autor: B-Kay
Billovy hřejivé prsty jemně hladily hebkou kůži Tomova bříška a jeho rty se na něj něžně usmívaly. Je to sice jenom chvilka od jejich dokonalýho spojení, ale oba dva už spokojeně leželi vedle sebe a nechávali se unášet tou nádhernou vůní milování, kterou jejich těla najednou vzplála.
Bill ležel na boku, rukou si podepíral tvář a něžně se vpíjel do bratrova obličeje, kterej působil velice uvolněně. Nádherné řasy lemovaly přivřená očka, rty byly malinko pootevřené a jeho dech byl najednou dokonale pokojnej. Ostatně tak, jako pokaždé, když u něj byl Bill…
Stačilo jenom cítit jeho nádhernou vůni a z Toma rázem vyplavala všechna negativní energie a starosti. Pak už dokázal vnímat jenom jeho brášku, kterej se rozprostíral všude kolem něj…
Když si to takhle uvědomí, Bill byl pro něj vším pořád… I když jej jeho táta ošklivě pomlouval a vymýšlel si kupu lží, Tom jim nikdy nevěřil. Už jako malinkej kluk, když do něj táta začal hustit, jak jej Bill nemá rád a podobný blbosti, se raději zavřel u sebe v pokojíku, přitulil si k sobě velikýho medvídka - kterýho si vyměnil s Billem, a pak jenom tiše vdechoval stopy bráškovy vůně, která jej vždy nádherně uklidňovala. Jeho drobné slzičky se však nevsakovaly do bráškova malého pyžámka, ale do neživýho plyše, kterej byl v té době jeho jedinej přítel… Doteď nedokázal uvěřit, jak jim to mohli udělat… Vždyť to byly ještě malý mimina - bylo jim teprve šest let, pořádně ještě ani do školy nechodili a oni už je odloučili… Bylo to příšerný. Ale jak utíkaly roky, utíkal i Tomův žal… jeho slzy zaschly, avšak na srdíčku zůstala obrovská jizva. Jizva, která jej přestala pálit v moment, kdy se poprvé zahlědel do tváře toho modela… A teď už také věděl proč…
Bill si také moc dobře pamatoval první noc, kterou trávil sám. Bylo to pro něj, jako pro malé dítě neskutečně těžké. Každou noc se přece utíkal skrýt do bráškovy náruče - která najednou zmizela. Sám by nedokázal spočítat, kolik nocí strávil v jeho pokojíku, s jeho medvídkem v náručí a nedokázal dělat nic jinýho, než tiše plakat. Věděl totiž, že kdyby jej uslyšela mamka, vyhnala by jej odtamtud. Neměla totiž ráda, když se tam Bill zdržoval. Věděla, že si tím ještě více ubližuje, a proto mu zakazovala chodit do Tomova pokoje. Bill však její příkazy neuposlechl a jeho drobné krůčky směřovaly každou noc do Tomiho pokoje, kam se schoval pod velikou deku a otřásán tichými vzlyky pokaždé usnul. Přišel si tak sám…
Tom pomalounku otevřel očka a tvář malinko natočil k bráškovi, kterej se k němu tiše tulil a jemně jej líbal všude, kam jeho nenechavé rtíky došáhly.
"Já myslel, že jenom já jsem takovej závislák na mazlení", vydechl Tom tiše a sladce se zasmál, jak Bill lehce našpulil rtíky. Roztomile zakrčil nosíkem a s úsměvem se překulil na brášku, kterej jej automaticky začal hladit po nahých zádech. Jejich oči se automaticky střetly a jejich pohledy se hluboce propletly… jakoby mezi nima vznikl neviditelnej provaz, který je k sobě pořád víc a víc táhnul.
Ospanlivé ticho pomalu linoucí se skladem najednou přerušilo jemné bubnování deštíku na parapety oken. Bill se na Toma najednou vesele usmál.
"Prší", vydechl tiše a jemně se sklonil k Tomovým rtům. "Tehdys mě poprvé políbil", pípl tiše a něžně otřel svůj nos o ten Tomův. Tom se na něj se vší vážností zahleděl a pečlivě formuloval slova, která se chystal už konečně vyslovit… bylo to pro něj moc těžké, protože nikdy na takovéto řečnění nějak nebyl, ale teď věděl, že Bill si to zaslouží vědět.
"Nelituju toho ani vteřinku", vydechl a pohledem létal po tváři toho nádhernýho modela. "Mě to trvalo možná trošku déle Bille, ale já už ti to musím říct… Mi-lu-ju-tě", šepl a s otazníkem v očích a nesmělým výrazem ve tváři se utápěl v Billovém pohledu.Ten vypadal, jako by na chvilku ztratil řeč, ale pak se jeho tvář nadšeně rozzářila a jeho rtíky spokojeně vydechly.
"Opravdu?", špitl a v očích se mu zatřpytily slzy štěstí…
Tom rozechvěle přikývnul a vesele se na něj usmál.
"Už od první chvíle… a i když jsi můj bratr, dokonce dvojče, nedokážu si pomoct… Pořád jsi sice ten malej kluk, který se ke mně tulil skoro každou noc, a kterýho jsem si pokaždé chránil, ale najednou se z tebe stalo i něco víc. Něco, co by mě ani nenapadlo…", zašeptal a jemně Billa políbil.
"Občas mi sice chybí ta tvá arogance a rozmazlenost s jakou ses ke mně choval nedávno", zasmál se a Bill sladce s ním. "Ale stejně tě mám nejraději na celým světě Bille. Znamenáš pro mě mnohem víc, než kdokoliv jinej. Miluju tě", vyřkl rozhodně a najednou, jakoby mu ze srdíčka upadla ta zvláštní tíha… tíha, kterou chtěl tak dlouho odhodit, ale prostě nepotkal tu pravou osobu, kvůli které by to dokázal… a při pohledu na Billovo křehké tělíčko, tiše vzlykající a tolik lákavé, věděl, že tohle je ta pravá osoba! Pro tuhle osobu by byl schopnej i zemřít! Udělal by pro něj cokoliv!…
"Ředitel mě zabije", smál se tiše Tom, jak se oba dva oblékali. No tedy, spíš po druhý oblékali, protože když se o to snažili poprvé, stejně se zase rychle svlékli a skončili ve vášnivém objetí zpátky na matraci, takže jim to moc platný nebylo.
Ale teď se už snažili svou touhu po tom druhém ovládnout a když konečně stanuli přede dveřma oblečeni, smutně se na sebe zahleděli.
"Nebudu ti připadat směšnej?" pípl Tom strnule a smutně sklonil pohled. Už teď si přišel trapně - ten bílej obleček - no hrůza!
Překvapeně zvednul pohled, jak jej bráškovy rty jemně pošimraly na nosíku.
"Ty seš blázínek. Budeš krásnej i jako číšník", zasmál se Bill spokojeně a pak jej ještě naposled políbil.
"Papa", zasténal smutně, jak se musel neochotně vzdát Tomových polibků a tiše jako myška se vkrádat zpátky do sálu, kde už to hezky žilo.
Všude tančili hosté, někteří ještě popíjeli alkohol u stolu, nebo si povídali.
"Tak tady jsi", ozval se Billovi za zádama naškrobenej hlas, jak se k němu Monika pomalu přikrádala.
"Blahopřeju! Seš prostě lepší! Vyhráls", vydechla a snažila se mile usmívat, zatímco měla ruku přátelsky natáhnutou k Billovi. Ten se na ni nevinně zahleděl a poté jí lehce potřásl rukou.
"Tak děkuju", mile se usmál - tohle fakt nečekal.
"Jo, a ptala jsem se Harryho, co ti mám objednat a řekl že ti mám zatím vzít džus", podala mu sklenku s nažlutlou tekutinou a v očích se ji zákeřně zajiskřilo.
"Jé děkuju, ale není jablkovej, že jo? Na ty mám alergii", svým milým úsměvem ji až překvapoval.
"Jasně, že ne. Copak bych ti chtěla ublížit? Je to střik. Tak ti tedy držím palce na to zítřejší natáčení", vydechla, falešně se usmála a pak už jenom vykračovala pryč k hostům. Bill se překvapeně zahleděl na všechnu tu honosnost, a přitom si nevědomky přiložil sklenku ke rtům…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat