autor: B-Kay
Bill tiše pronikal mezi jeho mírně pootevřené rtíky a sem tam je lehce skousnul. Vůbec mu nevadilo, že jeho laskání nebylo opětováno… ba právě naopak. Takhle to bylo něčím zvláštní. Ze začátku se na Toma díval… ale čím hloubš se jeho jazyk tichounce dostával, tím více se jeho očka přivírala, až se zavřela uplně... Jeho prsty rozechvěle hladily Toma po tváři a uchovávaly si do paměti každičkej milimetr jeho hladké kůže, zatímco Tom nedokázal dělat absolutně nic…
Sám vědel, že si tohle už zakázal a že to prostě takhle dál nejde… ale nedokázal odolat… Bill byl naprosto nádhernej. V jemným větříku mu vesele vlály vlásky všude kolem a jeho očka nádherně zářila. Tom s lehkým výdechem přivřel oči a nechal Bill, ať si s jeho pusou dělá jenom to, co chce on… Poprvé se stal v něčí náručí hadrovou panenkou…
Vždy to byl totiž on, kdo určoval tempo. On určoval tempo jak polibků, tak i v posteli. Na holky vlastně nikdy nějak nehleděl, dokonce si to ani neuvědomoval. Líbání bral spíše jako povinnost a milování jako snahu o uvolnění… avšak ještě nikdy to uvlonění nepocítil. Ještě nikdy necítil, co to znamená skutečně milovat a být milovanej… Holky mu to sice řekly už mnohokrát, ale on to chtěl slyšet konečně upřímně a ze sdrce... Do téhle doby se mu těchhle dvou krásných slov dostávalo jenom při víru divokýho orgasmu… a možná proto jejich smysl a význam doteď nechápal…
Bill se tiše překulil až na Tomův klín, kde si našel pohodlnou polohu, své ručky jemně omotal kolem jeho krku a své rty přitiskl ještě více na ty jeho. Pomalounku cítil, že Tom přestává být křečovitej a sem tam mu nesměle oplatil smyslnej polibek. On se však nemínil vzdát… svými línými ale přesto neskutečně něžnými polibky chtěl dovést Toma k šílenství.
Překvapeně zabručel do jeho rtů, když se najednou Tomovy dlaně ocitly na jeho zadečku, za kterej si jej divoce přitiskly na svůj klín. Bill se od Toma polekaně odtáhnul, avšak ruce za jeho krkem zůstaly pořád propleteny. Tiše sklonil tvář a skoro neslyšně zašeptal: "Udělej to ještě jednou"…
Tomovy oči se pod prudkým návalem slasti nečekaně přivřely a on nedokázal nic jinýho, než podřídit se Billově prosbě. Vůbec neuvažoval nad tím, že způsobuje nemalou bolest nejen Billovi, ale v první řadě také sobě. Uvnitř si nadával… jeho svědomí křičelo, nesouhlasilo… avšak srdce plesalo štěstím…Možná to takhle mělo bejt…
Možná se mu Bill připletl do života proto, aby jej kompletně změnil. Aby jej konečně vyvrhl z té temnoty osamění a konečně mu ukázal cestu lásky a oddanosti, ke které se pomalounku přibližovali. Nikdy by si nepomyslel, že tyhle pocity zažije poprvé při svém dvojčátku… klukovi… bratrovi…všechna tahle slůvka ukazovala jenom jediné - něco, co určitě povoleno nebylo a co by pro většinu lidí možná působilo mírně nechutně… Vždyť on sám také homosexuály moc nemusel… ale vlastně on teplej nebyl! Líbily se mu holky, akorát že teď našel někoho, kdo je tisíckrát krásnější než nejkrásnější holka. A vědel jistě, že ani Bill to takhle určitě neplánoval.
"N-ne, počkej", vydechl tiše do jeho rtů, jak se Billovi prstíky prošmátraly až k lemu jeho trika, které pomalounku vytahovaly nahoru, dokud jeho zvědavá očka neobjevila kousek Tomova bříška. "Bille... podívej… já - asi bychom si měli promluvit", řekl malinko tišeji a hned poznal, jak záře v Billově očích povadla. Jeho rty jakoby pozbyly smysl úsměvu a jeho tělíčko se smutně skulilo vedle Toma. Tohle čekal od začátku…
"Tak mluv", špitl a přitáhl si oranžovou mikinku ještě více k chvějící se tváři a s očekáváním a mírným strachem hleděl Tomovi do očí.
"Bille, měli bychom si promluvit, co bude dál", vydechl tiše Tom a mírně se poškrábal za krkem, kde ještě pořád cítil dotek Billovy ruky… jeho hebké dlaně… už jenom při té vzpomínce se mu podlamovala kolena… šílel z něj… tak moc po něm toužil… zoufale moc mu chtěl vykřičet všechno to, co v sobě skrýval, avšak jeho slabost mu to nedovolila… Věděl, že už zašli až moc daleko a je už pozdě to ukončit, ale alespoň jeden z nich musí mít rozum!
Nesměle se zahleděl do jeho očí, které zoufale hleděly do těch jeho a snažily se najít vysvětlení…- proč tak najednou?
Bill ničemu nerozuměl. Vždyť to bylo všechno tak nádherný… proč se to muselo náhle takhle zvrtnout?!
"Bille, podívej… j-já a ty… my dva… to-to… -to asi... nepůjde", špitl a rychle sklonil pohled, protože by se nezvládl dívat na Billovy slzy, které mu zběsile kanuly po nádherný tváři. Nespokojené srdíčko jej tížilo v hrudi, kde mu nesouhlasně bilo a kdyby mohlo a mělo by tu šanci, určitě by mu pár nafackalo.
Stichlým okolím se najednou kromě šumění vody začalo ozývat tiché popotahování, kterýho tvůrcem byl Bill, kterej se tiše zvedl a sklamaně se rohlédl po krásné obloze.
"P-proč jsi mi lhal?", šepl a svůj uplakanej pohled upřel na Toma, který se konečně odvážil pohled mu opětovat.
"Nikdy jsem ti nelhal, Bille", vydechl rychle a stejně prudce, jako se jeho oči zalily slazama, jeho tělo vstalo a rozhodně se postavilo proti Billovi.
"Ale lhal… a já ti věřil… já-já věřil, že ty bys mi neublížil… říkal jsi, že mě máš rád, že se ti líbím", vydechl a zmoženě skryl svou tvář do dlaní.
Tomovi z očí utekla drobná slzička, která si vytvářela cestičku po jeho tváři až přistála na lehce prokrvených rtech.
"Bille… to všechno je pravda. A ty to víš, jenže… my nemůžem být spolu… ono to nejde", vzlykl a zoufale hleděl na Billovu tvář, která pokropená slzami působila ještě křehčeji a jemněji, než kdy předtím.
"A proč ne? Já to taky takhle neplánoval… mě-mě se kluci nelíbí… ale ty Tome... ty seš úplně jinej…T-ty jedinej sis mě vyslechl a já měl pocit, že tobě můžu věřit… Tvé dlaně bylo to první, co se mě kdy dotýkalo... já se ti chtěl celej odevzdat", kníkl a sklamaně spustil hlavinku mezi ramena… Tady prohrál!
Tom už nevědel, co dál. Tak moc mu chtěl říct pravdu a konečně si uvědomit, že jeho srdíčko hoří citem, který ještě nikdy k nikomu necítilo. Místo toho se však snažil uvědomit si, že Monika by mu snad pomohla zapomenout… Ale když uslyšel ta slova, které Billovy rty tiše vyřkly, jeho pohled se náhle utopil v tom jeho. Stačily jenom dva krůčky, aby dokázal uchopit Billovo vzpírající se tělo a jeho rty hbitě přistály na těch jeho… Sice cítil občasné nesouhlasné bušení Billových pěstiček na svých zádech, ale teď už konečně vědel, že to, co cítí k tomuhle krásnýmu stvořeníčku - mu žádná Monika z hlavy nevyrve… Ani kdyby měla řasy ze zlata a rty stříbrné, stejně by pro něj nic neznamenala…
Bill s tichým vzlyknutím napolsed zaodporoval a pokusil se od Toma odtrhnout, i když by dal všechno na světe za to, být teď s ním.
"Řekni mi, co cítíš", vydechl Tom rychle, jakmile se od Billa na vteřinku odtrhl. "Prosím", zašeptal a naléhavě Billa znovu políbil. Billova očka nežně zamrkala a jeho rtíky pomalounku vyslovyly ta slova, která Tomovi málem vyrazila dech… tohle bylo uplně poprvé….
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat