autor: B-Kay
Ředitel pyšně nakračoval rychlími kroky spátky ke své vile a sem tam se pokochal majetnickým pohledem nad svým domem. Že je chudáček model, kterej za ním tiše šlapal, úplně přemoklej, si zatím vůbec nevšiml. "Pojď Bille, všichni už na tebe čekají, chtějí, abys jim vyprávěl, jaké jsou agentury tam u vás v Magdeburgu", mile se na něj otočil a až teď s děsem v očích zjistil, že Billovo oblečení nemá na sobě kouska suchoučká nitky a jeho vlasy zářily, jakoby si je právě umyl. "Prosím tě, kdes takhle promoknul? Půjčim ti nějaké oblečení svých synů? Měli by mít tak tvou velikost", mluvil rychle, ale milým hlasem, jak se oba dva najednou ocitli na úzké chodbě, která však až nepříjemně rozšiřovala tu honosnost před nima. "Ne, to je v pohodě. Už bych stejně chtěl jít domů", špitl Bill smutně jak nepatrně vykoukl z okna a u lípy pořád viděl sklíčenou postavu. Ředitel se na něj překvapeně otočil a proměřil si jej ustaraným pohledem. Zřejmě si vůbec nevšiml, že Tom pod jeho obrovským stromem dobrovolně mokne, zatímco se tady ostatní skvěle bavili.
"Harry, bylo to tady fakt skvělé, ale opravdu bych už rád šel. Děkuju za pozvání, bylo to od vás moc milé", Bill na své promoknuté tváři vykouzlil milej úsměv a když ředitel vřele přikývnul, ještě mu podal ruku na rozloučenou, vzal Tomovu mikinu a svou bundičku z věšáčku a poté vyšel opět do toho deštivýho počasí… Jeho kroky byly opatrné a tiché a vedly jej přímo za osůbkou, která smutně hleděla na všechen ten majetek, kterej ten chlípnej dědek získal stejně jenom kvůli kráse jiných. A jedním z nich byl i Bill…
Hned, jak očka dredatýho chlapce pokorně moknoucího pod starou obrouzdanou lípou zahlédla tu křehkou postavu mířící právě k němu, malinko se rozšířily poznáním. Tom se pomalu postavil a opatrnými krůčky mířil k bratrovi, kterej držel v rukách jeho mikinu. "Nepůjdeme už domů?", zašeptal Bill tiše, jak se rázem ocitl tváří v tvář svému dvojčeti, které na něj smutně hledělo. Tomův jazýček se na chvilku vystrčil z jeho pootevřených rtů, aby si je malinko navlhčil a tím si nevědomky olíznul i tu kovou ozdůbku, která mu zdobila levej koutek rtů. "Já myslel, že chceš zůstat", špitl Tom a ani si neuvědomil, s jakou podrážděností to vyslovil. Billovy očka se smutně přivřela a on už nebyl schopen udělat nic víc, než hodit Tomovi do náruče jeho mikinu a pak se rychlími kroky rozběhl k autu…
…Co se to vlastně stalo?! Vždyť to bylo tak hezký… Ještě před dvěma dny jej Tom držel pevně v náručí a on se cítil jako ten nejšťastnější človíček na zemi, protože konečně našel své dvojčátko. Konečně se znovu cítil být tak silnej… Přesně jako před dvanácti lety, když se mu nevinně stulil do náruče a Tom jej svými malími děstkými pažemi nežně objal a sem tam jej líbnul do plavých vlásků…Tehdy věděl přesně, že Tom je osobou, pro kterou by dokázal i umřít… Bez něj prostě nedokázal žít…Jenomže ten největší zlom vlastně nastal už jenom tím, jak moc jim jejich rozdělením ublížili právě ti, které je milovali nejvíce - jejich rodiče!
Bill si rychle nasednul do auta a zoufale se zahleděl na svůj totálně promoklý obličej v zpětném zrcátku. Jenomže ty kapky deště, které mu orosili tvář nebyly to nejhorší. Nejhorší, co mohl zahlédnout, se nacházelo v jeho očích… Přesně tak… v těch nádhernejch studánkách, které teď zářili nehynoucí láskou… Láskou, která však byla tak nezákonná a nepřístupná, až se zdála být naprosto dokonalá… Bill zmateně zatřepal tváří a poté smutně sklonil pohled ke svým dlaním… Ještě teď na nich cítil horkej dotek Tomovy dlaně…
Najednou se dveře spolujezdce prudce otevřely a místo vedle něj najednou zavládlo podmanivou vůní Tomova horkého těla, která se zároven míchala s vůní deště ale také i vůni Billova těla, na kterém ještě před chvilkou ležel. Bill párkrát zamrkal a poté si uvědomil, že Tom hledí nečinně stranou a pozoruje skupinku modelek, které se zřejmě moc dobře nebavily, protože teďka v tom dešti před vilou hustě kouřily.
Bill bolestně přivřel svá krásná očka a poté nastartoval. Takhle tichou jízdu snad ještě nezažil. Tom pozoroval lidi, které míjeli, jak se pomalu řítili Berlínskýma ulicema, až zastali před Tomovou bytovkou, která v té spleti tmavých paneláků zářila jako sluníčko oranžové barvy.
Tom zmoženě otevřel dvířka a vyšel ven na chladnou ulici, kde kromě nich nestálo ani živáčka. Jediné, co mohly obě dvojčátka slyšet, bylo neustávající bubnování deště, kterej teď nabral na síle a ještě intenzivněji smáčel jejich už i tak dost mokré štastvo a tváře. Stáli naproti sobě, nic neříkali, jenom tiše pozorovali tvář toho druhýho. Tom už myslel, že se neudrží a zešílí, když hned Billa nepolíbí...
Byl tak strašně nádhernej. Jeho útlé tělíčko se krčilo u rohu auta a jeho smutnej pohled se vpíjel do nekonečné hloubky Tomových očí. Jeho rty byly mírně pootevřené, jak si je nechával vlhčit deštěm, kterej mu teď už kupodivu vůbec nevadil.
"Já já nevím, co jsem ti udělal, ale tohle ticho už nevydržím. Tome, já se ti moc omlouvám, sice ani nevím za co, ale prostě nesnesu, abys mě ignoroval", jeho hlas zněl rozhodně, jenom byl malinko pisklavej, jak se mu do očí začínaly drát slzy. Přiblížil se k Tomovi ještě blíž a teď už své slzy neudržel. Tom jen tak tak dýchal... Jeho oči už nezkoumaly Billovu tvář, ale jeho dokonale vábivé rty, které mu byly tak blízko...
"Udělal jsem ti něco? Když jo, tak-," najednou se celým okolím ozvalo tíživé ticho, které bylo přerušeno jenom překvapeným vykviknutím, jak se Billovy rty najednou ponořily do těch Tomových. Tom si s přivřenýma očima vychutnával neopětovaný polibek a málem se mu podlamovala kolena nad tou dokonalostí. Po chvilce však své rty znovu odsunul, avšak Billovy tváře už pustit nedokázal. Ty hnědé očka se na něj zmateně dívaly... nosík byl znovu tak roztomile našpulen, ale rty teď byly ještě vášnivější, protože byly naběhlé od právě ukončenýho polibku. "J-já se omlouvám tobě", špitl Tom nežně a lehce přejel ukazováčkem po Billovým rtu. Bill se na něj udýchaně zahleděl a poté najednou prudce napřímil svou tvář, aby spojil jejich rty v hlubokém polibku....
Ani nevědeli jak, ale za stálýho vášnivýho líbání a lehkýho skousávání rtů se najednou ocitli až na Tomově posteli...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat