Živelná pohroma II. 9.

autor: B-kay

Jak mu tohle mohl udělat?! Nejlepší přítel...
Bill si brečíc znechuceně otřel rty a skryl svou tvář v dlaních. Stačilo jenom aby šel náhodou Tom do kuchyně, třeba pro Oliverovu flašku a celá jejich láska by se zničila...
Tak málo chybělo...

---

Billovo plačící tělíčko zaujalo Pohromku, která se pomalými krůčky dostala až za svým pánem a jemně jej olízla na odhalené rameno. Bill malinko polekaně zvedl svůj pohled, ale když spatřil před sebou pejska, jemně jej pohladil. "Jdi spinkat," zašeptal a ukázal směrem, kde měla ohrádku. Dnes ji však zamykat nechtěl, a proto ji položil na křeslo, kam ji dal polštářek a sklíčeně vydupal schody nahoru. Absolutně nevěděl, co dělat.
Jak se má teď vlastně k Danielovi chovat?!
A to měli jít zítra zase k vodě. Když přecházel kolem svého pokoje, rozezněl se úzkou chodbou zvuk telefonu. Bill k němu nejistě došel a opatrně zvednul.
"Ano?" čekal, že to bude Daniel, s těmi trapnými omluvami, to by jej teď Bill nejraději poslal někam.

Daniel to však nebyl. "Mami?" vydechl překvapeně, ale potěšeně zároveň.
"Ahoj, miláčku, jak se máte?" zeptala se Simone vesele a z jejího hlasu Bill hned poznal, že je šťastná, takže se jim asi zadařilo.

"Celkem to ujde. Proč voláš tak pozdě?" zeptal se tiše, protože měl menší dojem, že Oliver už asi spinká.

"Ale právě jsme na jedné oslavě, a mně je po vás neskutečně smutno. Jak se má můj druhej brouček?" zeptala se mile na svého druhého synka. "Tom? Je v pořádku. Je to v pohodě. Dokonce si zvykl i na Oliho," pousmál se Bill a čekal, co na něj mamka vyvalí. Protože pochyboval, že by volala takhle pozdě jenom proto, že jí bylo za klukama smutno.
Tedy byla to jedna z možností, protože Simone byla na své kluky moc navázána. Už jako malá miminka je zahrnovala nekonečnou láskou a něhou. Chtěla, aby jejím miláčkům nic nechybělo. A tak teď bylo očividné, že jí chyběli. Takhle daleko od nich ještě nebyla.
"Joo, a teta Kamila se ptá, jestli je Oliver hodnej?" zasmála se do telefonu, což Billa jenom utvrdilo v tom, že si jeho mamka asi malinko vypila.

"Jo jasně. Je skvělý," odpověděl rychle.
"Billí, víš, ono se to malinko prodloužilo a tady jsou hrozné vánice a lety jsou zrušeny, takže přijdeme asi až za dva, tři dny. Zvládnete to?" zeptala se starostlivě a už teď ji malinko hryzalo svědomí, že zatímco ony tam se ségrou slaví svůj úspěch, její dvojčátka se starají o roční miminko.
"Ne, mami. To je v pohodě. Jen si dávejte pozor, ano?" jeho milá odpověď Simone překvapila. Ale až moc dobře jej znala na to, aby zjistila, že se něco stalo.

"Bille, copak je?" její hlas už nepůsobil tak vesele jako před chvilkou.

"Ne, nic, mami. Jsem v pořádku, ale malinko unavenej."

"Já vás nechci trápit tím miminkem, Bille. Jestli je toho na vás moc, tak mi to klidně řekni, hmm?" znovu se v ní ozvala role matky. Té až moc starostlivé maminky, kterou však oba dva milovali.

"Ne, mami, vy si to tam užijte a nespěchejte. My to s Tomem zvládnem, hmm?" povzbudil ji veselým hlasem a poté se s ní rozloučil a položil.
Kdyby jen věděla…

Bill tiše otevřel dveře a jako myška vklouznul dovnitř. Obraz, který se mu však naskytl, jej málem srazil na kolena.
"Bože," vydechl šťastně a nedokázal se vynadívat na Toma, který byl rozvalený na posteli a tiše spinkal, zatímco mu v náručí ležel na bříšku malý Oliver a s jedním dredem v ručičce spokojeně oddechoval. Bill nechtěl kazit tuhle krásnou idylku, ale věděl, že Tom se v noci převaluje a pro Olivera by to asi nebylo nic moc. Proto k nim opatrně popošel a vzal miminko do náruče.

"Čššt, spinkej," sladce se usmál a na celého Daniela a jeho polibky dávno zapomněl. Tohle byl totiž jeho smysl života. Tom a jeho rodina a víc jich nepotřeboval. Na celého Daniela se může zvysoka vykašlat a jenom proto, že jej zřejmě podvádí jeho přítel, Bill svou lásku nepodvede!
Za žádnou cenu! A tím si byl více než jistý!
Opatrně malýho položil do postýlky, a jemně jej přikryl medvídkovou dekou. Oliver se jen malinko zavrtěl a ručičkama si nahmatal svou hračku. Bill se na něj krásně zaculil a opatrně jej pohladil po drobných vlhkých vláscích. "Dobrou noc," zašeptal a teď popošel ke svému miminku.
"Miláčku, zvedni ruce," šeptnul Tomovi do ouška, protože jej chtěl zbavit hrubé mikiny, kterou měl přes sebe přehozenou. Tom rozespale poslechl a neobratně zvedl ruce nahoru.

"Co se stalo?" zeptal se ospale a pomalu se začínal probouzet.

"Nic, už jsem u tebe," řekl Bill tiše a jemně jej políbil. "Voníš jako miminko," vydechl vesele a znovu si k Tomovi jemně přivoněl.

"To proto, že to prtě spíš vykoupalo mě, než já jeho," frajersky se ušklíbnul a znovu Billa políbil.
"Co Dan?" jeho náhlá otázka Billa malinko překvapila.

"Andy pro něj přijel. Šel domů," zalhal, ale takhle se aspoň vyhnul bolestivému vysvětlování. Tom si však stejně všimnul menšího smutku v jeho očích.

"Stalo se něco?" zeptal se, a opatrně si k sobě Billovu tvář přiblížil. Bill jej jemně políbil na obě pulzující dlaně.

"Chyběl jsi mi," špitl a nechal se Tomem vášnivě políbit.

"Ty mě taky, broučku," vydechl a s uličnickým úšklebkem sledoval Billa, který mu začal jemně líbat bříško a neobratně se mu dostával pod spodní prádlo, které bylo rázem na zemi, takže Tom zůstal ležet na posteli úplně nahý. Něžně se na svlíkajícího se Billa usmál a poté tiše vzdychnul, když mu v náručí přistálo jeho nahé tělo.
"Ale tiše," zasténal mu Bill vábivě do ucha a poté nechal své tělo v Tomových rukách...

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (1/2)

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (1/2)

Oba se nevýslovně třásli a čekali, co bude dál. Mněli strach, no ten byl nic v porovnání s touhou, kterou oba cítili. Tom spatřil, jak se Bill začíná klepat. "B-bude ti zima, pojď", prolomil to ticho mezi nima a s Billem v patách vešel zpátky do pokoje.

---

"Mněl by sis to triko dál dolu", šeptl Tom, no Bill se ani nehnul. Chtěl, aby to udělal Tom. Chtěl, aby se jej alespoň nepatrně dotkl. I to by pro něj znamenalo mnoho. A taky se i stalo. Když Tom uviděl, že Bill vůbec nereaguje, třesoucíma rukama ho jemně chytl za lem trika a pomalu nadzvedával. Přitom bříšky prstů jemně hladil celej Billův hrudník. Bill dal ruce nad hlavu, a tím pomohl Tomovy se svlíkáním trika. Vzpomněl si na něco, když byli malý:..."Tome, ty seš zlej... sem celej mokrej", naříkal asi 8smi letý Bill. "Ale no ták, vždyť to je jenom voda", smál se mu bráška a začal ho cákat ještě víc. No Bill se na něj pořádně naštval, a založil ruce v bok. "No dobře promiň, svlíkni si to...bude ti zima bráško", usmál se na něj Tom jako to nejnevinnější děťátko na světe. "A co když řeknu ne?", pokoušel jej Bill. "Tak ti ho svlíknu já", vyškeřil se Tom, a začala se jejich typická zábava: šimrání po celým těle. Až nakonec skončili mokrý bez trik oba dva....

Ted když na to myslel, bylo mu do pláče, kolik se toho změnilo. Mněli supr dětství. Byli pořád spolu, a jeden jedinej polibek to změnil. Ale už není cesty zpátky. "Je m-mi z-zima", drkotal Bill zubama. Tom se sklonil k Billovi jak nejvíc to šlo, a pomalu mu svlíkal tepláky. Celej se třásl, no věděl, že to musí udělat. Když to Billovi svlíkal, po celou dobu mu hleděl do očí. Po chvilce už byli před sebou oba jenom v boxerkách a propalovali se pohledem."Ještě je ti zima?", špitl potichu Tom.

A když Bill přikývl, nečekaně ho strhl do náručí. Pevně se objímali alespoň minutu. Tolik jim chyběla přítomnost toho druhýho. Bill nasával vůni Tomova těla a Tom se nechal unášet sladkým nádechem Billových vlasů.

Teďka si na něco vzpomněl Tom:... "Budeme navždycky spolu slibuješ bláško?", zeptal se ho Bill po jejich oslavě narozenin. "Slibuju bláško. Stále spolu. Mám tě moc lád Billiku", usmál se na něj Tom s roztomilými štěrbinami. "Já tebe taky Tomi", řekl Bill a silně jej objal...

"Moc se mi stýskalo, proč si odešel?", tulil se Bill k Tomovy a začali se mu hromadit v očích slzy. Ani se mu nezdálo, že by s bratrem mohli porušit bratrský vztah. Ale pro oba to bylo něco nádhernýho. Už to nelze vzít zpátky. Už nemohou být jenom bratry, už ne...

Tom vycítil nebezpečí. "Ra-raději pojďme k děvčatům", chtěl odejít, no Bill ho chytil za ruku. "Tome počkej". Tom se na něj smutně zahleděl. Bill to věděl, cítil ,že po něm Tom touží stejně jako Bill po Tomovy. Je to přeci jeho dvojče. "Zůstaň tady Tome, prosím", šeptl Bill, no Tom zakroutil hlavou. "To nemůžu Bille, a ty to víš. Já už nechci trpět", smutně svěsil hlavu a odešel. No Bill taky nechtěl trpět. On to takhle nenechá...

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 2/3

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 2/3

"Bille?", koukali si vzájemně do očí. Nemohli se nabažit jeden druhýho, i když jen pohledem. "Billi, co tady děláš?", přiběhla k nim hubená, podle Toma dost divná hnědovláska.

---

"Lauro, tohle je Tom, můj bráška... a Tome tohle je Laura, moje holka", dopověděl a smutně na něj koukal. Tom se vzpamatoval a škrobeně jí podal ruku. "No tak já vás tady nechám. Du za tvou holkou Tome, je supr", šťuchla do něj a políbila Billa. Tom málem zrudnul žárlivostí. To jsou jeho rty. Jenom on je smí líbat. Chtěli zůstat alespoň na chvilku sami, no Andy jim to nedopřál. Na oko se bavili celou noc, snědli dort a popřáli si jako hodní bráškové. No oba věděli svý. Jenom to předstírali. A dusili v sobě taky to, že si oba našli první holku, která se zjevila, jenom aby zapomněli. No nepomohlo to. Snažili se moc, no nemilovali je. Nechtěli jim ubližovat, ale jinak to nešlo.

Andy je ukecal, aby u něj přespali, prej jsou rodiče pryč. Byla už hluboká noc. Dali si na zem peřiny a všichni si lehli k sobě. Laura ležela vedle Billa a ruku mněla přehozenou pres jeho boky. Tom ležel tak půl metru od Billa. Linda ho stejně jako Laura Billa držela kolem boků. Tom se urputně snažil usnout, no vůbec mu to nešlo. Nakonec to vzdal a otočil se tváří k bratrovi. Zahleděl se do jeho krásnejch očí. Ne, ne už je konec! Dost, Tome - říkal si v duchu. Bill z něj nespouštěl pohled. Dokázal by se takhle na něj dívat hodiny. Moc mu Tom chyběl. A teď, když si našel holku, ho to nejen bolelo, ale umíral žárlivostí. Chtěl se jej znovu dotýkat, jako kdysi. Moc dobře si pamatoval na jejich první polibek....: Blbli u bazénku. Bill chtěl Toma vyplašit a tak se dělal ,jakože se utopil. A chudák Tom ho rychle vyndal ven a chystal se mu poskytnut umelý dýchání. Bill byl sice skvělý herec, ale tohle nečekal, a tak když bratr spojil jejich rty v jedny, prudce otevřel oči. Koukali si vzájemně do očí... rty pořád na sobě. No trvalo jen malinkou chvilku a už spolu divoce proplétali jazyky....

Bylo to tak nečekaný a krásný. Tom na to také pořád myslel. Mněl chuť Lauře useknout hlavu, když jej líbala. Ale musel se držet. Vědě,l že je konec, ale teď? Když se mu díval do očí, to bylo příšerný. Mněl neuvěřitelnou chuť ho popadnout a hned zulíbat na místě.

Už to nezvládl. Odsunul od sebe Lindu a rychle šel pryč. Potřeboval se nadýchat čerstvýho vzduchu a proto zamířil do Andyho pokoje k velké terase. A taky věděl, že je Andy opilý, a usnul asi někde na schodech.

Vyšel na terasu a opřel se rucema o zábradlí. Všechny rozumný myšlenky byly tytam, když se mu podíval do očí. "Bože proč?", zoufal a ani si neuvědomil, že šeptá nahlas. Hlavu si zabořil do dlaní a pokoušel se uklidnit. 2 měsíce jej neviděl a myslel si, že už ho to přešlo. No nevěděl, jak moc se mýlil...

Začal padat drobný déšť, kterej po chvilce zmáčel Tomovo tělo. Jenže nevěděl, že na druhým balkonku mokne jeho dvojče.

Tom ještě chvilku postával na terase až uznal, že už je opravdu promoklý a chtěl jít dovnitř. Jakmile se ale otočil, uviděl za sebou JEHO. Z obou kapala voda a vzduch mezi nima jakoby došel...

Živelná pohroma II. 8.

autor: B-kay

Malinký Oliver si hrál ve své ohrádce s hračkama, a štěňátko, které sedělo vedle ohrádky, na něj zvědavě stražilo ouška. Střídavě koukalo z mimča na medvídky, kteří nejednou skončili v bezzubých ústech.
Jenomže kromě Pohromky tam seděla ještě jedna osoba. Uhlově černé vlasy, kdysi vesele rozčepýřené, byly teď volně spuštěné a oči, kdysi plné jisker, se na miminko sklesle dívaly. Sem tam dokonce z těch čokoládových důlků ukápla slza.
Při pohledu na Olivera se mu chtělo brečet. Byl tak křehoučký a nevinný, tak malinkatý… kdyby se o něj Tom s Billem nestarali, nepřežil by. Byl na nich závislý, ale oni jej přesto potřebovali také.
Přišlo mu to dokonalé. A vlastně všechno, co nějak souviselo s dvojčátky, mu přišlo dokonalé. Vždycky jim záviděl jejich dokonalý vztah bez hádek, ale také jim to moc přál.

---

Jenom on měl tu smůlu…ale vlastně měl smůlu jenom v tom, že jeho přítel pro jeho sen prostě neměl pochopení. A ještě po něm i křičel…

V tu chvíli mu přišel přesně jako rozzlobený Timo. Ten po něm také jenom křičel… celé dětství byl k němu odporný. Tohle asi Bill nepoznal!
Určitě neměl brášku, který by do něj kopal, kdykoliv by se mu zachtělo, vrazil by mu jenom tak ze švandy, a přitom by mu bylo jedno, jak moc mu ublížil.

A s tímhle prostě Daniel vyrůstal. Možná proto jeho tvář nezářila tak, jako tvář Billa, který se v poslední době jenom usmíval jako sluníčko…
"Tady máš," šeptl a mile se usmál na Olivera, který natahoval packy za upadnutým plyšáčkem.

"Tome, no tak," vydechl tiše Bill a svůj smích se snažil tlumit do jeho obrovské mikiny. Tom se jej totiž rozhodl celého zlechtat, jenomže k lechtání teď nepoužil své prsty, ale zapojil do spolupráce své rty a zkoumající jazýček, který Billovi vyznačoval všelijaké vlhké cestičky po celém krku.
"Tomee… no tak! Daniel je smutnej. Nechci, aby se trápil ještě víc," vydechl tiše a nakouknul do kuchyně, kde se právě nacházela Oliverova ohrádka, a tudíž i Dan.
Tom se na něj tedy odevzdaně zahleděl a našpulenými rty se dožadoval polibku.

"Ty seš potvora," pípl Bill se smíchem v očích, a chystal se Toma políbit, jenomže jak se nakláněl, nějak se prostě sešmykl z Tomova klína, a přistál hezky rozpláclej na zemi.
"A já že tě to už přešlo," zasmál se sladce Tom a pomohl svému miláčkovi na nohy.

"Moc vtipný," brumlal si Bill spíše pro sebe a celý červený se usadil zase na své původní místo. Tom se na něj zatím vesele usmíval a jeho dlaně automaticky přistála na Billově mini zadečku.

"Víš co? Co kdybys vzal Olivera, vykoupal jej a počkal na mě v postýlce, hmm? Já bych si s ním zkusil promluvit a pak bych přišel za tebou," slíbil a poté se sklonil k Tomově zvědavým uším. "Pak bychom se třeba mohli vykoupat i my dva," zašeptal a nechal se Tomem vášnivě políbit.

"No tak jo, ale pak mi všechno řekneš, hmm?" polechtal jej v rozcuchaných vlasech. "Slibuju," pousmál se a slezl z Toma, aby mohl projít. "Miluju tě," pípl ještě předtím, než stačil Tom odejít pro Olivera.

"Nezapomeň na mě," vyslal extra "zničující" pohled k Billovi, který hned pochopil a vřele kývnul.

"No tak co? Povídej," Bill byl od narození neskutečně zvědavý. Vždy musel všechno vědět, všechno znát, a když nebyl v obraze, cítil se hloupě. Prostě byl rád, když věděl, o čem se právě mluví.
Daniel si jen smutně povzdechl a s Pohromkou v náručí se posadil vedle Billa. Pokoj hřál táhlou tmou - přeci už bylo kolem půl jedenácté. Jediné světlo vytvářela malá lampička, která byla vedle gauče.

"Pohádali jsme se. On žádný mimino nechce… a křičel po mě. T-tohle bylo úplně poprvý, co po mě křičel on," vzlykl a už se neubránil slzám. Bill na něj soucitně hleděl a přesně věděl, jak se v tuhle chvíli cítí…

Jemu bývalo taky příšerně. Neměl vždy jenom růžové dny a skvělý život. Ve škole se mu smáli, dobírali si jej a někteří jej i mlátili. A pak, když se jej Tom zastal, vždycky došlo ke rvačce a měl z toho jenom potíže. Také po něm ostatní kluci křičeli, a jako by už neměl dost, že byl nešikovný, byl prostě jiný… oba dva s Tomem se něčím lišili od svých spolužáků, či ostatních kluků. A doteď nezjistili čím. Možná že jim jenom přišli jiní, a proto je nesnášeli, nebo jim na nich prostě něco vadilo.

Bill by si neuměl představit, co by dělal bez Toma. Potřeboval jej stejně tak moc, jako právě teď. A období, když měl Tom nehodu a nebylo jisté, zdali bude v pořádku, bylo pro Billa tím nejtěžším.

"To bude dobrý, hmm?" pousmál se a přátelsky jej pohladil po dlani. Chtěl mu prostě dodat pocit, že není sám a že někoho má.

"Víš, že seš úplně skvělý, Bille? Stejně jako tvůj bratr. I jako pár jste dokonalí. Jenom já mám pořád takovouhle smůlu," šeptl a položil pejska na zem.

"Ale no tak. Jakou smůlu? Andy tě miluje a víc přeci nepotřebuješ, ne?" Billův úsměv však vůbec nepomáhal.
"Jo miluje… asi před třema dny jsem jej viděl v parku s nějakou holkou. Neřekl jsem mu to, ale už to dýl asi v sobě neudržím," jeho pohled se náhle dlouze zavrtal do Billovy tváře.
"Co se stalo?" zeptal se Bill nevinně a pořád, usmívajíc se, se na Daniela překvapeně díval. Ten se však k němu pomalounku blížil, až jejich tváře dělilo pouhých pět centimetrů.
"Co to děláš?" vydechl tiše Bill, a teď už mu zmizel úsměv z tváře. A ve chvíli, kdy mu na rtech přistál polibek, se prudce odsunul. Jenomže Daniel si jeho tvář hrubě přivlastnil a jazykem pronikl mezi pootevřené rty. To už měl ale Bill dost, napřáhl se a vrazil mu pořádnou facku. "Co to jako děláš?" vykřikl rozzlobeně a prudce vyskočil z gauče. Daniel si uvědomil to, co udělal, až tehdy, když si Bill znechuceně otřel naběhlé rty, a na tváři jej zaštípal otisk jeho dlaně.

"B-bille, já," vzlykl a chtěl se mu omluvit. Tak moc Andyho v tuhle chvíli nesnášel… a chtěl mu to vrátit. I on chtěl cítit, že jej také podvádí. Avšak vybral si špatnou osobu. Až teď si uvědomil, jak mohl tu dokonalost zkazit. Kdyby je viděl Tom, bylo by po všem.
"Vypadni," pípl Bill vyděšeně a ukázal na vchodové dveře. "Bille, moc mě to mrzí," zkusil to ještě jednou, avšak to Billa nepřesvědčilo, naléhavě otevřel dveře a nezavřel je až do té doby, dokud se za nima Danielova silueta neztratila. Pak se podél nich sklíčeně svezl až dolů, kde začal tiše plakat.

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 1/3

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 1/3

Už je to tak dlouho. Jakoby to zahladil sám čas. Protože jenom on dokáže všechny rány zahojit. No tuhle chtě nechtě nechal otevřenou. I čas byl malý pán na to, aby to dokázal. Aby dokázal zahojit to veliké zklamání, bolest, kterou v sobe dusil. Už 2 měsíce jej neviděl.

---

Věděl jenom to, že si našel holku. A to mu na bolesti ještě přidalo. Jeho už i tak dost utrápené srdíčko teď trpělo ještě víc. Na první pohled se snažil vypadat šťastně, no uvnitř si tak vůbec nepřipadal. A nemněl se ani komu svěřit. Nebyl tady nikdo, s kým by si o tom promluvil. Moc se bál po tak dlouhém čase dalšího setkání. Oba věděli, že to není správný, a že konec jistě přijde, jen netušili, že tak brzo, a že to bude tolik bolet. "Tome, lásko jdeš už?", zavrávoral něžný hlas za dveřmi. "Jo, Lindo, hned", naposled si opláchl tvář vodou a podíval se do zrcadla. Jeho oči byli plné smutku, stejně jako ty bratrovy. Nekonečnýho smutku. Věděl, že dělá špatně, ale musel ho vidět. Odkdy se dohodli, že to spolu ukončí, Billa neviděl. A teď je pozval kámoš Andy i s jeho holkou na oslavu jejich narozenin. Tom si byl stoprocentně jist, že tam bude. Určitě se tam potkaj. A co bude pak?

Tak moc se bál toho setkání. Už jen když si vzpomněl, co spolu prožili. Dlouhé vášnivé noci... Ale museli to ukončit. Dali přednost názoru - co by na to řekli ostatní. Tom si proto raději našel holku a co nejrychleji se od Billa odstěhoval. Už s ním nemohl být v jednom domě.

Bill zůstal a taky si našel holku. No Tom si byl jist, že Linda Billa nikdy nenahradí. "No konečně, Tome", usmála se na něj plavovlasá dívka, sedící na gauči. Ale jakmile spatřila jeho smutnej pohled, dost se překvapila. "Tome, co je? Máš narozky, mněl bys bejt šťastnej", políbila ho. No jo, ona viděla jenom to, co jí Tom chtěl ukázat, no o jeho skutečných problémech nemněla ani páru. A největším, ba jediným byl Bill.

Spolu se vydali k Andymu. "Jéééj, Tome, ty vole, tys mi tak chyběl", přátelsky jej objal vysokej blonďák mezi dveřma. Když se dostatečně zvítali, zvědavě koukal na Lindu. Jenom Andy věděl o tajemství dvojčat. Věřili mu a věděli, že on by to nikomu neřekl. "Jo, Andy, tohle je Linda, moje holka a Lindo, tohle je můj nej kámoš Andy", zavrávoral Tom jako naučenou báseň a škrobeně se usmál. Pohledem pořád hledal bratra, no nikdy jej nevidel. "Lindo jdu na chvilku nahoru", poslal ji vzdušnou pusu a vyběhl po schodech nahoru. Potřeboval si jen omýt tvář. Bylo to těžší, než si myslel... Rychle vyběhl ze záchodu, no do někoho vrazil. "Tome", poulil na něj smutná očka černovlasý hubený kluk...

Zusammen

autor: B-kay

Vždycky se povídá, že když je někdo zamilovanej, dělá hlouposti. No nikdo ještě neudělal takovou hloupost jako tenhle kluk. Sedel smutně v parku, tvář měl skrytou v dlaních a tiše vzlykal. Sem tam se podíval na tmavou oblohu, kterou pokrývalo snad tisíce mraků. Kam se poděly všechny ty hvězdy, které doteď tak šťastně zářily? Kde jsou? Určitě je on odehnal. Ted by od sebe odehnal každého, kdyby jej někdo uviděl. Byl zoufalý. Snažil se najít v té obloze něco, co by mu pomohlo zapomenout na to, co udělal.

---

Jak to mohl udělat?! Nesnášel se. Nesnášel svůj hloupý strach a taky nejistotu. Pomalu mu po tváři stékali slzy, které se míchali s drobnýma kapkama dešte. Bylo léto, a tak jej tento déšť překvapil. Chtěl vstát a jít domů, no nemněl sílu. Nemněl sílu postavit se tomu čelem. Už dva týdny sem chodívá. Už 14 dní lituje toho ,co udělal, a jak té osobě ublížil. Už 14 dní se mu vyhýbá, dokonce se i odstěhoval. Myslel si, že mu to pomůže... no bylo mu ještě hůř. Zastrčil si černé, už dost mokré vlasy za uši a vzpomínal na ten den. Na ten den, který tohle všechno změnil...

Ležel právě na posteli a vymýšlel nějakej novej text do jejich nové písně. Byl už večer, a takže nebylo tak horko. Dobře se mu přemýšlelo. Najednou ale ucítil jeho přítomnost. Cítil jeho pohled na svém těle. Cítil, že je zoufalý. A nevěděl proč. Tak moc rád by mu pomohl. Pomalu tedy natočil hlavu k bratrovy. "Copak potřebuješ Tome?", zeptal se, jakoby se nic nedělo. No sám věděl, že něco není v pořádku. "Můžu s tebou mluvit?", podešel k němu Tom. Bill už z dálky viděl, že se mu oči lesknou od slz. A to mu bylo divný, Tom neplakal často. Muselo se něco vážnýho stát.

"Bille....já, já už nemůžu. Už to nejde. Možná, že ty to tak necejtíš, no já jo. Bolí mě u srdce za každým, když tě uvidím, když tě vidím, a nesmím se tě dotknout... nemůžu bez tebe ani dejchat... to nejspíš nechápeš. Nevíš, co prožívám. Kéž bys to cejtil stejně, Bille.", začal brečet. Už se neubránil svým slzám. Bill to tak nějak pomalu vstřebával. "Tome...já", šeptnul, no bratr jej přerušil. "Ne Bille, teď už nic neříkej.", šeptl. Věděl, že už to déle nevydrží. Chtěl být jenom jeho. Kdyby Bill chtěl, celej by se mu odevzdal. Dal by mu i své srdce, tak moc jej miluje. Už to nedokázal tajit. Ulevilo se mu. A to, že Bill nic neříkal mu dodalo odvahy a taky štipku naděje. Vstal ,jemně vzal Billovu tvář do svých rukou a jemně a procítěně jej políbil. Bylo to tak nádherný. Konečně se mu splnilo to, po čem tak dlouhou dobu toužil. O čem jenom snil v těch nejkrásnějších snech. Už se nebál. Tyhle rty ho jeho strachu zbavily. Cítil, že se ty rty otvírají a začínají spolupracovat. Dokonce hladoví po dalším polibku. Byl nekonečně šťastný, no mýlil se.

Bill se pomalounku vzpamatoval a odtáhl bratra od sebe. Doslova jej ze sebe strhl a rychle odešel pryč. Nechal ho tam na zemi ležet zmateného a hlavně mu zničil

i tu nejmenší naději, že by mezi nima něco mohlo být. Sbalil si věci a odešel....

A teď je tady zase. Jako po celých 14 dní tady pláče v parku a hledá oporu ve hvězdách, které ale nevidí. Ale už to nedokáže bez něj vydržet. Narychlo mu napsal SMS, kde teď je a čas kdy by se mněli sejít. Musel ho vidět. Chtěl být zase s ním. Ted už by tak zběsile neutekl. Ted už ne. Ale čekal už dlouho a Tom nikde. Tohle čekal. Ani mu to nebude vyčítat, že tady teď není. Zaslouží si to. Vstal a chtěl jít pryč, no něco ucítil. Jo, ucítil jej. Byl tady. Byl promočenej a zmrzlej na kost, ale smysli mu ješte fungovala. Pomalu se otočil a zahleděl se do těch nejkrásnějších očí na světe. Tom na něj smutně hleděl. Nechtel přijít, no srdce mu v poslední chvíli napovědělo ,že by mněl přijít.

Celým parkem se neslo nekonečný ticho. Bill to už nevydržel a zkrátil mezeru mezi nima. Vzájemně si koukali do očí, ale nic nemluvili. Bill pocítil, co znamená milovat, být milovaný, ale taky i ztratit lásku. A to už nechtěl. Rychle chytil Toma kolem krku a začal ho líbat. Bylo jim jedno, že je může někdo vidět. Líbali se jako o život. Do svých polibků vkládali lásku a něhu. Lehli si na lavičku a tam se k sobe tulili a pokrývali se polibkama. Nic si nemuseli říkat, stačilo jim to, co cejtili. A i kdyby je teď tady někdo načapal, čelili by tomu spolu...

Živelná pohroma II. 7.

autor: B-kay

"J-jak jako miminko?" zopakoval Bill koktavě a malinko nechápavě hleděl na kamaráda, který na malýho vrhal všemožný grimasy a úšklebky. Daniel Oliho jemně pohladil po hebkých vláscích a poté se opatrně zahleděl na Billa.

"Je to šílený, já vím ale... nemůžu si pomoct. Bylo by krásný, kdybych mohl vychovávat s Andym dítě. Naše dítě…" zasnil se a vůbec nevnímal Billův překvapený pohled… teď se dokázal soustředit jenom na svoje představy, ve kterých se míhaly obrazce jeho, Andyho a jejich miminka. Věděl, že je to absurdní, a že se mu tohle přání jistě nikdy nesplní, ale přesto v něj doufal.

---

"Noo, Dane, já... nevím, co ti na to říct. Víš, Andy je něco jako veliké mimino, stejně jako Tom," pousmál se plaše Bill a opatrně položil malýho, který se batolil, až ke košíku s jahůdkama a neobratně si jednu vložil do pusiny, takže byl za chvilku celý zapatlaný.

"Bille, běž za Tomem. Co kdybych malýho na chvilku pohlídal, hmm?" zeptal se Daniel s nadějí v hlase a tu malou jahůdku si vzal do náruče.

"Noo, já-," koktal nejistě, ale vzápětí byl ovlažen sprškou vody, která, jak poznal, pocházela z dredů jeho brášky, který se nad ním vesele skláněl a lišácky na něj cenil své bílé zoubky. "Počkej, až tě chytnu," smál se Bill a rozběhl se za utíkajícím Tomem, až nakonec oba dva přistáli v jemných vlnách.

"To jsou blázni," vydechl Andy tichým hlasem a pobaveně se díval na své, dá se říci brášky, jak se snažili utopit jeden druhého, ale přitom to stejně skončilo u líbání. Daniel Andyho pozoroval s veselým úsměvem, přičemž se mu na klíně pohupoval malý Oliver a ťapal si ručičkama. Hned, jak Andyho pohled padnul na malé dítě v náručí jeho lásky, tváře mu mírně zčervenaly.

"Já myslel, že budeme mít chvilku pro sebe," špitl malinko zklamaně a natáhnul se pro veliký bílý ručník, který mu Daniel podával. Danyho oči náhle vzplály menším smutkem, jak uviděl zklamání v Andyho očích.

"Víš, já myslel, že budeš rád," vydechl tiše a podal malýmu gumovou kachničku, po které natahoval ruce, a hned, jak ji konečně uchopil mezi prstíky, se jí zakousnul do zadečku a začal ji žužlat.
Andy se na Daniela dlouze zahleděl a poté se posadil vedle něj, na malýho se však nepodíval ani jednou!
"Ale jo, je rozkošnej. Ale Dany víš že mám daleko raději tebe než mimina," šeptl a natáhnul tvář, aby mohl svou lásku jemně políbit. Čekal, že si tenhle den dokonale užijí, ale zatím se zabavil akorát tak s Tomem ve vodě, a když si konečně myslel, že se budou moci mazlit a líbat, zase tady bylo to mimino. Možná až teď chápal Tomovo chování, když sem to mimino přivezli. Daniel se na něj nechápavě zahleděl a malýho si nevědomky přitulil k sobě malinko více.

"Andy, vždyť tenhle prcek tady bude asi ještě dva dny a pak jej už možná nikdy neuvidíš a líbat se můžem přeci pořád," vzdechl a ani si neuvědomoval, že jeho hlas působil najednou mírně vytočeně s lehkým podtónem zklamání.

"Aha. Tak proč se tedy nelíbáme? Nebo tě to už omrzelo?! Možná, že je ti přednější to dítě, než já," řekl rozhořčeně a nepatrně si prohrábnul vlhké vlasy. Pak nasupeně vstal, vzal si své věci a bez jediného slova se najednou zvedl a šel pryč.

"Kam jdeš?" zavolal za ním Daniel plačtivě, se slzami na krajíčku.
"Domů," odpověděl Andy rychle a ani netušil, jakou bolest způsobuje tomu křehkému chlapci sedícímu na dece s malým miminkem na klíně.

"Lásko, počkej ne... tady už nedosáhnu," pípl Bill a naléhavě se ovinul Tomovi kolem krku, protože věděl, že Tom jej podrží.
Vždycky jej podržel…
"Ale Bille, vždyť tady dosáhnu ještě i já. Drž se mě a neboj," špitl a políbil jej na promrzlé rtíky, které už pomalu získávaly modrou barvu. Tom se na něj musel usmát. Vždycky, jak byl Bill jenom chvilinku ve vodě, jeho rty byly úplně modré a tělo zkřehlé na kost. A ještě k tomu, když byli ve vodě, která nebyla moc teplá. Ještě chvilku se soplu mazlili ve vodě, když Billův pohled najednou padnul na deku, kde seděl opuštěný Daniel a kolébal malýho v náručí. "Tome, něco se asi stalo," vydechl a náhle slastně přivřel víčka, jak se bráškova ruka ocitla někde pod jeho plavkama. "Miláčku ne," snažil se jej zastavit a zoufale se snažil Tomovu ruku vyprostit ze svých plavek, ale efekt to mělo takový, že si jeho dlaně nevědomky sám tlačil víc a víc na své zvětšující se vzrušení.

Až tichý dětský pláč u obou ztlumil touho po tom druhém a Bill se za pomoci bratrovy náruče pomalu dostal až ke břehu. Oba dva se rychle rozběhli k Danielovi, který se snažil brečící miminko uklidnit, avšak marně. Sám totižto plakal!
"Olivere," vydechl tiše Bill a rychle jej vzal do náruče. "Pššt, no tak, už jsme tady. Broučku, neplakej," houpal s ním ze strany na stranu, ale malej se nějak moc neuklidnil.
"Bille, dej mi ho," zašeptal Tom a ochotně přijmul naříkající děťátko do své náruče. Oliverův pláč malinko ustal, ale pořád se z jeho očiček ještě kutálely slzy. "Tak už nebreeč. No tak…" šeptal mu Tom tiše do vlásků a přikryl jej drobným ručníčkem, který mu Bill podal.

Dvojčata se marně snažili z Daniela celou cestu domů vypáčit, co se vlastně stalo. On však neřekl ani slovo. Chtěl mít jenom klid a chtěl se konečně zavřít ve svém pokoji a vyplakat se. Nedokázal ani popsat, jak moc jej Andreas zklamal. Jak moc mu ublížil. A proto ani nešel nakonec k němu, kde bydlel, ale dvojčátka mu nabídli jednu noc u nich.

autor: B-kay

Krásná černovláska

autor: B-kay

Ach jo! Tohle kdyby Tom zjistil, asi mně zabije. A ne asi, ale stopro. Tohle bude jenom odplata za to všechno, co on udělal mně. Kolikrát mne on ztrapnil přede všemi a bylo mu to tak jedno. Nehleděl nato, že mi ublížil. A tak mu to dneska vrátím. Teš se Tome.

---

Můj plán byl prostej: Té nejvetší ošklivce na škole sem dal bráchův e-mail, aby mu napsala, jak je krásná, černovlasá a štíhlá. No ve skutečnosti je tlustá, ošklivá a ještě k tomu zrzavá.

Měla si sním dohodnout rande.

Ona jasně že souhlasila s mým plánem, protože mého bráchu moc moc miluje. A toho sem taky i patřičně využil.

A co mne nejvíc těší je to, že na to brácha skočil a dneska se mají setkat.

"Ahoj, kampak se chystáš?", zeptal sem se bráchy, sednul sem si obkročmo na židli před ním a hlavu sem si podepřel rukami.

Tom celej zářil. "Mám rande",mrknul na mně když si dával vlasy do kšiltovky.

"Nepovídej", pokroutil sem hlavou, ale v duchu sem skoro vyprskl smíchy.

Já vím, jsem zlej ale chci mu to jenom vrátit.

"Tak ti budu držet palce", zvednul sem palec do vzduchu. "No děkuju, já sem tuším poprvé takhle nervozní, prej je štíhla, černovlasá, já se zblázním", smál se. Tak takovýho sem ho ještě neviděl. Celej zářil.

"Vypadáš šťastně", mile jsem se na něj usmál.

"To asi proto, že jsem. Tak mi drž palce. Měj se", kejvnul mi a odešel.

Chudáček, kdyby jen věděl ,co ho čeká.

Možná sem to malinko přehnal. Dyť byl tak šťastnej. Ta si na něm smlsne. Ale určitě mu potom všem řekne pravdu, a on mne zabije.

No tak to doufám ne.

O 2 hodiny později:

"Mami, kde je ten blbec?", rozletí se domovní dveře a v nich se objeví rozčílenej Tom." Asi ve svým pokoji, ale proč… Tome!", křičí na něj máma, no on má zamířený přímo ke mně. Prudce mi rozvalí dveře, až mi srdce poskočí. "Ty malej hajzlíku", sykne na mně. "To..tome, počkej", prosil jsem, ale fakt sem to přepískl. "Já tě zabiju. Vážne tě zabiju", rozběhl se po mě a začal mne honit po celým domě. Když už mne doháněl, vběhnul jsem mu do pokoje. To jsem ale ještě nevěděl, že když budu vycházet, už bude všechno jiný....

Tom rozrazil dveře. "Tome, počkej já ti to vysvětlím", naléhal jsem, no nic mi nepomáhalo. "Tady už není co vysvětlovat, ty blbečku", zamknul dveře, podešel ke mně, a zdrapnul mne za lem košile. "Ty kdybys věděl. Násilím mě tam líbala asi půl hodiny. Já bych jí i utek, kdyby mne nepřisedla. No ale pak mi řekla, kdo to všechno udělal. Tvůj brácha, Tome.", řekl a pořád mne nepouštěl. Držel mne tak 5 centimetrů od sebe. Dejchali jsme hluboce a pořád jsme si vzájemně hleděli do očí.

Měl sem ale i strach a hlavně mi to bylo všechno líto. "Proč si to udělal, Bille?", zeptal se už klidněji a zmenšil vzdálenost mezi námi na 2 centimetry.

"Promiň", šeptnul jsem, a pořád jsem se utápěl v jeho pohledu.

Díval se na mě tak nějak jinak. Jeho horký dech dopadal na mou tvář. Bylo to tak zvláštní.

"Když ona líbala mně násilím, tak teď budu já líbat násilím tebe Bille", řekl, ani nečekal na mou reakci, protože mne začal tvrdě, násilně a chtivě líbat.

Dokonce mi prudce vrazil jazyk do úst. Já se bránil, no on byl silnější. Líbal s takovým citem. Ani nevím, co to bylo. No začínalo se mi to líbit.

Tom se po chvíli odsunul a omluvně se na mne podíval.

Já byl ještě pořád v šoku. Rukou jsem si přejel po rtech a zděšeně jsem na něj hleděl. Vždyť můj brácha - mé dvojče mne tu teď líbalo.

"Co… co to bylo ?", zeptal jsem se a pořád jsem si rukou přikrýval rty. "Bille, promiň...já nechtěl… nebo já a", no nedokončil protože sem to byl teď já, kdo ho začal vášnivě líbat.

Začali jsme se líbat jako o život. Oboum nám tekly slzy, ale pořád jsme líbaly.

Byly to slzy štěstí. Z jeho horkých rtů jsem přejel na jeho krk a začal sem ho laskat. On mi začal rychle rozepínat knoflíky u košile a přitom mně pořád líbal. Když už jsme tam byli jenom ve spodním prádle, Tom spojil své čelo s mým.

Takhle blízko jsme si dosud ještě nebyli. Hluboce jsme si hleděli do očí a oba jsme věděli, že to přijde. Že už není cesty zpět. "Chi tě, Bille, chci mou černovlásku", šeptnul mi do ucha, které následně skousl.

"Tak si mě vem", šeptnul sem a opět jsem ho začal líbat.

To co se stalo, bylo zakázaný. Bylo to možná i nechutný či zvrácený, no to pro vás.

Pro nás ne. Zjistili jsme, že se máma rádi i jinak, než jen jako bratři. Po té noci s Tomem jsme už oba jiní.

Máme svou lásku. Lásku, která je zakázaná, no krásná. A proto si ji teď tak střežíme....

Dort

Tákže... Moc děkuju B-kay za povolení ke zveřejnění dalších jejích povídek a teď něco k tomu... Chtěla jsem to zkontrolovat a opravit překlepy a chybičky ale jaksi na to už dneska nemám - pro další její povídky bych si ale už "zahrála" na betaread ;) Zatím, Saya ;)

autor: B-kay

"Krucinál Bille,co to s tebou je?",kriknul na černovlasého chlapce jeho manažer.Ten kluk Bill,jen smutne nadzvedl hlavu a nevinne zamrkal očima."Promiň Davide,je toho na mne už moc",šepnul.

---

Dredatý kluk,který doted jen sedel v koute naštvane vstal v úmyslu uchránit si svého bratra."Davide ale Bill má pravdu,tak po nem nekrič.Máme toho tedko vážne už dost.Mneli sme mýt dovolenou?A jakou máme?Místo španelska tady tvrdnem a porád tvrde makáme a Bill není jedinej unavenej,my už totižto nemúžem všichni.",dokončil svúj proslov a smutne koukl na svého sklíčeného bratra."Tome,ty ...já se tady snažím,co by ste vy byli beze mne?Víš co do vás vkládám já?Taky sem neni v pohode,ale snažím se to zvládat,ale když si tak stojíš za svým ,tak si jedte na tenhle víkend domú",zabručel nakonec.

"Tome tys king,jen ty se mu takhle dokážeš postavit,já bych to asi nedokázal",vzdal poklonu Gustav.

"Ne Gustave,je supr,ale má i pravdu,David to prehání",lamentovali celou cestou k autu.Všichni kecali o rúzních vecech,jen jeden celou cestou nerekl ani slovo.Jen jeden smutne koukal na všechny ti smející se tváre kolem.Jen jedenému do smíchu nebylo.A Bill moc dobre vedel proč.

Už si pomalinku,ale jiste začínal uvedomovat,že jeho bratr už není pro nej jenom bratrem.Koukal na nej už jinak než doposud.A to ho moc trápilo,jenže si myslel,že doma budou s mámou a tak ho to brzy prejde.....

"Konečne doma..Mámíííííííííí",zarval Tom na celej dúm."Tome,no tak je je púl druhý v noci,myslíš že sem máma priskočí s hrnkem kafee?",smál se Bill."Asi máš pravdu",rozcuchal mu Tom jeho pečlive udelanou hrívu.

"Tome,už zase?",vzdechnul a začal si to tam upravovat."Jeeej hele Bille,máma nám tady nechala dortík,ale je jen malinkej..a tak...",začal Tom,no drív než Bill stihnul nejak zareagovat,nebo si alespoň uvedomit,co to jeho dvojče drží v rukách,už mnel dort rozpláclej ve tváry.

"Tome...já te zabiju",sykl zlostí a koukal na svého bratra,který se tváril..jakože neviňátko an druhou.No Bill nezústal pozadu a pekne začal Toma ohazovat ovocnými taštičkami,který jim máma taky upekla na privítanou.

"Tak bIlle,tohle si nemnel,tedka si to sníš",rekl Tom a pribehl k Billovy.V mžiku sekundy Bill ležel na zemi se svým dvojčetem na hrudi.

"Tak Billku,chtel bys radeji dortík nebo taštičky?",usmáls e na nej Tom zhora.

Kdyby jen vedel,že by chtel nejradeji jeho.

"A co bys chtel ty Tome?",zeptal se a jejich pohledy se stretli."Já asi ten dortík",usmál se Toma setrel prstem Billovy z rtú šlehačku.Ani nevedel,co tím Billovy spúsobuje.

Ten chudáček jen ležel pod ním ,neschopen pohybu a civel na svého bratra,který z nej seškraboval šlehačku.

No po chvíli to už nevydržel a rychle ho políbil.No Tom ho hned od sbe odtáhnul."Co blbneš?",vstal a rázem bylo po dobré nálade.

Vzal si zbylé taštičky,a šel radeji rychle do pokoje.

Bill pochopil,že jeho bratr nesdílí stejné city a tak jen smutne začnul uklízet tu kuchyň.Tom se prevlíkl do boxerek a zalehl do postele.Prevracel se tam jako na kolotoči,no v myšlenkách videl jenom svého bratra jak jej líbá."Bože co to se mnou je?",prudce se posadil a premnul si oči.

Dostal ale nekonečnou chuť ho znovu políbit.Jenže si to porád jen vymlouval.Po asi púl hodine jej prestalo bavit nečinne hledet do stropu a tak rychle vstal a sešel dolu po schodech.Ješte ze schodú nakoukl do obýváku,kde se svítilo z televize.Vešel tedy pomalu dovnitr a uvidel Billa zachumlaného do deky jak kouká na nejakej porad.Najedou mu prišlo líto,jak jej odbil,a pritom to bylo tak nádherný,že na to porád myslel.

"Ahoj,múžu se dívat s tebou?",zeptal se potichu Billamkterý jen matne prikívnul.Chvíli jen tak koukali na televizi,no oba si uvedomovali,že prednejší než televize je pro ne ten,kdo sedí vedle nej."Je mi nejak zima,múžeš mne prikrýt?",zeptal se Tom jakoby nic,no v skutečnosti se chtel jen dostat do bratrovy blízkosti.

Bill mu udelal po ddekou místečko.Tom se k nemu bez váhání pritulil."Tome,co to deláš?",zeptal se Bill sekaným hlasem,protože ho Tom šimral po bríšku."Bille,já už vím co bych si dal",šibalsky se na nej usmál."Myslíš jako ten dort?""No jo,ale já bych si dal mnohem víc to,cos po tom udelal"rekl a smyslne jej pohladil po nahém bríšku.Billovy hned nabehla husí kúže."Tak mne polib Tome,když to chceš",rekl Bill,protože ted chtel bejt on,kdo bude ten,kdo toho druhího odmítne.Tom neváhal ani minutu a divoce ho políbil.Bill nestihl ani dejchat od prekvapení."Tome,ale pred chvílí..",no Tom mu rychle položil ukazováček na rty."Bille,kašli na to co bylo pred chvílí,ted je ted",rekla znova ho políbil."A co že te to tak zmenilo?",zeptal se Bill s úsmevem."To ten tvúj dort",rekl a oba se po sobe vrhli a začali se divoce líbat.

Sice nemneli nic sladkého,osladili si život....

Osladili si ho láskou....

Jednodílné by others

>>By B-kay<<

Živelná pohroma II. 6.

autor: B-kay

Billovo tělíčko se jemně třáslo a chvělo pod přívalem tichého pláče, který v sobě nedokázal udusit. Byl tady tak sám... Najednou se však prudce posadil hned, jak ucítil dotek studené dlaně na svých zádech. Jeho uplakaný pohled se ihned vryl do toho bráškova, kterého tělíčko se také hezky třáslo, ale zimou, jak byl chudáček celý promoklý.

Hned, jak spatřil Billův uplakaný obličej, nedokázal ze sebe vydat ani slůvko. Už tak dlouho jej neviděl plakat... vlastně naposledy plakal, tedy tak opravdově, když měl Tom tu nehodu. A teď takhle plakal právě kvůli němu... Jejich oči naléhavě pluly po tváři toho druhého a jejich tělíčka se k sobě nesměle přibližovala... Bill však to nesnesitelné pouto přetrhl jako první prudkým přistáním v Tomově náručí a naléhavým tulením se k jeho promočenému hrudníku. Tom jej zoufale přitiskl ke svým mokrým rtům a polibky pokrýval celou jeho tvář, která chutnala malinko slaně od slziček, které mu ještě pořád stékaly po tváři.

---

"Miláčku, promiň mi to... prosím… nezlob se na mě," šeptal tiše Billovi do ouška, zatímco se od něj nechával naléhavě líbat po tvářích, krku a klíčních kostech. Jeho tichý hlásek zněl velice opatrně, protože nechtěl vzbudit miminko sladce spící v postýlce s beruškou u hlavičky a cumlajíc si paleček.

"Lásko, jsi celej promočenej," vydechl Bill tiše a něžně se zahleděl do bratrových smutných očí.

"J-já vím. Byl jsem u Andyho a mluvil jsem s Danym… a já až tehdy pochopil, jakej vůl jsem byl. Billí, mě to opravdu mrzí… já jsem přemejšlel, a-myslím, že to miminko nebyl zas až tak špatný nápad," vydechl rychle tichým hláskem, a když spatřil Billovo překvapení ve tváři, sladce se na něj usmál.

"Opravdu?" špitlo to černovlasé stvořeníčko a v očích se mu zatřpytily slzy štěstí.

"Opravdu," přitakal rychle Tom a naléhavě jej políbil.

"J-já tomu nemůžu uvěřit," špitl Bill a na tváři se mu zračil zářivý úsměv, i když jeho tvář pořád zdobily stopy po jemných slzách. Tom se na něj šťastně usmál a strhl si jej do náruče. "Byl jsem strašlivej hlupák, lásko… a ani nevíš, jak moc mě to mrzí," vydechl Tom tiše a svůj obličej ukryl do ohybu mezi Billovým ramenem a krkem.

Bill jej zlehka políbil a poté si jej k sobě přitulil stejně tak, jako před chvilkou Olivera. Tom omámeně zavřel očka a vnímal pouze tlukot bratrova srdíčka a jeho nádhernou vůni. Teď už byli od Tomových zmoklých věcí mokří oba dva… ale ani jeden z nich si to nějak zvlášť neuvědomoval. Vnímali jenom tu nádhernou blízkost toho druhého a vášeň, která se mezi nima pomalounku probouzela a žádala o pozornost. Tom se na Billa zahleděl vášnivým pohledem a lehce jej zatahal za spodní ret. Poté už jenom slyšel Billův tichý hlásek, že musí být potichu, a pak už se nechal unášet jenom láskou a tou nádhernou přitažlivostí, která mezi nima pulzovala…

Ráno se dvojčátka probouzela do nádherného slunečního dne. Tom dostal skvělý nápad, že když je takhle hezky, mohli by si vyrazit třeba k jezeru na pláž a jít se vykoupat. Samozřejmě do svého plánku zahrnul i miminko, které se mu rázem nezdálo až tak strašné… Kdo ví… Možná za to mohla nádherná noc, kterou si s Billem vynahradili dlouhou abstinenci milování, a nebo také prostě zářivé sluníčko, které všem dodávalo dokonalou energii. Dokonce s nima jeli i Dany s Andym, kteří byli jejich nápadem nadšeni. U jezera teď nebývá moc lidí, a tak budou mít nádherné soukromí…

Billova tvář se roztáhla do veselého úsměvu hned, jak na jemné dece osaměl s miminkem v náručí a Danym vedle.

"Víš, já jsem se ti chtěl moc poděkovat," špitl tiše a svůj pohled upřel na kamarádův veselý obličej.

"Ale no tak, Bille, to nestojí za řeč. Mě vás bylo moc líto… a stačilo si to s ním jenom probrat a je to," zasmál se a dál se nechával spokojeně opalovat v černých plavkách s bílými proužky. Bill posadil Oliho vedle sebe, a začal mu mazat malinká záda dětským krémem na opalování. Tom zatím s Andym dováděli v dokonale průzračné vodě, která byla příjemně studená a osvěžila jejich rozpálená těla… Bylo to tady opravdu skvělé. Nikde nikdo, jenom několik desítek metrů od nich stál plážový bufet, kde sedělo asi pět lidí.

"Počkej, ty trdýlko," vydechl Bill s úsměvem, jak se mu najednou Oliver vytratil a po čtyřech se batolil až k Danymu, který se jen s úsměvem koukal, jak se ten prcek snaží na něj vylézt, ale po každém pokusu stejně skončil na zadečku xD.

"Stejně je roztomiloučkej," zašišlal Daniel a vzal malýho do náruče. "A ty plavky nemaj chybu," zasmál se a hubeným prstíkem ukázal na plavečky s králíčkama a medvídkama. Bill se nad ním jen sladce zaculil a přehodil přes něj lehký ručník, aby nedostal úpal. Bill si však najednou v Danielově tváři povšiml menšího zamyšlení.

"Stalo se něco?" zeptal se opatrně, jak podával malýmu malinkou jahůdku, a opatrně si jej posadil na klín. Daniel jen souhlasně povzdechl a poté se podíval na Billa, který spokojeně dál krmil malýho, který po jahůdkách natahoval drobné ručky.
"Víš… já bych možná chtěl mít také…" řekl tiše a nesměle se zahleděl na Andyho, který mu poslal vzdušnou pusinku. Billova tvář se od miminka překvapeně nadzvedla a jeho nenamalovaná očka se překvapeně upřela na Danielovu tvář.

"Také co?" zeptal se mile a ucítil, jak jej Oli tahal za vlásky, jak se dožadoval další jahůdky. "Chtěl bych mít také miminko…"

autor: B-kay

*na...štvanej výraz*

Tak já se tady včera večer patlala s článkem a blog.cz měl asi nějakej problém nebo co, protože se mi nezveřejnil ani neuložil do rozepsaných... *vražednej pohled*

OK... vraťme se k tomu, o čem ten článek byl...

- perex -

---

Pravda, že to v podstatě byly jen moje keci...ale i tak to dost mrzí... Takže... třídila jsem fotky ve složce s TH - a třídění mi zabralo skoro 5 hodin! No a abyste měli předstvu jek to asi vypadalo...

a abyste věděli proč to tak vypadalo...

Ne, neděste se - nebyla založená prvního dubna - jen mi opravili notebook a tak se všechno zapsalo znovu s novým datem

Živelná pohroma II. 5.

autor: B-kay

"Tak mluv, co se stalo?" dveře útulného domku se pomalu otevřela a světlá hlava vtáhla zkleslého Toma dovnitř. Tom si svlíkl mikinu, zavěsil si ji na věšák a pak se se smutným výrazem obrátil na svého nej kámoše.

"Potřeboval bych mluvit s Danym, je tady?" řekl tiše a Andy v jeho očích mohl vidět zoufalství a zároveň potlačovanou zlost.

---

"Jo, jasně, je nahoře. Tak já vás tedy nebudu rušit, a dáš si něco?" zeptal se Andy, zatímco veselými krůčky cupkal do kuchyně.

"Jo, možná sklenici vody," vydechl Tom rychle a než se stihl Andy na kamaráda udiveně podívat, zmizel na schodech.

"Sklenici vody?!" mrmlal si Andy šokovaně, zatímco otevíral neslazenou minerálku. Od té doby, co se k němu Daniel přestěhoval, byly po celé kuchyni různé minerálky a čaje, kterým jeho láska holdovala, a na jeho kalorické a extra umělé miláčky tady nezůstalo místo xD.
Zatímco on v kuchyni snažil, Tom se pomalými kroky dopajdal až k pokoji, kde měli ložnici. Lehce zaklepal.

"Miláčku, to seš ty?" ozvalo se zevnitř milým hláskem a Tom bolestně přivřel víčka… chtěl taky zpátky svého miláčka. Po asi dvou vteřinkách se dveře otevřely a na Tomovi zůstal viset pár dosti překvapených očí. Danielovy černé vlásky byly střapaté, a rty úplně rudé, takže Tomovi bylo úplně jasné, v čem je nejspíš vyrušil. "Ahoj, tebe jsem nečekal. Co potřebuješ?" usmál se na něj mile.
"Víš, já mám menší problém… potřebuju pomoc a od Andyho by to asi nebylo nejlepší rozhodnutí," šeptl Tom tiše a následoval Daniela dovnitř, kde si sedl na kraj postele.

"Tak mluv," usmál se na něj černovlasý klučina a natáhnul na sebe spěšně černé džíny.

"My se s Billem pohádali," začal tiše a pomalu, ale nakonec ze sebe dostal všechno… potřeboval totiž pomoc. Nevěděl, co dělat. Chtěl si s Billem užívat krásného víkendu, ale on sem raději doveze to mimino, a ještě k tomu se jej ani nezeptal! Nevěděl, zdali se na něj ještě zlobí, nebo je to jenom vztek z toho, že je to dítě bude otravovat. Vůbec mu nedošlo, že to malé stvořeníčko je jeho bratránek… prostě jej tak vůbec nebral. Což byla chyba…

Daniel pečlivě poslouchal každé Tomovo slůvko, a když dokončil, nerozuměl.

"Vždyť je to nádherný," vydechl mile a potlapkal Toma přátelsky po ramenou. Tom se na něj překvapeně zahleděl a uvolnil mu vedle sebe místo. "Tome, vždyť… to miminko vás může ještě více spojit. Bill tě miluje a já vůbec nechápu, proč to bereš takhle. Je to nádherný a miminka jsou rozkošný. Podle mě byste si měli promluvit jak dál… ale nehádejte se. Vždyť vám to tak slušelo, hmm?" špitl a brnknul mu po nabručeném obličeji.

"Já vím, ale mě to mimino prostě štve. Dokonce se s ním nechci ani… víš co," řekl tiše chudáček, rudý jako rajče. Daniel se uličnicky uculil už jenom při vzpomínce, co před chvilkou prováděl on se svou láskou.

"No… neměls jej odmítnout," řekl nakonec a mile se na něj zahleděl. "Zkus to zvládnout. Vždyť je to jenom víkend, Tome," povzbudivě jej drcnul do ramen, avšak to už se do dveří vřítil Andy s třema skleničkama…

Bylo už pozdě večer. Billovo sklíčené tělíčko se pomalými krůčky houpalo ze strany na stranu, jak ukolébával Olivera, se kterým se ještě před chvilkou vykoupal. Jelikož mají dost velikou vanu, bál se, aby mu třeba neupadl, a tak se s ním vyrochnil v kachničkové koupeli xD. Teď jeho mokré vlásky žužlalo sedmiměsíční miminko, kterému se spinkat jaksi nechtělo, a teď mu přišly Billovy vlasy jako lepší zábava.

"No tak, broučku," vydechl tiše Bill, zabalil miminko do župánku ještě hlouběji a vlasy si přehodil přes ramena. Došel až do ložnice, kde se nacházela Oliho postýlka a všechny jeho věci. Opatrně jej položil na manželskou postel, která byla bez Toma neskutečně prázdná… ani nevěděl, kam vlastně šel. Odešel už před hodinou a ještě pořád se nevrátil. Určitě jej už ani nemá rád a teď si užívá s nějakou holkou…
Bill si při svých představách vůbec neuvědomil, že miminko, které opatrně vyvlíknul ze župánku, se teď batolilo po postýlce a zvědavě vzalo do rukou Tomovu kšiltovku, která vzápětí putovala do jeho malé pusinky. Billův pohled se až teď napřímil na Olivera, který vesele žužlal Tomovu kšiltku, kterou mu Bill tehdy na chatě daroval.

"Ty seš blázínek. Pojď sem," vydechl s jemným úsměvem a přitáhl si miminko zase zpátky za nahej zadeček. To se však Olimu nelíbilo a začal malinko popotahovat, jeho očka se náhle zalila slzami a on po Billovi natahoval malýma packama.
Bill na něj rychle navlíkl pyžámko s medvídkama, vzal jej do náruče a přitulil ke své hrudi tak, aby slyšel tlukot jeho srdíčka. Mamka mu vždycky vyprávěla, že když byli s Tomem malí, tohle jim vždycky dělávala a pak spokojeně usnuli. A nejinak tomu bylo právě v téhle chvíli, když se Oliverova malinkatá očička náhle přivřela a on se pobral do říše snů, cumlajíc si drobnou pěstičku.
Bill jej ještě naposled políbil na vlhké vlásky a pak jej jemně položil do postýlky. "Dobrou noc," zašeptal a sladce se na něj usmál. Vypadal jako andílek. Tulil si k sobě plyšovou berušku, a nepatrně vydechoval. Celým pokojem se nesla vůně dětského pudru, mléka a samo o sobě, pokožky miminka…

Bill si na sebe navlíkl černé triko a boxerky na spaní a ulehl do postele. V jeho očích se pořád ukrývaly stopy po slzách a on se nedokázal bránit. Byl zklamaný Tomovým chováním, ale zároveň mu moc chyběl. Jak dlouho už jej nepolíbil? Nepohladil? Vždyť to miminko tady není ještě ani den a jejich vztah se už stihl změnit v pohromu, jakou byl Bill někdy sám.
Pokojem se zase začal nést tichý pláč a Bill stočený v klubíčku pokrýval slanýma slzama drobný polštářek, když se najednou dveře tiše otevřely, dovnitř vstoupila vysoká postava s dlouhými a právě teď hezky promočenými dredy, jelikož se venku spustil pořádný slejvák. Jeho oči provinile přistály na třesoucím se klubíčku, které ještě nepostřehlo jeho příchod…

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 4.

autor: B-kay

"Tak tohles nemusel," zavrčel a nedokázal v sobě potlačit vyčítavý tón, který jeho obvykle sladký hlas doprovázel. Bill se na něj zmateně zahleděl a ještě více si k sobě přitulil Oliverovo chvějící se tělíčko, které se malinkatýma packama natahovalo po jeho vláskách, a snažilo se tu vonící dobrůtku dostat do tlamičky xD.

"Nerozumím," špitl tiše Bill a plaše sklonil tvář před bratrovým upřeným pohledem. Tom se postavil a ve tváři se ani nesnažil skrýt odpor, když se na to mrně, culící se u Billa v náručí, díval. "Já ti říkal, že to tady nechci, Bille. A ty nejenom, že neposlechneš, tak si jej jsem dovedeš za mými zády," vydechl sklíčeně, ale jeho hlas už pozbyl všechnu zlobu, jak se zahleděl do Billových smutných studánek, ve kterých se třpytily drobné slzičky.

---

"Proč bych se tě ptal? Stejně bys to nedovolil, a krom toho ti už nechci být na obtíž. Už ti nechci přidělávat více starostí. Zvládnu to sám," vydechl tiše a svůj uplakaný pohled bojovně zabodl do Oliverovy milé tvářičky.

"Tohle neříkej, sám víš, že to není pravda," řekl Tom rychle a prudce si k sobě bratrovu tvář zase přitáhl. Jejich pohledy se probíjely… soupeřily… a ani jeden se nemínil jenom tak vzdát. I když v jednom páru očí byly stopy po slzách, byl stejně rovnocenným soupeřem.

"Ale je to pravda. Myslíš, že bez tebe jsem úplně k ničemu?" řekl Bill pisklavým hláskem a smutně svěsil hlavinku mezi útlá ramena. Tom se už nadechoval, aby své slova něčím omluvil, ale dřív než tak stihl vůbec udělat, přihlásilo se o pozornost miminko, kterého zářivý úsměv bezzubé pusinky se změnil ve chvilce, co se na něj Tom ošklivě podíval, a začala se hádka.

"To tady bude pořád takhle řvát?" zavrčel Tom a sklesle pozoroval naříkající obličej miminka, které se Bill lehkým pohupováním svého těla snažil uklidnit.

"Ššš, Oli no tak neplakej. Prosím, broučku…š ššš," šeptal a něžně jej líbal do jemných vlásků. Tomovy oči se rozšířily poznáním hned, jak si uvědomil, že to miminko, zase není až tak ošklivé, a v Billově náručí působilo roztomile… Bill byl roztomilej… Jemné houpání jeho boků a jeho sladký andělský hlásek miminko pomalu uklidnil a jeho malinkatá očka se začala nepatrně přivírat. Bill jej ještě chvilinku kolébal ve své náruči, a než se nadál, usedavý pláč se vytratil a bylo slyšet jenom jemné vydechování toho malinkého drobečka.

Tom rázně zakroutil hlavou a naštvaně odešel do obýváku.

Bill za ním smutně koukal, a kdyby nedržel v náručí miminko, utekl by k sobě do pokoje. Cítil v krku knedlík, a jeho očka neustávala v tichém plakání. Zatímco on miminko uklidnil od pláče, jeho nikdo uklidnit nepřišel… V hloubi srdce doufal, že by se snad mohl Tom změnit, ale byl pořád stejnej. Bude si hrát na uraženého a raději jej ignorovat, než aby mu třeba malinko pomohl… vždyť i Bill to udělal jenom kvůli mamce a Kamile… věděl, jak moc na tuhle chvíli čekali a teď by jim ji mělo zkazit něco takhle miloučkého? napadlo jej, když Olivera ukládal do roztomilé malé postýlky, kterou postavil vedle jejich postele, a která byla dokonale zabezpečena proti všem batolícím pokusům miminek, čímž bylo riziko úrazu minimální.

Oliverovo malinké tělíčko položil opatrně na měkkou peřinku, a lehkou dečkou jej opatrně přikryl. Nechtěl jej už budit a stejně měl jí teď spinkat. Ještě naposled jej jemně pohladil po vláskách, položil vedle něj malinkou plyšovou berušku a odešel z pokoje.

Jeho krůčky mířily do obýváku, kde se se strnulým výrazem rozvaloval Tom a zamyšleně hleděl před sebe. Hned, jakmile ucítil zvláštní teplo, které se pokojem rozneslo hned, jak vešel do pokoje jeho šmoula, se jeho výraz malinko změnil. Už nebyl tak nepřístupný a dokonce ani tolik tvrdý jako před chvilkou.

Bill se posadil opatrně na místečko, které mu udělal Tom hned vedle sebe. I když se na něj zlobil, potřeboval jej mít při sobě. Tak to prostě bylo vždycky… i když se hádali, pokaždé seděli naštvaně vedle sebe, a tiše vnímali blízkost toho druhého, i když slovy na sebe útočili, jejich těla se vzájemně hřála. A stejně tomu bylo tak i teď.

"Já se nechci hádat," vydechl Bill tiše a pohledem hypnotizoval Tomovy proužkové ponožky, které mu koupil loni k Vánocům.

Tom na něj malinko pootočil pohled, kterým mu sjel kompletně celou tvář a přistál až na hedvábných rtech.

Bill využil téhle příležitosti a rychle se bráškovi přešoupl na klín, kde se hezky uvelebil a začal jemnýma pusinkama pokrývat dokonale jemnou kůži Tomova krku. Poté se však odsunul a přitiskl se k jeho oušku, kam jej smyslně políbil. Nevadilo mu začínat udobřování, protože to skoro pokaždé dělal Tom. Teď byla řada na něm. Ale hned, jak uslyšel Tomovo jemné vydechnutí, věděl, že se mu vede dobře.

Přitiskl se rty na ušní lalůček, který lehce políbil a poté zašeptal: "Oliver spinká nahoře, a Pohromka je v ohrádce… Tomi, no táák… chybíš mi," vydechl tiše a vtisknul mu jemný polibek i na oschlé rty.

Tom však v sobě našel poslední pozůstatky urážlivosti a jedním pohybem ze sebe vzrušeného Billa setřásl.

"Dokud tady bude to mimino, nepočítej se mnou," vyprskl jako starej nabručenej pes a vyšlapal schody nahoru.

Bill zůstal na pohovce sedět úplně šokovaně a nedokázal vnímat, co všechno Tomova slova znamenala. Jeho očka se zalila dalšíma slzama a on propukl v naléhavý pláč. Jak může bejt takovej? …

"Ach lásko," vydechl Tom sklíčeně, jak se svezl podél dveří a zoufale hleděl na napnuté džíny…

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 3.

autor: B-kay

Jeho pomalé a malinko nejisté krůčky směřovaly do kuchyně, kde už vyčkávavě seděla Simone. Doufala v kladnou odpověď svého staršího synka, avšak když si všimla Billových slziček v koutku očí, hned pochopila.

"To nevadí, Bille," šeptla a tiše popošla k synkovi, který se krčil u rohu kuchyňské linky se štěňátkem v náručí.

---

"Mami, opravdu jsem podle tebe jenom nemehlo, které ti jenom přidává starosti?" zeptal se a z posmutnělých oček mu uklouzla malinkatá slzička, která se však po dlouhé cestě vpila na hebký polštářek jeho rtů. Simone si tiše povzdechla.

"Miláčku," špitla, vzala Pohromku do náruče a položila ji do její ohrádky, kde měla své gumídky a podobné hračky. Tuhle ohrádku jí postavil Tom, protože se už nedokázal dívat, jak si jejich pejsek pořád ubližuje… Možná se tak nechoval, ale miloval ji stejně jako Bill. A také Billa… jej miloval nadevšechno. Kdyby musel, dokázal by klidně obětovat svůj život za ten Billův. "Zlato, podívej… ty sám dobře víš, že seš možná malinko nešikovnější, než tvůj bráška," rozverně se na něj usmála, a když na ni Bill nevěřícně pohlédl, dodala. "No tak možná malinko víc, ale určitě mi neděláš jenom starosti," řekla jemně, posadila se na křesílko poblíž a pobídla Billa, aby si jí sedl na klín zrovna tak, jako vždycky, když byl malinkatej. Bill se na ni přes menší nával slz mile usmál a posadil se své mamince do náruče.

"Miláčku, ty víš, že vy dva jste pro mě středem vesmíru… já nevím, co bych dělala, kdyby se jednomu z vás něco stalo. Ty si sice ubližuješ svou nešikovností, ale tvůj bráška zase přílišnou šikovností," tiše si povzdechla a jenom s hrůzou si vzpomněla, jak před dvěma lety zazvonil telefon, a v něm slyšela ubrečený hlas sousedky od vedle, že kluci vzali auto a měli vážnou nehodu… Asi nikdo nemohl pochopit, co v tu chvíli Simone cítila… tedy až na Billa, pro kterého v ten moment zčernal celej svět… Tom si naštěstí v nemocnici poležel jenom týden s menšími zlomeninami, ale i tak to ze začátku nevypadalo hezky… Bill s lehkým povzdechem přiznal, že v tomhle má mamka pravdu.

"Cos tehdy cítil, Bille?" zeptala se jej tiše, aby jej navedla k vlastnímu pochopení, proč jej Tom zřejmě nazval nešikou. Bill se na chvilku zamyslel a vzpomněl si na to, co pocítil někde hluboko ve svém nitru, když mu mamka oznámila, že se Tom vyboural… jenomže on cítil něco zvláštního už předtím… něco jako zlé tušení nebo tak. Ale přesto si přesně pamatoval, jak každý den sedával u Toma, brečíc a tiše prosíc, aby se probral, a držel jej pevně za ruku, dokud se tak opravdu nestalo. Bill byl také první osoba, kterou po probuzení viděl, a byl mu za to nesmírně vděčný. Pamatoval si, že jej Tom k sobě naléhavě tulil i s polámanou rukou, která mu v tom mírně bránila, ale nedal se zastavit. Tiše mu šeptal prosíky omluv, že už to nikdy neudělá… Ale ten pocit takové až děsivé samoty a strachu… bylo to hrozný…

"Bylo to strašný… moc jsem se bál," šeptl tiše a chtěl nejraději zapomenout na tu strašlivou nejistotu, která jej tehdy uvnitř celého sžírala.

"A přesně tohle cítí Tom neustále. A i když na tebe sem tam zakřičí, nebo ti i řekne, že má s tebou jenom starosti, věř, že je to kvůli tomu, že tě má moc rád a jenom se o tebe bojí… stejně jako o tu chlupatou potvůrku, že jo?" zašišlala a tváří se natočila na pejska, který se na ni přes okraj ohrádky vesele díval. "A já ti řeknu, Bille… že všechny ty problémy za to stojí," usmála se a lehce políbila syna na čelo. Bill se na ni něžně usmál a poté hodil Pohromce do ohrádky ještě malou gumovou kachničku, kterou nechala pohozenou na podlaze.

"Mami, klidně Kamile zavolej a dneska nám Oliho přivezte… my to zvládnem… a když nebude chtít Tom, dokážu to i sám," řekl rozhodně, ale jeho mamce neuniklo smutné zachvění jeho krásně dlouhých řas. Někdy se i ona sama divila, jak je možné, že jsou delší než ty její xD, ale její chlapečci prostě získali dokonalá očka s nádherně dlouhýma řasama, tak se není čemu divit…

Tom se chtěl Billovi omluvit, ale jaksi ani nebyl čas, protože když se konečně po dlouhé koupeli odvážil sejít dolů do kuchyně, uběhly asi dvě hodiny od jejich hádky, a už jej tam čekalo menší překvapení. Hned, jak vešel a uviděl na stole malé gumové autíčko, věděl, že to Bill udělal a i přestože s tím nesouhlasil, sem toho malýho vzal. A korunku tomu dodala Simone, která se z obýváku, kde si Bill hrál s malým Oliverkem, hlasitě smála příhodám, co jí vyprávěla její sestra Kamila, která přijela hned, jak jí Simone zavolala, že to klaplo. Tom tedy naštvaně našpulil rty a protestně se zavřel u sebe v pokoji. On se toho děcka ani nedotkne! Chtěl jej Bill, tak ať se taky postará!…

"Děkuju, Bille, ještě jednou seš můj poklad," usmála se vesele Kamila, která pomáhala nosit Simoniny věci do kufru, zatímco Bill stál u dveří s plavovlasým chlapečkem v náručí a vesele mu brnkal po nosíku, jak si to mrně žužlalo ručičku.

"To je v pohodě," řekl mile a naposled mamce popřál hodně štěstí. Také si chudáček ještě poslechl snad sto rad od své tetičky, která mu dopodrobna popsala, jak se má o její sedmiměsíční miminko postarat. Pak si jej ještě naposledy přitulila, zulíbala a pak už jej znovu podala synovci, kterému důvěřovala nadevše, stejně jako jeho bráškovi, se kterým si rozuměla možná malinko více, jelikož Bill byl jemný po Simone, kdežto u Toma se projevovaly stejné známky čertovství, jako když byla Kamila malá. xD… byl to takový neposeda stejně jako ona, možná právě v téhle notě si tolik sedli, ale Billa zbožňovala také. S ním se zase dalo mluvit o všem možném…

Netrvalo dlouho a Simonino auto v doprovodu jejich zběsilého mávání opustilo příjezdovou cestu k hezkému domečku, a Bill se na sladké miminko zahleděl malinko nejistě.

"Tohle bude těžký," povzdechl si, jak se sklíčeně obrátil k domovním dveřím a věděl, že Tom už určitě poznal, že mají doma to, po čem moc netoužil… Ale co, klidně ať se zlobí… Hned, co Bill vešel do kuchyně, aby tomu malému klubíčku ve svém náručí podal dudlík, střetl se jeho pohled s bratrovým, který jej nevrle pozoroval ze sedačky, na které posedával… No tedy spíš to mimino pozoroval nevrle, svou lásku přeci miloval nadevše a Bill byl právě v téhle chvíli neskutečně nádhernej… Jeho rty měly ještě stopy po vášnivém líbání, které v noci s Tomem absolvovali xD a jeho očka byla krásně zářivá, jak se opatrně vpíjela do těch Tomových, nevěda, co od něj teď očekávat. Vlasy mu nádherně splývaly podél ramen… byl prostě nádhernej, ale chudáček se bál Tomovy reakce. A ta byla taky dost překvapivá…

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 2.

autor: B-kay

Pohromka se drobnými krůčky vrátila znovu do pokoje svého páníčka, který její přítomnost vůbec nezaregistroval a přitulil si ji k sobě, jako by její bříško byla Billova střapatá hlavička xD.

"Já nevím, mami…víš, Tom asi souhlasit nebude," pípl Bill tiše, jak spolu seděli s mamkou v kuchyni, a ta mu už konečně vylíčila celý svůj záměr odjezdu. Simone na něj vrhla svá smutná očka. Přesně totiž věděla, co na jejího synka zabírá - Tom by jí určitě řekl, že se nemusí snažit xD, ale Bill se k ní jenom s lehkým úsměvem přitulil a nechal se od ní hladit ve vlasech. "Víš, on má teď moc starostí se mnou a s Pohromou, ale zkusím to," špitl tiše, a na jeho tváři se zjevil jemný náznak úsměvu hned, jak mu jeho mamka vlepila veelikou pusinu. "Děkuju, miláčku. Tak já jej půjdu vzbudit," usmála se a vykročila ke dveřím.

---

"Ne!" vykřikl Bill náhle, a když se na něj mamka šokovaně otočila, jenom nevinně zamrkal. "On totiž… víš, chtěl bych jej vzbudit já, a hned bych se zeptal… víš, on se dneska nějak moc nevyspal a byl by na tebe zlej. Já už prostě vím, jak na něj," Billovy zoubky se na Simone cenily jako diamanty a ona nemohla nic jiného, než souhlasit. Vždyť přeci sama chtěla, aby Tom souhlasil, takže musela brnknout na jeho slabost, která se ještě i sama nabídla. A sama až moc dobře věděla, že jediný člověk, na kterého Tom nezvýšil hlas, je právě jeho bráška. Nevěděla, čím to bude, asi to kouzlo dvojčat…

Jenomže chudinka Simone ani netušila, proč Bill tak pohotově vyběhl do horního patra… Asi by totiž nebylo moc dobré, kdyby šla do Tomova pokoje, a tam by našla svého staršího synka nahého, a po zemi by se válely kousky jejich oblečení, jak jej ze sebe zběsile svlékali. Tom dokonce svlíkal Billovi košilku tak prudce, že mu vytrhl jeden knoflíček. Ale s tím si Bill hlavu nějak nelámal, měl totižto příjemnější věci na práci, než smutnit za upadlým knoflíkem xD…

Bill tiše šlapal po schodech a poté vesele přicupkal k bratrovým dveřím, aby za ně vzápětí tiše vklouzl. Pohled, který se mu naskytl, byl snad nejkrásnější, jaký kdy viděl. Tom ležel rozvalený v peřinkách, a nohy měl úplně zamotané do tenké deky, kterou jsem Bill přinesl proto, aby jim po koupání nebyla zima.

Jeho výraz tváře by se dal přirovnat k výrazu tváře miminka. Rtíky měl stočeny do sladkého úsměvu a Bill nedokázal věřit, že se Tom dokáže takhle nevinně usmívat, i když sní. Očka měl lehce přivřena a dlouhé řasy se mu třepotaly v lehkém vánku, který vcházel do útulného pokojíčku přes mírně otevřené okno. Chudáček Tom si ani nevšimnul, že místo po jeho boku nezabírá jeho šmoula, ale ta malá potvůrka, která mu už také způsobila nemálo problémů. Bill se ještě naposled sladce usmál na Toma, který hladil Pohromku něžně po zádech a poté se pomalounku přiblížil k postýlce, aby si svého pejska vzal znovu do náruče. "Tak ty mi ho tady hlídáš?" špitl jí něžně, a když jej pejsek sladce olízl, nedokázal nic jiného, než se znovu krásně usmát. "Teď už si jej ale ohlídám já," špitl ji a s lehkým úsměvem ji opatrně položil vedle sebe, kde se hafánek znovu spokojeně rozvalil a hrál si s mini medvídkem, kterého mu Bill podal. Pak už se ale jeho pohled nesoustředil na Pohromku a jeho medvídka, ale na medvídka, který ležel spokojeně rozvalený hned vedle něj. Billa teď čekal nelehký úkol přesvědčit Toma o dvoudenním hlídání miminka…. Ale už jenom při představě, jak si lehá do postele, kde se rozvaluje Tom, a v náručí mu spinká malé mimčo, se mu vesele rozbušilo srdíčko…

Ale věděl, že přemlouvání jej bude stát tedy hodně. Ale byl pevně rozhodnut pomoci mamce splnit si sen! Za všechnu tu práci si to přeci zaslouží!

"Billí," tvář jeho lásky se rázem změnila v ještě usměvavější, jak ucítil Billovy jemné rtíky na svém krku. "Copak ty už si vzhůru?" šeptl a rozespale se rozhlížel po pokoji, zatímco mu Bill drobnými polibky pokrýval celý krček. Zašimrání Billových vlásků na tváři jej ujistilo o tom, že bráška slabě přikývnul.

"Pohromka měla hlad," šeptl a něžně se sklonil k bráškovým rtům, aby jej dlouze políbil.

"To já mám taky," zaculil se Tom proti bratrovým rtům, jak jej jemně líbaly a poté se s hurónským zívnutím roztáhl. Pohled mu padl na Billa, který seděl mírně nervózně vedle něj, ale přesto mu na tváři pohrával úsměv. "Tak? Co podnikneme tenhle víkend?" zeptal se Tom vesele a měl v plánu jít s Billem a jejich novým párečkem - meruňkou a Andym, někam do kina a pak se dlouze mazlit v postýlce… Co však nečekal bylo to, že je bude čekat tak otírání dětské prdelky a měnění plen.

"Víš, Tome, já bych ti měl něco říct…"

"Ne," ozvalo se rázně celým Tomovým pokojíkem, až se Billova očka zděšeně rozevřela. "To ne… Bille, prosím, já tady to mimino nechci. Dyť on jen slintá a brečí a pokaždé mě poblije," rozčiloval se starší z Kaulitz twins nad Billovým nápadem. Bill cítil, jak se mu do očí ženou slzy zklamání. Čekal sice, že jeho láska tím nebude nadšená, ale to, že bude na něj křičet, nečekal. "Bille, podívej, já jsem myslel, že víkend strávíme spolu jenom my dva, a ne s nějakým miminem," řekl vztekle a nasupeně se rozhlédl z okna.

"Je to tvůj bratránek," špitl Bill a lehce si setřel slzičku, která mu pomalu stékala po tváři, která ještě před chvilkou zářila.

"Bratránek," odfrkl si Tom strnule. "Bille, já mám dost starostí s tebou a tím štěnětem, takže tady žádné mimino prostě nechci," řekl prudce a až když se otočil tváří tvář své lásce, která teď tiše plakala, pochopil, co to vlastně řekl. "B-bille, já-," chtěl se mu rychle omluvit, ale Bill už byl na nohou a v náručí držel štěňátko, které smutně přihlíželo na hádku svých páníčků, která byla snad první od té doby, co jsou spolu.

"Tak já jsem jenom starost?!" jeho hlas pozbyl všechnu jemnost a jeho slůvka se ztrácela v návalu tichého pláče, který jenom stěží tlumil do kožíšku svého pejska.

"Bille, počkej," řekl Tom rychle… opravdu jej to moc mrzelo. Ale to už Billa nezajímalo. Nasupeně otevřel dveře a smutnými krůčky opustil bratrův pokoj…

Živelná pohroma II. 1.

autor: B-kay

"Kamilo, ahoj, dlouho ses neozvala..." ozýval se kuchyní veselý hlas Simone, která právě dělala svým uličníkům, kteří ještě sladce spinkali, snídani. Dost ji překvapilo, že se po tak dlouhé době ozvala její ségra. Tedy, ne že by jí to vadilo, jenomže proč tak náhle?!

---

" Jo, máme se hezky. I kluci... a co ty a mimčo, dobrý?" Kamila byla Simonina o 4 roky mladší ségra, které se před zhruba půl rokem narodilo její první miminko, což jí malinko zhatilo plány, protože Kamila byla stejně jako její ségra Simone světoznámá módní návrhářka, které v těchhle měsících miminko malinko překáželo, protože se jí pořád častěji objevovaly nové projekty, jenomže ona se od svého chlapečka prostě nemohla hnout. Jenomže zlom nastal až tehdy, když se jí ozvala jedna prestižní společnost, která byla velice zaujatá jak její, tak i Simoninou prací a požádali ji, jestli by nechtěli přijet na tenhle víkend do Hamburgu, kde by byli jejich návrhy prezentovány.

"No, to je skvělý... tedy úplně's mi vyrazila dech... jakej problém?!" zeptala se Simone ustaraně, když uslyšela smutný hlásek své ségry.

"Já zapomněla na mimčo," špitla Simone smutně, avšak její skleslý pohled se změnil ve chvilce, kdy tiše vzhlédla ke schodišti, jež vedlo do horního patra. Najednou ji napadl skvělý plán...

Ten plán se snad nejvíc týkal její dvou miláčků, kteří právě ještě hluboce spinkali, jak si Simone myslela, ve svých postelích... jenomže stačilo by jenom vklouznout do Tomova pokoje, malinko odhrnout přikrývku, a uviděla by svého mladšího synka, jak se svým nahým tělem tulí k Tomovu bříšku, jehož majitel si k sobě Billa láskyplně držel kolem boků a nechával se šimrat jeho jemnými vlásky po celém krku, dokonce mu sahaly až k malinko pootevřeným rtíkům.

Bill byl celým svým křehoučkým tělem nalepen na Tomovi, akorát jedna jeho dlouhá nožka byla spuštěna z postele. A to právě využilo to malé černé klubíčko krčící se na zemi, aby mohlo svého páníčka hezky vzbudit.

"Ne, miláčku... to lechtá," vydechl Bill ještě napůl chycen ve snu, jak jej čísi obratný jazýček začal lechtat na chodidlech, a vzápětí byl vyměněn drobnýma packama, které do něj pomalounku dloubaly. Jenomže co zmohl chudáček Pohroma, když to bylo ještě malé štěně a mohlo se snažit natahovat, stejně na Billovu nožičku tlapkama ledva dosáhlo. "Ještě chvilku..." špitl Bill do Tomova ramene a ještě více se k němu přitulil. Bylo mu u něj neskutečně krásně a cítil se v bezpečí, když jej k sobě přivinuly Tomovy ochranitelské paže.

Když ale lechtání neustávalo, Bill byl nucen pomalounku otevřít svá rozespalá šmoulovitá očička, aby se mohl podívat, co za potvorku jej tak lechtalo. Avšak hned, jak malinko natočil tvář, uviděl u postýlky tiše sedícího a nevinně hledícího svýho pejsánka, což byl sladký černej kokršpaněl s andělskýma očičkama. "Ach, Pohromo," tiše si zívnul Billí a opatrně, aby nevzbudil svého broučka, po něm natáhnul ručky, aby mu vzápětí mohlo jeho štěňátko přistát v náručí, a on byl v momentě olizován jeho malou tlamičkou. "Broučínku, ty víš, že se bude Tomi zase zlobit," špitl a něžně jej pohladil po drobné hlavičce, kterou zdobila malinká jizvička, která byla jenom důsledkem toho, že pejsek je holt celý páníček xD. U veterináře byli nejčastějšími pacienty, jelikož byl jejich pejsek skutečná pohroma stejně, jako jeho majitel xD. Dokonce už i lékař Pohromu moc miloval a byl rád za každou návštěvu, kterých za ty tři týdny, co ji mají, tedy nebylo málo. A Toma teď sžíral strach nejenom o svou lásku, ale dokonce už i o pejska xD.

Protože ta malá potvůrka si prostě nemohla dávat alespoň malinkatý pozor. Pořád do něčeho vrážel, dokonce už rozbil i několik starých hrnečků, co měla Simone ještě po mamince, a o jejích botách už ani nemluvně xD…

Bill si k sobě přitulil pejska ještě více a něžně jej políbil na jizvičku. Poté mu pohled sklouzl na brášku, který si jej k sobě pořád snažil tulit, i když teď už si k sobě tulil spíše Billův zadeček. Bill se na něj sladce usmál a sklonil se, aby jej mohl políbit na mírně pootevřené rtíky. Už jenom při vzpomínce na tu nádhernou noc, co prožili, se mu na tváři jak mávnutím kouzelného proutku zjevil šťastný úsměv. Bylo to stejně nádherné, jako tehdy na chatě, akorát neměli jahůdkovou koupel, ale borůvkovou. Takže Bill byl dneska místo jahůdky borůvkou. Ale jemu už tolik typické pojmenování Šmoulo mu samozřejmě Tom neodpustil a říkal mu tak dokonce někdy i před mamkou, za což byl odměněn Billovým poplašeným pohledem a následně jeho červení ve tváři. Simone se nad tím vždycky jenom roztomile zasmála, nechápala totiž podstatu té přezdívky…xD

"Tak co? Půjdeme se napapat?" zašišlal na svého miláčka, a na chvilku jej položil na postel vedle Toma, aby mohl opatrně vstát a navlíknout na sebe boxerky. Poté jej vzal znovu do náruče, naposledy Tomiho políbil a pomalounku scházel dolů do kuchyně, kde už jej čekal talíř s vaflema a samozřejmě jeho mamča, která spokojeně upíjela ze svého hrníčku horkou kávu. "Dobrý ráno," zazíval a položil Pohromu na zem, kde mu do mističky nasypal kvalitní psí papání.

"Dobrý broučku… Zlato, máte už s Tomim nějakej program na tenhle víkend?" zeptala se nesměle Simone a odložila vysněnou kávu na chvilku stranou.

"No chtěli jsme jet s Andym a Danem někam ven, proč?" zeptal se mile a nalil Pohromě i vodu.

"Noo, víš, já bych něco potřebovala," nervózně se pousmála a mile hleděla na Billa, který se spokojeně posadil na židličku před ní.

"Copak?" zeptal se s lehkým s úsměvem a jen matně si všiml Simoniny nervozity.

"Dneska mi volala Kamila," začala, načež byla odměněna veselým úsměvem svého šmoulíka.

"A jak se má? A co Oli?" zeptal se Bill, který svého malinkatého bratránka Olivera miloval. "No víš… právě o něm jsem s tebou chtěla mluvit"…xD

By B-Kay

>><<

Human connect to human

Nevím, čí to je dílo, ale je to úžasný =D

Portrét dne - 14.4.

Tak... portrét dne na stars-portraits.com je Bill Kaulitz od Aniusia483 - dám sem jen screen obrazovky - autorka si nepřeje své portréty zveřejňovat bez souhlasu a to by mohlo trvat...

Andy Biersack by me

Tak... ve čtvrtek jsem se na intru - jako obvykle - nudila, jenže mě lákalo vyzkoušet, jak se pracuje s grafitovou tyčinkou (pro ty, co neznají - jako by jste vytáhli tuhu z tužky jen s tím rozdílem, že tohle má asi centimetr v průměru a není ve dřevě, jen zabalený v papíru) co mi kopuila máma... a tak jsem přemýšlela, koho nakreslit... hledala jsem v obrázcích v notebooku a narazila jsem na Andyho.

Řeknu vám, kreslilo by se mi líp, kdybych si to mohla levou rukou pořádně přidržet, takle jsem se o to mohla opírat jen loktem, aby se mi to nehýbalo a abych si nezšpinila ortézu...

- perex -

---

One Direction: What Makes You Beautiful

Tak... nějak jsem pochopila, co na nic všichni mají... Je to svým způsobem tak nějak odlehčený... a nehorázně návykový!

Malé "nastínění situace a jablko, co vypadá jako pomeranč - a překvapivě - pomeranč, co vypadá jako jablko...

Tak... aby jste věděli, co se to zas děje... Takže... Když už mám notebook tak se samozřejmě musí podělat něco jinýo - v tomto případě moje ruka. Po dvou zánětech šlach v pravé ruce to chce vyrovnat, takže - nevím čím, ale - uhnala jsm si zánět i do levé (Jsem pravák tak chápu, že na pravé to je z kreslení a psaní, ale levá?) Takže teď už zbývají jen záněty v nohách aby to bylo komplet...

Ok... tak dál... Ráno jsem byla na chirurgii a - světe div se - mooooc hodná paní doktorka se nechala ukecat jen na ortézu... Při psaní zprávy se na mě tak podívala - já už s ortézou na ruce - a zeptala se mě "A vážně nechceš radši dlahu?" Bylo to docela milý, protože v Šumperku by se ukecat nenechali (osobně vyzkoušeno xD)

No... a z toho plyne, že moc psanýho tady nebude... tohle je asi poslední sáhodlouhej článek minimálně na následujících 14 dní - protože s rukou mám zakázáno hýbat a upřímně i kdyby ne, tak mě zápěstí bolí dost na to, abych to dama nedělala - a jen pravou rukou sse mi hrozně špatně píše...

No a teď to cosi pomeranšo-jablko-něco... některý ty komenty totálně zabíjí ;D

- perex -

---

Guitar

Takže... Po půl roce, co mi táta sliboval, že mě naučí hrát na kytaru, jsem za ním přišla... A co následovalo? Otázka, jestli mám ostříhaný nehty. Na moji odpověď že jsou tací, co hrají s nehtama tak dlouhýma, že to v životě neviděl, mi odpověděl, že to ale napřad musí umět...

Co z toho plyne? Jdu si "sundat" nehty a učit se.

Tak zatím...

Killerpilze: Jubel und Staub (offizielles Musikvideo) HQ

No... Jo dřív vypadal líp ;D

fan art

Aliens Win by Vanzekin

Wow! Vzávám hold! Tohle je dokonalá montážka!

"Situační zpráva č.2" xD

Okay, okay... ten smajlík za názvem asi není moc vhodnej... teda byl by, kdyby mi bylo do smíchu, jenže jsem hooodně nachlazená a "umírám" na rýmu.

No ale teď k věci - Notebook mám zpátky!!! A všechny soubory v něm mi zůstaly i když stýček prohlásil, že kdyby věděl kolik tam mám filmů tak se mi na to vykašle xD

Takže... zase by to tu mělo relativně dobře běžet ;)

A další věc... Ten koncert BVB mi vyšel a jedu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Teď už jen zbývá domluvit si jednu noc u známých a koupit lístek ;) takže taky doufám, že tam alespoň někoho známýho uvidím =) A samozřejmě pak snad budu i fotit =)

No... takže teď přeju všem šklolákům, studentům středních škol a jejich učitelům krásné prázdniny... a všem ostatním příjemné volné pondělí ;)

Samozřejmě že tímhle přáním pro tenhle týden s články nekončím ale pak bych na to zase zapoměla =D

Koncert Black Veil Brides

http://www.ticketpro.cz/jnp/hudba/rock/834669-black-veil-brides.html

Wooow! Lidíííííííííííííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!!!!! *řve jak naprostej idiot* Lístky na koncert BVB do Paláce Akropolis!!! Mě teď už jde jenom o to, ukecat někoho, aby mě tam zavezl nebo jel se mnou nebo se domluvit se známýma, přijet k nim a po koncertu tam přestpat =D Jíáááááááááááááááááááíííííííííííííí!!!!!!!!!!! To kdyby to vyšlo, byl by to můj první koncert všeobecně =D (To víte - až ti bude 15, až to nebude noční klub, až budou blíž než v Praze...) Wow! *Nadšenej výdech* já se tak těším!!!

"Situační zpráva" xD

Tak... aby jste alespoň věděli to co já xD

Tak teda... notebook má od soboty stýček... a netuším, kdy mi ho pošle... A pravda je taková, že ani on sám neví, co s tím je - takže mi nejspíš bude muset přeintalovat celý systém... Takže doufejme/te, že se mu to povede, aniž by vymazal všechny moje soubory, jinak to tady totiž bude mimo provoz do té doby, než seženu všechno, co jse, abych to sem mohla začít dávat...