Živelná pohroma II. 5.

autor: B-kay

"Tak mluv, co se stalo?" dveře útulného domku se pomalu otevřela a světlá hlava vtáhla zkleslého Toma dovnitř. Tom si svlíkl mikinu, zavěsil si ji na věšák a pak se se smutným výrazem obrátil na svého nej kámoše.

"Potřeboval bych mluvit s Danym, je tady?" řekl tiše a Andy v jeho očích mohl vidět zoufalství a zároveň potlačovanou zlost.

---

"Jo, jasně, je nahoře. Tak já vás tedy nebudu rušit, a dáš si něco?" zeptal se Andy, zatímco veselými krůčky cupkal do kuchyně.

"Jo, možná sklenici vody," vydechl Tom rychle a než se stihl Andy na kamaráda udiveně podívat, zmizel na schodech.

"Sklenici vody?!" mrmlal si Andy šokovaně, zatímco otevíral neslazenou minerálku. Od té doby, co se k němu Daniel přestěhoval, byly po celé kuchyni různé minerálky a čaje, kterým jeho láska holdovala, a na jeho kalorické a extra umělé miláčky tady nezůstalo místo xD.
Zatímco on v kuchyni snažil, Tom se pomalými kroky dopajdal až k pokoji, kde měli ložnici. Lehce zaklepal.

"Miláčku, to seš ty?" ozvalo se zevnitř milým hláskem a Tom bolestně přivřel víčka… chtěl taky zpátky svého miláčka. Po asi dvou vteřinkách se dveře otevřely a na Tomovi zůstal viset pár dosti překvapených očí. Danielovy černé vlásky byly střapaté, a rty úplně rudé, takže Tomovi bylo úplně jasné, v čem je nejspíš vyrušil. "Ahoj, tebe jsem nečekal. Co potřebuješ?" usmál se na něj mile.
"Víš, já mám menší problém… potřebuju pomoc a od Andyho by to asi nebylo nejlepší rozhodnutí," šeptl Tom tiše a následoval Daniela dovnitř, kde si sedl na kraj postele.

"Tak mluv," usmál se na něj černovlasý klučina a natáhnul na sebe spěšně černé džíny.

"My se s Billem pohádali," začal tiše a pomalu, ale nakonec ze sebe dostal všechno… potřeboval totiž pomoc. Nevěděl, co dělat. Chtěl si s Billem užívat krásného víkendu, ale on sem raději doveze to mimino, a ještě k tomu se jej ani nezeptal! Nevěděl, zdali se na něj ještě zlobí, nebo je to jenom vztek z toho, že je to dítě bude otravovat. Vůbec mu nedošlo, že to malé stvořeníčko je jeho bratránek… prostě jej tak vůbec nebral. Což byla chyba…

Daniel pečlivě poslouchal každé Tomovo slůvko, a když dokončil, nerozuměl.

"Vždyť je to nádherný," vydechl mile a potlapkal Toma přátelsky po ramenou. Tom se na něj překvapeně zahleděl a uvolnil mu vedle sebe místo. "Tome, vždyť… to miminko vás může ještě více spojit. Bill tě miluje a já vůbec nechápu, proč to bereš takhle. Je to nádherný a miminka jsou rozkošný. Podle mě byste si měli promluvit jak dál… ale nehádejte se. Vždyť vám to tak slušelo, hmm?" špitl a brnknul mu po nabručeném obličeji.

"Já vím, ale mě to mimino prostě štve. Dokonce se s ním nechci ani… víš co," řekl tiše chudáček, rudý jako rajče. Daniel se uličnicky uculil už jenom při vzpomínce, co před chvilkou prováděl on se svou láskou.

"No… neměls jej odmítnout," řekl nakonec a mile se na něj zahleděl. "Zkus to zvládnout. Vždyť je to jenom víkend, Tome," povzbudivě jej drcnul do ramen, avšak to už se do dveří vřítil Andy s třema skleničkama…

Bylo už pozdě večer. Billovo sklíčené tělíčko se pomalými krůčky houpalo ze strany na stranu, jak ukolébával Olivera, se kterým se ještě před chvilkou vykoupal. Jelikož mají dost velikou vanu, bál se, aby mu třeba neupadl, a tak se s ním vyrochnil v kachničkové koupeli xD. Teď jeho mokré vlásky žužlalo sedmiměsíční miminko, kterému se spinkat jaksi nechtělo, a teď mu přišly Billovy vlasy jako lepší zábava.

"No tak, broučku," vydechl tiše Bill, zabalil miminko do župánku ještě hlouběji a vlasy si přehodil přes ramena. Došel až do ložnice, kde se nacházela Oliho postýlka a všechny jeho věci. Opatrně jej položil na manželskou postel, která byla bez Toma neskutečně prázdná… ani nevěděl, kam vlastně šel. Odešel už před hodinou a ještě pořád se nevrátil. Určitě jej už ani nemá rád a teď si užívá s nějakou holkou…
Bill si při svých představách vůbec neuvědomil, že miminko, které opatrně vyvlíknul ze župánku, se teď batolilo po postýlce a zvědavě vzalo do rukou Tomovu kšiltovku, která vzápětí putovala do jeho malé pusinky. Billův pohled se až teď napřímil na Olivera, který vesele žužlal Tomovu kšiltku, kterou mu Bill tehdy na chatě daroval.

"Ty seš blázínek. Pojď sem," vydechl s jemným úsměvem a přitáhl si miminko zase zpátky za nahej zadeček. To se však Olimu nelíbilo a začal malinko popotahovat, jeho očka se náhle zalila slzami a on po Billovi natahoval malýma packama.
Bill na něj rychle navlíkl pyžámko s medvídkama, vzal jej do náruče a přitulil ke své hrudi tak, aby slyšel tlukot jeho srdíčka. Mamka mu vždycky vyprávěla, že když byli s Tomem malí, tohle jim vždycky dělávala a pak spokojeně usnuli. A nejinak tomu bylo právě v téhle chvíli, když se Oliverova malinkatá očička náhle přivřela a on se pobral do říše snů, cumlajíc si drobnou pěstičku.
Bill jej ještě naposled políbil na vlhké vlásky a pak jej jemně položil do postýlky. "Dobrou noc," zašeptal a sladce se na něj usmál. Vypadal jako andílek. Tulil si k sobě plyšovou berušku, a nepatrně vydechoval. Celým pokojem se nesla vůně dětského pudru, mléka a samo o sobě, pokožky miminka…

Bill si na sebe navlíkl černé triko a boxerky na spaní a ulehl do postele. V jeho očích se pořád ukrývaly stopy po slzách a on se nedokázal bránit. Byl zklamaný Tomovým chováním, ale zároveň mu moc chyběl. Jak dlouho už jej nepolíbil? Nepohladil? Vždyť to miminko tady není ještě ani den a jejich vztah se už stihl změnit v pohromu, jakou byl Bill někdy sám.
Pokojem se zase začal nést tichý pláč a Bill stočený v klubíčku pokrýval slanýma slzama drobný polštářek, když se najednou dveře tiše otevřely, dovnitř vstoupila vysoká postava s dlouhými a právě teď hezky promočenými dredy, jelikož se venku spustil pořádný slejvák. Jeho oči provinile přistály na třesoucím se klubíčku, které ještě nepostřehlo jeho příchod…

autor: B-kay