autor: B-Kay
Chvíli tiše snídali a zamyšleně pokukovali kolem sebe.Tom byl myslí u Billa a na okolitý svět uplně zapoměl,Natálie se zase smutně mračila do vzduchoprázdna,které ji obklopovalo.Už jenom při vspomínce na její malou holčičku ji nepříjemně zabolelo u srdce.Co asi ted´dělá? Vyrostla? Změnila se od doby,co ji viděla naposled? Myslí ji vířilo neskutečné množství otázek ,na které si nedovedla odpovědet.Bývalý manžel ji nedal jedinou zprávu. Zatajil svou adresu a změnil si číslo mobilu.Možná si naivně myslel,že tím,že zmizí ,udělá Natálií akorát laskavost,aby na ni dřív a snadněji zapoměla..
"Udělám ti ještě ?",zvedla oči k Tomově tváři právě ve chvíli,co dojídal poslední chlebíček."Ne děkuju.Bylo to od tebe moc milý ",pousmál se a zpratal prázdné talíře ze stolu.
"Co ted´ budeš dělat ?",Natálie se na něj smutně zadívala a on její otázku pochopil témeř okamžitě.Unaveně se opřel o kuchyňskou linku a tvář ukryl v dlaních."Já nevím",vydechl a ukazováčkem si promnul napnutý spánek."Mohlo to být všechno tak krásný ,kdybych nebyl hlupák.Pořád se něčeho bojím,jako nějakej zbabělec .Vůbec se mi to nepodobá",nechápavě zavrtěl tváří a při vspomínce na to,jak silně a tvrdě se jej snažil nenávidět ,se mu stáhl žaludek zvláštní úzkostí."Jsi zamilovaný .Je přirozené ,že se bojíš.Čekal si na něj strašně dlouho ",Natálie vstala a rozhodla se,že udělá několik chlebíčků i pro Billa a Simone."Akorát mu ubližuju,nic víc",dodal spíš sám pro sebe a sklesle ji sledoval ."Řekl ti to někdy? Řekl ti někdy,že mu jenom ubližuješ?",Natálie pečlivě krájela sýr,přitom však moc dobře vědela,o čem mluví.Tom smutně svěsil ramena a odvrátil tvář."Cítím to",pořád trval na svém a neuvědomoval si,že má Natálie pravdu.Byl ze všeho natolik zmatený ,že měl chuť zastavit svět a vystoupit z něj.
Snad poprvé v životě si přál mít zvláštní schopnost ...být něčím vyjímečným a dokázat zastavit,nebo vrátit čas.Jako malej kluk mnohdy obdivoval vzácné schopnosti lidí v pohádkách,díky kterým si dokázali se vším poradit.Obdivoval je,ale nikdy tomu moc nevěřil.Nevěřil,že by se v člověku dokázala ukrývat taková síla,že by mohl překonat všechno špatné a nakonec zvítězit.Byl přesným opakem bratra,který tomu už jako malé dítě věřil a zůstalo mu to doted´.Bill se nikdy nemínil vzdát bez boje a nikdy nechtěl utíct se svěšenými rameny jenom proto,žeby se bál prohry.Právě tuhle sílu na něm Tom obdivoval a miloval.
Miloval na něm vlastně uplně všechno.V jedné chvíli dokázal být silný,průbojný,svou tvrdohlavostí a hrdostí jej dokonce ukvapoval.Když se však jednalo o věci,na kterých mu záleželo,nebyl takový.Uvnitř byl křehký ,citlivý ,chápavý a v jeho očích jakoby se pořád skrývalo nevinné kouzlo dítěte.Tohle bylo něco, čím Toma tolik přitahoval.V jednu chvíli byl chtivý,vášnivý a hladový po milování ..stačilo však několik vteřin a uplně se obrátil...
Tom byl natolik ponořen do svých myšlenek ,že si vůbec nevšiml Natálie,která na něj už hezkou chvíli ustaraně hleděla."Tome?",ozvala se tichým hlasem a několika kroky k němu podešla."Jsi v pořádku?",jemně do něj drcla .Tom se vyděšeně strhl ,přesto však sebejistě přikyvoval."Jo jo,sem.To bude dobrý",ujišťoval ji,i když si tím sám nebyl skutečně jistej.Zhluboka se nadechl ,ještě jednou si unaveně promnul ztěžklá víčka a skusil se na ni pousmát."Tady sem Billovy udělala snídani.Co kdybys mu ji šel odnést hmm?",Natálie to jako otázku vůbec nebrala.Tom se ani nestihl pořádně rozmyslet a už mu do rukou podávala talíř."Jdi za ním.Na strach zapomeň a skus být silnej stejně jako on.Možná se ti zdá být silnej,ale bez tebe to nezvládne.Vykašli se na Bellu
a běž za ním",přátelsky jej pohladila po tváři a svýma upřimnýma očima mu dodala naději.Nic neřekl,jenom poslušně přikývl a pomalu odešel z místnosti.Natálie se rozhodla,že se půjde projít.Chtěla malinko poznat Německo a město,ve kterém se ocitla ,pro ni bylo ještě pořád velikou záhadou.Z Tomova vyprávění toho sice vědela celkem dost ,ale chtěla to vidět.Rychle přes sebe přehodila kabát a vyšla do ulic.
a běž za ním",přátelsky jej pohladila po tváři a svýma upřimnýma očima mu dodala naději.Nic neřekl,jenom poslušně přikývl a pomalu odešel z místnosti.Natálie se rozhodla,že se půjde projít.Chtěla malinko poznat Německo a město,ve kterém se ocitla ,pro ni bylo ještě pořád velikou záhadou.Z Tomova vyprávění toho sice vědela celkem dost ,ale chtěla to vidět.Rychle přes sebe přehodila kabát a vyšla do ulic.
Ani nevědela jakým zázrakem se ocitla v centru města .S klidným ůsměvem na tváři sledovala roztomilé obchůdky ,lidí,které míjela ,si vůbec nevšímala.Prošla několik uliček a ocitla se u břehu jezera.Když se kolem sebe rozhlédla ,uviděla několik menších stánků s občerstvením a veliké dětské hřiště,odkud se ozýval zvonivej křik a veselý dětský smích.V mysli se jí vybavila vspomínka,jak se svou dcerkou v náručí kráčela na pískoviště,kde si dlouho hráli…
Z očí ji steklo několik drobných slz ,přesto však podešla blíž a sledovala,jak si malé děti spokojeně hrají se svými rodiči a kamarády.Bylo ji ještě hůř ,ale nedokázala odejít.Posadila se poblíž pískoviště na dřevěnou lavičku a dívala se na tu radost před sebou.Všichni byli tak spokojení a šťastní.I ona by byla,nebýt Belly a jejího exmanžela,kteří jí vzali to nejcennější,co kdy měla.
Utrápenou tvář skryla v dlaních a smutně vzdechla.Přivřela víčka a chtěla zapomenout na všechno,co se jí kdy stalo.Najednou však ucítila tahání za lem kabátu .Překvapeně zvedla uplakané oči a zadívala se na drobnou postavu před sebou.Plavovlasé děvčátko se na ni usmálo štrbavou pusinkou ."Budeš si se mnou hlát?",před tvář ji hrdě strčila svůj kyblíček a lopatku.Natálii najednou opustil všechen žal a nechala se děvčátkem doprovodit ,až k pískovišti…
Zatímco se Natálie snažila pokořit své orientační smysli,Tom se snažil pokořit sám sebe.Když vešel do svého pokoje a zadíval se na sklíčenou hromádku před sebou ,nenapadlo jej nic jiného ,než obvinit sám sebe z toho,že mu znovu ublížil."Dobré ráno",Bill se ozval jako první a hned poznal,jak je Tom nesvůj."Děkuju" ,Tom stál ještě pořád u dveří a nešťastně na něj hleděl."Za co?",trpce polkl a snažil se zahnat svou vášnivou touhu vymotat jej z teplé deky a láskyplně jej pomilovat."Za tu snídani",Bill natáhl ukazováček a namířil jej na talíř ,který Tom pevně svíral.
"Aha.Já zapoměl.Tu dělala Natálie .D-dobrou chuť",snídani mu co nejrychleji položil na noční stolek a chtěl se vytratit.Kdyby zůstal v tom pokoji ještě o minutu déle,neudržel by se.Rychlími kroky šlapal ke dveřím ,předtím než se dotkl kliky se však ještě jednou zadíval na Billa ,kterej smutně hleděl do země .Zřejmě vůbec nerozuměl Tomovu chování...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat