autor: B-Kay"Tak Bille, podívejme se na ten váš poklad,"slova Billovy lékařky vykouzlila úsměv na tváří obou chlapců. Bill si vesele skousl rtíky a nedočkavě se zavrtěl. Pečlivě sledoval pohyby dlaně své lékařky, která zvláštním přístrojem snímala jeho bříško a nemohl se dočkat okamžiku, kdy se na obrazovce zjeví tělíčko jejich dítěte, které bylo ve čtvrtém měsíci již poměrně vyvinuté.
Tom nemohl odtrhnout pohled od Billova bříška. Bylo krásně vypuklé a bylo domovem jejich miminka. Představoval si, co se právě v téhle chvíli děje s jejich dítětem.
Vnímá jejich blízkost?
Cítí, že se na něj právě v téhle chvíli dívají?
"Tady je,"lékařka potřela Billovo bříško ještě troškou gelu a poté se s něžným úsměvem opět obrátila k obrazovce, ne které se vynímala silueta malinkého tvorečka.
"Vysvětlím vám, co se s vaším dítětem během toho měsíce, co jste jej neviděli, stalo. Vysvětlím vám, jakým vývinem přešlo tak, aby jste to oba pochopili," pohlédla na oba chlapce a ve chvíli, co spatřila slzy, v očích obou, bylo i jí náhle do pláče. Zřejmě to musel být opravdu nádherný pocit, dívat se na své miminko, obzvlášť pro kluka. Oba neustále hleděli na malou obrazovku, drželi se za ruce a potláčeli přicházející pláč. Slova lékařky, vnímali jenom zpola. Obraz jejich dítěte byl pro ně v tu chvíli mnohem důležitější, než cokoliv jiného.
"Můžu?,"konečky prstů pohladila Billovo vypuklé bříško a zadívala se do jeho rozzářeného pohledu.
"Ano prosím,"pípl, nevědomky stiskl Tomovu ruku ještě silněji a hlavou se pohodlně opřel o jeho rychle se zvedající hrudník...
"Takže,"odkašlala si a prstem ukázala na hlavičku jejich dítěte.
"Mozek vašeho miminka se neustále vyvíjí. S ním se vyvíjí také i smysli jako hmat, nebo chuť. Základy mléčných zoubků jsou již vyvinuté, ve čtvrtém měsíci se vyvíjejí také základy trvalých zubů,"prstem pomalounku ukazovala jednotlivé části a snažila se mluvit pomalu a srozumitelně, aby oba všemu dobře porozuměli.
"Tělo vašeho miminka je pokryto první jemnou kůží, která je téměř průsvitná. Průsvitnou kůži mívají i miminka, které se narodí předčasně, což doufám nebude případ vašeho dítěte,"Tom v tu chvíli pevně stiskl víčka a v duchu se modlil, aby se jejich dítě narodilo zdravé. Bylo mu uplně jedno, zdali Bill čekal holčičku, nebo chlapce, důležité bylo jenom to, aby bylo to maličké v pořádku...
"Musím vás pochválit Bille. Zatím to zvládáte skvěle. Vaše miminko se vyvíjí bez zbytečných komplikací a jak se tak na vás dívám, i váš stav se viditelně zlepšil,"Bill plaše sklonil tvář a zlehka se dotkl dlaní místa, kde se jeho bříško stávalo roztomile kulatým. Nebylo sice tak veliké, jako na obrázcích v knížce o těhotenství, kterou společně s Tomem četli před spaním, ale přesto na něm již bylo vidět, že se s jeho tělem něco děje.
"Cítím se mnohem lépe. Ranní nevolnosti i všechny ostatní problémy náhle zmizeli a já se cítím opravdu hezky. Dokonce jsem přibral a to se mi často nestává,"sladce se zachichotal a láskyplně vnořil svůj nos do Tomova krku. Zhluboka se nadechl jeho vůně a přivřel víčka.
" To je dobře. Ve čtvrtém měsíci by měli všechny problémy s ranní nevolností ustoupit, takže zatím všechno probíhá tak, jak má,"zašeptala a opět krátce pohlédla na obrazovku.
"Na konci měsíce by jste měli cítit první pohyby miminka. Budete to cítit jako zvláštní bublinkování, nebo jako by se vám bříškem přelévala jakási tekutina. Je to skutečně zvláštní pocit, ale také skutečně nádherný,"opatrně vypla obrazovku a zbavila Billovo bříško vrstvy chladného gelu, zatímco mu Tom pomohl posadit se.
"Tak a je tady ta nejdůležitější otázka. Chcete znát pohlaví svého miminka?,"zeptala se, očekávajíc odpověď.
"Vy jej už znáte?,"zeptal se Tom nedočkavým hlasem a jakmile starší žena s tajemným úsměvem přikývla, pohlédl na Billa, kterej po celou dobu očekával jeho pohled. Volba byla jasná. Už dřívě se o odpovědi na tuto otázku bavili a usoudili, že by bylo mnohem lepší, kdyby pohlaví svého miminka věděli. Moc se oba těšili na vybírání jmén, na nakupování dětského oblečení nebo hraček a všechny tyto sladké povinnosti by zvládali jistě mnohem lépe, kdyby znali pohlaví toho drobečka. Tom proto neváhal ani chviličku a krátce přikývl a Bill s úsměvem vzápětí přikývl také.
Billova lékařka se spokojeně usmála. Tuhle chvilku měla na celém průběhu těhotenství pokaždé nejraději. Milovala pohled do očí šťastních rodičů i radost, která se tam objevila pokaždé, co se dověděli, zdali čekají holku, nebo kluka, v některých případech dokonce oba najednou.
"Je to chlapec."
"Čekáme chlapečka?,"zeptali se oba ve stejnou chvíli. Tom se již déle nedokázal ovládnout. Už mu nezáleželo na tom, co si o něm bude myslet Billova lékařka. Nezáleželo mu již na ničem.
Na fakt, že nebyl nikdy dobrý v projevování citů na věřejnosti, uplně zapoměl. Náhle tam byl pro něj jenom Bill. Bill a jeho malý chlapeček.
Vzal Billovu bledou tvář do svých dlaní a láskyplně jej políbil.
"Miluju tě,"zašeptal a s veselým úsměvem pohlédl do Billových překvapených očí. Tohle bylo uplně poprvé, co mu věřejně vyznal lásku. Uplně poprvé, co se k něčemu takovému vůbec odhodlal a pro Billa to skutečně hodně znamenalo.
"Ach lásko,"špitl Bill plačitývm tónem.
"Já vás tady nachvilku nechám samotné. Musím si ještě něco vyřídit,"Tom tichounce sledoval její vzdalující se záda, dokonce stihl zachytit její dojetý pohled a moc dobře věděl, že je tam nechala samotné proto, aby se mohli chvilku osamotě potěšit z krásné novinky, kterou se právě dověděli
Ještě dřív, než se za ní vůbec stačili zavřít, jej však Bill nečekaně chytil za tvář a bez váhání se vpil do jeho měkkých rtů. Po několika vteřinách něžného líbání, se Bill od Toma jemně odsunul a svýma nevinnýma očima způsobil, že se Tomovy málem podlomila kolena.
"Musíme pro něj vymyslet jméno,"ukazováčkem pohladil Toma po rtech.
"Tak oba vymyslíme několik jmén a z těch vybereme jedno. To nejkrásnější,"dodal s veselým úsměvem a opět Billa rychle políbil. Vzápětí si však skousl rty a tázavě pohlédl ke dveřím. Jakmile se však ujistil, že jim nehrozí nečekaný příchod lékařky, posadil se vedle Billa, vysadil si jej na klín a sevřel jeho křehké tělo v náručí.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se kolem nás děje. Co se s náma děje,"šeptal mu do vlasů.
"Já také ne. Nevěřil jsem, že tě ještě někdy spatřím a ty jsi se vrátil. Nevěřil jsem, že mě někdy budeš mít rád a ty mě miluješ. Dokonce jsem nevěřil ani v to, že spolu vytvoříme pár a teď ? Teď čekám tvého syna,"zašeptal. Tom se k němu přitulil ještě víc, pokud to vůbec bylo možné a zhluboka vdechoval kouzelnou vůni jeho dlouhých vlasů. Zlehka je proplétal mezi prsty a snažil se zahnat smutné myšlenky na to, jak šťastná mohla být jeho maminka, kdyby zjistila, že bude babičkou a také na to, že její štěstí, již nikdy neuvidí.
"Co kdyby se jmenoval Tom?"
"Raději Bill,"pousmál se, svírajíc v náručí jedinou osobu, která jej dokázala udělat šťastným. Tedy pokud nerátal babičku, která by pro něj udělala cokoliv na světě.
"A co kdyby se jmenoval po tvém otci? Ben,"Tom se nad tou možností pokusil alespoň zamyslet, vzápětí však rychle zavrtěl hlavou.
"Ben je hloupé jméno. Neustále by mi připomínalo mého tátu a to nechci. Naše miminko si zaslouží mnohem hezčí jméno,"vydechl.
"Mě se jméno Ben líbí. Lásko, nemůžeš být na svého otce pořád takový. Miloval tvou maminku a nemohl za to, že onemocněla a,"poslední slovo jaksi nedokázal vyslovit. Netušil zdali to bylo tím, že nechtěl Toma ještě více rozlítostit nebo tím, že mu právě v té chvíli pohlédl do očí uslzeným pohledem.
"Je to tvůj táta. Dědeček našeho maličkého a myslím, že bys na něj neměl být takový. Miluješ ho. Já to vím a nerozumím, proč spolu vůbec nemluvíte?,"Bill se na jeho klíně opatrně zavrtěl, hledajíc tu nejpohodlnější polohu. Jednou dlaní si objímal bříško, zatímco tou druhou hladil Toma po zádech.
"Kdybychom spolu mluvili, stejně bychom se jenom hádali a to by ti mohlo ublížit. Takhle je to lepší. Prostě se přehlížíme,"Bill smutně sklonil tvář a hlavou se opřel o Tomovo rameno. Cítil se nádherně a zároveň bezbranně. Kdyby bylo v jeho silách udělat něco, cokoliv, co by přimělo Toma, aby se svým otcem začal normálně mluvit, udělal by to. Zvlášť teď, když čekají dítě.
Když se tak nad tím zamyslel, mohl by své miminko využít k tomu, aby dal ty dva dohromady.
"Lásko, co kdybychom se to pomalu pokusili říct i doma? Stejně to již dlouho nebudu moct skrývat. A něco tak nádherného ani skrývat nechci,"prsty přecházel po Tomových pootevřených rtech a
doufal, že bude souhlasit.
"Já také ne. Už jsem z toho unavený. Řekněme jim to co nejdříve,"souhlasil tichým hlasem.
"Já to řeknu mamce, ty to řekneš svému tátovy a Klaudií to můžeme říct společně, hm? Co ty na to?,"Tom překvapeně zvedl tvář a zadíval se do Billovy klidné tváře.
"Tohle jsi udělal schválně že?,"zašeptal a zlobivě jej zatahal za spodní ret. Bill se však jenom nevinně pousmál a s omámeným zasténáním opětoval další polibek.
"Jak se vlastně jmenoval tvůj táta?,"vydechl proti jeho rtům.
"Tobias,"odpověděl Bill zastřeným hlasem. Nad významem svých slov vůbec nepřemýšlel. Jediné, co dokázal vnímat byli pouze polibky své lásky.
"Tobi zní mnohem krásněji než Ben,"zamumlal Tom, noříc se do hloubky Billových rtů a když se Bill nad tím krátce zamyslel, musel souhlasit.
"Zřejmě ano,"…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat