Hope 29.

autor: B-Kay

Simone nervózně posedávala na postely ve svém pokoji a rátala minuty,po které se ti dva nevraceli.S každý další minutou její strach a úzkost rostli.Neměla jim dovolit odejít ! Ani jednomu ! Srdce ji tlouklo přesně tak splašeně ,jako tehdy,když ji volali Sářiny rodiče,aby ji řekli o její nehodě a ona si myslela,že Bill seděl v tom autě s ní. Ted´ byl však její strach znásobněný.Nejednalo se jenom o jejího syna ,ale taky o kluka,který ji během několika dní doslova přirostl k srdci.Nedokázala si to vysvětlit ,sama sobě nerozuměla ,přesto se o něj bála uplně stejně,jako o Billa.

Byla unavená ,po včerejší přebdělé noci přímo vyčerpaná ,přesto se nedokázala přinutit jít spát.Ve chvíli,co uslyšela zezdola vrznutí dveří a následně tiché
hlasy,prudce vstala,hodila na sebe župan ,obula si své oblíbené červené pantofle a utíkala ke schodům.Nedokázala si pomoct.Musela je vidět živé a v pořádku.

Téměř bez dechu doběhla ke schodům a na krátkou chvíli se zaposlouchala do jejich rozhovoru."Třeba bych tady neměl zůstávat",slyšela Toma tiše šeptat .Opatrně vystrčila tvář ,aby se na ně mohla podívat.Oba byli promočení na kost,Bill byl dokonce celý od bláta a v dlaních držel malé vyhublé štěne."Tohle neříkej.Ty tady přece musíš zůstat.Už jenom kvůli mně ",ve tváři náhle posmutněl .Simone si všimla,že se drží za ruce."Nebo pro tebe nic neznamenám?",sklonil tvář a přitulil si malého pejska ještě blíž k sobě."To ne.Ty přeci víš,že tady chci zůstat.Strašně moc tady chci zůstat ,ale bojím se ,že by se tvoje máma mohla zlobit.",Simone nevěřícně pootevřela ůsta .Cítila neskutečné výčitky svědomí za to,jak se k tomu klukovy kdysi zachovala.V očích ji zaštípali slzy a ona skutečně neměla daleko od toho,aby se rozbrečela.Bylo jí to tak líto…

(Bill)

Smutným pohledem sem prolétl Tomovu tvář ,vzápětí sem však sklouzl k ubožátku v mém náručí.

Hope… to jméno bylo nádherné.Nejenom proto,že v překladu znamenalo naděje, ale také proto,že naděje byla pro nás oba hodně moc důležitá.Tom se stal mou nadějí ,mou láskou,celým mím světem a já se stal jeho nadějí,že bude moct konečně jednou cítit lásku a domov.Akorát tomu pejskovy sem nedokázal dát velikou naději.Nechtěla jíst,když sem ji přinesl misku s vodou , tak se k ní dokonce ani nepřiblížila.Jenom se třásla a dívala se na okolitý svět vyděšenýma očima .

Přesně,jako to dělal i Tom.Od té doby,co sem jej poznal, cítím vůči němu jakousi zodpovědnost.Je stejně křehký a zranitelný,jako tenhle malej pejsek a proto jej miluji ještě víc.Neustále mám potřebu chránit jej ,dotýkat se jej a když je poblíž mamka,spokojím se alespoň s tím,že se na něj můžu dívat.

"Nebude se zlobit.Si úžasný kluk a ona to ví.Jistě se o tebe bojí a bude ráda ,když tady zůstaneš",láskyplně sem jej pohladil po tváři a kdyby se neozvali mamkine tiché kroky směřující k nám,políbil bych jej...

Věřil sem ,že jej má ráda a proto sem se vůbec ničeho nebál.Tu největší překážku sme přeci měli už za sebou.Ted´ už mohlo být všechno jenom krásné…Mamka se na nás dívala měkkým pohledem ,který měl zvláštní odlesk.Hned mi bylo jasné,že plakala.Chtěl sem něco říct a přesně v tu chvíli otevřel ůsta i Tom ,ale ani jeden z nás neřekl jediné slovo.Myslel sem,že mamka promluví první ,ale ona ani neotřevřela ůsta.Možná ji vyděsil stav,v jakém sme se nacházeli.Po tváři nám stékali kapičky vody ,z našich mokrých a ztěžklých šatů se na podlaze vytvořila větší mláka a má špinavá tvář tomu jistě nepomohla."Mami,já -",nic víc sem nestihl říct ,protože se ke mně rozběhla a naléhavě mě objala,dávajíc pozor na Hope,kterou sem držel v náručí.Tom se na mě mile usmál .V tu chvíli bych dal cokoliv na světe za to,abych mu sem mohl přivézt jeho maminku.

"Si v pořádku?",šeptala mi mamka do vlasů."Ano sem.Oba sme",zlehka sem ji pohladil po zádech a nechal sem se jí bezmocně políbit na tvář.Opatrně se ode mě odsunula a zadívala se na posmutnělého Toma ,který nesměle opětovával její pohled.Čekal bych cokoliv,ale to,co udělala ,bych nečekal ani v nejkrásnějším snu.Bez jediného slova se mu hodila kolem krku a objala jej stejně tak zoufale,jako objala i mě.Tom se na mě šokovaně zadíval ,po tváři mu stekla slza.Mě bylo do pláče taky.Bylo to zřejmě jeho první takové objetí."Miluju tě",naznačil sem mu ůsty .V očích se mi zračilo neskonalé dojetí ,když jí Tom nejistě položil ruce na záda a opětoval její objetí …

(Tom)

Všechno se stalo během jednoho dne.Během několika hodin bylo všechno uplně jinak ,než to bylo včera nebo předevčírem.Probouzení v Billově náručí ,poslední návštěva bratrancova domu,objetí od Billovy mámi…nedokázal sem tomu uvěřit.Přišlo mi to jako krásný sen.Nečekal sem to.Bylo to mé uplně první objetí od někoho takového,jako byla ona.Mé uplně první objetí sem dostal od Billa jako narozeninový dárek a první skutečný zázrak se stal ve chvíli ,co Bill otevřel oči
po několika vteřinách,strávených pod zčerněnou vodní hladinou .Kdybych o něj tehdy přišel ,neodpustil bych si,že sem přišel pozdě…

Seděl sem na postely s taškou volně pohozenou vedle mě a díval sem se na věci ,které mi alespoň trošku zpříjemňovali život s bratrancem.Oblečení sem měl už dávno uložené v Billově skříni ,kde mi udělal speciální místo,jak říkal.Ted´ se v tašce povalovali jenom moje osobnější věci.Malé autíčko,které sem našel na okně,můj jedinej plyšák -roztomilej medvěd ,několik knížek,do kterých sem se jenom smutně dívával l,když sem ještě neuměl číst a krabička s přívězkem ,který sem si tajně koupil ,když sem dostal svou uplně první výplatu,kterou mi bratranec,jako jedinou nevzal.

Vedle postele byl malý pelíšek,který sme s Billem vymysleli pro Hope ,i když sme jí veliké šance na přežití nedávali.Simone ji vzala k veterináři ,takže nám zůstávalo jenom doufat,že bude všechno fajn a že se z toho dostane .Bylo mi jí moc líto.Zřejmě chudinka ani nedoufala,jak se k ní její nový majitel zachová.To sem ani já nečekal…

Zamyšleně sem se rozhlédl kolem sebe.Stačila chvilka ,abych si uvědomil,že mi je smutno.Simone i s pejskem byli pryč a Bill byl ve sprše.Volal mě,abych šel s ním ,ale já odmítl,protože sem chtěl být chvilinku sám a utřídit si vlastní myšlenky.Ted´ už sem však měl ve většině myšlenek jasno a proto sem vstal z postele a vrávoravými kroky sem podešel až ke koupelně,odkud se ozývalo šumění vody.Otevřel sem dveře ,které sem za sebou vzápětí pečlivě zavřel a nasál sem nádhernou vůni ,již se rozléhala všude kolem mě.Za sklennými dveřmi sprchového koutu sem rozeznal Billovu postavu,která sice byla malinko rozmazaná ,ale pořád byla nádherná.Najednou sem si vspoměl na naše první milování.Nejkrásnější okamžik v mém životě a v hlouby duše sem po tom zatoužil opět…

Bill si mě zřejmě všimnul,protože po několika vteřinách vypnul vodu a s nádherným ůsměvem vykoukl ven."Rozmyslel sis to?",celý zářil."Já nevím,jestli bych měl",nejistě sem přešlápl na místě."Nejde přeci o to,jestli bys měl,ale jestli chceš ",byl tak krásný.Ještě pořád nemůžu uvěřit tomu,že se právě tenhle kluk zamiloval do někoho,jako sem já."Chci",přiznal sem tiše a udělal sem několik kroků blíž."Tak pojd´ ke mně.Stýskalo se mi.Kdy budeme mít nejbližší možnost být takhle spolu?",smutně na mě zamrkal a natáhl po mě dlaně v naději ,že se to rozmyslím.

"Tak fajn",usmál sem se na něj a pomalu sem ze sebe svlékl všechno oblečení.Chytil sem se Billových dlaní a vešel sem k němu.Nechal sem na sebe dopadat vlažné kapky vody ,zatímco Bill vyberal z poličky nějaké mýdlo."Bille",opatrně sem položil dlaně na jeho boky a přisunul sem si jej blíž .Bill dlouze vydechl a upustil tubu s mýdlem,kterou držel v dlaních ve chvíli ,co sem jej zezadu objal a políbil na mokré rameno.Opřel se o mě a tiše zasténal mé jméno.Chyběl mi.Tak moc mi v mém životě chyběl…

Nemluvili sme.Nepadlo mezi náma jediné slovo ani tehdy,co sme se k sobě otočili tvářemi a dlouhou chvíli sme se jenom dívali vzájemně do očí.Bill se něžne dotýkal mé tváře a já jeho jemné prsty líbal .Mazlili sme se tak něžne a procíteně,jako ještě nikdy předtím.Do jeho rukou sem vkládal sám sebe …

Sem tady znovu

Tisíce mil daleko od tebe

Zlomený chaos,jenom roztousené části mě samého

Tak sem se snažil

Myslet si,že to zvládnu i sám

Tolik sem toho ztratil po cestě sem

Vidím tvou tvář

A vím,že sem konečně tvůj

Našel sem všechno o čem sem si myslel,že je ztraceno

Zavolal jsi mé jméno

Přišel sem k tobě po kouskách

A ted´ mě můžeš spojit

Přišel sem zničený

Ale ty mě poskládáš

Jako časti puzzle ve tvých očích

Miluju tě Bille...

autor: B-Kay