autor: B-kay
Pohromka se drobnými krůčky vrátila znovu do pokoje svého páníčka, který její přítomnost vůbec nezaregistroval a přitulil si ji k sobě, jako by její bříško byla Billova střapatá hlavička xD.
"Já nevím, mami…víš, Tom asi souhlasit nebude," pípl Bill tiše, jak spolu seděli s mamkou v kuchyni, a ta mu už konečně vylíčila celý svůj záměr odjezdu. Simone na něj vrhla svá smutná očka. Přesně totiž věděla, co na jejího synka zabírá - Tom by jí určitě řekl, že se nemusí snažit xD, ale Bill se k ní jenom s lehkým úsměvem přitulil a nechal se od ní hladit ve vlasech. "Víš, on má teď moc starostí se mnou a s Pohromou, ale zkusím to," špitl tiše, a na jeho tváři se zjevil jemný náznak úsměvu hned, jak mu jeho mamka vlepila veelikou pusinu. "Děkuju, miláčku. Tak já jej půjdu vzbudit," usmála se a vykročila ke dveřím.
"Ne!" vykřikl Bill náhle, a když se na něj mamka šokovaně otočila, jenom nevinně zamrkal. "On totiž… víš, chtěl bych jej vzbudit já, a hned bych se zeptal… víš, on se dneska nějak moc nevyspal a byl by na tebe zlej. Já už prostě vím, jak na něj," Billovy zoubky se na Simone cenily jako diamanty a ona nemohla nic jiného, než souhlasit. Vždyť přeci sama chtěla, aby Tom souhlasil, takže musela brnknout na jeho slabost, která se ještě i sama nabídla. A sama až moc dobře věděla, že jediný člověk, na kterého Tom nezvýšil hlas, je právě jeho bráška. Nevěděla, čím to bude, asi to kouzlo dvojčat…
Jenomže chudinka Simone ani netušila, proč Bill tak pohotově vyběhl do horního patra… Asi by totiž nebylo moc dobré, kdyby šla do Tomova pokoje, a tam by našla svého staršího synka nahého, a po zemi by se válely kousky jejich oblečení, jak jej ze sebe zběsile svlékali. Tom dokonce svlíkal Billovi košilku tak prudce, že mu vytrhl jeden knoflíček. Ale s tím si Bill hlavu nějak nelámal, měl totižto příjemnější věci na práci, než smutnit za upadlým knoflíkem xD…
Bill tiše šlapal po schodech a poté vesele přicupkal k bratrovým dveřím, aby za ně vzápětí tiše vklouzl. Pohled, který se mu naskytl, byl snad nejkrásnější, jaký kdy viděl. Tom ležel rozvalený v peřinkách, a nohy měl úplně zamotané do tenké deky, kterou jsem Bill přinesl proto, aby jim po koupání nebyla zima.
Jeho výraz tváře by se dal přirovnat k výrazu tváře miminka. Rtíky měl stočeny do sladkého úsměvu a Bill nedokázal věřit, že se Tom dokáže takhle nevinně usmívat, i když sní. Očka měl lehce přivřena a dlouhé řasy se mu třepotaly v lehkém vánku, který vcházel do útulného pokojíčku přes mírně otevřené okno. Chudáček Tom si ani nevšimnul, že místo po jeho boku nezabírá jeho šmoula, ale ta malá potvůrka, která mu už také způsobila nemálo problémů. Bill se ještě naposled sladce usmál na Toma, který hladil Pohromku něžně po zádech a poté se pomalounku přiblížil k postýlce, aby si svého pejska vzal znovu do náruče. "Tak ty mi ho tady hlídáš?" špitl jí něžně, a když jej pejsek sladce olízl, nedokázal nic jiného, než se znovu krásně usmát. "Teď už si jej ale ohlídám já," špitl ji a s lehkým úsměvem ji opatrně položil vedle sebe, kde se hafánek znovu spokojeně rozvalil a hrál si s mini medvídkem, kterého mu Bill podal. Pak už se ale jeho pohled nesoustředil na Pohromku a jeho medvídka, ale na medvídka, který ležel spokojeně rozvalený hned vedle něj. Billa teď čekal nelehký úkol přesvědčit Toma o dvoudenním hlídání miminka…. Ale už jenom při představě, jak si lehá do postele, kde se rozvaluje Tom, a v náručí mu spinká malé mimčo, se mu vesele rozbušilo srdíčko…
Ale věděl, že přemlouvání jej bude stát tedy hodně. Ale byl pevně rozhodnut pomoci mamce splnit si sen! Za všechnu tu práci si to přeci zaslouží!
"Billí," tvář jeho lásky se rázem změnila v ještě usměvavější, jak ucítil Billovy jemné rtíky na svém krku. "Copak ty už si vzhůru?" šeptl a rozespale se rozhlížel po pokoji, zatímco mu Bill drobnými polibky pokrýval celý krček. Zašimrání Billových vlásků na tváři jej ujistilo o tom, že bráška slabě přikývnul.
"Pohromka měla hlad," šeptl a něžně se sklonil k bráškovým rtům, aby jej dlouze políbil.
"To já mám taky," zaculil se Tom proti bratrovým rtům, jak jej jemně líbaly a poté se s hurónským zívnutím roztáhl. Pohled mu padl na Billa, který seděl mírně nervózně vedle něj, ale přesto mu na tváři pohrával úsměv. "Tak? Co podnikneme tenhle víkend?" zeptal se Tom vesele a měl v plánu jít s Billem a jejich novým párečkem - meruňkou a Andym, někam do kina a pak se dlouze mazlit v postýlce… Co však nečekal bylo to, že je bude čekat tak otírání dětské prdelky a měnění plen.
"Víš, Tome, já bych ti měl něco říct…"
"Ne," ozvalo se rázně celým Tomovým pokojíkem, až se Billova očka zděšeně rozevřela. "To ne… Bille, prosím, já tady to mimino nechci. Dyť on jen slintá a brečí a pokaždé mě poblije," rozčiloval se starší z Kaulitz twins nad Billovým nápadem. Bill cítil, jak se mu do očí ženou slzy zklamání. Čekal sice, že jeho láska tím nebude nadšená, ale to, že bude na něj křičet, nečekal. "Bille, podívej, já jsem myslel, že víkend strávíme spolu jenom my dva, a ne s nějakým miminem," řekl vztekle a nasupeně se rozhlédl z okna.
"Je to tvůj bratránek," špitl Bill a lehce si setřel slzičku, která mu pomalu stékala po tváři, která ještě před chvilkou zářila.
"Bratránek," odfrkl si Tom strnule. "Bille, já mám dost starostí s tebou a tím štěnětem, takže tady žádné mimino prostě nechci," řekl prudce a až když se otočil tváří tvář své lásce, která teď tiše plakala, pochopil, co to vlastně řekl. "B-bille, já-," chtěl se mu rychle omluvit, ale Bill už byl na nohou a v náručí držel štěňátko, které smutně přihlíželo na hádku svých páníčků, která byla snad první od té doby, co jsou spolu.
"Tak já jsem jenom starost?!" jeho hlas pozbyl všechnu jemnost a jeho slůvka se ztrácela v návalu tichého pláče, který jenom stěží tlumil do kožíšku svého pejska.
"Bille, počkej," řekl Tom rychle… opravdu jej to moc mrzelo. Ale to už Billa nezajímalo. Nasupeně otevřel dveře a smutnými krůčky opustil bratrův pokoj…
Žádné komentáře:
Okomentovat