autor: B-kay
"Kamilo, ahoj, dlouho ses neozvala..." ozýval se kuchyní veselý hlas Simone, která právě dělala svým uličníkům, kteří ještě sladce spinkali, snídani. Dost ji překvapilo, že se po tak dlouhé době ozvala její ségra. Tedy, ne že by jí to vadilo, jenomže proč tak náhle?!
" Jo, máme se hezky. I kluci... a co ty a mimčo, dobrý?" Kamila byla Simonina o 4 roky mladší ségra, které se před zhruba půl rokem narodilo její první miminko, což jí malinko zhatilo plány, protože Kamila byla stejně jako její ségra Simone světoznámá módní návrhářka, které v těchhle měsících miminko malinko překáželo, protože se jí pořád častěji objevovaly nové projekty, jenomže ona se od svého chlapečka prostě nemohla hnout. Jenomže zlom nastal až tehdy, když se jí ozvala jedna prestižní společnost, která byla velice zaujatá jak její, tak i Simoninou prací a požádali ji, jestli by nechtěli přijet na tenhle víkend do Hamburgu, kde by byli jejich návrhy prezentovány.
"No, to je skvělý... tedy úplně's mi vyrazila dech... jakej problém?!" zeptala se Simone ustaraně, když uslyšela smutný hlásek své ségry.
"Já zapomněla na mimčo," špitla Simone smutně, avšak její skleslý pohled se změnil ve chvilce, kdy tiše vzhlédla ke schodišti, jež vedlo do horního patra. Najednou ji napadl skvělý plán...
Ten plán se snad nejvíc týkal její dvou miláčků, kteří právě ještě hluboce spinkali, jak si Simone myslela, ve svých postelích... jenomže stačilo by jenom vklouznout do Tomova pokoje, malinko odhrnout přikrývku, a uviděla by svého mladšího synka, jak se svým nahým tělem tulí k Tomovu bříšku, jehož majitel si k sobě Billa láskyplně držel kolem boků a nechával se šimrat jeho jemnými vlásky po celém krku, dokonce mu sahaly až k malinko pootevřeným rtíkům.
Bill byl celým svým křehoučkým tělem nalepen na Tomovi, akorát jedna jeho dlouhá nožka byla spuštěna z postele. A to právě využilo to malé černé klubíčko krčící se na zemi, aby mohlo svého páníčka hezky vzbudit.
"Ne, miláčku... to lechtá," vydechl Bill ještě napůl chycen ve snu, jak jej čísi obratný jazýček začal lechtat na chodidlech, a vzápětí byl vyměněn drobnýma packama, které do něj pomalounku dloubaly. Jenomže co zmohl chudáček Pohroma, když to bylo ještě malé štěně a mohlo se snažit natahovat, stejně na Billovu nožičku tlapkama ledva dosáhlo. "Ještě chvilku..." špitl Bill do Tomova ramene a ještě více se k němu přitulil. Bylo mu u něj neskutečně krásně a cítil se v bezpečí, když jej k sobě přivinuly Tomovy ochranitelské paže.
Když ale lechtání neustávalo, Bill byl nucen pomalounku otevřít svá rozespalá šmoulovitá očička, aby se mohl podívat, co za potvorku jej tak lechtalo. Avšak hned, jak malinko natočil tvář, uviděl u postýlky tiše sedícího a nevinně hledícího svýho pejsánka, což byl sladký černej kokršpaněl s andělskýma očičkama. "Ach, Pohromo," tiše si zívnul Billí a opatrně, aby nevzbudil svého broučka, po něm natáhnul ručky, aby mu vzápětí mohlo jeho štěňátko přistát v náručí, a on byl v momentě olizován jeho malou tlamičkou. "Broučínku, ty víš, že se bude Tomi zase zlobit," špitl a něžně jej pohladil po drobné hlavičce, kterou zdobila malinká jizvička, která byla jenom důsledkem toho, že pejsek je holt celý páníček xD. U veterináře byli nejčastějšími pacienty, jelikož byl jejich pejsek skutečná pohroma stejně, jako jeho majitel xD. Dokonce už i lékař Pohromu moc miloval a byl rád za každou návštěvu, kterých za ty tři týdny, co ji mají, tedy nebylo málo. A Toma teď sžíral strach nejenom o svou lásku, ale dokonce už i o pejska xD.
Protože ta malá potvůrka si prostě nemohla dávat alespoň malinkatý pozor. Pořád do něčeho vrážel, dokonce už rozbil i několik starých hrnečků, co měla Simone ještě po mamince, a o jejích botách už ani nemluvně xD…
Bill si k sobě přitulil pejska ještě více a něžně jej políbil na jizvičku. Poté mu pohled sklouzl na brášku, který si jej k sobě pořád snažil tulit, i když teď už si k sobě tulil spíše Billův zadeček. Bill se na něj sladce usmál a sklonil se, aby jej mohl políbit na mírně pootevřené rtíky. Už jenom při vzpomínce na tu nádhernou noc, co prožili, se mu na tváři jak mávnutím kouzelného proutku zjevil šťastný úsměv. Bylo to stejně nádherné, jako tehdy na chatě, akorát neměli jahůdkovou koupel, ale borůvkovou. Takže Bill byl dneska místo jahůdky borůvkou. Ale jemu už tolik typické pojmenování Šmoulo mu samozřejmě Tom neodpustil a říkal mu tak dokonce někdy i před mamkou, za což byl odměněn Billovým poplašeným pohledem a následně jeho červení ve tváři. Simone se nad tím vždycky jenom roztomile zasmála, nechápala totiž podstatu té přezdívky…xD
"Tak co? Půjdeme se napapat?" zašišlal na svého miláčka, a na chvilku jej položil na postel vedle Toma, aby mohl opatrně vstát a navlíknout na sebe boxerky. Poté jej vzal znovu do náruče, naposledy Tomiho políbil a pomalounku scházel dolů do kuchyně, kde už jej čekal talíř s vaflema a samozřejmě jeho mamča, která spokojeně upíjela ze svého hrníčku horkou kávu. "Dobrý ráno," zazíval a položil Pohromu na zem, kde mu do mističky nasypal kvalitní psí papání.
"Dobrý broučku… Zlato, máte už s Tomim nějakej program na tenhle víkend?" zeptala se nesměle Simone a odložila vysněnou kávu na chvilku stranou.
"No chtěli jsme jet s Andym a Danem někam ven, proč?" zeptal se mile a nalil Pohromě i vodu.
"Noo, víš, já bych něco potřebovala," nervózně se pousmála a mile hleděla na Billa, který se spokojeně posadil na židličku před ní.
"Copak?" zeptal se s lehkým s úsměvem a jen matně si všiml Simoniny nervozity.
"Dneska mi volala Kamila," začala, načež byla odměněna veselým úsměvem svého šmoulíka.
"A jak se má? A co Oli?" zeptal se Bill, který svého malinkatého bratránka Olivera miloval. "No víš… právě o něm jsem s tebou chtěla mluvit"…xD
Žádné komentáře:
Okomentovat