autor: B-Kay"Lásko prosím, dej to pryč, už se na to nedokážu déle dívat,"Bill pevně stiskl víčka a nosem se zavrtal do Tomova trička. Sevření Tomových dlaní kolem Billových boků mírně zesílilo. Snažil se přijít na to, jak by jej měl uklidnit, ale při pohledu na obrázky, které měli před sebou, i jemu došlo mírně špatně.
"Nikdy bych si nepomyslel, že to vypadá takhle,"zašeptal a znechuceně si skousl spodní ret.
"Ale na druhou stranu je to krásné Bille, protože právě takhle se rodí miminka,"pousmál se a raději uposlechl Billa, který si zakrýval oči dlaní a rychle převrátil hned několik listů.
"Nezvládnu to. Nechám si jej uvnitř sebe a hotovo,"mumlal skrz škvírky mezi prstama a odmítal se do té knížky ještě podívat...
Do této chvíle jí měl skutečně rád. Četli si ji před spaním téměř každý večer. Společně se dočetli skutečně krásné i poučné věci, ale jakmile přišlo na obrázky, na kterých byl do detailů zobrazený porod dítěte, Bill se vylekal.
"Bille,"vydechl Tom jemně a raději odložil knížku stranou. Byl si jistý že pro tento večer se jejich čtení zřejmě skončilo a soudě podle výrazu Billova obličeje, se nemýlil. Díval se na něj velikýma očima, ve kterých si dokázal přečíst jenom jediné, to, jak moc se bál, že nebude natolik silný, aby něco takového dokázal. Právě v té chvíli si totiž vzpoměl na dřívější slova své lékařky, která jej před něčím takovým varovala a nachvilku olitoval, že nad jejím varováním alespoň nepřemýšlel.
"Dřív, nebo později bude chtít jít ven," opatrně si jej vyložil na sebe a obě dlaně naléhavě vpletl do Billových rozpuštěných vlasů.
"Jsem si jistý, že mu u tebe v bříšku jistě nic nechybí a že je v bezpečí, ale za několik týdnů se přecijen rozhodne, že je čas jít ven a poznat nás,"mluvil tichým hlasem, neustále se přitom vpíjel Billovy do očí a hladil jej na boku. Bill jej pozorně poslouchal, hlavou nevědomky klesl na jeho hrudník a zavřel oči. Téměř automaticky se k němu přitulil a vložil několik polibků na místo, odkud k němu doléhal tlukot Tomova srdce a v tu chvíli věděl, že tlouklo jenom pro něj, stejně jako to jeho tlouklo jenom pro Toma.
"Bojím se té zodpovědnosti,"pípl a konečky prstů zlehka hladil Tomovo zápěstí.
"Ještě na to nejsem připravený,"zasténal, jak Tomovy dlaně sklouzli z jeho boků pod volné tepláky a láskyplně se jej dotýkali na nahé kůži.
"Myslím, že na něco takového nelze být připravený. Neustále se ti bude zdát, že na to nejsi dost připravený a já i přesto všechno vím, že kdyby se maličký narodil již zítra, zvládli bychom se o něj postarat,"jeho hlas zůstával i nadále klidný, dokonce i přesto, že se právě dotýkal své lásky na skutečně intimních místech.
"Jak si můžeš být tak jistý? Proč si nejsem jistý i já?,"zeptal se, protože se cítil opravdu špatně kvůli tomu, že na malou chvilku zapochyboval o tom, zdali dokáže být dostatečně silný na to, aby porodil dítě. Zvedl tvář a smutným pohledem prolétl Tomovu, která vypadala být klidná a spokojená. Tom se na něj dokonce měkce usmíval a spokojeně přivřel víčka pokaždé, kdy Bill stiskl rty a uvěznil tím Tomovy prsty ve svých ústech.
"Pokud jsi ty nejsi jistý, pak jsem si jistý za nás oba. A krom toho tě miluju Bille, ničím jiným si již nepotřebuju být jistý. A miluju i našeho syna. Moc bych si přál být pro toho maličkého dobrým tátou. Nechci být, jako ten můj,"sklonil tvář a během několika vteřin náhle zesmutněl. Posadil se i s Billem na sobě, otočil si jej zády k sobě, pevně jej objal a obě dlaně zlehka přitiskl na Billovo bříško.
"Myslím, že svému otci malinko křivdíš. Nemůže za to, co se stalo tvé mamince. Nikdo za to nemůže,"Bill se o něj pohodlně opřel, položil své dlaně na ty Tomovy a společně se dotýkali místa, kde hluboce pod kůží rostl plod jejich lásky.
Tom zavřel oči, opřel hlavu o Billovo rameno a soustředil se pouze na jeho vůni a teplo, které z jeho těla vycházelo. Nechtělo se mu odpovídat. Vlastně se mu vůbec nechtělo mluvit a pokud měl být témou jejich rozhovoru jeho táta, v tom případě se mu chtělo mluvit ještě méně. S Billem v náručí se snažil zapomenout na všechno, co jej trápilo. Na smutné vzpomínky na maminku, ze kterých mu bylo do pláče, na neustálé rozpory a hádky se svým otcem, dokonce i na minulost, která je kdysi s Billem rozdělila a náhle jim oboum přišla přímo nepodstatná.
"Tvůj táta tě skutečně miluje Tome. Jsi jeho dítě. Umíš si představit, že by se na tebe bezdůvodně zlobilo to naše? Myslím, že by tě to hodně bolelo,"zašeptal Bill a zlehka se dotkl svými rty Tomova krku.
"Nevím, proč jsem na něj takový,"připustil Tom nakonec a smutně stiskl víčka. Při představě, že by jej jejich dítě nemělo rádo, se mu hrdlo stáhlo úzkostí a skutečně pocítil záchvěv bolesti. Zřejmě svému otci skutečně křivdil a Bille měl pravdu.
"Cítím neskutečný hněv vždy, jakmile si vzpomenu na ženu, za kterou vyměnil mou mámu,"procedil skrz pevně semknuté rty a dál opatrně hladil Billovo plné bříško, ukryté pod látkou tenkého tílka.
"Lásko, on ale tvou maminku nevyměnil. Chtěl jenom opět začít žít. Chtěl být opět šťastný a chtěl opět cítit, jak krásná může láska být. Možná si sice vybral ženu, která jeho dobroty a laskavosti zneužívá, ale lidi dělají chyby dennodenně a i tvůj táta je jenom člověk,"šeptal proti jeho kůži a pomalounku ji ochutnával. Téměř neznatelně po ní přecházel rty a vzápětí se jí dotýkal špičkou jazyka.
"Ale já chci, aby byl šťastný. Stejně tak, jako jsem já s tebou. Proč nemohl také potkat tak krásné stvoření, jaké jsem potkal já?,"Bill se proti jeho kůži sladce usmál a vložil na ni hned několik polibků.
"Nejsem krásné stvoření. Jenom zamilované. Hodně moc zamilované,"Bill se v jeho náručí opatrně obrátil tak, že mu náhle seděl na klíně a nohama objímal Tomovy boky.
"Můžeš být zamilované, ale pořád jsi krásné stvoření,"Tom na něj sladce vyplazil jazyk, který Bill vzápětí zachytil svými rty a hluboce jej políbil. Vpíjel se do jeho rtů tak intenzivně, jakoby to dělal uplně poprvé.
Ta situace mu přišla zvláštně povědomá a přesto jiná hned v několika ohledech. Nyní se jeho svět již neskládal pouze ze slov a zvuků, ale konečně se opět ocitl ve světle. Nikdy by neřekl, jak krásné může být, dívat se. Jenom se dívat a všechno kolem sebe vnímat pouze prostřednictvím očí. Někdy měl i při líbání nutkání otevřít oči a sledovat Tomovu tvář. Sledovat, jak odevzdaně a spokojeně působila, vnímat drobnou vrásku na jeho čele, která se tam zjevila pokaždé, kdy hlouběji pronikl do Billových úst a také jemný třes tmavých řas, které ukrývali ten nejkrásnější poklad na světě.
Bill skutečně miloval Tomův hlas, miloval i způsob, jakým k němu promlouval a jakým vybíral slova, i přesto se však nic z toho nedalo přirovnat k pohledu do Tomovy tváře a do jeho očí. Nic krásnějšího si neuměl představit.
"Ou,"pípl, nečekaně se odsunul z dosahu Tomových rtů a překvapeným pohledem sledoval své bříško, na které téměř okamžitě položil obě dlaně.
"Co se stalo?,"Tom sledoval jeho tvář vyděšeným pohledem. V tu chvíli se poprvé skutečně polekal toho, že se jejich miminko rozhodlo přijít na svět předčasně.
"Cítil jsem ty bublinky,"vydechl Bill s veselým úsměvem na rtech a dál sledoval své bříško měkkým pohledem.
"Ty o kterých mluvila lékařka. Dej mi ruku, rychle,"zašeptal, nadšeně si skousl rty a zlehka přiložil Tomovu ruku vedle své.
"Cítíš to?,"vesele zavrtěl hlavou a zhluboka dýchajíc si uvědomil, že nikdy nic tak krásného necítil. Ten pocit by se nedal přirovnat k ničemu na světě. Doteď se o životě svého miminka dozvídal pouze ze záznamů obrazovky, nebo naslouchání srdečního tepu a náhle jej cítil. Cítil jeho jemné pohyby, poprvé pocítil jaké to je, nosit uvnitř sebe nový život a být za něj zodpovědný. A byla to právě tato chvíle, která v něm vyvolala přesvědčení, že je na to skutečně připravený.
Je připravený bojovat za jejich maličké, je připravený bojovat za lásku k Tomovy dokonce i proti sobě samému. Byl si jistý, že měla jeho lékařka pravdu. Skutečně byl slabý, kdo by také nebyl po tom všem, čím si musel poslední roky projít ? Ale přesto byl odhodlán vydržet uplně všechno na světě pro to, aby udělal lidi kolem sebe šťastné.
"Tobi,"Tom nevědomky přiložil prsty k lemu Billova tílka a pomalounku jej roloval směrem nahoru tak dlouho, dokud se před ním nezjevilo celé Billovo bříško.
Ukazováčkem několikrát přejel po celé délce, zavřel oči a sklonil tvář tak, aby mu mohl věnovat několik měkkých polibků. Bill jej sledoval dojatým pohledem, po tváři mu stékali drobné slzy, které však poprvé nevyjádřovali bolest, nebo sklamání.
"Slibuji, že budu ten nejlepší táta na světě a nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil,"zašeptal proti Billově kůži a nosem ji něžně pohladil. Právě v té chvíli si uvědomil podstatu toho, co řekl a uvědomil si také to, jak hloupý byl. Možná ještě před několika lety se stejným způsobem přimlouval jeho táta ke bříšku, ve kterém rostl on sám, možná měl stejné přání - jenom aby udělal jeho a jeho maminku skutečně šťastnou…
Právě v té chvíli svému otci konečně odpustil….
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat