autor: B-Kay"Devatenáct, dvacet," Tom počkal ještě několik vteřin a teprve pak s veselým úsměvem zvedl tvář a zadíval se kolem sebe. Billa našel téměř okamžitě. Nemusel jej dokonce ani hledat. Sám mu vletěl do náruče a láskyplně se k němu přitulil.
"Podívej,"zašeptal mu do ucha a ukazováčkem ukázal na velikou hromadu polštářků, která se skutečně nepřirozeně chvěla, ze spodu dokonce vykoukali dvě malé nožičky.
Pohledy obou byli plné lásky, s neskrývanou něhou sledovali svou malou ratolest, ukrývající se pod kupou velikých polštářů a i když Tobiho úkryt nebyl dokonalý, stačilo jim jenom to, že to malé dítě věřilo ve svou šikovnost a těšilo se z každé další vteřinky, po kterou nebylo odhaleno.
Bill byl dokonce sám překvapen, jak šikovný byl. Na to, že teprve před měsícem oslavili jeho první narozeniny, to byl skutečně vnímavý a veselý chlapeček.
"Kdepak se mohl ukrýt? " Tom se snažil tvářit skutečně zamyšleně ve chvíli, kdy chytil svou lásku kolem boků a společně začali přeskoumávat jednotlivá místa v pokoji, která by mohla sloužit jako perfektní skrýš. Své postely se však prozatím vyhýbali.
"Já se vzdávám Tome. Tobi je až příliš šikovný chlapeček," Bill promluvil malinko hlasitěji, aby to mohl postřehnout i jejich drobeček a láskyplným pohledem prolétl chvějící se klubíčko na postely.
"Já se také vzdávám. Z toho hledání jsem už unavený," uličnicky mrkl na Billa, opatrně se přiblížil k postely a položil se na hromadu polštářů samozřejmě tak, aby maličkému neublížil. Bill se vesele zasmál a udělal totéž.
Tobi ze sebe však nevydal ani hlásku dokonce ani tehdy, kdy byla jeho skrýš téměř prozrazena. Byl odhodlán ukrávat se tak dlouho, dokud jej jeho rodiče nenajdou. Vesele se kousal do baculatých rtíků, jeho maličké tělo se chvělo radostí, protože si v tu chvíli přišel skutečně šikovný.
"Copak to tady je,"Bill se otočil Tomovy tváří a společně se zadívali na dětskou ponožku, vykukující spod polštářků. Oba se drželi z posledních sil, aby nevyskočili a nevystískali to malé trdlo ve svém náručí.
"To nevím. Měli bychom to prozkoumat," navrhl Tom naoko zvědavým hlasem, společně s Billem si napočítali do tří a ve stejnou chvíli, jej začali šimrat.
Tobi vyletěl ze své skrýše přímo rychlostí blesku a vzápětí se již válel po postely a svíjel se v záchvatech rozkošného smíchu. Bezmocně kopal nožičkama a snažil se vysvobodit ze sevření dlaní svých rodičů, ale bylo to skutečně těžké. Byl až příliš maličký.
"Tata,"pištěl a téměř nedýchal, jak se zadoušel smíchem.
"Bí,"pípl a natahoval své packy po Billovy, který jej již déle nedokázal trápit a vzal jej do náruče. Snažil se ignorovat Tomův smutný pohled. Na tohle téma se skutečně bavili již mockrát a už to déle rozebírat nechtěl.
Tom si na tohle oslovení však nedokázal zvyknout. Pokaždé, když jej uslyšel z ůst jejich synka, mu přišlo Billa jaksi líto. I když věděl, že mu to vůbec nevadilo a že jej to dokonce on sám naučil, cítil se hloupě.
Nerozuměl tomu, proč by mělo jejich dítě oslovovat tím krásným přívlastkem jenom jej. Bill měl na jeho životě přeci mnohem větší podíl, než on sám. Vynosil jej, celých devět měsíců bylo jeho tělo Tobiho domovem a nakonec jej i přivedl na svět. Tom se podílel akorát na jeho splodění, víc pro to dítě udělat nemohl.
"Lásko, nechci, aby byl později zmatený a aby pak později ve školce vykládal, že má dva tatínky. Některé děti jsou v tomhle věku skutečně nepřejné a s oblibou se druhým dětem posmívají. Nechci, aby mu bylo ubližováno. Právě proto chci, aby mě oslovoval jménem. Ty jsi jeho tatínek a pro mě je pocit, že tě tak bude nazývat naše dítě, tím nejkrásnějším na světě,"... pokaždé si vzpoměl na Billova slova a snažil se jim uvěřit a nalézt v nich jakési pochopení. Chtěl sám sebe přesvědčit, že to tak bylo skutečně nejlepší a že by se měl přestat cítit špatně pokaždé, kdy mu Tobi řekně tati.
"To musí být dobrůtka,"slyšel Billa šeptat, dokonce se tiše smál, jak se Tobi chytil jeho dlaně a zlehka jej kousal do prstů.
"Ty máš zřejmě hlad broučku, že ano? Půjdeme se napapat, ale nejdřív dáme tatínkovi naše překvapení," krátce pohlédl do Tomových překvapených očí, vzápětí se rychle natáhl pro malou obálku na nočním stolku a vložil ji Tobimu mezi prstíky.
"A teď ji dej tatínkovi,"šepl se sladkým úsměvem na rtech, dlouze jej políbil do bledých vlásků a ve chvíli, kdy se obálka konečně dostala k Tomovy, sklonil tvář a zhluboka se nadechl.
Tom ji nejdříve potěžkal v dlani, teprve pak se rozhodl ji otevřít. Ve chvíli, kdy spatřil první slova, se mu hrdlo stáhlo uzkostí a měl co dělat, aby se nerozplakal.
"Myslel jsem, že ji mamka již dávno vyhodila, ale včera jsem ji našel. Patří ti. Chtěl jsem, aby sis ji přečetl, protože bych nepřežil, kdybys mi opět zmizel a já bych ti ji nestihl dát,"Tom zalapal po dechu a nechápavě pootevřel rty.
"Odešel jsem na tvé narozeniny?,"Bill se smutně pousmál, posadil maličkého vedle sebe a připlazil se k Tomovy blíž. Vzal jeho tvář do dlaní a pohlédl mu hluboce do očí. Sledoval jeho uplakaný pohled a i jemu samotnému bylo v tu chvíli do pláče.
"Dal jsem ti ten nejošklivější dárek. Jak jsi mě mohl i po tom všem milovat ?! ,"proud jeho slov byl zastaven Billovým vlhkým polibkem.
"Možná to byl ten nejošklivější dárek, ale díky tomu, jsi mi mohl věnovat i ten nejkrásnější dárek ve chvíli, kdy jsi se mi vrátil. Miluju tě, vždy jsem tě miloval a nic na světě tuto skutečnost nezmění," tentokrát byl Tom tím, kdo přerušil jejich konverzaci láskyplným polibkem.
"Ach Bille,"zasténal mu do vlasů.
"Také jsem tě chtěl vždy milovat,"nenáviděl se za svou minulost. Nenáviděl se za to, jak slepý kdysi byl. Jenom hlupák by si nevšiml něco tak nádherného a čistého, jako byl Bill.
Bill už na to nic neřekl. Vzal maličkého do náruče a podešel ke dveřím.
"Prosím, přečti si to,"šepl ještě předtím, než vyšel ze dveří a Tom neměl v úmyslu jej neposlechnout.
Jakmile se za Billem zavřeli dveře, sklouzl očima k narozeninové pozvánce, na které se v pravém rohu vyjímalo datum, které nevědomky symbolizovalo den jeho odchodu a Billovy jistě způsobovalo husí kůži. Raději se na to však snažil nemyslet a rychle se začetl do úhledně psaných řádků...
"Ahoj Tome.
Dřív, než se dostanu k důvodu, proč jsem ti napsal, bych se ti chtěl již předem omluvit za svou hloupost.
Ano, jsem hloupý. Dokonce velmi hloupý, ale na jednu stranu je to dobře, protože bych v sobě jinak nenašel odvahu požádat tě o to, abys přišel na mou narozeninovou oslavu.
Jistě jsi ted' zmatený a nerozumíš, proč jsem pozval právě tebe, ale věř mi, kdybych se ti to pokusil vysvětlit, cítil bys ještě větší zmatek a to rozhodně nechci.
Mimochodem jsem Bill. Jsme sousedé zřejmě odjakživa a také jsem i tvůj spolužák, což sis zřejmě ještě nevšimnul, ale já to chápu, protože mě lidé často přehlédají. Napadlo mě, že by bylo fajn, kdybychom se blíž poznali. Mohli by z nás být i kamarádi, kdybys to tak chtěl.
Moc by mě potěšilo, kdybys přišel, ale samozřejmě pochopím, pokud nebudeš chtít. Ať už se rozhodneš jakkoliv děkuju, že sis vůbec tenhle dopis přečetl. Myslím, že jsem tím překonal sám sebe a udělal jsem veliký krok do budoucna. Šedá myška se konečně odhodlala vyjít ze své skrýše. Už se před tebou nechce jenom ukrývat... Už nechci utíkat.
Tome prosím, přijd'.
Bill ..."
" Děkuju,"ozvalo se mu ucha tichým hláskem mnohem dřív, než vůbec stihl jakkoliv zareagovat. Billova narozeninová pozvánka mu zlehka proklouzla mezi prsty ve chvíli, kdy mu Bill opatrně vylezl na klín a zahleděl se do jeho provinilých očí.
"Za co?,"ozval se Tom šeptem a lýskyplně omotal své dlaně kolem Billových boků.
"Přečetl sis to. Nevím proč jsem chtěl, aby sis to přečetl, ale cítím se lépe a konečně mohu za minulostí udělat hrubou čáru. Jako dítě jsem si tak moc přál, aby ses vrátil a já ti ji mohl dát. Nyní se konečně dostala do tvých rukou a právě za to ti děkuju," nedovolil Tomovy promluvit, tajemně se pousmál a vložil Tomovy do dlaní další obálku.
"Není to další dopis, že ne? Víc bych už neunesl. Už ted' mi je do pláče,"Tom se nedůvěřivě zadíval na větši obálku a stejně jako i tu předešlou, potěžkal její obsah v dlaních.
"Ne ne. Už žádné další dopisy a trápení. Je to takovej menší dárek,"Bill se chvěl nedočkavostí při pohledu na to, jak Tom opatrně otevíral obálku a pevně věřil, že jeho reakce bude dobrá. Ze začátku sice očekával počíteční šok, ale doufal, že tím Tomovy v konečném důsledku udělá radost.
"Lásko, narozeniny máš přece ty. Ty jsi ten, kdo si zaslouží být rozmazlován dárečky," namítl Tom předtím, než nahlédl do obálky, vzápětí však stíchl.
Zřejmě nastala chvilka počátečního šoku, pomyslel si Bill s lehkým úsměvem na rtech a při pohledu, na Tomův nežný pohled věděl, že se špatné reakce obával zřejmě zbytečně.
"Jak dlouho?"
"Osm týdnů," jejich pohledy se setkali a oba se ve stejnou chvíli zářivě usmáli.
Tom chytil Billa za týl a naléhavě se přisál na jeho pootevřené rty. Bill dlouze zasténal, naklonil tvář na stranu a dovolil, aby Tomův jazyk ochutnával každičky kousek jeho rtů.
"Miluju tě. Krásnější dárek jsem si ani nemohl přát,"Tom se vzdálil z blízkosti jeho rtů a opřel se čelem o to Billovo.
"Co myslíš? Bude mít Tobi bratra nebo sestřičku?,"vesele se usmíval a nepřestával pokrývat Billovu tvář něžnými polibky. Bill si sladce skousl rty, krátce pohlédl na ultrazvuk v obálce a zavrtěl hlavou.
"Myslím že oba"….
Nepamatuju si na den, kdy jsem udělal svůj první krok. Nepamatuju si dokonce ani na den, kdy jsem slavil své první narozeniny a přesto mám v hlouby srdce ukrytou vzpomínku na chvíli, kdy jsem na vlastní kůži pocítil, jak nádherné dokážou být zázraky.
Bylo to ve chvíli, kdy jsem tě poznal má šedá myško…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat