Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 12.

A na Silvestra...

Tom: Usměju se a zvednu se "Čau. Billi!" zavolám na štěně a jdu zpátky domů odložit kytaru

Bill: "Ahoj." taky se usměju.

Tom: Doma nechám Billa a kytaru a jdu nakoupit

Bill: Pomalu se zvednu a jdu domů.

Tom: Nakoupím a jdu domů

Bill: Sednu ke stolu a podívám se na papír, na který jsem před tím kraslil.

Tom: Donesu domů nákup a jdu k sobě do pokoje

Bill: To, co jesm nakreslil mě...zarazí. Dost zarazí!

---

Tom: Bill mi spinká v posteli. Taky si lehnu a zavřu oči

Bill: Nakreslil jsem...Toma. Zvednu se od stolu a jdu si lehnout.

Tom: Usínám a hladím štěně které vedle mě klinbá

Bill: Lehnu si a zírám do stropu. Jsem unavený, ale spát nemůžu.

Tom:  Usnu

Bill: Převaluju se z jednoho boku na druhý a stejně mi to je k ničemu. Vstanu a jdu do kuchyně.

Tom: Spim a štěně po mě začne lést

Bill: Z lednice vytáhnu džus a jdu s ním do obýváku. Zapnu televizy.

Tom: "Billi nech mě spát." brouknu

Bill: Přepínám programy. Nikde nic zajímavýho tak skončím na nějakým hudebním.

Tom: Zase usnu

Bill: Vůbec nic nevnímám. Jen zírám do zdi a přehrávám si Tomovu větu: Tak zejtra tam.

Tom: Probudím se ráno. Zvoní mi budík. Típnu ho a líně začnu vylejzat z postele

Bill: Je 6 ráno. Včera jsem se nějak záhadně dostal do postele a vůbec si to nepamatuju. Teď vstávám a jdu se nalíčit.

Tom: Udělám si kafe a sednu si do kuchyně ke stolu

Bill: Nalíčím se, oblíknu se a jdu do kuchyně pro něco k jídlu.

Tom: Dopiju kafe a jdu se obléct. Rozloučím se s Karlem a s Billem a jdu do školy

Bill: Máma už je v práci tak jdu pomalu do školy.

Tom: Vejdu do třídy a sesunu se do lavice. Je tu nějakej blonďák. Asi novej.

Bill: Přijdu do školy a před třídou se nadechnu a vydechnu. Vejdu dovnitř a zamířím k lavici, kde jsme před...už nevím kolika tádny s Tomem seděli. Už tam taky je.

Tom: Kouknu na toho...ehm...Billa "Ahoj." usměju se a pak koukám na toho blonďáka co si sednul za nás "Novej?"

Bill: "Ahoj" taky se usměju a otočím se směrem, kterým kouká Tom. Asi nějakej novej kluk. Kouknu znovu na Toma. Dívá se na něj s...se zajmem? Rychle se otočím a hlavu složím do dlaní.

Andy: "Ehm...jo..." řeknu trošku ostýchavě. Nemám rád nový prostředí a bojím se nových lidí.

Tom: Usměju se "Nervozita?". Blonďák. Na tom jsme stejně. Líběj se mi ty dva pierci v puse

Andy: "Nemám rád nový prostředí..." kouknu na něj a pak sklopím oči. Je pěknej...

Tom: "Zvykneš si. Musíš." usměju se a potom se otočím zpět do lavice když zazvoní. Kouknu na Billa "Jsi v poho?"

Bill: "Jo...snad..." odpovím stručně a povzdechnu si.

Tom: Hodím nenávistnej pohled na učitelku a pak koukám celou hodinu z okna. Ale mám pocit že Billoj není dobře

Bill: Zhluboka dýchám. Opravdu mi není dobře, jen si nejsem jistej z čeho. Probíranou látku vůbec nevnímám.

Tom: "Bille?" šeptnu a drcnu do něj. Prohlížím si ho. Je hezkej. Tak trochu jako holka. Ale nějakej vyplašenej

Bill: Trhnu sebou a otočím se. "Mhm?" zamumláma vydechnu.

Tom: "Jsi okey?" kouknu na tebe zvídavě a saju si pierc. Pak zazvoní. Sakra dneska tu utíká rychle

Bill: "Nevím..." řeknu a zavrtím hlavou. Zazvoní se a já se musím chytit za hlavu a zavřít oči.

Tom:"Je...uh...bolí tě hlava?" kouknu a malinko ti přejedu rukou ve vlasech na uklidnění

Bill: Trošičku se pod tím dotykem zachvěju. "Trochu...ale...to přejde. Musí." odpovím potichu.

Tom: "OKey." usměju se

Bill: Ztěžka dýchám. Položím si hlavu na lavici a rukama si přejedu přes břicho. Začíná se mi svírat žaludek.

Tom: Zamračím se na Billa "Kurva. Neříkej mi že je ti dobře." řeknu podrážděně a podám ti ibalgin

Bill: "Děkuju." řeknu tiše a sehnu se k tašce pro pití ale zamotá se mi hlava. Pak vidím jen tmu a mám zvláštní pocit. Jako bych si konečně odpočinul.

Tom: "Bille!" vykřiknu a sehnu se k Billoj kterej se svalil z židličky na zem "Kurva zavolej učitelku." řeknu tomu novýmu klukoj "Billi...Billi...Slyšíš mě?"

Bill: Slyším, jak na mě někdo volá. Pomalu otevírám oči s pocitem, že mám víčka ze železa.

Tom: Jemně hladím Billa po tváři "Slyšíš mě? Vnímáš mě? Billi?" sleduju Billovu tvář

Bill: "To-Tomi?" zašeptám potichu když vidím, že se nade mnou sklání.

Tom: "Vidíš mě? Slyšíš mě? Vnímáš mě?" chrlím na Billa otázky hladím ho po tváři. Když si uvědomim že na něm sedim tam si sednu jinak

Bill: "J-jo." vydechnu

Tom: "Uf..." oddechnu si a usměju se

Bill: Stále jen ležím a těkám očima okolo sebe. Nakonec vždycky skončím pohledem na Tomovi.

Tom: Culím se a trochu povolím sevření ve dlaních kterými mačkám tvoje tváře

Bill: Usměju se na tebe a pomalu se snažím posadit.

Tom: Pomáhám ti a podpírám tě. Pak koukám jak přiběhne učitelka

Bill: Opatrně se otebe opřu. Pak ke mě přiběhne učitelka a už mi cpe do ruky lahev s pitím

Tom: "Dělej napij se." popobídnu tě a pak se usměju na toho blonďáka kterej se nad Billem taky sklání "Díky." poděkuju mu

Bill: "Dobře..." trošku se napiju.

Andy: "Nemáš za co" usměju se a kouknu na to stvoření na zemi. Jestli jsem správně pochopil, jm,enuje se Bill. "Jsi v pořádku?" zeptám se.

Tom: Usměju se na toho blonďáka a pak pozoruju Billa stále ho podpírajíce.

Bill: Znovu se trošku napiju a kouknu na Toma. Střetneme se pohledem.

Tom:Usměju se Billovi do očí. "Pojď." opatrně ti pomáhám vstát

Bill: Jednou rukou se tě chytnu a druhou se podepřu. Pomalu se postavím na nohy a zavrávorám.

Tom: "Dobrý?" kouknu se ti do očí a pevně tě držím

Bill: "Uf, snad jo..." musím se otebe opřít. Pohled ti opětuju.

Tom: Usměju se "Okey. Ale sedni si." kouknu na tebe a pomáhám ti sednout si na tvou židličku

Bill: Opatrně si sednu. "Děkuju, moc." pousměju se.

Tom: "Neděkuj." usměju se na tebe a sednu si teprve až si sedneš ty.

Bill: "Vážně děkuju..." sklopím pohled. ´Kdo by asi rychle přiběhl, kdybych omdlel a Tom tu nebyl?´ říkám si v duchu. 

Tom:Sednu si a rozvalím se do židličky "Tobě nebylo dobře." zasměju se trošku

Bill: Usměju se. "Kolik lidí se alespoŇ ohlídlo, když...?" nedokončím otázku

Tom: "Byli jsme tu jen já ty a ten novej. Všichni býval vylezlý na chodbě." usměju se

Bill: "A myslíš, že i kdyby tady někdo byl, tak by se na mě alespoň podíval? zeptám se.

Tom: "Jo." usměju se na Billa kterej vypadá nervózní

Mmnt matka sere

Bill: "Vážně?" ptám se opatrně. V minulé škole se všichni snažili, vyhnout se jen pohledu na mě.

Tom: "Jo proč ne?" usměju se na Billa kterej vypadá nesvůj a nervózní

Bill: "No...v minulé škole se všichni snažili vyhnout třeba jen pohledu na mě" řeknu tiše a sklopím hlavu.

Tom: "Proč?" řeknu nechápavě a fakticky to nechápu.

Bill: "Nevím..." sám to nechápu, nic jsem jim neudělal. Spíš naopak. Zírám na své boty jako bych je viděl poprve v životě.

Tom: "Aha. Tak abych řekl pravdu byls na škole plnej blbů." usměju se a pak kouknu na toho blonďáka.

Bill: Musím se pousmát. "Asi jo."  řeknu a dál zírám na své boty.

Tom: "Probuď se. Ještě před sebou máme čtyři hodiny." zasměju se a drcnu do Billa loktem "Žejo?." usměju se na toho novýho.

Bill: "Hmm..." pozvednu hlavu a vidím, jak se na toho kluka usměje.

Tom: "Jste oba jak na pohřbu." řeknu uraženě a pak se usměju někam mezi ně

Bill: "Kéž by..." poznamenám tiše, ale už ne to, že bych nejradši byl na něčím pohřbu.

Tom: "Proč ty smutnej? Měl by jses víc usmívat." zasměju se

Bill:´Kdyby to tak šlo´pomyslím si. "Hmm...pokusím se." Kvůli němu.

Tom: "A ty taky." drcnu do toho blonďáka "Oba a hned." zasměju se

Bill: Pokusím se pousmát.

Andy: Usměju se, ale něco mi tady nesedí.

Tom: "Bože s váma je to těžký." povzdychnu si a kouknu se ven z okna

Bill: Povzdychnu si. Jo, se mnou to bylo těžký vždycky.

Tom: POvzdychnu si a dál se koukám z okna

Andy: Složím hlavu do dlaní a přemýšlím. Vážně mi tu něco nesedí. Jen nevím co.

Bill: Zírám do zdi před sebou.

Tom: "Hele je tu ticho." řeknu nespokojeně a dál koukám hypnotizovaně z okna

Bill: "Jo..." nic jinýho mě nenapadne a to ticho je deprimující.

Andy: Radši mlčím.

Tom: Přemýšlím nad tím že jsou oba dva dost hezcí.

Bill: Brrr. Nelíbí se mi, co cítím. Nebo líbí? Jsem zmatený.

Andy: Je mi divně. Jako bych tomu s černýma vlasama něco udělal, i když nevím co.

Tom: Zamlaskám a pak slyším jak zvoní zvonek na další hodinu

Bill: Trhnu sebou. Sice tu bylo vážně dost ticho., ale tohle není vůbec příjemný.

Andy: Nesnáším školu. I když mám dobrý prospěch, nesnáším ji.

Tom:Otráveně pozoruju učitelku jak něco žvatlá. "Já tu matiku nechápu." zamračím se

Bill: Bolí mě hlava tak si dám ruce na lavici a na ně bradu. Přivřu oči.

Andy: Co to mele? Já vážně mám dobrý prospěch, ale tohle nechápu.

Tom:Kouknu na Billa...asi má blbej den...Nojo já měl ten den kdy jsem s eprobudil v nemocnici taky. Kouknu dozadu na Andyho "Chápeš to?"

Andy: "Netuším, o čem mele." přiznám. "A ty?"

Tom: "Jsem mimo." plácnu rukama a položim tužku

Bill: Kouknu na Toma. "To nás je víc." řeknu. Má to víc víznamů, než to učení.

Tom: "Ale ty jseš mimo celej. Nechápu to. Venku včera jsi byl docela okey." usměju se a ignoruju učitelku

Unbekannt Liebe Díl 3.

Omlouvám se za několika-minutový spoždění, ale psala jsem ještě na Téma týdne: Yaoi. No nic slavnýho...co si budem povídat, že? Teda ode mě nic slavnýho, jinak yaoi miluju XD. Ale teď k tomuhle dílu: Jak už jsem psala u prvního, od teď to bude z pohledu kluků, ne jako vypravěč. A říkala jsem, že se snažím o delší? No...snažim se, ale slavný to neni. Dokonce bych řekla, že je to kratší než minule, ale to vám vynahradím. Už mám napsanej 4. díl a většinu pátýho a možná...1.ledna by to tu mohlo být...Ale jenom možná!!! Teď přeju příjemný čtení =))

Bill:

Tohle bude zajímavý. Hlavně to, jestli mě tam budou ´milovat´stejně, jako v Berlíně. No…a i kdyby ne, kreditku mám a víc nepotřebuju. Hmm… Ale zpět k tomu, jak rádi mě budou mít. Hlavně Tom. Teda… Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale…je to mí dvojče, tudíž by mě mohl mít alespoň trochu rád. A jak budu vycházet s mámou? Mamou, kterou jsem taky roky neviděl, respektive vidět nechtěl. Ale jako máma mě musí mít ráda…

---

Tom:

"Auuuu!" zaúpím, když narazím hlavou do stěny a otevřu oči. Rozhlídnu se po pokoji a pohledem hledám mobil, á la jediný způsob, jak u mě v pokoji zjistit, kolik je hodin. Pohledem spočinu na stole, kde opravdu leží na hromádce učebnic můj dotykový Samsung. Pomalu se zvednu a dojdu pro něj. Podívám se, kolik je hodin, a když zjistím, že skoro devět, ozve se můj žaludek. Právem. V tuhle dobu bývám už dávno po snídani. Vyjdu z pokoje, seběhnu schody a jdu do kuchyně, kde se hodnou chvíli přehrabuju v ledničce. Nakonec vytáhnu zbytek špaget s omáčkou od včerejší večeře. Dojdu s talířem do obýváku, rozvalím se na gauč a začnu procházet všechny televizní kanály. Zastavím se na nějakém hudebním, kde zrovna běží klip Samyho Deluxe… V klidu jím…

Bill:

Zakroutím sám nad sebou hlavou, čímž se pokusím - bez úspěchu - vypudit tyhle myšlenky. Sáhnu do kabelky a vytáhnu iPod, hodim si do uší sluchátka a pustím si Nenu. Jo… Tohle by do mě nejspíš nikdo neřekl. Všichni si myslí, jak jsem cool, ale i já mám sví sny. Často hodně romantický, ale nesplnitelný sny.

Tom:

Juuu! Tak ne jeden klip, ale Samy Delux speciál. Koukám na to tak zaujatě, že nadskočím, když se ozve totéž co v televizi, jen hlasitěji. Chvíli trvá, než mi dojde, že je to můj mobil. Vytáhnu ho, kouknu na display, a když vidím, že je to Andy, tak hovor přijmu.

"Ahoj Andy."

"Ahoj Tome. Proč nejsi ve škole? Jsi nemocnej?"

"Ne, nejsem. Děje se tam něco zajímavýho, abych tam být musel?"

"Ve škole se nic zajímavýho neděje, jako by snad mohlo. Ale u tebe asi jo."

"Jak to myslíš?" Hm…u mě a něco zajímavýho?

"No… Nejsi ve škole, ale nejsi ani nemocnej. Něco se dít musí."

"Jo takle. No…to ti vysvětlím zítra."

"Dobře. Měl bych se bát?"

"Ne, proč?"

"Já jen, že to zní divně."

"Aha. Strach mít fakt nemusíš. To spíš já bych se měl bát." Uchechtnu se.

"Ty a bát se? Čeho?"

"Říkám, že ti to vysvětlím zítra."

"Tak jo. Končím, začíná hodina. Čau."

"Čau." Položím to a dál slečduju TV.

Bill:

Pustím si Leuchtturm a zavřu oči. Snažím se nemyslet na nic jinýho, než na význam textu písničky. Docela se mi to daří a v duchu si přeříkávám text.

Ich geh mit dir Wohin du willst

Auch bis ans Ende dieser Welt

Am Meer, am Strand wo Sonne scheint

Will ich mit dir allein sein

Komm geht mit mir den Leuchttuerm rauf

Wir konnen die Welt von oben sehen…

Ach tohle bych taky jednou chtěl říct…říct…ehm… Tomu, koho bych miloval? A budu vůbec někdy milovat? Bude i někdo milovet mě? Myslím, že mi to není souzeno.

Tom:

Speciál skončí, tak odnesu talíř do myčky, ještě skočím vypnout TV a jdu k sobě…třeba na net. Hodim tam YouTube a něco si pustím. Přes to otevřu několik dalších stránek a koukám, co je novýho. Od včerejšího večera nic moc. Zase tam dám YouTube a jdu navrhnout nový grafity.

Yaoi...dokonalost =))

Yaoi...úchvatný, nádherný a - zabijte mě ale - hih! vzrušující =D Právě tady před monitorem sedí yaoistka! Nejsem lesba ani bisex,a jsem holka, tekže jsem jen divná XD ale...tohle je něco vyjímečnho. Řekněte yuri a já protočím oči - to mě nebavíííí =D. Miluju anime a manga! Miluju yaoi ale zase chápu, že někteří to nemusí...pro spoustu lidí je homosexualita celkově nepříjemný téma.  Když jsem kamarádovi řekla, že konkrétně tohle mám ráda (a připojila jsem i TWC - i když to s tím nemá moc společnýho XD), řekl mi, že jsem úchyl přičemž dodal, že on ale taky XD. Bohužel dotčný jezdí na školu přes půl republiky tudíž mi zbyly dvě osoby, se kterýma se o tomhle dá mlvit, a který ale vidím jen jednou týdně: Spook Bree a Charlotteee (všichni píšeme TWC a já se ráda inspiruju yaoi). A mé nejoblíbenější yaoi? Bezkonkurenčně Sensitive Pornograph!!! Foto sem radši dávat nebudu, potože nejsem na svém PC... Tak zatím Tschüss! (A ještě předtím upozorňuju, že jsem prohledávala net a narazila na Death Note Yaoi (Juuu!!!ty jejich výrazy ♥)- odkaz na jeden z mích nedávno zveřejněných článků)

Saya-Mi v Ostravě = omluva...

Jelikož a protože...jsem v Ostravě, mám ´trošku hoší´ přístup k PC *omlouvá se* A tak mi prosím promiňte, že se tu objevuje jen Miluju tě...ale kdo jsi? protože tahle povídka je hodně předepsaná a přednastavená. A Unbekannt Liebe...no...už mám koro dopsanej i 5. díl...zbývá jen přepsat do wordu...a v tom je ten háček... jak říkám: notebook nemám a tady k PC moc nemůžu, protože malej bratránek pak chce taky... Teď se pokusím přepsat alespoň ten 3.díl kvůliformátu a pak ho sem zkopíruju...do hodiny bych to snad mohla zvládnout. =). A k té Ostravě...TRA-LA-LA!!! Miluju Ostravu!!! Jsem tady šťastná!!! A teď zase trochu mimo...Psala jsem do popcornu s prosbou o plakát Alice Nine a jak to dopadlo? Psala jsem skoro před dvouma měsícema a ono hovno... =(.                               Zatím Tschüss! Saya

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 11.

Máma: Polbím sinka na čelo "Musí se zkusit všechno Billi..." usměju se
Tom: Vztanu a protáhnu se

Bill: "Hmm...tak...já to zkusím..."

Máma: "Dobře..." usměju sea zvednu se" Nepotřebuješ něco?"

Bill: "Ne...nic..." stočím se do klubíčka.

Máma: "Dobře.." přikývnu a opustím synkův pokoj
Tom: "Ty ses tu pochcal?!" vykřiknu když vidím malou loužičku na koberci

Bill: Snažím se usnout.

Tom: Jdu pro hadru a začnu to uklízet. "To se nedělá Billi..." usměju se na štěně

Bill: Pomalu usínám.

Tom: Uklidím to a uslyším jak mě Karel volá na oběd

Bill: Spím a zdají se me...dívný sny.

---

Tom: "Copak je k obědu?" usměju se a sednu si ke stolu

Karel: "Špagety s rajčatovou omáčkou" řeknu a donesu na stůl hrnec s těstovinama.

Tom: Tleknu "Mňami." a usměju se na jednoho ze svých otců, protože Marek je na cestovní službě

Bill: Zdá se mi že...se to všechno urovnalo! Ne! Blbost! To není reálný. Hey! Já už přemýšlím i ve spánku.

Karel: "Tak se dobře najez." řeknu a jdu do pracovny. Musím si něco zkontrolovat.

Tom: Baštím Karlův oběd. Spokojeně mlaskám a pustím si radio

Bill: Trhnu sebou a probudím se. Proč kurva musím přemýšlet i ve spánku?

Tom: Dojím a sklidím po sobě ze stolu. Vezmu si kytaru a štěně a že pujdu ven. "Karle jdu ven.." usměju se na Karla do pracovny

Karel: "Tak si to užij" odpovím s úsměvem, který pohasne ve chvíli, kdy se mi objeví co jsem chtěl zjistit.

Tom: "Jo díky." usměju se a odejdu od Karla z pracovny a začnu se obouvat do tenisek

Bill: Nadávám si. Proč kurva musím přemýšlet i ve spánku. Zrovna to byl tak krásnej sen.

Karel: Podívám se na monitor a rozkliknu odkaz.

Tom: Obuju se a jdu ven. Štěně cupitá vedle mě a v druhej ruce držím kytaru

Bill: Vstanu, sednu si k psacímu stolu, vezmu papír a tužku, a začnu si něco čmárat.

Tom: Vyjdu před dům a jdu si sednout na trávu tam kde už jsem dneska seděl.

Bill: Z jednotlivých tahů tužkou vzniká...člověk.

Tom: Sednu si a začnu něco hrát. Jen tak nějakou melodii. Štěně běhá okolo mě.

Bill: Slyším...něco jako...kytaru? Vstanu a jdu se podívat z okna.

Tom: Něco si tam hraju a trošku si do toho broukám. Bill si sedne vedle mě a hiperaktivně sebou vrtí

Bill: Kouknu z okna a...shit! Mám zkusit jít za ním....nebo ne?

Tom: Štěně začne štěkat někam nahoru. Hraju dál a kouknu se směrem kam on štěká. Vidim jak tam z okna vykukuje ten černovlásek co jsem h ouž jednou dneska potkal

Bill: Mám slzy v očích. Otočím se k oknu zády a odcházím. Jdu ze schodů do kuchyně.

Tom: "Čau." usměju se a mávnu do okna. To už je ale zase pryč. Pokrčím rameny a radši dál hraju než abych nad ním přemýšlel.

Bill: Naliju si sklenku vody a přecházím po kuchyni sem a tam. Jsem dost nervozní....já tam jít chci.

Tom: Dál hraju a usmívám se na štěně. "Bille...ty jseš plnej energie." zasměju se a podrbu štěňátko za uchem

Bill: Tak dost! Ještě tady zešílím. Položím sklenku na linku a jdu se obout.

Tom: Hraju takovou pomalejší písničku. Opřu se o dům a zavřu oči. Něco si broukám a dál hraju.

Bill: Obuju se a...chvíli váhám. Nakonec sáhnu po klice a vyjdu před dům.

Tom: Pořád si tam jen tak hraju se zavřenejma očima a culím se. Štěně mi olízne tvář. Trošku se leknu a otevřu oči "Billi ty mi děláš šoky." zasměju se

Bill: Sednu si na schody a opřu se o stěnu. Zavřu oči.

Tom: Zase začnu hrát. "Tak co Billi...co bys chtěl slyšet?" usměju se na štěně

Bill: Se zavřenýma očima poslouchám, jak Tom hraje.

Tom: "Nějakou pěknou...hm..." začnu hrát něco co jsem se učil jako menší. Taková country. A začnu zpívat "Jsi pro mě všechno...nanana...ty jsi mé světlo...nanana..." zpívám a usmívám se na štěně.

Bill: Shit! Tahle písnička...něco říká a Tom tak krásně zpívá. Kdyby to šlo, asi bych se rozplynul ale místo toho mi po tvářích tečou slzy.

Tom: Dospívám tu písničku "Nenudíš se Billi?Já trochu jo..." usměju se. Začnu blbnout se štěnětem

Bill: Skrčím se a dám si obličej do dlaní. Jestli jsem za ním chtěl jít, tak teď to rozhodně nepůjde.

Tom: "Sakra Billi...já si uvědomuju že nemám kámoše..." zamračím se trochu.

Bill: Co jsem to teď slyšel? On tomu štěněti říká Billi?

Tom: "Aaaach jo..." povzdychnu si a sednu si zase do trávy "Nepůjdeme pro toho černovlasého? Myslim Billa? Máte stejný jména." zasměju se

Bill: Dál sedím na schodech, zády opřený o zeď a se zavřenýma očima.

Tom: "Jo pujdeme." usměju se a začnu se zvedat. Jdu k vedlejší bytovce "Ale jaký má přijmení?" zamračím se na zvonky.

Bill: Už jsem tam nevydržel sedět a šel jsem dovnitř.

Tom: Vidím tam černovláska. No spíš jeho obrys. Zabuším na dveře když vidím že jde pryč "Hej...Bille?"

Bill: Otočím se a vidím Toma. Sejdu po schodech a otevřu s otazníkem v očích.

Tom: "Čau." usměju se. Je to on. Vezmu štěně do náruče. "Nešel bys ven? Nás už to ve dvou nebaví." usměju se na oba dva Billi

Bill: Váhám. "Ehm...no...tak jo." řeknu po chvilce. Sice netuším, jak to vydržím ale chci s ním jít.

Tom: "Fajn." usměju se a otočím se zase zpátky se svému místečku kde mám kytaru a jdu tam

Bill: Jdu pomalu zaním a koukám do země.

Tom: Sednu si a položím štěně. Hodím mu klacek, jestli bude aportovat. Běží za ním. Usměju se. "Ty tu bydlíš jak dlouho?" kouknu na Billa "Sedni si aspoň."

Bill: Nasucho polknu. "Měsíc...asi." odpovím potichu.

Tom: "Aha." usměju se. "Tak sedneš si?" on tam pořád stojí tak solnej sloup. Pohladím štěně když přiběhne s klackem v hubě. "Šikovnej  Billi." usměju se a hodím mu klacek znovu

Bill: "Tak jo" posadím se.

Tom: Usměju se na Billa. "Ty se stydíš?" pozoruju ho. Je celej takovej mimo

Bill: "Ne...jen..."

Tom: "Co jen?" usměju se. Aspoň už se nenudím. Ale nevypadá nějak mluvně.

Bill: "Ale nic..." opřu si čelo o ruku.

Tom: "Aha." pokrčím rameny a zaculím se na štěně. Vezmu si ho do klína a hladím ho

Bill: Zavřu oči a snažím se normálně dýchat.

Tom: "Je ti špatně?" pozvednu obočí a kouknu na Billa.

Bill: "Ne...ne tak docela..." zašeptám. Kdybych měl mluvit nahlas, nedokázal bych to.

Tom:"Ehm..." odkašlu si. Hladím štěně a jedním okem pokukuju po Billoj

Bill: "Hm?" pozvednu obočí a koutkem oka se na něj podívám.

Tom: "Jseš takovej tichej." pokrčím rameny a hál hlaním štěně na mém klíně.

Bill: No, a co mu na tohle mám říct? Radši mlčím a zavřu oči. Začínaj mě pálit od slz.

Tom:štěně ze mě seběhne a hraje si. Vezmu si kytaru  a zase začnu něco hrát "Co máš rád za hudbu?"

Bill: "Hmm...nevím, všechno možný..." pokrčím rameny.

Tom: "Hm.." usměju se a začnu hrát písničku od Areosmiths. A broukám si. Trochu přivřu oči

Bill: Podívám se na Toma. "T aje pěkná..." řeknu tiše.

Tom: "Jo..." usměju se a dál hraju "Klidě zpívej jestli chceš."

Bill: Začnu potichu zpívat.

Tom: Usměju se. Má pěknej hlas. Dál hraju a poslouchám jak tiše zpívá

Bill: Zpívám a občas se podívám na Toma.

Tom: Mám zavřený oči a usmívám se. Hraju. Tuhle písničku mám rád.

Bill: Zpívám a přitom se na Toma upřeně dívám. Tak rád bych se...třeba jen dotknul jeho ruky...

Tom: Spokojeně hraju a poklepávám nohou.

Bill: Posunu se o  pár centimetrů blíž k Tomovi.

Tom: Hraju a hraju. Poklepávám si nohou. Ucítím jak mě sluníčko pere do tváře a oči sevřu ještě víc

Bill: Zase se trošku posunu. Zpívám a přemýšlím.

Tom: Písnička se blíží ke konci. Pomalu dohrávám se zavřenýma očima protože je nechci otevřít do toho sluníčka.

Bill: Dozpívávám poslední slova a zase zavírám oči.

Tom: Otevřu oči ale hned si před ně dám ruce "Ble...to svítí silně."

Bill: "Jo..." odpovím poticu.

Tom: "Billi!" zavolám načež ucítím štěně jak mě olizuje na tváři. Culím se a začnu mu v tom zabraňovat

Bill: Usměju se. To štěně je kouzelný.

Tom: "Billíno stačí." směju se. Potom štěně podrbu za ušima "Zlobidlo." usměju se a zase zavřu oči

Bill: Usmívám se a pozoruju Toma.

Tom: Drbu štěně. "Ty máš psa?"

Bill: "Ne...měl jsem, ale to už je dávno."

Tom: "Aha..."usměju se

Bill: Dál už jen mlčím.

Tom: Pomalu začnu mžourat okolo sebe

Bill: Zavřu oči.

Tom: Mžournu na Billa. Je teď nějak blíž. Nebo se mi to zdá?

Bill: Pootevřu oči a kouknu na Toma.

Tom: Zaculím se když se na mě Bill koukne a pohladím štěně které právě něco přineslo v puse.

Bill: Usměju se taky. Kouknu na to štěně, je vážně roztomilý.

Tom: Přinesl mi klacek "Díky Billi." usměju se a odhodím ten klacek aby mi ho štěně zase mohlo přinést

Bill: Spokojeně na to koukám. Nenápadně se posunu o dalších několik centimetrů blíž.

Tom: Kouknu na Billa a málem ho praštím do obličeje jak je blízko. Vykulím oči

Bill: Oups! Raději se kouknu jinam.

Tom: Zasměju se a koukám na Billa jak v tlamičce táhne klacek směrem ke mě

Bill: Mlčíma koukám do země. To bylo asi trochu moc...

Tom: Kouknu do kapsy kde mi zvoní mobil. Mám jít prý na nákup. "Em...promiň Bille musím jít nakoupit. Ehm do kterej chodíš školy?"

Bill: "Ehm...gymnázium Cedrika Growa..."

Tom: "Fakt?" usměju se "Já taky. Tak zejtra tam jo?"

Bill: "J-jo..."

Nějaký manga, anime...a Death Note yaoi???

Zase nuda, sluchátka vypověděli funkci - díky mě XD - takže na Humanoid City Live (Tra-la-la, tra-la-la, tra-la-la, Humanoid City jsem dostala) se nedokoukám, Vandalize (Tra-la-loa, tra-la-la, tra-la-la, Alice Nine - Vandalize jsem dostala) si taky neposlechnu...tak jsem tak prolízala net...a hledala na googlu nějaký pěkný manga obrázky...až jsem našla XD. Krom toho jsem našla online v češtině zajímavý manga komixy...a začala jsem číst... Zaujala mě XxxHolic...tak jdu na to (zní divně XD) ale ještě sem nějaký ty obrázky dám...

dál pod perexem

---

tohle je ae vážně nádherný...

můj nej anime, nej manga, nej film...Death Note

nemám moc ráda takový ty přeslazený...ale tohle je pěkný...

takový...romantický...

pěkný tričko XD

zase Death Note...

Vánoční dárek XD

Death Note yaoi? Juuuu =))

miluju kimona...

to chci...

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 10.

Tak VÁNOČNÍ DÁREK...ale nečekejte - zatím - žádný velký zvraty XD

Bill: Přijde za mnou máma, ale já vůbec nevnímám, co mi říká.

Máma: "Jdi ven Billi...prosím...pět dní jsi odtud nevytáhl paty. Běž se projít. Někam  na čaj nebo něco..."podám mu peníze.
Bill: Vezmu si peníze a oblíknu se. Na líčení kašlu. Jdu ven. Procházím parkem a padá na mě melancholie

Tom: Jdu parkem do čajovny. Na uších mám iPod a spokojeně si vykračuju.

Bill: Civím na zem. N2kdo do mě vrazí. "Ah!" zavrávorám a spadnu.

Tom: "Sorry já nechtěl.." pomůžu nějakýmu klukoj se zvednou a jdu dál. Vejdu do čajovny a zalezu si do buňky

Bill: Pomůže mi vstát a jde dál. Tupě zírám s pootevřenou pusou na jeho vzdalující se záda. Začínaj mě pálit oči.

Tom: Obědnám si čaj a medovník. Usměju se na číčnici a uveebím se na polštářkách

Bill: Po chvíli se proberu a jdu do nějaké čajovny. Sednu si do rohu a koukám na polštářek naproti sobě.

Tom: Číšnice mi donese co jsem si obědnal a já se dám s chutí do toho

Bill: Přijde ke mě číšnice, tak si objednám ovocný šaj a marcipánovej dort. Kašlu na svý bříško! Potřebuju cukr.

Tom: Spokojeně mlaskám, poslouchám hudbu a koukám z okna

Bill: Číšnice mi přinese, co jsem si objednal. Okamžitě se pustím do dortíku. Vždyť jsem několik dní nejedl.

Tom: Pustím si takovou hezkou hudbu v iPodu. Ani to není hipec. Papám dál a zasněně koukám z okna

Bill: Jím svůj dortík a jsem už spokojenější. Rozhlížím se kolem sebe a...

Tom: Pořád dělám to samý. Jsem rád že jsem vypadl z nemocnice.

Bill: ...A můj pohled padne na Toma. "Shit!" zanadávám potichu.

Tom: Papám a klepu rukou do rytmu písničky. Jsem tak rád že už mě nebolí hlava

Bill: Myslel jsem si, že už jsem spokojenější? Tak teď už ne! Dojím dortík, dopiju čaj, zaplatím a chci odejít.

Tom: Kukám na nějakýho kluka trochu se nudím "Ahoj." pozdravím ho

Bill: Prudce se otočím. "A-ahoj." pozdravím a přešlapuju na místě.

Tom:"Aha ty odcházíš...tak nic čau." usměju se na něj a napiju se čaje

Bill: "Hmm...právě jsem si to rozmyslel."začnu pomalu. "Můžu?" ukážu na místo vedle tebe.

---

Tom: Posunu je "Jo..." usměju se na něj "Aspoň mám společnost."

Bill: Posadím se. "Ehm...Tome...Pamatuješ si mě?" zeptám se opatrně.

Tom: Pozdvihnu obočí "Měl bych?"

Bill: "Scheisse!" zakleju. "Hmm..." odpovím. Vypadá to, že už si nepamatuje ani to, co ke mě cítil.

Tom: Zasměju se "My jsme se viděli?"

Bill: "Hmm..." posmutním.

Tom: "Aha.." zasměju se. Slyším jak mi zvoní mobil

Bill: Hmm...taky bych se chtěl smát.

Tom: Vezmu telefon. Je to Karel. Májí pro mě prý překvapení. CHtěj abych přišel domů. Souhlasím a položím telefon

Bill: Mlčím a zírám na své ruce.

Tom: "Díky za pokec." usměju se na toho kluka vedle mě "Musím jít. Tátové maj překvápko nebo co." zasměju se a vztanu

Bill: "Tak ahoj..." povzdechnu si.

Tom:"Paško." usměju se a jdu zaplatit

Bill: Vydechnu a nasucho polknu.

Tom: Odcházím. Ještě jednou na toho kluka mávnua potom si zastrčím iPod do uší

Bill: Zvednu se a taky odcházím.

Tom: Jdu pomalu parkem domů

Bill: Jdu parkem, motám se mezi stromi a nejradši bych něco rozmlátil.

Tom: Tleskám do rytmu písničky. Na lidi okolo kašlu.

Bill: Nemám co rozmlátit. Dojdu ke kašně a namočim si ruce. Je podzim, tak mě to třeba schladí.

Tom: Vykračuju si. Zase vidim toho kluka. Vypadá nějakej naštvanej

Bill: Jo, schladilo mě to. Ale radši ještě chvilku vydržím, bude mi líp.

Tom: "Vždyť nastydneš." žďuchnu do něj loktem a zasměju se

Bill: Nadskočím. "Fuj! Lekl jsem se.A možná se nachladím ale sklidní mě to."

Tom: "No tak sorry.." zakaboním se když na mě hodí vražednej pohled. Otočím se a zase radši jdu pryč

Bill: Hmm...tak teď to potřebuju ještě víc. Vím že jsem nepřiměřeně vyjel, ale já prostě musel.

Tom: Jdu parkem a už jsem skoro doma

Bill: Ještě tam chvíli máčím ruce a pak se vydám domů.

SpookBree ‎(24.11.2010 14:28):

Tom: Přijdu domů "Ahoj!"

Bill: Pomalu jdu parkem a je mi smutno...hodně smutno.

Tom: Vykulím oči když ke mě běží štěně
Karel: "Tome...veselej svátek."

Bill: Dojdu k domu a odemknu. Vyzuju se a jdu k sobě.

Tom: "Jééééééééééééééééééééé.." vypísnu šťastně a oba táty obejmu podaj mi vodítko a známku "Můžu ho vzít ven?"

Bill: Dojdu k sobě a okamžitě se svalím na postel. Po tvářích mi tečou slzy.

Tom: "Tak pojď..." zasměji se na štěně a vedu ho ven

Bill: Brečím. A ještě dlouho budeu. On si mě nepamatuje! Bože!

Tom: Vyjdu s ním ven a sednu si mezi dvěma bytovkama na zadech na zem a hraju si se štěnětem. Je hnědé a má černá ouška

Bill: Mám žízeň tak se jdu napít. Máma by měla přijít tak za půl hodiny tak si pak znovu lehnu.

Tom: Vesele vypísknu když mi štěně kousne vesele do ručky...Musím být hooodně slyšet

Bill: Slyším něco z venku tak se jdu podívat z okna.-

Tom: "A jak se  budeš jmenovat?Hm...Bill je pěkný jméno viď?" ptám se štěňátka

Bill: Oh ne! Vidím Toma, jak si hraje se štěnětem.

Tom: "Bill...Líbí se ti to? Mě hrooozně.." blbnu tam se štěňátkem a to vesele skáče okolo

Bill: A další slzy... nevydržím to a běžím k sobě do pokoje.

Tom: "Bill...Billíšeeek..." směju se a přivykám štěně na nové jméno

Bill: Zase se skácím na postel a brečím.

Tom: "Pojď Billdo jdeme domů jo?" usměju se na štěně a vezmu ho do náruče

Bill: Vzlykám a ptám se sám sebe proč jsem radši nezůstal doma.

Tom: Jdu s Billíkem domů. Když se mě Karel zeptá jak se jmenuje a já řeknu že Bill vyvalí na mě oči "Karle? Je na tom něco divnýho?"

Bill: Zase mám chuť rozmlátit všechno co vidím, tak radši zavřu oči.

Karel: "Ehm...ne, nic...já jen, že..." radši se rychle otočím a jdu do obýváku.

Tom: Koukám na Karla "Billi...rozumíš mu?" pohladím štěně a jdu s ním k sobě do pokoje

Karel: Sednu si do křesla a oddychnu si. Ale stejně mu to budu muset říct...a to co nejdřív.

Tom: Blbnu se štěnětem u sebe v pokoj
Máma: "Billi? Ty už jsi doma? Myslela jsem že tam budeš delší dobu." kouknu na Billa jak tam brečí "Zlato?"

Bill: Jenom něco zamručím a otočím se čelem ke stěně.

Tom: Blbnu z  Billíkem. Jsem z něj úplně vytleskanej
Máma: "Billi?" sednu si k tobě na postel

Bill: Zarytě mlčím a dívám se do zdi.

Máma: "A proč nejsi s tím klukem...s tím sousedem. ehm Tomem?" kouknu nechápavě na svého synka který je smutný

Bill: Vzlyknu.

Tom: Koukám na štěňátko které u mě spokojeně klinbá na klíně.
Máma: "Billi?" pokusím si k sobě Billa natočit

Bill: Vytrhnu se jí a schovám hlavu pod polštář. Musím vypadat vážně směšně, ale to je mi teď jedno.

Tom: Začnu usínat se štěnětem v náručí
Máma: "Billi. Co se stalo? Posledních pět dní se jenom trápíš a schováváš před světem. A toho Toma jsem tu těch pět dní taky neviděla."

Bill: "Nech mě!" vykřiknu. Zase jsem agresivní ale...nemůžu za to. Na něčem si vztek a beznaděj vybít musím.

Tom: Usnu a přitom k sobě tisknu šťěňátko které taky spí.
Máma: Cuknu sebou "Billi?" nedám se mám o svého synka strach

Bill: Brečím a tisknu k sobě polštář. Nereaguju.

Tom: Spííííím
Máma: "Udělal ti něco Tom?"

Bill: Rychle se otočím. "Né-e!" vyjeknu.

Tom: Spokojeně mlasknu a spím dál
Máma: "Tak co se stalo?" koukám nechápavě

Bill: "Z-zase..."vzlyknu.

Tom: Spinkám a něco se mi zdá
Máma: "Copak?" pohladím tě po vlasech

Bill: "U-udělalo se mu špa-špatně...a z-zase byl v bez-vědomí a..." brečím.

Tom: Spinkám jako andílek
Máma: "Tady? Proč jsi nic neřekl? Mohla jsem tě za ním odvést do nemocnice."

Bill: "Byl jsem tam...ale...nepustili mě k němu..." vzlykám

Máma: "Aha...tak za ním jdi teď ne?"
Tom: POchrupuju se štěňátkem které mě hřeje na hrudi

Bill: "Po-potkal jsem ho...a...vůbec si na mě nepamatuje... vůbec..." brečím do polštáře.

Máma: "Aha... a nějak. Zkusit to od začátku? Já tomu nerozumím Billi ale před tím jsi byl šťastnej když jsem vás viděla spolu."
Tom: Po chvilce se probouzím protože mi štěně olizuje tvářičku "Billí.." zasměju se

Bill: "U nás...chvíli po tom, co jsi odešla...se mu udělalo špatně. Zavolal jsem sanitku a...pak Tom omdlel...asi bolestí a...pak se probral až po několika dnech. Nechtěli mě k němu pustit a dneska...když jsme se potkali...on vůbec neví kdo jsem ani..." vzlykám

Máma: "Tak s ním začni od začátku..." pokrčím rameny a usměju se
Tom: "Billí vždyť už jsem čistej dost." směju se na štěně

Bill: "Ne-nejde to...vždyť si nepamatuje vůbec nic. Já...já už to nedokážu..."

Máma: "Billi...já tě v tom podporuji. Možná ztratil pamět ale miluje tě pořád...jen mu to musíš připomenout."
Tom: Podrbu štěně na hlavě "Nenecháš mě asi schrupnout."

Bill: "ale...co když ne...co když nemiluje..." bojím se.

Unbekannt Liebe Díl 2.

Předvánoční díl... No...říct k tomu můžu jen to, že jsem se snažila napsat delší než ten první, ale moc to nešlo. Další díly už by delší být měli...nebo se o to zase alespoň pokusím... XD

*DRUHÝ DEN RÁNO*

---

Billa vzbudil budík na mobilu. Natáhnul se, aby ho vypnul a následovně vstal. Než to však udělal, vzpomněl si na včerejšek a hned se skácel zpátky do peřin a zavřel oči.

Tom vstal a došel ke skříni s tím, že si vybere oblečení na dnešek, á la další den ve škole. Přemýšlel, jestli si vezme bílé nebo červené tričko. Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Otočil se a šel otevřít.

"Ahoj Tome." Usmála se Simone trošku škrobeně.

"Ahoj, potřebuješ něco?"

"No…nic moc, já jen, že jsem ti včera večer neměla ani čas říct, že dneska nejdeš do školy." řekla rozpačitě Simone.

Tom pozdvihl obočí. "Nejdu do školy? Většinou mě nenecháš jen tak doma. Co se děje?"

"No…potřebuju, abys ubytoval svého bratra, protože já budu muset za chvíli do práce." rozpačitě se Simone usmála.

"C-co? Jak? Můj bratr tady? Proč?" sypaly se z Toma otázky.

"Bude tady teď nějakou dobu bydlet. Byla bych ráda, kdyby sis uklidil, aby si sem mohl dát taky své věci." Tom otevřel pusu a chtěl něco namítnout, Simone ho ale zarazila.

"Náš dům není nijak velký a jediné místo, kde může spát je u tebe."

"A-ale tady je jen jedna postel. Kde jako budu spát já? A krom toho, ještě si mi neřekla, proč tady bude. Jede snad otec na nějakou ´služební´ cestu a Bill je moc malý na to, aby zůstal doma jen s hospodyněmi a dalšími zaměstnanci?" ušklíbl se.

"Ne, Jörg go nezvládá a poprosil mě, abych se ho snažila převychovat. A na posteli se budete nějak muset srovnat."

"No super. A kdy mají přijet?"

"Nevím přesně. Někdy během dopoledne."

"Tak jo. Něco tady s tím udělám."

"Dobře. Uvidíme se odpoledne. Ahoj." řekla Simone, otočila se a odešla.

Tom chvíli jen koukal na dveře, kterými odešla, pak začal uklízet. Přestal, až když se mu pokoj zdál být dost uklizený. Bylo něco po půl osmé, když si sedl na postel, zády se opřel o zeď a přemýšlel. Teprve teď si plně uvědomoval, že měl přijet jeho bratr. Jeho dvojče, které skoro deset let neviděl. Jak spolu budou vycházet? U přemýšlení usnul.

Bill po chvíli oči otevřel a posadil se. Vstal, šel si oblíct oblečení, které si včera vybral a nalíčit se. Hned jak se nalíčil, všechnu kosmetiku schoval do jednoho z kufrů aby si ji nezapomněl. Seběhl po schodech dolů do kuchyně a vzal si jogurt a müsli. Na nic jiného neměl chuť a kupodivu ani hlad, a to i přes to, že včera nevečeřel.

Sedl si ke stolu, nalil jogurt do misky s müsli a pomalu jedl. Otočil se, když slyšel na schodech kroky. Povzdychl si. ´Otec, kdo jinej´ pomyslel si trpce a otočil se zpět k jídlu.

Jeho otec mezitím přišel k němu a koukal, jak dojídá poslední zbytky müsli. Když Bill dojedl, s nezájmem vstal a misku se lžičkou dal do myčky. Podíval se na otce a oba hodnou chvíly mlčeli.

Ticho prolomil Jörg otázkou, jestli už má Bill všechno sbaleno, ať to snese dolu. Bill se - kupodivu Jörga - bez protestů otočil a vyběhl schody.

Snesl jeden kufr a dvě tašky a totéž musel zopakovat ještě třikrát. Jörg to všechno nanosil do auta, počkal, až Bill, který se ještě naposledy ohlížel na obrovskou vilu, nastoupí a nastartoval. Cestou vládlo ticho, které přerušil Jörg až u čerpací stanice naprosto zbytečnou otázkou - tedy zbytečnou pro Billa, který by i bez té otázky vstal a šel by si koupit gumové medvídky. Když se Bill vracel, Jörg už seděl v autě a čekal. Zbytek cesty byl zase tichý. Každý se zaobíral svými vlastními myšlenkami, přičemž Bill pojídal gumídky, kterých si koupil hned pět sáčků.

Tom v tu dobu neklidně spal a převaloval se. Když se převalil už asi po sté, narazil hlavou do zdi. Se zaúpěním se probudil.

Tokio Hotel Weinachtsgruss

Hih! To se mi líbí víc...

Tokio Hotel Christmas Greetings

TWC obrázek by Saya na motivy "Živelná pohroma" od B-kay

Tak twincestní obrázeček by me pod perexem - teda není tak uplně TWC ale chci vás donutit se podívat XD

---

PS: Posílám i na TWC blog

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 9.

Máma:"Co se stalo..." obejmu tě

Bill: "Já nevím...jen...když se dlouho nevracel, podíval jsem se z okna a..." rozbrečím se.

Máma: "Billi..."utěšuji tě

Bill: "Tom ležel na silnici a před ním kamion..." vzlykám.

Máma :"Ach Billi...to mě mrzí."

Bill: Chvěju se a brečím.

Máma: Utěšuji tě

"Mami...on byl v bezvědomí a stratil paměť...půl roku..."

Máma:"Ach Bille...on na tebe zapoměl?"

Bill: "Ne...ne tak docela...naštěstí..."

Máma: "A jak teda?"

Bill: "Já nevím...ale říká že mě pořád miluje..."

vzlyknu. "Že na tohle nezapomněl."

---

Máma:"Třeba opravdu nezapoměl."

Bill: "Dneska...jsem byl v nemocnici..."

Máma: "Co?"

Bill: "Jo...slyšíš dobře...byl jsem u něj..."

Máma: "Mohla jsem tě tam odvézt."

Bill: Čekal jsem, že se budeš zlobit, ale tohle ne. "Už jsi byla v práci..."

Máma:"Mohls mi říct..."

Bill: "Ne...to bych ti to musel říct celý...a na to jsem vážně ještě neměl sílu."

Máma:"Dobře..."

Bill: Vážně si oddychnu. Tak tohle by bylo.

Máma: "Aspoň jsi se svěřil.."

Bill: "Hmm..."

Máma: "Nejsi rád?"

Bill: "Ale jo..."

Máma:"Dobře.."

Bill: Nahnu se ke stolku pro to jídlo. Ne že bych měl hlad, ale jíst vážně trochu musím. To si uvědomuji.

Máma: Usměji se když vidím jak se natahuje pro jídlo

Bill: Začnu pomalu jíst.

Máma:Maminkovsky tě hladím po zádech

Bill: Trošku toho sním a zase to odložím. "Jdu k sobě." oznámím.

Máma: "A je ten Tom v pořádku...mimo té paměti...?" zeptá mse ještě

Bill: "Jo...jen má naražený bok, ruku a nohu..." odpovídám jí už ze schodů.

Máma: "Aha..." přikývnu

Bill: Vyjdu schody a jdu do svého pokoje.
* O den později*

Tom:Sestřička tu po mě uklízí a já jsem připravenej jít domů.

Bill: Sedím u sebe v pokoji a jen zírám z okna. Co asi teď dělá Tom? Je ještě na nějakým vyšetření? Poslal mi po Karlovi zprávu, že dneska nemám chodit...

Tom: Snad Bil nepřijde. Chci ho překvapit. Promluvím s doktory a ti mě pustí. Jdu k Billově domu. Stojím u něj před bytem a zazvoním. Snad je doma

Bill: Slyším zvonek ale je mi to jedno. Máma je doma tak ať jde otevřít a já můžu dál přemýšlet.

Tom: Zazvoním znova

Bill: Tak jo, jdu otevřít. Máma asi ještě spí nebo je v koupelně...Seběhnu schody a otevřu.

Tom: Zacuím se na tebe "Ahoj..."

Bill: Skoro oněmím úžasem. "A-ahoj" odpovím a dál tam stojím jak solnej sloup.

Tom: Obejmu tě a líbnu tě do vlasů "Chybel jsem ti?" usměju se

Bill: Pevně se k tobě přitisknu. "Ani nevíš jak..." šťastně se usmívám.

Tom:Tisknu si tě k sobě. "Díky bohu žes byl doma."

Bill: "A kde bych byl? Do školy nemá cenu chodit, když denně chodím za tebou..."
Tom: "Ale nesmíš ji zanedbávat. Nesmíš mít kvůli mě problémy." pohladím tě po vlasech

Bill: "Ve škole jsem nebyl jen čtyři dny...to je v pohodě" usměju se.

Tom: "Okey." usměju se a dál si tě k sobě tisknu

Bill: Položím si hlavu na tvé rameno a dál jen tak stojíme ve dveřích.

Tom:"Máš rodiče doma?" zeptám se trošku nesměle. Zašeptám ti to do vasů

Bill: "Jo...máma tam někde bude..."

Tom:"Aha..."zsměji se pod předtavou že má mámu hozenou někde v šatníku a pozapoměl na ní

Bill: "Hele...čemu se tak směješ?"

Tom: "Nic. Něco...Alee kašli na to." zasměju se a líbnu tě na tvář

Bill: "No...tak dobře. Pojď dál jinak nastydneš." usměju se.

Tom:"Vždyť mě hřeješ." usměju se a zatlačím ze zpátky dovnitř. Zavřu potichu dveře.

Bill: "To jo, ale přece jenom...je podzim. Před chvílí tě pustili z nemocnice a...byl jsi v komatu Tomi, je to nebezpečný..."

Tom: "Vždyť já vím..." zasměju se a přitisknu tě na zeď

Bill: "Tome...pojď radši nahoru, jo?"

Tom: "Taaaak jo." usměju se a následuju tě

Bill: Jdeme po schodech k mému pokoji. Než stihnu otevřít dveře, už mi za zády stojí mamka.

Tom: Vrošku se jí leknu...Takže není v Billově skříni. Snažím se v sobě udržet smích "Dobrý den." usměju se

Bill: "A...ahoj mami..." taky se usměju.

Tom:Usmívám se na ní. Je Billovi hodně podobná

Bill: "Hmm...tohle je Tom" představím jí ho.

Tom: Znova se usměju "Tohle musí být tvoje mamka Těší mě." usměju se na tvou mamku

Bill: "Jo...ehm...nepůjdeme do toho pokoje?" zeptám se.

Tom:"Jo." usměju se
Máma: "Bille já jdu do práce. Ano?" usměju se na vás dva a potom odcházím

Bill: Oddychnu si a vtáhnu tě do pokoje.

Tom: Směju se na tebe a nohou zavřu dveře "Máš to tu pěkný."

Bill: "Myslíš?"

Tom: "Jo...a ty jseš toho všeho ozdůbka."

Bill: Zasměju se a posadím se na postel.

Tom: Usměju  se na tebe a jdu k tobě

Bill: Když si sedneš taky, opřu se o tebe a obejmu tě. "Chci být s tebou na vždycky..." - jenže vím, že to nejde - doplním si v hlavě.

Tom: "Dobře...chcseš to spečetit krví?" zasměju a pohladím tě ve vlasech

Bill: "Tomi...víš, že i kdyby jsme to spečetili krví, tak to nejde..." posmutním.

Tom: "Ale co nejdéle..." usměju se a líbnu tě do vlasů

Bill: Natisknu se na tebe. "Co nejdéle..." zašeptám.

Tom: "Ano.."usměju se...Obejmu tě

Bill: Přivřu očka a usměju se.

Tom: "A to že jsme skončii v posteli bylo u mě nebo u tebe? Přemýšlel jsem nad tím v nemocnici a nemohl si vzpomenout..." Usměju se ne tebe

Bill: Ušklíbnu se. "U tebe..." a zase se červenám.

Tom: "Aha." usměju se a namotám si na prst pramínek tvých vlasů

Bill: Taky se usmívám.

Tom: Začne mě bolet hlava. Pekelně "Kurva..." usyknu a chytnu se za ní

Bill: Trhnu sebou. "Tomi! Co ti je?"

Tom: "Au..." držím si hlavu. Je to příšerný.

Bill: "Lehni si" řeknu a pomůžu ti. Nohy ti opřu o zeď aby ti správně proudila krev do mozku.

Tom: Sýpu bolestí...

Bill: Oči se mi zalejou slzami. "Tomi...Tomi..." šeptám.

Tom: "Bolí to Billi..." usyknu

Bill: Scheisse! Co mám dělat? V duchu panikařím ale nevenek se snažím zůstat v klidu. "Mám...mám zavolat sanitku?"

Tom: "Kurva..." vypísnu bolestí místo odpovědi a ano

Bill: Popadnu mobil, který leží vedle postele na stolku a rychle vytáčím číslo na rychlou.

Tom: Svíjím se tam bolestí

Bill: Nadyktuju jim adresu a co se děje. Řekli mi, že sanitka už je na cestě a mám jen počkat, do pěti minut jsou tady. Tak čekám a mezitím se snažím uklidňovat Toma.

Tom: Svíjím se dtžím si hlavu a koukám na Billa kterej mě tam utěšujea brečí "To bude dobrý Billi..." potom se navalí dlaší šílená vlvna bolesti

Bill: Já uklidňuju Toma a on se snaží uklidnit mě. "Jo... bude to dobrý" opakuju a stále brečím.

Tom: Otřu ti slzy a usměji se. potom přijde šílená ostrá vlna bolesti. Jako byč

Bill: "Tomi!" vykřiknu. Ale už slyším sanitku. "Vydrž, chviličku a jsem tady..." vyběhnu z pokoje a seběhnu schody. Otevřu dveře přesně ve chvíli, kdy sanitka zastaví před našim domem.

Tom: Svíjím se tam "Bille kde jsi..? špitnu a svíjím se tam

Bill: Nechám otevřené dveře a běžím nahoru. Vběhnu do pokoje a slyším Toma šeptat mé jméno. "Tomi...jsem tady...jsem tady..." Ale to už do pokoje vběhne taky doktor se sestřičkou.

Tom: Kuckám a držím si hlavu. Sténám a z očí mi tečou slzy bolesti

Bill: Sestřička mě odstrčí a posadí na židli u psacího stolu. Začnou ti kontrolovat puls a pak ti dají něco na uklidnění.

Tom: Kuskám tam a svíjím se před doktorek kterýmu ani nejde chytit mě za ruku

Bill: Brečím a koukám na tebe jak se svílíš a kuckáš. Nemůžu nic dělat...ničí mě to.

Tom: Je to šílený. Slyším doktora jak říká že je to vážný. Další vlna bolesti...

Bill: Už to nevydržím a vykřiknu. "Tak něco udělejte!" Chci jít blíž, ale sotva vstanu ze židle podlomí se mi kolena a sesunu se na zem.

Tom: Padnu do bezvědomí

Bill: Stočím se do klubíčka a brečím. Už nevnímám, co doktor říká. Před očima mám jen Toma, svíjejícího se v bolestech.

Tom: Jsem v bezvědomí.
Doktoři my vynáší ven a vezou mě sanitkou do nemocnice. Tam jsem v komatu 5 dní a potom můžu jít domů.

Bill: "Ležím doma na posteli a odmítám s kýmkoli komunikovat. Nejím, nepiju. Odmítli mě pustit k Tomovi a... kdybych v sobě měl nějaké tekutiny, rozbrečel bych se.

Tom: Jdu domů. Karel po mě pokukuje. Prý jsem stratil paměť... Znova...

Bill: Nevím, co se tady děje...nezajmá mě to. Jen zírám do zdi.

Tom: Přijdu domů. Oba tátové mě přivítají. "Můžu jít ven? Chtěl bych se provětrat." usměju se. Pustí mě

Bill: Pořád jen ležím, nic nedělám...nic mě nebaví.

Tom: Tátové mi daj nějaký prachy a já vyjdu ven. Je mi skvěle. Asi pujdu do nějaké čajovny a nebo se projít do parku

WIEDER KRANK

Tak zase nemocná... ale pro změnu žádná bolest hlavy ani teplota. Včera jsem se tak nějak chtěla ulít z tělocviku a simulovat...ale jsou lidi, kteří mě uprosili ať cvičím. Jenže než jsem vyšla schody do převlíkárny udělalo se mi vážně blbě - spíš jako alergie, kdy se mi špatně dýchá a žaludek mám jak na vodě - takže jsem nakonec nesimulovala ale ležela v rohu tělocvičny na žiněnkách. Celej zbytek dne mi bylo pořád stejně...a když jsem měla večer opravdu hlad, uvařila jsem si špagety, který jsem nakonec nedokázala sníst. Teď přemýšlím, jestli mám zkusit sníst zbytek těch špaget, jestli to není nebezpečný... Vim jen to, že si teď vážně půjdu lehnout, protože v tomhle stavu tady dlouho sedět nevydržím...                                                              Takže...tekové to mdlé Tschüss...

Tiffany Giardina - I´m Not Crazy (Official Music Video)

G-Dragon...BIGBANG...

K-Pop normálně moc nemusím...ale G-Dragon...a celkově BIGBANG mi nijak nevadí a snad...jsem si je až oblíbila...

G-Dragon - Heartbreaker

Frustrace...frustrace...a zase frustrace...

Víte kde je duše? Tamto místo, kde to bolí? Myslim, že sem ji našla. Když si přiložíte ukazováček přesně mezi klíční kosti, do toho důlku a další tři prsty dáte pod něj asi v centimetrovém rozestupu...tak tam někde to bude...tam to bolí...tam zůstanou jizvy...tam cítíte strach, samotu...ale i štěstí...i když já tam cítím asi spíš tu samotu a bojím se, aby mi skrz to místo někdo neublížil...je to takový prázdný místečko...když nemáte nikoho, kdo by ho zaplnil a nedovolil, aby tam někdo vyrýval další šrámy po kterých zůstávají jizvy. Docela FRUSTRUJÍCÍ...

Stejně jako když vás jen komandují, nikdy ani nepohladí...pochválí jen tehdy, kdy už jednou řekli, že jste něco neudělali (nevšimli si toho) a vy se jim připomenete s tím, že už je to dávno hotový...a ještě to nemyslej upřímně...akorát jim vadí, že musej přiznat chybu... Což je...FRUSTRUJÍCÍ!!! Chci jen trošku obejmout...Kdo mě obejme? Nikdo. Což je? Ano...zase FRUSTRUJÍCÍ!!! Awwwwwww!!!

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 8.

Autors: Saya & Spook Bree

Bill - Saya

Tom - Spook Bree

Tom: "To mě mrzí Billi.." řeknu smutně.

Bill: Zhluboka se nadechnu avydechnu. Snažím se zadržet nový příval slz.

Tom: "Nebreč.."utěšúji tě

Bill: "Jenže on...si nás vždycky najde...zase budeme muset pryč. Nevím jestli za týden, za dva, za tři měsíce, nebo za půl roku...ale budeme muset pryč..." vzlykám.

Tom: "Přiblíží se k tobě a zažije peklo.."šeptnu výhružně

Bill: "Doufám, že se ani nepřiblíží...bojím se, aby neublížil i tobě..."

Tom: "Nedovolil bych ani jedno."

Bill: "Nevíš, jakej je...ublíží všemu, čemu si zamane..."

Tom: "Nezamane."

Bill: "Ublíží, kdykoli a kdekoli chce...hlavně tomu, koho si cením...zabil mi i psa..." zašeptám.

Tom: "Nemysli teď na něj. Nemysli na něj vůbec."

Bill: "Já se ho bojím, Tomi...a bojím se, že mi vezme tebe..."

Tom: "Nevezme..A nemysli na to... Mysli na něco hezkého.."

Bill: "Na tebe?" zašeptám.

Tom: "Na nás..." usměji se a zašeptám ti to líbezně do ouška které potom políbím

Bill: "Tomi..." zavrním štěstím, ale stejně nevím, co si o tom mám myslet. Miluje mě? Nezapoměl na to?

Tom: "Ano?.."zašeptám ti do ouška a hladím tě po zádech

Bill: "Miluju tě a navždycky milovat budu..." zašeptám a otřu se tváří o tvou.

Tom:"I já tebe...protože to tak cítím.." myslím to vážně. Možná jsem ztratil pamět ale tohle ve mě zůstalo

Bill: Obejmu tě ještě pevněji.

Tom: "Pojď ke mě.." posunu se na posteli

Bill: Sednu si vedle tebe a koukám ti do očí.

Tom:"Lehni si..." (usměji se a když si lehneš přitáhnu si tě k sobě)

Bill: Obejmu tě. "Miluju tě..." šeptám ti do ouška.
Tom: Políbím tě "Miluji tě." šeptnu ti do rtů

Bill: Zase cítím miliony motýlků v bříšku. "Už se těším, až tě pustí domů" zašeptám.

Tom: "Já taky..."(usměji se a dám ti jedno své koleno mezi nohy a zatlačím na rozkrok. přitom tě něžně líbám)

Bill: "Hmm" zavrním do polibku.

Tom: spokojeně se usměji a dál v tom pokračuji

Bill: "Tomi...jsme v nemocnici..." zašeptám ale usmívám se.

Tom:"Noa? Tak ať mě pustěj." ušklíbnu se a dál tě líbám. Nojo já starej rebel.

Bill: "A myslíš, že to můžou o dva dny dřív?" zašeptám a ušklíbnu se.

Tom: "Nevim ale tohle mi neodepřou." usměji se a znova tě začnu líbat

Bill: Usměju se. "To doufám..." šeptnu do polibku.

Tom: Usměji se a vjedu ti jazykem do pusy

Bill: Splupracuju.

Tom:(obejmu tě a pokračuji)

Bill: "Tomi...opakuji že jsme v n nemocnici..." zašeptám

Tom:(nespokojeně zamručím a trochu se odtáhnu)

Bill: "No...ale až takle jsem to nemyslel..." sklopím provinile očka.")

Tom: (políbím tě)

Bill: Usměji se do polibku.

Tom:"Prosím...ser na nemocnici..."(špitnu ti do polibků)

Bill: "To bych rád..." zašeptám.

Tom: "Tak to udělej.."(zažádám ti do pusy)

Bill: "Tomi...jestli sis nevšiml, tak ti sledujou tep...a při tomhle se tep hodně zvyšuje...co by se stalo kdyby..."

Tom:"Noojoo...tak ale až se vrátím domů...nesmíš mě nechat čekat."(zaculím s ena tebe a pohladím tě po tváři.)

Bill: "To si piš, že nenechám..."

Tom:"Tak to se mi ulevilo..."(zasměji se a přitáhnu si tě k sobě)

Bill: Pevně tě objímám. "Pro tebe cokoli."

Tom:(políbím tě)

Bill: Přitisknu se k tobě. Už nevím, co mám říkat, ale je mi krásně.

Tom: (tisknu si tě spokojeně k sobě)

Bill: Už nevím, jak ti víc dokazovat, že tě miluju. Ležím u tebe, objímám tě, a vydechuju ti na krk.

Tom:"Asi tě miluju.."(šeptnu spokojeně)

Bill: "Asi?" posmutním.

Vím, že si po strátě paměti ale mrzí mě to.

Tom: "Asi určitě.."(usměji se na tebe a podívám se ti do oček. Chytnu tě za bradičku a políbím.)

Bill: Spokojeně zamručím.

Tom: "Už máš dostatek abys mi věřil že k tobě cítím to co ty ke mě?"(usměji se a podívám se ti do očí)

Bill: "Jo..." zašeptám a políbím tě.

Tom: "Konečně."(zasměji se do tvých rtů a polibky ti začnu oplácet)

Bill: Vznáším se. Jsem v sedmém nebi a polibky ti  oplácím.

Tom:(jemně ti skousnu spodní ret)

Bill: "Hmm..." usměju se do polibku a na prst si natočím jeden z tvých dredů.

Tom:"Coopak.?"(usměji se)

Bill: "Nic...já jen, že takle bych vydržel celé dny..." taky se usměju.

SpookBree ‎(21.11.2010 20:40):

Tom: "Klidně. Mě to nevadí."zasměji se a pohladím tě po tváři. Jsi rozkošný

Saya-Mi ‎(21.11.2010 20:42):

Bill: "Jenže nemůžu...musím se vrátit domů dřív než máma." zašeptám.

Tom:"Proč?" zakaboním se

Bill: "Když odcházela, spal jsem. Tudíž jsem nemusel do školy, takže budu hrát, že jsem se před chvílí vzbudil. A navíc bude chtít konečně vědět, co se stalo." potichu ti odpovím.

Tom: "Aha..." usměji se  "Ale brzo přijdeš viď?"

Bill: "Neboj...každou volnou chvíli budu u tebe." taky se usměji.

Tom: "Doobře." najednou tam vletí sestřička a začne vřískat že už je po návštěvní době

Bill: Kouknu na tu megeru a pak na tebe.

Tom: "Je mi dobře.." zavrčím na ni.

Bill: Vrhnu na ni vražednej pohled.

Tom: Piští tam na nás dál "Neser!" zařvu na ni

Bill: "Když je mu dobře tak laskavě neotravuj!" křiknu na ni.

Tom:"Jo!"

Bill: "A vypadni!" přitisknu se k tobě.

Tom: "Jo!"zařvu na ni. Je celá rudá

Bill: "Sakra ať už vypadne" procedím skrz zaŤatý zuby.

Tom: Sestřička odběhla. "A teď na nás někoho pošle. Radši jdi. Abys neměl průser."

Bill: "Dobře. Zase přijdu. Nevím, jestli dneska ale přijdu co nejdřív." usměju se a vstanu.

Tom:"DObře." natáhnu se za tebou a obdaruju tě polibkem na rozloučenou "A teď utíkej."

Bill: "Ahoj Tomi. Miluju tě." rozloučím se a radši už jdu.

Tom:"I já tebe." řeknu ale to už jsi v tahu

Bill: Vyjdu z pokoje a rychle seběhnu schody.

Tom: Přiběhne tam sestřička s nějakým chlápkem "Je fuč." ušklíbnu se na ně

Bill: Vyběhnu ven a rozhlídnu se abych se zorientoval.

Tom: Znuděně tam ležím

Bill: Jdu nějakou ulicí a doufám, že vede domů. Kouknu se kolik je hodin. Hmm...půl jedné. Máma přijde za...hodinu. Hodinu?! Tak to mám co dělat.

Máma: Pustili mě domů dřív

Bill: Dojdu domů ve třičtvrtě a... Scheisse! Máma už je doma!

Máma: Broukám si v kuchyni. Bill spí. Nechci ho budit

Bill: Potichu se zuju a jdu nahoru.

Máma: Broukám si vesele

Bill: Potichu vejdu do pokoje a zavřu za sebou. Shodím ze sebe oblečení a vezmu si to, v čem jsem spal. Rychle se odlíčím a lehnu si.

Tom: Jdu potichu za Billem

Bill: Chvíli ležím, pak vstanu a oblíknu se. Sejdu po schodech dolů a v obýváku si sednu na gauč. Koukám do zdi a přemýšlím.

Máma: "Jé ahoj Bille."

Bill: Trhnu sebou. "Ahoj" odpovím jí.

Máma: "Jak ti je?"

Bill: "Už docela dobře..."

Máma: "Tak to je dobře... máš hlad?"

Bill: "Ani ne..."

Máma:"Dobře něco ti udělám." usměji se

Bill: Přikývnu a dál koukám do zdi.

Máma: Odejdu ti něco přichystat

Bill: Zase přemýšlím.

Máma: "Tady." donesu ti sendviče

Bill: "Díky" řeknu a dál koukám do zdi.

Máma: "Bille jsi v pořádku?"

Bill: "Jo..." zamručím.

Máma: "Bylo ti špatně?"

Bill: "Ne..."

Máma: "Tak proč jsi zůstal doma?"

Bill: To abych začal vysvětlovat od začátku, že?" pokusím se o milý tón.

Máma:"Byl bys hodnej."

Bill: "Tak jo. Když jsem v pátek říkal, že jdu ke kamarádovi...tak trochu jsem lhal..."

Máma:"Nešel jsi ke kamarádovi?"

Bill: "No...šel i nešel..."

Máma: "Nechám ti prostor k mluvení." usměji se

Bill: "Lépe řečeno...Tom je kamarád i neí kamarád..."

Máma: "Všechno mi to řekni najednou." koukám na tebe

Bill: "Tom...je můj přítel a náš soused... A strávil jsem s ním noc." čekám na tvoji reakci na tohle.

Máma: Vykulím na tebe oči a pootevřu pusu "Aha...a...proto jsi tak špatný?"

Bill: "Ne...bylo to krásný ale..." začervenám se. "Teď se dostáváme k tomu, proč jsi mě vyzvedávala v nemocnici."

Máma :"Aha"

Bill: "Ráno... Tomi chtěl udělat snídani a...šel do pekárny a..." rozvzlykám se.

Unbekannt Liebe

Unbekannt Liebe Díl 1.

Tak pro začátek bych chtěla říct, že je to první vícedílka, kterou píšu sama, takže to pěkně kritizujte, když se vám nebude něco líbit. A taky bych chtěla upozornit, že první dva díly jsou psané ve formě vypravěče. Další díly už z pohledu kluků. Doufám, že se povídka bude líbit. Ahoj =)  Saya

- pod perexem -

---

Díl 1.

*ODPOLEDNE*

"Už zase?"

"Jo! Je to snad můj život!"

"Ale můj dům!"

"Taky v něm bydlím!"

"No právě! Takhle to dál nejde! Jestli tady tenhle týden ještě někoho budeš mít… Tak něco zažiješ!"

"To víš že budu!"

"Dobře, jak myslíš. Chtěl jsem ti nechat týden na zamyšlení se nad sebou ale nedáváš mi jinou možnost. Pojedeš k mámě."

"Ty ses zbláznil! Ne! Nikam nejedu! Co si pamatuju, tak se jí vyhýbám a teď k ní mám jet? Nikdy!" Zařval Bill.

"Jdi si sbalit. Teď zavolám Simone a zítra se stěhuješ." Prohlásil Jörg s klidem a ukázal na schody do patra.

Bill si naštvaně dupl a vyběhl schody. Vběhl do svého luxusního pokoje a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.

Doběhl k posteli a skácel se do ní. Po tváři mu stekla slza. Nechtěl opustit luxus, který u matky mít určitě nebude. A navíc jeho bratr. Jak se s ním bude snášet? Vždyť ho roky neviděl. Ani ho neznal, bál se toho, že pro něj nebude ´ten nejlepší´ jako pro všechny ostatní. Bál se, že bratr uvidí pod jeho masku. Masku, kterou má rád a díky které může skrýt to, jak se doopravdy cítí. Po tváři mu stekla další slza.

Naštvaně se zvedl a zaklel, když zakopl o školní tašku. Sedl si na zem a praštil pěstí do podlahy. Vyjekl a zaklel znovu. Opatrně se vstal ze země, přešel ke stolu a vzal si blok a tužku. Začal kreslit.

Mezitím Jörg volal Simone.

"Ahoj Simone." Začal.

"Jörgu?" Simone zněla překvapeně.

"Simone…ehm…měl bych takovou… prosbu."

"O co jde? Jde o Billa?"

"Jsou s ním problémy. Nemohla… Nemohla by sis ho vzít na nějakou dobu k sobě? Odnaučit ho… to co dělá. Moje výchova vážně asi…nebyla dobrá. Prosím, zkusila by si s ním něco udělat?"

"Ty přiznáváš SVOU chybu?"

"Ano, přiznávám." Povzdechl si Jörg.

"Tak dobře. Kdy ho chceš přivézt?"

"Mohl bych zítra?"

Simone si povzdechla. "V kolik?"

"Někdy během dopoledne…"

"V tu dobu pracuju."

"A nešlo by to nějak zařídit?"

Další povzdech. "Dobře. Nechám doma Toma."

"Děkuju. Už si s ním vážně nevím rady…" Tentokrát si povzdychl Jörg.

"Tak mi řekni alespoň to, na co si mám u něj dávat pozor."

"Noční návštěvy…a pokaždé někdo jiný. Jak hoky, tak kluci. A chování divy. Všude ho všichni berou jako nejlepšího."

"Dobře, zítra ho dovez. Něco s ním zkusím udělat, ale musíš mi dát i dostatek finančních prostředků."

"Děkuju. Zítra ho přivezu."

"Ahoj."

"Ahoj" Jörg zavěsil.

*O HODINU POZDĚJI*

Bill seděl shrbený na posteli a prohlížel si, co nakreslil.

Na obrázku ležela malá tmavá postava uprostřed cesty. Zraněná a krvácející. Okolo byla spousta lidí, známí i neznámí, ale nikdo si jí nevšímal.

Přesně takhle se Bill cítil.

Jeho otec mu jako náhradu za čas, který s ním netráví dával peníze. Proto byl zvyklý na opravdový luxus.

Ti, co si říkali ´jeho přátelé´ ho využívali také jen kvůli penězům. Nikdo ho neměl rád za to, kým doopravdy byl, ale spíš pro to, co měl. Bill si toho byl vědom, ale byl rád, že si ho alespoň někdo všímá.

Vstal z postele a výkres na ni položil. Tentokrát si dával pozor kam šlape, došel ke skříni a vytáhl několik kufrů. Začal vyndávat oblečení a skládat ho do kufrů. Nebyl naštvaný, ani mu nebylo líto, že odjíždí. Věděl, že jediné, co mu bude chybět je luxus.

Poté, co si zabalil naprosto všechno oblečení a doplňky
si lehl na postel s notebookem na břiše a několik hodin sledoval filmy. Neměl náladu ani na žádný klub a ´noční zábavu´takže šel - pro něj opravdu hodně - brzo spát.

Výýýýýttlem

Nejde se netlemit!!! Škoda že to byl mikrofon a jeho ruka...XD

zdroj: wanity.blog.cz

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 7.

Autors: Saya & Spook Bree

Bill - Saya

Tom - Spook Bree

Bill: "Je to vážně složitý... prosím, teď mě nech a já ti to později řeknu..."

Máma: "Jedem domů." (otevřu dveře a sednu si do auta)

Bill: Taky si sednu...ale pro trochu klidu na zadní sedadlo.

Máma: "Ty sedíš vzadu? Od kdy?"

Bill: Mlčím. Nemám chuť jí na to odpovídat. Nemám chuť jí odpovídat na nic!

Máma: "No tak si mě ignoruj..."

Bill: "Jo, budu!" odseknu a zírám z okna. Snažím se aspoň trochu si zapamatovat cestu sem.

Máma:" Tak mi řekni proč jsi tam BYL!" vyjeknu a rachle koukám zase na cestu

Bill: "Už jsem ti říkal, že teď ne!" zopakuju to, co před chvílí a dál sleduju cestu a názvy ulic.

Máma: To nemá cenu. Radši řífím

Bill: No konečně... zadní sedadlo splnilo svůj účel. Oddychnu si. Dál sleduju názvy. Apple Allee...fuj! Jablka by do mě nikdo nedostal! Tvrdím, že na ně mám alergii ale jen je prostě nesnáším....no, alespoň si to zapamatuju.

Máma: Už vidím náší vilu

Bill: Hmm...a sme doma. Moc daleko to není, tak zítra za Tomem půjdu. Vlastně...Ne! Scheisse! Zítra je pondělí!

Máma: Vystoupím a čekám až Bill vystoupí taky "Tak proč jsi tam byl?"

Bill: "Ještě ne." odseknu, jako že ti to ještě nehodlám říct.

Máma: "A kdy?!" vyjeknu

Bill: "Až si to sám trošku srovnám." odseknu.

Máma: "Já to chci mít taky srovnané! Bille!"

Bill: "Tak sakra nech napřed mě, abych si to srovnal!" už skoro řvu a v očích mám slzy.

Máma: "Nechovej se jak hysterka!" vypísnu na svého syna a zalezu do vily

Bill: "A ty se ke mě nechovej jako k deseti-letýmu frackovy!" teď už vážně řvu. Taky jdu dovnitř.

Máma: "Jsem tvoje matka!" vypísknu a jdu do kuchyně

Bill: "Jo! Jsi moje matka a asi jsem po tobě přece jen něco podědil, protože nejsem sám, kdo se tu chová jako hysterka!" zařvu na ni už na schodech do mého pokoje.

Máma: "Cože?!" vypísknu

Bill: Jsem už u dveří svého pokoje ale ještě slyším dobře. "Slyšela si!" Zařvu na ni.

Máma: "Přestaň Billino!"

Bill: "Neříkej mi tak! A jestli chceš něco vědět tak mlč úplně a nech mi pár hodin klidu!"

Máma: "Jak chceš! Pojedeš k tátovi!" vyjeknu. Tohle na tebe snad zabere.

Bill: "No tak to ne! Jestli myslíš, že ti po tomhle něco řeknu, tak se mýlíš! A to pekelně!"

Máma: Koukám na tebe. Tvůj otec tě nenávidí a bil tě. Divím se.

Bill: Stejně bys mě tam neposlala. Mlátil tebe i mě. A kdybys mě tam chtěla poslat, můžeš rovnou shánět nový bydliště, jinak si najde i tebe. Musím se ušklíbnout když vím pravdu.

Máma: Jdu pro mobil a zavolám tvému otci "Ahoj Joey..."

Bill: "No to snad nemyslíš vážně!?" vyjeknu. "To se chceš stěhovat sotva jsme se sem nastěhovali?!"

Máma: Típnu mobil "Jen mi řekni o co se jendá. Nechci ale..."

Bill: "Tak mi dej pár hodin klidu, abych si to sraovnal já. Řeknu ti to, až to bude aspoň trochu srozumitelný!"

Máma: "A souvisí to s tebou?"

Bill: "Jo! Ale fyzicky jsem v pořádku..."

Máma: "To mi spadl kámen ze srdce..."

Bill: "Hmm..." odpovím. Ale neměl by...tohle je horší, než všechno...co se mi stát mohlo. Radši si to ale vážně uspořádám, než ti to řeknu.

Máma:Chabě se pousměji a odejdu

Bill: Vejdu do svého pokoje a skácím se na postel. Tohle byl těžkej začátek v novým městě...a ještě těžší to bude dál.

Máma: Nevím co se děje. Uvařím ti tvou oblíbenou čokoládu. Vidím že jsi vyčerpaný

Bill: Ležím na posteli a snažím se, si nějak uspořádat myšlenky.

Máma: Nesu ti horkou čokoládu která úžasně voní

Bill: Zavřu oči a snažím se z toku mích myšlenek udělat věty, který bych ti mohl říct.

Máma: Zaklepu a s čokoládou v ruce vejdu dovnitř. "Bille?"

Bill: Otevřu oči. "No?" Vidím že máš v ruce hrnek s něčím...hej! To je čokoláda!

Máma: Sednu si k tobě na postel  a podámti čokoládu "Promiň..."

Bill: "Hmm..." vezmu si čokoládu ale říkat, že je to v pohodě nebudu, když není.

Máma: "Mrzí mě to...mám o tebe strach...a...nevím co se s tebou děje. a to že jsi byl v nemocnici mě rozhodilo..."

Bill: Zase řeknu jen "Hmm..." Chápu, že máš strach, ale teĎ ho mám i já...o Toma!

Máma: "Billi...promiň." obejmu tě. Potom ti vyhrnu tričko a ukážu na modřinu... Na tu která ti tam zůstane navždy. Na tu po tvém otci "Už jen kvůli tomhle..."

Bill: Mlčím. Nechám se obejmout, ale nic jinýho neudělám. Chci obejmout...ale od Toma. A ta modřina...teď chci k Tomimu ještě víc.

Máma: "Záleží mi na tobě víc než na ničem jiném..." šeptnu omluvně a po tváři mi steče pár slz když si na všechno vzpomenu

Bill: Teď už tě obejmu ale na víc nemám sílu. Nemám sílu tě utěšovat, když utěšit potřebuju já sám.

Máma: Odtáhnu se a vztanu

Bill: Zase si lehnu a pozoruju hrnek s čokoládou na stolku vedle postele. Teď mám v hlavě snad ještě větší bordel, než před tím.

Máma: Odejdu

Bill: Snažím se přemýšlet ale jsem vážně unavený. Napiju se čokolády a usnu.

*O den později*

Tom:zase ležím v nemocni. Přivedli mě teď z nějakejch testů

Bill: Včera...respektive dneska jsem se probudil hlady. Zjistil jsem, že je úterý a že jsem nebyl ve škole ani za Tomem. Ta škola by se dala přežít, ale po Tomim se mi moc stýská i když si mě nepamatuje. Kouknu na hodiny...je půl desátý. Půjdu za ním...hned, jak se trochu najím.

Tom: Připadám si sám. Vzdychnu. Včera jsem prospal celej dne a vzpomínel co mi řekl Bill

Bill: Rychle se oblíknu, nalíčím a seběhnu ze schodů. Vezmu si suchej rohlík a i s ním vyběhnu ven. Máma už je v práci tak zamknu a jdu najít nemocnici.

Tom:Koukám do stropu a něco si broukám

Bill: Jdu ulicema a snažím si vzpomenout na cestu. Zastavím se, až když se přede mnou vynoří velká budova. Očividně nemocnice. Vběhnu dovnitř a snažím si vzpomenout na patro, ve kterém je Tom.

Tom: "Měě to tuuu nebaví..." šeptám si pro sebe

Bill: Jo! Už to mám! Druhý patro a na JIP se musím zeptat na číslo pokoje! Vyběhnu schody a zastavím se u něčeho, jako recepce.

Tom: Mračím se do stropu

Bill: U toho něčeho, se zeptám na Toma a sestřička mi ochotně řekne číslo pokoje. Najdu to a zaklepu na dveře.

Tom: "Hm?" brouknu...jestli to jsou další doktoři tak mě jebne

Bill: Vejdu dovnitř a zavřu za sebou. "Ahoj" šeptnu a podívám se na tebe.

Tom: "Ahoj." usměji se. Jsem rád že se stavil

Bill: "Ehm...promiň že jsem včera nepřišel, ale tak nějak jsem v neděli usnul...a probudil se až dneska v noci..."

Tom:Zasměju se "V poho. Já včerejšek taky prospal."

Bill: Musím se taky zasmát. "Sice jsem spal, ale nějak nemám pocit, že bych spal tak dlouho. Necítím se zrovna vyspalý. A ty?"

Tom: "Pořád ležím je to hrozný." usměju se

Bill: "To chápu." přijdu blíž a sednu si na židly vedle postele.

Tom: "Jako doma." zasměju se

Bill: "No...začneme tam, kde jsme minule skončili?" opatrně se zeptám. Nevím, jestli si to po dvou dnech pamatuje.

Tom :"Okey...ale musíš mi to připomenout." umluvně se zasměju

Bill: "Dobře... Myslím, že jsme skončili u toho, jak jsme se ráno prbudili..." usměju se.

Tom: "Aha...dobře pokračuj." usměji se a pobídnu tě

Bill: "No...vzbudili jsme se...a ty jsi chtěl udělat hezký ráno po tom, co jsi mě dost vyděsil. Když jsem se ptal co je za den a jestli je škola a co řeknu mámě na to, že mám neomluvený hodiny...odpověděl si, že je pátek. Vážně si mě vyděsil ale pak jsi se rozesmál s tím, že je sobota a že dojdeš do pekárny pro čerstvé pečivo na snídani..."

Tom: "Jo to je mi podobný...a dál?"

Bill: "No...oblíkl ses a šel jsi ven a...dál nevím, jak to přesně bylo...vím že já jsem si lehl zpět do peřin a čekal, až se vrátíš...ale dlouho ses nevracel a tak jsem se šel podívat z okna a tam..." vzlyknu.

Tom: "Jsem byl já?..." zeptám se. "Billi neplakej to se stává dnes a denně." usměji se a setřu ti slzu

Bill: "Ležel jsi na cestě...a za tebou kamion. Rychle jsem se oblíkl a vyběhl ven. Okolo tebe stálo několik lidí ale nikdo nic nedělal. Sklonil jsem se nad tebou a když...byl jsi v bezvědomí...začal jsem křičet, ať někdo zavolá sanitku..." vzlykám a po tvářích mi tečou slzy.

Tom: "Pojď sem." přitáhnu si tě za ruku a obejmu tě "Dokroři říkali že jsem v pořádku...až na tu pamět. Billi. Nic to není. Tak už neplakej." utěšuji tě. Všechno ti to jemně šeptám do ouška

Bill: Objímám tě ale brečím stále. "Ale Tomi...vždyť si kvůli mě mohl..." šeptám a nedokážu to ani vyslovit. Vzlykám.

Tom: "Mohl ale nestalo se to...Je to pryč. A né kvůli tobě. Na to ser..." už nevím jak tě mám utišit

Bill: "Ale mohlo..." dál vzlykám a brečím. "Tohle si nikdy neodpustím, miluji tě jako jsem nikoho jinýho v životě nemiloval a kvůli mě si tu teď nemusel...vůbec být..." šeptám.

Tom: "Pokud jsem to pochopil tak to byl můj nápad jít pro to. Hele jsem tady. A nemocnice...Za dva dny mě pustí. Je to pryč."

Bill: "Chtěl si jít...ale kvůli mě. Je to moje vina." vzlykám. "A co bude, až tě pustí?" ptám se roztřeseným hlasem.

Tom: "Budeme dál spolu. Vše bude okey a oba budeme šťastní."konejším tě. Cítím to tak

Bill: "Vážně?" ptám se opatrně s nadějí v hlase.

Tom: "Pročby ne?" usměji se nechápavě

Bill: "Nevím...vlastně nevím nic. Připadám si jako vygumovaný..."

Tom: "Aha.."zasměji se

Bill: "Ty se směješ...ale nejhorší je, že nevím, jak dloho tady zůstanem...bojím se...a připadám si, jako ten večer u tebe..." vzlyknu.

Tom: Nenechám tě odejít." usměji se na tebe a opatrně tě políbím

Bill: Taju pod tím polibkem. "Asi bych ti měl zopakovat, jak to se mnou je..."vydechnu do polibku.

Tom: "Můžeš.." vzdychnu ale nepustím tvá ústa

Bill: Pevněji tě obejmu. "Vážně nevím, kolikrát už jsme se stěhovali...Poprvé jsme se stěhovali, když mi bylo asi...sedm. Stěhovali jsme se, kvůli mému otci..On... bil mou mámu a když mu nestačila, bil i mě. My se vlastně nikdy nestěhujeme...my vždycky jen utíkáme..." povzdychnu si.