Hope 24.

autor: B-Kay

Příštích několik minut sem nedokázal promluvit jediné slovo.Nehybně sem ležel ,vpíjel sem se do jeho nádherných očí a vědel sem,že pokud ještě je naděje ,abychom mohli být konečně oba šťastní ,bylo by to jedině tehdy,když budeme spolu.

Ležel sem na dece pouze v tričku,které ze mě Tom ještě nestihl svléknout.Se zavřenýma očima sem jeho něžné mazlení vnímal mnohem intenzivněji.Každý jeho dotek,každý letmý polibek .Dotýkal se mě s takovou opatrností a něhou ,že sem si v některých okamžicích připadal jako křehká panenka.Všude kolem mě se rozlévala jeho nádherná vůně .Nemusel sem vůbec nic dělat,nic říkat .Jakoby přesně vědel,co cítím.Ležel na mě a já mu chtěl být přesto ještě blíž.Cítil sem jeho blízkost ,přesto sem mu chtěl být ještě blíž.Neumíte si ani představit ,jak moc sem po tomhle okamžiku toužil.Jak moc sem jej miloval…

(Tom)

Připadal sem si jako v krásném snu.Tohle se přeci nemohlo stát mě.Proč právě já?Já vím,že sem nikdy štěstí neměl ,na ten pocit sem si dokonce zvykl ,ale tohle mě malinko děsilo.Bylo to až příliš štěstí najednou.Neudělal sem přeci nic vyjímečného .Každej den sem se slzama v očích protrpěl .Byl sem sám.Neměl sem vůbec nikoho,kdo by mě měl rád.A najednou ? Mám Billa .Lásku svého života.Člověka,který mi jako první podal pomocnou ruku,když se ode mě ostatní odvraceli.Nebál se mě ani mě neponižoval.Chtěl mi pomoct..Denně sem na ulici potkával stovky lidí a jenom jeden jediný na mě promluvil.Jeden jediný ze sta !

Jako malý kluk sem věřil v zázraky.Kdykoliv mi vypadnul mléčný zub ,pečlivě sem jej skryl pod polštář a než usnul,přemýšlel sem,co mi asi zoubková víla přinese.Byl by to můj jedinej dáreček ,kterej bych dostal.Doted´ si pamatuju,jak veliké zklamání sem cítil,když sem pod polštářem nikdy nic nenašel…Slovo zázrak se mi od té doby stalo uplně cizím.Myslel sem si,že kdyby se zázraky opravdu děli ,nebyl bych tak osamělý a zoufalý.

V tuhle chvíli sem však opět uvěřil, že zázraky se dít mohou.Bill byl mím zázrakem.S ním sem poznal lásku,radost ze života a domov,který sem nikdy předtím nepoznal.A ted´ nás čekala chvíle , o které sem vždy jenom potají snil.Chvíle,která nás měla propojit ,jako nic jiného.

Bál sem se,že mu ublížím.Vím,že sem možná ke všemu přistupoval až příliš nesměle a nejistě.Snažil sem se být opatrný a něžný .Čekalo mě něco uplně nového.Neměl sem s tím žádné skušenosti avšak fakt,že i pro Billa to bude uplně poprvé,mě dělal klidnějším.Snažil sem se nemyslet na nic jiného a žít jenom touhle chvílí.Líbal sem každičký kousíček jeho kůže ,na který sem dosáhl.Tváří sem se otíral o jeho holá stehna a snažil sem se zapamatovat každičkou vteřinku téhle chvíle.Měl sem strach,ale touha po Billovy byla silnější.Až příliš dlouho sem jej odmítal.Když sem na něj pohlédl,vypadal jako anděl.Bledá kůže se mu v záři slunce nádherně třpitila.Opatrně sem ukazováčkem mapoval kůži na vyhublích kyčlích .Vnímal sem,jak mu pomalu naskakuje husí kůže.Svlékl sem mu tričko.Ve chvíli,co se na dece ocitnul kompletně nahý otevřel oči a nádherně se usmál.Zářil jako to slunce nad náma."Už se ničeho nebojím",zašeptal tiše s ůsměvem na rtech .Vyzařovala z něj spokojenost a klid.Nebál se a já sem se pomalu přestával bát taky. "Já taky ne",odpovědel sem po chvilce a také sem se na něj spokojeně usmál.Byl sem přeci s člověkem,kterého miluju .Strach byl prostě vedlejší."Je to pryč",opatrně se posadil ,aby se mi mohl zadívat hluboce do očí.Láskyplně mě políbil a ještě jednou se krásně usmál."Co je pryč?",zeptal sem se tiše,nespouštějíc oči z jeho prokrvených rtů."Všechna ta bolest a neštěstí ve tvých očích .Už je tam nevidím",pohladil mě po tváři . Najednou jakoby malinko zesmutněl."Slib mi,že už je tam nikdy neuvidím", bylo to zvláštní,ale najednou mě přemohl pocit pláče.V očích se mi třpitili slzy stejně jako i jemu .Choval se ke mně tak krásně.Z každého slova,nebo pohledu,který mi věnoval ,vyzařovala neskutečná láska a důvěra.Pocity,které sem nikdy předtím nepoznal.

"Slibuju",řekl sem téměř bez dechu .Prudce sem se naklonil k jeho rtům ,abych jej mohl dlouze políbit,vzápětí sem se však tentokrát já pokládal na deku a Bill pomalu na mě."B-bille,já…neumím být divoký",přiznal sem po chvilce smutnějším hlasem .Nevědel sem,co ode mě čeká a proto sem to raději řekl na rovinu.Nechtěl sem vypadat hloupě ,ale lhát sem mu taky nechtěl.Bill nachvilku přestal s jemným líbáním mého krku ,vzal mou tvář do dlaní a když se na mě zadíval,přisahal bych,že mu z oka vyklouzla drobná slza."Tome ,ty bys nedokázal být divoký,ani kdyby ses snažil.Si ten nejzranitelnější a zároveň nekřehší člověk,jakého sem kdy poznal.A já to na tobě miluju.Miluju tě,protože vím,že bys mi nedokázal ublížit.Nechci se s tebou jenom divoce pomilovat.Chci,aby to byl zážitek,na který nezapomeneš .Také mám z divokosti strach .Někdy je však něha mnohem důležitejší ,než rychlost a divokost",opět mě dlouze políbil a pomalu ze mě svlékl žluté tričko...

Pak už to šlo všechno uplně samo.Nemusel sem vůbec přemýšlet nad tím,co bych měl udělat.Bylo to tak přirozené a uplně automatické.Když sem se jej chtěl dotknout,prostě sem to udělat .Když sem zatoužil po jeho rtech,políbil sem jej.Nejkrásnější však bylo to,že kdykoliv sem se nachvilku zasekl a znejistěl sem ,Bill mě chytil za ruku ,přitulil se ke mě a šeptal mi slova lásky.Podržel mě ...Nakonec sme skončili nazí a odhodlaní konečně udělat poslední krok.Bill mi seděl na klíně ,hladově mě líbal a vzrušeně sténal pokaždé,když sem se odvážil pohladit jej na nejcitlivějším místě jeho těla.Už nebylo cesty zpět..Zvalily sme se opět na deku ,vzrušení,nedočkavý a malinko roztřešení z nepoznaného.Měli sme však jeden druhého a nic víc sme nepotřebovali.Ve chvíli ,co Bill pomalu oddálil svá stehna sem vědel,že se to stane. "Já ti nemůžu ublížit",šeptal sem mu do vlasů ."Neublížíš mi ",zašeptal s jistotou."Vezmi si raději ty mě Bille.Prosím",opravdu sem se bál,že bych mu ublížil.

Bill však jenom krátce zavrtěl tváří a s ůsměvem mě opět políbil."Tome já tě miluju .Opravdu hrozně moc a chci být tvůj.Chci ti dokázat,že pro tebe udělám cokoliv",rychle mi přiložil prst ke rtům ve chvíli,co sem chtěl ještě něco namítnout.Bez dalších řečí mě hladově políbil ,stáhl mě na sebe a prsty bezmocně hladil má holá záda."Bille",pípl sem malinko roztřeseně.Nebyl sem si jistý tím,zdali to dokážu udělat.Vzpomínky na to,jak hrubý dokázal být při milování bratranec mě najednou nepříjemně vyděsili.

"Polib mě Tome .Pořád se mi dívej do očí ",zavzdychal a já sem poslechl.Sklonil sem se k jeho tváři ,na krátký okamžik sem se zmocnil jeho rtů a poté sem se mu zahleděl do očí.Cítil sem ,jak proti mě lehce přirazil a vzápětí sem ucítil pocit tak zvláštní a neskutečný,že sem na několik vteřin zapoměl dýchat.Mé rty se otevřeli v němém výkřiku.Nikdy předtím sem nic takové necítil.Opřel sem se o Billovu tvář ,snažil sem se klidně dýchat,ale nešlo to.Vnímal sem,jak pomalu a něžne pronikám do Billova těla.Slyšel sem jeho hluboké výdechy ,jeho nesmělé sténání se mi ozývalo v uších jako neexistující ozvěna.Zatím sem nic nedělal.To Bill ke mě pomalu přirážel ,pomohl mi ve chvíli,kdy sem já byl uplně ztracený.

Zhluboka sem se nadechl a konečně sem dokázal otevřít oči.Výraz jeho tváře byl přímo dráždivý.Díval se na mě přímo černýma očima a s každým další přírazem se víc a víc nakláněl k mé tváři ve snaze políbit mě."Bolí to?",zeptal sem se roztřeseným hlasem.Byl sem připravený okamžitě přestat ,kdybych mu tím způsoboval bolest."Ne,je to tak jiné...prosím nepřestávej",po těchhle slovech sem se malinko osmělil ,našel sem v sobě ztracenou odvahu a sám sem zlehka přitlačil na jeho pánev. Billova reakce byla neskutečná.Hodil hlavou dozadu a mocně zalapal po dechu."Ještě",zaprosil .Udělal sem to opět.A poté to šlo uplně samo.Mé přírazy byli opatrné .Tiše sem šeptal jeho jméno pokaždé ,co mi bylo dovoleno okusit to nádherné teplo uvnitř jeho těla. Výkřiky sme tlumili ve vlhké pokožce toho druhého.Líbali sme se ,i přestože to šlo opravdu těžko.Ve chvíli ,co sem ucítil ten nejkrásnější výbuch emocí a citů ,sem konečně uvěřil ,že Bill je jedinou osobou,se kterou mohu být šťastný.Když sem byl s ním,nepotřeboval sem nikoho jiného.

Unaveně sem dopadl na jeho vyčerpané tělo.Na bříšku sem cítil něco horkého .Celé tělo mi hořelo příjemnou únavou .Bill se na mě díval a kouzelně se usmíval.Objímal mě rukama i nohama a neustále líbal mé rty.Nikdy předtím sem se takhle necítil.Právě sem prožil svoje první milování a bylo to mnohem krásnější,než sem si to představoval….

(Bill)

Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit.S Tomem pomalounku poznávám celý můj vysněný svět.Naše milování bylo přesně takové ,o jakém sem snil.Nebyl divoký ani surový .Všechno to bylo pomalé a něžné.Z každého doteku sem cítil nehynoucí lásku.Nic krásnějšího sem nezažil…Ještě jednou sem se sám pro sebe usmál a zadíval sem se na něj.Naše pohledy se setkali.Oba sme se zamilovaně usmáli.Kráčeli sme centrem města a jedinou překážkou mezi náma byla malá osůbka,která se zvědavě rozhlížela všude kolem.Oba sme Tilí drželi za ruce ,Tom ji dokonce nesl plyšáčka.Zřejmě se jí u nás líbilo,protože se jí vůbec nechtělo domů.Když pro ní teta kolem oběda přijela ,nechtěla s ní odejít.

Její nesmělé a opatrné krůčky ,byli přímo kouzelné.Tom na ni pečlivě dohlížel,aby náhodou neupadla ,po několika minutách ji však přecijen vzal do náruče.Tilí se k němu spokojeně přitulila …

(Tom)

"Tome,počkejte tady,já vám přinesu zmrzlinu ,ano?",viděl sem na něm,že kdyby mohl,políbil by mě.Množstvo lidí kolem nás to však nedovolovalo.Proto sem se na něj jenom usmál a krátce sem přikývl.Podešel sem s malou k blízké lavičce a posadil sem si ji na klín."Bill nám přinese ňamku",brnknul sem ji do nosíku .Její veselý smích mi byl více než odměnou.Podal sem ji plyšáka a ona se mu schutí zakousla do ucha.Nemohl sem odolat,musel sem se usmát taky.

"Tohle snad není pravda !",za zády sem najednou uslyšel nepříjemný hlas .Na neštěstí však dost známí."Tobě bych nesvěřil ani křečka,natož dítě",Andreas podešel blíž a zadíval se na mě přímo vražedným pohledem."Myslel sem,že si už dávno vypadnul.Zřejmě sem se však spletl .Já bych na tvém místě také nikam neutíkal.Bill má všechno,cos ty nikdy neměl a najednou ti to nabízí.Byl bys blázen,kdybys to odmítl",říkal slova,která mě opravdu bolela.Nerozuměl sem,proč byl ke mně takovej.Nic sem mu nikdy neudělal."Nemáš pravdu ",nevědel sem,co mám říct.Nikdy sem se neuměl bránit.I před bratrancem sem byl vždycky slabý .Tilí se na mě zadívala smutnýma očima ,krátce popotáhla a kdybych ji nevzal do náruče,zřejmě by se rozplakala.Byl sem zoufalý.Andreas na mě přímo křičel nejodpornější nadávky a já mu nedokázal říct jediné slovo.Jenom sem to mlčky poslouchal a přál si,aby už přestal.Aby už neubližoval ani mě a už vůbec ne Billovy !

Najednou mu na hlavě přistálo několik kopečků zmrzliny se třemi kornoutky."Tohle bylo naposled,cos na něj křičel !",Bill se na něj díval stejným pohledem,jaký Andreas věnoval mě."Jdeme",šepl směrem ke mně.Vzali sme Tilí a ignorujíc Andreasovy pokřiky sme se vrátili zpátky domů.

Tilí usnula už v autě,proto sme ji jenom opatrně přenesli do postýlky a nechali sme ji spát.Bill se poté otočil ke mně ."Všechno mě to strašně mrzí ",zašeptal se slzama v očích ."Chtěl sem tě ochránit .Neměl sem dovolit,aby po tobě tak křičel.Si v pořádku lásko?",plakal.Stál přede mnou a trápil se.Řekl mi však slovo,které sem od nikoho předtím neslyšel.Řekl mi lásko…Rychle sem jej k sobě přitulil a nechal sem se sevřít v jeho náručí.Bylo mi příšerně.Styděl sem se,byl sem ponížený a bezbranný….

Všichni jsme stejní
Člověk ve všech způsobech a vší bolesti (tak nech to být)
Je tady láska, která mohla padat jako déšť (nechej nás pochopit)
Nechejme odpuštění odplavit bolest (co potřebujeme)
A nikdo doopravdy neví, co vlastně hledáme (věříme)
Svět pláče stále víc

Věříme, věříme
Tak tento svět je pro tebe tolik na braní, tak to polož přede mnou
budu všechno co potřebuješ,
v každém směru

Věříme, věříme v lásku...

autor: B-Kay