Živelná pohroma II. 7.

autor: B-kay

"J-jak jako miminko?" zopakoval Bill koktavě a malinko nechápavě hleděl na kamaráda, který na malýho vrhal všemožný grimasy a úšklebky. Daniel Oliho jemně pohladil po hebkých vláscích a poté se opatrně zahleděl na Billa.

"Je to šílený, já vím ale... nemůžu si pomoct. Bylo by krásný, kdybych mohl vychovávat s Andym dítě. Naše dítě…" zasnil se a vůbec nevnímal Billův překvapený pohled… teď se dokázal soustředit jenom na svoje představy, ve kterých se míhaly obrazce jeho, Andyho a jejich miminka. Věděl, že je to absurdní, a že se mu tohle přání jistě nikdy nesplní, ale přesto v něj doufal.

---

"Noo, Dane, já... nevím, co ti na to říct. Víš, Andy je něco jako veliké mimino, stejně jako Tom," pousmál se plaše Bill a opatrně položil malýho, který se batolil, až ke košíku s jahůdkama a neobratně si jednu vložil do pusiny, takže byl za chvilku celý zapatlaný.

"Bille, běž za Tomem. Co kdybych malýho na chvilku pohlídal, hmm?" zeptal se Daniel s nadějí v hlase a tu malou jahůdku si vzal do náruče.

"Noo, já-," koktal nejistě, ale vzápětí byl ovlažen sprškou vody, která, jak poznal, pocházela z dredů jeho brášky, který se nad ním vesele skláněl a lišácky na něj cenil své bílé zoubky. "Počkej, až tě chytnu," smál se Bill a rozběhl se za utíkajícím Tomem, až nakonec oba dva přistáli v jemných vlnách.

"To jsou blázni," vydechl Andy tichým hlasem a pobaveně se díval na své, dá se říci brášky, jak se snažili utopit jeden druhého, ale přitom to stejně skončilo u líbání. Daniel Andyho pozoroval s veselým úsměvem, přičemž se mu na klíně pohupoval malý Oliver a ťapal si ručičkama. Hned, jak Andyho pohled padnul na malé dítě v náručí jeho lásky, tváře mu mírně zčervenaly.

"Já myslel, že budeme mít chvilku pro sebe," špitl malinko zklamaně a natáhnul se pro veliký bílý ručník, který mu Daniel podával. Danyho oči náhle vzplály menším smutkem, jak uviděl zklamání v Andyho očích.

"Víš, já myslel, že budeš rád," vydechl tiše a podal malýmu gumovou kachničku, po které natahoval ruce, a hned, jak ji konečně uchopil mezi prstíky, se jí zakousnul do zadečku a začal ji žužlat.
Andy se na Daniela dlouze zahleděl a poté se posadil vedle něj, na malýho se však nepodíval ani jednou!
"Ale jo, je rozkošnej. Ale Dany víš že mám daleko raději tebe než mimina," šeptl a natáhnul tvář, aby mohl svou lásku jemně políbit. Čekal, že si tenhle den dokonale užijí, ale zatím se zabavil akorát tak s Tomem ve vodě, a když si konečně myslel, že se budou moci mazlit a líbat, zase tady bylo to mimino. Možná až teď chápal Tomovo chování, když sem to mimino přivezli. Daniel se na něj nechápavě zahleděl a malýho si nevědomky přitulil k sobě malinko více.

"Andy, vždyť tenhle prcek tady bude asi ještě dva dny a pak jej už možná nikdy neuvidíš a líbat se můžem přeci pořád," vzdechl a ani si neuvědomoval, že jeho hlas působil najednou mírně vytočeně s lehkým podtónem zklamání.

"Aha. Tak proč se tedy nelíbáme? Nebo tě to už omrzelo?! Možná, že je ti přednější to dítě, než já," řekl rozhořčeně a nepatrně si prohrábnul vlhké vlasy. Pak nasupeně vstal, vzal si své věci a bez jediného slova se najednou zvedl a šel pryč.

"Kam jdeš?" zavolal za ním Daniel plačtivě, se slzami na krajíčku.
"Domů," odpověděl Andy rychle a ani netušil, jakou bolest způsobuje tomu křehkému chlapci sedícímu na dece s malým miminkem na klíně.

"Lásko, počkej ne... tady už nedosáhnu," pípl Bill a naléhavě se ovinul Tomovi kolem krku, protože věděl, že Tom jej podrží.
Vždycky jej podržel…
"Ale Bille, vždyť tady dosáhnu ještě i já. Drž se mě a neboj," špitl a políbil jej na promrzlé rtíky, které už pomalu získávaly modrou barvu. Tom se na něj musel usmát. Vždycky, jak byl Bill jenom chvilinku ve vodě, jeho rty byly úplně modré a tělo zkřehlé na kost. A ještě k tomu, když byli ve vodě, která nebyla moc teplá. Ještě chvilku se soplu mazlili ve vodě, když Billův pohled najednou padnul na deku, kde seděl opuštěný Daniel a kolébal malýho v náručí. "Tome, něco se asi stalo," vydechl a náhle slastně přivřel víčka, jak se bráškova ruka ocitla někde pod jeho plavkama. "Miláčku ne," snažil se jej zastavit a zoufale se snažil Tomovu ruku vyprostit ze svých plavek, ale efekt to mělo takový, že si jeho dlaně nevědomky sám tlačil víc a víc na své zvětšující se vzrušení.

Až tichý dětský pláč u obou ztlumil touho po tom druhém a Bill se za pomoci bratrovy náruče pomalu dostal až ke břehu. Oba dva se rychle rozběhli k Danielovi, který se snažil brečící miminko uklidnit, avšak marně. Sám totižto plakal!
"Olivere," vydechl tiše Bill a rychle jej vzal do náruče. "Pššt, no tak, už jsme tady. Broučku, neplakej," houpal s ním ze strany na stranu, ale malej se nějak moc neuklidnil.
"Bille, dej mi ho," zašeptal Tom a ochotně přijmul naříkající děťátko do své náruče. Oliverův pláč malinko ustal, ale pořád se z jeho očiček ještě kutálely slzy. "Tak už nebreeč. No tak…" šeptal mu Tom tiše do vlásků a přikryl jej drobným ručníčkem, který mu Bill podal.

Dvojčata se marně snažili z Daniela celou cestu domů vypáčit, co se vlastně stalo. On však neřekl ani slovo. Chtěl mít jenom klid a chtěl se konečně zavřít ve svém pokoji a vyplakat se. Nedokázal ani popsat, jak moc jej Andreas zklamal. Jak moc mu ublížil. A proto ani nešel nakonec k němu, kde bydlel, ale dvojčátka mu nabídli jednu noc u nich.

autor: B-kay