autor: B-Kay
"A ted´ode mě čekáš co?" své zklamané oči upíral do zdi před sebou a snažil se nemyslet na to, coé všechno by se mohlo stát."Čekáš ,že se k ní vrátím ?Opravdu tě mohlo na jedinej okamžik napadnout ,že bych jej dokázal opustit?",pokračoval,pořád se však díval do prázdna před sebou a modlil se,aby se už Bill vrátil.Potřeboval jej víc,než kdy jindy.Chtěl se ukrýt v jeho objetí ,poslouchat jeho tichá slova a vnímat jeho vůni.Nic víc ke štěstí nepotřeboval.Chyběl mu.Tak moc mu chyběl.
Natálie tiše vzlykla a opatrně se prsty dotkla Tomova ramene.Snažila se vyhledat jeho pohled,ale on se na ni dívat nechtěl.Zklamala ho.Ať už to všechno bylo jakkoli ,měl v hlavě takovej zmatek,že nad tím nedokázal uvažovat."Natálie prosím,odejdi",otočil se ji zády a hlavu vyčerpaně ponořil do polštáře.Bylo mu do pláče.Vědel,že není zlá .Ani on na ni nechtěl být zlej.Byl si jist,že jsou nešťastní uplně stejně.Nejhorší na tom byl ale fakt,že kdyby se Tom vzdal své lásky,Natálie by získala šanci ,najít své ztracené štěstí.Dokázal by to ale udělat?
Otázka zcela zbytečná."Natálie prosím.Chci být sám",jeho tichá prozba byla natolik zoufalá a plná trápení,že musela poslechnout, i když nechtěla.Vědela,že se z toho Tom musí vspamatovat a tak jej raději nechala samotnýho.Beze slova podešla ke dveřím a opustila jeho pokoj.Tom ještě chvilku ležel nehnutě na postely a přemýšlel.Snažil se najít nějaký radikální řešení,které by nikomu neublížilo.Pořád mu však vycházeli dvě možnosti-bud´to bude trpět Natálie ,nebo oni dva.Kdyby měl v sobě alespoň štipku sobectví,dokázal by udělat všechno ,jenom pro své vlastní potěšení stejně jako Bella.Takhle to bylo o něco těžší.Bylo jenom na něm,jak se rozhodne.Jakoby měl v dlaních dva nezkrotné živli.Zatímco v jedné ruce držel přátelství ,v té druhé si pečlivě chránil svou lásku…
Proud jeho myšlenek narazil a zastavil ve chvíli,co se dveře jeho pokoje opět otevřeli a dovnitř nahlédli dvě zvědavé oči, ukryté za hrubými skly brýlí."Ahojky",Bill si vesele skousl rty a netrpělivě čekal,než mu Tom dovolí vstoupit.Měl úžasnou náladu a byl nevýslovně šťastný.Tom to na něm poznal okamžitě .Oči mu nádherně zářili a nadšeně se usmíval.Nedokázal mu ublížit..
"Ahoj",zhluboka se nadechl a i přes všechnu tu bolest,co cítil,se mu podařilo důvěřivě usmát.Bill se na něj usmál také,vešel dovnitř a s rucema za zády mířil k bratrovy."Něco sem ti přinesl",zašeptal ,jakmile se usadil vedle něj a jemně jej pohladil po tváři."Stalo se něco?",jeho veselý výraz téměř okamžitě posmutněl, když si všiml Tomových uplakaných a zčervenalých očí ."Tome",láskyplně vyslovil bratrovo jméno a zadíval se mu hluboce do očí."Co se stalo?",zeptal se ještě jednou ,odložil své překvápko stranou a vzal bratrovu tvář do dlaní.Zlehka jej hladil konečky svých prstů po napjaté tváři a vnímal bolest,která se mu odrážela v hloubce očí."Všechno je v pořádku.Sem jenom nesmírně šťastný ",nebyla to lež,ale ani celá pravda.Divil se,že v sobě vůbec našel sílu mu takhle zalhát přímo do očí.Bolelo jej to,ale mnohem víc by jej bolel pohled do Billových utrápených očí.Bill se k němu naklonil ,dlouze se otřel o jeho rty a dychtivě opřel své čelo o jeho tvář."To já taky.Jako ještě nikdy předtím",spokojeně se usmál proti jeho tváři a ještě jednou jej dlouze políbil."Chci,aby to takhle už zůstalo ",vyslovil své přání a zaujatě sledoval své ruce,které pomalými pohyby klouzali po Tomově tričku. "Chci tě udělat šťastným",nosem se otřel o Tomovu bradu a zhluboka se nadechl jeho vůně.Tom už nevydržel být déle potichu .Přitulil se k Billovu bříšku ,hlavou uvolněně dopadnul na jeho klín a tiše promluvil."Ty si moje štěstí",zavzdychal bezmocně a zatímco jej Bill láskyplně hladil ve vlasech ,vnářel své slzy do Billova trika.Byl zoufalý.Snad ještě nikdy před sebou neměl takhle těžké rozhodování."Koupil sem gumový medvídky ,které máš tak rád",slyšel Billa říkat a vzápětí mu před tváří zašuštilo Billovo překvápko."Otevřu je?",Bill by v tu chvíli udělal cokoliv ,aby se Tom opět spokojeně smál .Chtěl vidět,že je všechno v pořádku .Potřeboval to cítit.Toma by v tu chvíli dokázal přirovnat ke křehkému diamantu.Křehkost diamantu však není jeho slabostí ,ale krásou.A právě proto Billovy přišel neskutečně krásnej....
"Trápíš se.Cítím to.Řekneš mi ,co se stalo?",Bill se smutně povzdechl,když ucítil ,jak Tom nesouhlasně zavrtěl tváří a ještě naléhavěji objal jeho boky."Lásko, ty mě jednou utrápíš.Kdybys mi to řekl,možná bych ti mohl pomoct .Společně bychom to určitě zvládli.",Bill doufal,že tímhle způsobem Tomovy dodá sílu .Opravdu si myslel,že by mu mohl nějak pomoct a i kdyby ne,alespoň by se o to pokusil.S Tomovou reakcí však vůbec nerátal.Jeho bratr se od něj nečekaně prudce odsunul a probodl jeho tvář zoufalým pohledem."Společně nezvládneme vůbec nic.Tohle se totiž zvládnout nedá ! ",neudržel se a křičel po něm.I když jej to moc bolelo ,nedokázal v sobě potlačit všechen ten hněv a nepříjemnou úzkost,která mu svírala srdce.Bál se,že o Billa přijde.Bál se,že kvůli němu Natálie už nikdy neuvidí svou malou dcerku.Bál se uplně všeho a proto ztratil veškeré zábrany a křičel po někom,kdo si to od něj vůbec nezasloužil.
"Tome ,počkej ",Bill se jej snažil uklidnit ,natáhl k němu dlaně k pohlazení,ale Tom se od něj opět odsunul."Nechápu,jak sem si mohl takhle zničit život ! ",sykl zoufale,ale až příliš pozdě se chytil za ůsta .Tohle říkat neměl.Šokovanýma očima se díval do těch Billových ,které se pomalounku plnily slzama.Tohle opravdu přehnal."Bille",ztěžka polkl a chtěl co nejrychleji něco říct.Bylo už ale pozdě.Bill s pláčem na krajíčku vzal do rukou pytlík gumových medvídků ,hodil jej po bratrovy a vyběhl z jeho pokoje…
Jakmile se za Billem pokorně přivřeli dveře,přesně vědel,co má udělat.Rychle schytil ze stolku svůj mobil,našel v seznamu jemu dost známé číslo a vytočil jej.Vteřiny,po které čekal na odpověd´ se mu zdáli jako nekonečné hodiny.Ve chvíli,co opět uslyšel ten nepříjemně odpornej hlas ,musel trpce stisknout rty,aby zastavil zoufalé vzlyknutí."Miláčku ? To si ty?Já myslela,že dřív nebo později zavoláš",dokonce i v telefonu mohl slyšet,jak se nepořirozeně zasmála .Zhluboka se nadechl a byl pevně rozhodnutý udělat všemu konec."Tak to je fajn ,že sis to myslela.Chci ti totiž něco říct",začal mírně naběhlým hlasem ."Já poslouchám",zašveholila Bella vesele a byla si jistá,že si může opět přichystat svatební šaty.Tom však neměl v plánu udělat jí tu radost.Proto,když se opět ozval,nesnažil se nijak zastírat svůj hněv,ba přímo nenávist,kterou k ní cítil."Ted´ mě dobře poslouchej,protože ti to řeknu jenom jednou a naposled ! Ještě jednou zavoláš,nebo se jakkoli pokusíš kontaktovat Natálii ,už se neudržím a zavolám na tebe policii.Totéž platí i o mém bratrovy.K Billovy se nepřiblížíš na vzdálenost dvěste metrů a na mě zapomeneš ! My dva už dávno nejsme pár.Miluju někoho uplně jiného a neopustím jej jenom kvůli tobě.Tak si to laskavě zapiš za uši ! Zničila si mi život! Jediné,za co sem ti vděčný je to,že si mě vnesla do náruče mé lásky.Nic víc. Mezi náma je ko-nec ! ",zřetelně to vyhláskoval a bylo mu uplně jedno,co s tím Bella hodlá dělat."Ale,Tome",nenechal ji ani domluvit."Ne ! Slyšela si .Jediné,co po tobě ještě chci,je malá Natálka.Nic víc .Takže pokud ještě máš v sobě alespoň náznak lidskosti ,sama ji sem přivezeš ",odsunul mobil od své tváře a složil.
Měl být spokojený.Dokázal se ji přeci konečně vzepřít a možná i vyřešit problém s malou Natálkou.Udělal však něco mnohem horšího a byl si toho vědom.Křičel po něm a ublížil mu…
Chtěl se mu omluvit,ale Bill měl u sebe v pokoji zamčeno a ignoroval i jeho soustavné klepání a prosíky,aby jej pustil dovnitř.Prostě s ním mluvit nechtěl.
Večer,když Simone s Natálií odešli na večírek ke známím Simone,Tom vytušil svou šanci.Do dlaní vzal pytlík gumových medvídků,které po něm Bill hodil ,ale také malou krabičku ,která v sobě medvídky neukrývala…
Tiše scházel po schodech a podle zvuku puštěné televize poznal,že je jeho bratr v obýváku.Když vešel,Bill se na něj krátce podíval ,vzápětí však svou tvář opět upřel před sebe a smutně se zadíval do plápolajícího se ohně před sebou.Jedním stisknutým ovladače televizi vypnul a přivřel víčka.Nechal se Tomem obejmout,ale sám nic nedělal.Beze slova,nebo pohybu naslouchal slovům a prosíkům omluv a nechával se unášet bratrovými vlhkými polibky."Strašně mě to mrzí.Byl sem podrážděnej a zoufalej.Nechtěl sem na tebe křičet.Prosím,lásko .Odpustíš mi to?",zadíval se mu hluboce do očí a i když mu po tváři stékali horké slzy ,smutný nebyl.Bill jej oddaně políbil a krátce přikývl."Nemá smysl se na tebe zlobit.Jenom mi řekni,že sem ti nezničil život já" ,pípl nevinně a bezmocným pohledem tápal v hloubce bratrových očí.Tom jej naléhavě políbil a rozhodně zavrtěl tváří."Tys mi ukázal,co to znamená skutečně žít",zašeptal a bezmocně zasténal,když do něj Bill strčil a oba skončili na podlaze u krbu.Tom poslepu odložil krabičku bokem.Vědel,že později bude mít více času …
Nechal roztouženýho Billa ,aby z něj svlékal jednotlivé oblečení .Tušil,že tentokrát chtějí oba víc….
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat