autor: B-Kay
Čím déle nad tím přemýšlela,tím více si uvědomovala,že udělala velikou chybu ,když se jej na to zeptala tímhle způsobem.Bylo to od ní dost hrubé .Měla svou otázku alespoň jinak položit.Nechtěla jej urazit,nebo mu nějak jinak ublížit.Prostě v tu chvíli jenom nepřemýšlela a řekla první věc,která jí napadla.
Už dlouho si s nima chtěla promluvit .Už dlouho jí trápila otázka vztahu mezi nima ,ale od Tomovy nehody se toho stalo tolik ,že se jej ted´ zeptala uplně nesmyslným způsobem.Jakoby o jeho lásce k Billovy zapochybovala a na to neměla právo.Nic o tom nevědela ,vlastně ani netušila,jak moc je pouto mezi nima silné a přesto to udělala.
"Ach Tilí",láskyplně pohladila holčičku po tváři a vložila jí do ůst dalšího medvídka.Malá se na ni zářivě usmála a drobnými prstíky jí polechtala na tváři.Simone se usmála.Jak je to dávno,co takhle kolébala malinkého Billa ve svém náručí ?
Když si vzpoměla na Billovo dětsví a na chvilky,které s ním prožila,musela se zasmát.
Bill byl od narození moc živé dítě .Byl hodně zvědavý ,se vším si chtěl hrát .Nevydržel chvilku posedět na jedném místě .A i když většinou skončil na zadečku,nevzdával se ,dokonce se snažil neplakat ve chvílích,kdy se udřel ,nebo upadl.Byl to úžasný kluk .Jakoby nechtěla věřit ,že se jí před očima měnil z toho malého neposedného miminka na dospělého muže ,který si za svůj život zodpovídá sám.Vyrostl z něho úžasný člověk a ona byla na něj patřičně hrdá .V hlouby duše byla dokonce ráda,že se zamiloval právě do Toma.
Pohledem sklouzla k místu,kde je ještě před necelýma dvěma týdny ,našla tančit v zamilovaném objetí.Jakmile přivřela víčka,viděla ten obraz uplně jasně.
Tom držel Billa v náručí ,pohupoval s ním ze strany na stranu v rytmu pomalé melodie ,zatímco jej Bill něžně líbal.Vypadali spolu tak dokonale.Jakoby byli stvořeni jeden pro druhého.Jeden druhého se dotýkali s takovou láskou a něhou ,jakou ještě nikdy u nikoho nepotkala a možná právě to,jí malinko vyděsilo.Tak moc si přála,aby byli oba po tom všem trápení,kterým si museli projít,konečně šťastní .Nebyla si však jistá,zdali byl právě tohle směr,kterým se měli vydat.
"Paní Kaulitzová?",ve dveřích se zjevila Tomova tvář.V půlce cesty do Billova pokoje se zarazil a vrátil se zpátky.Už nechtěl být zbabělý.Nechtěl přede vším jenom utíkat.Billa miloval z celého srdce a chtěl jí o tom ubezpečit.Vědel,jak moc svého syna milovala ,jak moc se o něj bála a proto si to neodpustil a vrátil se .
Simone vzala malou do náruče,vstala a nejistě přešlápla na místě.Chtěla se mu za to omluvit,jaksi však nevědela přijít na ta správná slova.Dívala se do jeho upřimných zamilovaných očí ,plných něhy a vryté dobroty.Měla jej moc ráda...
"Myslím že ti dlužím omluvu.Další",dodala tiše a podešla blíž.
"Neměla sem to říct takovým způsobem.Bylo to ode mě opravdu",najednou nevědela,co by měla říct.Jaké slovo ,by dokázalo vystihnout stav,který by omluvil její chování?
"Já nechci,aby jste se mi omlouvala.To já sem se přišel omluvit vám",odpovědel tiše a nesměle.Cítil se zvláštně,přesto byl odhodlaný říct jí,co k Billovy cítí.
"Za co?",její překvapený výraz ani v nejmenším nevystihoval to,jak se cítila.Srdce jí tlouklo tak divoce,že k němu Tilí přiložila svou malou dlaň a zaposlouchala se do něj.Připadalo jí to jako hezké bubnování.Usmála se a těšila se ze zvuku,již pramenil z hloubky srdce Simone.
"Za to že sem vám to neřekl už dřív.Nepřiznal sem,co k němu cítím i přesto,že by si ode mě zasloužil mnohem víc",na schodech se ozývali tiché krůčky ,jak rozespalý Bill mířil pomalu dolů .V náručí nesl Hope,která Vlasy mu neposlušně postávali kolem tváře ,víčka měl ještě pořád ospalá.Když však uslyšel Tomův hlas,spozorněl.Potichu se přiblížil ke dveřím obýváku ,opřel se o zed´ a poslouchal.
Tom se zhluboka nadechl ,pohladil si bolavé místo pod okem a opět se pokusil promluvit.Opravdu jí chtěl říct všechno,co měl na srdci.
"Od chvíle,co sem Billa spoznal sem vědel,že je něčím jiný.Všichni si na mě ukazovali prstem.Lidé na ulici mě ignorovali a bylo jim uplně jedno,jak sem se cítil.Vy nevíte jako to je cítit,že nemáte nikoho,kdo by vás měl rád",trpce stiskl rty.Po tváři mu stékala zbloudilá slza stejně jako pokaždé,když zavzpomínal na svou minulost.
"Od začátku sem si myslel,že jej neudělám šťastným.Že mu jenom ublížím.Ze všeho nejradši bych mu dal všechno na světe,ale jak? Jak,když sem neměl vůbec nic",cítil se uplně přesně jako tehdy ,když tohle říkal Billovy.
Bill se zatajeným dechem a neskutečnou láskou v očích poslouchal dál.Kdyby mohl,hned by s ním nesouhlasil.Dal mu přeci to nejkrásnější co mohl.Dal mu sebe.
"Ale Bill po mě nikdy nic nechtěl.Chtěl být se mnou ne proto ,že sem byl na dně .Ne proto,že by mu mě bylo líto.Chtěl být se mnou proto,jaký sem byl.Proto,že sem si na nic nehrál a uměl sem si přiznat ,že sem neměl absolútně nic,co bych mu mohl nabídnout.Nabídl sem mu jedině sebe.Zamilovali sme se do sebe ",opatrně zvedl oči ke tváři Simone .Plakala.
Plakala a přitom kolébala malou Tilí v náručí."Já vašeho syna miluju Simone.Tohle je moje odpověd´ na vaší otázku.Miluju jej k zbláznění a chci s ním zůstat .Nepotřebuju žít,jako normální lidé a vytvářet rodinu ,protože my dva s Billem,už rodinou jsme.To je asi všechno,co bych vám k tomu mohl říct paní Kaulitzová",byl malinko nervózní.
Ještě nikdy takhle otevřeně před nikým nemluvil.A ještě k tomu se bál,že bude mít Bill hlad,jelikož mu tu večeři nepřinesl.Bill však na něco takového ,jako hlad,vůbec nepomyslel.V uších mu pořád zněla Tomova slova.Bylo mu do pláče,když si uvědomil význam slov-My dva s Billem už rodinou jsme.
"Tome",Simone položila Tilí na sedačku a opět podešla k Tomovy,aby se mu mohla zadívat hluboce do očí.Vzala jeho uplakanou tvář do dlaní a láskyplně jej políbila do vlasů. "Už pro tebe nejsem žádná paní Kaulitzová.Chci,abys mi říkal Simone.Ty mi vykat nemusíš.Ty ne",nachvilku přestala mluvit,nádherně se na něj usmála."Děkuju za tvou upřimnost"Tom její ůsměv nesměle oplatil a nechal se sevřít v jejím náručí.Cítil se,jako když malého vyděšeného kluka,obejme hřejívá náruč jeho maminky.
Překvapeně vydechl,když ucítil,jak se přes oba ovinuli další paže.Do nosu jej udeřila Billova nádherná vůně.Podívali se na sebe.Oboum po tváři stékali slzy.Nakonec z toho vzniklo veliké objetí.Přibudla do něj i malinká Tilí,dokonce i Hope se žádala o pozornost.
"Moc tě miluju",Bill už se absolutně neobával reakce své matky a věnoval Tomovy dlouhý polibek."Já tebe taky",zašeptal proti jeho rtům a v tu chvíli si uvědomil ,že pocit,který se rozléval jeho tělem a pomalu zaplavoval každou buňku ,bylo štěstí.Konečně potkalo i jej a on už neměl důvod nepřiznat si to.Konečně byl šťastný !
Přešlo několik měsíců.Svět šel pořád dál.Všechno se mohlo zdát stejné a přesto nebylo.Zahrada Simone byla opět plná květů a různých vůní.Právě zapadalo slunce ,všechno bylo ponořeno do příjemné oranžové barvy.Zahradou se ozýval smích ,všude se nesl klid a radost.
Zatímco Simone s Andreasem skoušeli svoje kulinařské umění u grilu ,Bill s Tomem leželi na dece přesně na tom místě,kde se milovali poprvé.Přesně na tom místě ,kde se během těch několika měsíců něžně milovali víckrát.Něco však bylo jinak.Kolem nich už neběhalo malinké,ustrašené štěne ,vyhublé na kost ,ale chytrý a přátelský pes ,kterého všichni milovali.
Na Billově klíně sedělo roztomilé děvčátko s delšími copánky a nádherně se na oba usmívalo.Z Tilí se totižto pomalu stávala veliká holka ,po letních prázdninách ji totižto čekal první den ve školce.Na Tomově klíně však seděl malinký dvouletý chlapeček,s plavými vlasy a oríškovýma očima.Natahoval po něm drobné ručičky a vážil si každého jejich objetí.Byl to jejich syn .Jenom jejich.I když možná ne biologický ,ale to slovo pro ně nemělo žádnej smysl.Milovali jej nadevše.Stejně jako nový život a šanci,začít odznova.
"Já tomu ještě pořád nemůžu uvěřit",otočil se tváří k Billovy,kterej mu věnoval lehký polibek na ůsta,zatímco na ně Andreas s ůsměvem zakřičel,že bude jídlo brzy hotové."Já taky ne.Moc tě miluju",Bill jej uličnicky dloubl do nosu,vzápětí jej však pohladil po nádherné tváři ,kterou už nezdobil jediný škrabanec ,nebo modřina. Pohledem sklouzl k prstýnku na svém prstu.Ten samí prstýnek měl i Tom.Oba se na sebe nádherně usmáli a dlouze se políbili.Byl to prstýnek,který jenom připomínal den,kdy oficiálně spečetili svou lásku .Bill se zhluboka nadechl a zadíval se na oblohu nad sebou."Děkuju Sáro",zašeptal s ůsměvem…
…
"Když se vám zdá ,že přes všechnu tu bolest a trápení,které vám život přinesl už nedokážete dál bojovat, zjeví se světílko naděje,díky kterému se váš život změní natolik,že se sami nepoznáváte.Minulost už pro vás není důležitá .Všechno,co vás kdy tížilo a trápilo se rozplyne a vy snad poprvé poznáte,co to znamená skutečně žít.Žít pro něco ,nebo někoho ,na kom vám opravdu záleží .Tehdy si uvědomíte ,že všechna ta bolest za to stála..."
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat