autor: B-kay
1994:
"Billí? Billí, kdepak jsi? Ploč se všdycky takhle schováš?", broukal malej hubenej kluk s jemnými hnědými vlásky a marně se snažil najít svého bratra. Bill byl zalezen někde ve skříni a potichu se smál nad tím, jak se vždycky umí skvěle schovat. Bill se mu i chtěl prozradit, ale hráli přeci schovku, takže musel svůj smích dusit do rukávků zelenýho trička. Stejný tričko měl i Tom jenomže v jiné barvě.
"Billí, já to vzdávam, vždyt tě nemůžu najít…", šeptl smutně a protestně se posadil na bratrovu postel, ve který leželi kromě něj taky různí plyšový medvídci. Vzal jednoho do rukou a jemně jej pohladil. Nejenom oni byli dvojčátka. I jejich medvídci byli dvojčata. Takhle se prostě domluvili a tak to i zůstane. Bill se nakonec tedy rozhodl, že z tý skříně přeci jen vyleze, no nějak si to blbě vypočítal a skutálel se tam rovnou před Toma. "A vidíš, že sem tě našel", usmál se na něj prťavej Tomík a přisedl si k bráškovi. Bill se ale pořádně udeřil. Ale před svým bratrem se snažil ukrýt slzičky bolesti. Tom to vždycky vydrží, tak proč by měl on plakat? "Moc si se udelil Billí?", zeptal se jej Tom a natáhl k němu malou packu. Bill jak chtěl být odvážný, stejně to nevydržel, a z jeho malinkatýho očka uklouzla slzička. "Bolí mně lučička Tomi", řekl a smutně se podíval na svého bratra. Ten mu ale chytil ručku do svých dlaní a jemně ji pofoukal. "Už nebolí?", zeptal se s nadějí v hlase. Moc jej bolelo, když věděl, že si Bill ublížil. "Už sem v pošádku" šišlal rozkošně Bill a nechal se od brášky obejmout. "Mám tě moc lád Tomi", řekl a vylepil Tomovy malou pusinku na tvář. "Já tebe taky Billí. Všdycky budeme spolu, i v tom dobrým, i v tom zlým", tu poslednou část věty si ale malej Tom řekl jen v duchu. Měl moc rád svýho brášku, ale taky mněl o něj i hroznej strach. Ba přímo neuveřitelnej. Kdyby mohl, nejradeji by byl při něm pořád.
Když nastal večer, ležel už Bill spokojeně ve svý postýlce a přemejšlel, jakou lumpárnu zase zítra vyvedou. Z jeho přemýšlení jej ale probudilo tiché klepání. Měl moc velikej strach, co když to bude nějakej bubák? :D I když jej mněl Tom velice rád, moc ho bavilo svýho o 10 minut mladšího brášku plašit, ale ačkoliv byl sám velikej strachoput, bál se spát bez něj.
A proto se vypravil pomalým krokem za Billem.
"Co se stalo Tomi?", zeptal se Bill šeptem, aby nevzbudil rodiče. "Stlatil se mi medvídek a…mám stlach. Můžu spinkat s tebou? Plosím", šeptl a když Bill uviděl, jak je smutnej, vesele přikývl. Chtěl jej trošku poveselit. A kdyby Tomi chtěl, klidně by mu dal svýho medvídka. Tomovy se hned zlepšila nálada. Přišoupl se k Billovi do rozehřátýho pelíšku a spokojeně přivřel oči. Po chvilce ucítil, jak se k němu Bill přitulil. Milovali se nade vše. Pro Toma nebyla jediná osoba, kterou by mněl rád tak jako Billa. A Bill byl stejnej. Celý svý dětství strávili pořád spolu. Když se jim něco stalo, vždycky o tom věděl i ten druhej. Vždycky si věděli poradit a nemněli mezi sebou tajemství. Jenomže postupem času mezi nima jedno veliké vzrostlo….
2007:
To tajemství je oba tížilo. Tom se bál říct o tom Billovi a Bill to zase nebyl schopnej říct svýmu bráškovi. Jakoby se mezi nima začala pomalu vytvářet nějaká propast. Už si nebyli tak blízcí jako kdysi. Slova lásky a něhy k tomu druhýmu už taky neslyšely hodně dlouho. Jenže co bylo horší, ani to necítili. Bill si začínal myslet, že jej Tom už nemá rád, kdyby jen vědel, jak moc jsou jeho úvahy nesprávný…
Žádné komentáře:
Okomentovat