" Bill už nečekal na nic. Vůbec nepřemýšlel nad tím, zdali je vhodná situace s tím začínat. Bylo mu už stejně všechno jedno. Do Toma se zamiloval, jenomže byl na pochybách, zdali i jeho bratr cítí to samé. A i kdyby ne, byl by jenom dalším omylem. A těch už nadělal přeci fůru.
Z vlasů mu stékaly kapky studeného deště, některé se linuly po jeho bledé tváři, jiné mu zase přistávaly na rtech nebo na bradě, ostatně stejně jako slzy, které se mu ještě třpytily v koutku očí. Jeho pohled byl smutný, dalo by se říct přímo zničený. Bál se všeho, co bude dál. Bál se, jak to všechno vlastně bude pokračovat. Nechtěl odejít!
Tady u Toma konečně našel smysl, který u rodičů pozbyl. Všichni na něj jenom křičeli a bezcílně mu nadávali. Bez příčiny a čím víc se trápil, tím víc je to těšilo. Nechtěl se litovat! To by nikdy neudělal, právě díky tomu se stal tím, čím je dnes. Byl mnohem silnější, než vypadal. Na povrchu možná panenka z porcelánu, jenomže uvnitř něj dřímalo něco silného a upřímného. A tím byla láska k bratrovi. Díky ní to ještě všechno zvládal. Dokázal se povznést nad všechna obvinění Roby i jejích rodičů. Snášel i její lži a opovržení. Snášel to všechno, jenomže už byl na pokraji svých sil.
"Tome, prosím…řekni mi to," zašeptal a očima jej prosil. Tak moc chtěl slyšet ta dvě krásná slova "Miluji tě". Dokonce tak moc, že Roby, která na něj jedovatě hleděla a pohledem jej přímo propalovala, úplně ignoroval a jediné, co dokázal vnímat, byl Tomův smutný pohled a nejistý výraz ve tváři. Právě se s ní rozešel, přesto mu však nedokázal vyznat lásku. Ne před ní!
"A co by ti měl jako říkat?! Že si našel druhou?! Ale neboj se, Bille, ta tě nebude mít ráda o nic víc, než sem tě dokázala snášet já. Protože já tě nenávidím! Zkazil si všechno, co se dalo! Zkazil si mi celej můj život a svému bratrovi také, že ses sem připletl! Měl si raději zůstat co nejdál od nás!" její slova působila na Billovo plačící srdce jako dýka, která mu s každým dalším bodnutím působila pořád větší a větší bolest. Už nevěděla, co má z čirého zoufalství dělat.
Nerozuměla, co se skrývá v Billových očích, když jim Tom nedokáže odolat. Nerozuměla absolutně ničemu, co se mezi nimi odehrálo během těchhle dvou týdnů. Když Tomovi tehdy zavolala Simone, nebyl přeci vůbec nadšen tím, že by měl Bill s nimi bydlet. Neměl jej přeci rád! Nemluvili spolu strašně dlouho, a proto také myslela, že vztah mezi nimi už nikdy nebude takový jako dřív. Kdysi v Tomových očích viděla jenom zvláštní pohrdání a strnulost, pokud se mluvilo o jeho bratrovi…. jenomže teď se v jeho očích ukrývalo něco, co nedokázala pochopit. Jeho oči měly zvláštně měkký odlesk, ve kterém jako by pořád dřímaly nepatrné slzy.
Málem přestala dýchat, když k ní Bill opatrně zvednul svoje uplakané oči a třesoucím se hlasem se se snažil říct něco, co jej zevnitř přímo sžíralo.
"T-tohle všechno je zbytečný… m-máš pravdu. Je konec… ale ne mezi váma," zašeptal náhle a Tomovo srdce jako by přestalo tlouct. Vyděšeně se zahleděl do podmanivých očí své lásky a prosebně zavrtěl hlavou.
"Bille, ne-" chtěl mu odporovat, jenomže Bill byl pevně rozhodnut. Skoncuje s touhle fraškou, i kdyby mu mělo puknout srdce, protože se raději bude trápit on, než by měl celej život žít s myšlenkou na to, že zničil jejich štěstí. Proto si rozhodně setřel všechny slzy, které mu tiše stékaly po tváři a zahleděl se pevným pohledem do Tomovy tváře.
"Zítra se vracím zpátky, Tome. Nedovolím, aby sis kvůli mně zničil život. Nemá to cenu. Věř mi… Roby… Roby tě miluje a… a-měl by sis ji vzít," vyřkl třesoucím se hlasem a silou mocí se snažil neplakat. Oči jej neskutečně pálily a tváře mu úplně hořely. Tohle se nemělo stát. Je to všechno tak zamotaný a v jeho případě i zbytečný. Robyin výraz se náhle změnil z nelítostného opovržení na nevěřícný úsměv, zato Tomovy oči pluly v potlačovaných slzách.
"Nedělej to," vzlykl a pohledem plným bolesti vzhlížel k jeho uplakané tváři. Bill se zhluboka nadechl, jenom krátce mu pohlédl do tváře, poté však svůj pohled znovu sklonil a popošel k Roby, která na něj přímo zírala.
"Jsi neuvěřitelná. Tom mě celou dobu litoval, pak mě nenáviděl, pak jsem tě obtěžoval a nakonec jsem tě znásilnil… Když ses na tom tolik natrápila, měla bys vyhrát. Je tvůj a já se mezi vás dva už nikdy plést nebudu," ty krásně lesklé oči způsobovaly Roby neskutečnou lítost, jelikož byla právě ona tvůrcem jejich bolesti. Jako by se dívala do očí Toma… Náhle jí přišli tak stejní, tak zvláštně kouzelní… Nevzmohla se na slovo ani, když Bill urychleně vběhl do jejich pokoje, kde si začal balit kufry v naději, že útěkem se všechno vyřeší. Jenomže se nevyřešilo vůbec nic…
Bylo kolem druhé v noci. Pokojem, kde leželi Roby s Tomem se nesla až tíživá atmosféra, která nebyla přerušena jediným slůvkem nebo povzdechem. Oba dva tiše hleděli do zdi před sebou. Akorát ve tváři jednoho se odrážela spokojenost, zatímco ve tváři toho druhého se odráželo neskutečné zklamání a prázdnota. Skoro neviditelné slzy tiše dokapávaly na Tomův polštář, který se pod jejich tíhou pořád víc a víc máčel…
autor: B-kay
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat