autor: B-Kay
Tom se zvědavě rozhlížel po všech těch lidech, kteří si pečlivě připravovali všechno svoje potřebné náčiní na fotografování jeho brášky. Ten totižto teď už poslušně hačal vedle v místnosti, kde jej maskérka upravovala přesně podle toho, jak by měl na těch fotkách vypadat. Toma zatím požádal, aby počkal tady před maskérnou a on tedy jako hodnej bráška poslechl. Stejně by se doma nudil a tak velice rád přijmul Billovu prosbu, aby šel s ním.
Malinko znuděně si nohama podupoval známou melodii a do toho se rozhlížel pokaždé, když z maskérny vyšla nějaká osoba. "Ale, Tome", ozval se za ním pobavenej hlas, kterej, jak Tom poznamenal, určitě patřil osobě, kterou tady moc potkat nechtěl, ale bylo by více než nepravděpodobné, kdyby tady ředitele nepotkal. Tahle agentura byla přeci jeho.
"No tak co Bill? Těžkej oříšek co?", zeptal se až překvapivě mile a posadil se vedle mírně znuděného Toma. "Ale, zatím to jde", pousmál se na něj a lehce si napravil kovou ozdůbku v koutku rtů. "Víš on je Bill strašně zvláštní… a právě takovéhleho modela jsme potřebovali, takže doufám, že jsi k němu hodnej", řekl ředitel malinko přidušeným hlasem, jak se vřele usmál po jedné z modelek. Tom se pobaveně ušklíbl. "Toho se nemusíte obávat, sem až moc milej", řekl rozhodně a všiml si, jak ředitelovou tváří stoupá červená. "J-já asi ještě půjdu něco zkontrolovat ohledně focení. Tak tedy hodně štěstí Tome a dávej na něj pozor", vykoktal ze sebe lehce přiškrceným hlasem, kterej Tomovým ouškům prostě nemohl uniknout. A také ani to červenání po mladé modelce….
Najednou jej však něčí jemná ručka zalechtala na nosíku a jeho pholed se v momentu zvedl k osobě, která se na něj s krásně širokým úsměvem vesele koukala… Tom byl normálně paralyzován. Ta osoba byla… dokonalá. Na sobě měla upnuté černé džíny a vzdušnou černou košili, která dokonale obepínala její tělo.
Očka té osoby byla důkladně vystínovaná a dokonale vábivá. Její vlasy byly až neskutečně dokonalým způsobem spuštěné, takže jenom zdůrazňovaly krásné obrysy její tváře. Rty byly malinko naběhlé lehkým průsvitným leskem a zvlněny do krásnýho a hlavně nadmíru spokojenýho úsměvu. "Počkáš tady?", špitl Bill a nezapoměl se malinko začervenat, když si všiml Tomova ukvapenýho pohledu. "J-já, jasně… tedy jo, klidně tě tady počkám", řekl Tom nadmíru rychle, jak se konečně ocitl myslí při svém dvojčeti. "Tak jo", vydechl spokojeně Bill a sladce se na Toma usmál. "Ale nemůžeš se na mě dívat, protože se budu červenat", špitl nevinně a pomalými krůčky následoval mávání ruky fotografa, kterej si jej chtěl nastavit na to správné místo, aby prostě ty fotky byly dokonalé. Ostatně tak také musel Bill vypadat…
V dokonale prostorném ateliéru, kterej byl krásně prosvěcen ze všech stran vznikali fotky, které se už odrážely na deseti tisíce plátků různých časopisů a pokaždé sklidily neskutečnej úspěch. Jenomže tahle agentura potřebovala modela, kterej by uchvátil jediným pohledem… Jedním jediným pohledem by dokázal přivíst stovky lidí na kolena… Potřebovali někoho s dokonale andělskou tváří, ve které se mísily rysy něčeho neskutečně křehkého, avšak také rysy dokonalé vášně… A stačila hned první fotka, aby fotograf poznal, že tohle tady ještě neměli… Bill měl všechny předpoklady, které jejich agentura hledala… Jak křehkost, tak vábivost, v jeho očích se mísila jemnost s vášní a jeho rty jenom volaly po líbání… a přesně takovou tvář potřebovali…
Tom malinko zmateně sledoval tu dokonalost, která poslouchala všechny pokyny fotografa a v jeho rozkazech měnila svou polohu a výraz tváře. Čím déle tam Tom jenom tak nevinně přihlížel na to, jak krásnej jeho bratr ve skutečnosti je, tím více si uvědomoval, že ještě nikdy neviděl holku, která by dokázala takhle dokonale svést jediným pohledem. "Tak a ještě poslední záběr, upři svůj pohled někam dozadu… třeba", začal fotograf a zvědavě se rozhlídl kolem. "Třeba na támhletoho kluka", řekl a mile se usmál na Toma, kterej na něj překvapeně civěl a poté se vrátil pohledem ke svému modelu. Bill tedy uposlechl, jeho vlasy se začali mírně chvět v lehkém vánku, kterej byl na něj puštěn. Jeho oči se zahleděly hluboce do Tomovy tváře a jeho rty se malinko pootevřeli v lehkým výdechu… Tom mu s tím sladce zmateným pohledem přišel až zvláštně hezkej… Vlastně tedy musel uznat, že jeho bratr je dost hezkej. Měl tak zvláštně upřímný oči a plnost jeho rtů Billa až fascinovala… Ale tohle by si asi o bratrovi myslet neměl… Proto po posledním odfocení malinko zatřásl hlavičkou, aby si tyhle zběsilé myšlenky vyhnal z hlavy. A právě v ten moment udělal to samé gesto jeho bratr…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat