Můj zlobivej model 43. - KONEC!

autor: B-Kay

Bolest…neskutečná bolest hlavy donutila Tom akonečně otevřít své hnědé oči,ve kterých byla ještě pořád vepsaná ta neskutečná bolest.S tichým povzdechešm malinko naklonil tvář,aby vlastně zjistil,kde to je.Nespomínal si,že by včera sedal do auta,a už vůbec ne-v něčí přítomonosti!"To ne",vydechl zhrozeně a typoval,že se včera slil do němoty a pak se vyspal s první,kterou cestou střetl.Dokonce se i bál podívat,kdo to v jeho náručí spokojeně spinká.Jak tohle vysvětlí Billovy?!Vždyt on jej nechtěl podvést…jenom to malinko přehnal s pitím…

Najednou jej však do nosu udřela známá vůně skořice a vanilky.Ted už vědel,kdo spí v jeho náručí.Stačilo jenom malinko sklonit pohled a jeho oči by spozorovali vrcholek černé hřívy,která byla spokojeně rozvalena na Tomově bříšku.Jemným pohybem přejel Billovy po hebké tváři a poté mu pholed padl na hodinky.Bylo přesně půl páté.Na něj až žalostně brzy.Jindy by se ještě dlouho rozvaloval v postely.Ale ted tady byla jiná situace…Nevědel,co má dělat.Ráno jej šéf určitě vyhodí,táta mu prodá byt a on skončí na ulici.A kdo by se zabíral ubohým žebrákem,kterej skončí na ulici?!Určitě ani Bill ne.Možná že o něj zas přijde…Možná že jej uvidí zas až o dvanáct let.A možná že už vůbec…

---

Už nemohl dál!Chtěl to mít co nejdříve za sebou."Bille?",zašeptal jemně a něžně zatřásl se spícím tělíčkem."Hmm?",ozval se ospale a opatrně se protáhnul.Na jeho uvolněné tváři se zračil jemný ůsměv,a hned,jak se naroval,hladově Toma políbil."Už si v pořádku?",pípl tiše svou otázku a ustaraně sledoval skelný odlesk Tomových očí.Ten však rázně zakroutil hlavou."Ne,nejsem",vydechl tiše a nedokázal se na něj dál dívat.Ty oči…tak moc doufali a čekali…a on je ted jediniou větou zahubí."A ani ty nebudeš Bille,jestli se mnou zůstaneš",řekl tiše a poté se na něj znovu podíval.V Billových očích hrála náhlá bolest smíšená se strachem.Nechtěl o něj přijít."Tomuhle nerozumím",vydechl sklíčeně a nechápavě hleděl Tomovy do tváře.

"Bille podívej.J-já sem právě padnul až na samé dno.Přišel sem o všechno.Vlastní táta mě chce vyhodit na ulici,šéf mě taky zítra vyrazí a ty mi stejně za dva dny odjíždíš.J-já už nechci trpět.",jedná jediná slza si vytvořila cestu z jeho nádherných očí a pomalounku mu stékala po zroněné tváři.Jenom jedna jediná totiž měla dovoleno opustit jeho slzní kanálky-víc ne!Už se naplakal dost!Už přeci vytrpěl hodně!Nechtěl po nikom nic.Chtěl si jenom spokojeně žít a konečně bez problémů prožívat každý den."T-ty chceš,abych odešel?",zeptal se Bill a s tichým vzlykem se posadil Tomovy na klín.Tom bolestně přivřel víčka a rychle sklonil svou tvář.Asi nebyl tak silnej,jak si o sobě myslel.Nedokázal udržet pláč.Nechtěl jej opustit…nechtěl,o něj přijít,a už vůbec nechtěl,aby odešel.Ale jinou možnost nemá.Kdyby zůstal,potopil by se s ním a zničil by si život.Zbytečně..

"Ano chci.Chci…-",nachvilku se odmlčel,přes nával slz nedokázal chudáček ani dýchat,ne ještě mluvit."Chci,abys…aby sis zbalil své věci a ještě dneska odletěl spátky do Magdeburgu.Věř mi…t-takhle to bude lepší",jeho hlas byl poznačen pláčen a hrubouý bolestí.Jak dlouho jim budou ještě rodiče ubližovat?!Co komu udělal,aby skončil na ulici.A prej otec…vyhodil jej jako nějakou zbytečnou věc.A je mu jsitě zcela jedno,že nemá kde bydlet…tak tohle byl jeho milující táta,kterýho si celé své dětství ctil a respektoval jej.V jeho očích se však ted změnil jenom na odpornýho ubožáka.Nic víc totiž pro Toma neznamenal.Jediný,za co mu byl vděčnej byla jenom jedna věc-a to ta,že dokázal splodit tak skvělýho človíčka,jakým byl právě Bill.

Bill se v jeho životě zjevil jako polsední světlo naděje a alespoň několik dnů mohl cítit,co to znamená být skutečně štastnej a zamilovanej."Jak tohle vůbec můžeš říct?!Copak ty to necítíš?!Já bez tebe nedokážu žít Tome",vzlykl Bill sklíčeně a prudce si k sobě nadzvedl Tomovu tvář."Řekni,že mě nemiluješ…tak mi řekni,že ti je jedno,jestli odejdu,nebo zůstanu",řekl a intenzita jeho jemnýho hlásku se zvýšila s nabírajícím se zoufalstvím.Tom uplakanýma očima sledoval každej milimetr Billovy tváře a nedokázal odpovědět.Hlasivky mu jaksi vypovězeli službu.Stejně jako celé jeho tělo…jediný orgán,kterej ještě pracoval a vládal z posledních sil bylo jeho umučené a ubolené srdíčko,které rozhodlo dříve,než si to vlastně stihl promyslet.

Jeho dlaně si k sobě prudce přirazili Billovo třesoucí se tělíčko a jeho rty hladově vyhledali ty bratrovy.Oba dva plakali…ani jeden neměl v očích tu nádhernou jiskru zaláskování a štěstí.Ale přesto se divoce líbat nepřestávali.Tom se Billovy zoufale omlouval,špital mu slůvka proseb,at to nedělá ještě těžším,a aby raději odešel,že to stejně nemá budoucnost.Jenomže Bill byl prostě od narození tvrdá hlavička a tak se nenechal Tomem jenom tak odbít…
"Neodháněj mě od sebe",naléhavý výdech se vydral Billovy ze rtů právě ve chvíli,co do něj Tom začal bezmocně pronikat.Ani se nedokázali svléknout,kalhoty měli dolů jenom do kolen…tohle milování bylo náhle,rychlé,ale přesto smyslné a přebouřeno emocemi.Tom si chtěl zapamatovat každičkej záhyb Billova těla…chtěl ještě naposled slyšet Billovo sténání…vidět výraz jeho tváře,když se do něj vnořil i se svými trablemi a všechny potíže se najednou rozplynuli…chtěl si zapamatovat přesnou příchuť Billovo rtů…

Bylo to tak jiné…Tom nebyl jedinej,kdo potřeboval cítit zoufalou blízkost.Dokonce sám Bill se sebe musel shodit triko,aby se jej mohl Tom volně dotýkat.Potřeboval jej…tak moc jej potřeboval…Milovali se až do rána…snad desetkrát…oba dva byli nepohodlným autem malinko doodírání,ale to jim bylo v tu chvíli jedno.
Jenomže s ránem přišel také nový den…
Den,který snad raději ani nikdy neměl přijít…
Den,kterej dvojčátka měl od sebe znovu oddělit.
"Ano,já vím…to se stává..,tak tedy zbohem",ukončený telefonát také nepřispěl k Tomově lepší náladě.Přesně jak mu napovídalo jeho vnitřní já,dostal padáka.Tak ted už byl uplně na mizině.A ještě k tomu se i hnusně pohádal s Billem a ted tady jenom stěží dokázal sledovat jeho uplakanou tvář,a sklíčené tělo,které pomalu balilo všechny věci spátky do kufrů.Nemusel toho ani moc balit,protože se tady nestihle ani zabydlet.

Se slzama v očích si šel dát všechny své kufry dolů do auta.Tom se zatím pomalounku procházel po svém bytě…jenomže jak dlouho bude ještě jeho?!Stejně mu jej táta brzy vezme a prodá jej.Takhle to bude lepší.Bill je něco neskonale krásnýho a neměl by žít s takovýmhle chudákem,jakým byl Tom.Nakonec se svezl na zem vedle svého největšího nepřítele-Thomase a s třesoucíma se rukama vytáhnul drobné moráčtko z klece a mile se na něj zahleděl."V-víš,že nejsi až tak hnusnej?!",vzlykl a sledoval jeho malinká korálková očka.Když se rozhlídl kolem sebe,přišlo mu všechno najednou tak prázdné…Bill toumn dodával tu energii…tu jistotu…to světlo…

Ted se tady však zase pomalounku usídlovala tma .

"Nikam nejedu",ozval se rozhodněj hlásek ode dveří,až se Tom malinko polekal.Opatrně vrátil Thomase spátky a vstal."Ted na mě klidně křič,ale já nikam nepojedu!Já tě tady nenechám,i kdybys mi řekl,že mě nenávidíš!Protože já sem do tebe blázen",,Billova slůvka sem tam zanikla v jemném pláči,ale jeho oči Tomovy dopověděli nevyřčené."Táta tenhle byt neprodá!A já se spátky nevrátím!Skončím s modelingem,a zaplatím tátovy dluhy.Udělám všechno,jenom mě prosim tě nenuť odejít...I kdybychom měli žít spolu pod mostem,tak zústávám",řekl nakonec rozhodně a přitom nepatrně zavrtěl vyžehlenými vlásky."Bille-já-...newím co mám říct",řekl Tom tiše a pomalými krůčky podešel až uplně k modýlkovy,kterej jej pobláznil od první chvíle."Co takhle-miluju tě?",pípl Bill tiše a smutně našpulil pusinku jako malé miminko."Miluju tě-je slabý výraz pro to,co k tobě cítím",řekl nakonec a na jeho tváři se konečně zračil náznak ůsměvu.Bill už nečekal ani chvilinku a skočil mu kolem krku,aby mohl jeho rty drtit těmi svými....A kdo říkal,že dobré konce sou jenom v pohádkách?!To je tedy hezká hloupost!Dobré konce se dějí těm,kteří si to zaslouží a kteří milují..,protože láska je ta nejdůležitější věc na světě.Bez ní by nebylo nic.Ani láska těchhle dvou bratrů,ani pohledy všech zamilovaných lidí...

Jorgen si své trable nakonec musel vyřešit sám,protože Bill nedovolil,aby jej Tomovy vzal a raději jej rychle přepsal na sebe.Tom s Billem si vzali ještě jednoho pejska-z útulku,protože chtěl Bill dokázat že i život chudobných lidí ,či zvířátek můžě být naplněn,když má kolem sebe lidi,kteří jej mějí rádi.Ale malinko to nedomysleli,protože se jim zanedlouho po celým bytě povalovalo pět malích štěňátek xD.Jejich život byl konečně klidnej a dokonce měli práci oba dva…

Simoně se už zmířila s tím,že Bill od ní nadobro odešel,jenom ji trápilo,že ji ani neřekl kam.Až když si jednou koupuila ve městě časopis a na titulce uviděla svýho synka -jakožto známýho modela vedle dredatýho kluka,konečně ji to došlo…
Jejich děti dosáhli daleko více než oni dva dohromady.A jenom proto,že jejich láska nikdy nevyhasla…

KONEC!

autor: B-Kay

Můj zlobivej model 42.

autor: B-Kay

"Jak si mohl?",vydechl Tom sklíčeně a z jeho očí už dávno stékali slzy proudem."Jak si jenom mohl takhle sprostě lhát?!Ty ani newíš,jak tě nesnáším",křičel po něm a vysíleně dopadnul na gauč vedle.Tak moc jej v tuhle chvíli nenáviděl.Všechna ta bolest se v něm najednou nahromadila a tolik tlumená zlost musel vyjít ven.Už by nedokázal jinak.Tvář automaticky ukřyl do rukou a tiše plakal.Jediným štěstíčkem byl jeho miláček,kterej si k němu pohotově kleknul a navzdory otcovu sklanýmu pohledu jej k sobě naléhavě přitulil.

"Neplakej miláčku,prosím neplakej",tiše mu pípal Bill o ouška a cítil,jak si jej Tomovy dlaně přivíjejí pořád víc a víc."Bille,jdi nachvilku nahoru.Já si tady promluvím s tátou",vydechl tiše Tom a při slove táta nenávistně propálil pohledem svého otce,kterej se nemohl na své dva synky vynadívat.Působili tak křehce spolu…nedokázal si odpustit,že to byli právě oni se Simone,co jim tak moc ublížili.A vsnaze rozdělit je a ulehčit hojení ran si vymýšleli hlouposti.Ale až tady viděl,že žádná sebereálnější lež by ty dva od sebe nedostala.Oni prostě k sobě patřili.Vypadali spolu naprosto kouzelně.Při pohledu na jejich hluboký objetí nedokázal věřit že je to 12 let,co se kluci takhle objímali naposled.Bylo mu do pláče.A ještě k tomu se chystal udělat něco,co Toma složí už nadobro.

---

"Si si jistej?",zeptal se ještě Bill tichounce a malinko se od Toma odtáhnul.Tom se na něj dlouze zadíval a poté mu z očí stekla další slza.Ted to však už nebyla slza zlosti,či hněvu ale strachu.Strachu,že se mu tohle krásné stvoření naprosto odcizí a on o něj přijde.Protože už tušil,co asi bude otec chtít.

"J-jo,jdi",chtěl se nazhnout k jeho rtům a vlíbat mu do nich všechnu tu lásku,kterou cítil,ale vědel,že ted nemůže."Tak dobře",souhlasil tiše Bill a jedním gestem naznačil pejskovy,aby jej následoval nahoru.Ten si vzal ještě svýho králíčka a poslušně tlapal za Billem.Zatímco zůstal Tom dole i s tátou, Bill nedočkavě seděl na postely se srdcem až někde v krku,jak se chuáček bál,že se tam ti dva pobijou.Čekal asi deset minut,nic se nedělo,takže to zatím vypadalo celkem dobře.Až najednou uslyšel prudké buchnutí vchodovýma dveřma.

Jeho oči se automaticky trhli ke schodům,a on vědel,že tohle není dobré znamení.Určitě se pohádali,a Tom jej vykopnul!Nebo se jenom prostě pohádali a pak jejich táta odešel…Schody bral raději po dvou,aby byl dolu co nejdříve.Chtěl být ted s Tomem.Jejich táta pro něj nic neznamenal.Dvanáct let jej přeci neviděl,a jeho táta se o něj také nějak nehlásil.Přišel mu prostě jako cizí člověk,nikoli jeho biologický otec.Jaké však bylo jeho překvápko,když v obýváku uviděl na pohovce sedět místo své lásky,právě svého otce."Kde je Tom?",zeptal se rozhodným hlasem a popošel malinko blíž.Jorgen,sklesle sedící na židli se na něj dlouze zahleděl a pak mávnul směrem ke dveřím."Odešel…nenávidí mě…ale za tohle si můžu sám",šepl tiše a sklamaně sklonil svůj pohled k zemi.Tak moc se styděl.

"To tedy můžete.Máte ten nejcennější poklad na světě,a takhle mu ubližujete…proč mu nedáte pokoj a nenecháte jej spokojeně žít?",zeptal se jej Bill vyčítavým tonem a vůbec mu nevadil Jorgenův překvapenej pohled,že mu jeho vlastní dítě vyká."Bille,podívej…já vím,že sem pro tebe uplně cizí…ale já vás oba dva moc miluju…akorát mám veliký problémy a potřebuju peníze…hodně peněz.Potřebuju,aby Tom tenhle byt prodal,jinak skončím špatně",vydechl sklíčeně a připadal si děsně uboze.Zatímco jeho syn vydělává miliony,on tady musí vyhánět svého syna,aprodávat mu dům."Lžete.Stejně jako mamka lhala.Nevěřím vám jediný slovo.Oba dva milujete jenom sebe.Nic jiného.Jenom sebe.Vůbec vám nezáleží na tom,co je s náma.Jste oba dva tolik sobecký.Jorgene,nechte Toma už na pokoji.Já vám ty peníze dám,ale tenhle byt je jediný,na co je pyšnej.Já vás prosím,neberte mu jej",tiše šepl a po tváři mu stekla jedna veliká slza."Prosím…tati",dodal Bill neslyšně,čímž Jorgena uplně šokoval. Přesně takhle jej prosil před dvanácti lety,aby zůstali.A on neposlechl a bylo mu to jedno.Tehdy si říkal,hloupé dítě,co o tom může vědet,až tady pochopil,že málem zničil něco naprosto nádhernýho."Já to od tebe nepřijmu Bille.Mrzí mě to,ale tohle se prodá a Tom se bude muset najít něco novýho…já taky bydlím u přitelkyně",řekl najednou s otřesným klidem,kterej Billovy nahnal husí kůži.Až ted se v něm zvednula vlna odporu."Vy jej chcete vyhodit na ulici jako nějakýho psa??A to si říkáte otec?Sou to přeci vaše problémy!Tom si na tenhle byt tvrdě vydělal a ted mu tohle všechno neschrábnete!To já nedovolím!A když to jste schopnej udělat,tak jste hezkej srab",řekl rozhodně,poté se otočil,vzal si svou mikinu a vyběhl do ulicv Berlína.

Přes slzy,hořce tlačící se do jeho očí, skoro ani neviděl na cestu..vlastně ani nevnímal,kam se jeho auto řítilo.Vůbec nevědel,kde jej má hledat.Strach jej celýho sžíral a on cítil,že je Tomovy špatně.Moc špatně.Přesto mu však v téhle situaci nepomohl jeho instinkt dvojčete a jeho srdce nevědelo udát směr,kterým se Tom vybral.Nakonec jej však napadl jeden bar,kam jej Tom vzal hned první den,co sem Bill přišel.Bylo to jenom kousíček od agentury ,takže přesně vědel cestu,jinak by se v tmavých ulicích Berlína možná stratil.

Urychleně zaparkoval kousek od vchodu a nejistým výrazem nahlédl dovnitř."Ach bože",vydechl tiše,jak se protloukal stolma a několikrát do něj vrazil nejeden opilec,až nakonec konečně podešel ke stvořeníčku,které sem vůbec nepatřilo.Tom měl před sebou snad pět prázdnejch sklenek a ještě jednu nedopitou.Už už po ní natahoval ruce,když jej najednou jemná dlaň chytla za zápěstí."Myslím,žes už jich měl dost"k,řekl Bill klidným hláskem a konečně se na jeho tváři zračil jemný ůsměv.I když byl Tom opilej na mol,přišel mu roztomilej a vlastně byl neskutečně rád,že jej našel ještě v stádiu,kdy jej aspoň celkem vnímal."Pojd,pomalounku se postav",řekl Bill a opatrně pomohl bráškovy na nohy.

"Chcete pomoct?",zeptal se mladej barman,kterej Tomovy všechny ty sklenky nalíval,a bylo mu jej od začátku líto.Ted však cítil větší lítost k Billovy,kterej jej svým hubveným tělíčkem jenom stěží mohl unést."To by ste byli hodnej.Já to totiž jaksi sám nezvládám",zasypěl Bill přidušeným hláskem,jak se mu Tom uvelebil v náručí a začal se mu prohrabávat vlásky.
Za pomoci barmana Bill konečně dostal Toma do auta,jenomže když za ním zavřel dveře a konečně se posadil vedle něj,čekala tady na něj další překážka."Já nechci domů",zabrumlal Tom spola při vědomí a neobratným pohybem si stáhnul Billa na sebe."Tomi,no tak lásko",pípl Bill tiše a nedokázal odmítat Tomovy neurvalé polibky,kterými mu líbal klíční kosti."Krásně líbáš",zaštkal Tom a začal Billovy kůži jemně sát.Bill se nežně zasmál."To ta taky miláčku,akorát rty mám malinko výš,ale to nevadí".

Po více než pěti minutovém boji s Tomovými polibky se jim přecejen podařilo nastartovat.Jernomže přejeli zhruba několik metrů,a už musel Bill stavět na nejbližším parkovišti,které se nacházelo trošičku dále od rušního centra."Tomi,prosim tě.Když mě budeš pořád takhle zlobit,nedojedeme domů",zaprosíkal Bill a snažil se vyprostit z Tomových dlaní,které mu neohrabeně trhali s knoflíčky kalhot."Tak jo,dělej si co chceš",vzdal svůj boj a nechal Toma,aby mu s lišáckym culením jemně líbal bříško a přitom pomalu rozepínal zip u kalhot.

Billovy to zas tak nepříjemné nebylo,a tak se po chvilce malinko uvolnil,a dokonce i jemně vydechl.A když se konečně Tomovy prstíky probojovali až k lemu boxerek,najednou stuhl.

"Tomi?",vydechl tiše Bill a poplašeně mrkal po bráškovy,kterej se mu spokojeně rozvaloval na klíně a tiše spinkal."Tak snad to zvládnu",povzdechl si tiše a opatrně nastartoval.Jízda s Tomem mezi nohama byla malinko složitějkší než myslel,ale stejně se mu podařilo ve zdraví dojít až k Tomovu paneláku."Miláčku…vstávej",zašeptal a jemně se sklonil,aby jej mohl dlouze políbit.I když Tomem vlála vůně alkoholu,Billovy to na něm nepřekáželo.Chápal jej,a kupodivu mu to nevadilo.Tom se však nehnul a opřitulil si k sobě Billovy boky ještě více."Dobrou noc",pípl tiše a rozhodl se ,že přes noc zůstanou tady.Stejně by jej nedostal až nahoru.A tak si svou lásku ještě chviličku střežil,a cítil,že Tom je osoba,bez který by nedokázal přežít.Byl mu vším-bratrem,spřízněnou duší,nej kamarádem,milencem,ale hlavně láskou života,a to se nezmění,i kdyby se dělo cokoliv…

autor: B-Kay

Můj zlobivej model 41.

autor: B-Kay

Tak díleček je pro všechny mé lásečky:(,i pro tu,kterou sem stratila:(:

Všechno se zdalo být dokonalé.Dvojčátka se spolu nahá mazlila v autě a připravovalase na dokonalé milování,zatímco jejich táta měl pro nich už jiné překvápko.Tedy více méně pro Toma.

Protože od té doby,co se Jorgen rozešel se svou poslední přítelkyní uběhli sice asi dva měsíce,ale on si už stihl nadělat hezké potíže.Svůj žal utápěl v alkoholu a tak si nadělal hromadu dluhů,a přišel skoro o všechny peníze.

A tak se tedy vrátil k Tomovy,aby mu řekl to nejtěžší,co by v téhle chvíli asi dokázal unést….

Venku řádila pořádná bouře,a v agentuře to už hezky žilo.

Někteří se už stihli dokonce hezky opít,jiní zase spokojeně tančili,nebo si jenom tak povídali s ostatními.

Tom s Billem se k sobě naléhavě tisli a snažili se vzájemnou blízkostí nějak zahřát svá skřehnutá tělíčka,která se třásla jak narastajícím chladem,tak i pořád zvětšujícím se vzrušením.

---

Oba dva se těšili na nádherné spojení,když najednou se odněkud za předu ozvalo vibrování Tomova mobilu.

"Kruci",zaklel tiše,jakmile musel jeho jazyk opustit Billovy rty a přerušit tím krásnou mazlivou hru,kterou spolu prováděli.Neobratně se natáhnul přes Billovo nadmíru vzrušené tělo a přitom,jak bral do rukou telefon,se jej nezapoměl nežně dotýkat dotýkat.Bill se na Toma díval pohledem zamilované osoby a na jeho tváři pohrával jemný ůsměv,jak jeho ukazováček projel po naběhlých rtech.

"Ano?",ozval se Tom mírně sklesle a jeho dlaně pořád uličnicky bloudili po Billovým bříšku.Ten se snažil jeho prstíky chytit a líbat,takže tahle hra vcelku vypadala hodně zajímavě xD.

Avšak hned,jak Tom poíznal hlas na druhém konci telefonu,jeho tvář náhle zbledla."Tati?!",vydechl překvapeně a jeho pohled se zavrtal přímo do Billova obličeje,kterej nedokázal skrývat zděšení."Co děláš u mě?…Problém?!Co zase?!…Dobře",vydechl a sklamaně hovor típnul.

Bill si kleknul vedle něj a pozorně sledoval výraz jeho obličeje.

Moc veselej tedy nebyl!

"Co se stalo hmm?",zeptal se tiše a náhle překvapeně vydechl,jak se mu Tom zavěsil kolem boků a zoufale se přitulil k jeho bříšku."Táta zas něco provedl…mám strach jít domů…víš on se v poslední době dost zadlužil a já mám strach,aby mi třeba nevzal byt.Nevzal a neprodal…",vydechl tiše a po tvářích mu začali stékat slzy.

Hořké slzy strachu,bolesti a sklamání…

Nikdy v otci neměl oporu.

Nikdy v jeho náručí necítil tu hřejivé pouto lásky,které by mělo rodinu držet pohromadě.

Tom byl odmala spíše samorost.Mohl se spolehnout jenom sám na sebe.U táty nikdy nenašel jistotu.Akortá tak strach a soužení.A také hlubokou samotu.

V bytě sice bydlel sám,ale cítil se daleko jistější a jeho život byl lehší.Tátu měl sice moc rád,ale jenom jako rodiče.Dobrýho přítele,nebo někoho,komu se může zvěřit v něm nikdy nenašel.Tak dlouho se snažil,ale po několika letech to vzdal…

"Miláčku,to ne",pípl Bill tiše a začal Toma něžně hladit po holých zádech."Lásko prosím,neplakej.Všechno se nějak vyřeší",Bill se na Toma hcápavě zahleděl a poté mu setřel slzy,které mu skropili dokonale hebkou tvář."Nehci o tebe přijít Bille",vzlykl a svou tvář vyzvednul do úrovně Billově tváře.

"Seš blázen Tome.Ty o mě nikdy nepřijdeš rozumíš?!Nikdy",naléhavě jej objal a pevně si jej k sobě tisnul.Jako raněný zvířátko,které nutně potřebuje lásku.A Bill byl ochoten mu ji dát.Dal by mu i celé své srdce,kdyby bylo třeba.

"Pujdeš tam se mnou?",Tomovy řasy se lehce zatřepotali a nejistě se podíval do Billovy tváře."Samozřejmě že ano",slíbil a ještě naposled jej dlouze políbil,než mu pomohl se obléknout.

Netrvalo ani patnáct minut a Billovo auto tiše vklouzlo na příjezdovou cestu.

Tom vystoupil jako první.Rozpačitě se zadíval na své okno,ve kterém se svítilo."Sem s tebou",ozval se jistej hlásek u jeho ucha a Billovy prsty se automaticky propletli s těmi jeho.I když byl i on děsně nervoznej,musel Toma podržet.Vědel,že ted uvidí svého tátu…Naposled jej viděl před dvanácti lety…

Pamatoval si jej sice jenom matně,ale přeci.Vždy nosil obrovské bríle se silnýma dioptriema,a Bill tuhle vadu zdědil nejspíš po něm.Ale jako slavný model si prostě musel navyknout na kontaktní čočky,dokonce ani Tom o tom nevěděl.

Tátu si pamatoval jako člověka pokaždé veselího.Život bral spíš jako velikej optimista,vždycky se s nimi rád bláznil.Ještě když byli kluci malí,tak všichni spolu vyváděli na zahrádce před domem a Simone z toho pak mohla zešílet.Jorgen své děti miloval.A nikdy nepřestal.Dokázal by pro ně obětovat i svůj život.I když se on změnil od základů,tak jeho srdíčko pořád tluklo láskou ke svým chlapcům.Akorát ji už tolik nedokázal přejavit a dokonce si ani neuvědomil,že svým chováním neubližuje jenom sobě,ale oboum klukům.A hlavně tedy Tomovy…tomu ublížil uplně nejvíc.

Tom rozhodným pohybem odemknul dveře a roztržitě upustil Billovu dlaň,kterou do té doby pevně držel v té své.Náhle se cítil on tím zranitelnějším…najednou to byl on,kdo potřeboval chránit.

Hned,jak uviděl otce,tiše sedícího na gauzči s tváří v dlaních vědel,že tohle není dobré znamení.

"Ahoj tati",vydechl tiše,čímž upozornil nejen na sebe,ale také na Bila,kterej stál hned vedle něj se šokovaným výrazem ve tváři.Tohle byl jeho táta?!

Vypadal spíše jako troska…neměl ani špitečku z té energie,která z něj kdysi vyzařovala.Bill jej nepoznával.Ale naneštěstí,ani on jej.

Jeho oči,průsvitné jako oceán se nechápavě zahleděli na přitažlivýho černovlasýho kluka,kterej stál vedle Toma."T-tati tohle je Bill!",vydechl a nedokázal v sobě potlačit ten hněv,kterej v sobě dusil!!

Měl chut mu všechno oplatit!

Všechny ty lži,proplakané noci,samotu,úzkost…

Chtěl,aby trpěl stejně,jako on!

Jorgen se šokovaně zapotácel,jak se pomalu postavil a zamyšleně se snažil uvědomit si,co to přávě Tom řekl."Bill!Tvůj syn…přesně ten,kterej mě nenávidí!Pamatuješ?!Nesnáší mě,zapoměl na mě,ale přesto stojí vedle mě,protože sem jeho bratr!A ty nejsi nic jinýho než odporný lhář!!",vykřikl náhle a v jeho očích se znovu zatřpitili slzy."Tome",špitl tiše Bill a plaše sklonil pholed nad otcovýma očima.

"T-to nemůže bejt-",chudák Jorgen ze sebe nedokázal vydat jediné slůvko.Bill vypadal tak jinak…tohohle kluka výdal na obalech časopisů..proto mu byl tolik povědomej!

Jeho syn je model!Ted už to vědel jistě.Ale byl tak jinej…uplně jinej než Tom…ale přesto vědel,že je to on.Ta neskonalá něha a plachost v jeho očích jej prozradila.

Vypadal sice malinko nervozně,ale vcelku spokojeně.Měl přeci svou lásku a víc přeci nepotřeboval.

autor: B-Kay

Stars

Řeknu vám, tohle byla zatracená dvoudenní dřina... uff!

...vzhledem k tomu, že se mi to nepodařilo nahrát na blog.cz tak vkládám přes photobucket

All I Want for Christmas is you by Millah

Můj zlobivej model 40.

autor: B-Kay

"N-n-ne, Tomi počkej",vydechl tiše Bill,jak se jeho nahé , chvějící se tělo najednou ocitlo rozvaleno na prostorním zadním sedadle a Tomovy dlaně jej naléhavě hladili a nedokázali se té nádhery vzdát.

(Tom)

"Copak?",zašeptal sem jemně a nepřestával sem v líbání toho nádherně plochýho bříška.Byl tak krásný.Když sem někdy toužil po nějaký holce,tak sem byl hezkej blázen.Bill je to,po čem toužím…Jeho tělo je ta nejkrásnější věc,jakou sem kdy viděl a já ještě pořád nemůžu uvěřit,že je právě můj.I když sám newím ,na jak dlouho,ale v tuhle chvíli se tím ani nechci zabývat.Chci jej líbat,dotýkat se jej,a poslouchat to nádherné sténání,které jeho pusinka tiše vydávala.Já nikdy moc dobře nevědel vyjádřit své pocity slovy.V tomhle sem byl prostě neskušenější.Neuměl sem popsat ,co k němu cítím slovy,protože to působilo spíš jako otřepaná fráze.Co jsem však vědel jsitě bylo,že to,co se mnou dělal se dalo dokázat i jinými spůsoby.

---

Stačil mi tehdy jenom jedinej pohled do jeho podmanivých očí,aby si mě kompletně omotal kolem prstu.Čekal sem tehdy nějakou trapnou modelku,ale místo toho se tady zjevil on.Ani newím,co sem v té chvíli cítil,ale byl sem uplně mimo.Stejně jako právě ted.Sedět vedle něj a dívat se na jeho nahé tělo je snad to nejkrásnější na světe.A on se vůbec nestydí.Právě naopak.Je mu jedno,že jej možná vyhodí stejně jako mě a zatrhnou mu reklamu.Stejně se vůbec nesnaží zahalit a vesele přímá můj hladovej pohled,kterým sjíždím tu nádheru snad tísící krát..Na jeho tváří se mísí jemnej ůsměv nesmělího dítěte se smyslností,kterou vyžarují jeho oči.A tenhle výraz žádná jiná holka na tváři nevykouzlí.

On ano.Je to prostě něco,co je v něm.Sou chvilky ,kdy vám přijde nevinnější,jako malé miminko,ale jenom já vím,že ze sebe dokáže udělat něco mnohem mnohem divočejšího.A tohle na něm prostě miluji.Hledím na jeho krásně vzrušené tělo a nedokážu ze své tváře dostat jemný ůsměv.

"Copak?",zeptal se tiše natahujíc po mě dlaně.

Hrubé kapky deště zběsile bubnovali na okna,a spolu s tmou vytvářeli divokou atmosféru,kterou sme právě potřebovali.Ještě nikdy sem se s nikým nemiloval takhle u bouře.Je to zvláštní,ale už jenom pomyšlení na to,že si jej beru právě tady a ted ve mně vyvolává zvláštní pocity.Jakoby se mi nějaká divná žára rozlévala celým tělem.Já vlastně vůbec nechápu,co to se mnou udělal…Nejdřív mě uplně omámila ta drzost a panovačnost,s jakou ke mně vzhlížel,ale ted ,když drzost vystřídala něžnost a panovačnost vášeň,je to mnohem krásnější.

(Bill)

S milým ůsměvem sem se na Toma díval,a z každýho pohledu sem cítil tu krásnou touhu.Ano!Toužil…a toužil právě po mě.A to mě uplně dostalo.Možná právě proto sem se vůbec nestyděl a vklidu sem ležel nahej,zatímco on,se na mě díval.Sledoval každičkej milimetr mého těla a občas se mě něžně dotknul.Dokonce jednou jemně pohladil i můj podbřišek,ale níž se neodvážil-tedy zatím ne.Už sem dýl nesnesl být v klidu a musel sem se jej prostě zeptat.

"Copak?",pípl sem jemně a očima sem bloudil po jeho tváři.

Byl tak krásně červenej.Možná že se styděl,ale já ne.Nevadilo mi ,být tady jediný,kdo na sobě nemá nic.Vědel sem totiž,že zachvilku už jedinej nebudu.Asi jej má tichá otázka probudila,protože se na mě dlouze zahleděl,a poté si stáhl promočenou kšiltku dolů,a nechal své dredy volně sjet na záda.Nikdy sem si nevšiml,jak moc dlouhé sou.Ale byli moc krásné-a Tomovy neskutečně slušeli.Jeho triko po chvilce přistálo někde ve předu,kam se skutálela i jeho kšiltka a vlastně i většina mích věcí,které ze mě za vášnivýho líbání strhnul.Ted se nade mnou skláněl do půl pásu nahej a jeho dredy mě šimrali na tváři.Neubránil sem se jemnýmu smíchu.

"Čemu se směješ?",zašeptal s milým výrazem a jedním pohybem si mě překulil na sebe.

(Tom)

Já se celej třásl a on se najednou začal smát jako sluníčko.Nechápal sem to,ale musel sem se na něj usmívat taky.Byl neskutečně rozkošný.Tople byla jedna z těch chvil,kdy mi přišel jako malé miminko."Čemu se směješ?",zeptal sem se tiše a rychle sem si jej překulil na sebe.

Hned,jak se na mě uvelebil si začal hrát s míma dredma."Já vlastně ani newím",pípl tiše a sklonil se,aby mě mohl jemně políbit."Tomi?",zašeptal mi tiše do ouška a následně jej začal zasypávat polibky."Hmm?",vydechl sem stěží a hned sem ucítil,jak se mé vzrušení snaží dostat skrz barieru spodního prádla a džín.Bill si skousl spodní ret a poté se opět nahl k mému uchu.Věta,kterou zašeptal mě však uplně dorazila.

"Dneska v noci chci být jenom tvůj.Chci aby ses se mnou miloval tak,jak to cítíš.Chci aby sis mě bral tvrdě i divoce,jak jen budeš chtít.Potřebuju tě Tome.Tak moc tě potřebuju",vydechl a mě se pod tou prozbou málem podlomila kolena.Milovali sme se spolu sice jenom dva krát,ale já se snažil být k němu něžný a pozorný.Chtěl sem,aby jej to moc nebolelo ,a nechtěl sem mu tím nějak ublížit.Tople sem nečekal.Ještě nidky sem nedal naplno průchod své vášní a emocem,které ve mně vyvolal.

Ale ani sem to nepotřeboval.I při tom pomalém něžném milování sem se cítil ndáherně.Tahle prozba však byla tak krásně žádoucí,že sem jej nedokázal zastavit,když mi jeho prsty opatrně rozepínali pásek džín,a po chvilce je i s boxerkami odhodili někam dopředu k ostatnímu oblečení.Bylo to zvláštní.Měl sem jej u sebe.Krásně nahého a vzrušeného a já najednou nevěděl,jak začít.Bože,tenhle model mě jednou připrabí o život.

……

Dveře Tomova bytu se opatrně otevřela dovnitř vešla štíhlá mužská postava."Tome?",ozval se bytem chraplavej hlas a když rozsvítil světlo,dvě hnědé oči se rozhlédli kolem."Pšššt,tiše Bene",vydechl Jorgen na překvapeně štěkajícího psa,kterýmu se oslovení Ben nelíbilo.Jorgen totižto odmítal oslovovat pejska pravým jménem."Tome,seš tady?",zeptal se tiše a pomalími kroky našlapoval po chodbě.Co jej překvapilo ,byli boty,které leželi vedle Tomových.Měli malinko vystouplej opatek.Žeby si našel holku?-problesklo mu hlavou a zamyšleně vešel do obýváku.

Na stolku uviděl dva hrníčky a misku s čokoládovýma sušenkama.Na Toma tady byl až moc velikej pořádek.Jorgen chtěl totižto synka pozdravit a také se mu malinko postěžovat,jelikož jej nechala další holka,která nesnesla jeho chování.Vědel,že Tom má podobný trable a tak si s ním chtěl popovídat.Jenomže ani netušil,že jeho syn už dávno tyhle problémy nemá,a že konečně našel tu pravou osobu."Co to je?",šepl do ticha útulnýho bytu,a opatrně zvedl do rukou Billovu oranžovou mikinu,která ležela na gauči.Ta mikina mu moc holčičí nepřišla.Vlastně tady všechno nějak nesedělo..

autor: B-Kay

Můj zlobivej model 39.

Ták, povídka se nám blíží ke konci, navíc tady máme tady Vánoce... tak co takhle dvojitou dávku? Berte to jako vánoční dárek a další díl čekejte za hodinu ;) Saya ;)

autor: B-Kay

Tom se se sladkým ůsměvem pořád víc a víc přibližoval bráškovy,kterej na něj svůdně mrkal výraznýma řasama,spod kterých vykukovala dvě bláznivě roztomilá kukadla."Ještě blíž?",vydechl tiše Toma dětsky našpulil rty,čímž Billa provokoval k nepřičetnosti."Ještě",zasténal a už nedokázal ani vrtět zadečkem,jak byl chudáček nervoznej a celej strnulej.Tomovy to v tom obleku neskutečně slušelo,ale jedině on nejlépě vědel,že daleko hezčí je bez něj.Bill miloval jeho krásný tělo.

Už jako malinkej se cítil v jeho objetí tak nějak v bezpečí.Vždy,když mu bylo nejhůř,nebo se cítil sám,stačilo jediné objetí a on se najednou cítil daleko víc jistější a pokojnější.A ani po těch dvanácti letech se tahle stránka jejich života nezměnila.Bill byl pořád Tomovým mladším bráškou,tím blázínkem,o kterýho se i když mu je osmnáct třeba pořád starat.A Bill se to prostě nesnažil změnit.Byl spokojenej s tím,jak to šlo.Miloval ty chvilky,kdy se Tom o něj strachoval,nebo se o něj bál.Už jako malé dítě bylo pro něj strašně hezké vidět,že mu na něm záleží.Takhle to prostě mezi nima bylo,a jim to tak vyhovovalo.Bill si nikdy nepřišel nějak méněcenný jenom kvůli tomu,že byl tím slabším a křěhším.Právě naopak!Celých 12 let se cítil neskutečně osaměle a bezbranně.Ted…až když je konečně spátky u Toma znovu získal svou jistotu.V jeho náručí,chráněn jeho milujícím tělem si byl jist,že se mu nic nestane.

---

"Neměls mít nějakej proslov?",zašeptal Tom tiše,jak se Billovy dlaně konečně zachytili o okraj jeho trika,za kterej jej pomalu vtáhli do kabinky."To počká…vůbec se mi do té reklamy nechce.Už mě to nějak přestává bavit.A ještě když vidím,jak ošklivě se k tobě chovají,nelíbí se mi to",vydechl a spurně našpulil rtíky,na kterých mu hned přistál vřelý polibek.Bill nadšeně zvednul svůj vášní podkreslenej pohled k Tomovým očím,ve kterých se pomalounku strácel."Já ani newím,čím sem si tě zasloužil",vydechl bezmocně Tom a jemnými doteky přejížděl Billovou hebkou tváří.

"Já ale vím.",pípl Bill rychle a vesele pohodil hřívou jak se jeho rty něžně položili do koutku Tomových rtů,a jeho zoubky si začali jemně pohrávat s jeho kovovou ozdobou."Zasloužil sis mě tím.žes mi ukázal něco,čeho sem se pořád bál.Díky tobě vím,jak krásné to může být",vydechl a vášnivě zajel bráškovy do dredů,za které si jej k sobě přitáhnul a rozehrál něžné mazlení jazyků…Nevědeli ani jak se jejich polibky stali náhle zoufalími.Tom divoce drtil Billovy poddajné rty,zatímco poslepu soupeřil s páskem jeho kalhot.Jeho ouška byla zatím sladce drážděna Billovými obratnými prsty,které však po chvilce také sklouzli až k Tomovým černým džínům…

"Tome",zasténěl tiše Bill a nevědomky přiláčel svou pánev blíž a blíž k Tomové dlani,která jej něžně hladila se stejnou intenzitou,s jakou jej jeho rty líbali."N-ne",vydechl táhle když cítil,že jeho vyvrcholení už není daleko."Lásko,prosím tady ne",pípl protože skutečně pochyboval,že by se udržel naprosto zticha."Bille prosím…prosím.Budeš mi vzdychat do ůst ano?Nikdo to neuslyší",zanaříkal Tom jako malí chlapeček,kterýmu právě vzali nejoblíbenější hračku.

"T-t-tak dobře",vykvíkl nakonec Bill tiše a dovolil Tomově dlani,aby znovu vklouzla pod jeho upnuté černé boxerky a jemně jej začala třít.Billovy rty dopadli tvrdě na svůj měkký protejšek a zoufale sténali,zatímco opětovávali roztoužené polibky těch Tomových.Tom cítil,jak se pomalounku i jeho vzrušení hlásí o pozornost,ale nechtěl,aby si toho Bill všimnul,protože pak by to asi zase stopnul,a to už by Tom nezvládl vůbec."T-ty jsi vzrušený",vydechl Bill tiše sténajíc a neobratně sklonil svou hlavinku dolů,aby se mohl ujistit o tom krásném zjištění."To nevadí",pípl rychle a zoufale zakníkal,jak se Billova ručka dotkla jeho vzrušení přes vsrstv černé džínoviny.

"Tome,prosím,pojedme domů",zaprosil Bill tiše.Tom chtěl nejdřív malinko odporovat,ale když uviděl vášní ztmavlé duhovky jeho brášky,hned si to rozmyslel."Tak dobře.Ale nejdřív se musím převléknout",vydechl rychle ,pomohl Billovy se zapínáním kalhot,a pak jej prudce schmatnul za ručku. Za necelých pět minut se už tajně vytráceli na parkoviště,kde stálo Billovo autíčko.K jejich výhodě hustě pršelo,takže si jich nikdo ani nevšimnul.

Všichni se totiž tlačili v teploučku agentury a jedinej,kdo si všimnul dva chýbající lidičky,byl ředitel a k Tomovu neštěstí i Monika.

Oba dva rychle utíkali k autu.Jejich prsty byli propletené a jejich těla vzrušená.Oba dva se třásli a vědeli,že domů by to nestihli -explodovali by.Jejich exploze však skončila na zadním sedadle Billova auta,kde se zahřívání zapnutým motorem a jemným pohupováním vášnivě oddávali vytouženýmu spojení…

autor: B-Kay

To to krásně začíná... *ironie*

Hallo leute, právě se na vás chystám přenýst trochu mé úžasné nálady... Ne že bych chtěla... Ale vlastně jo, chtěla *zákeřnej škleb*

Zase vám tady jednou budu kecat trochu o sobě.

Ano, jsem mrzutá, naštvaná, frustrovaná... a to vše zrovna o Vánocích. A může za to... světe div se - pitomej okap, nebo parapet, nebo to, že prší, nebo... nebo všechno dohromady. Je totiž strašně příjemný probudit se ve tři v noci/ráno a poslouchat "kap, kap, kap, ka-kap, kap, ka-kap, ka-kap, kap..." Jo, to je tak, když máte půl metru širokej parapet pokrytej jakýmsi kovem, zanešenej okap, a do toho vám celou noc poprchává. Okap začne přetíkat a voda dopadá na parapet... celou krásnou noc.

Jo, to je to jediný, z čeho plyne moje špatná nálada. Celou noc jsem pořádně nespala, a to je pro někoho, kdo když může tak prospí celej den, absolutní katastrofa. Krom toho už mám docela hlad, takže teď konečně vylezu z postele a půjdu na oběd...

Vím, že je to zase jednou článek vlastně o ničem, ale potřebovala jsem se někde vykecat...

Tak vám, co jste se dočetli až do konce těchhle keců gratuluju, a všem přeju pěkný Vánoce.

Můj zlobivej model 38.

autor: B-Kay

"Vypadám jako ta tvá morská koule", ozval se mu za zády jedovatej hlas, kterej mu však v tu chvíli přišel neskutečně sladkej. Sklenku, ze který ještě naštěstí nestihl ochutnat položil na stůl poblíž a s pobaveným výrazem se otočil na svého brášku, kterej stál za ním zamotanej v kravatě, kterou si vázal kolem krku tak zběsile, až se málem přiškrtil. Bill se sladce zasmál a podešel blíž, aby mu s tím pomohl.

"Co to vyvádíš?", vydechl tiše a se sladkým úsměvem se sám ujal boje s kravatou, která mu málem zaškrtila miláčka.

Tom jenom poslušně držel a po očku sledoval Billovy prstíky, které mu hravě uvázaly kravatu tak, jak se patří.

"Tak a hotovo", zasmál se Bill jako sluníčko a jeho prsty zůstaly ležet na kraji kravaty, kterou ještě před chvilkou vázaly. Jeho pobavenej výraz se však v mžiku změnil a kdyby mohl, ihned by se vpil do těch nádherných rtů, které měl rovno před sebou.

"P-přinesu ti něco?", zašeptal trhavě Tom, jak od sebe brášku opatrně odsunul a rozpačitě se poškrábal za krkem…

Older photo

2009? 2010?

Vánoční zájezd do Budapešti

Vánoční zájezd do Budapešti

Plán zájezdu

Skutečný průběh zájezdu

1. den
5:30	plánovaný odjezd od stadionu
5:45	skutečný odjezd
9:27	přejezd hranic se Slovenskem
10:27	přejezd hranic s Maďarskem
13:10	Rybářská Bašta, Matyášův kostel, jezdecká socha sv. Štěpána
14:30	socha Matyáše na lovu - Budín
15:00-16:45	tržnice a možnost jídla
17:00	odjezd na hotel (GoldenPARKhotels)
18:45-21:00	obchodní centrum
22:00	návrat do hotelu, večerka
2. den
7:30-8:30	snídaně
9:00	odjezd od hotelu
9:30	budova parlamentu a národopisného muzea
10:10	chrám sv. Štěpána a opera
11:10	synagoga
11:30-11:55	trhy - respektive pár dřevěných stánků s čajem
12:45- 15:40	termální lázně
16:05	odjezd

Zhodnocení:

Zájezd celkově byl moc pěkný, ubytování opravdu krásné. Vytkla bych jen několik věcí: Snad každý si myslel, že je to zájezd na Vánoční trhy, přitom trhy jako takové v Maďarsku vůbec nejsou - nikdo nás na to neupozornil. Matyášův kostel byl v rekonstrukci, skoro nic jsme z něj neviděli a přesto jsme dopláceli. Parlament byl taktéž v rekonstrukci, ze všech stran hlídaný, nesměli jsme se k němu ani přiblížit. Za lázně jsme dopláceli 300 forintů - není to moc, ale problém měli ti, kteří si nechali přesně 3100 HUF jak bylo uvedeno v plánu. Průvodkyně neměla aktualizované informace a ceny více než dva roky, četla z papíru, neměla přehled o účastnících - myslím si, že lidem ze školy cestovního ruchu by měla jít spíš příkladem, než ukazovat, jak by to přesně být nemělo.

------

Tak, to byla, vážení, část mého deníku praxe.

Co z toho plyne? Nevybírejte si CK IdeaTour - je jedna z nejdražších v Pardubicích a ještě nemá schopný lidi. Proč? No, do toho nahoře jsem to nepsala - není kam - ale CK byla domluvenná se dvěma holkama, že je cestou vyzvednou ale řidiči se rozhodli jet jinudy, ty dvě holky zůstaly trčet 2 hodiny u silnice, než si na ně někdo vzpomněl a zavolal jim ať jdou domů. Jako odškodný jim vrátili peníze a nabídli zájezd do Vídně.

EDIT: Nemůžu za to, jakou mi tady blog hází tabulku a že to nejde upravit... představte si to ve wordu xD

Můj zlobivej model 37.

autor: B-Kay

Billovy hřejivé prsty jemně hladily hebkou kůži Tomova bříška a jeho rty se na něj něžně usmívaly. Je to sice jenom chvilka od jejich dokonalýho spojení, ale oba dva už spokojeně leželi vedle sebe a nechávali se unášet tou nádhernou vůní milování, kterou jejich těla najednou vzplála.

Bill ležel na boku, rukou si podepíral tvář a něžně se vpíjel do bratrova obličeje, kterej působil velice uvolněně. Nádherné řasy lemovaly přivřená očka, rty byly malinko pootevřené a jeho dech byl najednou dokonale pokojnej. Ostatně tak, jako pokaždé, když u něj byl Bill…

Stačilo jenom cítit jeho nádhernou vůni a z Toma rázem vyplavala všechna negativní energie a starosti. Pak už dokázal vnímat jenom jeho brášku, kterej se rozprostíral všude kolem něj…

Nový blog.cz

Tak si to shrneme...

upřímně řečeno, vůbec se mi to nelíbí! Jen jsem si před chvílí - od rána poprve - aktualizovala úvodní stránku a v tu ránu jsem si připadala totálně ztracená. Kde jseou nejnovější komentáře na mém blogu (žebříčky ve správě blogu nepočítám)? Kdee jsou nejnovější články mých oblíbených blogerů? To mám oblízat každej blog zvlášť? A to ani nemluvím o tom, že statistiky stále - už přes půl roku - nefungují!

Nemůžu si pomoct, ale fakt mě ta změna děsí. Dokonce víc, než mě děsila cesta do země, jejíž úřední jazyk absolutně nepobírám, a jejíž občané jiný než svůj úřední jazyk neovládají (Maďarsko) - ale o tom později, snad to zvládnu napsat ještě do Vánoc...

No nc, koukala jsem, že nejsem jediná, komu to vyloženě vadí, takže se kdyžtak vyjadřete a já budu doufat, že zasílání komentářů na mail se nezrušilo...

EDIT: Pod článkem anketa

Sweet as sugar...

jojo, Jeffree, pravda pravdoucí

What does Bill usually do in the shower?

Můj zlobivej model 36.

autor: B-Kay

Billova očka se náhle překvapeně rozevřela a on přestal se svou dosavadní činností. Tom prudce dýchal, tvář zvrácenou dozadu, jak nedokázal popadnout dech. Vůbec si neuvědomoval, co to vlastně před chvilkou řekl… vlastně ani nevědel, co se stalo, až když se zahleděl na Billa, kterej mu klečel u nohou s naběhlými, dokonale prokrvenými rty a vášnivě svůdným pohledem, si uvědomil, co vlastně Billovi zabránilo v pokračování.

"J-jaks mi to řekl?", pípl a v nádherně podmanivých očích se najednou zatřpitila drobná slzička. Nedokázal uvěřit svým uším… nedokázal si to nějak všechno srovnat v hlavě… Lásko… jak nádherně to slůvko působilo z Tomových rtů… Řekl to tak něžně, mazlivě i zoufale zároveň. Na tohle slůvko čekal Bill osmnáct let.

Tom by Zuly =D

G & G

Můj zlobivej model 35.

autor: B-Kay

"Tomi no tak, co se stalo hmm?", zeptal se tiše Bill, jemně líbajíc Tomovy tiše plačící tváře. Nemohl se na něj dívat… Jeho srdce se lámalo na milion dílků s každou další slzou, co jeho bráška vyronil… snad ještě nikdy jej neviděl takhle plakat….

…Vzpomněl si na jeden den, co jim byly asi čtyři. Tehdy to byli ještě dva ušmudlaní medvídci, kteří jenom vymýšleli hloupostičky a dováděli v zahrádce. Pak se tam spokojeně váleli a pojídali mamce jahůdky, které tam měla vysazeny. Dokázali si tak hrát celé hodiny. Když byli spolu, nikoho třetího nepotřebovali… Bill si přesně pamatoval, co se ten den odehrálo… Jak se tak naháněli po zahradě, najednou mu uklouzla nožička a on se nějak překotil do bazénu, který na zahradě měli… Moc si toho nepamatoval, protože kolem sebe viděl jenom tmu vodní hlubiny, která jej jako malýho neskutečně děsila. Pak už jej jenom dvě obratné ruce vytáhly nad hladinu. Tom tehdy utíkal zavolat mamku, že Billí upadl… Kdo ví, co by se stalo, kdyby to nestihl… A když se Bill konečně uklidnil, tehdy uviděl svého brášku poprvé plakat… Plakal, protože se bál… neskutečně se bál o svýho mladšího brášku… a to byl ještě malinké dítko, které mumlalo ze štrbavými ústy. Ale i přesto, že jim bylo oběma jenom 4, cítil, že musí něco udělat…

Bill = Arthur

Z mouky kokain

Můj zlobivej model 34.

autor: B-Kay

Focení, natáčení, a pak zase další focení… Bill byl chudáček už unavenej z tolika fotoaparátů, příkazů a neustálýho vykroucení se do objektivů. Pro dnešek byl už opravdu utahanej a ještě k tomu měli jít na tu trapnou párty, kterou ředitel na poslední chvíli zrušil u něj doma - takže se to nakonec mělo všechno konat tady - v agentuře. Už od rána tam cupítkalo několik lidí, kteří měli bílé krajkované rovnošaty, což Bill pochopil jako oblečení pro číšníky. Většina jich byly holky - vlastně tam kluka nezahlédl. Ale to jej ani moc netrápilo…

Chtěl být co nejdříve doma, aby se už konečně nemusel na Toma jenom nečinně dívat a pozorovat jeho kouzelnou tvář… tak moc toužil po jediném polibku. Za celej den v agentuře jej viděl jenom několikrát, a to jenom tehdy, když Tom kolem něj proběhl s milým úsměvem, jemně mu zamával a poté zase zmizel ve skladu, kam nosil opotřebované věci na oblečení, nebo porouchané přístroje, které už byly na nic. Tak moc mu chyběl…

ON/OFF: Rinne Rondo PV

Pětka z písemky =D

...vypadá jak Georg ;D

Keep calm and...

Můj zlobivej model 33.

autor: B-Kay

Myslel si, že studená voda jej osvěží a konečně mu dopřeje alespoň chvilku klidu. Jeho zmožené tělo stálo opřeno o studené kachličky psrchovýho koutu a on na sebe nechal volně dopadat tisíce malých kapiček vody, které jej však nedokázaly zbavit tíživého pocitu, kterej cítil. Akorát co z jeho nahého těla smývali doteky… jeho doteky… doteky těch dvou horkých dlaní, které jej včera hladily snad úplně všude…

I kdyby teď nachvilku přivřel víčka, věděl by si dokonale představit výraz jeho tváře, když se jej poprvé opravdu dotknul… přesně cítil, jak jemná byla Billova kůže vášnivě třící se o tu jeho… jak nádherný byl jeho obličej, když se pomalounku nořil do jeho těla… všechny tyhle záchytné body mu v hlavě blikaly jako semafor, kterej se však zasekl na jedné barvě. Na červené…

G´s in backstage

Tom: I´m telling Jost!

=DDD

Můj zlobivej model 32.

autor: B-Kay

"Šíleně tě miluju Bille… teď už vím jistě, že tohle nebyl úlet, protože tě zoufale potřebuju…"…

Billova očka naléhavě sledovala slůvko po slůvku a jeho mysl nedokázala normálně uvažovat. Ještě nikdy mu nikdo nevyznal lásku… Ještě nikdy mu to nikdo neřekl takhle krásně…

Byl zmatenej a úplně šokovanej. Čekal tedy všechno, ale takovéhle vyznání lásky nečekal určitě. Po pravdě, když na svém zvedajícím se hruníčku uviděl ležet malou ceduličku, lekl se nejhoršího. Čekal, že tam bude stát přesně to, co v mžiku vehnalo slzy do očí tolika holek. Čekal, že i on bude jednou z nich a bude nakonec sám brečet nad tím, jak hloupě jeho slovům naletěl… Teď však vědel, že se v Tomovi neskutečně zmýlil. Čekal, že jej jenom využije, ale vůbec přitom nepromyslel fakt, že Tom má taky srdíčko... srdíčko, které dokáže milovat a patřit někomu… A možná právě teď získalo svého majitele…

Bill´s underwear

twincestní blázínek si přišel na svý =DDD

Bill: Great! That´s me!

přiznávám, nechtěo se mi to přepisovat

Můj zlobivej model 31.

autor: B-Kay

Jejich křehká tělíčka jakoby pořád splývala v jedno. Jejich srdíčka jim mohutně bušila v hrudích a ani jeden nedokázal popadnout dech. Bill byl omotán Tomovi pevně kolem krku, a svým horkým dechem mu laskal nahá záda. S pořád pevně přivřenými víčky se snažil ujasnit si všechno, co se právě v téhle chvíli stalo…

Bill & Tom Kaulitz in Gelsenkirchen 06.07.2006

4x twins

a pak že ponožky v sandálech nosí jen češi =D

Můj zlobivej model 30. (2/2)

autor: B-Kay

Tom překvapeně zamručel do hloubky Billových rtů hned, jak ucítil, že se jeho ručka nesměle dotkla jeho zadečku a pak se zase vrátila na své původní místo, což byla jeho záda. Pomalounku opustil tu dokonalost s potřebou kyslíku a zoufalým pohledem sjel Billovo vzrušení, které nevědomky naráželo do toho Tomova při každým prudším polibku.

"T-tohle už je moc", vydechl tiše a prudce přivřel svá víčka pod návalem slasti, kterou způsobovala už jenom ta představa toho, co by se mezi nima mohlo stát… V mysli viděl docela přesně Billovu tvář zkroucenou rozkoší, když se bude opatrně nořit do jeho těla… A když otevřel oči, uviděl tu samou tvář, která se jej snažila hladově líbat.

"Tome, proč mě pořád odmítáš?", zaštkal Bill u Tomova ouška, které něžně skousl a poté na něj položil jeden ze svých sladkých polibků. "Proč se mě konečně nedotýkáš? …Proč pořád posloucháš rozum a ne sdrce?", zeptal se a jeho nádherná očka smutně přelítla Tomovy dlaně, které pořád nečinně ležely na matraci. "Copak ty mě nechceš? Netoužíš po tom, abych se s tebou miloval?", naléhavě zašeptal a dravě líbnul Toma na rameno.

"Bille, mlč už prosím", zaúpěl Tom, ale sám věděl, že má jeho dvojčátko pravdu.

G´s

English lessons with TH

Můj zlobivej model 30. (1/2)

autor: B-Kay

Jeho ouška jakoby poprvé uslyšela tahle slůvka… oči, již se náhle rozevřely poznáním, rozechvěle bloudily po Billově tváři, která ještě pořád tiše plakala.

"C-cože?", tohle bylo jediné na co se zmohl a jediné, co vlastně dokázal říct… Čekal úplně všechno, ale že mu Bill vyzná lásku tedy opravdu nečekal. Ty dvě slova mu zněla v mysli jako zvuk motýlích křídel a on tomu prostě nemohl uvěřit… Řekl mu to jenom tak… nepotřeboval kvůli tomu zažít divokou noc plnou sexu… řekl mu to proto, že to tak cítil…

We are sorry...

Twins like cats

Můj zlobivej model 29.

autor: B-Kay

Bill tiše pronikal mezi jeho mírně pootevřené rtíky a sem tam je lehce skousnul. Vůbec mu nevadilo, že jeho laskání nebylo opětováno… ba právě naopak. Takhle to bylo něčím zvláštní. Ze začátku se na Toma díval… ale čím hloubš se jeho jazyk tichounce dostával, tím více se jeho očka přivírala, až se zavřela uplně... Jeho prsty rozechvěle hladily Toma po tváři a uchovávaly si do paměti každičkej milimetr jeho hladké kůže, zatímco Tom nedokázal dělat absolutně nic…

Sám vědel, že si tohle už zakázal a že to prostě takhle dál nejde… ale nedokázal odolat… Bill byl naprosto nádhernej. V jemným větříku mu vesele vlály vlásky všude kolem a jeho očka nádherně zářila. Tom s lehkým výdechem přivřel oči a nechal Bill, ať si s jeho pusou dělá jenom to, co chce on… Poprvé se stal v něčí náručí hadrovou panenkou…

Tom, can you say...?

Bill: But mooom!!!

Můj zlobivej model 28.

autor: B-Kay

Dvě něžné ruce opatrně nastavily ve sprše příjemnou vodu a unavené tělíčko se rychle probralo pod náhlým návalem krásnýho uvolnění. I když to tělíčko působilo mírně unaveně, tvář byla štastná…Nádhernej úsměv se odrážel v Billově tváři a jeho očka blikala jako dvě zářivé hvězdy na zlatisté noční obloze. Jeho vlásky se rychle navlhčily tekoucí vodou a jeho dlaně se natáhly na poličku pro šampon…Kdyby mohl, tak by vším štěstíčkem i pištěl… Nemohl tomu uvěřit… Konečně jej našel…

Tom

4x Tom

Můj zlobivej model 27.

autor: B-Kay

Jinak to už prostě nepůjde… Až teď si vlastně uvědomil, jak obrovskou chybu udělali. Ale snad největší udělal on! To on Billa tehdy vyprovokoval a tu facku si zasloužil právem, to on jej znovu políbil jako první… to on jej začal svlékat… a byl to také on, kdo cítil v náručí jeho nádherně vonící a neskutečně křehké tělo…

Už dost! Studenou vodou si opláchl obličej a když se tak zadíval na svůj odraz v zrcadle, padl mu pohled na několik drobných flíčků, které mu svítily na hladké pokožce krku. Nemohl si pomoct… Bill byl jako droga, jestli jednou začnete, už se toho nebudete moci zbavit. Tedy alespoň ne tak snadno…protože stačil jenom jedinej pohled do těch nádherně pronikavejch očí a Tomovi se někdy až podlamovala kolena…

2x Bill

...tak, teď jsem vás nažhavila...

.

.

.

...a teď vás schladím =D

We lose it

Můj zlobivej model 26.

autor: B-Kay

Do ztichlého bytíku prostupovalo malýma škvírkama ranní sluníčko,které pomalounku svou hřejivou náručí budilo všechny kolem. Někteří lidé vstávali do práce, jiní se jenom tak procházeli vzbouzejícím se městečkem. Všude kolem se už rozezněl zpěv ptáčků, kterí vesele poletovali nad ulicema Berlína.

Jeden z takovejchhle ptáčků zazpíval i u Tomova okna, což mělo za následek pomalé probuzení spícího klubíčka, které do téhle chvíle leželo nehybně zamotané v peřinách. Hnědé očka se rozespale otevřela a dezorientovaně se rozhlédla kolem….