autor: B-Kay
Každý polibek je sémě hmotné lásky.
Thomas Browne
Přes pulzující kapky deště, které mu neustále stékaly po tváři, skoro ani neviděl, kam jej jeho nožičky oděté v bílých teniskách nesou. Vlastně ani Bill si na dnešku vůbec nedal záležet. Jeho oblečení působilo spíše volnějším stylem, dalo by se říci, že až ležérním. Bylo mu šum a fuk, co si o něm - jako o modelovi pomyslí ty namyšlené parády, které si o sobě myslely, že jim ke kráse stačí šaty za několik sto euro a vlasy v nejnovějším stylu. To tedy ne! Tedy alespoň Bill tuhle krásu vůbec neuznával a ani nehledal. Samozřejmě, že u něj měl ve vztahu význam i vzhled, ale daleko více se soustředil na vnitřní krásu a na celkové vyzařování člověka. Nepotřeboval u sebe nějakou namydlenou blondýnu jenom za to, že měla prsa trojky a její rty byly napuchlé od neustávajícího botoxu. Nechtěl ani nějakou roštěnku, pro kterou je jediná záchrana ve vztahu sex. Tohle opravdu nepotřeboval a ani po tom nikdy netoužil…
Hledal někoho, kdo si jej bude hezky hýčkat. Kdo mu bude lásku šeptat sladkými slůvky do ouška, když si budou v objetí usínat. Chtěl, aby se s ním jeho pravá láska nekonečně dlouho mazlila… Hledal někoho, kdo by po něm toužil… někoho, pro koho by znamenal smysl života. Někoho, s kým by konečně okusil tu hladovou chuť dokonalýho milování… ale zároveň by byla k němu ta osoba něžná a šla by na něj pomalounku, protože i přes to, že se dostal s holkou už celkem daleko, na samotnej konec se nikdy nedostal. Ještě nikdy žádná neokusila hebkost Billova nahého bříška, nebo smyslnost intimních partií jeho těla. Tyhle doteky chtěl prostě věnovat osobě, kterou bude milovat nadevše… Byl schopen se jí celej odevzdat se vším všudy…
Hned jak doběhl k mohutnýmu kmenu staré lípy, opatrně potřásl hlavou, jako pejsek, když se zbavuje přebytečné vláhy na svém těle. Jeho chvějící se dlaně se o sebe lehce otřely, jak se jimi Bill snažil zahřát. Chtěl konečně zvednout pohled a podejít blíže ke kmenu, když se najednou jeho pohled zavrtal do té andělsky přitažlivé tváře, která byla stejně mokrá jako ta jeho, ne-li víc. Tomova obrovská mikina ležela na zemi vedle něj a pokorně se nechala smáčet občasnými kapičkami, které prošli skrz hustou korunu stromu. Bill nesměle zamrkal a poté sklonil svůj pohled k tričku, které teď dokonale obepínalo jeho útlé tělíčko. Tom hladově hltal každej centimetr bratrova těla, které v téhle pozici neskutečně svádělo, dokonce jej to nutilo vstát, podejít blíž a hladově se vpít do těch mírně narůžovělejch rtů, které byly nepatrně pootevřeny, jak Bill tiše dýchal. "Měl by ses vrátit… tady akorát nastydneš", skrze pevně semknuté rty s kovovou ozdůbkou prošla tiše tahle věta.. no dalo by se říci spíše prosba, protože Tom už šílel z toho nádhernýho stvoření před sebou. Nevědel, jak dlouho se dokáže ještě ovládnout, a proto byla takováhle blízkost Billova těla více než nebezpečná. Bill však jen neposlušně zavrtěl hlavou a jak naschvál se pomalounku přibližoval k Tomovi, až dokud od sebe nebyli vzdáleni sotva deset centimetrů, jak si Bill opatrně sednul před Toma a zahleděl se mu hluboce do těch neskonale krásných a vábivých očí.
"Někdy přemýšlím, jestli bylo dobré se vrátit", špitl tiše a nechal, aby mu mokré vlasy zvlhčily kapičkami deště vyschlé rty. Tom se na něj smutně zahleděl a poté se rozhodl konečně po těch třech dnech s Billem bavit.
"Já sem prostě nepatřím Bille... nepatřím do tohohle světa, kterej se stal vlastně i tvým světem... J-Já nedokážu chodit na takovýhle akce s umělým výrazem ve tváři a strojeným úsměvem. Prostě to pak nejsem já a to bych nedokázal. Chci zůstat sám sebou. Sem prostě jenom Tom Kaulitz, ubohej poslíček těchhle modelů", šepl a než pokračoval, neochotně kývnul tváří směrem k vile, odkud se ozývala divná směsice různé hudby, kterou ani jeden z dvojčátek moc nemusel. "Jenomže i když se na mě teď budeš zlobit Bille, vím, že ani ty sem nepatříš", šepl a mile se zahleděl na svého brášku, kterej jej se zájmem sledoval a rozkošně přitom krčil maličkej nosík.
"Protože i když máš na sobě hadry za miliony a já ne, stejně vím, že tady uvnitř je pořád to křehké tělíčko, které jsem musel opustit", špitl a jemně položil svou dlaň na místo, kde někde hluboko pod tou hebkou kůží bilo Billovo zmatené srdíčko.
Bill malinko tlumeně vydechl a překvapeně sledoval Tomovu ruku, která už jaksi nezahřívala místo srdíčka, ale pomalým tempem mířila výš… Tom už chudáček ani sám nevědel, co dělá… Byl tolik zmatený… Zmatený, ale přitom plnej touhy po polibcích…
Pomalounku si ani neuvědomovali, že se jejich polohy těl náhle změnili, a Bill najednou ležel na mokré zemi, která smáčela jeho už i tak dost mokré oblečení a vlasy, avšak žádné kapičky už na něj nedopadaly, protože nad ním drželo ochranu Tomovo tělo, které se nad ním lehce sklánělo.
Tomův horkej dech dopadal na Billovy smáčené tváře a jeho rty hladověly po jediném doteku těch bratrových.
"Tvé oči", špitl Bill nežně a lehce zvednul mokré dlaně, aby mohl pohladit Tomovu tvář, která se do jejich doteku neskutečně opřela a nechala se jím doslova unášet. "Bille jdi pryč prosím…", špitl Tom zoufale jak ucítil, že si ho Billovy zběsilé ručky táhnou pořád blíž a blíž ke tváři jejich majitele.
Ani nevědeli, jak se to přesně stalo… najednou Bill ležel pod Tomem, kterej na něm byl položen celou svou váhou a lehce se skláněl k té malinové záři v podobě Billových rtů. Už už se jich chtěl lehce dotknout, když se najednou celou zahradou ozvalo volání ředitele, kterej Billa hezky hledal, protože se hosté začali mírně nudit. Tom si sklíčeně povzdechnul a sklamaně se posadil na své původní místo. "Tak běž", zašeptal Billovi, kterej se šokovaně otíral rty, i když ještě k polibku ani nedošlo. Jeho očka se ještě naposled zabodla do těch Tomových a pak už se jeho smáčené tělíčko řítilo vstříc té snobárně…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat