Hope 36. 2/2

autor: B-Kay

Milování u vodopádu

"Když sem tady byl naposled ,byl sem ještě dítě"stáli sme u malého jezírka ,na jehož hladině se odrážalo jagavé slunce.I když nebylo příliš teplo ,slunce lehkému větru dodávalo zvláštně příjemnou atmosféru.Kolem nás se procházelo několik lidí,všichni se drželi za ruce a obdivovali okolitou krásu.Dokonce i já sám sem si připadal jako v pohádce.Líbilo se mi tam uplně všechno.Připadal sem si jako malý kluk.Jakoby mi bylo pořád sedm let a bratranec mi nakonec dovolil z toho auta vystoupit.Přesně takhle sem se cítil.Hope se držela neustále při nás .Ani by ste nevěřili,jak úžasný pejsek z ní pomalu rostl.Měnila se uplně stejně jako já.Každým dnem pomalu víc a víc překonávala svůj strach z lidí .

Pohledem sem opět utkvěl na Billovy,kterej se šťastně díval na jagavou vodní hladinu a pevně stískal mou zdravou ruku.Černé vlasy mu povívali v lehkém vánku .Byl nádherný.

"Uklouzl sem a skončil sem ve vodě.Od té doby z ní mám strach",stiskl mou ruku ještě pevněji.

Byl sem si jist,že mu myslí přeletěla ta samá vzpomínka,jako mě.Vzpomínka,na kterou sem chtěl co nejdříve zapomenout.Doted´ sem nad tím nechtěl přemýšlet ,ale až tady a ted´ sem si uvědomil ,že sem jej už tehdy moc miloval.Utíkal sem jak blázen,když jej tehdy Andreas sotil do vody a on se vůbec nevynářel.Myšlenka na to,že mi mohl umřít v náručí ,mi způsobovala husí kůži po celém těle.

Bill se na mě otočil a zadíval se mi hluboce do očí.Díky hloubce jeho očí ,mé srdce tlouklo dvojnásobně rychleji.

"Můžu tě obejmout?Slibuju,že budu opatrný",ještě pořád sem nemohl uvěřit ,s jakou něhou o mě mluvil.Jakobych byl křehkou panenkou z porcelánu.Na tu otázku se mě však vůbec nemusel ptát.I kdybych byl polámaný uplně celý ,jeho objetí by bylo pokaždé tím jediným,co bych chtěl cítit.Místo,kde sem se tolikrát ukrýval…

Vím,že se bál,aby mi neublížil ještě víc,ale pro tuto chvíli šla všechna bolest bokem.Nehledíc na zlomenou ruku ,sem jej k sobě pevně přivinul a opět,jako už snad tisíckrát sem se ukryl v jeho objetí.Jakobych náhle přestal vnímat okolitý svět.Dokázal sem vnímat jenom jediné.Jeho nádhernou vůni a klidný tlukot srdce.Cítil sem,jak mě jemně hladí po zádech a láskyplně líbá do vlasů.

Bylo to naše první objetí od chvíle,co mě bratranec zmlátil."Miluju tě",zašeptal přímo plačtivě ."Každým dnem víc a víc",nevědomky sem se k němu přitulil ještě víc."Já tebe taky",odpovědel sem nesmělým hlasem ,vzápětí sem se však od něj musel odsunout,protože právě tehdy vyšla z nedalekého obchůdku Simone i s Tilí,která si v drobných dlaních nesla několik lízátek .Simone ji pečlivě držela za ruku a Tilí dělala opatrné krůčky .Opravdu jí to šlo...

Simone pomalu mířila ke klukům ,už z dálky si však všimla zamilovaného přitulení a pohledů plných lásky.Až tady si konečně uvědomila,že to mezi nima zřejmě nebyl jenom obyčejný flirt.Kdykoliv se na jednoho z nich zadívala,díval se na toho druhého."Tak Tilí,podívej,už jenom kousíček",povzbuzovala ji a když konečně podešli až ke klukům,vzala jí do náruče a otevřela jí jedno lízátko.

"Máte hlad ?Nepotřebujete něco?",oba láskyplně pohladila po tváři a mile se na ně usmála."Nemám hlad,ale děkuju",usmál se na ni Tom ,naklonil se k ní blíž a pohladil malou Tilí po vlasech."Já taky ne.Vlastně sem se tě chtěl zeptat mami ,jestli bych nemohl Tomovy ukázat jedno místo.Je to jenom kousek odtud ,zachvilku bychom byli zpátky",Bill hned vědel,čím si svou maminku získat.Hodil na ní psí pohled a Simone nedokázala odolat.Krom toho jaksi tušila,že by chtěli být spolu sami.

Vědela,že nedělá správnou věc ,ale nemohla si pomoct.I když si vždycky přála ,aby si Bill našel skvělou nevěstu a ona měla kopu vnoučat ,chvíle,kdy spolu líbajíc se tancovali ,ji přesvědčila ,že se mají zřejmě skutečně rádi.A krom toho,Toma si skutečně zamilovala a vážila si jej za to,kolik lásky a něhy dokázal dát jejímu synovy.

Ještě jednou prolétla tváře obou ,zavrtala se do jejich nevinných zamilovaných pohledů a nakonec přikývla.

"Ale dávejte na sebe pozor ano? Nechci,aby ste šli moc daleko",oba poslušně kývli ."Je to jenom kousek.Sám bych Tomovy nedovolil jít daleko .Zachvilku sme tady ano?",usmál se a zadíval se na Toma,který se cítil jako malé dítě,o kterého se všichni bojí.Ale byl to moc příjemný pocit…

"Ještě vydrž.Ještě kousek",Bill Toma pomalu vedl k místečku,které mu chtěl ukázat.Neustále jej však podepíral.Od chvíle,co se to Tomovy stalo,mu přišel ještě křehší a zranitelnější a bál se,že by přílišná chůze,mohla jeho bolavé nohy unavit.Tom měl poslušně zavřené oči ,nechal se Billm vézt a těšil se jako malý kluk na překvapení ,které mu chtěl Bill ukázat.Naslouchal jenom jeho slovům a okolitému šumu přírody.Cítil se opravdu hezky.Ať už mu chtěl Bill ukázat cokoliv vědel,že to bude určitě nádherné místo.V hrudi mu mocně bilo srdce a on se nemohl dočkat chvíle,kterou si budu moct užít společně po tak dlouhém odloučení.

"Sme tady.Můžeš otevřít oči",na rtech mu přistál měkký polibek.Ještě jednou se zhluboka nadechl ,zaposlouchal se do silného zurčení vody a až poté se odhodlal otevřít oči.Nejdřív si myslel,že se mu to všechno jenom zdá.Před nima se rozprostíral menší,uměle vytvořený vodopád ,ale pro něj se stal téměř okamžitě skutečným."Je to nádhera",opatrně podešel blíž a zadíval se na silný proud tekoucí vody ,která dopadala na menší skály a vytvářela tím menší jezero.Zavřel oči ,vzápětí je však znovu otevřel.Jakoby tomu všemu nemohl uvěřit.Přišlo mu to všechno až příliš krásné.Bylo to malinko odlehlejší místo .Dál od všech
těch obchůdků,dětských hřišť ,nebo promenád na procházení ,již se nacházeli hned na začátku parku .Nejkrásnější na tom všem bylo,že tam zůstali sami dva.

"Nevím,co mám říct",přistihl se,že jej v očích štípou slzy ,ale plakat nedokázal.Byl až příliš šťastný.Bill se na něj nádherně usmíval ."Sem moc rád,že se ti tady líbí",zadívali se na sebe,vzápětí však oba plaše sklopili pohled.Chvíle,kdy spolu byli naposled ,byla už celkem dávno a oni oba znejistěli.Od té doby se toho stalo tolik ,že jim to přišlo jako celá věčnost,co spolu byli naposled sami.Přesté se této chvíle nemohli dočkat.

"Chodí sem hodně málo lidí .Většinou vůbec nikdo,protože jim ten vodopád nahání strach.Nejsou na to zvyklí ",Bill promluvil jako první."Ty z něj strach nemáš?",Tom jej vzal nesměle za ruku a zadíval se na tu krásu před sebou."Sem přeci s tebou .Když si u mě,nebojím se ničeho",naklonil se k němu a dlouze jej políbil.

"Já tomu ale nerozumím.Nejsem silný,ani odvážný ,většinou chráníš ty mě ",sklonil tvář ,kterou mu Bill vzápětí konečky prstů pohladil a zvedl do úrovně té své."Ty nemusíš být sílný,dokonce ani odvážný.Vyvoláváš ve mně takové pocity ,díky kterým vím,že se nemusím ničeho bát.Cítím se s tebou v bezpečí",láskyplně jej pusinkoval po tváři ,na které zůstali už jenom namodralé fleky po modřinách ,několik menších ran na rtech a monokl pod okem.Jinak se pomalu stávala opět bezchybnou.

"Je to zvláštní",Tom se na něj posmutněle usmál."Nikdy sem neznal pocit bezpečí a spoznal sem jej tehdy, když mě jedna neskutečná osoba,málem přejela autem",neudržel se ,musel se usmát.

"Já si tě nevšiml.Šel si mi rovnou pod kolesa",společně vzpomínali na moment ,kdy se poprvé potkali ,na tváři obou se zračil něžný ůsměv.

"Možná to tak mělo být ",Tom zavřel oči a nosem se otřel o ten Billův.Zhluboka se nadechl jeho vůně a opět se zaposlouchal do zurčení tekoucí vody.Bylo mu opravdu krásně.

"Zachvilku budeš uplně v pořádku a všechno bude tak,jako dřív ",Bill opatrně omotal své ruce kolem Tomova krku ,pořád se však usmíval.

Dlouhé vlasy mu nyní spadali do tváře ,jak se změnil směr větru.

"Myslím že ne",Tom jej jednou rukou chytil kolem boků a druhou se zadíval do jeho upřimných očí."Ted´ si tě vážím ještě víc,než předtím.Za to všechno,co si pro mě udělal ,ti nikdy nebudu moct dostatečně poděkovat .Staral si se o mě,dokonce se o mě ještě pořád staráš .Byl si prvním člověkem ,komu na mě záleželo a já byl hloupý,že sem chtěl od tebe odejít v naději,že ti tím zachráním život",smutně si opřel hlavu o Billovo rameno ,nechal se šimrat jeho vlasy.Vnímal,jak jej Bill pomalounku hladil po zádech ."Ty jsi můj život",Bill přímo naléhavě opřel své čelo o to Tomovo ."Nemusíš mi za nic děkovat .To já bych měl děkovat nebesům, že si to přežil ",zapnul si mikinu až ke krku a totéž udělal i Tomovy.Vzduch kolem nich se malinko zchladil.

"Ach Bille",Tomovy po tváři pomalu stékala zbloudilá slza ,kterou Bill setřel jediným polibkem."Moc tě miluju",zasténal mu do tváře a ještě jednou se k němu přitulil.Jemně jej políbil na obě přivřená víčka a podržel jej,když Tom na krátkou chvíli ztratil rovnováhu."A chci ti to dokazovat každý den.Líbat tě,dotýkat se tě ,milovat se s tebou",u posledních slov oba dlouze vydechli."Ale ted´ mám ještě strach ,nechci ti ublížit" ,Tom nesměle přikývl a vděčně líbal Billovy dlaně ,kterými jej hladil po líci.Přesně po tom líci,na které několikrát dopadla nelítostná ruka Tomova bratrance.

(Tom)

"Miluju tě",jenom tyhle dvě slova dokázali vyjádřit to,co sem mu v tu chvíli prostě musel říct.Sevřel mě v náručí a zahříval mě
svým teplem,které z něj vyzařovalo.Lidé si
většinou myslí ,že milovat lze jenom fyzicky.Divoce ,prudce a vášnivě…

Já bych to však řekl uplně jinak.Milování znamená mnohem víc,než to.A pro mě to znamenalo v tu chvíli jenom jediné-Bill…

autor: B-Kay