autor: B-kay
Jeho pomalé a malinko nejisté krůčky směřovaly do kuchyně, kde už vyčkávavě seděla Simone. Doufala v kladnou odpověď svého staršího synka, avšak když si všimla Billových slziček v koutku očí, hned pochopila.
"To nevadí, Bille," šeptla a tiše popošla k synkovi, který se krčil u rohu kuchyňské linky se štěňátkem v náručí.
"Mami, opravdu jsem podle tebe jenom nemehlo, které ti jenom přidává starosti?" zeptal se a z posmutnělých oček mu uklouzla malinkatá slzička, která se však po dlouhé cestě vpila na hebký polštářek jeho rtů. Simone si tiše povzdechla.
"Miláčku," špitla, vzala Pohromku do náruče a položila ji do její ohrádky, kde měla své gumídky a podobné hračky. Tuhle ohrádku jí postavil Tom, protože se už nedokázal dívat, jak si jejich pejsek pořád ubližuje… Možná se tak nechoval, ale miloval ji stejně jako Bill. A také Billa… jej miloval nadevšechno. Kdyby musel, dokázal by klidně obětovat svůj život za ten Billův. "Zlato, podívej… ty sám dobře víš, že seš možná malinko nešikovnější, než tvůj bráška," rozverně se na něj usmála, a když na ni Bill nevěřícně pohlédl, dodala. "No tak možná malinko víc, ale určitě mi neděláš jenom starosti," řekla jemně, posadila se na křesílko poblíž a pobídla Billa, aby si jí sedl na klín zrovna tak, jako vždycky, když byl malinkatej. Bill se na ni přes menší nával slz mile usmál a posadil se své mamince do náruče.
"Miláčku, ty víš, že vy dva jste pro mě středem vesmíru… já nevím, co bych dělala, kdyby se jednomu z vás něco stalo. Ty si sice ubližuješ svou nešikovností, ale tvůj bráška zase přílišnou šikovností," tiše si povzdechla a jenom s hrůzou si vzpomněla, jak před dvěma lety zazvonil telefon, a v něm slyšela ubrečený hlas sousedky od vedle, že kluci vzali auto a měli vážnou nehodu… Asi nikdo nemohl pochopit, co v tu chvíli Simone cítila… tedy až na Billa, pro kterého v ten moment zčernal celej svět… Tom si naštěstí v nemocnici poležel jenom týden s menšími zlomeninami, ale i tak to ze začátku nevypadalo hezky… Bill s lehkým povzdechem přiznal, že v tomhle má mamka pravdu.
"Cos tehdy cítil, Bille?" zeptala se jej tiše, aby jej navedla k vlastnímu pochopení, proč jej Tom zřejmě nazval nešikou. Bill se na chvilku zamyslel a vzpomněl si na to, co pocítil někde hluboko ve svém nitru, když mu mamka oznámila, že se Tom vyboural… jenomže on cítil něco zvláštního už předtím… něco jako zlé tušení nebo tak. Ale přesto si přesně pamatoval, jak každý den sedával u Toma, brečíc a tiše prosíc, aby se probral, a držel jej pevně za ruku, dokud se tak opravdu nestalo. Bill byl také první osoba, kterou po probuzení viděl, a byl mu za to nesmírně vděčný. Pamatoval si, že jej Tom k sobě naléhavě tulil i s polámanou rukou, která mu v tom mírně bránila, ale nedal se zastavit. Tiše mu šeptal prosíky omluv, že už to nikdy neudělá… Ale ten pocit takové až děsivé samoty a strachu… bylo to hrozný…
"Bylo to strašný… moc jsem se bál," šeptl tiše a chtěl nejraději zapomenout na tu strašlivou nejistotu, která jej tehdy uvnitř celého sžírala.
"A přesně tohle cítí Tom neustále. A i když na tebe sem tam zakřičí, nebo ti i řekne, že má s tebou jenom starosti, věř, že je to kvůli tomu, že tě má moc rád a jenom se o tebe bojí… stejně jako o tu chlupatou potvůrku, že jo?" zašišlala a tváří se natočila na pejska, který se na ni přes okraj ohrádky vesele díval. "A já ti řeknu, Bille… že všechny ty problémy za to stojí," usmála se a lehce políbila syna na čelo. Bill se na ni něžně usmál a poté hodil Pohromce do ohrádky ještě malou gumovou kachničku, kterou nechala pohozenou na podlaze.
"Mami, klidně Kamile zavolej a dneska nám Oliho přivezte… my to zvládnem… a když nebude chtít Tom, dokážu to i sám," řekl rozhodně, ale jeho mamce neuniklo smutné zachvění jeho krásně dlouhých řas. Někdy se i ona sama divila, jak je možné, že jsou delší než ty její xD, ale její chlapečci prostě získali dokonalá očka s nádherně dlouhýma řasama, tak se není čemu divit…
Tom se chtěl Billovi omluvit, ale jaksi ani nebyl čas, protože když se konečně po dlouhé koupeli odvážil sejít dolů do kuchyně, uběhly asi dvě hodiny od jejich hádky, a už jej tam čekalo menší překvapení. Hned, jak vešel a uviděl na stole malé gumové autíčko, věděl, že to Bill udělal a i přestože s tím nesouhlasil, sem toho malýho vzal. A korunku tomu dodala Simone, která se z obýváku, kde si Bill hrál s malým Oliverkem, hlasitě smála příhodám, co jí vyprávěla její sestra Kamila, která přijela hned, jak jí Simone zavolala, že to klaplo. Tom tedy naštvaně našpulil rty a protestně se zavřel u sebe v pokoji. On se toho děcka ani nedotkne! Chtěl jej Bill, tak ať se taky postará!…
"Děkuju, Bille, ještě jednou seš můj poklad," usmála se vesele Kamila, která pomáhala nosit Simoniny věci do kufru, zatímco Bill stál u dveří s plavovlasým chlapečkem v náručí a vesele mu brnkal po nosíku, jak si to mrně žužlalo ručičku.
"To je v pohodě," řekl mile a naposled mamce popřál hodně štěstí. Také si chudáček ještě poslechl snad sto rad od své tetičky, která mu dopodrobna popsala, jak se má o její sedmiměsíční miminko postarat. Pak si jej ještě naposledy přitulila, zulíbala a pak už jej znovu podala synovci, kterému důvěřovala nadevše, stejně jako jeho bráškovi, se kterým si rozuměla možná malinko více, jelikož Bill byl jemný po Simone, kdežto u Toma se projevovaly stejné známky čertovství, jako když byla Kamila malá. xD… byl to takový neposeda stejně jako ona, možná právě v téhle notě si tolik sedli, ale Billa zbožňovala také. S ním se zase dalo mluvit o všem možném…
Netrvalo dlouho a Simonino auto v doprovodu jejich zběsilého mávání opustilo příjezdovou cestu k hezkému domečku, a Bill se na sladké miminko zahleděl malinko nejistě.
"Tohle bude těžký," povzdechl si, jak se sklíčeně obrátil k domovním dveřím a věděl, že Tom už určitě poznal, že mají doma to, po čem moc netoužil… Ale co, klidně ať se zlobí… Hned, co Bill vešel do kuchyně, aby tomu malému klubíčku ve svém náručí podal dudlík, střetl se jeho pohled s bratrovým, který jej nevrle pozoroval ze sedačky, na které posedával… No tedy spíš to mimino pozoroval nevrle, svou lásku přeci miloval nadevše a Bill byl právě v téhle chvíli neskutečně nádhernej… Jeho rty měly ještě stopy po vášnivém líbání, které v noci s Tomem absolvovali xD a jeho očka byla krásně zářivá, jak se opatrně vpíjela do těch Tomových, nevěda, co od něj teď očekávat. Vlasy mu nádherně splývaly podél ramen… byl prostě nádhernej, ale chudáček se bál Tomovy reakce. A ta byla taky dost překvapivá…
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat