autor: B-Kay
"Co sis to udělal?", vykoktal se nakonec zmateně a nedokázal se v chování tohohle neskutečně vábivýho modela vyznat. Ještě před chvilkou vypadal jako by stál před nacpatým molem nějakejch porodců - naškrobenej a tak nějak nepřirozenej, ale přesto přitežlivej... jenomže tedka to byla uplně jiná káva... Byl neskutečně... jak bych to řekl. Nemohl přeci říct o cizím klukovy, že byl moc hezkej... ale v sobě si to říkat mohl. Protože Bill teďka vypadal božsky. A ještě ten hlas... Tom si prostě dal do hlavy, že tohohle modela si skrotí na krotké zvířátko, a že právě on projede tou zdí z ledu, přes kterou ten modýlek nikoho nepouštěl. Na povrchu mohl být chladným a rozmazleným, no uvnitř takovým určitě nebyl... Tom cítil, že ne.
"Jenom jsem se upravil. A ted určitě vypadám jako mátoha", Bill se po dlouhé chvilce vspamatoval a znovu tady byl rozmaznánek, kterej chtěl Tomovy ztrpčit život. Jenomže jak tak hleděl do jeho dokonalejch očí, cítil něco divnýho... Ten pohled... tak krásnej...
"Nevypadáš", řekl Tom tiše a pomohl mu vstát. "Takhle ti to sluší víc", dloubnul do něj, a tím jej posunul ke dveřím. Rychle vzal Billa za vodítko a poté pečlivě zamknul. "Tak a kam se pujde?", zeptal se zvědavě Bill, když stanuli oba dva před Tomovým bytíkem. "Uvidíš", spiklenecky se na něj zaškeřil a poté už spolu vyšli do rušnejch ulic Berlína. Billík si zatím spokojeně cupkal za nima, ale to asi nebyl jedinej Billík, kterej cupitkal, protože Bill i přes to, že se vzal pohodlné botky, nemohl Toma dohnat. "Tome,mohl bys prosím spomalit? Já už nemůžu", vydechl sklíčeně a popadal se za udejchanej hrudník a bříško. Tom se na něj s pobaveným úšklebkem otočil. Právě totohle chtěl docílit. Teď mu to všechno vrátí… "To už si unavenej?", nemohl si odpustit pobavenýho výrazu ve tváři, když viděl, jak jej Bill propaloval naštvaným pohledem. "Já nejsem zvyklý na takovéhle dlouhé cesty", zabručel si vyrovnaně popod nos a vztekle si překřížil ručičky na prsou. "A také mi chybí Tomas", pípl a smutně zamrkal načerněnejma řasama. "Tomas, to je ta chlupatá koule, která musí být vystavena uprostřed obýváku?", Tomův hlas zněl pořád pobaveně a to Billa doslova štvalo. On se neměl smát… on měl být naštvanej, ne pobavenej.
"Tak tedy, vem to", řekl Tom rychle a podal překvapenýmu Billovy vodítko. "A-to jako proč?", nasadil nechápavej výraz, i když pejsky miloval a sám měl doma ještě dva. "Tak, abys už byl konečně alespoň na chvilku zticha a užil si, co to je vláčit za sebou tohohle experta", zazubil se Tom jako sluníčko a uličnicky mrkl na hafana, kterej vesele vrtěl chvostíkem. Bill trucovitě našpulil pusinku a poté rozrtěkaně vzal Tomovy z dlaní vodítko. "Já vůbec nejsem ukecanej", ohradil se rozhodně a malinko si napravil odstávající kapsičku na džínách. Tom s pobaveným úšklebkem sledoval, jak se Bill začal jaksi celej pečlivě upravovat, a o to více se s chutí zasmál, když fouknul vítr a všechna jeho snaha šla do háje..
Nakonec se rozhodl chudáčka Billiho netrápit, a běžel jej zanést domů, protože tahle cetsa bude ještě zajímavá. "Tome?", ozval se Bill s výrazem nevinnýho andílka. "Copak?", pootočil dredáček tváří a už vědel, že ten malej otravák už zas něco chce. "Koupíš mi zmrzlinu? Já nechal peněženku uvnitř", špitl a nevinně na něj zamrkal. Tom otráveně protočil oči a rychle odběhl k nedaleké zmrzlinové budce, kde koupil Billovy vanilkovou a sobě čokoládovou. Měl štěstí protože měl přesně na dva kopečky zmrzky. "Taak, tady máš", pousmál se a podával Billovy tu sladkou dobrůtku, na kterou ta černovlasá potvůrka mlsně valila očka. "Děkuju", široce se usmál a spokojeně si lízl studené dobrůtky. Tom se konečně také chystal okusit tu svou, jenomže to už Bill měl na něj připravenej další plánek. "Omylem"upustil svůj kornoutek na zem a smutně se na tu spoušt koukal. "Hoplá", vydechl smutně a ručkou si sklesle přikřýval ůsta. Tom se musel moc krotit, aby jej neporazilo na místě, ale i přesto se pokusil o nevinnej ůsměv, jak Billovy nabízel svůj kornoutek. "Opravdu můžu?", pípl Bill nejsitě a poté pomalounku uchopil do dlaní čokoládovou dobrůtku. Tom nad ním jenom zakroutil hlavou a dál pokračovali v cestě…
Mělo to alespon jednu výhodu. Když se Bill cpal zmrzkou, alespon držel tlamičku, která mu jinak v kuse jezdila. Tom se snažil ukázat mu zatím nejhlavnější body města, jako bylo třeba metro, nemocnice, cestu k agentuře a pro Billa nejdůležitejší - nákupní centrum. "Tome… no taak, jenom nakoukneme a hned pujdeme, prosííím", zakníkal, a tahal Toma opatrně za ruku, aby jej i nasilím natlačil do nákupního centra. "Ale prooč? Bille, já nákupy nesnáším. A ty tady nemáš peníze", řekl pohotově Tom avšak nečekal, že mu v momentu bude Bill mávat kreditkou před tváří. "Tohle nosím při sobě pokaždé. No taaak, a koupíme něco i tobě. Měl bys změnit styl", povzdechnul si, zatímco si Toma proměřil pohledem. Tom se na něj vztekle zahleděl a poté si kouknul na svoje velice kvalitní oblečení velikosti XXL. Podle něj vůbec nevypadal zle, a určitě si toho všimla i ta hezká blondýnka, která na něj vesele mrkla, jak procházela kolem. Tom se na ni vřele usmál a zůstal na ni viset pohledem. To však nestrpěl Bill. Velice "nešikovně" do něj drcnul, takže se Tom ocitnul rozpláclej na zemi xD...
Nakonec se rozhodl chudáčka Billiho netrápit, a běžel jej zanést domů, protože tahle cetsa bude ještě zajímavá. "Tome?", ozval se Bill s výrazem nevinnýho andílka. "Copak?", pootočil dredáček tváří a už vědel, že ten malej otravák už zas něco chce. "Koupíš mi zmrzlinu? Já nechal peněženku uvnitř", špitl a nevinně na něj zamrkal. Tom otráveně protočil oči a rychle odběhl k nedaleké zmrzlinové budce, kde koupil Billovy vanilkovou a sobě čokoládovou. Měl štěstí protože měl přesně na dva kopečky zmrzky. "Taak, tady máš", pousmál se a podával Billovy tu sladkou dobrůtku, na kterou ta černovlasá potvůrka mlsně valila očka. "Děkuju", široce se usmál a spokojeně si lízl studené dobrůtky. Tom se konečně také chystal okusit tu svou, jenomže to už Bill měl na něj připravenej další plánek. "Omylem"upustil svůj kornoutek na zem a smutně se na tu spoušt koukal. "Hoplá", vydechl smutně a ručkou si sklesle přikřýval ůsta. Tom se musel moc krotit, aby jej neporazilo na místě, ale i přesto se pokusil o nevinnej ůsměv, jak Billovy nabízel svůj kornoutek. "Opravdu můžu?", pípl Bill nejsitě a poté pomalounku uchopil do dlaní čokoládovou dobrůtku. Tom nad ním jenom zakroutil hlavou a dál pokračovali v cestě…
Mělo to alespon jednu výhodu. Když se Bill cpal zmrzkou, alespon držel tlamičku, která mu jinak v kuse jezdila. Tom se snažil ukázat mu zatím nejhlavnější body města, jako bylo třeba metro, nemocnice, cestu k agentuře a pro Billa nejdůležitejší - nákupní centrum. "Tome… no taak, jenom nakoukneme a hned pujdeme, prosííím", zakníkal, a tahal Toma opatrně za ruku, aby jej i nasilím natlačil do nákupního centra. "Ale prooč? Bille, já nákupy nesnáším. A ty tady nemáš peníze", řekl pohotově Tom avšak nečekal, že mu v momentu bude Bill mávat kreditkou před tváří. "Tohle nosím při sobě pokaždé. No taaak, a koupíme něco i tobě. Měl bys změnit styl", povzdechnul si, zatímco si Toma proměřil pohledem. Tom se na něj vztekle zahleděl a poté si kouknul na svoje velice kvalitní oblečení velikosti XXL. Podle něj vůbec nevypadal zle, a určitě si toho všimla i ta hezká blondýnka, která na něj vesele mrkla, jak procházela kolem. Tom se na ni vřele usmál a zůstal na ni viset pohledem. To však nestrpěl Bill. Velice "nešikovně" do něj drcnul, takže se Tom ocitnul rozpláclej na zemi xD...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat