Hope 26.

autor: B-Kay

Minuty pomalu ubíhali ,já sem je ale vůbec nevnímal.Seděl sem u okna s tváří doslova přilepenou na chladném skle ,dívajíc se na hvězdy.Byla přímo dokonalá noc.Na uhlově černé obloze se jako drobné diamanty třpitili zářící hvězdy .Vypadalo to opravdu hezky.V mysli se mi téměř okamžitě vynořila vzpomínka ,kdy sem se takhle na hvězdy díval naposled…

…Mohlo mi být kolem pěti let.V den svých narozenin sem si sedl k oknu a zadíval sem se na oblohu stejně,jako sem se na ni díval ted´.S jediným rozdílem.Plakal sem.Měl sem narozeniny a nikdo mi neřekl jediné hezké slovo.Já sem od nich nečekal dárky.Nepotřeboval sem je.Moc sem si přál,aby alespoň na mé narozeniny byli ke mně trošičku milší.Bratranec však uplně zapoměl,že sem nějaké narozeniny vlastně měl a celý večer se tvářil,že neexistuju.Pak se se svou holkou do noci koukali na televizi a mě neudělali ani večeři .Nevykoupali mě,neuložili mě spát.Na všechno sem byl sám.Dokonce i pohádky bych si četl sám,kdybych uměl číst.Nezůstávalo mi nic jiného,než smutně listovat v knize a dívat se na obrázky.V ten večer sem však knihy vůbec neotevřel.Seděl sem u toho okna ,plakal sem a třásl sem se.Bylo mi smutno a neměl sem nikoho ,kdo by mě přitulil.Proto sem se jenom díval na hvězdy a přál sem si,aby to všechno skončilo.Aby si pro mě přišli rodiče a abych už mohl odejít.Proč měli jiné děti tatínka i maminku a já byl pořád sám ?

Po chvilce mě však upoutala drobná hvězda,která se rychle sklouzla po obloze a zmizela.Přišlo mi to jako zázrak.S otevřenou pusou sem se díval na místo,kde se ještě před chvilkou třpitila drobná hvězda.

Zhluboka sem se nadechl ,spojil sem dlaně ,jakobych se modlil a vzlykajíc sem vyslovil své přání."Hvězdičko ,prosím ,udělej něco,abych už nebyl takhle sám.Prosím"….

Mé přání se však splnilo témeř patnáct let poté,co mi drobná zářící hvězda ,alespoň na krátký okamžik dovolila okusit,jak krásně vypadají zázraky.Ted´ už sem žádnou hvězdu nepotřeboval.Svůj zázrak sem právě prožíval.Nedovedete si představit ,jaké to je,nemít nikoho a najednou potkat kluka,který vám dá celé své srdce."Můžu?",ode dveří se ozvalo tiché klepání ,vzápětí z nich vykoukla Billova krásná tvář.Tvářil se trošičku nejistě a ustaraně .Zřejmě se bál ,že to s jeho mamkou nevyšlo a já budu pořád zničeně ležet na postely."Pojd´ ke mně",natáhl sem k němu ruce .Pořád sem však šeptal,protože sem nechtěl probudit Tilí ,spokojeně spící v postýlce.Bill se kouzelně usmál ,zavřel za sebou a talíř,který držel v dlaních ,položil na postel.Byl jenom v županu,zřejmě se chystal vykoupat.

"Podívej",řekl sem tiše a když se mi posadil na klín,pečlivě sem si jej chytil kolem boků.Bill se opřel hlavou o má ramena ,uvolněne vydechl a krátce natočil tvář na stranu,aby mě mohl políbit alespoň na líce."Jedna z nich ,mě přivedla za tebou ",řekl sem tiše,ukazujíc na drobné, zářící poklady."Sem vděčný každé z nich.",nečekaně se kě mě otočil a zadíval se mi hluboce do očí."Tome",najednou se tvářil vážně.Oči měl dokonce lesklé od slz."J-já nevím ,co by se mnou bylo ,kdybych tě ztratil.Nechci tě nikdy ztratit tak,jako sem ztratil i jí.Nedokážu si představit život bez tebe"…

(Bill)

To,co sem mu řekl ,mě děsilo každým dnem víc a víc.Tak moc sem se bál užívat si svého štěstí .Bál sem se ,že se mi to vypomstí přesně,jako i tehdy se Sárou.Štěstí sem považoval za samozřejmost ,ne za dar. Tom mě ale změnil.Změnil mě od základů a já už nikdy nechtěl být takovým,jakým sem býval předtím.Ted´sem prožíval to nejkrásnější období svého života .Stačilo mi cítit jeho vůni a teplo .Nic víc sem nepotřeboval."Nemysli na takové věci .Ted´sem tady s tebou a to je to jediné,co je pro mě důležité ",usmála se a pohladil mě po tváři.Jeho ůsměv sem miloval.Usmíval se jako malý kluk,kterému se konečně splnilo dlouho vyprosené a očekávané přání.Tak něžný a nesmělý…

"Víš,že tě miluju?",překvapeně sem se mu zadíval do tváře.Nebyl sem zvyklí na to,že mi to říkal tak často.Ale bylo to nádherné .

Možná mu rozhovor s mamkou opravdu pomohl.A já sem byl neskutečně rád,že když vyšla z pokoje,usmívala se i přesto,že jí po tváři stékali slzy.

"Já tě ale miluju trošičku víc",hravě sem na něj zamrkal ."Nene,to já tebe",brnkl mě do nosu a pošimral mě na bříše."Tak ty takhle !",vesele sem se zasmál a začal sem jej lechtat všude ,kam sem dosáhl.Tom se v záchvatu smíchu svezl na zem,já na něj dosednul a dál sem jej lechtal.Váleli sme se po zemi jako dva malí kluci .Prostě sme si hráli.Smáli sme se ,několikrát sme se dokonce políbili."Tak co,už máš dost?",ještě naposled sem jej pošimral na bříšku .Tom zaskuvíkal,urychleně přikývl a zvedl packy nahoru na znak,že se vzdává.Zadíval sem se na něj.

Oči mu i ve tmě nádherně zářili.Jeho bělasá kůže získala v záři měsíce a hvězd zlatavý nádech."Jsi krásný",nepamatoval sem si,zdali sem mu to někdy řekl.Nebo prostě tímhle způsobem ,ale to nebylo důležité.Řekl sem mu to ted´.Právě ted´, když byla jeho tvář mnohem krásnější,než kdy jindy.Na líci měl zaschlé potůčky slz ,které byli jediným důkazem jeho pláče.Po bolesti a smutku nezůstali žádné stopy.Krásně se na mě usmíval a já snad po sté uvažoval nad tím,jak je můj život nádherný,když jej zdílím s ním."Když si mě potkal tehdy v parku,jistě sis myslel něco jiného",najednou trošku posmutněl a já moc dobře vědel proč.V tom parku sem jej našel zabláceného a promrzlého nakost.Byl špinavý a třásl se jako malej pejsek.Dokázal bych jej tam nechat
jedině tehdy ,pokud by mi chybělo srdce.A právě srdce mi nedovolilo odejít a nechat jej v bouřce samotného.

"Víš co sem si myslel?",přesně sem si pamatoval myšlenky,které mi tehdy vířili hlavou.Tom zavrtěl tváří. "Přemýšlel sem,jak ses tam vzal.Nedokázal sem pochopit ,co dělal tak krásný a mladý kluk v takovém stavu ,uprostřed bouřky.Bylo mi tě tehdy moc líto .Ale byl si roztomilý.Jako malé dítě,kdyby spadlo do louže",chtěl sem to všechno odlehčit a proto sem se na něj usmál ,vstal sem a natáhl sem po něm dlaně."Půjdeme spinkat hmm?",když sem se zadíval na hodinky zjistil sem,že bylo něco po půlnoci.Tom se chytil mích dlaní a já mu pomohl vstát."Myslel sem,že se chceš jít vykoupat",ukázal na můj župan a tiše zazíval."To počká.Chci být s tebou",lehl sem si k němu a opatrně sem jej přikryl.Tom se ke mně něžne přitulil a položil si hlavu na můj hrudník."Měl si pravdu",zašeptal se zavřenýma očima ."Opravdu je to jako ukolébavka",políbil mě do vlasů a klesl hlavou zpátky k místu,kde se ozýval tlukot mého srdce. "Dobrou noc Bille",cítil sem,jak se ke mně přitulil ještě víc.Jeho tělo nádherně hřálo ."Dobrou noc Tome " ,pohladil sem jej po vlasech .Už ted´ sem se těšil na další ráno,kdy se vzbudím v jeho náručí….

Nikdo neví, jak se ti daří,
nikdo ti tam nerozumí,
ten den byl tmavý a samotný.
Píšeš pomoc tvojí krví,
i když to vždycky zase bolí,
otevřeš oči,
a všechno hned zůstane,
nechci rušit,
a taky nechci dlouho zůstat,
jsem tady jenom abych ti řekl:

Jsem tady když chceš,
rozhlédni se, pak mě uvidíš.
Je úplně jedno kde jsi,
když mě chytíš, pak tě budu držet.

Jsem tady,
jsem tady, když chceš,
jsem tady...je úplně jedno kde jsi,
jsem tady...podívej se dovnitř do tebe,
jsem tady,
když mě chytíš, pak tě budu držet.
Jsem tady, když chceš,
je úplně jedno, kde jsi...

autor: B-Kay