Hope 31.

autor: B-Kay

I po několika dlouhých minutách se naše pozice neměnili.Tom mě neustále držel ve svém náručí a já si najednou přišel tak křehký.Bylo to uplně poprvé,co sem si připadal křehčí než on.Poprvé,co sem potřeboval cítit pocit bezpečí,který ve mně vyvolával ,cítit ,že už se nic špatného nemůže stát.

Hlavou mi vířili vzpomínky.Některé byli krásné,jiné zase bolestivé.S přivřenými víčky sem vnímal,jak se se mnou pomalu pohupuje do rytmu.Ruce sem měl omotané kolem jeho krku ,nasával sem jeho vůni a vnímal sem ,jak se mé srdce zběsile rozbušilo pokaždé,co se ke mně sklonil a zlehka mě políbil do vlasů.Nic krásnějšího ,bych si nedokázal představit.Od chvíle ,co sem jej poprvé spatřil v tom parku ,se všechno změnilo.Pokaždé,když sem chvilkově zavzpomínal na Sáru a na to,jaké to bylo s ní ,sem si pořád víc a víc uvědomoval ,že pro mě prostě zřejmě nebyla tou pravou.

Možná mi s ní bylo hezky.Možná sem ji měl strašně moc rád …ale necítil sem k ní ani z poloviny to,co sem cítil ted´.Při každém pohledu do jeho očí se mi srdce rozbušilo tak prudce ,až sem si myslel ,že jednou z toho jistě pukne.Vyznání miluju tě mi přišlo příliš slabé na to,abych ním vyjádřil svoje city.Tom byl klukem,do kterého sem se zbláznil.Klukem,pro kterého bych uměl i dýchat .Kdybych jej najednou ztratil ,nepřežil bych to.

Zvykl sem si na chvilky ,kdy sem směl usínat v jeho náručí a ráno se v něm zase probouzet.Na naše chvilky…

"Jsi unavený?",zašeptal mi tiše do vlasů ,pořád mnou však lehce kolísal do rytmu pomalé písně.Zhluboka sem se nadechl a zavrtěl sem tváří."Jenom přemýšlím",odpovědel sem popravdě ,nosem sem se krátce pomazlil s jeho vystouplou klíční kostí a poté sem se na něj zamilovaně zadíval."Tancování mi nikdy moc nešlo",nesměle se na mě pousmál ."Je to moc krásné .Myslím tohle všechno .Ještě nikdy předtím sem netančil ",přiznal sem se a byl sem si jistý ,že se červenám.Naštěstí obývák osvětlovalo jenom zlatavé světlo svíčky ,již vytvářelo nádherně romantickou atmosféru .V porovnání s tím ,se moje červenání stalo uplně bezvyznámným .

"Já taky ne.Je zvláštní ,jak dokážou být takové maličkosti jako je tanec ,tak moc krásné .Popravdě se mi ted´ zdá krásné ,uplně všechno.Váš dům,vaše květinová zahrada ,roztomilá kuchyň tvoji mámy ,ty ",poslední slovo neslyšně zašeptal.V očích se mu jako zlatavá duha odráželo světlo svíčky a mísilo se s hořkostí čoklády ,která způsobovala to nádherné záření ,které sem na jeho očích tolik miloval.

"Já nejsem krásný",láskyplně sem jej pohladil po tváři ,nedokázal sem si odpustit krátký polibek .Konečky prstů sem měkce mapoval jeho tvář .Tom se na mě pořád krásně usmíval a do doteku mích dlaní se vděčně opíral."Ty jsi mnohem krásnější",zašeptal sem proti jeho rtům a ukazováčkem sem zlehka přejel lem jeho velikého trička.

Najednou sme se však prudce strhli a vyděšeně sme se podívali směrem,odkud vycházelo zvláštní kňučení."Ach bože",zašeptal sem tiše.Uplně sem zapoměl na Hope a soudě dle Tomova vyděšeného výrazu,byl na tom zřejmě uplně stejně,jako já."Podívej,převrhla na sebe mističku",klekl sem si na kolena a ustaraně sem ji vysvobodil ze zajetí misky,kterou měla na hlavě."Myslíš že něco snědla?",vzal sem její křehký tělíčko do náruče a smutně sem se zadíval na Toma,kterej jenom vrtěl tváří."To nevím",odpovědel nejistě ."Máma by ji dala utratit že?",trpce sem stiskl rty a snažil sem se zahnat ten nepříjemný pocit ,který se mi usázel kolem žaludku.To,že Tom nic neříkal ,mi bylo jasnou odpovědí."I ty bys to udělal ?",zvedl sem k němu utrápenou tvář ."Řekni mi,že bys to neudělal",potřeboval sem mít alespoň nějakou jistotu,že má ten pejsek šanci bojovat.Že má šanci přežít …

Tom si klekl vedle mě ,vzal si Hope do dlaní a vyčítavě se na ni zadíval."Podívej se na ni.Je tak maličká a tak vyděšená .Je to všechno moje vina .Měl sem tam přijít dřív",Hope se v jeho dlaních neklidně třásla,stejně jako v mích.Zřejmě nebyla zvyklá na lidskost a něhu od člověka."To neříkej",rychle sem jej přerušil .Chtěl sem atmosferu trošku nadlehčit ,proto sem vypnul rádio ,pomohl sem Tomovy vstát a přemluvil sem jej,abychom si šli lehnout.Vzal sem i misku s jídlem a vodou v naději ,že by snad ,možná …i když to bolelo ,sám sem tomu pomalu přestával věřit…

Simone po příchodu do svého pokoje,všechna předešlá chuť na jídlo prošla.Odložila dobroty na noční stolik a nevěřícně se zadívala do vzduchoprázdna před sebou.Nějak jí to ještě pořád nedocházelo,přesto vědela,že ji čeká další přebděná noc.

Obraz líbající se dvojice ,se ji vynářel v paměti jako nepříjemný obraz ,který nedokázala překonat.Pořád je měla před očima.Tak klidné a zamilované…Měla to vědet dřív.Tušila to,jenom tomu nechtěla věřit a najednou? Najednou to byla hořká pravda.Její syn se zamiloval do chlapce ! Do chlapce,který jeho lásku upřimně opětoval.

Nepochybovala o tom ani chviličku.Stačilo se na ně jen zadívat.Hodnou chvíli je dokonce sama pozorovala a neměla nejmenších pochyb o tom,že ti dva byli do sebe zbláznění.Bylo jí dokonce do pláče ,když poslouchala ,jak něžne se k sobě chovají .Jejich slova,jejich pohledy …všechno tomu nasvědčovalo a ona si přišla jakoby slepá,když si nevšimla ,co se mezi nima odehrává .Jakoby se náhle nevyznala ani v jednom z nich…

Nechtěla tomu věřit.Ted´,když si Toma tolik oblíbila ,se stalo tohle.Pořád byl pro ní něco jako zázrak ,který zachránil Billa před utrápením ,ale ted´ nechtěla myslet na ani jednoho.Bylo jí špatně…špatně ze sebe samotné ,že na to nepřišla dřív..V mysli se ji mihla vzpomínka na jejich něžný tanec ,na to,jak se spolu láskyplně líbali a šeptali si slova,která neslyšela.Slova,která jistě vystihovala to,jak se v té chvíli oba cítili…Točila se jí hlava.

Když si vzpoměla na to,jak se Bill choval k Sáře a vlastně na celý jejich vztah ,bylo to něco uplně jiného.Sára se k ní chovala odměřeně ,nerozuměli si a na Simonin vkus byla příliš sobecká a povýšenecká .Narozdíl od ní ,byl Tom chlapcem ,který měl upřimné srdce a kterému věřila,že by jejímu synovy nedokázal ublížit.Měla jej ráda…zamilovala si jej a trápilo ji,jak se k němu kdysi zachovala.Najednou se však bála,zdali to,co viděla,nepoznačilo i postoj ,vůči němu ,dokonce vůči
samotnému Billovy…

(Bill)

"Bojím se",smutnýma očima sem sledoval ,jak se Hope krčila ve svým pelíšku a na misku s jídlem,nebo vodou se ani nepodívala.Ten pohled na ni byl mnohem bolestivější ,než skutečnost ,že to zřejmě budeme muset vzdát.Skoušeli sme s Tomem, snad všechno.Jídlo sme ji dokonce strkali do pusy,ale ona to vyplivla.Jediným dobrým znamením bylo,že vypila aspoň trošku mléka ,což bylo asi před půl hodinou.A od té doby ? Nic.

Už sem se na ni nedokázal déle dívat.Otočil sem se tváří k Tomovy a dlouze sem se na něj zadíval.Usnul.Během několika vteřin usnul jako malé miminko .Opatrně sem se od něj odsunul ,podložil sem mu hlavu polštářem a pečlivě sem jej přikryl."Dobrou noc Tome",láskyplně sem jej políbil do vlasů a položil sem se vedle něj.Otočil sem se tváří k němu a díval sem se na něj.Poslouchal sem jeho klidný dech ,díval sem se,jak klidně spinkal. Přišel mi tak křehkej .Nevím,čím sem si ho zasloužil…

Našel jsem poklad
A nese tvé jméno
Tak překrásný a vzácný
A žádnými penězi světa k zaplacení
Usínáš vedle mě
Celou noc bych tě mohl pozorovat
Dívat se jak spíš, slyšet jak dýcháš
Dokud se ráno neprobudíme

Zase jednou jsi dokázal
Vzít mi dech
Když ležíš vedle mě
Sotva můžu věřit
Že někdo jako já
Si zaslouží někoho tak krásného jako jsi ty

Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo
Dělá mi tak dobře, že mě máš rád
Zapomeň na zbytek světa
Když jsi u mě
Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo
Dělá mi tak dobře, že mě máš rád
Říkám ti to velmi málo
Je krásné, že existuješ

Tvůj smích je závislost
Skoro jako kdyby nebyl ze Země
I kdyby byla tvá blízkost jedem
Byl bych u tebe tak dlouho dokud nezemřu
Tvé opuštění by zničilo světy
Ale na to nechci myslet
Mnohem krásnější je to s tebou
Když si navzájem dáváme lásku...

autor: B-Kay