autor: B-Kay
Tohle byl pro Toma pocit, kterej ještě s nikým nezažil. Nevědomky zakláněl hlavu a pevně přivíral zkřehlá víčka, jak se Billovy dlaně nežně potulovaly po jeho hrudníku a jeho horkej dech narážel na Tomovy rty… O nic víc se nepokoušel. Jenom dýchal na Tomovy rty horkej vzduch ze svých úst, což mělo přímo svádějící efekt, protože Tom si Billa k sobě nevědomky tulil pořád víc a víc, a v duchu se modlil, aby už konečně to mučivé horko Billových rtů vystřídalo něco uplně jiného… něco nadpozemsky hebkého a přitom neuvěřitelně sladkého… Ano! Konečně si uvědomil, že touží po tom, aby jej ty nehorázně přitažlivé rty modela políbily. Jenomže si také druhá půlka jeho mysli, která ještě dokázala uvažovat reálně také hezky rychle uvědomila, že chce políbit svého bratra… To prostě nemohl… Nemohl dopustit aby jej to dlouhé osamocení pohltilo natolik, že by byl schopný líbat své dvojče. Nemohl to udělat, protože vědel, že kdyby se i když jenom jednou políbili, pak by se Tom už neudržel a líbal by Billa dokud by nemohl dýchat pod nátlakem Tomova jazyka… A tohle prostě nešlo!
"Bille", šepl tiše, jak se rty jeho bratra nežně otřely o jeho bradu. Bylo to neskutečný… V bříšku cítil hejno motýlků, kteří jej sladce lechtali na každém milimetru a vysílali tím do mozku zprávu, která proudila přímo z Tomova srdíčka do všech částí jeho těla. Byla to zpráva, která jej však vůbec nepotěšila, ba právě naopak! Znepokojila…
Pomalounku totiž začínal cítit, že Bill mu už nepřipadá jenom jako to o deset minut mladší dvojčátko, které před 12 lety musel opustit… teď mu to sladce mazlící se stvoření přišlo uplně dokonalé… Nenašel na jeho nádherném těle jedinou chybičku… A právě toho se tolik zalekl. Nemohl se mu začít líbit vlastní bratr… To prostě nešlo. Asi by si měl konečně najít nějakou pořádnou holku a zkusit štěstěnu i na delší vztah, než na jednu noc v posteli, která stejně skončí trapným vzkazem.
"A-asi bys měl jít spát", vydechl tiše a bolestně přivřel víčka, jak se Billovy rty náhle odlepily od jeho tváře, kterou pokrývaly něžnými polibky. Billa jakoby náhle polili studenou vodou. Polekaně se rozhlídl kolem a pak se podíval na Toma, kterej ještě pořád s přivřenými víčky a lehce zakloněnou tváří bolestně vydechl. "Bille prosím odejdi", šepl Tom a nedokázal otevřít oči, aby se podíval do kruté reality v podobě Billových sklamaných očí. "Opravdu chceš, abych odešel?", pípl Bill zklamaným hláskem a smutně sklonil tvář k Tomovým dlaním, které pomalounku pouštěly jeho boky, za které si jej ještě před chvilkou k sobě naléhavě tisknul. "Jo, jdi prosím", vydechl a odvrátil pohled na stranu. Bill tedy mírně zklamanej Tomovou reakcí vyskočil na nohy a s lehkým popotáhnutím smutně mířil do Tomovy postýlky…
Další asi tři dny byly velice smíšené. Dvojčátka se k sobě chovala více méně odtažitě. I když Tom doprovázel Billa do agentury, vždycky šli jenom mlčky vedle sebe. Tom už tolikrát chtěl Billovi říct, proč jej tehdy tak ošklivě vyhodil, ale hned, jak se mu podíval do těch nádherně vášnivých očí, slova prostě došla…
Jakoby se jeden druhýmu snažili co nejvíce vyhýbat…
Zrovna byla menší oslava v ředitelově obrovské vile, kam pozval některé své zaměstnance a samozřejmě modely. Tom byl dokonce dost šokován, když se mezi pozvanýma objevilo i jeho jméno…Ale stejně se nedokázal takhle bavit. Vila byla neskutečně přepychová, až mu přišla malinko nudná. Ředitel chtěl asi na své hosty zapůsobit… A také, že se mu i celkem dařilo. Všechny ty modelky a modelové přišli v nehorázně luxusním oblečení a chtěli se co nejvíce předvést. Tématem jejich rozhovorů nebylo nic jinýho, než kdo jak vypadá, co to má zas tamta na sobě? A kolik že peněz dostanou za tu reklamu nebo fotky. Tom se tady cítil malinko divně, ba až přímo přidušeně. Jídlu moc nedal, protože ty divný mořský přišery od mala nesnášel - a když před něj dali tác s chobotnicí, raději se rychle zdekoval, což však nemohl udělat jeho bráška, kterej s útrpným výrazem ochutnal jedno sousto, které jen tak tak spolkl. Byl tady totiž velice významným hostem, na kterýho byl ředitel obzvlášt pyšnej. "Nechutná Bille?", zeptal se jej vsele, jak uviděl strnulý výraz jeho tváře. Bill si narovnal černo-bílé pruhované triko a poté se na ředitela mírně usmál.
"Ne, nee, je to výtečné… jenom asi půjdu na chvilku na vzduch", šepl. "Ale tam přeci leje", řekl Harry mírně překvapeně, ale to už viděl svého hosta opouštět jídelnu, kde u obrovského stolku spokojeně jedla všechna ta snobská paráda.
Bill urychleně vyběhl na dvůr, kde během minutky přemokl na kost. Cítil, jak se mu triko i upnuté džíny, které měl na sobě nepříjemně lepí na tělo, ale raději tady moknul, než aby ještě chvilku poslouchal jejich trapný řeči a jedl to hnusné jídlo. Když se ta obluda vlastně dala nazvat jídlem.
Jeho předtím pečlivě vystříkané vlasy najednou pozbyly svého objemu a teď se mu lepily na krk a mokré tváře.
Najednou jeho pohled padl na obrovskou lípu, která stála jenom kousek od něj, a při jejím kmenu se krčil človíček. Bill malinko zrychlil své kroky, aby se schoval pod mohutnou korunu stromu co nejdříve…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat