autor: B-Kay
Takový ospalý město…Očka vysokýho chlpace, kterýho vlasy byli spleteny do pevných dredů se rozhlíželi po ospalým městečku, které v tuhle skorou ranní hodinu ani nemělo potuchy o jeho skažené náladě. Otráveně natočil tvář,aby se mohl podívat na drobné klubíčko,které se chulilo na postely a spokojeně oddechovalo, avšak hned na to tvář vrátil spátky a znovu upnul pohled na město. Jeho tělo zakrývali pouze široké trenky, které si na sebe před chvilkou spěšně hodil, aby tady nechodil nahatej.
I když, vadilo by to někomu?! Jí určitě ne, a jemu možná také ne. Vlastně by mu to možná bylo malinko nepříjemný, ale to mu ted bylo v tuhle chvíli jedno…
Utápěl se ve vlastní sebelítosti a litoval, že tehdy vlastně dovolil, aby jej táta odvezl… Jenomže byl tak malinkej... a nedokázal se bránit. Prostě tehdy ještě musel poslouchat. A proto když mu rodiče zasadili ten nejtvrdší ůdeř, nezbývalo mu nic jinýho, než nemě poslouchat a trpět vevnitř…
Jenomže teď je tady - v Berlýně. Od táty se odstěhoval hned, jak dovršil 18 let a koupil si tenhle malej byt. Nic většího si totiž zatím dovolit nemohl. Pracoval jako poslíček pro někdejší modelingovou agenturu, kde sloužil spíš jako uklízeč, nebo sem tam nosil modelům vodu a podobný věci. I když byla tahle prácě mizerně placená a dost se tam po něm křičelo, nestěžoval si. Alespon si konečně mohl žít podle svéhop a ne podle toho,jak mu to táta diktoval. Po rozvodu s jejich mamkou si táta našel asi tak dvě skutečné známosti, které jej však po několika měsících omrzeli a znovu byl sám… Stejně jako Tom. Nikdy se nesrovnal s tím, že svou druhou půlku musel opustit a zanechat tak daleko. V malé vesničce Loitche vyrůstalo jeho dvojčátko Bill. Jenomže co se s ním za těch 12 let stalo, to vůbec netušil…
Nakonec se konečně odlepil od okna, u kterýho doted stál a pomalými kroky mířil do kuchyně. Nechtěl ji vzbudit. Vůbec na ni neměl náladu. Byla jenom takovou tou tuckovkou, kterých běhá po světě více než dost. A vlastně když se Tom zamyslel, zatím ještě žádná z jeho holek nebyla ničím vyjímečná. Všechny jej po prvním milování omrzeli, a někdy dokonce ani k tomu nedošlo. Proto byl raději někdy sám, nebo chodil jenom tak brouzdat po městě s přáteli. Ale přesto cítil, že je strašně sám. Chtěl konečně poznat to slůvko láska… chtěl aby mohl každé ráno vstávat vedle osoby, kterou by skutečně miloval a toužil by po ní. Chtěl, aby mu také někdo říkal lásko… ale aby to myslel skutečně vážně, ne jako všechny tyhle holky, který mu to dokázali říkat jenom v opojení orgasmu… Tohle přece nikdy nechtěl… Byl to neskutečně přitažlivý kluk, o kterýho by se nejedna dokázali pobít. Měl přitažlivej pohled divokýho rebela a dokonalé plné rty, které přímo vábili k líbání. Jeho krásnýmu štíhlímu tělu by se nedalo nic vyčíst. Vlastně navenek působil spíše dokonale… jenomže vevnitř byl neskutečně osamělej…
Houpavými kroky se procházel po kuchyni s hrníčkem kafe, až podešel pomalu k ledničce, kde měl menší výstavku fotek. No tedy měl tam fotky svého pejska, kterýho si koupil přesně v den, jako tenhle byt, a právě spinkal spokojeně vedle postele. Byl to retrívr, kterýmu dal jméno Bill… ale jeho brášku mu nikdy nedokázal nahradit. Zvíře prostě nedokáže nahradit dvojče, který ste měli rádi nadevše…
Dále tam měl fotku táty, mamky a dokonce i dvojčátek, když ještě byli spolu. Vesele se usmál na fotku, kde si s Billem leželi v objetí, a oba sladce spinkali. Měl jenom tuhle jedinou. Jinou si už nestihl od mamky vzít, protože táta mu to ani nedovolil. Už tuhle měl tajně… Doted viděl Billův uslzenej obličej a jeho smutné kukadla, kterými se s ním loučil… ale stejně by chtěl vědet, jak se má. Jak vlastně ted vypadá? Má taky hnědé dlouhé vlasy, nebo má dokonce také dredy? Má i on piercing, jako Tom, kterýmu se v těch plnejch rtících odrážela kovová kulička?! Jak se vlastně změnil jeho zvhled po těch 12 letech?! Zanechalo na něm těch 12 let taky tak veliké stopy jako na Tomovy?!..
Jak rád by jej ještě jednou viděl… nebo alespon zahlédl a pozdravil by jej. Bylo by to zvláštní po tolika letech najednou přijít ke svýmu dvojčeti a říct mu: Mám tě rád…
Tom rozechvěle pohladil fotku a poté se zahleděl na hodinky. Bylo přesně půl sedmé. Rychle dopil kafe a utíkal se osprchovat. Hned, jak byl oblečený a připraven jít do práce se ještě zastavil při té plavovlásce spokojheně spící na jeho veliké postely a nechal ji stejný odkaz, jako všem před ní.: "Bylo to s tebou opravdu skvělý, ale asi pro mě nebudeš to pravý… hledám v holce něco jinýho, promin. Když budeš odcházet, zabouchni", většinou po těchhle řádcích holka hned naštvaně odešla. Ještě rychle vyvenčil Billa a pak nasedl na svůj skate, který mu sloužil jako dopravní prostředek,dokud si nevydělá na auto. Jak tak brouzdal ulicema viděl, že se po něm někoílik holek spokojeně s ůsměvem otáčelo…! Jenom s ůsměvem pokroutil hlavou a dál se řítil do práce….
"Kaulitziii!!!!", ozval se řev jeho ředitele prostornou halou zdejší dosti známé modelingové agentury. Tom urychleně podal láhev vody modelce, která měla žízen a poté se rychlími kroky řítil za ředitelem. "Ano?", pípl těžce lapajíc po dechu. Vysokej zavalitej chlap s ošklivou tváří se na něj nevrle zahleděl a poté mu naznačil, aby vešel dovnitř za ním.
"Já ale dneska nepřišel pozdě", řekl rychle, protože tohle byla nejčastější věc, za kterou mu řediltel nadával. "Ne, musím s váma o něčem mluvit", Tom málem omdlel, když si ředitel sedl na křeslo a usmál se na něj. To bylo snad poprvý za celou dobu, co tady pracoval. "Takže,dorazí k nám novej klient. Má už docela ůspěch v Magdeburské společnosti a tak sem moc rád, že se přihlásil taky k nám. Jenomže se po Berlíně vůbec nevyzná a vlastně by potřeboval něco jako strážce", začal ředitel mírně a miel se na Toma škeřil. "Počkat, počkat - já mám dělat jako bodygarda nějaké modelce?!", zeptal se Tom nechápavě. Tohle fakt nečekal. "Já ale neřekl, že to je holka", pousmál se na Toma omluvným výrazem. "Já mám dělat ochranku klukovy?", zeptal se spíše dokonale pobaveně. Tohle byl určitě jenom kanadskej žertík. "No vlastně ano. Bude to asi jenom na dva až tři týdny, pak se to nafotí a asi se zase vrátí. Samozřejmě vám zvýším za to plat o padesát procent", šepl. Tom se nachvilku zamyslel. Roztěkaně si oláznul vyschlé rty a zahleděl se z okna. Tohle se mu snad jen zdát… ochranku klukovy?! Ale zase peníze potřeboval.
"Tak tedy fajn", povzdechl si nakonec a bez svolení se složil na křeslo naproti. "A kdyže se ten modýlek uráčí přijít?", zeptal se s tichým výdechem až si všimnul ředitelova pobavenýho výrazu ve tváři. "Ten modýlek už je tady", ozval se zezadu neznámej hlas…..
Nakonec se konečně odlepil od okna, u kterýho doted stál a pomalými kroky mířil do kuchyně. Nechtěl ji vzbudit. Vůbec na ni neměl náladu. Byla jenom takovou tou tuckovkou, kterých běhá po světě více než dost. A vlastně když se Tom zamyslel, zatím ještě žádná z jeho holek nebyla ničím vyjímečná. Všechny jej po prvním milování omrzeli, a někdy dokonce ani k tomu nedošlo. Proto byl raději někdy sám, nebo chodil jenom tak brouzdat po městě s přáteli. Ale přesto cítil, že je strašně sám. Chtěl konečně poznat to slůvko láska… chtěl aby mohl každé ráno vstávat vedle osoby, kterou by skutečně miloval a toužil by po ní. Chtěl, aby mu také někdo říkal lásko… ale aby to myslel skutečně vážně, ne jako všechny tyhle holky, který mu to dokázali říkat jenom v opojení orgasmu… Tohle přece nikdy nechtěl… Byl to neskutečně přitažlivý kluk, o kterýho by se nejedna dokázali pobít. Měl přitažlivej pohled divokýho rebela a dokonalé plné rty, které přímo vábili k líbání. Jeho krásnýmu štíhlímu tělu by se nedalo nic vyčíst. Vlastně navenek působil spíše dokonale… jenomže vevnitř byl neskutečně osamělej…
Houpavými kroky se procházel po kuchyni s hrníčkem kafe, až podešel pomalu k ledničce, kde měl menší výstavku fotek. No tedy měl tam fotky svého pejska, kterýho si koupil přesně v den, jako tenhle byt, a právě spinkal spokojeně vedle postele. Byl to retrívr, kterýmu dal jméno Bill… ale jeho brášku mu nikdy nedokázal nahradit. Zvíře prostě nedokáže nahradit dvojče, který ste měli rádi nadevše…
Dále tam měl fotku táty, mamky a dokonce i dvojčátek, když ještě byli spolu. Vesele se usmál na fotku, kde si s Billem leželi v objetí, a oba sladce spinkali. Měl jenom tuhle jedinou. Jinou si už nestihl od mamky vzít, protože táta mu to ani nedovolil. Už tuhle měl tajně… Doted viděl Billův uslzenej obličej a jeho smutné kukadla, kterými se s ním loučil… ale stejně by chtěl vědet, jak se má. Jak vlastně ted vypadá? Má taky hnědé dlouhé vlasy, nebo má dokonce také dredy? Má i on piercing, jako Tom, kterýmu se v těch plnejch rtících odrážela kovová kulička?! Jak se vlastně změnil jeho zvhled po těch 12 letech?! Zanechalo na něm těch 12 let taky tak veliké stopy jako na Tomovy?!..
Jak rád by jej ještě jednou viděl… nebo alespon zahlédl a pozdravil by jej. Bylo by to zvláštní po tolika letech najednou přijít ke svýmu dvojčeti a říct mu: Mám tě rád…
Tom rozechvěle pohladil fotku a poté se zahleděl na hodinky. Bylo přesně půl sedmé. Rychle dopil kafe a utíkal se osprchovat. Hned, jak byl oblečený a připraven jít do práce se ještě zastavil při té plavovlásce spokojheně spící na jeho veliké postely a nechal ji stejný odkaz, jako všem před ní.: "Bylo to s tebou opravdu skvělý, ale asi pro mě nebudeš to pravý… hledám v holce něco jinýho, promin. Když budeš odcházet, zabouchni", většinou po těchhle řádcích holka hned naštvaně odešla. Ještě rychle vyvenčil Billa a pak nasedl na svůj skate, který mu sloužil jako dopravní prostředek,dokud si nevydělá na auto. Jak tak brouzdal ulicema viděl, že se po něm někoílik holek spokojeně s ůsměvem otáčelo…! Jenom s ůsměvem pokroutil hlavou a dál se řítil do práce….
"Kaulitziii!!!!", ozval se řev jeho ředitele prostornou halou zdejší dosti známé modelingové agentury. Tom urychleně podal láhev vody modelce, která měla žízen a poté se rychlími kroky řítil za ředitelem. "Ano?", pípl těžce lapajíc po dechu. Vysokej zavalitej chlap s ošklivou tváří se na něj nevrle zahleděl a poté mu naznačil, aby vešel dovnitř za ním.
"Já ale dneska nepřišel pozdě", řekl rychle, protože tohle byla nejčastější věc, za kterou mu řediltel nadával. "Ne, musím s váma o něčem mluvit", Tom málem omdlel, když si ředitel sedl na křeslo a usmál se na něj. To bylo snad poprvý za celou dobu, co tady pracoval. "Takže,dorazí k nám novej klient. Má už docela ůspěch v Magdeburské společnosti a tak sem moc rád, že se přihlásil taky k nám. Jenomže se po Berlíně vůbec nevyzná a vlastně by potřeboval něco jako strážce", začal ředitel mírně a miel se na Toma škeřil. "Počkat, počkat - já mám dělat jako bodygarda nějaké modelce?!", zeptal se Tom nechápavě. Tohle fakt nečekal. "Já ale neřekl, že to je holka", pousmál se na Toma omluvným výrazem. "Já mám dělat ochranku klukovy?", zeptal se spíše dokonale pobaveně. Tohle byl určitě jenom kanadskej žertík. "No vlastně ano. Bude to asi jenom na dva až tři týdny, pak se to nafotí a asi se zase vrátí. Samozřejmě vám zvýším za to plat o padesát procent", šepl. Tom se nachvilku zamyslel. Roztěkaně si oláznul vyschlé rty a zahleděl se z okna. Tohle se mu snad jen zdát… ochranku klukovy?! Ale zase peníze potřeboval.
"Tak tedy fajn", povzdechl si nakonec a bez svolení se složil na křeslo naproti. "A kdyže se ten modýlek uráčí přijít?", zeptal se s tichým výdechem až si všimnul ředitelova pobavenýho výrazu ve tváři. "Ten modýlek už je tady", ozval se zezadu neznámej hlas…..
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat