autor: B-Kay
Myslel si, že studená voda jej osvěží a konečně mu dopřeje alespoň chvilku klidu. Jeho zmožené tělo stálo opřeno o studené kachličky psrchovýho koutu a on na sebe nechal volně dopadat tisíce malých kapiček vody, které jej však nedokázaly zbavit tíživého pocitu, kterej cítil. Akorát co z jeho nahého těla smývali doteky… jeho doteky… doteky těch dvou horkých dlaní, které jej včera hladily snad úplně všude…
I kdyby teď nachvilku přivřel víčka, věděl by si dokonale představit výraz jeho tváře, když se jej poprvé opravdu dotknul… přesně cítil, jak jemná byla Billova kůže vášnivě třící se o tu jeho… jak nádherný byl jeho obličej, když se pomalounku nořil do jeho těla… všechny tyhle záchytné body mu v hlavě blikaly jako semafor, kterej se však zasekl na jedné barvě. Na červené…
Bill byl jeho červenou. V tomhle směru, kterým se právě vybrali, mu měl být zakázán, ale oni dva stejně dokázali porušit i tu nejposlednější hranici, která je ještě odváděla od vášnivé lásky a pořád je pojila jejich malým dvojčecím poutem… Tom přesně věděl, že výběr Billa mezi Monikou bylo, jako projet na červenou právě, když tě vzhlédli policajti… Riskantní, ale když jim ujedeš, nic se ti přeci nemůže stát… A přesně takhle cítil i vztah s Billem. Může bejt dokonalej jenom tehdy, když se dokážou přeřítit společně přes všechny překážky a i naproti rodičům zůstanou spolu…
Se zaujatím sledoval svou tvář v odraze zrcadla a zkoumavě vzhlížel ke každýmu milimetříku. Je vlastně hezký?... Co je na něm tak hezké, když dokázal sbalit nejenom několik dívek pouhým pohledem, ale on dokonce sbalil i svýho bratra! Ale jak tak na sebe koukal, nic vyjímečnýho tam nebylo.
Připadal si jako úplně normálnej kluk. To Bill byl ten typ kluka, na kterým byste mohli hledat chybičku krásy hodiny, a stejně byste žádnou nenašli. Jenomže Tom jaksi zapoměl na fakt, že síla a přitažlivost dokáže z člověka vyzařovat i zevnitř. A i když sám sobě přitažlivej nepřipadal, možná Bill měl na to jinej názor...
Ještě naposled se na sebe zahleděl a poté jenom zamyšleně sklonil pohled a v čistým spodním prádlu vešel do obýváku, kde jej už čekal nastoupenej Bill s vodítkem v papulce.
"Ale jo, už jdu", povzdechl si Tom s lišáckym úsměvem a hodil po Billovi ztracenýho králíčka, kterýho si zapomněl v kuchyni pod linkou. Tom se musel zasmát nad veselým výrazem svého pejska, jak nadšeně chytil svého miláčka a spokojeně se položil na gauč.
Tom se zatím rychle obléknul, nasadil Billovi obojek, vzal maličkej míč, kterej jeho hafan miloval, a vyšel z bytu…
(Bill)
Byl jsem natolik zmatený, že jsem si vůbec neuvědomil, že už asi hezkejch deset minut hledím na ten lísteček a z očí mi stékají potůčky slz. Já vím, že jsem reagoval možná příliš citlivě, ale tak jsem to prostě cítil… nečekal jsem to…
Z mého přemýšlení mě však vytrhlo třísknutí dveří. Žeby odešel?! Opatrně jsem si otřel zvyšné slzy, které mi stékaly po tváři jako miminku, a poté jsem zachumlal své hubené tělíčko do jemné deky, která ležela volně položena na kraji postele. Opatrnými krůčky jsem našlapoval po dřevěných schůdcích, které příjemně studily a alespoň mnalinko chladily mé rozpálené tělo.
Rychle jsem zalezl do sprchy a co nejrychleji jsem se upravil. Chtěl jsem, aby mi to dneska slušelo... vlastně jsem to nedělal jenom kvůli focení, ale také kvůli němu. Chtěl jsem se mu líbit... Když mi poprvé řekl, že jsem nádhernej, nachvilku mi to vyrazilo dech... ještě nikdy se nikdo k mému tělu jaksi blíž nevyjádřil... Sklidil jsem sice několik poklon, ale to všechno bylo jeno povrchní... a právě Tomovi jsem dovolil nahlédnout úplně dovnitř...
Věřil jsem mu a věděl jsem, že mi nedokáže ublížit. A bylo to nádherný... všechno... tahle noc, on, tenhle útulnej malej byteček. Všechno mi přišlo najednou tak krásný... a čím déle jsem nad tím přemýšlel, tím více jsem nemohl uvěřit, že jsem mu chtěl kdysi ublížit...
….
Celou dobu, co spolu spokojeně kráčeli stichlým Berlínem, ani jeden neřekl ani slůvko... Bylo ještě moc brzy… někteří lidé právě vstali, jiný se náhlili na autech do práce. Maminky s miminkama už kráčely po rozkvetlých uličkách a užívaly si krásu vzbouzejícího se sluníčka. Dokonce se ulicí roznášel i pisklavej křik dětí, které utíkaly do školy a přitom se blíznily se svými kamarády, nebo vedly své mladší sourozence.
Bill, tiše nakračujíc vedle Toma, se k němu nevědomky přitiskl blíž, jak se zahleděl na malé dětičky, které spokojeně pobíhaly kolem. Dokonale si v nich věděl představit jeho a brášku, když byli malí…
"Pamatuješ, jak jsme šli poprvé do školy?", zeptal se klidným hláskem a něžně se na Toma zahleděl. Na jeho tváři se jako mávnutím proutku vykouzlil milej úsměv, kterej byl věnován bráškovy.
"Jasně že jo. Tys tehdy zakopnul a já se tě snažil odnést do školy v náručí, aby tě to nebolelo", vydechl tiše a láskyplně bratra pohladil pohledem. Nachvilku zastali a vzájemně se vpíjeli do očí toho druhýho.
"Šílel jsem z tebe už jako malý dítě. Vždy jsi mi přišel něčím výjímečný… tak zvláštně křehký... nikdy bych neřekl, že to takhle dopadne", špitl a pohledem sklouzl na Billovy pootevřené rty, které se v ranním sluníčku krásně leskly.
"Lituješ toho?", zeptal se smutně a svými jemně načechranými vlásky pošimral Toma na tváři. Tom nesměle sklonil tvář a tiše zašeptal: "Ty víš, že ne".
Bill naléhavě nadzvedl jeho tvář a zoufale přitiskl své čelo na Tomovu bradu. I přes to, že se Tom snažil skrýt své vzrušení, Bill vycítil jeho chvění.
"Ty se chvěješ ", zakňoural a kdyby si v poslední chvíli neuvědomil, že jsou na ulici, políbil by jej. Tom jej však jemným pohybem odsunul a zrychlil své kroky, aby byli v agentuře co nejdřív. Ještě chvilku a neovládl by se… Čekalo je totiž toho hodně - focení, Billova reklama, a pak nějakej trapnej večírek…na kterým se však věci malinko zvrtnou, což ani jeden z nich netušil…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat