autor: B-Kay
"Hmm, tak co myslíš?", ozval se Bill veselým hláskem, jak spolu s Tomem našlapovali městem a přitom vesele pokukovali po výkladech obchodů. Toma samozřejmě upoutaly spíše obchody s elektronikou, nebo hip-hopové obchůdky, zatímco Bill slintal nad každým výkladem s všemožným oblečením. "Tebe to fakt tolik zajímá?", zeptal se jej pobaveně Tom, když jej Bill svou ručkou pevně táhnul do jednoho butiku, kde se mu hned na první pohled zalíbily jedny dokonale skvělé černé džíny. Ty prostě musel mít!
"Tak a s tebou už nakupovat nikdy", řekl Tom rozhodně, jak otevřel dveře bytu, a jeho tělo bylo zatíženo asi třemi taškami, zatímco chudáček Bill držel ještě tři další. "Ale no tak… dyť to byla švanda", zasmál se vesele ten černovlasej čertík a uličnicky Toma dloubl do nosu.
"Švanda", povzdechl si Tom unaveně a s neskutečnou radostí se svalil vedle Billa, kterej si spokojeně na gauči hryzal svou kost. Jakmile vedle sebe ucítil páníčka, na celou kost zapoměl a nechal se jím nežně hladit a jemně škrabkat za chlupatýma ouškama. "Zítra by měli být ty fotky", řekl Bill malinko napjatě, ale přesto Tom viděl, že celej zářil. Jeho rtíky se pořád vlnily do sladce štastnýho úsměvu a jeho očka jenom zářila, jak se na něj spokojeně zahleděl. "Slušelo ti to", pípl tiše a nesměle sklonil pohled pod Billovým, kterej se rázem ze štastnýho změnil v neskutečně pronikavej a vášnivej. Tom na něm tenhle pohled za tyhle dva dny nesnášel, protože neměl chuť na nic jinýho, než povalit Billa na postel a ten pohled mu z výrazu tváře vyrvat divokými polibky.
V prostorným obýváku se rázem částečky lehkýho vzduchu změnily na něco těžšího… něco, co oběma dvojčátkům nedovolovalo pořádně se nadechnout… něco, co jako spalující žár pomalounku dostávalo každou setinku jejich srdíčka a oni se prostě nevědeli bránit… Vlastně ani jen netušili, co se to právě v jejich vnitřku odehrává…
Tom cítil, že i přes pomalu nastávající tmu, která se opatrně rozlévala po pokoji, mu na tváři nastupuje červen a jeho dlaně se nervozně potily a šuchaly lem hrubé džínoviny. Billův pohled byl upřen přesně na jeho tvář. Využil toho, že se na něj Tom nedíval a tak si jej v tomhle intimním přítmí mohl dokonale prohlédnout. Jeho krásně zbarvená duhovka pozorně sledovala, jak se výraz jeho brášky pomalounku mění. Už to nebyl ten jistej a stoprocentní výraz, jako na začátku… a dokonce, i když přešli jenom dva dny, poznal, že je Tom teďka malinko nesvůj. "Tak děkuju", špitl Bill tence a malinko se pousmál.
"Mohl bych se jít vykoupat?", zeptal se a s lehkým úsměvem vstal z křesílka, kde si doteďka nechával odpočívat své nožičky a zmožděnej zadeček. "Jasně, ručníky jsou támhle ve skříni a šampon máš na poličce… jo a mýdlo je-", začal ale Bill jej se sladkým zatřepáním tváře zastavil. "Děkuju, snad to najdu", usmál se a s veselým výrazem ve tváři postupoval ke koupelně. "Tomi?", špitl ještě těsně předtím, než se klouby jeho dlaně vůbec dotkly dvěří. "Hmm?", zeptal se Tom a zvědavě pozvednul jedno obočí. "Dal bys papu Tomasovy?", Billova tvář se teďka jevila jako tvář nejnevinnějšího andílka, zatímco ta Tomova se zvlnila do znechucené grimasy. "Prosím", zaštkal a upřel na Toma psí očička. "Fajn, a kde ta chlupatá koule vlastně je?", zeptal se a neohrabaným způsobem se sesunul z pohovky, čímž si vysloužil Billův spokojenej smích. "Nahoře u postele", špitl a poté se konečně zavřel v koupelně.
A chudáčkovy Tomovy nezůstávalo nic jinýho, než nasupeně vyšlapat schody nahoru, vyndat té malé potvůrce prázdné misky s vodou a jídlem, a poslušně je znovu doplnit. Neobešlo se to však bez znechucených pohledů a divných úšklebků, které vrhal na morčátko, nesměle krčící se u okraje akvárka, ve kterém jej Bill měl, a když na něj Tom vyplázl jazyk, vyplašeně se schovalo do svého domečku.
Poté se spokojeně vrátil znovu na svůj gauč a už byl rozhodnut nenechat se ničím a nikým vyvést ze své relaxace, která však trvala asi pět minut, než se dveře koupelny pomalounku otevřeli a do obýváku vešel Bill zabalen jenom v Tomovým modrým a neskutečně heboučkým župánku. Hned, jak Tom uviděl tu nádherně přitažlivou osůbku zahalenou pouze v jeho županu, zasekl se a překvapeně hleděl na Billa, kterýho nožičky vytvářely na podlaze vlhké stopy. "Já nenašel ručník, mohl sem si pujčit župan?", zeptal se nesměle a několika krůčky se přiblížil k bráškovi, kterej na něj malinko zaraženě hleděl. "J-jo… tedy jasně, v pohodě", na tváři jako mávnutím kouzelnýho proutku vyčaroval zářivej úsměv, kterým Billa malinko poveselil. "Tak děkuju", usmál se Bill a spokojeně se posadil na gauč vedle Toma. Tohle byl prostě jeho zvyk - vždycky po koupání namazal své unavené tělo tělovým mlékem s vůní hořkých mandlí a jenom v župánku běhal po bytě. Do pyžama se pak převlíkl až těsně před spaním. Tedy když se vlastně jeho trenkům a triku na spaní dá vůbec říkat pyžamo. "Seš v pořádku? Seš nějakej smutnej, hmm?", zeptal se tichým hláskem, když v Tomově tváři spatřil menší náznak únavy a ještě něčeho, co však ještě nevědel identifikovat. Tom konečně opustil tu tíživou myšlenku, že pod jeho župánkem se ukrývá Billovo nahé tělo a mile se na něj zahleděl. "Jsem jenom unavenej a tak nějak nesvůj", povzdechl si a když spatřil Billův milej úsměv, nedokázal jinak, než opětovat mu to sladké rozevření těch vábivých rtů.
"Tak co kdybych tě namazal hmm? Myslím tedy masáž, mě to vždycky pomůže", usmál se a chudák Tom se ani nestihl zorientovat a Bill jako raketka utíkal do koupelny pro své mléko, aby jím Toma mohl namazat. Vědel, že tohle jeho brášku určitě upokojí a konečně se bude moci dokonale uvolnit….
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat