autor: B-Kay
"Tohle bylo naposled,co sem tě pustil někam bez brejlí ",Tom sám netušil, co jej to popadlo utíkat za ním,ale přišel právě včas, jinak by Bill nemusel dopadnout nejlíp."Jsi v pořádku?",zeptal se jej horlivě když si všiml,že Bill nic neříká ,jenom se svěšenou hlavou tiše popotahuje."Jo",odpovědel krátce a nejistě zavrávoral,když jej Tom pustil .Vypadal vyděšeně."Děkuju" ,ustrašeně se k němu přitulil a nechal se Tomem konejšivě líbat do vlasů. Na celou večeři razem zapoměli a šli si lehnout společně…
Další den ráno si Bill přivstal , odhodlán Toma překvapit snídaní. Opatrně,aby jej nevzbudil ,opustil jeho horké objetí ,krátce jej políbil a pak vyběhl z pokoje.Po včerejší noci se jeho nálada trošičku zlepšila ,pořád se však bál toho,jak to vlastně všechno půjde dál.Všiml si,že byl Tom včera zamyslený a nesvůj a to jej trápilo ještě víc.Celou noc se opatrně mazlili a líbali ,ale Tom přesto nevypadal spokojeně.Bill tušil,co by se za tím mohlo skrývat,ale bál se .Vztah s Tomem bylo to nejkrásnější ,co jej kdy potkalo a právě proto nechtěl nikam spěchat. Nechtěl se do něčeho vrhnout zběsile a bez rozmyslu jenom proto ,že by se snad mohlo něco stát ,kdyby tak neudělal. Chtěl se s Tomem milovat ,ale ještě na to nebyl připravený.Oba přeci prožili těžkou ránu a překážek ,které jim bránili v jejich lásce,bylo víc než dost .
Bill málem upustil oba hrnky ,když uslyšel naléhavé bušení na dveře.Netušil,kdo by to mohl být ,přesto hrnky odložil a nesmělými kroky podešel ke dveřím.Když se bušení zopakovalo,byl si jist ,kdo je za dveřma .Trpce stiskl rty a s hlubokým nádechem je nakonec otevřel.
"Potřebujete něco?",zeptal se překvapeně ve chvíli,kdy se do jeho očí zavrtal ustaraný pohled jakési dívky,která nemohla být starší než on. Kudrnaté vlasy měla sepnuté v strapatém culíku ,hluboké oči se ji zvláštně leskli a ůsměv ,který vykouzlila ,byl spíš utrápený ,než upřimný.
"Ahoj.Ty budeš zřejmě Bill že? ",oslovený se nesnažil skrývat své překvapení ,když dotyčná osoba bez zaváhání vyslovila jeho jméno. Pečlivě skoumal její tvář a přemýšlel ,odkud by ji mohl znát.Jediné ,na co však přišel bylo ,že by to mohla být další zákaznice ,která jej přišlo požádat o přípravu svadby."Jo sem",odpovědel nakonec a nejistě přešlápl na místě."Ty mě možná neznáš ,ale Tom o tobě dost často mluvil .Možná proto sem si tě zapamatovala",Bill jaksi přestal vnímat její slova,kdy si všiml několika kufrů odložených u jejího auta."Ty znáš mého bratra?",zeptal se smutněji a čekal,že to bude zřejmě Tomova bývalá holka."Jo znám.Jmenuju se Natálie ",mile se na něj usmála a slušně před něj nadstavila svou ruku.Bill se z toho snažil nějak vymotat a i když tomu pořád vůbec nerozuměl ,krátce její dlaň stiskl."Já ale pořád jaksi nevím-" ,najednou přestal mluvit a zmateně zavrtěl tváří ."Sem sestra Belly ....
Vím,že o mě jistě nemluvila ,ale od ní nic jiného ani čekat nemůžu .Moc si nerozumíme ",dodala smutně a Billovy konečně svitlo .Pořád však nerozuměl ,proč stála u jejich dveří s kuframa .
"Hm,Natálie ,já nechci být nezdvořilý ,ale Bella tady není.A těm kufrům taky nerozumim .Svadbu přeci zrušili …n-nebo ne?",ve chvíli ,co mu Natálie na jeho otázku odpovědela ,mu srdce začalo tlouct závratnou rychlostí. …Ne,svadbu jenom přeložili na jiný termín… znělo mu v uších několikrát za sebou .Náhle bylo všechno hned jasnější.To proto se choval Tom tak zvláštně …proto je Bella najednou přestala otravovat a na chvíli se někam vypařila…všechno do sebe zapadalo jako bolestivá skládačka ."Aha…tak pojd´ dál",Bill rezignovaně ustoupil ode dveří a pustil ji dovnitř. Jejího smutnýho pohledu si vůbec nevšímal a dál zarytě hleděl do země.
"Podívej ,jenom hledám pomoc.Nemám kde zůstat a myslela sem…když ti to vadí,tak klidně půjdu do hotelu ",Bill se na ni zarazeně zadíval a nemohl uvěřit ,že ta smutná a zdovřilá holka je Bellyina sestra. Za prvé ,vůbec nevypadala jako ona a za druhé, i její chování bylo uplně jiné.Když se na Billa usmála ,neusmívala se škrobeně, ale spíš chápavě a smutně.V očích měla jiskřičky zvláštního trápení ."Tak si běž vybalit .Já ti ukážu pokoj ano?",bezmocně se snažil nevnímat velikej knedlík ,kterej v krku cítil a se svěšenou hlavou ji pomalu vedl k pokoji ,ve kterém předtím bydleli Bellyiny rodiče. Na nic víc se jí neptal ,nic jiného ji neřekl .Když se však jejich pohledy setkali ,obě vědeli,že jsou na tom stejně.Oba trpěli .A důvodem jejich trápení byla Bella…
"Bille,prosím poslouchej mě",Tom se už něco přes pět minut snažil doklepat na studené dveře Billova pokoje ,ale ten jeho zoufalé klepání a snahu o vysvětlení ignoroval.Kdyby jej skutečně miloval,zrušil by svadbu již dávno.Kdyby byla jeho láska skutečně tak veliká ,nebál by se ničeho a zvládl by bojovat proti všem stejně ,jako bojoval i Bill.Jenomže Tom měl prostě strach …strach z toho,co by Bella udělala a proto s tou svadbou souhlasil…
Bill si rychle otřel slzy ,již mu stékali po tváři a smutně se zadíval na prázdnou ulici za oknama. Najednou mu všechno přišlo prázdné. Věřil mu a on jej moc sklamal.A to Bill naivně doufal ,že by se s ním chtěl milovat.Na jednu stranu byl moc ráda,že tak neudělal ,protože kdyby se mu oddal a vášnivě by se s ním pomiloval ,bolelo by to všechno mnohem víc ,než ted´.
"Bille prosím.Já ti to chci vysvětlit.No tak otevři",Tom ještě naposled zaklepal a poté to vzdal."Neměla sem sem jezdit ",Natálie stála nedaleko Toma a smutně sledovala jeho počínání."Tak nemluv.Udělala si jenom to,cos musela .Není to tvá chyba",povzdechl si a společně kráčeli do obýváku."A jak se máš ty?",pohodlně se usadil na velikej gauč a zahleděl se na ni ustaranýma očima.Natálie sklesle pokrčila ramena a poté mávla rukou."Co tam po mě",v očích se ji zatřpitili slzy."Bella tě zničí Tome .A zničí i Billa.Jakmile zjistí,že ji nemiluješ,zničí tě",Natálie byla jediná osoba ,které Tom ve Vídni skutečně věřil.Vědela o všem .Říkali si uplně všechno. Zatímco on sdílel její trápení ohledně Belly, ona vědela ,jak moc je do bratra zamilovaný.Rozuměla mu a chápala jej .
Bella ji nikdy neměla ráda .Rodiče ji taky zrovna nemilovali ,protože pro ně existovala jenom Bella.Natálie byla něco jako její směšná napodobenina.Jenom Tom vědel,že je mnohem lepší než Bella,protože uměla vyslechnout a pochopit.Narozdíl od své sestry měla srdce .Akorát neměla to štěstí ,že by jí rodiče zbožňovali.Už jako malá holčička se musela postarat sama o sebe ,zatímco rodiče Bellu zahrňovali nehynoucí láskou .Byla o rok starší a Bella se prostě stala jejich miláčkem .Ze začátku ji to trápilo ,ale po tolika letech si už člověk zvykne....
"Sem rád ,že si přišla .Tohle všechno je moje vina.Miluju ho a přesto sem neměl odvahu říct ,že se svadba ruší.M-měl sem prostě strach,že by mu dokázala ublížit",přiznal své obavy a vůbec se za ně nestyděl.Natálie jej přátelsky poplácala po zádech a chápavě se na něj pousmála."Ty to zvládneš .A já ti přišla pomoct .Kdyby sis ji vzal,nikdy bys nebyl šťastný …to mi věř",dodala trpce a smutně sklonila tvář."Měl sem mu to říct hned...hned,jak sem to pocítil.Na tom,že člověk miluje,přeci není nic špatného.Já za to nemůžu ,že sem se zbláznil do svého bratra ",tvář vyčerpaně složil do dlaní a když s napětím očekával pálčivost v levé ruce ,která se neobjevovala,uvolněne vydechl."Slyšela sem,že jste měli nehodu" šepla ,vzápětí však mile pozdravila Simone,která vešla do obýváku.
Simone o Natálií vědela jenom to,že byla sestra Belly.Osobně však ještě neměla tu čest poznat ji.Myslela si,že mezi Bellou a ní zřejmě stěží najdou rozdíl.Ten rozdíl tady však přesto byl ! ...
"Můžu?",Tom u dveří málem vypískl radostí když zjistil,že jsou odemčené.Proto neváhal a rychle vešel dovnitř. Bill seděl u stolu a něco si četl."Když řeknu že ne,otočíš se a odejdeš?",pootočil tvář a prolétl Toma sklamaným pohledem."Jo.",Tomova odpověd´ jej zaskočila,nerátal s touhle možností.Myslel,že se budou zase bezcílně a nesmyslně natahovat jako malí děti ,dokud to jednoho z nich nepřestane bavit.
Pootevřel rty ,ze kterých však nevyšlo jediné slovo. Zlobil se na něj,tak moc jej chtěl poslat pryč,ale nezvládl to..
"Co chceš ?",Bill vstal a podešel k postely,na kterou se Tom pohodlně usadil."Chci ti to jenom vysvětlit ",chtěl jej chytit za ruku,ale Bill se mu vytrhl a odsunul jeho zdravou ruku stranou."Já už nechci nic slyšet.Nevěříš v nás. Myslel sem,že to se mnou myslíš vážně.Opravdu sem ti věřil",Tom poraženě svěsil ramena a neslyšně přitakal.Bill mluvil pravdu.Všechno co říkal,každé jeho slovo ,byla pravda. Ublížil mu ...tak moc se o něj bál,že mu ublížil mnohem víc,než by mu dokázali ublížit jiní.
"Nezasloužím si tě",řekl tiše ,naposled se mu zadíval hluboce do očí ,ve kterých spatřil stopy po slzách ,krátce se dotkl jeho nádherné tváře a se svěšenou tváří odkráčel pryč....
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat