autor: B-Kay
"Šíleně tě miluju Bille… teď už vím jistě, že tohle nebyl úlet, protože tě zoufale potřebuju…"…
Billova očka naléhavě sledovala slůvko po slůvku a jeho mysl nedokázala normálně uvažovat. Ještě nikdy mu nikdo nevyznal lásku… Ještě nikdy mu to nikdo neřekl takhle krásně…
Byl zmatenej a úplně šokovanej. Čekal tedy všechno, ale takovéhle vyznání lásky nečekal určitě. Po pravdě, když na svém zvedajícím se hruníčku uviděl ležet malou ceduličku, lekl se nejhoršího. Čekal, že tam bude stát přesně to, co v mžiku vehnalo slzy do očí tolika holek. Čekal, že i on bude jednou z nich a bude nakonec sám brečet nad tím, jak hloupě jeho slovům naletěl… Teď však vědel, že se v Tomovi neskutečně zmýlil. Čekal, že jej jenom využije, ale vůbec přitom nepromyslel fakt, že Tom má taky srdíčko... srdíčko, které dokáže milovat a patřit někomu… A možná právě teď získalo svého majitele…
Bill se ještě naposled zahleděl na nádherná slůvka na papírku a poté si jemně setřel zvyšné slzy, které mu ulpěly na krásných tvářích. S veselým úsměvem se posadil na měkoučké posteli a natáhnul se dolů pro boxerky, které ležely hned vedle Tomova trika… Všechno v pokoji bylo přesně tak, jako to tady včera zanechali, až na jediné... pokojem se nenesla vůně Tomova přitažlivýho těla…
Ten právě spokojeně seděl v obýváku a nechával se unášet tou nádhernou tíhou uvlonění, která se snad poprvé rozléhala celým jeho tělíčkem. Pomalounku prostupovala ze srdíčka do každé buňky jeho těla a Tom cítil, jak se ním pomalu rozlévá ten nádherný pocit, o kterém do téhle doby pořád jenom snil. Snil, ale jeho sny nebyly ještě nikdy vyplněny...
Láska… tohle slovo mu v mysli nejednou prolétlo, ale ještě nikdy nemělo spojení s něčím lidským… S něčím, co by jeho lásku dokázalo opětovat… s něčím, co by po jeho lásce zoufale toužilo… a možná právě tímhle něčím byl jeho mladší bráška.
Jeho očka se pokojně přivřela a jeho myslí se rozeznělo to vše zrozující, ale také někdy ničící slůvko - láska… Bylo zvláštní, ale on hned uviděl ty podmanivě tmavé oči, smyslné rty a až nelidsky přitažlivé tělo… Jeho bratr jej prostě přitahoval zvláštní nadlidskou silou, které i kdyby se bránil, prohrál by… A vždyť se také bránil. Hezky dlouho si tuhle nádhernou slast odepíral a jak to skončilo? Stejně spolu skončili v posteli. Je zvláštní, jak se všechno změní ze dne na den. Některé věci se náhle skazí… ale jiné zatím dokážou vzrůst a vykvetnout v něco dokonalýho…
Z hlubokýho přemýšlení jej vytrhl až zvuk mobilu, kterej netrpělivě zvonil na stolku, div se pod tlakem vibrací neskácel na chudáčka Billa, kterej spokojeně spinkal na zemi se svým míčkem, kterej si k sobě ochranitelsky tulil. Míček byl totiž náhrada za králíčka, kterýho si zapatrošil a teďka jej jaksi nevědel najít.
Tom překvapeně vzal do ruky zvonící telefon a rozespalým pohledem se zahleděl na displej. Zajímavé - číslo bylo neznámé!
"Ano?", zvedl opatrně a čekal, čí hlas se ozve z druhé strany. Ale když ten hlas uslyšel, přál si, aby tak nikdy neudělal… aby nikdy ten telefon nezvedal a raději jej nechal zvonit dál.
"Ale, ale, copak tys na mě zapoměl?", ozvalo se uštipačně z druhé strany, a ten nepříjemně chladnej hlas mohl patřit jenom jediné osobě - Monice… Protože zatímco Billova slůvka hřála, ty její Tomovi působily husí kůži.
"Nezapoměl. Tys mi řekla, že kdybych změnil názor, a já jej nezměnil", řekl se stoprocentní jistotu a chtěl típnout hovor, ale Monika jej přerušila.
"No no no, Tome. Koukej, ten tvůj model ti za několik dnů odejde - a ty ztratíš práci. A nezapomeň, že jsem to byla právě já, u které jsi pracoval skoro pořád. A vsadím se, že nechceš přijít o tak skvělou práci hmm?", řekla ironickým tonem a tím Tomovi připoměla jednu strhující skutečnost. Přešlo už 16 dní, co poprvé spatřil Billův nádherný obličej… A stejně jako dny ubíhaly, krátil se i čas Billova odchodu. Až teď si s hrůzou uvědomil, že osoba, kterou miluje, se mu za necelých 5 dnů znovu vytratí ze života…
A za jak dlouho jej pak uvidí?! Bude muset čekat znovu 12 let?
Tahle skutečnost jej nutila začít uvažovat… už jej nechtěl znovu ztratit... už ne….
"Nech mě na pokoji, Moniko!", vydechl tiše a konečně v sobě našel odvahu jí odporovat a típnul to! Konečně po tak dlouhém čase, kdy slýchal jenom její rozkazy a příkazy prostě řekl - dost! A takhle to i zůstane! Bill je přeci ještě tady. Ještě mají mnoho času na to, aby se to všechno nějak vyřešilo. Tak proč se tím patlat už teď?
Vstal, a popravil si župan, který jako jedinej chránil jeho tělo před nahotou. Chtěl se jít osprchovat a proto své dlouhatánské dredy svázal gumičkou a rozhodně vykročil…
Ale co když měla Monika pravdu?! Co když Billova láska není natolik silná, aby tady zůstal… a je to vlastně skutečně láska?!… co když je to jenom poblouznění…
Měl v hlavě absolutní zmatek a najednou se nad jeho tíhou volnosti objevily mráčky strachu a nejistoty…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat